Dracův deník

1.října 2005

Dnes jsem se definitivně naštval. Nikdo nebude ignorovat Draca Malfoye, ani sám spasitel kouzelnického světa Harry Potter. Já vím, že práce na Ministerstvu kouzel, zvláště na oddělení záhad, není žádný med, ale mohl by mi aspoň večer věnovat aspoň trochu pozornosti. Dříve jsme poseděli u skleničky vína a povídali si, co den přinesl. Teď už několik týdnů přijde domů, nají se a vytáhne složku papírů, na nichž pracuje další tři hodiny, pak se dovleče do postele. A druhý den zase znovu. Vůbec ho nezajímají nové přírůstky v mé galérii ani chystaná výstava, kterou připravoval Blaise Zabini. Tak to ne, je třeba vyrazit do boje.

 

5. října 2005

V rámci svého plánu za oživení našeho vztahu, jsem dnes navštívil mudlovskou posilovnu (ne, že bych to potřeboval, ale účel světí prostředky). Po dlouhé době jsem domů přišel později než Harry. "Neuhádneš, kde jsem byl. Nott nám na posledním setkání líčil, jak báječně si odpočine v mudlovské tělocvičně. Tvrdí, že, si tam dokonale vyčistí hlavu," vysvětloval jsem. "Představ si, v životě jsem neviděl tolik mučicích nástrojů. Zírám, co jsou mudlové ochotni podstoupit, pro svá těla. Ale Zabinimu se tam docela líbilo, tolik pevných zadnic pohromadě ho docela vyvádělo z míry." "A co ty?" zajímal se Harry. "No, musím přiznat, že někteří byli opravdu ucházející, ale já mám přeci tebe," usmál jsem se na něj, " i když můj trenér by možná stál za hřích," neodpustil jsem si. Za ten zkoumavý pohled to určitě stálo. "Jdu se osprchovat, společné koupelny jsem si užil v Bradavicích dost na celý život." Po ukápnutí jedové sliny jsem zmizel ve sprše. Přiznám se, že jsem nečekal úspěch hned napoprvé. Za pět minut mě však Harry následoval. Sex ve sprše je úžasná věc.

 

24. října 2005

Nechtěl jsem svého černovláska moc zlobit a tak jsem si dal s druhou akcí trochu načas. Využil jsem příležitosti, kdy se Blaise vrátil za Švýcarska s novými akvizicemi, a večer jsme je šli zapít. Zatím jsem Harryho na pozdní příchod upozornil (silnější kalibr jsem si nechal na příště). Přesto jsem si neodpustil, abych nepřišel a další dvě hodiny později. Můj roztomilý nebelvír projevil ochotu na mě čekat, ale unavené tělo ho zradilo a usnul v křesle u krbu. Ve světle plamenů vypadal přímo úžasně. "Harry, v posteli se spí líp." Budil jsem ho. "Promiň, trochu jsme se s Blaisem zakecali. Básnil o svém novém milenci, nějaký mudlovský malíř. Někdy bychom je mohli pozvat na večeři, co říkáš?" Rozespalý a naštvaný Potter se občas podobá medvědovi probuzenému ze zimního spánku, takže jsem z jeho bručení moc nepochopil. Nicméně druhý den byla naše domácnost bohatší o dva mobily.

 

15 . prosince 2005

Včera jsem to opravdu přehnal. Zabiniho milenec Michael nás pozval na oslavu narozenin. Jenže nějaká záhadná práce na jeho oddělení Záhad zabránila Harrymu zúčastnit se a tak jsem vyrazil sám. A užíval jsem si. Tančil jsem a pil, pil a tančil jsem. Domů jsem se dostal až ráno. Respektive mě doletaxoval Nott, protože nebylo v mých silách zvládnout cestu sám. Mé nebelvírské potěšení mě přivítalo v patřičně nabroušené náladě. Za scénu jakou předvedlo, by se nemusel stydět ani Othello. "Omlouvám se, zapomněl jsem si v práci mobil a pak jsem se nechal trochu unést ..." vysvětloval jsem. "TROCHU!!!" zařval. "Theo tě přitáhl v pět ráno! Zlitého pod obraz! V poslední době se chováš, jakoby ti na mně vůbec nezáleželo. Chodíš pozdě domů, neříkáš mi, kam jdeš ..." "Harry, přeháníš," skočil jsem mu do řeči, "stalo se to jen dvakrát ..." "Jo a kolikrát se opozdíš z té svojí posilovny?!" nenechal mě domluvit. "To tě ten tvůj trenér zajímá víc než já?!" křičel naštvaně. "Harry, přece se před mudly nemůžu přemísťovat. Takže mi chvíli trvá, než najdu vhodné místo," vysvětloval jsem, "taky se obtížně odhaduje, v kolik přesně odejdu. Někdy se trochu zapovídáme s trenérem a hodnotíme pokroky. A potom ty máš v poslední době hodně práce," nasadil jsem nejtěžší kalibr svého plánu. "Myslel jsem, že budeš rád, když tě nebudu tolik otravovat. Netušil jsem, že by ti to mohlo tak moc vadit."

Chvíli bylo ticho. Dlouhé ticho. A pak Harry spustil. "Co jsem povýšil, nevím, kde mi hlava stojí. Mrzí mě, pokud se domníváš, že mi na tobě nezáleží. Ale není to pravda. Ty jsi nejdůležitější osoba v mém životě, bez tebe bych poválečné roky vůbec nezvládl. Otravná popularita, příšerná média včele s Holoubkovou. Dokončení Bradavic, práci na ministerstvu, to všechno jsem vydržel jen díky tobě." Musím přiznat, že mi jeho upřímné doznání vzalo dech. Stál jsem tam a nevěděl, co říct. Harry mezitím odešel do ložnice.
Dnes ráno se mi omluvil a dohodli jsme se, že si večer v klidu o všem popovídáme.

 

1. února 2006

Myslím, že jsem vyhrál. Sice se nevrátily staré časy, ale během dvou měsíců jsme vytvořili určitý konsensus, který se snažíme plnit. Jednou týdně večeříme mimo dům, pak jdeme do kina nebo klubu. Každý večer si najdeme čas na skleničku, ale už neproklábosíme celý večer. Musím ho trochu šetřit. Pokud má mimořádnou akci v práci, snažím se být hodný a trpělivý (což moc nejde vzhledem k mé zmijozelské povaze), abych si to mohl později vybrat. Zatím ještě nevím jakým způsobem, ale já něco určitě vymyslím.