Invocare 021

Tentokrát ani nebylo potřeba na Hermionu kývnout. Beze slova šla rovnou za Harrym, a když se za nimi zavřely dveře ložnice, vydechla svou otázku.

"Tak co je to teď? Černá?"

Harry byl přesvědčený, že pro tentokrát bude lepší nezabíhat do podrobností, použil na dveře kouzlo, potom se opřel o zárubeň a otočil oči vzhůru.

"Ne, požádal o pokrevní majetek. To, co jsem zdědil po otci a matce. A právě před chvílí mě přinutil, abych na něho převedl obsah mého bankovního trezoru.

Hermiona si sedla na Ronovu postel a zamračila se úsilím, jak se pokoušela pochopit co to znamená.

Harry sebou smutně plácnul na vlastní postel a otočil se na záda.

"Věděl jsem, že mu budu muset všechno odevzdat, takže jsem se tomu požadavku nedivil, ale zaboha nechápu , proč to musím udělat zrovna dneska...."

"Tak se mi zdá, že to je opravdová zkouška." poznamenala Hermiona, jakoby právě došla k tomuto závěru. "Je to stejné jako s košilí. Prostě jen, aby zjistil, jestli to uděláš."

"Skoro jsem to neudělal." vykřikl Harry. "Hermiono, on chce tátův neviditelný plášť a Pobertův plánek. Myslíš snad, že se prostě podívá na čistý list pergamenu a na nic se nezeptá? Jsem si jistý, že bude chtít, abych mu všechno řekl."

Hermiona se zamračila ještě víc.

"Dobře, jenže jak už jsi řekl, nakonec mu to stejně budeš muset všechno dát. A on ti potom ty otázky položí tak jako tak. Dřív, nebo později - to už není podstatné."

"Ano, ale já zalžu." soptil Harry. "Nezaslouží si pravdu, ne potom co tak lhal o mojí mámě. Řekl, že můj otec neměl žádné schopnosti a máma ho milovala jen kvůli penězům a čisté krvi."

Hermiona se rozesmála.

"Žádné schopnosti? Pro Merlina, Harry! Vždyť on se sám ještě ve škole tajně stal zvěromágem! A to nepočítám plánek. To už je samo o sobě magické veledílo!"

"Ano, a je to pravda, že?" oživl Harry. "Jsem si jistý, že Snape nevynalezl nic podobného, když byl studentem. Víš, bude docela příjemné utřít mu nos a předvést, jak vynikající kouzelník byl můj otec."

"Řekneš Snapeovi, jak plánek funguje?

"Je to jedno, dřív nebo později to budu muset udělat." vyštěkl Harry. "Po provedení obřadu už nebudu moci ignorovat jeho příkazy - to by ovlivnilo výměnu sil. Takže jsem v pasti."

Hermiona zamyšleně přikývla.

"A stejně ti brzy bude mapa k ničemu." soucitně poznamenala.

"No děkuji za připomínku! Už jsem celý nedočkavý, abych se stal otrokem, který nikam nebude smět zajít nebo vyjít, bez pánova povolení."

"Zrovna tohle jsem neměla na mysli." klidně vysvětlila Hermiona. Budeme studenty už jen pár týdnů. K čemu ti bude mapa, když my tu nebudeme?"

"Jen se směj,"- odsekl Harry. "Jenže já nikam nejdu, že?"

Harry mě je to tak líto..."

"Mně taky," už bez zlosti odpověděl mladík. "To není tvoje vina. Prostě to tak vyšlo. Poslyš, musím se uklidnit, nebo vybuchnu a plácnu nějakou neomalenost, jako tenkrát... Víš, proč jsem tehdy tak vypadal? Protože jsem ho nazval parchantem."

"Ale, to on tě provokoval svými zkouškami.!" vykřikla Hermiona a vyskočila na nohy.

Harry se rozhodl už neztrácet čas. Vytáhl ze skřínky otcův plášť a potom s těžkým povzdechem vyndal i mapu.

Hermiona ho pevně objala a nechala ho odejít.

 

 

Severus bedlivě sledoval krb. Byl přesvědčený, že Harry přijde zpět ve svém neviditelném plášti, ale když se mladík objevil, tu měňavou tkaninu držel v jedné ruce. Ve druhé svíral složený list pergamenu.

Položil obě věci na nízký stolek před pohovkou, a aniž by se podíval na Severuse, svalil se na pohovku a zabořil se do polštářů.

"Ze všeho toho poletování sem-tam jsem dostal hlad." Jen tak mimochodem poznamenal Harry, jako kdyby právě neodevzdal své nejcennější věci. "Je nějaká možnost, že by oběd byl dřív?"

"Za chvíli." Zamumlal Snape, natáhl se a zvednul pergamen ze stolu. "Vysvětli mi, co to je."

Byl přesvědčený, že nyní uslyší ta samá slova, která předtím Harry napsal: "Čistý list pergamenu". Místo toho mladík lhostejně prohlásil:

"Mapa Bradavic."

Takže, to je ta proslulá mapa. Severus ji dřív viděl jen letmo.

"Neviditelný inkoust?" ušklíbl se pohrdavě, ale nehodlal znovu použít "Odhal své tajnosti "- eventuelně ani "Mostrare toto". Jedno ponížení před Potterem pro něho bylo víc než dostačující. Přinejmenším se dneska kolem nemotal žádný vlkodlak, aby mu ji sebral z pod nosu.

"No? Předveď ji." poručil a opět byl připravený na zdráhání a dokonce lež. Jako, že pergamen neočekávaně přestane pracovat. Harry zapomněl zaklínadlo, protože ho už dávno nepoužíval. Ano prostě cokoliv, co se hodí.

Cesmínová hůlka se lehce dotkla pergamenu, Harry se naklonil a pronesl:

"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke špatnosti."

Severus zavřel ústa - nebyl si vědom toho, kdy se mu otevřela. Možná, když se na pergamenu začala objevovat písmena? To se autoři ohlašovali smělými tahy pera, a inkoust odkrýval hloupý název "Pobertův plánek".

Když Harry pergamen rozložil, zobrazovala se na něm jedna komnata za druhou, každá pečlivě popsaná.

Severus vydechl a jen zíral.

"Můj otec byl mocný kouzelník," Tiše prohlásil Harry a z očí mu svítila hrdost. "Pokoušel jsem se pochopit, jaká zaklínadla použili a jak pracují, ale..."

Nedořekl, jen pokrčil rameny.

"Je to hloupý dětský žert." Prohlásil Snape a vzal si mapu na prohlédnutí. "Jakápak zaklínadla. Vezmi si kteroukoliv knihu na dané téma a zjistíš, že v nich není nic složitého a náročného."

Dokonce ani tohle nedonutilo chlapce vrhnout se na otcovu obranu, i když mapa byla velmi působivá, a Severus si to dobře uvědomoval. Když se lépe podíval, zpozoroval různé tajné chodby a dokonce některé ani neznal. Najednou mu byly jasné některé tahy, které proti němu podnikali James a Sirius a Severus změnil na mapu svůj názor. Magie, která do ní byla vložená, skutečně ohromovala, ale kruté žerty ke kterým ji ta pyšná štěňata používala - Ne.

"Je vůbec přesná?" vyprsknul s předstíraným pohrdáním.

Potter nereagoval, jen poznamenal:

"Věděla, že Moody byl ve skutečnosti Bartemius Skrk."

"Ty jsi věděl, že Skrk tu tajně učil celý rok a nikomu jsi nic neřekl?" zavrčel Snape a tentokrát se dokonce ani nepokoušel své pocity utajit.

Harry pokrčil rameny.

"Věděla také, že Ronova krysa je Peter Petigrew, ale tom jsem taky nepřemýšlel až do té doby, kdy bylo pozdě."

"Jistě, k tomu máš přeci talent, že?"

"K čemu?" zeptal se Harry a zelených očích se objevila nechápavost.

"K nepřemýšlení." pohrdavě se ušklíbl Snape. Nehodlal snášet to hloupé otrocké chování, dokonce i kdyby, kvůli tomu, aby z něho Harryho dostal, bude nutné sáhnout k urážkám.

"Slyšel jsi, že se stěnami zámku pohybuje bazilišek, ale nepomyslel sis, že je potřeba říci o tom někomu z učitelů. Pustil jsi z hlavy druhé proroctví Trelawneyové a ignoroval jsi nápovědu mapy. Vrátil jsi tak Temnému pánovi jeho sluhu. Věděl jsi, že jsme tě chtěli naučit uzavírat mysl, ale tobě to bylo lhostejné a nechal jsi ji odkrytou!"

"Já vím." Vydechl tiše Harry se zavřenýma očima. "Zabil jsem Siriuse."

Severus sebou trhnul a upustil mapu. Tohle neměl v úmyslu, nechtěl připomínat Blacka, jen Harryho neochotu učit se nitroobranu. Mladík tehdy nepředvedl žádnou snahu, netrénoval, a nechtěl se učit.

"Zabila ho Bellatrix, ne ty, Harry." opravil ho tiše lektvarista. "Už to víckrát neříkej!"

"Dobře." odpověděl stejným mtrvým tónem chlapec, a Severus velmi přesně pochopil, že to mělo znamenat - "Dobře, nebudu to víckát říkat..", ale určitě ne -"Dobře, není to moje vina".

Severus si přihladil rukou vlasy a rozhodl se, že pro dnešek bylo zkoušení dost. Prostě už neměl tušení, co by mohlo mladíka vyburcovat ze stavu, do kterého se pohroužil. Možná, když přejdou k dotykům, mohl by Severus požádat... ne. Ne. Ne. Přinutil se přervat tu myšlenku. Využít jejich důvěrné chvíle k něčemu jinému, nežli k přijetí a zvyknutí na společnou intimitu, by bylo ohromnou chybou. Pokud by Severus zneužil svou nadvládu a využil Harryho podivnou pokoru pro své vlastní cíle, nebo aby chlapce vykolejil - potom by je v budoucnu čekaly vážné problémy.

Vůbec by nebyli schopní projít ceremoniálem - Harry by se právem cítil ukřivděný a podvedený. A i kdyby dokázali obřad uskutečnit, ohromně by to ztížilo budoucí výměnu sil.

Oběd, rozhodl se nakonec - tak, jak to chtěl Harry. Potom - mezihra. Něco co posune jejich intimnosti na novou úroveň, blíž k požadavkům ceremoniálu, ale nic, co by Harryho vyděsilo a v důsledku by mohlo znamenat krok zpět. Takže opět Sensatus. A ne jen jedenkrát. To, co plánoval, se zas tak moc nelišilo od toho, co už dřív dělali. Ale už jen samotný fakt, že to budou dělat v ložnici a v jeho posteli, pravděpodobně Harryho rozruší a přivede do rozpaků. Nebo také ne, jestliže Harry bude pokračovat ve svém snovém chování.

"Jdeme obědvat." řekl klidně a jako první vešel do knihovny.

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Harry se domníval, že vyrovnat se s přítomností Snapea bude jednodušší, pokud se bude něčím zaměstnávat. Určitě právě proto příprava na zkoušky ve společnosti profesora lektvarů, proběhla relativně hladce - budiž s jedinou výjimkou. I v době oběda byla jeho pozornost zaměstnaná

jídlem, tím spíš, že pozorně sledoval Snapea, a snažil se napodobovat jeho společenské chování.

Napřed talířek s dovedně na plátky nařezaným ovocem. Harry by je vzal do ruky, ale Snape používal nůž a vidličku. Krájel každý plátek na přesné, stejné kousky a Harry následoval jeho příklad. Nebylo to zas tak těžké, přesto následující chod málem přinutil jeho oči vylézt z důlků.

Mimiatruní kuře? Pečené a celé posazené na talíř, obložené červenými, maštěnými bramborami, petrželkou a mátou. Harry připravil dost kuřat pro tetu Petunii, ale nikdy neviděl tak malinká. Zkusil napodobit Snapeovy elegantní pohyby, ale kuře jen úplně rozmačkal. Zatím co ten už ze svého sloupl kůžičku a rozřezal ho na drobno, takže kuře teď vypadalo jako přísada do lektvarů. Chuť to samozřejmě nijak zvlášť nepovzbuzovalo, ale Harry byl tak hladový, že jen potřásl hlavou, aby zahnal představy, odložil nůž a začal trhat maso vidličkou.

"Kde domácí skřítci shánějí tak malinká kuřata?" zajímal se Harry.

Snape se ušklíbl.

"To jsou Kornuelští ptáci."

Harry o nich nikdy neslyšel, a tak jen poznamenal:

"Aha. Opravdu tě dobře krmí." Nebylo divu, že mistr lektvarů tak často vynechával obědy ve Velkém sále.

"Ty jsi je nikdy dřív neochutnal, že?"

"Ne. Stejně jako suflé, nebo čokoládovou pěnu, nebo platýze na grilu s rýží." pousmál se Harry.

"Čím tě tedy doma krmili?" jen jakoby mimochodem projevil zájem Snape.

Harry se zamračil.

"Vždyť víš."

"Ne. Nikdy jsem s mudly nejedl, proto nevím."

No, hlavně chlebem s marmeládou." odpověděl Harry, který neměl v úmyslu zmínit se o té skutečnosti, že on tento chleba jedl, když se Dursleyovi cpali kuřetem, které pro ně připravil. "Nebo toast s luštěninami." Harryho pobavilo, že při těch slovech Snape sotva dokázal skrýt odpor a znechucení.

Mistr lektvarů odložil vidličku. Před ním se objevil kouřící šálek čaje a před Harrym - sypané sušenky zdobené horkým, sladkým krémem a sklenice dýňové šťávy. Harry udiveně zvedl obočí a přemýšlel, jestli domácí skřítci něco nepopletli, ale Snape se choval normálně, a proto si mladík řekl, že to pravděpodobně bylo v pořádku.

Potom, co Harry div nevylízal svůj talířek, Snape se zeptal:

"Ještě máš hlad? Víš, že vždycky můžeš požádat o přídavek."

"Ne, děkuji," odpověděl Harry a rozhlížel se kolem. Během jídla se cítil normálně, ale nyní začal být nervózní - a ne bez důvodu. Snape teď každou chvíli znova přikáže, aby si svlékl košili, nebo něco podobného. Vyhlídka, která u něho zdaleka nevyvolávala nadšení, spíš přemýšlel, jak to všechno snese. Proto taky hledal, čím by odvedl lektvaristovu pozornost.

"Ty jsi přečetl všechny ty knihy?"

"Rád čtu."

"Dáváš něčemu zvlášť přednost?"

"Ničemu co by tebe zajímalo."

Harry nevěděl, proč se ho ta slova tak dotkla, i když možná byla pravdivá. Bezpochyby to byly knihy o lektvarech.

"Navrhuji ještě se napít." pokračoval Snape. Uprostřed stolu se objevila právě otevřená láhev a křišťálový pohár. Jak bylo vidět, profesor lektvarů měl domácí skřítky dobře vycvičené. Snape nalil půl poháru a podal ho Harrymu.

I když to bylo nezdvořilé, Harry si přičichnul před tím, než se napil. Tentokrát víno vonělo ostřeji. Lehce se zamračil a přemýšlel, jestli nemá říci, že mu nechutná, ale Snape v tu chvíli řekl "Pij." a on pochopil, že asi bude lepší poslechnout. Udělal velký lok nakyslé tekutiny. Potom druhý.

"Ale já jsem neřekl, že ho máš do sebe nalít." usmál se Snape. "Jen chci, abys ho dopil během několika minut. A potom půjdeme do ložnice.

------------------------------------------------------------

 

Harry nervózně stál u čela postele, zatím co Severus namířil hůlkou na krb a zapálil menší oheň. Ještě jedno zaklínadlo a za magickým oknem se rozprostřela hvězdnatá noc. Protože potom bylo v pokoji příliš temno, zapálil několik svíček. Ano, tak to bude lepší - pomyslel si Severus.

Povšimnul si, že Harryho dýchání už přešlo do hlubokého a rovnoměrného rytmu, což znamenalo stres a neochotu dát jej najevo.

Severus přistoupil blíž a vzal do dlaní mladíkovu tvář. Oh, jak ho lákalo - naklonit se a něžně ho políbit, tak jako to udělal minulý večer. Věděl, že Harry by neodporoval, tím si byl jistý. Mohl by ho obejmout, přitáhnout ho k sobě a tehdy by se jejich rty sešly ve skutečném polibku - jejich prvním - protože ten, který si vzal násilím se nepočítá...

Severus potlačil touhu.

Harryho odevzdanost neznamenala, že by to bylo správné, zvlášť vzhledem k tomu, proč se mladík nebrání. Ta jeho prokletá předstíraná rezignace. Severus byl rozhodně připravený udělat tomu konec, ale teď kvůli jejich mezihře, byl stejně tak rozhodnutý v každém případě tvrdě pokračovat, - ať se děje cokoliv.

Dokonce, i kdyby se Harry mněl udusit nervozitou a tiše bručet nějakou nadávku, jako odpověď na každé Severusovo slovo.

Mistr lektvarů spustil ruce na temnězelenou Harryho košili a začal ji rozepínat.

"Zdá se, že dnes je řada na mně." poznamenal tlumeně, hlubokým hlasem.

Chlapec jen mlčky stál a nechal ho. Pochopitelně ve skutečnosti by Severus jen přivítal menší debatu a dokonce normální lehký vzdor. Předstírání klidu a lhostejnosti, které si místo toho mladík vybral, ho strašně zlobilo a to nejenom proto, že mohlo překazit ceremoniál. Severus si uvědomil, že se mu prostě nelíbí.

Zatáhl za spodní okraj košile, který byl velmi pečlivě zastrčený, ale Harry nereagoval ani na to. Stál se zavřenýma očima a jeho dech - rovnoměrný a hluboký - mu zvedal hruď. Severus mu rozepnul manžety košile a pomalu ji stáhnul z ramenou, ale chlapec nedal ani slovem nebo gestem najevo, že cítí stísněnost.

Severus lhostejně odhodil košili na podlahu a přešel rukou po klíční kosti. Pozorně přejel špičkami prstů po tepající žilce na hrdle. Ano to bylo ono... Něco takového potřeboval, jako důkaz, že Harry nebyl tak klidný, jak vypovídal jeho obličej. Proč předstírá - to byla otázka která nedávala Severusovi pokoj. Dřív to nedělal, ne do středy, kdy u něho došlo k té dramatické proměně, která zasáhla duši i tělo. Severusovi to prolétlo hlavou i před tím... Co vlastně bylo důvodem té změny. V úterní večer se přihodilo několik událostí. Harry se otevřeně vzbouřil proti hodině lektvarů, přiznal se také, že trpí nočními můrami, a potom následoval ten ožehavý polibek...

Ale Severus věděl, že Harry Potter rozhodně není zbabělec a nevěřil, že jakákoliv z uvedených událostí mohla dát podnět ke vzniku té nové pokorné verze, Chlapce-který-přežil.

Zajímavé... Tep pod jeho prsty se stále zrychloval, i když jiné známky rozčilení se na mladíkovi nedaly pozorovat. Severus pohladil bicepsy a stiskl hebkou, hladkou pleť. Ach nádherné... Mladík měl opálené ruce a hladká kůže jen zdůrazňovala svaly pod ní silné a pružné... Téměř dokonalost. Pozorně ovládaná síla - jakoby samotná magie.

"Harry," odkašlal si Severus, i když hlas mu stále zněl ochraptěle víc než by si přál.

"Otevři oči!"

Jejich zeleň byla pokrytá závojem, ale ne slasti. Severus byl dost zkušený, aby viděl a uvědomil si rozdíl. Ta zasněnost připomínala prázdnotu. Bezmyšlenkovitost. Přestože z ní Severus sám často Harryho Pottera obviňoval, tím míň si přál vidět chlapce takového. Dokonce, ani když to bylo vyvolané tou jeho podivnou hrou na rezignaci, kterou od něho Severus nikdy nevyžadoval. Ostře lusknul prsty před strnulým Harryho pohledem a když mladík zamrkal, pokýval hlavou a suše prohlásil.

"Nespi. Zapomněl jsi, že se musíš učit přijímat a cítit rozkoš z mých dotyků?"

Harry pomalu přikývl a znovu se s prázdným pohledem ponořil do svého transu. Pro Severuse to bylo nesnesitelné. Chystal se laskat mladíka později, ale najednou se rozhodl, že bude možná lepší, přikročit k tomu co zamýšlel okamžitě.

"A teď chci, abys mně ty svlékl mojí košili." prohlásil lenivě. "Rozuměl jsi, Harry?"

Stále ani sebemenší odpor.

"Dobře." řekl pouze chlapec, už nejenom ospalým, ale jakýmsi... mrtvým hlasem. Ten popis se hodil i na jeho pohled, pochopil najednou Severus. Harryho prsty s jistotou rozpínaly knoflíky jeden za druhým a ruce klouzaly po lektvaristově černé košili. Neloudal se, tak jako to dělal Severus, ale metodicky přešel od knoflíků k manžetám až nakonec stáhnul košili úplně.

Mladíkův pohled se zastavil na temné značce, na malý okamžik zavřel oči, což představovalo jedinou reakci.

"Do postele." zamumlal Severus a táhnul ho za sebou. Chlapec se mu bez vůle podrobil. Jakoby mu mozek vypověděl službu a on se stal nějakou věcí, schopnou jen poslouchat příkazy. Žádná osobitost, žádné vědomí sebe samotného, Harry se stal něčím míň než otrokem, míň než domácím skřítkem. Jakoby se změnil na kouzelnou hůlku, která jen plní cizí přání.

S temným zoufalstvím si Severus uvědomil, že takového Harryho nenávidí. Přemýšlel, jestli se nemá zastavit a všechno promyslet a probrat, aby přinutil mladíka přestat s tím cirkusem, ale nebyl si jistý, že dokáže najít dostatečně přesvědčivé argumenty. Harry mu už odevzdal své nejcennější věci a dokonce mu vysvětlil jak pracuje mapa. Nezdráhal se odpovědět na nejintimnější otázky. Byl tak hluboko ponořený do svého předstíraného klidu, že to vypadalo, jakoby jeho vlastní já, přestalo existovat. A Severus nevěděl jak ho jinak vrátit zpátky, nežli za pomoci spousty agresivních důvěrností, ale zároveň instinktivně chápal, že by to byla hrubá chyba.

S povzdechem začal s prováděním toho, co měl v úmyslu už minulý týden.

Teď ležel v posteli na boku a přitáhnul Harryho k sobě. Holou hrudí se přitiskl k nahým, teplým zádům mladíka. Harryho hlava ležela na Severusově rameni a lektvarista si ho volnou rukou k sobě přitiskl. Druhou rukou laskal chlapcovu hruď a bez další přípravy začal líbat jeho zátylek.

Harryho dýchání se ještě prohloubilo. Vdech, výdech, vdech, výdech - mladík dovoloval Severusovi, aby s ním dělal cokoliv chtěl. Jenže on se přece musí učit cítit slast, a ne si hrát na mrtvolu. Severus znovu přemýšlel, jestli nemá všechno ukončit. Ale on vlastně nechtěl. Nechtěl přijít o hladký, teplý pocit z Harryho v jeho náruči, Harryho v jeho posteli.

Neměl na výběr. Harry se musí naučit přijímat a cítit rozkoš, a on ji přijme.

"Sensatus." zašeptal Severus a dotknul se hůlkou chlapcova ramene.

Harryho tělo ožilo.

Ještě stále vleže na boku, náhle mladík ohnul záda a sklonil šíji. Veškerá zdrženlivost byla zapomenutá - z hrdla se mu vydral hluboký sten, ruce přestaly bezvládně ležet a přikryly Severusovu dlaň, ležící na chlapcově hrudi. Postupně se jeho tělo pod silou žhoucích polibků na rameni začalo lehce třást a svíjet, jak poznávalo slast a vášeň, kterou cítilo, a která mu byla celý týden odepřena.

Severus hladil mladíkovu hruď, objímal a tisknul ho k sobě a vdechoval jeho čistou, teplou vůni. Líbal citlivé místo za Harryho uchem a znovu používal Sensatus, jakmile začal být napjatý. Rukama, ústy i zubama prozkoumával každou křivku Harryho ramen, ploché rovné břicho a pružné svaly na jeho prsou.

Nakonec dovolil Harrymu probrat se z omámení zaklínadla a přesně zachytil ten okamžik, kdy tiché slastné sténání přešlo do pravidelného rytmu hlubokého dýchání. V tu chvíli ležel Harry na zádech a Severus se nad ním s boku nakláněl. Sehnul hlavu a jemně vzal do úst chlapcovu malou, tmavou bradavku a něžně ji jazykem laskal, zatímco si jeho prsty lehce pohrávaly s druhou a jemně ji dráždily.

Čekal prosbu o Sensatus, ale mladík nehybně ležel naprosto apaticky a nedával najevo žádný pocit.

Severus se rozzlobeně narovnal a hrubě ho odstrčil.

"Zvedni se." procedil vztekle. "Vypadni z mojí postele."

Harry se mlčky posadil, spustil nohy na podlahu a vstal zády k lektvaristovi. Potom se obrátil a se záměrnou prázdnotou v očích hledal na podlaze zelenou košili. Zvedl ji a začal se oblékat. Nehledě na předstíraný klid - prsty se mu přitom lehce třásly.

Severus se rozhodl, že tohle je ten příznivý okamžik, aby se probojoval skrz stěnu mezi nimi - a hrubě přikázal:

"Nejdřív oblékni mně a ne sebe otroku."

Harryho ruce sebou škubly, čelist se zaťala, ale ta nepatrná vzpoura byla potlačená dřív, než dosáhla k ústům.

"Ano, Severusi." odpověděl. Upustil svojí zelenou košili a zvednul pomačkanou černou. Severus pozoroval mladíka se zoufalstvím, které vůbec neodpovídalo jeho krutému výrazu a tím méně, ještě tvrdším, nemilosrdným slovům.

"Jak jsi ubohý." vydechnul, pevně rozhodnutý skončit s tou předstíranou poddajností jednou pro vždy.

"Jsi opravdu hloupý - oblékáš mě do špinavých šatů? Jsi povinný používat nejen tělo, ale i mozek, abys mně potěšil. Najdi čistou košili a v budoucnu si podobnou chybu víckrát nedovol udělat."

Bohužel to vypadalo, že urážky chlapce dokáží jen ponořit do jeho transu ještě hlouběji. Jen přikývnul a šel otevřít skříň.

Harry, kterého Severus znal, by se alespoň ušklíbl nad skříní plnou černého oblečení, bez jakékoliv jiné barvy. Neodpustil by si poznámku na téma, že oblečení charakterizuje člověka. Severusovi chyběly drzé poznámky, chyběly mu dotazy a naschvály, které ke skutečnému Harry Potterovi, vždycky neodmyslitelně patřily.

Tento naprosto prázdný mladík ho začal děsit. Jen málo co dokázalo Severusovi nahnat strach, ale vyhlídky, že Harry Potter se už nikdy nevynoří ze svého transu, se opravdu bál. Samozřejmě věděl, že Harry se tak chová jen v jeho společnosti. Při jídle ve Velkém sále se zase stával sám sebou. Severuse to trochu utěšovalo. Ale velmi brzy Harryho přátelé opustí školu, aby začali nový život. Harry zůstane s ním a je tu riziko, že se ponoří do té absolutní rezignace, ze které se už nikdy nedostane.

Severus podrážděně vytrhl košili z Harryho rukou a oblékl si ji sám.

"Na co čekáš?" ušklíbl se a přejel od shora dolů celou mladíkovu postavu pohrdavým pohledem, kterého byl schopný jen on.

"Tolik toužíš znovu vyzkoušet Sensatus, že ses rozhodl zůstat polonahý? Obleč se!"

A opět žádná reakce.

Severus to už nemohl snést a vyletěl z ložnice.

V obývacím pokoji si Severus sedl do křesla a z konferenčního stolku si vzal Pobertův plánek. Mapa byla geniální - skutečné umělecké dílo.

Pravděpodobně to z tohoto hlediska bylo zásluhou Lupina - pomyslel si Severus. Zrovna tak bylo jasné, že ohromující magie zjevně patřila Potterovi. Jemu a Blackovi.

Harry vešel do pokoje v zapnuté a upravené košili. Vlasy měl mokré a uhlazené.

"Pojď sem a sedni si vedle," ušklíbl se Snape. "Na podlahu."

I takovému příkazu se bezvýhradně podřídil - musel konstatovat znechuceně mistr lektvarů v následující chvíli.

"Vypadá to, že mi ta mapa přijde vhod." začal zamyšleně Severus. Natáhl ruku a prsty pročísl Harrymu vlasy, hladil je a vracel je tak do normálního chaotického stavu.

"Nebudu se už muset trmácet po chodbách a hledat žáky, kteří nedodržují večerku. Můžu se teď pohodlně posadit do křesla, pít čaj a jenom zapisovat, kde se kdo courá." Rozesmál se a lehce zatáhnul Harryho za vlasy.

"Jsem si jistý, že tvůj otec na tohle nepomyslel, když ji sestavoval. A samozřejmě jsem si naprosto jistý, že by si nepřál, aby ses stal něčím milencem, natož mým. Co by tak řekl, kdyby viděl, jak sedíš na podlaze, a já tě hladím, jako psa."

Harry neodpověděl, dokud Severus nezavrčel.

"To nebyla jen řečnická otázka. Co by řekl tvůj otec, kdyby tě takhle viděl?"

Harry zavřel oči.

"Nemám ponětí, Severusi. Vůbec jsem ho neznal."

Dokonalá odpověď.

"No a co by tedy řekl Black, kdyby zjistil, že mi zahříváš postel?"

Harryho hlas zůstal neosobní.

"Siriusovi by bylo na zvracení."

"A Lupin?" naježil se Severus. "Výborně jste si spolu rozuměli, pokud si vzpomínám. V té době se pro tebe stal skoro druhým kmotrem, nemám pravdu? Jak by reagoval, kdyby se dozvěděl, že jsi můj sexuální otrok a milenec v posteli? Také by zvracel?"

"Ne - Remus by chápal." Tiše prohlásil Harry.

"Ó, Remus by to chápal," - nemilosrdně parodoval Snape. "Kde jsi vzal takovou jistotu?"

Harry si opřel hlavu o boční opěradlo křesla, v důsledku čehož mu Severusova ruka mimoděk sklouzla na krk. Byl unavený a to se projevovalo na jeho chování.

"Remus ví, co znamená být něčemu podřízený, něčemu většímu než on sám, nežli veškerá přání a naděje," Vysvětloval tiše Harry.

"Úplněk nastává každý měsíc a on nemůže nic změnit, ani sebe, ani své jednání, a nezáleží na tom, jak moc by ty okolnosti pozměnit chtěl. Remus by řekl, že Cambiare Podentes je můj úplněk a že se musím naučit žít podle jeho fází."

Dokonalá logika, pomyslel si Severus. Pravděpodobně by Lupin o tom uvažoval přesně tak.

Vzal znovu do ruky mapu a roztržitě sledoval, jak ředitel přechází po své pracovně.

"Acio pergamen, pero a inkoust." dostal další nápad lektvarista.

"Předpokládám, že nastal čas najít pro vynalézavost tvého otce lepší uplatnění, nežli nechutné kousky a uličnictví, ale dnes na to nemám náladu." Přistrčil přivolané věci k Harrymu a rozložil na stolku mapu.

"Napiš seznam všech, co nerespektovali večerku. A nezapomeň hned vedle každého jména poznamenat čas a místo přestupku."

Věřil tomu, že tohle pro Harry Pottera, nebelvírského hrdinu, bude znamenat konec.

Ale Harry jen vzal hůlku a pronesl "Tempus sempre." Objevily se šedomodré lesklé hodiny s modrými, svítícími ručičkami. Potom si přisunul mapu a začal zapisovat jména.

Severus potlačil povzdech, vzal si příručku lektvarů a začal číst, ale myšlenky mu poletovaly jak zrnka pylu, při pohledu na scénu, která se mu odehrávala před očima

"To stačí," po nějaké době prohlásil Severus. "Dej mi to, podívám se na tvůj seznam."

Harry mu mlčky s lhostejnou tváří podal pergamen.

"Zajímavé - z jakého důvodu jsi se jako ty, kteří porušili pravidla, namáhal zapsat jen studenty ze zmijozelu?"

Mladík jen pokrčil rameny a podíval se na lektvaristu.

"Protože je porušili jen oni."

Buďto to byla mazaná vzpoura, nebo skutečná pravda. Severus si nebyl jistý a použít kvůli tomu nitrozpyt bylo trochu hloupé. Ale když se podíval na mapu, viděl pouze zmijozely na místech, kde nyní žádní studenti být neměli.

"Spal ten seznam," přikázal Harrymu. "Zmijozelu odebírat body nehodlám."

Harry neodporoval, i když pravděpodobně ani nebyl překvapený.

"Jakým zaklínadlem se mapa smaže?"

"Neplecha ukončena." odpověděl chlapec.

Severus se zamračil.

"Tvůj otec a jeho přátelé se zdaleka nevěnovali jen neplechám. Specializovali se na kruté žerty proti jiným. Kupodivu, na takové chování ani nemuseli být zařazeni do Zmijozelu."

Po těch slovech se do Harryho pohledu vrátila prázdnota a Severus pochopil, že možná "zařazeni do Zmijozelu", byla klíčová slova.

Dělal chybu, když jednal a přemýšlel jako zmijozel. Snažil se podvodem a lstí vyvést Harryho z jeho transu.

Košile jiné barvy, urážky, donucený předčasně se vzdát svého majetku. Není divu, že mladík reagoval, tak jak mohl vidět.

Je to přece nebelvír. K tomu, aby se dostal přes tu jejich neproniknutelnou zabedněnost je spíš zapotřebí čestná otevřenost místo lstivé obratnosti. Severus to mněl pochopit dřív, hned ten první večer, jakmile se Harry začal chovat podivně. To, že potřeboval tolik času, aby k tomuto závěru došel, lektvaristu doopravdy zneklidnilo.

"K čertu, co s tebou je, Pottere?" vybuchl ostře Severus.

Jenže ostrý tón, na nepřítomný pohled mladíka, neměl žádný vliv.

"Nic."

"Och, nic," parodoval Severus. "Jenom se změníš v náměsíčníka, kdykoliv sem za mnou přijdeš!"

Harry zamžikal.

"Náměsíčníka?"

"Ano." vyštěkl Severus. Naklonil se kupředu a lusknul prsty Harrymu pod nosem. "Probuď se."

Chlapec znova zamrkal.

"Já nespím, Severusi. O čem mluvíš?"

"Dobře víš o čem." Když Harry neodpověděl, Severus si povzdechl. "O té přehnané pokoře, kterou předvádíš. To musí přestat."

V zelených očích se objevilo překvapení.

"Dělám všechno, co chceš."

"Spíš to dělá někdo jiný."

Znova překvapení a tentokrát tak očividné, že Severus začal přemýšlet, co se vlastně v Harryho hlavě děje.

"Nerozumím." civěl na něj chlapec. Merline, vypadal, jakoby na něj někdo použil kouzlo, Imperius: díval se tak strnule, a ještě bez mrkání.

"Chováš se, jako někdo jiný." vysvětloval Severus. "Ale ty mně musíš odevzdat sebe samotného, Harry, ne nějakou loutku, která se ti podobá. Skutečně sis myslel, že tímhle způsobem plníš požadavky Podentes? Ujišťuji tě, že se mýlíš? "

"Ale to jsem já." pomalu pronesl Harry.

"Ne! To nejsi ty! Harry Potter se hádá, bouří, porušuje předpisy a obvykle se chová jako naprostý blázen!"

A mladík znova zamrkal.

"Ty chceš, abych se hádal, bouřil a porušoval předpisy?"

"Ne." vyštěknul Severus.

"Tak potom to nechápu," klidně odpověděl Harry.

Severus si musel přiznat, že v tu chvíli už byl do všeho zamotaný i on. Ne, nepřál si ustavičnou neposlušnost a vzdor. Nebylo by přijemné tak žit a kromě toho by to znemožnilo předání síly. Nicméně tahle sebeponižující pokora byla ještě horší, a stejnou měrou mohla překazit Podentes také proto, že by byla nesnesitelná pro Severuse.

"Musíš se vzpírat," vysvětloval. "Musíš cítit mnohem víc napětí, vynaložit víc síly, aby ses přemohl."

Zamyšlený Harry mimoděk změnil polohu a zvednul se na kolena a v ten okamžik Severus vybuchl.

"Ty se nemáš cítit docela pohodlně, když sedíš na podlaze, nebo se tak klidně smiřovat s mými stálými urážkami Jamese!"

Přesto místo toho, aby vybuchl, Harry mírně řekl.

"Jestli chceš, sednu si do křesla," s těmi slovy se zvednul z podlahy a sedl si na pohovku.

"Kašleš na urážky!" - obvinil ho Severus a začal přemýšlet, na co vůbec ještě nekašle.

"Ale já je od tebe očekávám." Vysvětloval Harry. "Nechtěl bych, abys do toho zatahoval mého otce. Když to děláš, znamená to tedy, že chceš vědět, jestli mi působíš bolest?" pokrčil rameny. "Jsem jen člověk, Severusi. Když mně zraníš, budu krvácet."

"Nechci ti působit bolest." ohradil se Severus, ale chápal, že z chlapcova pohledu to vypadalo přesně tak. "Jen se tě pokouším najít. Miloval jsi Siriuse Blacka. Jak můžeš tak klidně říci, že by zvracel, kdyby viděl, co se s tebou stalo."

A opět to netečné pokrčení ramen. Už ne až tak nebelvírské.

"Protože právě tak by reagoval." vysvětloval Harry s výrazem, jakoby uvnitř něho cosi umlčovalo bolest, aby mohl mluvit.

"Sírius vždycky reagoval a nemyslel na následky. Možná se tak na něm projevoval vliv mozkomorů."

"Tvůj kmotr nikdy neměl ve zvyku přemýšlet o následcích svých činů." opravil ho ostře Severus. "Myslím, že ho ani nenapadlo, že když zmrzačí spolužáka, jeho samotného vyhodí ze školy a zároveň tím činem podrazí Lupina."

Harry zaťal pěsti, ale potom se uvolnil a opřel se o zadní opěradlo.

"Dost o Blackovi." prohlásil Severus. "Jsme tu proto, abychom vyřešili naše vztahy."

"Jestli řekneš, co chceš, tak to udělám." ujistil ho trpělivě Harry. Nevím, co bych mohl ještě říci."

Tak to je ta nebelvírská přímost. - pomyslel si Severus. V každém případě on sám takovou povahu neměl. Na rozdíl od Harryho, vždycky dával přednost strategii. Lektvarista se zvednul a zamířil k pohovce, na které Harry seděl a přisunul se tak blízko, že se téměř dotýkali.

Potom hedvábným hlasem projevil zájem.

"A co když požádám, aby ses úplně svlékl? Možná chci vidět, co získám výměnou za Podentes?"

Přestože mladík zblednul, když uslyšel otázku, bez váhání začal rozepínat manžety košile. Severus mu rychle ruce chytil a odtáhl. Potřásl hlavou a litoval toho, co řekl. Nehodlal dopustit, aby tohle přání, poskvrnilo jejich budoucí intimní vztahy. Jen chtěl docílit, aby mladík protestoval, žádal ústupek, projevil vlastní sílu vůle... I když v rámci podrobení, které vyžadovalo Podentes.

Ale co pro to má udělat. Samotné urážky zřejmě nepřinesou žádaný výsledek a Harry se ukázal naprosto schopný splnit zadané absurdní příkazy.

Možná ještě jeden příkaz, něco co zasáhne hlouběji, něco nač nikdy nepřistoupí, něco co ho přinutí probrat se. Snad přikázat mu vzdát se něčeho, co je pro něho důležité... Ne, mapa i neviditelný plášť už sehrály svoji úlohu. V tom případě, někoho...

"Zakazuji ti mluvit se slečnou Grangerovou," prohlásil chladně Severus. "Od této chvíle si s ní neřekneš ani slovo."

Harry se na něho podíval jakýmsi zvláštním pohledem, který nebyl Severusovi vůbec jasný. Rozhodně ještě to nebyla vzpoura, ale už ne bezvýhradní souhlas.

"Už jsem ji požádal, aby se do ničeho nemíchala." klidně řekl Harry. "A ona slíbila, že se bude držet dál od toho všeho."

"Toho všeho?"

"Ano," Harry máchnul rukou. "Toho, co se týká nás dvou."

Severus kývnul.

"To je vedlejší. Víc s ní nepromluvíš ani slovo."

"Jaký to má důvod? naléhal Harry. Narovnal se a opřel dlaně o kolena.

"To není tvoje věc." utrhnul se hrubě Severus. Bylo přijemné vidět, alespoň malý Harryho odpor. Ještě jeden silný úder a ta otrocká přetvářka se rozletí na malé kousky. Potom budou konečně moci přejít k potřebnému vytváření skutečných vztahů. "Jsi můj, patříš mi a budeš dělat, co řeknu, ať se ti to líbí nebo ne, je ti to jasné."

S blýskajícíma zelenýma očima zvednul Harry hlavu, ale jakmile se setkal s pohledem lektvaristy, všechno se změnilo. Blesky v očích postupně uhasly a nakonec zmizely úplně.

"Dobře." řekl tiše, podíval se na mapu a prstem obtáhl jakési jméno. Pravděpodobně její.

"Mám ji smazat?" změnil téma. "Nebo ji mám nechat tak?"

"Neplecha skončena." zamumlal si pod nos Severus, dotknul se hůlkou mapy a sledoval, jak z jejího povrchu mizí nápisy.

"Co to znamená "dobře"?"

Harry složil mapu a nechal ji ležet na stolku.

"To co jsi řekl. Nebudu mluvit s Hermionou."

"A ta vyhlídka tě netrápí?" Vypadlo z omráčeného Severuse. Harry a ta dívka se prakticky nerozloučili od prvního ročníku. Opravdu ji nechá jen tak bez jakýchkoliv námitek? Proč se nebrání příkazu, tak jako se bránil Severusově nařízení o zdrženlivosti?

Najednou Severus dostal chuť zatřást mladíkem a zeptat se: Kdo jsi, a co jsi udělal s Harry Potterem?

"Trápí." - odpověděl Harry.

"Nemáš tedy žádné další námitky?"

"Ne."

"Určitě si uvědomuješ, že do konce školy, zůstaly pouze tři týdny." uchechtnul se Severus, který se rozhodl, že nebude na škodu trochu posypat rány solí, aby dostal na povrch skutečného Harryho. "Můžeš si začít zvykat, že je nikdy víckrát neuvidíš. Napadlo tě právě tohle, že?"

"Uvažoval jsem, že by nebylo špatné, kdyby poslední tři týdny zůstaly mými," klidně odpověděl mladík. "Ale pokud si to přeješ, nebudu už s Hermionou mluvit."

V ten okamžik si Severus uvědomil, že nemá chuť s Harrym večeřet, nemluvě o pravidelném sezení u krbu s použitím Sensatusu.

Právě teď ho nechtěl ani vidět.

"Zmiz." vykřikl a vyskočil na nohy. "Vypadni! Okamžitě!"

-------------------------------------------------------------------------

 

 

"Děláš si legraci?" zeptala se Hermiona a civěla na kousek pergamenu, který ji Harry strčil. " Skutečně ti přikázal, abys se mnou nemluvil?"

Harry se naklonil a napsal: "Ano."

"A ty jednoduše uděláš, co ti řekne."

Tentokrát chlapec jen přikývnul.

Hermiona si povzdechla.

Myslela jsem, že v tom svém stavu - 'nepřemýšlej a poslechni '-zůstáváš, jen když jsi s ním."

"Ne vždycky." napsal Harry. Nehodlal Hermionu zasvěcovat do Snapeova nařízení o zdrženlivosti. To by bylo příliš trapné.

"V každém případě je to bezpečnější." dopsal nakonec.

"No to je pravda." povzdechla si Hermiona.

"Jenže pokud se budeme o samotě chovat jako obvykle, můžeme se potom během jídla ve Velkém sále podřeknout a on to určitě postřehne. Přesto se mi to nelíbí. Psaní poznámek, Harry? Nezdá se ti to trochu infantilní?"

Harry se ušklíbnul a napsal: "Jestli se může on chovat hloupě, proč bych to nemohl dělat také?"

"Takže podle tebe, je to pouze další prověrka, jako ta se zelenou košilí?"

Harry jí přiložil prst ke rtům, za zataženým závěsem zazněly hlasy, někdo vstoupil. Podle všeho Seamus.

"Taky piš." naškrábal Harry. "Ne jména. Poslyš, v poslední době se ke mně chová nějak podivně. Nějakým způsobem mne pořád provokuje. Jako strýc Vernon. Ten také tlačil, tlačil a tlačil, aby vyvolal odpovídající reakci a měl záminku k mému potrestání. Myslím, že se tu děje něco podobného. Já vím, že by chtěl, abych vyskočil a zařval. Div se nezbláznil, když jsem nereagoval tak, jak čekal, a nedal mu důvod, aby mne potrestal. Strašně si přál, abych jeho provokacím podlehl."

Harry už pochopil, že psát všechno co by chtěl říci, bude složité.

Hermiona si přečetla zápisky, přikývla a dopsala: "Dej si pozor." A po chvilce: "Jestli budeme takhle pokračovat, Ron si toho všimne a ostatní taky. Co jim řekneme?"

Harry pokrčil rameny. "Ty jsi ta chytřejší. Vymysli něco."

Nakonec po chvíli, kdy okousala vršek pera, dívka napsala.

To už se Harry neudržel a hlasitě se rozesmál, ale okamžitě se pokusil smích zadusit.

"Čemu se směješ?" zavolal na něho Seamus.

"Ničemu zvláštnímu." odpověděl Harry. "Jen jsem si vzpomněl na tu scénku z třetího ročníku, když nás Lupin učil postavit se bubákovi."

"Aha, pavouk na kolečkových bruslích," chechtal se Seamus. "A Snape v babiččiných šatech."

"Neměl jsem na mysli zrovna ten obrázek." Napsal Harry a tentokrát přišla na řadu Hermiona, aby přemáhala smích.