Invocare 039

 

Zachmuřený Severus soustředěně pozoroval svůj odraz v zrcadle. Jakmile se vrátil z velkého sálu, hned se zbavil ochranného povlaku na hlavě, ale na některých místech vlasy ještě stále vypadaly mastné. Lektvarista tedy zopakoval očišťující kouzlo a dotýkal se jich přitom hůlkou střídavě na různých místech. Podrážděně se přitom zamračil, protože zrcadlo se k jeho úsilí stavělo očividně lehkomyslně.

 

"Všechno je perfektní - velice upravené, drahoušku. Proč se nepostaráš o zastřižení roztřepených konečků, jestli chceš tolik udělat dojem na svého mladíka?"

 

"Mlč, nebo tě pošlu k domácím skřítkům na oxidaci." zabručel Snape a pro zostření varování pohrozil zrcadlu hůlkou.

I když, pokud se nad tím zamyslí, ve slovech zrcadla bylo zrnko pravdy - pomyslel si Snape když si prohlížel prameny vlasů. Pár zaklínadel "Cortus" jim skutečně nemůže uškodit... Ó ano, teď je to o hodně lepší.

"Drahoušku, " - ozvalo se znovu zrcadlo.

"Na oxidaci!"

Zrcadlo s povzdechem umlklo.

 

V tu dobu už dávno minula sedmá hodina a Severus pospíchal do obývacího pokoje, kde se posadil do křesla, aby čekal na Harryho. Jenže Harry obvykle dával přednost pohovce a Severus chtěl být ke svému mladíkovi, co možná nejblíž. To prokleté zrcadlo nebylo až tak neužitečné. Severusovi se toto slovní spojení vysloveně líbilo.

Ach ano, na pohovce to bude mnohem lepší.

 

Ale úplně zapomněl na víno. Dneska bude stačit poloviční lahev - není třeba, aby se Harry opil. Severus vybral vynikající bordó, silné s mnoha vrstvami a bohatými nuancemi chutí a vůní, ale potom si najednou vzpomněl, že chlapec dává přednost sladkým dezertním vínům. Zrušil svůj první výběr a odeslal do kuchyně objednávku odporně sladkého Chateau ďYquem. Rozhořčeně konstatoval, že se láhev objevila zároveň s drobnými pohárky. Patrně si domácí skřítci mysleli, že se malé skleničky lépe hodí k menší lahvi, a tak dokazovali svou neznalost toho, co se týkalo úrovně vysoké kuchyně.

Poslal skleničky zpět s požadavkem výměny za sklenice vhodné na madeiru, ale teprve potom si uvědomil, že Harry tomu sotva rozumí víc než skřítci a proto veškeré jeho starosti byly zbytečné.

Ale i tak si Severus přál, aby dnešní večer všechno proběhlo hladce, bez jakýchkoliv problémů.

 

Severus se usadil na pohovce, přehodil nohu přes nohu a pustil se do čtení lektvarového týdeníku. Hm. Harry si nijak zvlášť lektvary neoblíbil, že? Možná by neměl začínat večer tak neobratně - Harry vyjde z krbu a uvidí jak je Severus zaujatý čtením časopisu o lektvarech. Ne že by byl Severus skutečně tak moc zaujatý - dokázal myslet pouze na jedno: na Harryho.

Na výraz jeho tváře, když se pod ním v sobotu svíjel, prohýbal, křičel a končil. Na to jak na konci nádherně sladce lapal po dechu, jak se pevně držel Severuse, jak sténal...

 

Severus vyskočil - odhodil časopis na nejbližší polici a vytáhl jinou knihu *Základy temných umění*? Příliš temné a ponuré. *Vliv klimatických a zeměpisných zvláštností na Goblinské války ve středověkém Walesu? * Ne, to se nehodí - vždyť Harry při SOVách propadl z historie magie. A právě teď Severus vůbec nechtěl v mladíkovi vyvolávat negativní asociace.

Ano, to je ono! *Tisíc a jedna magická noc*. Přesně to, co potřebuje. Stejně, proč by Harryho musela šokovat Severusova záliba v erotické literatuře? Mladík pravděpodobně ani nepochopí, co to lektvarista vlastně čte.

 

A tak se už tentokrát do třetice Severus posadil s knihou, rozhodnutý hledat originální nápady toho, čím se budou s Harrym tento večer později zabývat.

Jenže si vzpomněl, že je beztak nemůže použít. To Harry rozhodne, co dneska budou dělat. No, možná se ty nápady ukáží jako užitečné v budoucnu, uklidňoval se Severus. Co se týká toho, čemu se dneska Harry bude chtít věnovat... lektvarista sotva dokázal potlačit rozechvělé očekávání. Samozřejmě, mladík bude nervózní, proto se nic zvláštního nestane. Ale už to, že Harry bude projevovat iniciativu... jen to samotné pomyšlení bylo vzrušující.

Konečně Severus bude cítit, že netáhne milence za sebou, že od něj nežádá příliš moc a příliš brzy...

 

Vlastně, kde je Harry? Severus pronesl *Tempus* zaklínadlo - čtvrt na osm. Co ho zdrželo? Zase famfrpál? Třeba Harry přijde zpocený a Severus mu potom může nabídnout společnou sprchu, která by se tentokrát nemusela omezit jen na umytí zad...

Ne, okřikl se v duchu Severus. Ne, ne, ne.

Nebude nic nabízet. Dovolí Harrymu řídit situaci a rozhodnout, jak stráví společný večer - a udělá to mnohem lépe, než to udělal v sobotu.

Opravdu, přikrýt chlapce svým tělem - svého mladíka, pomyslel si radostně - třít se jeden o druhého v tom pomalém narůstajícím rytmu... Ano, to bylo nádherné. Ale možná taky trochu opovážlivě útočné...

 

Mohl se právě kvůli tomu Harry teď tolik zpozdit? Protože měl pocit, že Severus nedodržel svůj slib a nenechal ho velet? Zase na druhou stranu - v sobotu Harry nedal najevo žádné námitky. Neřekl *ne*, nebo *stačí* a nijak si nestěžoval, ani na konci. Jen... byl v rozpacích a bylo mu trochu trapně. Dělal si velké starosti s tím, co dál, jakoby se museli řídit podle jakéhosi scénáře.

Možná taky kvůli tomu už bylo dvacet minut po osmé - a po Harrym ani vidu ani slechu.

Chlapec se tak trápil tím, co se obvykle dělá potom, když... Byl tak nezkušený a nevěděl, co se hodí a co ne. Možná vůbec o velení nestál. Ale ne, v sobotu se mladík zdál docela spokojený. A vypadalo to, že skvěle reaguje na změnu v jejich vztahu. Nebo se Severus mýlil?

 

Lektvaristově pozornosti neuniklo, že v sobotu mu v určitém okamžiku chlapec přenechal iniciativu - jejich velkolepá frotáž ani zdaleka nebyla Harryho nápadem. Jenže kdyby byl mladík proti, tak proč nic nenamítal? Nakonec mu Severus dal jasně najevo, že jako partner na to má právo...

 

Sedm dvacet pět. Myšlenky se točily stále kolem dokola. Většinou se Severus pyšnil svým ostrým rozumem, proto celé to přemítání a dohadování mohlo znamenat pouze jedno:

Jeho mládenec na něj působil silněji, než bylo normální a vůbec žádoucí.

A vůbec, kde se k čertu courá?

 

Možná, to špatně pochopil a Harry se rozhodl, že dnes vůbec nepřijde. Přece Severus mu sám řekl, že může dělat to, co chce. Asi chce právě tohle - večer, který by nemusel strávit se Severusem, ale se svými kamarády při hraní nějakých hloupých her, nebo podobných blbostí. Třeba se určitá část jeho mysli ještě nesmířila s naléhavou a potřebnou nutností jejich společných cvičení.

Snad se po sobotě nerozhodl, že už další cvičení nepotřebujeme. Přemýšlel Severus zděšeně. Ale ne, vždyť se přece dohodli, že se sem v pondělí vrátí zpátky, takže v tom to není.

 

V okamžiku, kdy se ručička hodin dostala přes polovinu osmé - toho měl Severus dost. V tu dobu už nevěděl, čím si má Harryho nepřítomnost vysvětlit.

Jestli jeho rozpačitostí, naivitou, sebevědomím, nebo jednoduše tvrdohlavou vzdorovitostí - no ať je to cokoliv, on tomu udělá rázný konec.

 

Lektvarista hodil do krbu hrst letaxového prášku a když do něj vstupoval, zřetelně pronesl *Brumbálova pracovna*.

Zelené plameny ještě nestačily Severuse pohltit, když na něj cosi tvrdého dopadlo svrchu a vyrazilo ho z krbu s kýchnutím a malým obláčkem sazí. To záhadné cosi nebylo ničím jiným, než opozdilým, sazemi pokrytým Harry Potterem.

 

Severus rychle schoval hůlku, kterou už instinktivně držel připravenou v ruce, a doslova se otřásl při myšlence, že málem na chlapce zaútočil.

Stále kašlající Harry se odsunul stranou, Severus vstal a podal mu ruku.

"Jsi v pořádku?"

Místo odpovědi se ozvalo něco nesrozumitelného a Severus rozeznal pouze slova *...nenávidím letaxovou síť... *

 

Muž se zamračil. To všechno mělo málo společného s tím, čemu během několika posledních týdnů věnoval svou snahu.

"Skutečně?"

"Ahm" přitakal Harry. Vytrhnul Severusovi z rukou kouzlem stvořenou sklenici vody, vypil ji a rukávem si utřel sazemi pokrytou tvář.

"Nebo letaxová síť nesnáší mně. Ostatní si zdá se nestěžují. Ale já vždycky vyletím pokrytý sazemi od hlavy k patě, nebo si kecnu na zadek." Trochu přimhouřil zelené oči. "I když se musím přiznat, že do dnešního dne jsem se ještě s nikým nesrazil. Kam ses chystal?"

"Hledat tě."

 

Harry udiveně rozevřel oči.

"Mně hledat?"

"Právě tebe." potvrdil mu Severus, který si najednou uvědomil, že by nemohl jen tak vtrhnout do nebelvírské věže a žádat, aby mu vydali Harryho.

"Nebo spíš požádat Albuse, aby tě zavolal. Protože, Harry, já se skutečně nedomnívám, že jsme připravení k ceremoniálu. Ty snad ano?"

"Samozřejmě ne... "

"Tak proč jsi mě k čertu nechal tak dlouho čekat?" zařval Severus.

 

"Cože? Kolik je hodin?" Harry vytáhl hůlku a rychle zakouzlil *Tempus*. - "Och promiň. Tuším, že jsem ztratil přehled o čase."

"Tušíš?"

"Severusi... " když Harry zvednul hlavu v očích se mu zablesklo, nejspíš jakýsi druh pochopení. "Proč sis myslel, že nepřijdu?"

"Protože jsem ti dal na výběr." povzdechl si Severus, posadil se na pohovku a založil ruce na hrudi.

 

Harry si svlékl od sazí ušpiněný hábit, pověsil ho a posadil se vedle muže. Velmi blízko vedle něho. Docela dobrý začátek...

"Formálně jsem měl, jak víš také na výběr vůbec se rituálu nezůčastnit." tiše mu připomněl Harry. "Ale takový idiot nejsem, proto nechápu, jak sis mohl myslet, že teď v této fázi, úspěch ceremoniálu ohrozím."

"Tak proč ses tolik opozdil?"

 

"Přemýšlel jsem." odpověděl úplně jednoduše Harry. "Chápeš, v sobotu jsi mě překvapil - potřeboval jsem toho spoustu promyslet."

"Tolik, že jsi vynechal večeři?" zeptal se Severus a snažil se nedat najevo své rozčilení. "A kde jsi to přemýšlel, někde venku?"

 

Zvedl si k očím Harryho dlaň, aby si mohl lépe prohlédnout téměř do krve zlomený nehet a zamračeně zkoumal ranku plnou bláta a nečistot.

Harry pokrčil rameny.

"Jo, trochu bolí. Nemáš v zásobě nějaký lektvar na růst nehtů?"

"Počkej vteřinu!"

 

Když se lektvarista vrátil s lahvičkou v ruce, Harry jen potřásl hlavou.

"Dělal jsem si legraci, Severusi. Ve skutečnosti jsem nepředpokládal, že něco takového máš."

Severus tiše pronesl dezinfikující zaklínadlo a potom na nehet kápl kapku z lahvičky. Harry sebou trhnul, zamračil se a stiskl zuby a čekal, dokud magie neukončí své působení.

"Ještě je měkký." opatrně poklepal na dorostlý nehet.

"Brzy ztvrdne." Severus přejel Harryho kritickým pohledem. "Doufám, že ses znovu neserval s Malfoyem."

"Ten se teď drží ode mne trochu dál, vlastně od té doby, co ho madam Pomfreyová musela seškrabávat ze stěny..."

"S kým ses tedy pral?"

 

Harry si opřel záda o opěradlo pohovky a zavřel oči.

"Nevím, proč sis vzal do hlavy, že jsem se musel s někým poprat. Jen jsem mluvil s Hermionou."

Severus vyčkával, ale když Harry už nic nedodal, zeptal se.

"Hodláš to vysvětlit?"

"No dobře. Když jsem poslouchal, co říká, byl jsem v jednom okamžiku tak rozčilený, že jsem zaryl prsty do země."

"Copak to řekla, že to v tobě vzbudilo takovou reakci?"

 

Harryho odpověď byla velmi vyhýbavá.

"Nevzpomínám si přesně. Pravděpodobně to bylo, když jsem se zmínil o Dračím štěstí. Protože si myslela, že jsi zneužil své postavení a... e... přinutil mě násilím.

 

Severus se posunul tak, aby viděl Harrymu do tváře a položil mu ruku na rameno.

"S tím, k čemu došlo po naší koupeli, nemá Dračí štěstí nic společného. Doufám, že jsi to pochopil."

Harry otevřel oči.

"Jo, neboj se. Nedělám si žádné iluze. Jsem si vědom, že všechno co se dělo, bylo dobrovolné. A mimochodem, to jsem jí i řekl." Chlapec se na chvíli odvrátil, jakoby si něco rozmýšlel a potom se znovu vrátil pohledem k Severusovi.

"Víš,... ehm... mě strašně přivedlo do rozpaků to, co jsme tehdy spolu dělali, no to... tření?"

"Frotáž." klidně upřesnil Severus a pomalu sjížděl prsty mladíkovi po rameni dolů k pružnému bicepsu.

"Ah, tak se to jmenuje?" Harry sytě zrudnul a Severuse napadlo, jestli to slovo chlapce vzrušuje stejnou měrou, jako jeho samotného.

 

"No dobře, frotáž. Tak tedy, už jsem říkal, že jsem se cítil trochu... no v tu chvíli to všechno bylo příjemné, dobré a v pohodě - ale potom mi bylo trapně, když jsem si uvědomil, co jsem dělal a s kým, ale Hermiona mi pomohla, abych se s tou situací vyrovnal.

 

Severus zakašlal a pustil Harryho ruku.

"Chápu to tak, že nemáš před slečnou Grangerovou žádné tajemství."

"Měl bys z toho mít radost." doporučil mu Harry a odvrátil se. "Protože mi řekla, že když je sex dobrý, potom stojí za to, když od tebe získám... potěšení.

 

Najednou bylo v pokoji ohromné horko.

"Chápu. A jaký je v této souvislosti tvůj názor?"

Harry pokrčil rameny.

"No, ona řekla, že se pokouším cítit, jako oběť. To jsem si nemyslel, jenže teď, když si vzpomínám, tak někdy... ano, možná měla pravdu. To už je jedno. Hlavní je, že jsem se rozhodl řídit podle její rady. Ale ještě pořád jsem nervózní. Ne, nemyslím si, že se mi budeš vysmívat. Totiž, zatím ses mi nikdy nesmál, ale já se přesto celou dobu bál... no toho, že dřív nebo později ty... "

"Ty ses bál, že se ti budu smát?" nechápal Severus. "Proč si myslíš, že bych to měl dělat?"

"Protože nic neznám. Dokonce ani název toho... tření, nebo to, o čem se má mluvit potom, když... nebo... "

"Myslím, že už jsem ti řekl, že pokládám tvou nezkušenost za... nádhernou, přitažlivou a vzrušující." ujistil mladíka Severus. "Nikdy jsem neměl říkat, že ji považuji za přítěž. Jen když pomyslím... ne, když vím, že jsem jediný, kdo se tě kdy bude takto dotýkat..."

 

Nejistě zakašlal, protože nevěděl jak v té myšlence pokračovat. Nikdy dřív nezažil takové vlastnické pocity vůči milenci.

Na druhou stranu, jak by vůbec mohl.

Nikdy neměl milence podobného Harrymu, někoho, kdo by patřil pouze jemu. A lektvaristu znovu ovládl ten zvláštní pocit, že mladík je skutečně drahocenným darem a stále stoupal. Severus náhle zatoužil napít se silné ohnivé whisky, jen aby ho zmírnil.

 

Mezitím z něho Harry nespouštěl upřený pohled.

"Ze začátku ti to nebylo po chuti, ale teď je moje panictví, jak se zdá pro tebe atraktivnější?"

"No, já bych se sice vyjádřil jinak," - zašeptal Severus, "ale v podstatě to je správně."

Harry mluvil jen s nechutí a s takovým výrazem, jakoby potřeboval veškerou nebelvírskou statečnost, k pronesení každého slova.

 

"Znamená to... i když skutečně nevím, co mám dělat... no chtěl bych se ujistit... ještě pořád jsem na sedadle řidiče? Tedy v tom, co se týká sexu?"

Trvalo pouze vteřinu, než se Severus dovtípil, co znamená mudlovský, řečnický obrat, který Harry použil.

"Ano. Myslel jsem to naprosto vážně. Měl jsem tak postupovat už před několika týdny." Trhnul sebou, když Harry dotknul prstem jeho rtů a přinutil ho tak zmlknout.

"Žádné *měl jsem*." ohradil se mladík. "Nemyslím, že by nám to pomohlo."

"A co nám pomůže?" chraptivě se zeptal Severus a málem umíral nedočkavostí uslyšet, co si Harry vymyslel? *Líbej mi prsty, líbej mi šíji, líbej mě... *, nebo možná po svém dlouhém uvažování sebere odvahu a požádá o něco mnohem víc intimního?

 

"No začneme od toho, že jsem celý špinavý a proto se půjdu umýt." řekl Harry a vstal. "Ta cesta byla tentokrát horší než jindy. Myslím, že si budeme muset zavést nějaký systém, abychom se příště vyhnuli srážce. Ale to nespěchá. Ehm... neobjednáš mi něco k večeři, Severusi? Před tím jsem neměl chuť, ale teď umírám hlady."

 

Trochu omráčený rychlým přechodem od smyslných pocitů zpět k pozemskému se Severus dokázal jen zeptat:

"Něco zvláštního?"

Harry pokrčil rameny.

"Je mi to celkem jedno. Vyber něco sám - víš přece, co mám rád."

S těmi slovy odešel umýt se a nechal Severuse, aby si lámal hlavu, jestli prosba o večeři nebyla jen dalším testem.

Otázka vlastně zněla * co chce Harry*?