Invocare 059
20. červen 2010 | 21.38 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 43B
KAPITOLA 43 B
Jako obvykle, když dokončil přípravu lektvaru, Severus použil čistící kouzla, aby uklidil laboratoř. Potom se vrátil do jídelny a objednal si u domácích skřítků k obědu obložený chlebíček s lososem. Během jídla se pokoušel číst. Nové výzkumy tepelné vodivosti lektvarů, lektvaristu opravdu zajímaly, nicméně soustředit se na to co čte, se mu nepodařilo. Jeho myšlenky umíněně směřovaly do pokojů o několik poschodí výš.
Proto jakmile spolkl poslední sousto, Severus vstoupil do krbu s úmyslem navštívit milence.
---
První čeho si povšiml, když se ocitl v obývacím pokoji, bylo ohromné křeslo, přistavené k hlavním dveřím. Cítit překvapení už nestačil, protože zaznamenal pach kouře přicházející z ložnice. Opravdově znepokojený lektvarista strčil do přivřených dveří hřbetem ruky.
Harry seděl na podlaze před malým krbem. Ještě pořád byl oblečený v pyžamu. Ve chvíli, kdy Severus stanul ve dveřích, hodil do ohně tenisku s takovou silou, že odtamtud vylétl proud jisker.
Severus se přimhouřenýma očima zahleděl do plamenů a uviděl tam druhou botu spolu s jakousi napůl spálenou tkaninou, kterou už nebylo možné rozpoznat.
Nicméně o jejím původu nemohlo být pochyb.
---
Před jeho očima Harry hodil do krbu ponožku a hned za ní druhou. Zelené oči se mu přitom blýskaly zlostí. Jakoby šaty představovaly smrtící kletby a oheň si zasluhoval poznat celou jejich sílu.
Severus nevěděl, co by měl říci - bylo jasné, že zřejmě vpadl do jakéhosi soukromého okamžiku. Ale o to méně teď chtěl mladíka vyplašit.
"Harry?"
---
Chlapec sebou trhnul. Ruka mu vylétla k hůlce, která ležela vedle něho na podlaze. Měl ji u sebe kvůli nedávnému kouzlu Incendio, nebo k tomu měl jiný důvod? Lektvarista si vzpomněl na zabarikádované dveře, a spíš se přikláněl k druhé možnosti.
Zelené oči se setkaly s černými a vypadalo to, jakoby Harry vypustil páru. Zůstal sedět shrbený, jako loutka, které se přetrhla vodicí niť. Po nepatrné chvíli se mladík namáhavě zvednul a ne zrovna jistě zůstal stát na nohou.
"No, stejně se musím zbavit věcí. Tak jsem začal... to je všechno!"
Jenže Severus nevěřil jedinému pronesenému slovu.
---
"Nenapadlo tě počkat, než přinesu ostatní?" podotkl a poklepal ukazováčkem kapsu na vestě. Místo odpovědi na mladíkův rozpačitý pohled z ní vytáhl droboučký školní kufr a zvětšil ho do běžné velikosti. Harry sebou trhnul, jakoby skutečně zapomněl na existenci svých věcí.
"Ach - ano. " Pronesl s pochopením Severus. - "Je to přece oblečení, které jsi dostal od příbuzných. Obnošené věci tvého bratrance."
---
Harry zamžikal.
"No jo," najednou jakoby se uvnitř něho cosi zlomilo a mladíkovy oči naplnily lítost a smutek.
"Ale o to nejde. Promiň. Prostě..." - dusil se, ale ne z fyzické vyčerpanosti.
Harry se opřel o zadní čelo postele a rukou objal jeden ze sloupků.
"Tohle jsem měl oblečené, když jsem se setkal s Bellatrix. Já... já jsem otevřel skříň a uviděl jsem to oblečení a... chlapec se rozkašlal. "Nedokázal jsem to snést. A tak... musel jsem ho zničit. chápu že říkám hlouposti, ale... "
"Vůbec ne." odpověděl klidně Severus. "Samozřejmě, jakákoliv připomínka toho, co jsme zažili, může působit bolest."
---
Harry křečovitě přikývnul.
"No ano, Jenže skutečný čaroděj by k tomu jednoduše použil kouzlo... "
Zamračený Severus ho gestem přerušil.
"Ty jsi skutečný čaroděj."
"Jo, samozřejmě." Jen... Harryho ruce se roztřásly.
---
"Nedokázal jsem jí vzdorovat, Severusi. Totiž, ona to nedovolila. Přitom na ní by to nemělo záviset..."
V ten okamžik už Harry byl doslova zaťatý do čela postele. Ze začátku překvapený Severus to brzy pochopil. Mladík hledal záchytný a opěrný bod, ale ne protože by byl zesláblý z nemoci.
Lektvarista přistoupil blíž, opatrně odtáhl Harryho ruku od čela postele a přemístil jí na svůj bok. Mladík na vteřinu strnul. Ale potom se s hlubokým nádechem opřel o Severuse a přesunul svojí ruku na mužův kříž. Po sotva nepatrné chvíli ho obtočil i druhou rukou v nestejnoměrném objetí - vyléčená ruka byla ještě úplně slabá.
---
Harry se uvolnil, když se přitisknul k rovné a vzpřímené postavě muže, v Severusově bezprostřední blízkosti se cítil dobře a spokojeně.
A lektvaristovo tělo zareagovalo docela předvídatelně. Proč by taky ne? Mladý přitažlivý chlapec v jeho náruči mu bezděčně připomněl jiná víc intimní objetí, která spolu ještě nedávno sdíleli. Dokonce i samotná Harryho vůně ho dokázala vyburcovat a nemilosrdně mu připomenout nedávné něžnosti. Pocit, který lektvaristu zalil, když si uvědomil, že kalhoty mu začínají být těsné, byl velmi známý, ale v současné době naprosto zbytečný. Za jiných okolností... ale ne teď.
---
Teď bylo potřeba, aby Harry zůstal zdrženlivý do ceremoniálu, a aby sedmnáctého všechno proběhlo bez jakýchkoliv problémů.
A taky nesmí zapomínat - mladík se ještě nezbavil následků Cruciatů, nemluvě o psychickém napětí, ve kterém do této doby pořád zůstával.
Prozrazovalo to křeslo u dveří a spálené oblečení, které měl na sobě v ten prokletý den... Severusově pozornosti také samozřejmě neunikl na posteli nedbale odložený podnos s netknutým obědem...
Hmm - ano. Opravdu na sexuální hrátky teď není ten nejvhodnější čas.
---
Nicméně po rituálu... při tomto pomyšlení se lektvaristův penis napjal ještě silněji.
Severus může mít Harryho, kdy ho napadne. Když se ráno probudí vzrušený, stačí jen si mladíka přitáhnout do objetí a uspokojit hlad.
Může zapomenout na masturbaci, nebo toužebné očekávání chvíle volna, kvůli návštěvě bordelu.
Bude mít vlastního milence, patřícího výhradně jemu samotnému. Takového, který cítí opravdovou rozkoš, při jeho laskání a něžnostech. A Harry ji bezpochyby cítil. Proč by jinak zrovna teď hledal uklidnění v jeho náruči? Ne sexuální uklidnění, to ne.
Severus si toho byl vědom. Chlapec potřeboval nejenom fyzické uspokojení. Ale copak přesně o tom nemluvil dnes ráno?
Jeho dřívější jednání vzbudilo v mladíkovi dojem, že je pro lektvaristu zajímavý pouze v tom, co se týká sexu. Ve skutečnosti Harry pro něj znamenal mnohem víc...
---
*Pochopitelně to tak má být.* - ujišťoval lektvarista sám sebe. * Jinak to nejde. Ke sjednocení silje zapotřebí sjednocení i na spoustě jiných úrovní. Proto je kvůli vítězství nad Temným pánem tak důležitý vzájemný svazek. Proto se i Harry musí se mnou cítit natolik spokojeně, aby se smířil s myšlenkou na to, že je můj otrok.*
Co to řekl Harry? Že by pro něho bylo nesnesitelné, kdyby s ním Severus začal jednat jako s chlapcem pro potěšení.
Severus rychle odstoupil a snažil se potlačit vzrušení, které ho ovládlo. Konec konců, mladík je stále nemocný! A tak lektvarista převedl hovor na to první, co ho napadlo.
---
"Když máš teď všechny své věci tady, nebudeš je chtít zničit, nebo roztřídit?"
Harry se posadil na postel, zavrtěl hlavou a smutně se podíval na svou školní truhlu.
"Ne, udělám to později. Teď jsem trochu unavený. Vím, že to je hloupost - vždyť jsem dne nic zvláštního nedělal. Na chvíli sem zaskočila Madam Pomfreyová, a potom přišel ředitel.
Oh a našel jsem spojovací dveře."
---
Severus se také posadil, ale zvolil křeslo stojící v bezpečné vzdálenosti.
"Myslel jsem si, že zvědavý nebelvír je objeví dřív, než mu stačím všechno vysvětlit. A pokud jsi opravdu unavený, Harry, proč se nenajíš? Oběda ses dokonce ani nedotknul."
"Hm,- nějak nemám chuť." zamumlal Harry. Vzal si alespoň jednu sušenku a začal z ní odlamovat malé kousky.
"Ohledně těch dveří, ehm... prostě jsem na ně narazil. Příště - mám raději zaklepat? A ty, ty budeš klepat? Jistě, jsou to tvé pokoje, a ceremoniálu by se to nemuselo líbit. Ale na druhou stranu - říkal jsi, že respektuješ zavřené dveře - ne?"
---
Severus se důkladně zamyslel, ale bylo mimořádně příjemné vědět, že Harry bere obřad tak vážně.
Jestliže jsem respektoval tvé soukromí předtím ve sklepení a dovolil ti ho, tak teď se nic nezměnilo. Jen se mé komnaty trochu víc rozšířily. Ale pamatuj si - jestliže otevřeš dveře, tak v jednom pokoji bude slyšet všechno, co se děje ve druhém. Proto bych doporučoval, nechávat dveře do ložnice zavřené zvlášť, když budeš mít hosty."
"Hosty?"
---
Lektvarista udělal neurčitý posuněk.
"Kolegy z práce a podobně." vysvětlil krátce.
"To je zvyk?"
"Já osobně moc návštěv nemívám, ale na druhou stranu ty..." Severus pokrčil rameny. "Podle všeho jsi - dost společenský člověk."
"Jasné," Harry si skousnul rty a odložil napůl snědenou sušenku.
"A co kamarádi? Třeba Ron? Až uslyší, že pracuji v Bradavicích, bude mě chtít navštívit. Smím mu to dovolit?"
"Vlastně to je jen další důvod, proč jsem se domníval, že bys měl mít vlastní pokoje. Pochopitelně pan Weasley tě smí navštívit."
Ještě jeden napjatý a prosebný pohled.
"A Hermiona?"
---
Severus se pokusil skrýt antipatii, kterou cítil. Teď už věděl, že mezi Harrym a dívkou nic nebylo. Rozumem to dobře chápal. Nicméně v podvědomí mu zůstaly a stále ho pálily staré vzpomínky a emoce: Harry, vyznávající se z lásky k ní... Harry, objímající tmavovlasou dívku.
Harry, který jí líbá vlasy s takovým pohledem a výrazem ve tváři, jakoby právě na ní záleželo, jestli projde zkouškou Cambiare Podentes. Harry, který s ní probírá všechno, včetně toho, co se děje mezi ním a Severusem v soukromí.
Pochopitelně neměl chuť se o Harryho dělit s kýmkoliv. Nepřál si, aby se mladík ještě někdy znovu setkal s kamarádkou, i když tato setkání měla naprosto nevinný charakter.
---
"Severusi?"
Chlapcův nervózní tón, ukončil jeho přemýšlení. Jistě, - Harryho kamarádství s Grangerovou mu nebylo po chuti, ale jaký smysl by mělo odpírat mu ho? Mladík se podřídí jeho vůli - a bude se trápit.
A Severus si nejméně ze všeho přál, dělat Harryho život nešťastný.
Nebo jakkoliv ztížit spojení sil, nebo dokonce uskutečnění ceremoniálu. Je jeho povinností dopřát chlapci tolik svobody, kolik mu jí povolí Cambiare Podentes.
---
"Nemluvili jsme už o tom, že tě slečna Grangerová smí navštěvovat?"
Harry zakašlal.
"Mluvili. Ale ty jsi jenom řekl... *něco vymyslíme.* No a já... usoudil jsem z toho, že přemýšlet budeš ty, a když k tomu dojde, tak to Hermioně nedovolíš... Totiž... já vím, že ji nemáš rád."
"Tví přátelé - to je čistě tvoje věc." záměrně lhostejně pokrčil rameny Severus. Libovolní přátelé, Harry."
---
"Rozumím. Totiž děkuji. Oh, a taky jsem ti chtěl poděkovat za dveře. To je od tebe skutečně pozorné zbavit mě *zábavy*, kterou představují cesty krbem. Přiznám se, že jsem nečekal..."
Severus si dovolil malé pousmání.
"Projev pozornosti?"
Mladík trochu zčervenal a odvrátil se.
"No já vím, jak se díváš na někoho mého věku, kdo není schopný použít krbovou síť bez toho, aby neskončil pokrytý sazemi od hlavy k patě."
---
"Mimo jiné, když jsem o tom přemýšlel, domníval jsem se, že by nebylo vhodné, kdybys vypadal příliš nepořádně. Pomysli, kolik zbytečných otázek vyvolá tvůj rozježený vzhled, když otevřeš dveře jen chvíli potom, co ses vrátil ze sklepení."
"Na tom nezáleží - prostě to bylo od tebe pozorné. Hm, myslíš na mé potřeby. Já... promiň, že jsem o tobě dřív pochyboval."
Severus si založil ruce a nevěděl, jak nejlépe odpovědět.
"Jsem rád, že se tvé pochyby staly minulostí."
---
Neměl žádné podezření, že to bylo řečené schválně, nebo že by Harry mohl být dost chytrý na to, aby mu zkusil nastražit past - dokud si nepovšiml pronikavého pohledu zelených očí.
"Potřebuji ještě něco jiného." řekl pomalu Harry. "Já... poslyš, už jsem měl možnost zažít Crucio i dřív. Ale tentokrát to bylo mnohem horší. Jsem si dobře vědom rizika, které na sebe bereš, Severusi. Já... potřebuji abys přestal se špionáží."
"Jsi mnohem chytřejší než normální nebelvír. Už ti to někdo řekl?"
Harry si povzdechl.
"Neměň téma rozhovoru."
---
"Budiž. Jsem si naprosto jistý, že především ty nejvíc potřebuješ ověřené informace o plánech Temného pána. A kromě toho, já dobře vím, jak předejít riziku a dokážu se mu vyhnout."
"No ano, to jsem si také myslel," odfrknul si Harry - "když jsem se rozhodl zůstat v Londýně."
Tentokrát byl Severusův úsměv ponurý.
"V tom, co se týká této otázky, mě nepřesvědčíš, Harry."
Mladík si založil ruce na prsou.
"To jsem pochopil."
---
Napjaté ticho pojednou přerušilo tiché zvonění.
"Ah, čas vzít si lektvar." zabručel Harry a natáhl se pro župan, který byl pohozený na neustlané posteli. Vytáhl z kapsy několik lahviček, našel tu, která zvonila a jedním douškem ji vyprázdnil. Potom se na ní zamračeně podíval.
"Když jsem si vzal posilující lektvar, tak jsem alespoň trochu cítil jeho účinek. Tenhle má obnovovat nervový systém, ale vůbec mi nepomáhá. Ještě pořád každou chvíli dostávám třesavku."
"Poškození, které nervovému systému způsobuje Crucio, se nedá vyléčit okamžitě. A účinky tohoto lektvaru jsou kumulativní."
"Uhm, Pomfreyová to také říkala."
---
Severus se krátce podíval na zapomenutý podnos s jídlem.
"Měl by ses snažit jíst, i když nemáš chuť. Adekvátní výživa napomáhá léčebným účinkům lektvaru."
Harry neochotně vypil sklenici tykvového džusu a snědl půlku sendviče. Potom ale tác odstrčil.
"Všechno je nějak bez chuti." postěžoval si. Uvelebil se pohodlněji uprostřed podušek, opřel se o čelo postele a natáhl nohy před sebe.
---
To jak měkká látka pyžama obepjala a vykreslila mladíkova stehna a boky, přílišnou měrou odvádělo Severusovu pozornost. Ze všeho nejvíc si přál natáhnout se a...
Lektvarista vstal a rychle přikryl chlapce dekou až k hrudi.
Zdálo se, že Harry gesto ocenil. Chvíli se vrtěl, než našel nejpohodlnější pozici - což byl pohled, který za daných okolností mohl stěží pomoci lektvaristovi, pokoušejícímu se ze všech sil ovládnout a nepřipojit se k milenci v posteli. K jeho dobrovolnému milenci.
---
"Jak vlastně fugují dveře." zeptal se najednou Harry.
Diskuse o podrobnostech magie, byla docela vhodná k tomu, aby lektvaristu odvedla od méně slušných a vhodných myšlenek.
"Na principu přenašedla."
"Ale vždyť jsem necítil žádné tažení háku... "
"To je docela normální, vzhledem ke krátké vzdálenosti."
"Mohou ho použít i ostatní?"
"Ne, jen my. Uvědom si, že dveře jsou zamaskované. Nikdo jiný je nemůže vidět."
V tu chvíli se Harry najednou napnul a unaveně se podíval na Severuse.
"Maskování nemusí působit, Severusi. Tak... jako u mě."
---
*To je ono.* pochopil Severus.
"Máš na mysli to, co se stalo v Londýně?"
Přikývnutí.
"Možná nastal čas, abychom si o tom promluvili."
Mladík byl znovu napjatý.
"Moc se mi nechce. Totiž raději bych na všechno zapomněl."
"To chápu."
---
Severus se opatrně posadil na kraj postele. Přestalo mu dělat starosti, že by mohl být vzrušený. Protože na mladíkově utrpení nic vzrušujícího nebylo. Šlo jen o skutečné strádání a muka. Nebylo v Harryho povaze, aby si odmítal připustit vědomí toho, že zabil člověka.
"Podle mne má cenu si o tom promluvit, Harry."
Mladík se napřímil a stáhl tvář do grimasy.
"No ano vím. Může to mít cenu pro Řád
"Ale i pro tebe."
"Tak tomu ani zanic neuvěřím."
---
Severus si nemyslel, že by jim v této chvíli pomohly spory. Jenže Harry se potřeboval ze všeho vypovídat.
"Něco jsem ti přinesl. Možná ti to trochu pomůže." vzpomněl si a vytáhl z kapsy jasně červenou plechovku. Nebylo divu, že na něj v londýnském obchodě všichni civěli, když ho nenapadlo transfigurovat si své oblečení. Severus pokládal Londýn za dostatečně kosmopolitní a byl si jistý, že nevzbudí žádnou pozornost - což se ukázalo jako chyba. I když to nemělo žádný význam.
---
Harryho už tak bledá tvář se stala doslovně voskově šedou, při pohledu na předmět.
"Oh, Merline!"
"Není to správný druh?" zeptal se překvapený reakcí mladíka. "Koka-kola? Říkal jsi, že jsi jí doma nepil, a že byla tvým milovaným nápojem."
"Dej to pryč." zasténal Harry. "Prosím. Já... já moc jsem jí v Londýně pil a teď je mi na zvracení jen když jí vidím. A..." udělal chlapec hluboký nádech. - Já pil jsem jí, když se Bellatrix snažila převrátit Towerský most.
---
"Ach ano, asociace. Severus mladíka dobře chápal. Dotkl se hůlkou plechovky, která okamžitě zmizela.
"Omlouvám se."
Harry mrkal tak rychle, jakoby se tím způsobem pokoušel zachovat sebeovládání.
"Ne, neomlouvej se. Zapomeň na to... ehm... bylo to od tebe milé. Totiž, skutečně jsi projevil pozornost. Za jiných okolností bych byl radostí bez sebe, kdybych dostal kolu tady v Bradavicích."
"Š-š-š, Harry," přerušil mladíka Severus a uložil se vedle něho na postel. Natáhnul ruce a přitáhnul k sobě mladíka přikrytého pokrývkou.
"Nikdy bych ti ji nenabídl, kdybych věděl, co nyní cítíš. A to je další důvod, pro který bude lepší, když mi všechno řekneš, rozumíš? Jak se mohu o tebe postarat, když nebudu vědět, čím jsi prošel?"
"Já... Věděl jsi o útoku na Towerský most?"
---
Severus potřásl záporně hlavou.
"Řekni mi o něm."
Harryho zamrazilo.
"Ne... nevím jestli to dokážu."
"Stačí něco. Řekni mi cokoliv z toho, co se ti stalo." přemlouval ho Severus.
Z vlastní zkušenosti dobře věděl, že nejtěžší bylo začít. Kdyby nebylo Albuse, tak by Severus své hrůzné zážitky také držel v sobě. *Cokoliv *, pobízel ho vždycky Albus. Ale jakmile Severus jednou začal mluvit, nemohl se zastavit. Potom mluvil už sám od sebe.
Teď doufal, že to samé bude působit také u Harryho.
---
"Šel jsem na Towerský most," začal po chvíli chlapec. Přitiskl se přitom ještě víc k lektvaristovi, jakoby hledal úkryt. Severus ho objal ještě pevněji a prsty mu jemně masíroval zátylek. Snažil se tím mladíka uklidnit.
"Chtěl jsem přejít Temži a podívat se na druhý břeh. Já... já byl jsem maskovaný... a – nikdo mě nemohl poznat. Ale potom most zasáhlo kouzlo, byl jsem zraněný a maskování spadlo. A... mně z-z-z-ahlídla Bellatrix."
---
Ze začátku vyprávění bylo úryvkovité. Harry se zajíkal a Severus mu stěží rozuměl. To mohlo znamenat, že se povídání protáhne i na několik hodin, ale lektvaristovi to nevadilo. Měl tolik času, kolik Harry bude potřebovat.
Severus se přisunul blíž, přitiskl mladíkovo tělo ke svému a poslouchal ho bez přerušování.
-
-
----------------------------------------------
Pokračování příště.
Komentáře
| RE: Invocare 059 | m-a-mprovasi | 20. 06. 2010 - 21:51 |
| RE: Invocare 059 | sharlaid | 20. 06. 2010 - 22:03 |
| RE: Invocare 059 | gigi... | 20. 06. 2010 - 22:03 |
| RE: Invocare 059 | saskya | 20. 06. 2010 - 22:07 |
| RE: Invocare 059 | marta | 20. 06. 2010 - 22:17 |
| RE: Invocare 059 | janica | 20. 06. 2010 - 22:25 |
| RE: Invocare 059 | leaena09 | 20. 06. 2010 - 22:29 |
| RE: Invocare 059 | netfale | 20. 06. 2010 - 23:22 |
| RE: Invocare 059 | nade | 20. 06. 2010 - 23:22 |
| RE: Invocare 059 | diane chocola | 20. 06. 2010 - 23:43 |
| RE: Invocare 059 | teressa | 21. 06. 2010 - 06:17 |
| RE: Invocare 059 | slimča | 21. 06. 2010 - 11:49 |
 RE(2x): Invocare 059 |
hajmi | 21. 06. 2010 - 22:44 |
| RE: Invocare 059 | lisa | 21. 06. 2010 - 14:14 |
| RE: Invocare 059 | mára | 21. 06. 2010 - 14:15 |
| RE: Invocare 059 | asami | 21. 06. 2010 - 17:14 |
| RE: Invocare 059 | erumoice | 21. 06. 2010 - 20:00 |
| RE: Invocare 059 | alcea | 21. 06. 2010 - 21:37 |
| RE: Invocare 059 | pansy | 21. 06. 2010 - 22:18 |
| RE(2x): Invocare 059 |
hajmi | 21. 06. 2010 - 22:50 |
| RE: Invocare 059 | kuro-nii | 22. 06. 2010 - 09:08 |
| RE: Invocare 059 | michangela | 22. 06. 2010 - 20:23 |
| RE: Invocare 059 | hajmi 50 | 23. 06. 2010 - 02:16 |