V nesprávném čase - 14
10. leden 2011 | 17.17 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 12
Kapitola 12
-
Láska staví mosty i tam kde žádné nejsou
-
Harry měl štěstí, že se opíral o stůl, když Draco pronesl ta slova, jinak by už nestál.
"Ty- co- jak- um?" pokoušel se zeptat a zároveň pochopit to prohlášení.
"Mohl bys to říct ještě jednou?"
"Jsem do tebe zamilovaný." Řekl tiše Draco a zase si studoval svoje ruce.
"Říkal jsem ti, že to nebudeš chtít vědět."
Konečně se Harry rozhodl pro otázku.
"Proč?"
Šedé oči se setkaly se zelenými.
"Řekl jsem ti všechno, co vím, Harry. Proč přesně jsem se do tebe zamiloval nevím. Prostě se to stalo."
"Ale – jsi kluk – a já taky." Začal Harry.
"No musím říct, že máš pozorovací talent, když sis toho všimnul." poznamenal suše Draco.
-
Zůstali potichu několik minut. Jediná věc, která v místnosti vydávala zvuk, byly mudlovské hodiny pověšené na stěně. Ani jeden z nich nevěděl co říct. Harry byl úplně beze slov. Ze všech možných důvodů, proč Draco změnil strany – Harry určitě neočekával, že právě on je to vysvětlení, ten důvod.
A přesto Draco byl tady, pozoroval ho těma zatraceně stříbrošedýma očima a žádal o přijetí.
Jak mu to jen mohlo uniknout? Přemýšlel, jak mohl přehlídnout všechny ty náznaky.
Ten způsob jakým Draco nebyl proti, když měl být v Harryho blízkosti, ať už po vizi, nebo když pili se Siriem, Remusem a Ronem. A v té době, kdy měl Harry noční můry. Nebo...
Harry mohl vyjmenovat spoustu dalších příležitostí, kdy Draco neměl nic proti a dobrovolně zůstával v blízkosti Chlapce-který- přežil.
Vadilo to Harrymu?
-
Pokoušel se vzpomenout si na nějaký okamžik, kdy se cítil špatně nebo nepříjemně. Když před několika dny oba usnuli u Weasleyů na zámku s Pearle v Dracově náručí ... Zezačátku to bylo nepohodlné, když si Draco položil hlavu na jeho rameno, ale pak usnuli. Takže to nemohlo být nějak zvlášť hrozné.
Popravdě řečeno, Harry vůbec neměl nic proti tomu, být ve společnosti Draca. Za poslední měsíc se Harry vlastně cítil lépe, když ho měl blízko u sebe. Dovolili si, navzájem vstoupit do mysli toho druhého. Tak tu přece nyní mezi nimi musela existovat nějaká důvěra. Trávili spolu spoustu času bez toho, že by je k tomu někdo nutil.
A Harry si uvědomoval, že kdyby měl na výběr – jestli má strávit čas s Hermionou a Ronem nebo s Dracem - jeho volba by nyní nebyla tak jednoznačná jako dřív.
-
"Řekni něco, prosím." Prosil ho Draco šeptem.
"Já – já nevím, co říct." Odpověděl Harry, když se probral ze svého zamyšlení.
Dracova tvář posmutněla a zůstal zticha.
"Nevím, co k tobě cítím,"- pokračoval Chlapec- který-přežil.
"Něco k tobě cítím, jen nevím co, alespoň zatím."
Blondýn se na něj usmál.
"Předpokládám, že to bude muset pro teď asi stačit." Řekl a pak tiše dodal.
"Ale řekni mi, až to zjistíš."
-
Postavil konev zpátky na sporák, voda byla nyní už příliš studená. O chvilku později nabídl Harrymu šálek čaje. Ten ho beze slova přijal a odešel chodbou do obývacího pokoje přemýšlet.
Jeho mysl stále ještě zpracovávala to, co se dozvěděl během minulé půl hodiny.
Jedna myšlenka mu neustále způsobovala bouři v pocitech – tohle tedy nečekal.
Nepřestal si vypočítávat všechna pro i proti která souvisí s opravdovým vztahem.
Naneštěstí, tu bylo příliš mnoho proti a jen málo pro.
Pokud by se jim podařilo dostat se zpět domů, do jejich času a on se rozhodl chodit s Dracem, pak by se jeho přátelé asi zbláznili. Hermiona a zvlášť Ron by si mysleli, že zešílel, nebo se příliš praštil do hlavy během famfrpálu – což byla samozřejmě pravda, ale to by jim nemohl říct.
Pokud by přehlédl celou záležitost s Hermionou a Ronem a to, jak celou věc špatně přijímají, určitě by se s tím časem vyrovnali. Ale jestli tohle byla budoucnost, ke které směřovali – tak tu stále byl ten fakt, že Dracův otec byl Lucius Malfoy, jeden z největších příznivců Voldemorta.
-
Kdyby zjistil, že jeho syn chodí s Chlapcem-který-přežil, pak by Draco určitě dlouho na živu nezůstal.
Samozřejmě blondýn už s tou hrozbou stejně žil, ať už s Harrym chodil, nebo ne.
A Voldemort už si nemohl přát Harryho smrt víc, než už si jí přál.
Takže největším proti bylo to, že Draco byl tím, kým byl.
Draco Malfoy - Harryho nejzarytější nepřítel od prvního dne ve škole. Chlapec, který Harrymu dělal ze života peklo s jeho přehnanou arogancí a pýchou.
-
Ale změnil se.
Nezáleželo na tom, kolik argumentů proti Harryho napadlo. Tahle skutečnost se stále vracela a nedopřávala mu klid.
Mladý muž, kterého střípky Harry poslední měsíc viděl, nebyl ten rozmazlený spratek, kterého znal ze školy.
Byl to tišší, jemnější a mnohem příjemnější Draco, proti kterému Harry nic neměl. Samozřejmě, hádali se, ale to bylo... to bylo něco jiného. I když se hádáte, tak se i přesto můžete mít rádi, ne?
-
Láska?
Byla tu nějaká možnost, že by se Harry začal zamilovávat do blondýna stejně jako on?
Věděl, že má rád Dracovu společnost, věděl, že si rozumí – ale láska? To bylo příliš silné slovo.
Něco po čem Harry neuvěřitelně toužil, ale ještě nedokázal dosáhnout.
Miloval Siriuse, Hermionu a Rona, ale to nebylo to stejné.
-
Hřejivost milence... Mít někoho, kdo patřil jen jemu...
Měl by něco proti políbení těch jemných, růžových, Dracových rtů?
Vzpomněl si na první den v tomhle světě, když uviděl poprvé blondýna ležet v bezvědomí na posteli na Weasleyho zámku. Dobře si tenkrát zmijozela prohlédl. Přistihl se, že to dělá a okamžitě s tím přestal, ale... Nepokračoval v tom? Kradl pohledy na něj, když se Draco nedíval?
Zcela určitě si všímal, co blondýn nosí a jak si upravuje svoje dlouhé jemné vlasy...
Se vzpomínkami na čas sdílený s Dracem během minulého měsíce a půl, Harry tu noc usnul na pohovce. Jeho spánek byl naplněný sny a nočními můrami s Dracem a rodinou Hanawaltových v hlavních rolích.
-
Ležel venku v trávě. Šimrala ho a on se mírně natočil, aby to přestalo.
"Nehýbej se." řekl mu Draco. "Nebo se ti rány znovu otevřou."
Harry se podíval na Draca, který byl přímo nad ním, a náhle mu tělem projela prudká bolest. Cítil, jak mu proudí krev z boku.
Prásk!
Zazněla rána a náhle se Harry ocitnul zpátky v kamenné cele . Pan Hanawalt stál před ním se zbraní v třesoucí se ruce. Na rozdíl od snů, které měl předtím, Harry viděl jak má pan Hanawalt tvář zkroucenu hrůzou.
-
Ale pak Harryho obklopilo teplo a on věděl, že Draco je opět s ním.
"Už sis na to zvykl?" slyšel jak se ptá blondýna.
"Zvykl na co?" zeptal se Draco.
"Na nás na tomhle místě," řekl a gestem ukázal kolem sebe. Byli v obýváku jejich bytu.
Harry se postavil k oknu a koukal ven. Draco seděl na gauči.
Draco se na něj podíval a jeho pohled se setkal s Harryho.
"Stává se to jednodušším."
-
Svět kolem nich se znovu změnil. Stáli od sebe pár stop a obklopovala je nekonečná temnota.
"Ale pak se věci zkomplikovaly." Řekl Draco a odvrátil se od Harryho. Díval se do tmy a Harry zjistil, že touží vidět blondýnovu tvář.
"Jak?" zeptal se. "Jak se to mohlo stát ještě horším?"
Draco se jemně a smutně zasmál.
"Zamiloval jsem se do tebe."
Otočil se tváří k Harrymu. A Harry vykřikl, když uviděl chlapcovu tvář.
Byl špinavý a unavený... s krvavými šrámy všude, jako by se s někým pral.
Harry si Draca k sobě bez rozmýšlení přitáhl. Draco se zdál slabý, nohy ho téměř neunesly.
-
Něco Harrymu zašeptal, ale Harry ho už neslyšel. Oba měli oči pevně zavřené a soustředili se na to, aby zůstali vedle sebe. Vítr kolem nich prudce vál, bral jim pláště a cuchal vlasy. O chvíli později síla silnější než jakou kdy cítili, je od sebe odtrhla. Harry zůstal v temnotě sám. Pak ho náhle oslepilo jasné světlo. Cítil, jak mu mysl přestává pracovat a on se poddal čemukoli, co za tímhle vším bylo.
Tu noc už Harry další sny neměl a nic si nepamatoval, když se znovu probudil.
-
Probudil se příští ráno slabě dezorientovaný, protože viděl kolem sebe obývák místo své ložnice. Teprve pak si začal uvědomovat kde je. A také si vzpomněl, proč.
Sedl si a protáhl trochu bolavé svaly. Vzpomněl si na rozhovor, který měl s Dracem minulou noc.
Ale dřív než měl možnost srovnat si myšlenky, zaslechl nějaký zvuk a hned na to vyšla Ginny z krbu.
"Dobré ráno." Pozdravila ho radostně.
"Dobré." Odpověděl jí už ne tak šťastně Harry.
-
Ginnina tvář trochu posmutněla.
"Co se děje?" zeptala se. Podívala se na pohovku a nepořádek, který na ní byl.
"Ty si spal tady?"
Harry slabě kývl a věnoval jí pohled, který říkal, *Nechci o tom mluvit.*
. Trochu našpulila pusu, ale pokračovala dál do bytu.
"Remus se staví později." Řekla, mezitím co šla dál a předpokládala, že jí Harry následuje.
Naštěstí pro něj ji skutečně následoval.
"Promluví si s Brumbálem potom, až bude vědět, o čem byla Dracova vize. Tentokrát budu akci řídit já."
-
"Ty budeš řídit operaci?" zeptal se Harry a v jeho hlase bylo znát překvapení.
Otočila se a tvrdě se na něj dívala.
"Už nejsem malá holka, pane Pottere." Řekla. "Zvládnu to a zvládnu to líp, než byla poslední mise, na kterou tě poslali."
"Jistě, to bych byl rád." Pokrčil Harry rameny. Neměl vůbec zájem, aby byl znovu unesený.
-
"Draco ještě spí?" zeptala se. "Oh, to pravděpodobně nevíš, když si spal na – "
"Spí." Přerušil jí. Cítil to uvnitř. Ale ten pocit se mu nelíbil. Draco se cítil vystrašeně a nejistě.
Noční můra, řekl Harrymu jeho mozek. Draco má noční můru. Rychle se rozhodl a řekl Ginny. "Hned se vrátím."
Předtím než měla možnost odpovědět, byl uvnitř ložnice a zavřel za sebou dveře.
I když byl pokoj temný, Harry rozpoznal Dracovu postavu na posteli.
Byl pod dekou, přesto mohl černovlasý mladík vidět, jak se převaluje sem tam a mumlá do polštáře. Rozrušení z blondýna přímo sálalo.
Harry přešel k posteli a posadil se na okraj. Natáhl se, aby dosáhl na Draca.
Blondýn nejprve zakňučel, když s ním Harry zatřásl. Pak otevřel oči a sedl si. Rozhlédl se po pokoji a oči se mu rozšířily dřív, než ulpěly na Harrym. Jeho výraz se hned uklidnil.
Neřekl nic, jen klesl zpět na postel a rukama si zakryl tvář.
-
"O čem se ti zdálo?" zeptal se Harry.
"O vizi." Odpověděl hlasem ztlumeným rukou.
"Špatné?"
"Špatné."
Harry se slabě usmál nad tím stručným rozhovorem, který právě měli, předtím než řekl.
"Ginny je tady. Chce, abys jí řekl o tvé vizi. Cítíš se na to?"
Draco sundal ruce z obličeje a podíval se na Harryho.
"Musím?"
Chlapec-který-přežil, kývl.
"Obávám se, že ano."
"Sakra."
"Jsi dnes ráno neobvykle výmluvný." Řekl Dracovi, který mu na to nic neodpověděl.
"Snídaně bude hotová za pár minut, tak přijď, až budeš připravený se setkat s Ginny."
Zmijozel přikývl a Harry opustil pokoj. Cítil na sobě Dracův pohled a věděl, o čem přemýšlí.
Ale Harry si nechtěl dovolit začít se zabývat jejich rozhovorem. Musel si uchovat čistou hlavu na to, co bude nejspíše velmi tvrdá konverzace s Ginny Weasleyovou.
-
"Bude tu za okamžik." Řekl Harry Ginny, když vešel do kuchyně, kde začala připravovat snídani. Předpokládal, že to dělala už někdy předtím, protože věděla, kde všechno je a neptala se na dovolení.
Hodila po něm tázavým pohledem - určitě si myslela, že se pohádali. Jenže v tom případě by Harry nešel do ložnice a nezůstal tam skoro deset minut. Pak se ale zdálo, že o to ztratila zájem, protože se vrátila k přípravě kávy pro sebe a Draca a čokolády pro Harryho.
"Řekl ti něco?" zeptala se konečně, když ticho začalo být nesnesitelné.
Harry potřásl hlavou.
"Neměli jsme včera večer moc času o tom mluvit, byli jsme oba unavení."
Lhal.
-
Měli dost času na to promluvit si – jen ne o vizi. Nyní přemýšlel, jestli byla včerejší noc ten správný čas na *Rozhovor*. Draco se ještě stále nevzpamatoval z vize a oba cítili hodně bolesti.
Harry věděl, že blondýn jí cítil víc než on. Cítil to. Přesto si nedovolil Draca dotknout a uzdravit ho. To by mohlo vést k úplně špatnému výkladu.
"Vypadáš příšerně." Řekla mu Ginny.
"Díky."
Věnovala mu starostlivý pohled.
"Co se včera stalo? A co tě přinutilo jít do Prasinek, když tě Brumbál varoval o možnosti vize? Když mi to Sev řekl... nejdřív jsem mu vůbec nevěřila."
"Ginny, tohle je mezi mnou a Dracem. Vím, že jsem mu ublížil, a za to jsem se omluvil, ale co se stalo, stalo se. Nemůžu to změnit. A nejsem si jistý, jestli bych to změnil, i kdybych mohl."
"Proč by ses vystavoval takovému nebezpečí?" zamračila se. "To nejsi vůbec ty."
"Podívej Ginny, v tuhle chvíli se vůbec necítím jako já, tak kdybys pro teď mohla přestat s tou španělskou inkvizicí, tak bych byl velmi šťastný." Odsekl Harry.
Odstoupila od něj a zamumlala.
"Fajn."
-
Draco si vybral právě tenhle okamžik, aby vešel do kuchyně. Vypadal unaveně, pod očima měl temné kruhy a celé držení těla křičelo o únavě. Blondýnovy vlasy byly rozcuchané, pravděpodobně se v téhle chvíli chlapec nestaral o to, aby je měl perfektní jako vždycky.
Po pravdě řečeno zmijozel vypadal, že neudělal nic se svým vzhledem od té doby, co ho Harry probudil - vůbec nic.
Harry pocítil slabé bodnutí vinny, když si uvědomil, že je z velké části odpovědný za to, že vize – a to, co se stalo potom – bylo pro Draca tak těžké.
-
"...ráno." Zamumlal Draco, došel ke stolu a posadil se naproti Harrymu. Ginny před něj beze slova postavila hrnek kafe. Blondýn si usrkl kouřícího nápoje a odmítal se podívat do očí oběma společníkům v místnosti.
Konečně Ginny měla opět dost ticha.
"Podívej Draco, jako vždycky se omlouvám, že ti to musím dělat, ale musíš mi říct, co se ve vizi stalo."
Pomalu zvedl zrak a jeho šedé oči se podívaly do jejích hnědých.
"Byli jsme na velkém poli, kolem byly hory." Řekl hlasem bez emocí.
-
"Bylo tam patnáct sloupů, asi osm nebo devět stop vysokých. Myslím, že byly postaveny do nějakého obrazce, ale nevím do jakého.
Ke každému kůlu bylo za zápěstí přivázáno lidské tělo. Provazy se zařezávaly do zápěstí obětí, až jim krvácela. Všichni byli bez života. Jen jednomu z nich bylo přes třicet let, ostatní vypadali mladí a silní. Všichni v sobě měli díry po kulkách."
-
Odmlčel se a odvrátil svůj pohled ke stolu.
Harry se pokoušel zachytit blondýnovy emoce, ale zdálo se, že Draco je štítil.
Jestli vědomě nebo ne, to Harry nevěděl. Černovlasý mladík cítil touhu se natáhnout a pomoci druhému chlapci, ale věděl, že by se Draco kdyby to udělal, stáhl ještě víc.
"Byl tam jeden, co nekrvácel. Dva smrtijedi s ním mluvili, ale neslyšel jsem co povídají, protože jsem byl daleko a vítr kolem hlasitě fičel. Musel jim říct něco, co chtěli, protože ho sundali z kůlu a přenesli se s ním pryč.
Ostatní tam nechali, aby zemřeli, pokud už mrtví nebyli."
-
Harry přemýšlel, jak mohl zůstat tak klidný a bez emocí, když mluvil o bolesti a smrti, kterou viděl. Hlas v hlavě mu šeptal, že Draco byl všechno jen ne klidný a bezcitný – byla to jen přetvářka, maska, kterou si nasadil kvůli tomu, aby byl schopný dát Ginny potřebné informace. Informace, které potřebovala, aby ty lidi mohla zachránit.
Teprve potom až mladá rusovláska odejde, se zhroutí, buď přímo před Harrym, nebo v úplném soukromí. Chlapec, který přežil, doufal, že to nebude ta druhá možnost.
-
"Pamatuješ si něco specifického o obětech?" zeptala se Ginny a přerušila tím ticho.
Draco se zasmál. Smíchem, který vůbec nebyl šťastný.
"Víš co je legrační," řekl. "Poznal jsem čtyři z nich."
Harry na něj zíral a koutkem oka viděl, jak se Ginny nevědomky přibližuje v tom, co vypadalo jako – očekávání?
"Byla to Angelina Johnsonová, Dean Thomas, mladý muž co vypadal, jako Neville Longbottom a taky profesor lektvarů Severus Snape."
-
Ginny odešla krátce na to, když jí Draco řekl všechno, co si z vize pamatoval. Byla hluboce zamyšlená a ledabyle se s nimi rozloučila, když se krbem přenesla z jejich bytu. Bezpochyby už plánovala operaci.
Harry se vrátil za Dracem do kuchyně, kde se blondýn díval z okna na to, jak venku padá sníh.
Neotočil se a ani nevzal Harryho na vědomí, jen tam nehybně seděl na stejné židli, jako při snídani.
Harry ho pozorně sledoval – díval se jak zmijozel zírá na padající vločky.
Jeho tvář byla maska lhostejnosti.
Vypadal unaveně, jak už si Harry všiml, když Draco poprvé vstoupil do místnosti. Temné stíny pod očima a samotné oči byly trochu zarudlé. Ústa měl stažená do úzké linky a čelisti pevně sevřené. Jedna ruka líně svírala nyní prázdný šálek od kávy a Harry viděl, jak se chvěje jen proto, že ho tak pozorně sledoval.
Byl rozrušený. A navzdory tomu, že se to snažil skrýt, to bylo v jeho tváři jasně napsáno.
Ani jeden z nich nic neřekl, protože Harry nevěděl co říct a ten druhý mluvit nechtěl.
-
Sníh začal padat někdy během noci a nyní už sem- tam zakrýval zem.
Nebe bylo šedé a tak se město zdálo téměř bezbarvé. Přesně to souhlasilo s jejich náladou.
O půl hodiny později Draco vstal a opustil pokoj. Harry v kuchyni zůstal. Slyšel, jak Draco otvírá a zavírá dveře u ložnice a hluboce si povzdechl.
Chtěl s Dracem mluvit. Přesto nemohl najít slova, která by mu řekl.
Ne potom rozhovoru, co měli minulou noc.
"Zamiloval jsem se do tebe."
-
Slova se Harrymu v mysli ozývala stále dokola, znovu a znovu.
Jak se to mohlo stát?
Harry si uvědomoval, že tuhle jednostrannou diskusi vedl už mnohokrát, ale nemohl zastavit myšlenky. Nedokázal zabránit tomu, aby se stále nevracely.
Přemýšlel, odkud se v Dracovi ty pocity vzaly a jestli on neudělal něco – cokoliv – aby je povzbudil. Myšlenky mu v hlavě vířily a ptaly se ho, jestli to bylo opravdu možné.
Nelhal mu blondýn?
-
Ačkoliv před měsícem by po tomto vysvětlení Harry bez rozmyslu skočil, nyní to tak jasná možnost nebyla. Tím způsobem jakým se Draco choval...
Nebylo pravděpodobné, že by se choval tak jak se choval, kdyby ta slova byla jen vtip. Mimo to příběh, který ta slova doprovázel, vystihoval realitu příliš dobře, než aby byl vymyšlený.
A blondýnovy oči řekly Harrymu, že Draco mluvil pravdu.
-
Nejdůležitější otázka v Harryho mysli, ale vůbec nebyla o Dracových pocitech, o jeho motivech, nebo důvodech.
Ne, byla o tom, jestli on sám by někdy mohl blondýna milovat.
-
Bylo by velmi jednoduché využít nyní situace a říct Dracovi, že ho také miluje. Tak by v tom byl Draco chycený hlouběji než Harry. A pokud by se něco nepovedlo, Harry by to mohl jednoduše přerušit. Zajistilo by mu to lásku, aniž by musel příliš dávat na oplátku.
Harry se zamračil.
Tohle nebyl způsob jak si vybudovat partnerství.
Ne, pokud s někým bude chtít být, pak to bude spojené s úplnou a naprostou oddaností.
Nechtěl by - nemohl by se spokojit s ničím jiným, jen proto, že to mohlo být výhodné.
-
Mimo to, Draco si lásku zasloužil.
V minulém měsíci Harry viděl jemnější stránku Draca – stránku, kterou doma nikdy neukazoval.
Byl to mladík, který toužil po náklonnosti, člověk, který chtěl být objímán a – milován.
Harry, zjistil, že by bylo velmi snadné dát Dracovi útěchu, po které toužil. Držel Draca v náručí několikrát jen proto, že to blondýn potřeboval a z nějakého důvodu mu to vůbec nebylo nepříjemné a ani mu nepřipadalo těžké to udělat.
-
Harry si povzdechl a vstal.
Tohle vůbec nikam nevedlo. Jeho myšlenky běhaly v kruzích a jemu se z toho dělalo jen špatně. Popadl plášť z věšáku v hale, prošel obývákem a zamířil ke krbu. Vzal trochu letaxu z krabičky na krbu, hodil ho do plamenů a řekl.
"Děravý kotel."
Za okamžik už vyšel z krbu.
-
V hostinci bylo pár čarodějek a čarodějů u baru, ale nikdo ani nezvedl zrak, když se oprašoval.
Vyšel na dvůr k cihlové stěně a pětkrát na ní zaklepal.
Otevřela se a před ním ležela Příčná ulice se všemi svými malými obchůdky a stovkami kouzelníků procházejících se po ní. Harry se připojil k chaosu na ulici a prodíral se skrz lidi a obchůdky.
Tady sníh ležel na zemi ve vysoké vrstvě.
Harry potřeboval něco, co by ho rozptýlilo – a nákup vánočních dárků byla právě ta věc, která měla ten zázrak dokázat. Nakonec do Vánoc zbývaly jen dva týdny.
První věcí, kterou potřeboval, byly peníze. Takže zamířil dolů ulicí ke Gringottově kouzelnické bance.
-
Vysoká budova z bílého mramoru byla, jako pokaždé kdykoliv tu Harry byl, střežena dvěma skřety. Prohlíželi si ho, než ho nechali projít stejně jako ti u druhých dveří.
Harry si toho příliš nevšímal, věděl, že to je u skřetů přirozené. Místo toho prošel hlavní halou k jednomu skřetovi na vysoké židli.
Po krátkém rozhovoru s ním, mu bylo dovoleno jít dolů k trezoru. O půl hodiny později vyšel ven z banky a byl připraven na nákupy.
-
Věděl, že bude těžké koupit Hermioně, Ronovi, Siriovi a ostatním dárky, které jim už Harry z tohohle času nekoupil, ale bude to muset zkusit. Kniha byla bezpečná volba pro Hermionu – i když otázka byla kterou. Vypadalo to totiž, že Weasleyovic zámek obsahuje každou knihu, na kterou jste jen pomysleli.
Vešel do Flourish & Blotts a knihovník vzhlédl zpoza pultu, za kterým seděl.
"Mohu vám s něčím... Oh, zdravím pane Pottere." Pozdravil ho a na tváři se mu objevil úsměv, když poznal, kdo Harry je.
"Hi." Odpověděl Harry, pokoušel se horečně vzpomenout si na mužovo jméno. Když si vzpomenout nedokázal, řekl. "Dívám se po nějakých vánočních dárcích."
"Tedy jako obvykle." Zašklebil se na něj muž. "Předpokládám tedy, že hledáte něco pro mladou paní Weasleyovou?"
Harry se také zakřenil. "Jsem úplně ztracený..."
-
"To není nic neobvyklého," odpověděl muž. "No, teď nedávno jsem dostal pár knih, které by vaší přítelkyni mohly zajímat."
Vydal se hlouběji do obchodu a Harry ho následoval mezi dlouhými policemi knih a knih, no a dalších knih. Byly tu staré a nové, některé Harry poznával a mnoho - vlastně většinu ne.
"Tady." Řekl obchodník a ukázal mu na pár titulů po jeho pravici. Harry se vedle něj postavil, aby viděl názvy knih. Na tváři se mu objevil úsměv.
"Myslím, že to se jí určitě bude líbit."
-
Za další půl hodinu, bylo možno Harryho najít v krámku Kvalitní Famfrpálové potřeby. To byl Harryho nejoblíbenější krámek a věděl, že tu určitě pro Rona něco najde. Také, že ano. Skoro po hodině se přinutil odejít. Udělal pár dalších zastávek, aby koupil dárek také Dracovi.
Zjistil, že pořídit něco pro Draca je stejně těžké jako pořídit něco pro ostatní, ale z úplně jiného důvodu.
Po pár hodinách co opustil domov, se rozhodl vrátit. Začínalo být pozdě a obchůdky zavíraly – a také se nemohl Dracovi vyhýbal navěky a vůbec nezáleželo na tom, jak moc si právě to přál.
Vstoupil do ohně u Děravého kotle a chvilku na to se ocitl doma.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapoměňte prosím kliknout na hodnocení. Díky.
.
.
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 14 | bacil | 10. 01. 2011 - 19:11 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | misule | 10. 01. 2011 - 20:02 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | ivet | 10. 01. 2011 - 20:47 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | hajmi2003 | 10. 01. 2011 - 22:06 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | salazaret | 11. 01. 2011 - 08:49 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | gigi... | 11. 01. 2011 - 12:07 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | hanz | 12. 01. 2011 - 08:39 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 14 |
hajmi | 16. 01. 2011 - 19:26 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | nade | 12. 01. 2011 - 18:49 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | kulich | 15. 01. 2011 - 15:33 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 14 |
hajmi | 16. 01. 2011 - 19:30 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | bara1982 | 17. 01. 2011 - 17:14 |
| RE: V nesprávném čase - 14 | maybe.alive | 24. 01. 2011 - 22:23 |