Madurare 010A
20. březen 2011 | 19.29 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 10A
Miláčkové, omlouvám se, že neodpovídám na komentáře, ale nic nestíhám. Jsem vám za ně strašně vděčná a moc všem děkuji. Slibuji, že se polepším, ale teď to skutečně nešlo. Snad mi to prominete a nepřestanete psát. Tuhle kapitolu věnuji vám všem, kteří jste napsali, jako poděkování.
KAPITOLA 10A
-
Neděle 12, července, 1998 - 18:04 -
Harry věděl, co chce udělat, ale nevěděl jak. Jaká asi bude Severusova reakce, až mu navrhne, aby na něj použil Compulsio.
Jenže stejně nemají jinou volbu. Severus je chytrý a tak to musí vědět. Přitom ale mladík znal mužův postoj k milování. Nechtěl používat sílu a nikdy na Harryho netlačil.
Ale tohle kouzlo bylo spojené s donucením.
Dokonce i kdyby Harry nevěděl, jak účinkuje - jeho pojmenování mluvilo samo za sebe.
Compulsion = Přinucení.
Severus ho nezačne nutit k sexu. Harry je povinný aby se ho naučil chtít sám.
Sex ho musí těšit, tak jako jeho partnera. A je vedlejší, že to v podstatě není možné.
Vždyť právě kvůli tomu prošli rituálem.
Aby Harry sloužil Severusovi.
A on se taky ze všech sil snažil, aby dělal to, co si přál Severus. Opravdu zkoušel překonat tu svojí stěnu, ale nemohl.
-
Harry si povzdechl, strčil do dveří a vešel do lektvaristových horních pokojů.
Netěšil se na rozhovor, který ho čeká - určitě všechno skončí jen hádkou.
Jaká ironie. Chce prosit Severuse, aby ho přinutil něco udělat, a Severus odmítne.
Podle Harryho názoru, naprostý protiklad tomu, co očekával, když si poprvé uvědomil, co od něho bude Cambiare Podentes vyžadovat. Na začátku Harryho děsilo, že se bude neustále muset podrobovat násilí. Ale už dávno si uvědomil, že bez ohledu na složitý charakter a velmi ostrý jazyk - Severus Snape je ve skutečnosti přesto slušný člověk.
Který na něco takového nikdy nepřistoupí. Kouzlo přinucení?
V posteli? Cha!
-
Ale v současné době se Harry chystal právě o tohle žádat.
Nebylo to poprvé, co litoval, že se nemůže vrátit v čase a změnit své rozhodnutí, co se týká jeho návštěvy Londýna. Nezabilo by ho, kdyby se chvíli dusil v atmosféře nenávisti svých příbuzných.
Snášel to přece celé roky.
Jaký by byl jeho život, kdyby jednoduše odjel do Surey, jak zamýšlel Severus. Teď už by věděl, že sex se Severusem mu přináší jen radost a žádnou bolest, nebo ponížení. Mohli by pokračovat ze stejného místa, na kterém skončili před Londýnem. Nemusel by si dělat starosti, kvůli vyhlídce na smrt v den svých narozenin.
Všechno by bylo v pořádku.
-
Když Harrry procházel magickými dveřmi do sklepení, ještě pořád nevěděl, jak by se měl obrátit na Severuse ohledně použití Compulsia.
Jak by měl začít? Asi bude nejlepší počkat do konce večeře, až Severus vypije pár pohárů vína.
Nebo se má znovu uchýlit k taktice polibků při tanci? Bude to stačit, aby to Severuse nažhavilo? Hodně nažhavilo.
A když se potom bude chtít vzdálit do sprchy, Harry namítne, že to dnes není nutné, protože našel řešení problému.
Severus se nepochybně začne stejně hádat a protestovat, ale pokud bude dostatečně vzrušený a jen malý okamžik před orgasmem – možná by ho Harry mohl přemluvit - přesvědčit ho, aby Compulsio použil, jako jediné východisko.
*Ano tak to udělám." - rozhodl se Harry při pomyšlení na večer před ním.
Bude Severuse svádět, dokud si nedá říci.
-
Harry se ušklíbl a znovu si pomyslel, že svět se vysloveně obrátil nohama vzhůru.
Doposud to byl jen Severus, kdo se snažil Harryho naučit, jak získat potěšení ze sexu.
Severus zapaloval svíčky, dělal mu masáž a díval se na něj těma hlubokýma očima, ve kterých hořela touha. Ale teď si prohodili role. Tentokrát se chystal svádět partnera Harry.
Přinejmenším měl několik dobrých nápadů, jak všechno zaonačit.
Při lekcích před ceremoniálem i během rituální koupele Harry zjistil poměrně dost o tom, co se Severusovi líbí v posteli.
Ale všechny jeho plány se změnily na prach, když vešel do obýváku a uviděl člověka, který nervózně chodil po pokoji.
-
"Pane Weasley,"- řekl slabě a sotva věřil svým očím.
Je to snad osud? Ať si cokoliv naplánuje, všechno nakonec dopadne úplně obráceně!
Harry vešel do pokoje připravený udělat to, nad čím si tak dlouho lámal hlavu, a teď to bude muset odložit.
Jistě, Ronův otec řekl, že ho navštíví. A skutečnost, že dodržel slovo by dokázal Harry ocenit - ale čas, který si pro svou návštěvu vybral, byl absolutně nevhodný.
No, když na to přijde, jakýkoliv čas na podobné návštěvy jako tahle nebyl dobrý.
Harry si nečekaně uvědomil několik faktů. Věci, na které už delší dobu nemyslel, se najednou znovu v jeho vzpomínkách rychle vrátily.
-
Byl otrokem. Sexuálním otrokem. Během rituálu se choval tak... ani nevěděl, jakým slovem by to bylo možné popsat. A jejich host byl při tomto ceremoniálu svědkem.
Viděl, jak Harry vyvrcholil díky jednomu - jedinému polibku. Viděl, jak potom během rituálního oběda líbal Severuse tak, jakoby chtěl sníst svého pána místo nabízených soust.
Harry si toužebně přál, aby se pod ním rozestoupila podlaha a on měl důstojnou omluvu, proč nemůže svého návštěvníka přijmout.
-
Artur Weasley se rychle zastavil uprostřed kroku a obrátil se k Harrymu se širokým úsměvem. Jenže radostný výraz ihned z jeho tváře zmizel.
"Dobrý večer."
Ach ano.
"To jsem já."-řekl Harry a cítil se jako hlupák. "Harry. Vzal jsem si mnoholičný lektvar."
Návštěvník se zamračil.
"Je to dlouhá historie. Ale jsem to opravdu já. Kdo jiný by prošel Severusovými ochrannými zaklínadly?"
Mladík mávnul hůlkou a vyvolal Tempus.
"Dejte mi minutku. Vlastně šest - potom si můžeme promluvit. Nechcete se něčeho napít?"
-
"Severus mě už pozval na večeři."-odpověděl Artur. -"Raději chvíli počkám."
Harry se usmál a snažil se vypadat, že se mu společná večeře zdá jako výborný nápad.
"A kde je vlastně Severus?"
"Říkal něco o lektvaru, který je potřeba nepřetržitě míchat."
"O. V tom případě jsem za vteřinu zpátky.
A Harry zamířil chodbou k laboratoři.
-
Neděle, 12, července 1998 - 18:12
-
"Proč jsi Artura Weasleyho zval na večeři?"
Severus se obrátil na syčivý Harryho šepot, a odložil dřevěnou lžíci, kterou cosi před tím míchal v kotli.
"Nehodlal odejít dokud tě neuvidí a já vím, jak pozdě se ze svých procházek vracíš. Je to snad problém?"
"Samozřejmě, že to je problém.Nechci, aby sem chodil někdo, kdo ví...myslím o..."
"Chystáš se přetrhat všechny staré svazky jen proto, že jsi teď mým otrokem?"
Harry hodil na muže zlostný pohled.
-
"Samozřejmě, že ne. Chtěl bych vidět Hermionu, i když podle jejího posledního dopisu mám dojem, že je příliš zaujatá prací a přemýšlením nad tím kde se bude učit - ale pan Weasley - je něco úplně jiného!"
Když si uvědomil, že poslední slova prakticky křičel, Harry se zarazil a polknul.
"Poslyš, viděl mě během ceremoniálu, rozumíš? Řekl bych, že to stačí, ne?
"Říkal jsem ti přece, že chápal smysl toho, co viděl.
"Jo, já vím, ale..." - Harry udělal neurčité gesto rukou.
"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, to je všechno!"
-
Severus se na chvíli zamyslel.
"Mohl bych mu říci, že se necítíš dobře a večeři zrušit. Ale měl by sis uvědomit, že taková nečekaná změna plánů jen zvýší jeho starosti."
Mladík se opřel o stěnu a vjel si prsty do vlasů.
"Nechci tak s panem Weasleym jednat. Zvlášť ne potom... no, vlastně je všechno v pořádku."
"Jen se chce o tom přesvědčit." - řekl klidně Severus. V duchu přemýšlel, jestli stačí jeho ujišťující tón, nebo by měl raději Harrymu nabídnout uklidňující lektvar. Mladík byl z vyhlídky na večeři se starým přítelem, vyloženě bez sebe. "Chce vidět, že jsi v pořádku."
-
Harry se na okamžik zamračil, ale pak přikývnul a odlepil se od stěny.
"Dobře. Půjdu a zařídím večeři pro tři."
"Pro dva." - opravil ho Severus a znovu uchopil lžíci. "Tento lektvar bude vyžadovat mojí plnou pozornost minimálně ještě další hodinu."
Uviděl, jak Harry přejel pohledem řadu pečlivě nadepsaných lahviček, vyrovnaných na stole. Potom si pochybovačně odfrknul.
"Pokud do něj nehodíš pár na prášek rozdrcených opičích zubů, a nezakonzervuješ ho."
"Čtyři." Podíval se lektvarista upřeně na mladíka. "Copak sis z mých hodin nic neodnesl?"
-
Harry pokrčil rameny.
"Alespoň jsem věděl, že jsou potřeba opičí zuby."
Severus neměl v úmyslu přiznat, že ho mladík překvapil.
"Jen kolik opičích zubů čekáš, že mám po ruce?" Harry na něj zůstal udiveně civět, a lektvarista zvednul oči vzhůru.
"Prostě ti dávám možnost promluvit si s Arturem o samotě. Opravdu je tak těžké to pochopit?"
K Severusovu údivu se Harry pohnul kupředu a vzal ho za ruku.
"Jsme v tom společně."
-
Muž propletl své prsty s těmi Harryho a namítl.
"Ale to neznamená, že se nemůžeme ani na chvíli rozejít."
"Jistě! Já celé dny chodím po okolí a ty něco vaříš, nebo studuješ, takže siamským dvojčatům se jen těžko podobáme." - vyvracel jeho námitku Harry.
"Víš, pan Weasley bude znepokojený ještě víc, když si bude myslet, že tě ještě pořád nemohu vystát. I když po ceremoniálu si to pravděpodobně myslí jen stěží, ale na druhou stranu ví, že jsem tehdy byl pod vlivem lektvaru...zkrátka, Severusi, budeme večeřet všichni tři společně."
Lektvarista kývnul, přivolal si opičí zuby a rychle je rozdrtil na jemný prach.
Než byl hotový, mladík se už vrátil ke svému normálnímu stavu. Jasně-zelené oči se opět klidně dívaly z pod rozcuchané černé ofiny, což bylo lepší. Mnohem lepší.
-
"Artur si určitě všimne, jak jsi vyrostl." -řekl Severus. Jeho pozornosti neuniklo, že se v několika posledních dnech Harry vytáhnul a svaly mu ještě víc zesílily. Patrně to byl následek dlouhých procházek na čerstvém vzduchu.
"Mimochodem, o čem jsi se mnou chtěl mluvit? Domnívám se, že Artur ještě může pár minut počkat."
Na mladíkově tváři se ukázal letmý záblesk paniky. Ne... paniky a vypočítavosti zároveň. Zvláštní kombinace.
"Raději si o tom promluvíme, až pan Weasley odejde." –řekl a opustil laboratoř dřív, než mohl Severus dodat ještě něco dalšího.
-
Večeře se skládala z hovězího se sýrovou omáčkou a absolutně nevábným zeleninovým salátem, vylepšeným jakousi sladkou zálivkou. Pro Severuse se tím pádem jídlo stalo dost deprimující záležitostí. Alespoň že výběr vína byl odpovídající. Harry objednal jednu z jeho oblíbených značek a neustále mu doléval sklínku.
Pro mladíka nebylo obvyklé dávat při jídle najevo podobnou starostlivost, ale lektvarista předpokládal, že vlastně před Arturem hraje jakési divadlo. Jaké - to už byla druhá otázka. Možná se snažil ukázat, že je naprosto spokojený, když slouží Severusovi. Ale možná se jen pokoušel chovat nenuceně - jako doma.
Čím víc o tom Severus přemýšlel, tím víc se přikláněl k druhé variantě.
-
Harry vyprávěl jednu historku za druhou, a zcela záměrně před hostem vytvářel určitý obraz.
Ať už šlo o rozhovor o jeho nové práci, nebo Harryho chichotání nad tím, že si Severus dovezl trochu vody z kanálu v Benátkách, aby jí mohl použít v lektvarech. Veškerým svým chováním se mladík snažil předvádět, do jaké míry je spokojený se svým životem. Chtěl, aby Artur Weasley věřil, že je ve své nové roli šťastný.
-
Ve skutečnosti by si Severus nemohl víc přát, ale slyšet to podané tímto způsobem ho deptalo ještě víc než jídlo. Moc dobře si uvědomoval, že všechno tohle povídání nemá doopravdy cenu zlámané grešle, zejména s přihlédnutím k blížícímu se konci měsíce, na který Harry nebyl připravený.
Nicméně se mladík choval docela přesvědčivě.
Artur kýval a přitakával s úsměvem, který snad měl na tváři přilepený, zatímco Harry neustále blábolil o tom, jak se mu líbí tohle léto v Bradavicích.
-
Kdyby nepochopil situaci, možná by se Severus také nechal nachytat.
Jak lektvarista Harryho poslouchal, nemohl než obdivovat šikovně upředenou pavučinu lží. Ne, že by to všechno byla čistá lež.
Severus věděl, že chlapec nebyl tak úplně nešťastný v novém životě. Ale o skutečném štěstí nemohla být ani řeč. V každém případě o tom Severus v hloubi duše pochyboval.
A tyto pochyby jen zesílily díky tomu, že se Harry výhradně obracel pouze k Arturovi a ne k němu.
*Jistě, vyhýbá se spojením myslí*,- uvědomil si Severus. *To je chytré – velmi chytré, Harry.*
-
Večeře se pomalu chýlila ke konci a na stole se objevil lepkavý krémový dezert. Severus se otřásl při pomyšlení, že by měl něco takového sníst, ale pro něj Harry objednal sklenku koňaku. Dvojitého.
Lektvarista ho s povděkem vypil. Artur byl cenným členem Řádu a dobrým přítelem Harryho, Přesto Severus nedokázal dlouho v jeho společnosti vydržet.
K nepřečkání dlouhá večeře nakonec opravdu skončila a Artur přešel ke krbu. Potřásl Harrymu rukou a řekl, že ho kdykoliv v Doupěti rádi uvidí.
*Severuse také samozřejmě.* dodal opožděně. Jakoby Mistr lektvarů nesnil o ničem jiném, než jak si po vyučování odpočinout v kruhu zrzavých Weasleyů.
-
Harry se při odpovědi zakoktával .
"Ehm... zatím nikdo neví... no, o Severusovi a o mě... takže..."
"V současné době by bylo krajně nerozumné vydávat se na jakékoliv návštěvy,"- přerušil ho Severus
Přinejmenším, dokud nebude 31, červenec za námi. Jsem si jistý, že to chápeš."
-
Důvod k námitce byl nepochybně oprávněný, ale rozhodně ne jediný, který lektvarista měl.
Jenom pomyšlení na to, že by se Harry vydal někam na návštěvu, zvedlo v Severusovi vlnu podráždění. Což byl dost známý pocit. Trápil ho pokaždé, když se Harry zmínil o slečně Grangerové, nebo od ní dostal jeden z poměrně častých dopisů. Několikrát už ho napadlo dopis spálit, místo toho aby jej předal Harrymu a viděl upřímnou radost na jeho tváři. Protože jen v těchto okamžicích tam bylo skutečné štěstí.
-
Ale vždyť Severus chtěl, aby byl Harry šťastný. Tak proč potom necítil žádnou radost, když mu dopisy předával? Nebylo to kvůli tomu, že Harry pokaždé rychle spěchal do horních pokojů, aby si je přečetl o samotě?
-
"Díky za návštěvu, Arture." - vymáčkl ze sebe nakonec lektvarista. Znělo to dost mrzutě, ale co mohl dělat.
Neměl rád vpády do svého soukromí.
Druhý muž se místo odpovědi usmál, pak si hodil letaxový prášek pod nohy a ztratil se v zeleném víru.
"Co je špatně?" -zeptal se Harry a naklonil hlavu. - "Vidím to. Jsi podrážděný."
"Nejsem zvyklý na návštěvy. A teď jestli dovolíš, čeká mě lektvar... "
Harry ho chytil za rukáv.
"To ještě může počkat. Do rána se s ním nic nestane. Chtěl jsem si tebou promluvit, vzpomínáš?"
-
Severus si moc přál být chvíli sám. Cítil se jako zvíře, které si potřebuje lízat rány, ačkoliv si uvědomoval, že to je naprosto iracionální pocit.
Ale pokud Harry chtěl, aby zůstal - nehodlal říci ne.
*Zajímalo by mě, jestli Harry bude někdy chtít abych zůstal kvůli něčemu konkrétnímu*. -pomyslel si sklesle lektvarista.
Taková vyhlídka kdysi vypadala jako docela možná. Po rituálu se dokonce zdála úplně reálná. Jenže v současné době už začal Severus ztrácet naději. Každá naděje se musí něčím živit. Ale ta jeho zemřela hladem už dávno.
-
"Dobře, mluv."- odpověděl lektvarista s lehkým přikývnutím.
"Chápu, že to je důležité. Viděl jsi během svých procházek něco, co tě znepokojilo?"
Mladíkovy oči se rozšířily.
"V tom případě bych ti to ihned řekl, to přece víš."
Tím si Severus nebyl jistý a potvrzovala to dlouhá historie Harryho vztahu k nebezpečí. S druhé strany - po nešťastné cestě do Londýna, začal být mladík mnohem opatrnější.
-
"Tak o co jde?"
"Pojď, probereme to v posteli." -vyhrknul najednou Harry.
V posteli? Bylo sotva devět.
Ne, samozřejmě. Severus nic nenamítal.
Jenže, kdyby byl Harry opravdu připravený zkusit to ještě jednou, neměl by mít v hlasu, alespoň malý náznak nadšení? Prozatím ale nic jiného, kromě pečlivě maskovaného strachu nebylo možné zachytit.
"Myslel jsem, že bude jednodušší promluvit si po několika polibcích." -dodal Harry.
Teprve v tu chvíli si lektvarista uvědomil, že ještě pořád oba stojí u krbu.
Polibky. V posteli.
Bez toho, aby ztrácel čas, Severus zamířil do ložnice.
-
Jakmile se ocitli v ložnici, začal Harry ihned rozepínat Severusovu košili.
V lektvaristovi se zastavil dech. Harry se ho nepokusil svléknout od toho večera, kdy spolu tancovali.
Tak proč mladík vypadal tak nervózní. Byl na další pokus připravený?
*Konečně*,- prolétlo hlavou Severusovi.
Uběhlo jenom několik dnů, ale jemu to připadalo, jako celá věčnost.
-
Zrychlil se mu tep, když Harry odhodil košili, kterou mu svlékl na podlahu. Takže do postele?
Ale Harry se nehýbal z místa. Dokonce si ani nerozepnul vlastní oblečení.
Místo toho mu ruce sklouzly dolů po Severusově obnažené hrudi a břichu. Jeho prsty neobratně škubaly za sponu mužových kalhot a donutily Severuse na chvíli přestat myslet.
Výborně. Pro Harryho to znamenalo ohromný krok kupředu.
Samozřejmě Severus nesmí zapomenout na opatrnost, aby nezašel moc daleko a nezačal jednat příliš rychle.
Nepotřebuje, aby mladík začal nanovo panikařit. Žádné přehazování nohou přes Harryho stehna.
Žádné pokusy mít ho pod sebou.
-
*Co když jsi to TY, koho Harry chce mít pod sebou*? -ozval se mu v uších pokušitelský hlásek. *Možná si právě o tom chtěl promluvit? Možná ho napadlo, že když bude vést ve všem, mohlo by to jejich problém vyřešit? Znovu frottáž? Harry nahoře, lapající po dechu, sténající...*
Mladík jedním pohybem stáhnul dolů Severusovy kalhoty i spodky.
A zasténal – i když představit si méně smyslný tón, prostě nebylo možné.
"Och... Jsem tak nervózní. Měl jsem začít s botami. Promiň."
Ale na Severusově straně jakákoliv lítost chyběla. V Harryho nezkušenosti bylo určité kouzlo.
Lektvaristu potěšilo, když si uvědomil, že to co teď mladík dělá s ním, nedělal s nikým jiným.
-
"Zapomeň na to." Postavil se na jednu nohu a pak na druhou a postupně se tak zbavil bot i zbývajícího oblečení. Harry se nedíval na Severusův penis, který už napůl stál a nepřestával dál tuhnout.
Muže to trochu zklamalo, ale možná to tak bylo lepší.
Vidět, jak Harryho tvář bledne, by mohlo okamžitě zničit atmosféru.
-
Mladík se odtáhnul a přesunul ruce na okraj svého pulovru, ale v polovině se zarazil.
"Můžeš ty?"
Severuse nebylo potřeba prosit dvakrát. Přistoupil blíž a zasunul ruce pod svetr. Přejel dlaní ploché břicho a potom zvolna začal postupovat vzhůru a hladil přitom teplou kůži.
Jak pružné svaly. Ten pocit donutil Severusův penis ještě víc se prodloužit. Neschopný dál bojovat sám se sebou udělal krok dopředu, aby se jeho penis přitiskl k Harryho boku.
-
Mladík se lehce napjal, ale neodtáhnul se. Dokonce muže objal a položil mu dlaně na záda.
Nadšený Severus se pokusil lehce vyrazit boky proti Harrymu.
"Polibek,"- řekl Harry přerývaným hlasem.
Byl to pokus o rozptýlení - a lektvarista to pochopil. Přesto s radostí splnil rozkaz. Jeho údu se to také líbilo. Harry pootevřel ústa, nejprve skoro ostýchavě, ale potom o trochu víc. Jazykem vklouzl mezi Severusovy rty a přitiskl se k němu.
-
Lektvarista udělal ještě několik výpadů, tentokrát tvrdších.
Harry nesténal očekáváním, ale ani se nepokoušel utéci. Pokračoval s líbáním a dokonce se začal trochu uvolňovat.
Severuse napadlo, že si mladík pomalu zvyká na nahotu a pohled na obnažené tělo už ho nepřivádí do rozpaků, tak jako dřív. Přestal se třít o Harryho boky. Nemělo cenu na něj příliš tlačit.
Bude lepší nechat Harryho, aby sám určoval tempo.
-
Harry udělal krok zpět. Měl trochu zardělou tvář, i když vyjadřovala spíš odhodlanost, než vzrušení.
"Já... nechtěl jsi mě svléknout?"
Severus zabraný do polibků a uchvácený pocitem mladíkovy horké kůže pod rukama, už zapomněl na svůj původní záměr.
Což mu jen znovu dokázalo, jak silně na něj Harry působí.
Jeho penis už byl zcela postavený a dožadoval se akce.
Severus stáhnul mladíkovi svetr a počkal, dokud si nezul boty.
-
Pokud dokázal Severus posoudit, zatím šlo všechno skvěle.
Jenže, potom co se Harry zbavil kalhot, bylo jasné, že to není pravda. Dřív jejich polibky a dotyky měly alespoň nějaký účinek. Teď u Harryho nebylo vidět sebemenší erekci.
Severuse nečekaně zalila touha kleknout si a vzít mladíkův penis do úst.
Polaskat každý centimetr, dráždit a přinutit ho ožít. Ústa měl při těch myšlenkách plná slin.
Ale kdyby Harry něco takového chtěl, řekl by to. Severus v žádném případě neměl v úmyslu rozbít křehkou atmosféru intimního večera tak, jako minule.
Rozhodnutí musel dělat Harry.
-
Přinejmenším mladíkova následující slova vzbuzovala naději.
"Do postele."- řekl trochu chraplavým hlasem Harry.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte, prosím, kliknout na hodnocení. Díky.
Komentáře
| RE: Madurare 010A | pussy | 20. 03. 2011 - 20:26 |
| RE: Madurare 010A | grid | 20. 03. 2011 - 20:34 |
| RE: Madurare 010A | salazaret | 20. 03. 2011 - 20:40 |
| RE: Madurare 010A | lady corten | 20. 03. 2011 - 20:40 |
| RE: Madurare 010A | nade | 20. 03. 2011 - 20:46 |
| RE: Madurare 010A | marci | 20. 03. 2011 - 20:58 |
| RE: Madurare 010A | saskya | 20. 03. 2011 - 21:02 |
| RE: Madurare 010A | zuzana | 20. 03. 2011 - 21:29 |
| RE: Madurare 010A | clare | 20. 03. 2011 - 21:29 |
| RE: Madurare 010A | symphony | 20. 03. 2011 - 21:32 |
| RE: Madurare 010A | mononoke | 20. 03. 2011 - 21:36 |
| RE: Madurare 010A | nixerwil | 20. 03. 2011 - 21:58 |
| RE: Madurare 010A | hiroto | 20. 03. 2011 - 22:13 |
| RE: Madurare 010A | gleti | 21. 03. 2011 - 01:57 |
| RE: Madurare 010A | bacil | 21. 03. 2011 - 10:12 |
| RE: Madurare 010A | jahavi | 21. 03. 2011 - 14:04 |
| RE: Madurare 010A | mája | 21. 03. 2011 - 17:33 |
| RE: Madurare 010A | fallagela | 22. 03. 2011 - 11:16 |
| RE: Madurare 010A | pajik | 23. 03. 2011 - 08:01 |
| RE: Madurare 010A | anina1 | 24. 03. 2011 - 20:41 |
| RE: Madurare 010A | miriabar | 25. 03. 2011 - 14:49 |
| RE: Madurare 010A | slimča | 27. 03. 2011 - 00:14 |