Nevnímal jsem, když mě Tonks vzala za ruku. Už několik dní jsem nebyl ve své kůži.
Přesně od doby, co Severus zabil Albuse. Teď na jeho pohřbu jsem byl úplně mimo, jako bych vše prožíval skrze hustou mlhu. Vzhledem k tomu, že můj milenec zavraždil mého přítele, byl můj stav omluvitelný. V tu chvíli jsem se jen přál, abych se z této noční můry probudil, aby se nic z té hrůzy nestalo. "Kéž bych tomu mohl zabránit," posteskl jsem si a v duchu přemýšlel, kdy se objevily první náznaky dnešní tragédie.
Náš vztah, ovlivněný léty vzájemných provokací a jedovatých poznámek, změnila Síriova smrt. Blížil se první prázdninový úplněk a já spěchal za Snapem pro antivlkodlačí lektvar. Opuštěná škola ve mně vždy vzbouzela strašidelné pocity, jakoby její zdi neustále odrážely halas nepřítomných studentů, což mou depresi ze Síriovy ztráty jen umocnilo. Proto obavy ze setkání s naším letitým protivníkem ještě vzrostly. Na jeho jízlivosti jsem neměl náladu.
Severus mě však převezl. Předně vypadal úžasně. Nevím, zda jsem ho kdy předtím viděl v mudlovském oblečení, ale tehdy mi tím vyrazil dech. Vlasy měl svázané do culíku, z něhož se mu uvolnilo pár zvlněných pramenů. Obvyklý hábit vyměnil za černou hedvábnou košili a tmavé džíny. Takhle dokonale vynikala jeho postava, široká ramena, statná stehna, pevný zadek. Cítil jsem, jak mě v rozkroku pomalu svírají kalhoty.
"Pojď dál," vyzval mě nesnapeovsky a když mi ještě nabídl něco k pití, spadla mi údivem čelist:
"Kdo jsi a co jsi udělal se starým protivou Severusem Snapeem?" Chvíli se mlčel a pak začal. "Myslím, že nastal čas zakopat válečnou sekeru. Bojujeme proti společnému nepříteli. Účastníme se akcí, z nichž nemusíme vyváznout se zdravou kůží, tak proč si ještě ubližovat?"
"To je kvůli Síriovi?" vyzvídal jsem.
"Nejen to. Na posledním setkání Smrtijedů si Fenrir pustil hubu na špacír. Chlubil se, jak tě proměnil ..."
"Snape, nestojím o soucit!" skočil jsem mu do řeči.
"To není o soucitu,Lupine," objasňoval, "to je o odlišnosti a o přijetí. O kruté osamělosti malého kluka bránící mu vzdorovat zlomyslným přátelům. O osamělosti, kterou musel pro svou odlišnost prožívat a o prvním přijetí v dětské společnosti. Věř mi, z vlastní zkušenosti moc dobře vím, jak obtížné je postavit se názoru většiny. Pochopil jsem, že zrovna tobě nemohu nic zazlívat. A pokud jde o Blacka a Pottera? Jsou mrtví, na pomstu už je pozdě." Odmlčel se a obrátil do sebe frťana Ogdenské.
Následný večer pak probíhal v podobném duchu. Panáky v nás mizely jeden za druhým, alkohol pomaličku rozpouštěl nastřádané zábrany a na povrch vyplouvaly skryté touhy. Přiznal jsem SEVERUSOVI (ano, teď jsem ho tak oslovoval), jaký dojem na mě udělalo jeho oblečení.
"Pak splnilo svůj účel, právě tohle jsem zamýšlel,"zašeptal a políbil mě.
V jednu chvíli vášnivě dobýval má ústa, aby je vzápětí něžně laskal. Nikdy předtím, jsem nic takového nezažil. Ale nezůstalo jen při polibku. Ten úžasný pocit, kdy do mě poprvé vnikal milovaný muž, se ničemu jinému nevyrovnal. Severus byl zkušený milenec, dokonale věděl, jak svého partnera uspokojit. Hrál na mé tělo jak virtuóz na housle, střídavě mazlil mé bradavky, náruživě vzrušoval můj penis, zatímco intenzívně přirážel do mého nitra. Je pravda, že jako vlkodlak jsem si sexu moc neužil, ale tohle byl nejlepší postelový zážitek mého života. Při vyvrcholení jsem ztuhl v dosud nepoznané křeči.
Ale i Severus byl notně mimo, jinak by mi určitě nenabídl přespání. Ráno jsme si s chutí zopakovali noční akci. Od toho dne každé naše setkání končilo sexem. Protože nad námi neustále visel Damoklův meč, nemohli jsme se nabažit jeden druhého a využívali každé příležitosti. Před ostatními jsme však náš vztah tajili, zejména kvůli Severusově pozici špiona. Přes tyto komplikace byly první dva měsíce našeho vztahu úžasné.
Pak se Severus začal měnit. Stával se podrážděnější a zádumčivější. Nejprve jsem to přičítal začátku školního roku, bohužel jeho stav se neměnil. Má nenávist vůči Voldemortovi tím ještě vzrostla. A nejen vůči němu. Ačkoli jsem racionálně věděl, jak je Severusova činnost pro řád důležitá, vyčítal jsem Brumbálovi v jakém psychickém a fyzickém stavu se vracel.
Teď vidím, jak moc jsem se mýlil. Za jeho splínem se neskrývala únava a vyčerpání ale ďábelský plán zrady a vraždy. Společně s mladým Malfoyem vpustil Smrtijedy do Bradavic, zabil ředitele a utekl k tomu-jehož-nesmíme-jmenovat.
Dnes truchlím na Albusově pohřbu, zatímco můj milenec se skrývá za zdí nepřátelství u pána Zla. Měl bych ho nenávidět za jeho zrůdný čin, ale nedokážu to. Přestože se dnes cítím, jakoby společně s mým přítelem pohřbívali i mou duši, nevím, zda budu mít sílu zabít toho, koho miluji, až se ocitneme tváří v tvář na opačných stranách bitvy.