Hloubky zimy 17A
20. prosinec 2010 | 20.36 |
Hloubky zimy
Autor: Cosmic
Překlad. Hajmi 2003
Kapitola 17A
Kapitola 17
Vzpomínky
Harry se druhý den probudil jako první. Otevřel pomalu oči, ale zase je rychle zavřel, jakmile mu na ně zaútočilo světlo a díky tomu ho začala bolet hlava. Na předešlý večer si moc nepamatoval. Byl proto tak trochu překvapený, když si uvědomil, že stále sedí na pohovce a někdo mu leží na klíně. Jakmile se pohnul, povzdechl si.
"Zatraceně moje hlava."
-
Draca jeho hlas a pohyb probudil, zasténal a přikryl si oči.
"Předpokládám, že nemáš lektvar proti kocovině." Zeptal se a oči nechal zavřené.
"Bohužel ne. A proč mi ležíš na klíně?" zeptal se lehce zmateně, ale šťastně. Draco otevřel pomalu oči a podíval se na Harryho.
"Myslím, že to souvisí s množstvím alkoholu, který jsme včera vypili."
Ten nad tím chvíli přemýšlel a kývl. Okamžitě pak zasténal.
"Neměl jsem se hýbat."
"Neměl jsi pít." Odpověděl mu Draco se stejně bolestivým úsměvem.
-
Seděli spolu potichu pár minut, zatím co si zvykali na bolest jejich hlav a nevolnost. Myra a Darius, oba stále vypadali, jako by byli mrtví.
"Proč nejsou ti dva spolu?" zeptal se Draco. Trochu se natočil, aby na ně viděl.
"Protože se to ani jeden z nich neodváží tomu druhému říct.
"
"Mohli bychom si zahrát na Cupidy?" zeptal se Draco a náhle mu přes tvář přelétl zlomyslný výraz.
"Ty? A Cupid?"
"Proč bych nemohl být Cupid?" našpulil rty.
"Cupidové mají být malá a roztomilá stvoření." Zakřenil se na něj Harry.
"A ty říkáš, že já nejsem?"
"No, jsi malý." Odpověděl mu pochvíli co o tom přemýšlel. Draco zvedl ruku a plácl ho do hrudi.
"Jsi nezdvořák."
Harry se křenil dál. "Učil jsem se od nejlepšího."
"Oh, cítím se opravdu hrdě." Zvedl oči Draco.
"Kdo říká, že mluvím o tobě? Mione umí být opravdu ďábelská. Zvlášť, když se dá dohromady s Ginny."
-
Draco našpulil znova pusu. Trvalo to skoro půl hodiny, než se dokázali zvednout z gauče. Myra i Darius svět kolem sebe stále nevnímali.
"Úplně to vypadá, jako bychom na ně poslali uspávací kouzlo." Draco se na spící rádoby pár podíval s pozdviženým obočím. Harry mu pomohl do křesla a šli spolu do kuchyně. Harry postavil konvici na sporák a Draco si vzal ranní noviny. Oba si sedli ke stolu, na kterém bylo stále nádobí z předešlého večera. Chtěli nádobí umýt již včera, ale gauč vypadal mnohem lákavěji.
-
"Konečně o nás přestali psát." Řekl Draco, zatímco usrkával kávu.
"To je hezké! Když vezmu v úvahu, že se to stalo před třemi týdny."
"Stále nezjistili kdo za tím je." Pokračoval Draco, a vzpomínal na minulé články, které o tom četl. "Mona zmizela z povrchu zemského."
Na to Harry jen pokrčil rameny.
"Je to jak hledat jehlu v kupce sena. Nikdo nemá její fotku, ani Espreso House, kde pracovala. Takže jí lidi nepoznají."
"Je zvláštní, že o ní nikdo nic neví."
Opět Harry pokrčil rameny a daleko více ho zajímalo, jak se zbavit bolesti hlavy, než aby přemýšlel o Moně.
Draco naklonil hlavu na stranu.
"Možná by to mohla být čarodějka, co myslíš?"
Na tohle Harry prudce zvedl hlavu.
"Čarodějka?"
-
"To by mohlo vysvětlit, proč nikde nejsou její fotky. Možná chodila do Bradavic."
"O tom pochybuji. Nevypadala na víc než devatenáct, nebo tak nějak. Policie ti přece říkala, že byla v psychiatrické léčebně roky. Nemohla být zároveň na psychiatrii a v Bradavicích."
"A jak je možné, že tam kde byla, nemají její fotku? Obvykle je mají, ne?" zeptal se Draco a mračil se.
"No asi ne vždycky. Když to vypadá, že ji v jejím případě neměli."
"Mohla klidně použít zaklínadlo, aby vypadala mladší." Navrhoval Draco.
Frustrovaný Harry trochu zvýšil hlas.
"Ale proč by mě chtěla zabít? Proč by chtěla vyhodit do povětří můj byt? Ať už chodila do Bradavic nebo ne, neměla žádný důvod proč mě ....... "
-
Náhle se Myra pohnula. Posadila se na pohovce a Harry okamžitě zmlknul.
"Dobré ráno kluci." Řekla chraplavým hlasem.
"Dobré ráno." Pozdravil jí Harry.
"Kafe?" zeptala se, Harry se postavil a nalil jí šálek. Jak se Myra pohnula, Darius se probudil také. Mnul si oči a vzdychal.
"Už nikdy nebudu pít."
"No to určitě." Kroutila hlavou Myra."Hmm, kafe."
Myra i Darius se osprchovali, napili vody. Chvíli čekali, až se jim pročistí hlavy natolik, aby je byl Darius schopný odvézt zpět do jejich bytů.
-
Harry a Draco v domě osaměli. Oba věděli, že je čeká pokračování obou jejich rozhovorů, toho ze včerejška a také jejich diskuze, kterou měli dnes ráno. Harry se zaměstnával mytím všeho, co zbylo z minulého večera. Věděl, že tím Draca neoblafne, ale pokoušel se vlastně přesvědčit sám sebe, že je natolik zaměstnaný a tudíž nemá na rozhovor čas.
"Harry posaď se." Konečně to Draco nevydržel a vyštěkl na něj ze svého místa na gauči.
"Ty mě ne---"
"Dávám ti příkazy? Ano, dávám." Řekl Draco a hněv byl poznat jak z jeho tváře, tak z hlasu.
-
Harry otevřel ústa, chtěl něco říct, ale pak si uvědomil, že vlastně nemá nic rozumného, co by mohl říci. Místo toho si sedl, a když se podíval na Draca, zvedl obočí. Ten se na něj ušklíbl.
"Hodný pejsek."
"Hele, zmlkni jo." Řekl mu na to Harry, ale uvolnil se.
Oba se na sebe navzájem začali šklebit. Pak nastalo ticho, když přemýšleli, kde by měli začít.
-
"Proč jsi odešel?" konečně se Harry zeptal.
Draco byl potichu, v tu chvíli si prohlížel svoje ruce, jako kdyby je ještě neviděl.
"Stalo se moc věcí." Řekl nakonec tichým hlasem.
Pauza. "Pověz mi o tom." Pobídl ho Harry stejně tichým hlasem.
"Obvinili mě z vraždy," Draco vzhlédl a jeho oči se setkaly se zelenými. "to víš ne?"
"Rona."
-
Harry se zoufale snažil udržet vzpomínky ukryté tím, že soustředil pozornost na Draca, ale záblesky rudých vlasů a modrých očí probíhaly před ním a zaplavovaly ho jako nezastavitelné přílivové vlny.
......zlomené tělo na zemi ...........
Draco kývl, pohledem se vrátil na své ruce.
"Ale nikdy jsi nebyl... nemohli prokázat, že jsi to byl ty. A profesor Brumbál se tě zastával."
Draco se smutně usmál.
"Byl jsem s Brumbálem ve spojení, potom co jsem odešel. To on mi řekl, abych odešel a zůstal schovaný. Bylo pro mě příliš nebezpečné se vrátit."
Harry na něj jen zíral.
-
"Udělal... kde jsi..." Nemohl ta slova vyslovit, uvízla mu v krku.
"Já jsem Weasleyho nezabil." Řekl Draco a vypadal, jako by chtěl vstát a přecházet po místnosti, jako by to mohlo pomoci.
"Nezabil, ale většina kouzelnického světa by tomu nevěřila. Lidé, kteří to udělali, mě pronásledovali, protože jsem byl pro ně zrádce."
-
.......vítr mu cuchal vlasy a šlehal ho do očí. Ale Harry to nevnímal. Všechno co viděl, byla bílá rakev s obrovskou kyticí na vrchu a to, jak klesá pomalu do jámy..........
"Smrtijedi." řekl Harry staženým hlasem. Měl v očích slzy, když si vzpomněl na Ronův pohřeb. Bylo toho na něj moc, nechtěl na to myslet. Nechtěl na to vzpomínat. Chtěl to udržet hluboko za hradbou, tam kde to držel celých posledních pět let. Nechtěl, aby mu to někdo připomínal.
-
"Můj otec." Řekl Draco a Harry nikdy v životě neslyšel chladnější tón hlasu.
Noviny vykřikovaly tu zprávu: Vězni uprchli z Azkabanu.
Lucius Malfoy na svobodě.
"Co se stalo tu noc?" zeptal se Harry navzdory zoufalým hlasům v jeho hlavě, které mu říkaly, aby na to nemyslel, aby na to zapomněl, aby vyhodil Draca z domu a už nikdy nemyslel na ty věci, o kterých mu vypráví.
Ale jeho druhá část věděla, že pokud nebude vědět pravdu, nikdy nenajde klid. A on po klidu zoufale toužil.
-
"Požádal jsem Weasly-Rona o setkání." Povídal tiše Draco." Přijal to po několika minutách přemlouvání. Chtěl jsem, abychom zakopali válečnou sekeru. Nemůžu říct, že jsem chtěl, abychom byli přátelé, protože pochybuji, že bychom jimi někdy mohli být. Bylo toho mezi námi moc - prostě příliš moc věcí."
Draco měl stažený hlas stejně jako Harry, hlavu mněl skloněnou, když mluvil. Nebyl schopný podívat se Harrymu do očí.
-
"Proč on?" zeptal se Harry. "Proč ne třeba Hermiona? Nebo já?"
"Hermiona? Nikdy mě nenapadlo si s ní promluvit. A ty - ty jsi byl stále Chlapec který přežil, ten kterého vynášeli až ke hvězdám. Nikdy jsem s tebou nemohl mluvit."
Harry se nenamáhal Dracovi říct, že nic z toho nebyla pravda, oba to nyní věděli, ale nic nemohlo změnit minulost ani to, jak se tenkrát Draco cítil.
-
"Po večeři jsme šli ven." Řekl Draco mnohem tišeji. "Nechtěl jsem, aby nás někdo ze zmijozelu zaslechl." Náhle mu uklouzl krátký roztržitý smích.
"Nikdy jsem nevěděl, že otec na mě, když jsem byl malý, umístil kouzlo a že byl schopný kdykoliv *slyšet* mojí konverzaci na tak dlouhou dobu, po kterou jsem byl obklopený magií. Věděl, že zrazuji Temného pána. Slyšel mě mluvit s Brumbálem, stejně jako mě slyšel mluvit s Ronem, když jsem ho žádal o setkání. Řekl to nějak mé matce a ta to řekla Voldemortovi. Ten ho a několik ostatních dostal z Azkabanu. Zřejmě to nějak zapadalo do jeho plánu a on si teď byl jistý, komu je můj otec loajální a komu já.
-
"Otec na nás čekal, na Rona a na mě spolu s Voldemortem a asi šesti ostatními smrtijedy, když jsme vyšli ven."
Draco se na chvíli odmlčel a pak tiše pokračoval.
"Řekli mi, abych ho zabil. Abych jim dokázal, ke komu patřím. Zaslechli, ale příliš mnoho a věděli, že jsem na Brumbálově straně."
"Já jsem samozřejmě nemohl Rona zabít. Tak to - tak to místo toho udělali oni." Draco zvedl oči, mněl je rozšířené a zářily slzami. "Použili kouzla a kletby, které jsem nikdy předtím neslyšel. Křičel - a já tam stál úplně bez hnutí. Já - já nemohl jsem udělat vůbec nic -."
-
Rudé vlasy ...... krev všude.......
"Je pozdě," řekl mu Brumbál. "je mrtvý."
Je mrtvý.....
Harry si vzpomněl. Chytil si hlavu do rukou, nechtěl si vzpomenout.
-
"Sedí tu ještě někdo?"
První rok, oběma bylo jedenáct a právě byli na cestě k jejich největšímu dobrodružství v jejich krátkém životě - Bradavicím.
"Jsi opravdu Harry Potter?"
Noci strávené v Doupěti, kdy si prohlíželi hráče Kudlejských kanonýrů, kteří se pohybovali po plakátě. Smích nad šachovnicí. Hádku v době turnaje tří kouzelnických škol. Vzdychání nad domácími úkoly, Na vášnivou nenávist k Snapeovi.
"Co si myslíš o Hermioně?" zeptal se ho Ron.
"Co si o ní myslím?" Harry, kterému docházelo všechno pomalu, nerozuměl otázce.
"Hermiona je naše kamarádka. Co si mám o ní myslet?"
Ron se začervenal. "Myslíš si - myslíš si, že je, nó, hezká?"
Harry ho chvíli divně pozoroval a pak se zeptal. "Ty jsi do Miony zamilovaný?"
Ron zrudnul ještě víc a začal se bránit. "Ne, to tedy ne."
-
Ale byl a po té noci to oba věděli. Oni a celý zbytek školy - každý kromě Hermiony.
I když jí Harry přistihl, jak na Rona sem a tam kouká se zasněnýma očima.
-
Vzpomněl si na slzy. Krev, slzy smíchané se špínou a hrozivými pocity, že všechno je nějak špatné.
Hermiona stála vedle něj, popadla ho za ruku a držela mu jí tak pevně až měl dojem, že mu v ní láme kosti. Pak na rakev dopadla první hlína. Otočila hlavu a zabořila tvář Harrymu do ramena. Nechtěla se dívat, jak rakev mizí pod dalšími nánosy hlíny, celá se třásla.
Harry se nemohl odvrátit, nemohl plakat ............
Náhle se zdi zbořily.
-
Slzy mu začaly téct po tvářích a on sklouzl na zem. Celým jeho tělem otřásaly vzlyky a srdce mu opět krvácelo. Slzám, které měly být prolity již před roky, bylo konečně dovoleno volně proudit a také to udělaly. Harry brečel a brečel, oči mu zrudly a natekly. Rukama tloukl do země, až ho bolely, ale on to nevnímal. Přál si jen, aby ten pocit hrozného trápení, který ho zaplavoval, zmizel.
-
Cítil, jak se někdo vedle něj posadil, zvedl ho a přitáhl k sobě. Slyšel slova šeptaná do ucha, slova bez významu, ale jejich zvuk byl uklidňující. Říkala mu, že je v pořádku brečet, že je v pořádku cítit se vyděšený a necítit se jako hrdina. Harry toho někoho pevně objal, nezáleželo mu na tom kdo to je. Skoro si neuvědomoval, že ten kdo ho utěšuje je Draco. Draco ho políbil na čelo a hladil ho po tvářích.
"Ššš, bude to dobrý - jen to všechno pusť ven ..."
-
A Harry si jen bral to, co bylo nabízeno. Dracova utěšující, něžná slova a teplý dech druhého člověka na jeho tváři. Harry se uvolnil a opřel o něj, slzy mu stále tekly po tvářích a máčely látku Dracova trička. Nevěděl, jak dlouho tam ležel, držen pevně v náručí a vůbec ho to nezajímalo. Prostě tam jen tak ležel. Dovolil si uvolnit se. Nechal se naplnit zvláštním pocitem klidu a také nechal Draca, aby ho hladil po vlasech.
-
Musel usnout, protože když opět otevřel oči, pokoj byl tmavý a Draco spal. Harry se nikdy necítil tak v bezpečí. Ležel úplně bez hnutí, aby Draca neprobudil. Vzpomněl si na jejich rozhovor, na svůj kolaps a na slzy, které byly prolity o pět let později, než měly být. Přemýšlel, proč se zlomil před Dracem, raději než před Hermionou. Draco se pohnul a slabě posunul. Otevřel oči a trhnul sebou.
-
"To je tak hrozné probudit se vedle mě?" zeptal se žertem Harry stále ještě staženým hlasem.
Draco se na něj lehce usmál. Překvapil Harryho, když řekl.
"Ani ne, ale moje záda mě snad zabijou."
"Oh, omlouvám se." Harry se prudce posadil.
"Nemusíš, jen tohle není moc pohodlný způsob spaní."
Pokusil se dostat se na gauč, ale nepodařilo se mu to. Nebyl tak silný, aby se sám dokázal zvednout. Harry, který před ním klečel, položil Dracovi ruku na koleno.
"Pomůžu ti."
Draco si Harryho chvíli prohlížel. Pak kývl.
"Dobrá."
Harry ho zvedl a posadil na pohovku jemnými pohyby. Sám si sedl na pohovce vedle Dracových nohou.
-
"Co se stalo potom?" zeptal se, když si vzpomněl, kde skončili předtím jejich rozhovor.
Téma, které otevřeli a ve kterém muselo být pokračováno, aby nakonec mohlo být uzavřeno.
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím klikněte na hodnocení. Děkujeme.
-
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 17A | balduin | 20. 12. 2010 - 21:34 |
 RE(2x): Hloubky zimy 17A |
hajmi | 20. 12. 2010 - 22:01 |
| RE: Hloubky zimy 17A | bara1982 | 20. 12. 2010 - 22:48 |
| RE: Hloubky zimy 17A | bacil | 21. 12. 2010 - 10:41 |
| RE: Hloubky zimy 17A | misule | 21. 12. 2010 - 11:26 |
| RE: Hloubky zimy 17A | salazaret | 21. 12. 2010 - 13:55 |
| RE: Hloubky zimy 17A | nade | 21. 12. 2010 - 14:17 |
| RE: Hloubky zimy 17A | ivet | 21. 12. 2010 - 23:58 |
| RE: Hloubky zimy 17A | samanta | 06. 01. 2011 - 09:00 |
| RE: Hloubky zimy 17A | luděk | 07. 01. 2011 - 09:19 |