CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 46 A
Miláčkové, jestli nebudete moci vydržet do příštího pokračování, doporučuji zcela nové stránky naší Slimčinky. Má na nich povídku od Tira Nog, a vy kteří máte rádi její Nocturno si jí prostě musíte přečíst. Určitě se přesvědčte sami.
https://ss-slash.wgz.cz/until-proven
-
-
KAPITOLA 46 A
Úterý 16, června, 1998 - 8:12
Vzbudit se s někým vedle sebe, bylo nezvyklé.
A trapné - zejména když Harry otevřel oči a uviděl nad sebou nakloněného Severuse. Dokonce se trochu díky nečekanému překvapení lekl.
Když se předešlý večer nakonec vypravili do postele, Harry usnul natažený vedle lektvaristy s hlavou položenou na jeho rameni. A vzbudil se na zádech, zatím co Severus ležel na boku vedle něho. Jednou rukou si podpíral hlavu a druhou přejížděl po mladíkově hrudi.
Dlouhé prsty se zastavily na levé bradavce a jemně ji stiskly.
"Představuje si snad značku, kterou tam hodlá nechat?" Harry zakašlal.
---
Severus okamžitě ruku stáhnul.
"Nechtěl jsem tě vzbudit.
Harry málem jedovatě poznamenal: "Proč jsi ksakru tedy na mě sahal?" Ale nechtěl se hádat. Posadil se a teprve v tu chvíli zjistil, že jeho pyžamový kabátek se nějakým způsobem rozepnul. Jakým konkrétně, bylo lehké se domyslet. Mladíkova tvář a šíje zrudly, když si vzpomněl, co se minulý večer stalo.
Když se vydal spát k Severusovi, byl Harry nervózní - protože tentokrát se k tomu rozhodl zcela vědomě. Lézt dobrovolně do cizí postele bylo trochu... zvláštní. Nicméně strach z nočních můr rychle jakoukoliv nesmělost překonal. Pomohlo i to, že po relativně nevinných polibcích a přání klidné noci, se Severus bez námitek položil na záda a nechal Harryho, aby se uvelebil vedle něho - stejně jako minulou noc.
Přesto Harry cítil rozpaky.
"No což, je to dobrý trénink před ceremoniálem." - prohlásil ve tmě na uklidněnou.
Severusova odpověď ho svým tónem donutila, aby se zachvěl.
"Ano, ovšem. Jen s tím rozdílem, že při obřadu budeme samozřejmě oba nazí."
Samozřejmě... jenže kdykoliv Harry přemýšlel o rituální noci, kterou bude donucený strávit v lektvaristově objetí, pokaždé se tak či onak, jeho pozornost nakonec zaměřila na to, že bude svázaný. Přitom jenom samotné pomyšlení na pouta v něm vyvolávalo poplach. Protože tato situace mu zatraceně připomínala hřbitov a bezmocnost, kterou cítil při těch hrůzných událostech, které se tam odehrály.
A být znovu takto svázaný... Harry zavrtěl nohama, a odkopl tížící přikrývku při pokusu setřást ten spoutávající pocit.
Ale nijak to nepomohlo - Severus ho okamžitě přitiskl k sobě.
"Je ti horko?" zeptal se lektvarista. A pokušitelsky dodal. "Vždycky si ještě můžeš svléknout pyžamo. To by byl výborný trénink před obřadem. I když potom bych musel užít svůj lektvar impotence." dodal nakonec s žertovnou lítostí. "Zatím skutečně musíme být zdrženliví."
"No právě." roztřeseným hlasem odpověděl Harry. Potom se vzpamatoval a pokusil se o vysvětlení. "Totiž, myslel jsem tím..."
"Š-š-š, já ti rozumím," zašeptal Severus a trochu své objetí uvolnil. Harry se opět zavrtěl.
"Neměl bych tě dráždit, když už se zdržuješ téměř celý týden... "
-----------------------------------
A co jako první ráno dělá? Rozepíná Harrymu pyžamo.
"Myslel jsem, že mě nechceš dráždit." zabručel Harry, když si sedl a opřel se o polštáře. Jeho prsty už chtěly začít se zapínáním knoflíků, ale mladík si to nakonec rozmyslel. Jakoby Severus nikdy neviděl jeho nahou hruď.
"Ano. Neměl bych to dělat." Souhlasil s lítostí Severus, a tvářil se, že se jen stěží dokáže udržet. Ale ne, to nemohla být pravda. Nikdo se neuměl ovládat lépe než Severus Snape.
Jenže příští okamžik Harryho přesvědčil, že sebekontrola a reflexy spolu nijak nesouvisí.
Severus vstal a protáhl se s malým napnutím břišních svalů. Nicméně mladíkovu pozornost zrovna tohle nepřitáhlo. Lektvaristovy pyžamové kalhoty byly očividně v tříslech napnuté a přes tenkou látku se nepokrytě rýsoval stojící penis.
---
"Je čas jít do sprchy." řekl s úsměškem Severus, když viděl nebelvírův výraz tváře. "Pokud samozřejmě nechceš..." Ale bez toho, že by větu dokončil, ihned potřásl hlavou.
"Ne, nechtěl bych tě nechat... ehm, neuspokojeného. Bude lepší počkat."
Jakmile uslyšel šumění sprchy, Harry neztrácel ani minutu. Vyskočil z postele, rychle přešel vzdálenost ke dveřím spojujícím sklepení s místnostmi určenými pro něj, a zavřel se ve vlastní koupelně. Nijak o tom nepřemýšlel – vždyť on se dřív také probouzel s erekcí.
Ale v poslední době ani jednou od té doby, co...
Jenže to přece bylo logické. Jak by se teď mohl zajímat o sex, potom co s ním provedli Bole a Talmadge?
---
Oh, ne... rituál.
Harrymu se zastavil dech.
---
Zůstal sice stát pod proudem horké vody, ale přitom ho zalila vlna mrazivé paniky.
*Musím vyvrcholit třikrát. A už před tím – před svědky – je nutné, abych cítil potěšení ze Severusových doteků. Nejenom nějaké potěšení... bude se mi muset postavit. *
---
Ještě před týdnem ta myšlenka v mladíkovi zděšení nevzbuzovala, ale teď...
Co když teď není vůbec schopen cítit nějaké potěšení? Co když zítra, tak jako dneska, jeho penis odmítne projevit jakékoliv známky života? Zůstane mrtvý a k ničemu... potom i on sám skončí jako mrtvý a k ničemu. Panika vzrůstala.
---
Harry zavřel kohoutky, do sucha se utřel a potom si nahý sedl na okraj postele. Zkusil trochu masturbovat v naději, že třeba ve svém údu vyvolá nějakou reakci.
Zbytečně. Penis zůstal skleslý a bez zájmu.
Oh, Merline, co bude dělat?
Harry na sebe natáhl nějaké oblečení a vrátil se do sklepení.
---
"Severusi?"
"Hmm." Lektvarista vyšel z koupelny s černým ručníkem omotaným kolem boků, a dalším si utíral vlasy.
Harry se na něho díval a vzpomněl si, jak jeho vlasy miloval. Dostal chuť se jich dotknout – třeba jen proto, aby se přesvědčil, že se nezměnil a v podstatě zůstal stejný, jako byl před týdnem. Že se mu ještě může podařit udělat všechno, co od něho ceremoniál vyžaduje.
"Co se děje, Harry?" projevil zájem Severus a Harry se leknul. Copak má strach a nervozitu napsanou ve tváři tak zřetelně?
"Ehm..." mladík sklonil hlavu a prohlížel si prsty u nohou v teniskách. "Víš, chtěl jsem se zeptat, můžeš... no, můžeme se trochu líbat?"
---
Severus se usmál jedním koutkem, což se neodrazilo na mladíkově rozpoložení zrovna příznivě.
"Nepotřebuješ žádat o povolení. Můžeš začít dělat, co chceš. I když v současné době mě dělá starosti to, že ty musíš zůstat... no, sexuálně vzrušený."
"Možná to bude jen lepší." namítnul Harry rozhodnutý hrát vabank. "Totiž, pokud budu muset vyvrcholit celkem třikrát. V tom případě být supervzrušený – není tak špatný nápad. Co myslíš?"
Lektvarista se znovu usmál, ale tentokrát ne tak měkce a shovívavě jako před tím. Spíš to byl úsměv dravce – přestože v něm nebyla žádná hrozba. Proto Harry nebyl vystrašený, i když se cítil, jakoby spolknul cosi velkého, co mu uvázlo v krku. Doslova ztrnul a nebyl si jistý, že se v nejbližší chvíli dokáže pohnout.
Ještě jeden úsměv, jen trochu temnější.
"Neříkal jsem něco o iniciativě?"
---
Ach, čekal, že Harry sám... no pochopitelně. Vždyť on má pořád *velení* až do ceremoniálu. I když se nedá říci, že se mu Severus celou tu dobu podřizoval na sto procent, ale vcelku si Harry neměl nač stěžovat.
V hloubi duše se Harry teď líbat nechtěl. Nemohl říci, že by mu polibky byly v podstatě odporné. Spíš ho nyní ovládal děs, že nedosáhne žádoucího výsledku. Sexuálního výsledku. Prohlásit, že se *bojí*-by dokonce bylo podceňováním.
Cítil se jako včera, když pro něho bylo životně důležité se dostat ze svých pokojů a přitom měl současně strach otevřít dveře. Jediným způsobem jak přemoci svazující strach – bylo skočit do ledové vody po hlavě.
Proto mladík nyní jednal naprosto stejně.
Harry sebral odvahu, křečovitě se nadechl, vrhnul se na Severuse a políbil ho.
---
Otevřenými ústy. Skutečným sexuálním polibkem, plným nadšení a vášně – nu alespoň do té míry, nakolik jich byl Harry v současné době schopný. Po minulých polibcích nepochyboval, že dokáže Severuse vzrušit.
Pochybná byla pouze jeho vlastní reakce a vzrušení.
Rozumí se, lektvaristu neměl proč obviňovat. Ten si ho přitáhl blíž a vydal hluboké hrdelní zasténání, jakoby se už nelíbali snad sto let. Ať se Snape před chvílí ve sprše zabýval čímkoliv – a co to bylo se dalo lehce domyslet – Harry cítil znovu narůstající mužovo vzrušení, skryté pouze ručníkem.
---
Zaražený absencí vlastní erekce se mladík pootočil tak, aby se Severusův penis opíral o jeho bok. Manévr jak se dalo očekávat, skončil tím, že ručník se uvolnil a spadl na podlahu. I přes oblečení Harry ucítil, jak k němu prosakuje teplo a vlhko ze Severusovy kůže ještě rozehřáté po koupeli. Na jednu stranu chápal, že *horko* se nedalo přičítat jen teplotě ve fyzickém smyslu. Nebo spíš chápal rozumem, že to mělo horké být. Totéž bylo možné říci i o polibcích, byly hluboké a vášnivé, stejně jako před týdnem. Jenže před sedmi dny by ho podobný polibek určitě vzrušil.
Ale teď ne. Tam dole necítil naprosto nic, žádnou reakci, nebo jakýkoliv reflex.
A pokud nebyl schopný na Severuse reagovat...
---
Harry se pokusil zdvojnásobit svou snahu, aby se vzrušil. Ještě z doby kdy zkoušel účinky Dračího štěstí si byl vědom, do jaké míry se mu líbí lektvaristovy vlasy. Položil ruce na Severusova ramena a zabořil prsty do jeho vlasů - zajel jimi až ke kořínkům. Byl to úchvatný a současně strašný pocit.
Severusovy vlasy byly nádherné jako vždycky. Měkké a hedvábné padaly na mužova ramena, jako živý proud... Harrymu se ještě pořád líbilo dotýkat se jich. Ne – on doslova miloval, když se jich mohl dotýkat.
Ale nyní v tom nebylo nic sexuálního.
Jeho penis stejně jako dřív nejevil žádné známky života.
---
"Ksakru," zamumlal Harry a vytrhnul se Severusovi z rukou. A pak víc nahlas, neschopný skrýt vztek
"Bože, zatraceně!"
Tváře mu hořely a ve spáncích bušilo – takovou měl nyní zlost. Co má dělat? Jestli se přizná, že jeho tělo na polibky nereaguje, bude nutné mluvit o smrtijedech a o všem ostatním. A na to neměl sílu. To prostě nemohl.
---
Ale něco říci bylo nutné.
Severusi...
Harry překvapeně zaznamenal ve svém hlase paniku. Odmlčel se po tom jediném slově.
A vůbec, měl by chvíli přemýšlet, než něco řekne!
Severus podobné těžkosti necítil, protože nic nechápal a všechno si mylně vyložil.
"Ano, neměli jsme zacházet tak daleko. Ale zítra, Harry..." Blýskl se úsměvem a sehnul se pro spadlý ručník. "Čekání... je těžké, nicméně pro tebe je už téměř u konce."
---
*Cha, chceš říci, že se mnou už brzy bude konec. * poznamenal jedovatě v duchu pro sebe Harry.
Hlava se mu bolestí mohla rozskočit, jakoby se mu na ní usadil trol.
"Nemáš lektvar na bolení hlavy?"
Muž se soucitně usmál.
"Dlouhotrvající zdrženlivost na tebe špatně působí. Počkej minutu."
---
Jakmile lektvarista opustil pokoj, začal po něm Harry přecházet. Jeho pozornost se pokoušelo ovládnout hned několik protichůdných myšlenek.
*Pomfreyová měla pravdu, musí s někým mluvit o tom, co se stalo. S přítelem. Se Severusem.*
*Severusovi nesmím nic říci. Jestli zjistí, že mi nestojí – na Cambiare Podentes může zapomenout!
Co když se pak rozhodne, že nastal čas zachránit vlastní kůži... "
---
"Tumáš." - Severus mu podával lahvičku s bledě zelenou kapalinou. - "Harry?"
"Ach ano, díky." Roztřesenýma rukama vzal Harry lektvar a jedním rázem ho vypil.
"Merline, to je hnus!" Mladík si otřel ústa hřbetem ruky a teprve v tu chvíli si uvědomil, že Severus je už úplně oblečený. A nejen to, lektvarista měl na sobě dokonce i hábit – možná jako pokus vytvořit mezi Harrym a pokušením bariéru.
Bylo by to možné pokládat za projev ohleduplnosti, kdyby mladík nevěděl jak naprosto zbytečná je taková opatrnost. Harry se pokusil nervózní zasmání skrýt, ale spíš vyvolal dojem, že se dusí.
---
Severusovy temné oči, jakoby říkaly: "Já všechno chápu." - Ale ve skutečnosti nechápal nic. Najednou Harry dostal chuť ho udeřit, zvlášť potom, co lektvarista jakoby se nic nestalo, řekl:
"Takže dáme si snídani?"
Bolení hlavy se utišilo, ale zlost jen vzrůstala.
"Musím odsud vypadnout."
Severus zvedl obočí.
"Nemáš hlad?"
"Vyhládnu při létání." odpověděl Harry. Alespoň Severus nepokračoval s tím, co se týkalo toho "jak těžké je být vzrušený a nemít žádnou možnost s tím něco udělat." Harry by zabíjel kvůli tomu, aby místo svého současného problému, měl tento.
---
Z přístěnku, který mu včera večer Severus ukázal, si vzal Kulový blesk.
"Budu na stadionu."
Najednou se mu v hlavě vynořila myšlenka, díky které málem vykřikl: *K čertu! *
Stadion je tak daleko od zámku. Toulat se sám po chodbách byla jiná věc, ale stadion...
Harry pomyslel, že se tam nedokáže vydat sám.
"Půjdeš se mnou?"
"Hmm. Je to příliš blízko Zakázanému lesu, ukazovat se společně není rozumné." zamumlal Snape.
Přes prázdniny uvnitř hradu nikdo není mimo Albuse, ale venku... "
---
Harry oběma rukama sevřel násadu koštěte a nervozitou se mu zatočila hlava.
"Tak na mě nemluv. Předstírej, že mě sleduješ. Já tam prostě nechci být sám."
Severus přikryl Harryho ruce držící koště svými. Směšné, mladík si do té doby ani neuvědomil, že se slabě třese.
"Harry,... Bellatrix je mrtvá." tiše mu připomínal hlubokým, upřímným hlasem lektvarista. "Zabil jsi jí, abys zůstal naživu. Jsem poslední člověk, který by tvrdil, že Bradavice jsou absolutně bezpečné a mimo dosah Temného pána, ale přesto... musíš si víc věřit."
"Cha. A kdo tvrdil, že jsem vždy vyvázl díky *slepému štěstí a talentovaným kamarádům*?" odfrknul Harry.
"Tvrdím, že musíš zapomenout na to, co se stalo v Londýně. To všechno je minulost."
---
*Všechno ne. * hněvivě si pomyslel Harry. Přál si, aby měl šanci zabít víc než jen Bellatrix. Ruce se mu třásly, jak si přál sevřít je na krku těch plazů. Kdyby teď byli tady, Harry by neváhal ani vteřinu, aby jim hrdla obtočil svými prsty.
"Já se opravdu musím dostat ven." procedil skrz zuby. Jestli se ještě ve sklepení zdrží třeba jen pár minut, tak všechno Severusovi prozradí. Jakoby mu to pomohlo.
"Jestli se mnou půjdeš nebo ne – to si rozhodni sám. Já už tu déle nevydržím."
"Dobře, létání je jistě jeden ze způsobů, jak se vyrovnat s frustrací." řekl Severus hlasem plným spodních erotických tónů.
---
Ohromné. Takže se lektvarista znovu vrátil k té potrhlé teorii, že Harry každou chvíli exploduje potlačovanou touhou. Ne že by se Harry pokoušel jakkoliv přesvědčit o opaku. Jak by taky mohl. Otevřelo by to jen všechny problémy, které je lépe nechat zavřené.
"Já se přijdu se podívat." dodal Severus.
"Znamená to, že si taky myslíš, že bych neměl být na stadionu sám? Ne, – to je prostě skvělé. A co bych měl dělat, až budu muset trénovat týmy? Žádat o ochranu studenty?"
---
Harry si uvědomoval, že se chová trochu iracionálně, ale Severus odpověděl docela klidně.
"Než začnou tréninky, mezi námi už bude zajištěné telepatické spojení. S ním už nikdy nebudeš doopravdy sám."
*Merline, jak v to doufám. * pomyslel si Harry.
"Dobře, jdeme."
-
-
---------------------------------------------------------------
Pokračování příště