Romeo 04
25. květen 2010 | 19.41 |
A sova jménem Romeo
Autor : RickeyA
Kapitola čtvrtá
KAPITOLA 4
Celé odpoledne se Draco statečně pokoušel nemyslet na Harryho a jejich předešlou společnou noc.
Matka seděla naproti němu a opatrně si nalívala dvě mikroskopické kapky mléka do čaje. "Vypadáš dnes nějak zamyšleně, drahoušku." Pronesla nakonec. " Není za tím nějaký muž."
"Cože? Ne. Budu se muset vrátit do sovince a zkontrolovat sovy." Lhal a věděl, že mu nejspíše vidí až na dno jeho duše.
"Vždycky kontroluješ své sovy. Tohle je něco jiného. Jsi zamilovaný, ať je to, kdo je to. A matky tohle poznají, drahoušku, matky to ví."
---
Draco jí sledoval, jak elegantně upila čaje. Věděl, že už nic neřekne, dokud se on nepřizná. Znal její triky dobře. Byla ostřílený veterán, co se týkalo emocionální manipulace. Draco žvýkal svůj okurkový sendvič a bojoval s tichým napětím, které se mezi nimi vytvořilo.
Odpolední čaj s jeho matkou to byla obvyklá událost několikrát za týden. Co ale k obvyklému průběhu matčiny návštěvy nepatřilo, bylo přenesení Harryho Pottera přímo do prostředku jeho obývacího pokoje. A to i přes magickou ochranu celého domu. Zatracení bystrozoři!
---
"Co to je?" naléhal Harry a v pěsti svíral Dracův dopis. Mával jím Dracovi před obličejem.
Dracova matka prokázala své ohromné sebeovládání natolik, že nevypadala ani překvapeně z nenadálé návštěvy. Místo toho se pouze omluvně usmívala.
"Běž pryč z mého domu! Jak se odvažuješ ...."
"Jak se odvažuju? To si děláš legraci. Co je tohle za nesmysl?" Křičel Harry, který si nevšiml Narcissy sedící na pohovce přímo za ním. Rozbalil dopis a nahlas četl. "Minulá noc byla omyl. Měli bychom přerušit veškerou korespond-"
---
"Řekl jsem, VYPADNI Z MÉHO DOMU!"
"NE!"
"Nebyl dopis dost jasný?"
"Jasný? Ha! Co jsem z toho asi měl usoudit? Že to byl nějaký tvůj zmijozelský plán jak mě dostat do postele? Aby ses mohl chlubit: Harry Potter mi ho vykouř..."
"POTTERE!" Draco zvednul ruce a vehementně ukazoval na svou matku, která vypadala, že se na jeho vkus až příliš dobře baví.
---
Harry se otočil dozadu a zalapal po dechu, když Narcissu Malfoyovou uviděl.
"Oh, do prdele. Myslel ... já..."
"Neznělo to tak, že byste se dostal tak daleko." Řekla naprosto klidným tónem Narcissa.
"Matko!"
"Oh, Bože." Harry zůstal bez dechu, rudý jako rak a evidentně v rozpacích. Stále přejížděl zrakem mezi Narcissou a Dracem. Když se mu po chvíli vrátil hlas, řekl Dracovi.
"Potřebuješ pracovat na signálech rukama."
---
Draco se navzdory situaci rozesmál. Nemohl si pomoci. Harry si povzdechl a očima ho prosil o pomoc. Rozhovor mezi nimi byl nezbytný. Měl vědět, že se Harry nenechá jen tak odbýt krátkou zprávou - Sbohem - a hotovo. Prostě konec.
"Matko, je mi to líto. Musím, ale naše setkání zkrátit ...."
"Samozřejmě, drahoušku. Nechám tě tu s tvým samozvancem." Elegantně povstala jako by se vznesla. Draco nikdy nepochopil, jak to dělá. Políbila ho na tvář. "Tvůj otec a já tě očekáváme zítra na večeři." Poznamenala na rozloučenou.
"Nezapomenu."
"Ano, nezapomeň."
"A prosím, nezmiňuj se o tomhle otci." Draco se otřásl nad tím, jak moc jeho hlas zněl jako hlas malého vyděšeného kluka.
"Myslím, že svého otce podceňuješ, drahoušku."
"Jen ... prosím."
"Dobře. Uvidíme se zítra." Otočila se k Harrymu. "Bylo hezké vás zase vidět, pane Pottere."
---
Při jejích slovech se Harrymu vrátil do tváře ruměnec. "Omlouvám se, pokud jsem ...."
"To není nutné. Je jen málo věcí na tomhle světě, které jsem ještě neslyšela nebo neviděla."
"Matko, to stačí." Řekl Draco jemně.
Zveličeně si povzdechla a pak klidně vyklouzla ze dveří. Sotva za ní zaklaply, začal Harry opět křičet.
---
"Tohle mi musíš vysvětlit." mával dopisem.
"Myslel jsem, že to bylo napsané dost jasně." Draco se vrátil, posadil se a usrkl čaje. "No a teď je to studené."
"Studený čaj? To je všechno co k tomu řekneš?" Harry hodil dopis Dracovi a ten mu dopadl k nohám. "Nevěřím ti. Minulá noc byla-"
"Minulá noc byla skvělá. To ti neberu. Ale vždycky jde jen o sex, ať už dobrý nebo špatný."
"Zmlkni. Prostě zmlkni. Měl jsem sex, Draco. Minulá noc byla něco jiného. Vím to. A ty to víš taky. Možná to ví celý Wiltshire."
---
Draco se usmál. Proklatý Harryho smysl pro humor.
"No dobře. Přesto tu zůstává fakt, že jakékoliv přátelství mezi námi, je špatný nápad epických rozměrů."
"Nedramatizuj to tak."
"Musím ti připomínat, že jsi to byl ty, kdo se přenesl přímo doprostřed mého obývacího pokoje a vykřikoval o vysávání penisu? A to dokonce před mou matkou?"
"Nevěděl jsem, že je tady!"
"Řekl bych, že to bylo daleko dramatičtější."
---
Harry si přikryl obličej dlaněmi a zasténal. Pak se hluboce nadechl předtím, než je dal dolů a posadil se na pohovku.
"Prosím Draco, řekni mi, proč od toho utíkáš?"
"Dobrá otázka od krále útěků."
"Já neutekl. Ten Lestrangeho případ bych stejně vzal."
Draco pokrčil rameny a podíval se jinam.
"Prosím, řekni mi to." Dožadoval se Harry tím nejněžnějším hlasem, který použil od chvíle, co přišel. "Dej mi jen jeden dobrý důvod."
"Dám ti jich hned několik. Chceš je vyjmenovat podle abecedy, nebo podle stupně smrtelného nebezpečí přirozeného běhu vesmíru tak jak ho známe?"
---
Harry se usmál, ale jeho oči vypadaly tak zoufale, že to rozbilo poslední Dracovu kamennou obranu.
"Buď realistický." Řekl Draco. "My dva dohromady, je nemožnost."
"Cože?"
"Nech mě to dokončit. Co se stalo minulou noc .... ano, bylo to skvělé, ale doopravdy tě nepřitahuju."
"To nen -."
"Ještě slovo a vyhodím tě." Draco se odmlčel, aby se ujistil o Harryho poslušnosti.
---
"Nepřitahuju. Přitahuje tě tvoje představa o mě. Byl jsi osamělý. Zatraceně, já byl taky osamělý. Proč si myslíš, že jsem podlehl? Dva osamělí homosexuální čarodějové, to by nebyl dobrý nápad. Podstatou věci je, že mi nikdy nebudeš důvěřovat. Tvoji přátelé mě nikdy nebudou důvěřovat. Nikdy mě po tvém boku neakceptují. Kouzelnický svět mě nikdy nepřijme. Jsem nemožnost. My dva jsme nemožnost. Je mi líto, ale musíme to skončit, dřív než v tom budeme daleko hlouběji."
"Už teď jsem v tom až po uši."
"Lituju, ale tohle může skončit jenom špatně. A až to skončí, ty budeš stále Zachránce vesmíru a já .... Já budu smrtijed, který skoro zničil život Harryho Pottera." Draco počkal minutu, aby viděl, jestli mu to Harry bude vymlouvat. Zřejmě velkého Harryho Pottera totálně umlčel. Kdyby to býval věděl, mohl to takhle zahrát na Harryho už v šestém ročníku. Dnes se mu ale z pohledu na Harryho zdrcený výraz svíral žaludek. Potlačil ten pocit a říkal si, že dělá správnou věc a ušetří si do budoucna bolest ze zlomeného srdce.
---
"Potřebuji se vrátit k sovám. Víš kudy ven." Draco se neodvážil podívat zpátky, když procházel hlavními dveřmi. Ruce na klice se mu třásly. Při tom, jak byl rozrušený, dal raději přednost obyčejné chůzi do sovince před přenesením.
Došel ke dveřím sovince a podíval se, jestli ho Harry nesledoval, ale po druhém muži nebylo ani vidu. Draco klesl do křesla a zabořil obličej do dlaní. V tuto chvíli toužil po klidu a tichu. Byl spokojený se svým osamělým životem. No ne tak úplně osamělým, měl své sovy.
---------------------------------------------------------------
Březen 5, 2003
Draco,
Nevím, co bych měl říct. Jak jsi mi několikrát řekl, neumím se dost dobře vyjadřovat. Tak se ti jednoduše pokusím vyvrátit tvoje důvody. Řekl jsi, že jsme nemožnost. To není pravda. Nemůže být, ne když jsme schopni oba překonat naši minulost a v první řadě být vůbec spolu. Pochybuji, že jsou na světě dva lidé, kteří mají víc důvodů, proč se navzájem nenávidět, ale nenávist nějak není to, co nyní cítím. Když se na tebe podívám, nevidím smrtijeda. Nepřemýšlím už o minulosti. Myslím na to, co by mohlo být v budoucnu.
Řekl jsi, že tě moji přátelé nikdy nepřijmou, že kouzelnický svět tě nikdy nepřijme. Nezajímá mě, co si bude myslet svět, ale moji přátelé chtějí, abych byl šťastný. Chtějí, abych našel lásku a pokud to bude s tebou, pak tě budou vidět stejně jako já. Pokud já mohu překonat minulost, nepochybuji, že oni toho budou schopni také. Dokonce i Ron.
Řekl jsi, že mě doopravdy nepřitahuješ, že jsem jednoduše osamělý a přitahuje mě jen představa o tobě. Ano jsem osamělý, ale líbí se mi Draco Malfoy, kterého jsem za minulý rok poznal. Dobrý Merline, přitahuješ mě, přitahuješ mě, tak až to bolí. Chybíš mi, až to bolí Draco. Bolí.
Říkal jsi, že ti nikdy nebudu doopravdy důvěřovat. Přijď dnes večer ke mně, hned jak dostaneš tenhle dopis a nech mě, ať ti dokážu, že věřím.
Nestojí to, co jsme tu noc prožili, za to riziko?
Prosím přijď.
Harry
------------------------------------------
Harry připevnil dopis Romeovi k noze.
"Máš jméno po milenci z tragédie. Je směšné, že to teď spíš platí na mě." Hladil Romea po peří na zádech. "Jsem už unavený z těch tragedií. Dones ten dopis Dracovi a vklovej do něj nějakej rozum, zatím co tam budeš. Jo?"
Romeo vydal sérii hlasitých písknutí a Harry mu otevřel okno.
---
Harry úzkostlivě přecházel po celém domě a pokoušel se zaměstnat. Konečně kolem půlnoci to vzdal. Romeo mohl do Wiltshiru dorazit už před pár hodinami a on to nemohl déle vydržet. Musel něco udělat. Draco si určitě uvědomí, že je to jen strach, který ho odrazuje od toho, aby podlehl jejich vzájemné přitažlivosti. A ta byla absolutně vzájemná, tím si byl Harry naprosto jistý.
---
Vzpomněl si, že předešlý přenos přímo do Dracova domu skončil jako neuvěřitelná katastrofa. Proto se tentokrát raději přenesl před hlavní dveře a zaklepal. Čekal několik minut a pak provedl rychlé kouzlo detekce. Překvapilo ho, když mu prozradilo, že Draco není doma.
Rozhodnutý najít Draca se přenesl do sovince. Dveře byly odemčené, tak vešel a zavolal. Místo Draca mu houkáním odpověděl Romeo a přiletěl mu na rameno.
"Hej. Víš kde je Draco?" zeptal se Harry svého opeřeného přítele.
---
Romeo jenom zahoukal a oklovával mu vlasy jako obvykle. Harry vyvolal Lumos a rychle se porozhlédl okolo. Všiml si svého dopisu Dracovi, který ležel otevřený na stole, ale neviděl nic, co by mu naznačilo kde teď Draco je. Pak si vzpomněl, že Draco říkal něco o létání nad jejich pozemky. To vypadalo pravděpodobně. Létání třeba i v noci bylo něco, co Harry sám také často dělal, když si potřeboval vyčistit hlavu.
"Zůstaň tady se svými přáteli." Řekl Harry Romeovi. Opustil sovinec a vydal se hledat Draca.
---
Noční vzduch byl neobvykle chladný, když Harry procházel pozemky patřící k zámku Malfoyů. Použil ohřívací kouzlo na svůj plášť a vydal se směrem k velkému háji. Stromy tvořily přirozenou hradbu a lemovaly zahradu, kolem zámku. Měsíc byl jen pár dní před úplňkem a pozdní zimní nebe bylo plné hvězd. Harry se na chvíli zastavil, aby si v mrazivém zimním vzduchu vydechl. Obdivoval nádheru hvězd, nezastíněnou světly mudlovského Londýna. Lehce našel Malou a Velkou medvědici. Pak uviděl Draca. Harry se nespletl, když předpokládal, že Draco vytáhl své koště na noční let.
---
Harry vešel velmi rychle do hájku, ale zpomalil, když se blížil k jeho konci. Uvědomoval si, že to byla chyba, nechat se ovládnout netrpělivostí a přijít do Wiltshiru. Draco viditelně potřeboval čas, aby si vše rozmyslel sám. Tlačit na něj, v této situaci příliš nepomůže. Sedl si vedle malého křoviska a pozoroval Draca, jak klesá a krouží s rychlostí a elegancí. Neztratil formu od té doby, co opustili školu. Byl stále excelentní letec a Harry si slíbil, že budou brzo chodit létat spolu. Byl to přesně ten typ nostalgie, který jen posílil Harryho rozhodnutí. Musí přesvědčit Draca o nutnosti jednat na základě jejich vzájemných pocitů.
---
Protáhnul si nohy a chtěl se přenést, když ho někdo popadl zezadu a přitlačil mu hůlku na krk.
"Zahoď hůlku." Řekl známý hlas tiše.
"Ani náhodou." Odpověděl Harry, jak se kroutil, aby se dostal ze sevření pevné ruky, která ho svírala okolo pasu.
"Dělej. Jsi mi víc platný živý než mrtvý, ale nebudu s kletbou váhat."
"Radši se okamžitě přenes pryč, Lestrange. Je tu celý tým bystrozorů." Doporučoval Harry, zatímco se pokoušel uvolnit.
"Ti jsou mrtví," vyštěkl Lestrange. "Ani nestáli za tu námahu. Luciusův štít mě zdržel daleko víc."
Ta zpráva zasáhla Harryho jako tvrdá rána. Zoufale se pokoušel natočit hůlku, aby mohl vyslat kletbu na Lestrangeho.
"Ale, ale. Crucio!"
---
Bolest se Harrymu rozletěla z hrudi do celého těla. Křičel v čistém zoufalství, ale dál pevně svíral hůlku, i když ho Lestrange stále držel.
"Klidně tě umučím, ale budu raději, když budeš můj lístek odtud. Víš, přišel jsem si sem pro nějaké peníze z pokladny mého drahého přítele Lucia. Ale vypadá to, že už zde nejsem vítaný. Nicméně jsem si jistý, že ministerstvo mi za tvůj bezpečný návrat dostatečně zaplatí a zaručí bezpečnou cestu odtud. Takže, jestli se chceš vrátit v celku nebo po kouskách je jen na tobě. Teď. Pusť hůlku. Hned."
---
Harryho zachvátila na chvíli panika a dovolil, aby ho zaplavil adrenalin. Vytrhnul se Rabastanu Lestrangeovi ze sevření a spadl do závěje na zemi.
" Mdloby na tebe!" zařval Lestange a těsně minul Harryho, který se hbitě postavil na nohy a běžel se krýt za stromy.
"Petrifikus totalus!" vykřikl zpět za sebe Harry, ale také minul.
Lestrange se přenesl a objevil se někde poblíž.
"Nenechám se chytit." Vykřikoval. "Budeš mě muset zabít, Pottere."
---
Nebylo dost světla, aby Harry viděl kde Lestrange je, ale odhadoval, že se ho smrtijed snaží vylákat do více otevřeného prostoru.
"Nemohl jsi zabít Temného pána, nepodaří se ti zabít ani mě." Volal na něj Lestrange.
"Dostanu tě Lestrange. Půjdeš do pekla nebo Azkabanu v tom pro mě není rozdíl."
"Impedimenta!" zařval Lestrange, ale jeho kletba šla na míle mimo.
Harry ustoupil hlouběji do lesa a pokoušel se sebrat sílu. Stále byl dost oslabený účinkem kletby Cruciatus.
---
"Reducto!" vykřikl Lestrange. Kletba prolétla skrz několik malých stromků a odhalila Harryho.
"Petrifikus" zakouzlil Lestrange.
To co ve skutečnosti bylo jen zlomkem vteřiny, náhle jakoby probíhalo mnohem pomaleji. Harry napřáhl hůlku při slabém pokusu zvednout ochranný štít, když se ozvalo hlasité zapištění a něco se rychlostí blesku sneslo z nebe.
"Néééééééééé!" vykřikl Harry v ten okamžik, kdy si uvědomil, že to je Romeo, který vlétl kletbě do cesty. Romeo ztuhl uprostřed vzduchu a spadl na zem s hlasitým žuchnutím.
---
To vyrušení překvapilo Lestrangeho a dalo Harrymu příležitost. Zaběhl ještě hlouběji do lesa a schoval se za velkým dubem. Vykoukl zpoza něj, aby viděl Lestrangeho, který se divoce rozhlížel a hledal, kam se ztratil. Harry se díval po zemi, ale Romea nikde neviděl. Mysl mu horečně pracovala, snažil se, přijít na něco, co by měl nyní udělat. Jeho přemýšlení, ale bylo přerušeno, když si všiml, že se z oblohy snáší k houštinám na okraji lesíku něco dalšího.
Byl to Draco. Harry věděl, že ho musí varovat. "Sonorus!" řekl Harry s hůlkou zamířenou na svůj krk. "Draco, běž pro pomoc. Je tu Lestrange. Běž pro-"
---
"Expeliarmus!" zakřičel Lestrange.
Kouzlo zasáhlo Harryho do předloktí. Nebylo dostatečně silně, aby ho odzbrojilo, ale stačilo na to, aby mu srazilo ruku a ukončilo jeho varovné kouzlo.
Harry se blížil k Lestrangemu, který k němu byl nyní obrácený zády a hůlku měl namířenou na Draca. Draco se snášel k zemi jako by chtěl udělat Wronského otáčku přímo na Lestrangeho.
"DRACO, NEEEE !"
"Mdloby na tebe!" zakřičel Lestrange.
Kletba Draca minula, když se v posledním zlomku vteřiny přenesl přímo z koštěte. Harry nic podobného nikdy neviděl. Koště pokračovalo v letu přímo na Lestrangeho a přinutilo ho přenést se také. Jak dopadlo na zem, roztříštilo se na tisíc kousků. Harry se opatrně rozhlížel, kde se Draco a Lestrange objeví, hůlku držel připravenou v ruce.
Právě v tu chvíli se oba objevili na okraji hájku. Bohužel příliš daleko, aby Harryho kletba mohla Lestrangeho zasáhnout včas. Harry se k nim tryskem rozběhl.
---
"Mdloby na tebe!" vykřikli oba naráz, jakmile se navzájem uviděli.
Dracova kletba prolétla Lestrangemu nad hlavou, zatímco Lestrange ho zasáhl přímo. Draco klesl na zem a Lestrange k němu rychle doběhl.
"Petrifikus!" vykřikl Harry, ale minul. Lestrange popadl ležícího Draca kolem pasu a zmizel.
"Zatraceně!" Harry se proklínal, že nebyl rychlejší. Přikrčil se za strom, pozoroval okolí a čekal. Měl nervy napjaté k prasknutí, když se Lestrange a Draco hned neobjevili. Začal si myslet, že se Lestrange možná vydal přímo do zámku, ale něco uvnitř mu říkalo, že má počkat, že Lestrange k němu přijde. Měl pravdu.
Lestrange se nakonec objevil. Držel Draca, svázaného provazem a hůlku mu přitiskl na krk.
---
"Les jeux sont faits**, Potere." Zavolal Lestrange. "Hra začíná."
"To není to, co to znamená, ty debilní hlupáku." Zavrčel Draco.
Harrymu dodalo sílu, když slyšel, že Draco stále bojuje.
"Silencio!"
Draco zmlkl. Lestrange se díval do lesa, ale Harry si byl jistý, že ho temný čaroděj nevidí.
"Sledoval jsem to tu, Pottere. Sledoval a vyčkával." Zavolal do tmy. "Strávil jsi ve Wiltshiru poslední dobou dost času."
---
Harry stiskl pevněji hůlku a vykoukl zpoza stromu. Lestrange držel Draca blízko sebe. Harry nemohl riskovat a vyslat kouzlo z tohoto místa. Potřeboval se dostat blíž a to rychle.
"Ukaž se a můžeš se vyměnit tady za mladýho Malfoye."
Harry se přesunul za vedlejší strom. Srdce mu prudce bušilo a toužil použít plnou sílu své magie, aby zachránil Draca. Nemohl vyjednávat. Lestrange musel být chycen.
"Nebo možná použiju Draca, abych si vynutil spolupráci od jeho otce."
---
Harry se zhluboka nadechl a připravoval se na boj. Přeběhl za další strom ještě blíže.
"Crucio!" řekl Lestrange se sadistickým zápalem.
Draco vykřikl a spadl na zem. Stromy měli v měsíčním světlé dlouhé stíny a Harry skoro Draca, který se svíjel v agonii u Lestrangeových nohou neviděl. Po žaludku se mu rozléval vztek. Touha vyslat kletbu, kterou nikdy nepoužil, ho zcela ovládla. Stiskl hůlku pevněji a plížil se k okraji mlází. Pokud se měl nyní rozhodnout, zda pošle Lestrangeho do pekla nebo Azkabanu, Harry si začínal myslet, že to bude spíše to peklo.
"Vylez. Vylez." Provokoval ho Lestrange. "Konec her Pottere. Draco se klidně může připojit k Longbottomům v St. Mungu. Mě to je jedno."
---
Harry se stáhl do stínu a plížil se za velkou jabloň. Bude mít jen jedinou příležitost.
Lestrange znovu namířil hůlku na Draca. "Cruc-."
Harry soustředil svou veškerou magii, opustil svůj úkryt a vykřikl. "Expelliarmus!"
"Mdloby na tebe!" rozkázal třetí hlas.
Lestrangeho zasáhla obě kouzla současně. Síla ho srazila na zem a hůlka mu vylétla z ruky.
"Incarcerous!" zvolal ten druhý hlas a objevily se dlouhé provazy, které se samy omotaly kolem bezvědomého Lestrangeho.
---
Harry doběhl k Lestrangeovu svázanému tělu ležícímu na zemi vedle Draca. Vyvolal Lumos a spatřil Luciuse Malfoye s napřaženou hůlkou stát asi dvacet metrů daleko. Harry se sklonil nad Dracem a rychle odčaroval provazy.
"Draco? Draco?" sklouzl na zem a vzal druhého muže do náruče.
"Zkus Enervate." Navrhl Lucius a držel hůlku namířenou na Lestrangeho.
---
"To je v pořádku, otče. Jsem ..." Draco se několikrát zhluboka nadechl. "Jsem vzhůru."
"Díky bohu." Harry objal Draca pevněji. "A děkuji Luciusi."
"Nikdo nebude zvedat hůlku proti mé rodině."
Samozřejmě Harry věděl, že tu byl někdo, kdo jí zvedal, ale teď nebyl čas ani místo, tohle připomínat.
---
Draco se pokoušel posadit, ale spadl zpět s hlasitým zasténáním do Harryho náruče.
"Jen zůstaň ležet. Půjdu pro pomoc." Harry jemně hladil Dracovi ruce a políbil ho na vršek hlavy.
"Bystrozoři by tu měli být brzo." Řekl Lucius a díval se stranou. Evidentně mu bylo nepříjemné dívat se, jak je Harry tak otevřeně něžný k Dracovi.
"Narcissa se vydala přímo na ministerstvo."
"Jak jste to věděl?" zeptal se Harry.
"Někdo narušil štíty kolem zámku. Šel jsem zjistit co se děje a našel mrtvého bystrozora v růžové zahradě."
---
"Kdo?" zeptal se Harry vážně.
"Je mi líto. Neznám jeho jméno." Lucius stále držel hůlku namířenou na Lestrangeho, který se začal probírat.
"Máš veliké štěstí Rastabane. Kdyby tu nebyl Potter byl bys mrtvý."
Harry slyšel v Luciusově prohlášení nepochybnou pravdu.
Lestrange chtěl vyplivnout odpověď, ale Lucius ho umlčel jedním krátkým mávnutím hůlky.
Zvuk několikanásobného přenesení se ozval nedaleko. Harry vyvolal svého patrona a poslal ho se zprávou o jejich pozici k nejbližšímu bystrozorovi. Pak vyvolal další Lumos a pokoušel se prohlédnout Draca. Vypadal otřeseně, ale nezdálo se, že by měl nějaká jiná viditelná zranění.
---
"Jakmile tady budou, nechám někoho, aby tě vzal do St. Munga." Řekl Dracovi a přitáhl si ho blíž k sobě.
"Ne do St. Munga. Jsem v pořádku." Odpověděl slabě Draco.
"Draco." Prosil Harry.
"Zažil jsem Cruciatus už předtím, a to od daleko silnějšího čaroděje než je Lestrange." Draco se zhluboka nadechl a pak se v Harryho rukách pohnul. "Viděl jsem sovu, jak jí zasáhla kletba místo tebe. Byl to Romeo?"
Harrymu se stáhlo hrdlo. Mohl odpovědět jen kývnutím.
"Běž a najdi ho."
"Půjdu. Chci jen počkat na bystrozory." Harry se podíval do dálky a viděl, jak se světlo jeho patrona blíží zpátky k nim. Za ním běžely nejméně tři postavy.
Byli to Ron, bystrozor Milquest a Narcissa Malfoyová. Všichni tři hůlky připravené.
---
"Jsme v pořádku. Máme Lestrangeho." Zavolal na ně Harry.
Jakmile si Narcissa všimla Draca, předběhla všechny ostatní.
"Draco." Volala něžně Narcissa, objala svého syna a vystřídala Harryho. "Díky bohu, že jsi v pořádku. Nikdy bych si neodpust-"
"Nic mi není, matko."
Ron se díval na zajatého Lestrangeho a Lucia Malfoye, pak se podíval na Harryho. "Vsadím se, že máš co vyprávět."
" Jo." řekl Harry a postavil se. "Ale to musí počkat. Nejdřív potřebuji najít Romea. Je zraněný. On.. on ...."
Náhle nemohl mluvit.
---
"Pomůžu ti." Řekl Ron klidným, chápajícím hlasem. "Johne, počkáš tu na ostatní."
Milquest kývl. "Umm, Harry? Co Malfoy?"
"Lestrange ho zasáhl cruciatem."
"Já myslím Luciuse Malfoye." Upřesnil Milquest a kývl hlavou směrem k ozbrojenému Luciovi. "Billings, Diandra a Parveux jsou mrtví."
Harryho srdce zaplavil smutek nad potvrzením osudu jeho kolegů.
" Zabil je Lestrange. Lucius mi ho pomohl zajmout. Můžeš zkontrolovat jejich hůlky." Řekl Harry a otočil se k Ronovi.
"Viděl jsem Romea asi padesát metrů odtud tímhle směrem."
---
Netrvalo jim dlouho a Romea našli. Byl stále znehybněný, ale naživu. Harry ho přinesl k Dracovi.
"Dokážeš mu pomoci?" zeptal se, klekl si vedle něj a podával mu Romea. Vážnost stejně jako déja vu této situace konečně Harryho dostaly a v očích se mu objevily slzy.
Narcissa musela přivolat Dracovu hůlku a podala mu ji. Podržel hůlku nad Romeovým ztuhlým tělem a vyvolal sérii diagnostických kouzel.
"Potřebuju ho vzít do sovince." Draco se podíval Harrymu do očí. "Bude v pořádku."
Harry se postavil a otřel si slzy hřbetem ruky. "Rone, můžeš-?"
"Postarám se tady o to. Ty přijď, až se postaráš o Romea." Odpověděl bez zaváhání Ron.
"Díky, kamaráde." Harry se otočil na Draca. "Můžeš vstát?"
Draco se začal opatrně hýbat. Byl nejistý, ale Narcissa mu pomohla na nohy.
"Podej mi Romea." Řekl Draco.
"Můžu nás tam všechny přenést." Řekl Harry a objal Draca kolem pasu.
"Ty víš jak se přenést se sovou?" vyštěkl Draco.
"Umm, ne."
"To není jako obyčejné přenášení. Vezmu ho tam. Můžeš se tam přemístit za námi."
"Jsi si jistý, že to zvládneš?"
"Jsem v pořádku." Řekl Draco se zatnutými zuby.
"Půjdu s vámi." dodala Narcissa.
---
Harry kývl a položil Romea Dracovi do rukou.
"Budu tam hned za vámi." Počkal, dokud se Draco a Narcissa nepřenesli a pak se vydal do sovince sám.
Draco měl Romea položeného na stole a už přivolal několik lektvarů, když Harry dorazil.
"Uzdravíš ho?" zeptal se.
"Ššš, nech mě pracovat." Draco aplikoval pár kapek ze dvou různých lektvarů a pokračoval s vyvoláváním diagnostických a uzdravovacích kouzel. "Má zlomených pár kostí a nějaké vnitřní krvácení, ale myslím si, že bude v pořádku."
"Jsi si jistý?" Harry se natáhl a jemně hladil Romea po hlavě.
"Jsem si jistý. Bude v pořádku." Řekl Draco a znělo to jistě. "Dobře, teď ustup. Probudím ho."
---
Harry ustoupil o pár kroků od stolu a málem vrazil do Narcisy, která stála za ním.
"Je ve své práci velmi dobrý." Šeptala Narcissa s nepřestavitelnou pýchou do Harryho ucha.
"Enervate!" řekl Draco.
Romeova víčka se otevřela a škrábal se na nohy. Draco se natáhl a přejížděl mu lehkými pohyby po peří. "Šššš." Uklidňoval ho Draco. "Šššš. Zažil jsi tedy parádní dobrodružství."
Romeo udělal pár nejistých kroků po stole a pak vyskočil Dracovi na předloktí.
"Jsi statečný." Chválil ho Draco.
---
Harry cítil, jak se mu ulevuje. Bylo to ohromující. Všechno ho naráz dostalo – bystrozoři, kteří zemřeli, Lestrangeho zajmutí, Romeo, který zachytil kletbu mířenou na něj, mučení Draca – bylo toho na něj příliš. Slzy mu vyhrkly do očí a začala se mu třást brada. Harry se odvrátil a zakryl si dlaněmi tvář.
"Harry?" zavolal jemně Draco.
Harry se zoufale snažil ovládnout své pocity, ale marně. Padl na kolena a začal hlasitě vzlykat. Někdo mu položil ruku na rameno. Když se podíval vzhůru, uviděl Narcissu, jak se na něj dívá s jemným úsměvem a laskavýma očima.
"Je po všem Harry." Řekla mateřským tónem. "Nech to všechno vyjít ven."
Draco si klekl vedle něj a podával mu Romea, který vydal lehký trylek, když se jeho oči setkaly s Harryho.
---
Harry zvedl ruku a laskal Romeova peříčka. "Díky, díky." Říkal Harry a zamrkal několikrát, aby se zbavil slz. V mysli děkoval oběma, jak Dracovi tak Romeovi.
"Měla bych se jít podívat za Luciusem. Řekla Narcisa jemně.
Harry věděl, že jim chce dát chvíli spolu o samotě a opravdu si toho vážil. Ovládnul se. "Řekněte prosím Ronovi, že tam za chvíli budu."
"Samozřejmě."
"Děkuji."
"A Draco." Řekla Narcisa. "Prosím stav se za mnou než půjdeš spát."
"Ano, matko."
"Dobrou noc." Řekla, pak odstoupila pár kroků a přenesla se pryč.
"Začínám mít tvou matku rád. Právě teď jsem si to uvědomil." Řekl Harry a setřel si z tváře zbývající slzy.
"To je dobře, protože se jí líbíš. U večeře o tobě pořád mluvila."
Ta představa vyvolala u Harryho úsměv.
" Vy jste o mně mluvili?"
"Ano. No tedy ona mluvila. Říkala, že jsem starý tvrdohlavý kozel."
Harry se rozesmál.
---
"Musel jsem s tím nesouhlasit. Nejsem starý." Prohlásil Draco a mrkl na Harryho.
Harry nechal ten tichý moment chvíli trvat. Dívali se navzájem na sebe a usmívali se, dokud je Romeo nepřerušil hlasitým zahoukáním.
"Vezmu si ho dneska na noc domů." Řekl Draco.
"Potřebuju jít a všechno vyřídit. Zabere to určitě celou noc. Řeknu jim, že si musíš odpočinout a odložím tvojí svědeckou výpověď na zítra."
"Mohl bych Romea nechat doma a jít s tebou."
"Ne." Řekl Harry jemně. "Potřebuješ si odpočinout. Někdo tě ráno zítra určitě kontaktuje. No spíš myslím později dneska?"
---
Draco kývl, když Harry vyvolal Tempus. Bylo skoro půl třetí ráno.
"Draco." Harry položil dlaň na Dracovu tvář. "Taky jsi byl statečný."
Harry viděl v Dracových očích slzy, když se naklonil a políbil ho. Byl to krátký jemný polibek, který ale sliboval daleko víc.
"Vrátím se, co nejdřív budu moct. Já ... potřebuju."
"Ty to nikdy nevzdáš co?" zašeptal Draco.
"Ne, nevzdám."
"Jsi blázen."
"Pravděpodobně, ale radši budu blázen než nedůvěřovat lidem." Prohlásil s konečnou platností Harry.
"Ne lidem. Mě."
"Tobě. Ale, tobě věřím."
"Proč?"
"Důvěřuji svým instinktům. Nikdy mě nezklamaly."
"To je to co dělají sovy."
"Cože?"
"Věří svým instinktům."
Harry se usmál. "Pak je to dobrá věc."
Draco kývl a Harry to vzal jako signál, že pokud ho políbí znovu, bude to v pořádku. Uchopil mu tvář do dlaní. Do polibku vložil každý i ten nejposlednější kousek emocí, které v něm stále bojovaly. Romeo vydal hlasité zahoukání a načepýřil se. Oba, Harry i Draco, se rozesmáli.
Pomohli si navzájem na nohy. Romeo oždiboval Dracovy vlasy.
"Nechci odejít." Řekl Harry.
"Já vím, ale musíš. Je to tvoje práce."
"Tohle může trvat dlouho." Řekl Harry s dlouhým povzdechem.
"Pošli mi sovu." Odpověděl mu Draco s úsměvem.
"To udělám." Harry pohladil Romea a dal Dracovi poslední polibek na tvář. "Dobrou noc."
** Les jeux sont faits - francouzky - Konec hry
------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Romeo 04 | amo | 11. 09. 2012 - 20:43 |