Invocare 004

Hermiona za malou chvíli Harryho dohnala, což nebylo nic těžkého. Seděl pod obrazem dvou rozzuřených čarodějů, kteří se připravovali k souboji. S koleny přitaženými k hrudi a bradou přitisknutou na ně se Harry plně soustředil na dýchání.

"Harry,"- Chtěla si k němu přisednout dívka, s neviditelným pláštěm přehozeným přes ruku.

"Tady ne."- přerušil ji a ukazoval palcem za sebe na obraz.

"Och, ano."- zamumlala a podala mu ruku, aby mu pomohla se vstáváním a podržela ho kolem pasu, když se při tom zapotácel.- "Pojď! Tady kousek dál na chodbě, je místo, kde nás neuslyší."

Teprve když vešli do havraspárské chodby, Hermiona se zastavila. Něšťastný Harry se opřel o stěnu, sklouzl po ní na zem a rozzlobeně zvednul hlavu.

"Vím, že mi nemůžeš říci nic na útěchu."

"Možná se Bins zmýlil."- zkusila to přesto Hermiona a podávala mu pergamen s proroctvím. Hary jen zasténal a vzal si ho.

"Věděl, že se jedná o rituál Podentes, ještě dřív než si přečetl výrok Trelawneyové o skřížení dvou sil."

"No dobře, možná jsi něco nepochopil. Možná..."- Hermiona začala šeptat.- " možná, že se profesor Snape musí stát... no tvým otrokem."

Harry praštil pěstí do dlažby a cítil se lépe když ucítil ostrou bolest, která na okamžik přehlušila tu v hrudi.

"Jde o výměnu, Hermiono. Otroctví za magii. K čemu by Snape potřeboval dvojitou sílu? Jemu nebylo určeno skoncovat s Voldemortem, ale mně. Proto jsem to já, kdo potřebuje dvojitou sílu magie!"

Hermiona se nadechla.

"Přeháníš Harry. To, že jsi Chlapcem, co přežil smrtelnou kletbu, ještě neznamená, že zrovna ty musíš zabít Ty-víš-koho."

"Právě že znamená,"- posteskl si Harry a odrecitoval ji doslova první věštbu, o které se dozvěděl na konci páté třídy.- "Teď už tomu rozumíš?"- zeptal se, když skončil. "Označený jako jemu rovný, Hermiono. Rovnocený. Nemohu ho porazit, pokud se nestanu silnější. Potřebuji zdvojnásobit svojí normální sílu. A jestli ho nezabiju, zemřu sám. Ke všemu dřív, než jsem počítal."

Hermiona už chvíli před mladíkem klečela na kolenou, ale po těch slovech se k němu přitiskla. Harry ji objal okolo ramenou a přitáhl si ji blíž. Dívka ideálně zapadala do jeho náruče.

"Jestli jsi mu rovnocený, tak on tě nemůže také zabít."- poznamenala tiše.- "Takže, ty ani to Cambiare Podentes nepotřebuješ, rozumíš?"

"Přemýšlel jsem o tom po Siriusově smrti, když jsem to proroctví uslyšel,"- přiznával Harry.

- "A věř mi, že jsem přemýšlel dlouho. Nakonec jsem došel k závěru, že jsem rovnocený Voldemortovi pokud budu srovnávat náš magický potenciál, ale on je mnohem zkušenější nežli já. O celých padesát let, nebo tak nějak. Věř mi, Hermiono, on dobře ví jak mne dostat. On..."- Harry se musel nadechnout: bez ohledu na to jak důvěrné bylo jejich přátelství, nikdy s ní o tom nemluvil.

"Může se vetřít do mého vědomí, rozumíš? Doslovně. A rok před tím po Poháru, Voldemort na mně seslal Cruciatus. To, že jsem s ním údajně «rovnocený», mně tehdy nezachránilo. Tu noc bych zemřel, kdyby moje hůlka - moje hůlka, Hermiono, ne já - nepoužila proti němu Priori Incantatem."

"Och, Harry."- Hermiona objala mladíka, který se třásl a přitiskla ho k sobě. Objetí neřešilo jeho problémy a nedovolilo mu zapomenout na to, co slyšel v Binsově pracovně, ale Harry se cítil o trochu míň osamělý. A to už něco znamenalo, vlastně ve skutečnosti velmi mnoho.

V následujícím okamžiku ji Harry položil také druhou ruku na rameno, přitáhnul si ji blíž a políbil do hebkých temných vlasů.

Chvíli tak seděli mlčky, bez pohnutí, jenom sdíleli vzájemný smutek. Harry nikdy neprožíval nic podobného. V dětství ho nikdo nepolitoval, když si rozbil třeba kolena, vždyť on dokonce ani netušil, kolik útěchy může být obsaženo v obyčejném dotyku. Položil si tvář na vršek Hermioniny hlavy a pomyslel si:

"Je to hloupost." - Ale proč ho to tak uklidňovalo? Přece se ve skutečnosti nic nezměnilo? A už vůbec ne proroctví, které ovládalo jeho život.

Přesto objetí opravdu pomáhalo udržet se na hranici zoufalství.

"Mám tě rád, Hermiono."- zašeptal jí do vlasů a přitiskl dívku k sobě úplně. Zdálo se, že čas plyne okolo nich, a že oni mohou takto sedět nekonečně

dlouho, protože ostatní svět na ně naprosto zapomněl. Pochopitelně to nemohlo trvat věčně.

"Jak dojemné." - prohlásil dobře známý hlas pohrdavě. - "Harry Potter a vedoucí prefektka ."

« Snape»,- pomyslel si Harry. - Poslední, koho teď chci vidět. Ne, to není přesné. On je poslední, koho bych snad chtěl kdykoliv vidět, ale v tuhle chvíli,- je to horší než se vůbec dá pomyslet.

Harry se zvenul na nohy a pomohl zvednout se i Hermioně.

"Copak, Astronomická věž už není tradičním místem pro hloupé schůzky mládeže?"- zachmuřeně popichoval Snape a Harry odvrátil pohled.

"Pane"- dívka použila klidný tón, jakoby odpovídala v hodině. -"Harry a já jsme plnili úkol, právě jsme skončili a nyní, pokud nemáte námitky,vrátíme se do nebelvírské věže."

"Ke splnění vašeho úkolu jste potřebovali neviditelný plášť, slečno Grangerová?"- Snape pohrdavě mávnul rukou k třpytivé tkanině, kterou svírala v ruce Hermiona. Ta zvedla hlavu a klidně se podívala do očí mistra lektvarů.

"Právě tak, profesore. Můžeme už jít?"

"Ne dřív dokud si nevyslechnu verzi pana Pottera."- protáhnul Snape a pozorně sledoval Harryho.- "Ještě jsem neslyšel o úkolu, ke kterému je nutné milenecké vyznání."

Harrymu se zablesklo v očích a zvedl hlavu. Ještě šest neděl a už nikdy nebude muset snášet ten prokletý sarkasmus Snapea. Ano, to si doposud myslel.

Po příjemném rozhovoru s Binsem, už nebyl přesvědčený o pravdivosti té myšlenky. Ale pokud si byl něčím jistý, tak tím, že Snape právě překračuje hranice toho co je ochotný snést. Víc než překračuje.

"Vás se přece netýká to, že miluji Hermionu a přiznávám se jí k tomu."

Snape se dokonce ani nezamračil.

"Týká se mě to,"- zařval - "že couráte po Havraspárské chodbě o půlnoci, pod jakousi idiotskou záminkou."

Harry si uvědomoval, že by tohle neměl říkat, ale v tu chvíli byl tak rozhněvaný, že kašlal na Snapeovu reakci.

"A proč vy se tu procházíte tak sám, profesore? Vás na schůzku nikdo nepozval?"

Snape jen zaskřípěl zubama.

"Na rozdíl od vás, já mám právo tu být. Dalo by se předpokládat, že vás zkušenost s Krvavým perem naučila nelhat, ale jak je vidět, je to hlavní záliba našeho Chlapce-spasitele, pokud nepočítáme porušování předpisů. Vidím, Pottere, že jste zapomněl na ohavnou jizvu na ruce. Předpokládám, že jste si už zvykl na podivná fyzická zohavení . A teď odpovězte na otázku! Jakýpak úkol jste museli splnit právě v tuto dobu? No!"

Harry si poslechl tento podle něho idiotský proslov a se zvláštním potěšením řekl pravdu:

"Museli jsme položit otázku profesoru Binsovi. Pane."

"Samozřejmě,"- pohrdavě odfrknul Snape.- "nemohlo to počkat do rána, nebo nedej Merlin, na hodinu historie. Mimochodem, copak vás vlastně dohnalo ke kladení otázek profesoru historie? Pokud je mi známo, pro váš bleší rozum se historie ukázala natolik složitou věcí, že jste při jejím chápání selhal a s velkým výbuchem propadl u NKU!"

"Otázku měla Hermiona."- upřesnil Harry a narovnal se do plné výšky. I když byl nižší nežli Snape, za minulý rok se vytáhl a nyní byl o hlavu vyšší než dívka. Narovnal ramena a důstojně dodal: "Já ji pouze doprovázel, abych ji ochránil před dotěrností kdejakých zmijozelských otravů."

Intonace odpovědi nepřipouštěla žádné pochyby, jakého vlastně otravného zmijozela tím myslel.

"A neviditelný plášť?" - vyštěkl Snape.

"Mě osobně nepřitahují rvačky,"- vyplivl Harry,- "pokud mám možnost se jim vyhnout. Zvlášť potom, co se stalo před měsícem, kdy Malfoye rozmázli na zdi. Velmi nechutné.Obdivuhodné jak ho madam Pomfri dokázala seškrábala dost na to, aby ho zase slepila nazpátek. Bohužel se stejně nevrátil do dřívějšího stavu. Lituji, že jsem vám tak lehce přidělal starost, pane."

"Strhávám Nebelvíru dvacet bodů za drzost," - procedil se skřípajícími zuby Snape. - "a ještě deset za to, že se couráte po hradu v tak pokročilé době, ať jste vedoucí prefektů nebo ne.Příště si Pottere pozvěte dívku k sobě do pokoje, a nemuchlujte se po chodbách." Vzápětí na to s rozevlátým pláštěm Snape odkráčel.

Jakmile byl mimo doslech, Hermiona se obrátila k Harrymu s potlačeným úsměvem.V jejím pohledu byl respekt. Neochotný respekt.

"Prefektně lžeš. To byl velmi přesvědčivý příběh." - Plácla ho po ruce. - "Takže tys mě doprovázel, ano?"

Harry se zkoušel pousmát, ale místo úsměvu z toho vyšel úšklebek.

"Škoda bodů," - pokračovala Hermiona, která si ten výraz špatně vyložila.

"Body... To je maličkost."- povzdechl si Harry a vykročil k nebelvírské věži.- "Za šest týdnů už body nebudou mít žádný význam, na rozdíl od toho, co nám řekl Bins. Takže to je nezvratné? To znamená navždycky? No nazdar."

"Vždyť ještě neznáme podrobnosti."- Připoměla mu Hermiona. - "Nepanikař. Možná to neznamená to co myslíš."

"Nebo to je mnohem horší,"- zamumlal Harry. Pak už šli mlčky, dokud Hermiona neotevřela ústa, aby řekla heslo Tlusté dámě. V tu chvíli ji Harry chytil za ruku.

"Víš,... No to co jsem řekl,...Že to bylo, protože...Snape to všechno špatně pochopil. To znamená, já tě opravdu miluju, jenom ne tak...,no víš jak."

"Hm-m,"- souhlasila dívka a propletla své prsty s jeho.- "Samozřejmě, že vím. Klidně bys to řekl i Ronovi, pokud by byl s tebou potom, co jsi slyšel všechny ty strašné a příšerné věci."

Harry se rozesmál a uvolnil.

"Nemyslím, že bych Rona políbil do vlasů."- namítl.

"To já ho líbám,"- vesele prohlásila Hermiona.- "Je to příjemé. Používá jablečný šampon. Tak pojď, Harry. Musíme se vyspat. Ráno to bude všechno vypadat líp.

Poprvé v životě neměla Hermiona pravdu, druhý den ráno bylo všechno horší. Mnohem horší.

.....................................................................................................................

Nebylo nic divného na tom, když se den začal kazit právě při hodině lektvarů. Harry ani Hermiona se minulou noc příliš nevyspali, i když ne z příčiny, kterou předpokládal profesor Snape. Obyčejně Hermiona nevyspání snášela dobře, ale v poslední době se celé dny snažila najít cokoliv o Cambiare, a začínala se na ní projevovat únava.

Přidala do Zvětšujícího lektvaru nařezaný kořen pirechrumu,což by bylo sice správné, pokud by pokyny napsané na tabuli nedoporučovaly kořen rozmělnit.

Směs která v Hermionině kotlíku začala vřít a pěnit, ve chvilce přetékala přes okraj, jako vřící fontána. Tekutina stále pěnila a roztékala se po stole dokud celý jeho povrch nepokryl hustý oranžový sliz a nezačal stékat na podlahu. Ale kotlík stále vřel a lektvar dál pěnil a přetékal - bylo nepochopitelné, jak se mohlo takové množství do kotlíku vejít.

Harry jen odskočil, když kotlík začal vyvrhovat lektvar a zůstal na něj civět s pootevřenou pusou. Ospalá Hermiona se pokoušela něco podniknout, ale její

pohyby ztratily jistotu a ona nemohla přijít na vhodné zaklínadlo.

"Pro Merlina!"- zařval Snape a spěchal k nim od komory s hromadou flakonů v rukách. Vztekle se podíval na Hermionu a potom na Harryho. Otočil se zpět ke kotlíku máchnul hůlkou se slovy: -"Eliminare sumare."

Kotlík okamžitě ztichnul, i když z něho ještě pořád stoupaly řídké pramínky oranžových výparů. Lektvar beze stopy zmizel, dokonce ani nestačil udělat na podlaze loužičku.

Snape se obrátil ke třídě.

"Tohle může posloužit jako lekce pro všechny,"- pronesl nahlas. - "Než ztrácet čas a zamilovaně civět na partnera, raději věnovat pozornost přípravě lektvarů a pozorně si přečíst pokyny napsané na tabuli. Jsme tu, abychom studovali a připravovali se na OVCE!"- Snape se znovu podíval na oba nebelvíry, kteří pracovali se vzteklým kotlíkem.- "Pane Pottere, slečno Grangerová! Klidně si dovádějte jak je libo po chodbách Havraspáru - i když je pro mne záhadou, proč nepoužijete normální postel, ale bez ohledu na rozbouřené hormony, buďte tak laskavi a vyspěte se natolik, abyste byli schopni normálně fungovat. Neodvažujte se už nikdy dělat z mé hodiny cirkus. Je vám to jasné?"

"A... Ano, pane."- zamumlala Hermiona a zrudla při narážkách, které Snape nevybíravě vyslovil před ostatními sedmáky.

"A vy, pane Pottere? Vám je to také jasné, nebo je potřeba zopakovat už řečené jednodušími a kratšími slovy?"

"Jasné, pane,"- procedil Harry. Jen pulzující žilka na spánku prozrazovala sotva zadržovaný hněv. I když ovládnout se tohle ráno bylo lehčí, nakonec měl za sebou skoro sedmiletou praxi v předstírání úcty při hodinách lektvarů.

Nicméně i Snape měl téměř sedmiletou zkušenost v provokování Harry Pottera.

"Doufám, že tedy ovládnete svou touhu po slečně Grangerové, dokud se nenaskytne příhodnější chvíle a místo. Něco, například lákavějšího než studená kamenná podlaha o půlnoci na očích všem kolemjdoucím. Rád se předvádíte, že? Už dlouho se naše celebrita neocitla na prvních stránkách novin."

Harryho nenapadala na to všechno žádná odpověď. Ve Snapeových slovech byla spousta nepravdy, křivých obvinění a zlomyslných lží. Harry nepochyboval, že jednoduché "Jdi do háje Snape" bude lépe použít příště, i když by bylo příjemné to říci. Ne raději vybere odpověď, která neutralizuje Snapeovy zlomyslné

narážky. Konec konců, Harry věděl víc než kdokoliv jiný, jak rychle se šíří pomluvy a jak hrozně je tomu, kdo je jejich terčem. Hermiona si nezasloužila, aby si na ni ukazovali prstem a pomlouvali. Takže teď si všechno vyjasníme.- pomyslel si.- Nebo něco podobného.

"Byl bych nejšťastnější z lidí, kdyby Hermiona byla mojí."- protáhnul Harry a přelétl dívku toužebným pohledem a věnoval jí oslnivý úsměv, dřív než otočil pohled zpět na profesora lektvarů.- "Jsem přesvědčený, že by jí nenadchla ani jedna část vámi popsaného scénáře."- Harry zamrkal, jakoby přemýšlel. -" Dokud nepřijdu na způsob, jak ji na kolenou požádat o ruku, předpokládám, že do té doby ji budu muset obdivovat z povzdálí, pane."

Hermiona údivem pootevřenou pusu, vytřeštila oči na Harryho. Od úsilí potlačit smích jí vyhrkly slzy.

"Řekl jsem, bez zamilovaných pohledů!"- zařval Snape. Když viděl, že narážky na osobní život studentů, nepřináší zvláštní výsledky, rozhodl se vrátit k událostem ve třídě. - "Pottere, jelikož vím, že slečna Grangerová dokáže číst, předpokládám, že jste to byl vy, kdo nedokázal rozmělnit kořen pirechrumu.

S pevným předsevzetím zachránit Hermionu, Harry pokrčil rameny a nepopřel svou vinu. Jaký by v tom byl rozdíl? V každém případě ho Snape nenávidí, takže naději na zápočet stejně nemá. Alespoň může pomoci Hermioně zachovat si dobrou známku.

"Jste naprostý kretén,"- s odporem vydechnul Snape.- "Tohle je lektvar, ne nějaký nápoj, který ji má opít. Kořen je potřeba rozdrtit kvůli rovnoměrnému rozložení

působnosti. To jsou základy, Pottere! Pro Merlina, kterou část první třídy jste si vůbec dokázal zapamatovat? Odpovězte mi, pokud vůbec něco mimo famfrpálu

je schopné proniknout do vaší hloupé hlavy, proč Zvětšující lektvar takto reagoval na váš idiotský postup?"

Harry si nebyl jist, jaký byl ten pravý důvod, který ho přinutil vyslovit následující slova. Možná vztek. Nebo přání vidět Snapeho vybuchnout zlostí. Nebo to, co řekl Bins a vědomí toho, že v tuhle chvíli může všechno poslat k čertu spolu s nepřekonatelným přáním to udělat.

"No, já nevím..."- protáhnul se široce rozevřenýma očima a zatvářil se jak nejhloupěji dokázal.- "Možná se mu chtělo? E-é-é...Nebo to byla magie?"

Snapeovy temné oči zčernaly.

"VEN!"- zařval. Z uší se mu málem vyvalila pára, každopádně to tak Harrymu připadalo.

"Vypadni, ať už sem nevkročíš, ty ubohá parodie čaroděje! Teď je jasné proč

se smrtící zaklínadlo odrazilo od tvé prokleté hlavy,- nemohlo v ní najít mozek. Vy opravdu žijete a dýcháte díky podobnému nervovému systému, který ovládá

zadek! No, jste hluchý? Ještě ke všemu máte ucpané uši? Ven! Ven!"

Harry opustil učebnu schválně pomalým krokem, jenom aby vyzkoušel, jestli Snape nevybouchne doopravdy. Bohužel nevybouchl. Místo toho, jak Harry slyšel

už z chodby - došel k Hermioně a zeptal se:

"A vy, slečno Grangerová, jste také takový omyl přírody, jako ten, co jsem právě vyhodil z učebny? Nebo jste schopná odpovědět, proč váš kotlík zalil polovinu

sklepení lektvarem?"

"Nařezaný kořen nerovnoměrně rozdělil své magické vlastnosti."- příliš vysokým hlasem prozrazujícím její stav, odpověděla Hermiona. Zvětšující lektvar začal

kypět. Ale, pane, to já jsem nakrájela kořen příliš nahrubo, ne Harry. On neudělal žádnou chybu."

"Můžete omlouvat svého milence jindy,"- Odmítnul Snape. Jelikož tak ušlechtile přijímáte vinu na sebe, navrhuji zůstat na stržení dvaceti bodů Nebelvíru za vás oba a vyloučení Pottera z tohoto předmětu. Napořád."

"Ale, pane..."

"Už jsem od vás slyšel dost, slečno Grangerová."- výhružně ji přerušil Snape.- "Nebo vás budu muset také vyhodit, což by mě mrzelo. Třída by zůstala bez Nebelvíru - a komu bych pak strhával body. Možná by stálo za to, zavolat zpátky pana Pottera. I když má méně mozku nežli by se vešlo do dlaně, ale pořád je důvodem pro stržení deseti - dvaceti bodů Nebelvíru. Na druhou stranu předpokládám, že by bylo kruté trestat myslící studenty této třídy, idiotskými a pozornost přitahujícími kousky pana Pottera. Teď, co se týká vlastností kořenu...."

Dál už Harry neposlouchal.
 

............................................................................................................

 

 

Ron za ním přišel při obědě a plácnul ho na rameno trochu víc než obyčejně.

"Donesly se ke mě zvláštní fámy,"- prohlásil, když si sedal vedle Harryho. - "O tom, žes v noci na chodbě Havraspáru líbal Hermionu a že jsi jí mírně řečeno div neudělal návrh při lektvarech."

Harry dopáleně pohlédl na kamaráda.

"Co se týká včerejška - tak to Snape není schopný rozeznat přátelské objetí od šíleného utrpení."- Když si Hary všimnul, že lektvarista sedí za profesorským stolem, zvýšil hlas.- "A co čekáš? Když se nenaučil rozeznat mazadlo na kotle od šamponu!"

"Ššš, tišeji,"- zasyčel Ron. - "Čeho chceš dosáhnout?"

Harry se rozesmál.

"K čertu. Ať dokáže, že neměl na mysli, například....Hele,Teodor."

Ron se ohlédnul na stůl Mrzimoru a zamračil se.

"Hm, někdo si opravdu musí s tím děckem promluvit."

" Tak to udělej. Doporuč mu třeba jablečný šampon. Podle toho co říká Hermiona, moc se jí líbí jeho vůně, když tě líbá do vlasů."

Nejistota, která se mihla v Ronově pohledu se rychle změnila na tancující čertovské ohníčky.

"Chápu. Takže dneska při lektvarech Snape zase otravoval? No jo, všichni mluví o tom jak se vyžíval v urážkách Hermiony a dělal narážky na vášnivé polibky. A ty jsi jako obvykle ze sebe dělal hrdinu?"

Harry si přitiskl ruku na srdce a pronesl:

"Bylo mojí povinností zastat se cti dámy."

Ron vyprsknul.

"Možná jsem měl ještě trpět dva roky na lektvarech, jenom proto, abych tohle viděl. A je to pravda, že tě vyloučil? Definitivně?"

Harry si přidal do polévky vajíčka a spolkl pár lžiček, dřív než odpověděl.

"No jo. A co má být. Vždyť je to jedno, stejně zůstalo jen několik týdnů a dobře víš, že poslední známky nemají žádný význam. Všechno na čem záleží jsou - OVCE. Věř mi, že poslouchat zbývajících šest něděl, jak Snape překrucuje věci z důvodu mojí omezenosti a nechápavosti, mi ani zdaleka nepomůže připravit se na zkoušky. Bude mnohem lepší, pokud budu studovat samostatně."

"Aha," - povzbudivě přitakal Ron, i když bez jistoty v pohledu.

"Hermiona byla málem hysterická, když jsem se pustil do vyznání lásky." - dodal

Harry a několika velkými loky se napil moštu.

"To bylo něco. Snape si zaručeně myslel, že se chichotá protože se mnou... No, to... flirtuje. To ho rozčílilo ještě víc. Jen si představ: flirtovat v jeho učebně a přímo jemu před tím velkým nosem."

Ron se rozchechtal a Harry se k němu přidal. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc mu to přišlo směšné. Smíchem mu tekly slzy, nemohl popadnout dech a začalo ho píchat v boku.

Nevěděl, že příště se tak bezstarostně smát, bude až za velmi, velmi dlouho.

.....................................................................................................................

 

Profesorka McGonagallová zvedla obočí při pohledu na sovu která prolétla oknem do učebny, ale doručený dopis, jí všechno vysvětlil.

Vrhla rychlý pohled na prgamen a prohlásila na celou sedmou třídu.

"Pane Pottere, okamžitě jděte do kabinetu ředitele." - Vteřinu na to, něco napsala na lístek, podala ho Harrymu a připoměla:

"Okamžitě."

Hermiona na něho povzbudivě kývla a Ron, který seděl vedle ní, se zadíval Harrymu do očí a neslyšně pronesl: - "Neboj se, Snape je hlupák."

Ale Harry nebyl pozvaný kvůli Snapeovi, i když si to hned neuvědomil. Pro začátek se snažil rozluštit klikyháky McGonagallové. Dnešní heslo znělo - « Kráčející svačinová krabička ». Dvojčatům Weasllyových, se to bude líbit až to uslyší - pomyslel si Harry. Za chvíli už seděl v kabinetu a díval se na ředitele přes velký stůl. Musel absolvovat stále stejný obřad nabídky čaje a sladkostí, až si nakonec vzal šálek čaje,aby to ukončil.

Harry neztrácel zbytečně čas a zeptal se:

"Jsem tu proto, že mně profesor Snape vyhodil z lektvarů pro pokročilé?"

Šálek ředitele klepnul o talířek, potom se naklonil k jeho straně a zamračil se, jakoby Harryho vinil ze špatného zacházení. Potom vyprsknul a odvrátil se od drzého studenta. S úsměvem Harry přejel ukazováčkem po obvodu vlastního šálku a pocítil, jak se ten zatřepetal potěšením.

"Vypadá to, že jsi spokojený, když ses zbavil lektvarů,"- s pozvednutým šedým obočím poznamenal Albus Brumbál. "Přiznávám, že jsem překvapený, Harry. Nejen novinkami, ale i tím že jsi zřejmě spokojený ty sám. Vím, že ty a profesor Snape, jste nikdy

zrovna dobře nevycházeli, pokud jste byli pohromadě..."

"To je podceňování věci."- zamumlal si Harry pod nos, ale ředitel jeho poznámku zcela ignoroval.

"Chtěl jsi se zapsat do kurzu bystrozorů, kde jak víš jsou potřeba nejvyšší známky z několika OVCÍ, včetně lektvarů."

Harry se pevně držel svého plánu - jinak řečeno, naprosto ho nezajímalo Snapeovo rozhodnutí - takže se naklonil a vzal si sušenku z podnosu, který se objevil na stole.

"Och, já udělám zkoušky,"- odpověděl mezi jídlem. - "Budu připravený, pane. Vzhledem k tomu, že mne profesor Snape vyloučil ze třídy, připravím se samostatně. Tak či onak, do zkoušek zůstalo pouze několik týdnů." - Harry si utřel drobečky z prstů o hábit a rozzářil se přesvědčivým úsměvem.

"Několik týdnů může hrát velkou roli,"- namítl Brumbál. - "Promluvím s profesorem Snapem a uvidíme, jestli tě vezme nazpět."

"Ne." - odmítl Harry. - "Bude si stěžovat, že mám u vás protekci, pane, a všechno bude desetkrát nesnesitelnější než dřív. Nepotřebuji, aby mě urážel, posmíval se mi a každou chvíli říkal, že za nic nestojím, pane. Čestně, pane, abych byl připravený na zkoušky, bude lepší, když budu studovat sám."

"Harry,"- napomínal ho ředitel. - "Věřím, že profesor Snape, už není tak nesnesitelný, alespoň nyní, když už ti nedává soukromé hodiny. A pochopitelně ve třídě, za přítomnosti tvých kamarádů, se nedopustí toho, aby..."

"Mě ponížil?" - Harry se hluboce nadechl a rozhodně přerušil ředitele. - "Promiňte, pane, ale zřejmě špatně znáte fakta. Profesor Snape si průběžně hledá důvody pro moje ponižování od mého prvního dne tady v Bradavicích. Tenhle člověk při každé příležitosti předvádí svou nenávist a pohrdání ke mně, a s přihlédnutím k tomu, že mě sám vyloučil ze své třídy, nemám ani nejmenší chuť se tam vrátit."

"Harry..."

"Ne,"- Pevně zopakoval Harry. - "Například dneska před mými spolužáky prohlásil, že jsem idiot a neumím číst, že rozumím pouze jednoslabičným slovům a že mám místo mozku kaši. A to nepočítám senzační dohady o mém osobním životě."

"Rozumím,"- zamumlal Brumbál. - "Hm...No... je to celý seznam stížností, Harry. Vyprovokoval jsi ho snad něčím?"

"Jen tím, že Hermiona a já jsme byli dost unaveni a zkazili jsme lektvar."- Odpověděl Harry. - "Přirozeně Snape předpokládal, že jsme to dělali jako králíci, do bílého rána nebo něco tomu podobného. A od té chvíle šlo všechno do háje."

"Profesor Snape, Harry."

"Už ne."- Harry si strčil do pusy další sušenku a zvednul se. - "To je všechno?"

"Chceš podat formální stížnost na nějaké jeho... Jednání?"

"Aby měl dodatečný důvod odebrat Nebelvíru body? Ne, díky,"

"Sedni si, Harry."- tiše přikázal Brumbál. - "Tvé vyprávění mě trochu šokovalo. Jenže já jsem tě pozval kvůli něčemu jinému."

"Aha. Dobře."- Harry si znovu sedl a položil ruce na kolena. Samozřejmě musel předvídat, co bude následovat dál. Opravdu to měl předpokládat, ale z nějakého důvodu se mu zdálo moudřejší, na všechno zapomenout. A to, co se odehrálo při hodině lektvarů, mu v tom krásně napomáhalo.

"Navštívil mne profesor Bins,"- nakousl ředitel, a potom už nic nemohlo odvést Harryho od jeho současného největšího problému.

"K čertu!" - suše zaklel a připravil se na výčitky.

Ty ale vůbec nepřišly. Ředitel naopak souhlasně přikývl.

"Máš pravdu."

 

Harrymu se ani trochu nechtělo mluvit o proroctví, natož o jeho podrobnostech, ale okolnosti mu nedávaly na výběr. Nešlo o to, že by se mluvilo o jeho životě, konec konců tomu tak bylo stále. Na to už byl zvyklý. Proroctví se týkalo něčeho většího než jenom jeho života. Triumf Voldemorta, smrt magického světa, genocida nečistokrevných a mudlů. Zemřou Hermiona, Dustin, Seamus.... Harry zasténal.

"Kolik toho řekl profesor Bins vám, pane?"- zeptal se Harry a vyhnul se pohledu na ředitele.

"Dost na to, abych byl znepokojený. Pokud mám být upřímný, Harry, myslel jsem, že už jsi vyrostl ze zvyku zamlčovat tak důležitou věc."

"Zjistili jsme význam Cambiare teprve minulou noc."- začal se ospravedlňovat mladík. - "A potom..., Prostě jsem potřeboval nějakou dobu."

"Potom co jsi zjistil, že budeš muset projít rituálem Podentes? Ano, to si umím představit."

Ředitelův pohled byl tak laskavý, že se Harry odvážil zeptat.

"Vy to zaklínadlo znáte, pane?"

"Pochopitelně jsem o něm slyšel, "- klidně odpověděl Brumbál. - "Nedokázal bych ho použít, ale pokud jsem to dobře pochopil, v proroctví se o tom mluví, že?"

"Ano."- zamumlal Harry a cítil, jak mu hrdlo stahuje nevolnost. - "Ehm..., pane, co vlastně ode mne zaklínadlo požaduje?"

"Možná, před tím, než začneme zabíhat do podrobností, měli bychom se co nejpřesněji seznámit s proroctvím. Nemyslíš? Nemá cenu hádat, Harry. Takže se podíváme, co vlastně předpověděla Sibyla."

"Sibyla?"-chraptivě opakoval Harry.

"Samozřejmě."- ředitel se natáhl pro sušenku, ale jíst nezačal - jen ji držel v ruce. - "V jistém slova smyslu, právě ona s tím vším začala. Pamatuješ si přece, že její věštba pronesená «U prasečí hlavy» byla částečně odposlechnutá, což mělo za následek smrt tvých rodičů. Bylo naprosto logické, že to bude ona, kdo předpoví konec té historie. Kromě toho," - Brumbál si ukousl sušenku a zjevně si pochutnával,- "Je potomkem slavné věštkyně Kasandry Trelawneyové."

"Podvádí, a vy to dobře víte. Sám jste to říkal."

"Och ano. Většinou to tak je, i když, k její cti musím dodat, že si myslím a věřím, že ona sama si to neuvědomuje. Přesto my oba víme, že už pronesla skutečné proroctví - a nemůže být pouhá shoda náhod, že se v něm hovoří o tobě a Voldemortovi."

Harry zavřel oči, cítil se naprosto poražený.

"Mám za to, že sis proroctví zapsal? Dokonce na pergamen."- Ředitel se pousmál. - "Ale profesoru Binsovi jsi řekl, že zápis je nepřesný. Ty přece víš, co musíme udělat, abychom ho slyšeli přesně?" Pozorně se zadíval Harrymu do očí a ukázal si na spánek.

"Já ho neslyšel,"- rychle vysvětloval Harry.

"Aha, to jsem nevěděl. No a koho tedy tentokrát Sibyla obdarovala svým drahoceným prozřením?"

Harry vzdychnul a nahrbil se. Uvědomoval si, že od této chvíle to může být jen horší a horší.

"Nevilla."

"Pana Longbottoma. Zajímavé,"- zamyslel se ředitel. - "Takže ho musíme pozvat sem a podívat se, co zjistíme."

Stačilo několik máchnutí hůlkou a čekající sova vyletěla se svitkem přivázaným k noze, oknem ven.

"Nechceš se mi ještě s něčím svěřit Harry? S čímkoliv?"

" Myslím, že jste měl předtím pravdu, když jste říkal, že napřed bude lepší poslechnout si všechno od samotné Trelawneyové."- odpověděl Harry a schoulil se ještě víc.

"Profesorky Trelawneyové, Harry."

"No ano,"- neochotně zamumlal mladík. Napadlo ho, že nemusí na všechno reagovat tak prudce. Vždyť mu nikdo každý týden nenabízí prostředek k vítězství nad Voldemortem. A Harry najednou pochopil, že ať se ukáže zaklínadlo Podentes čímkoliv - především to opravdu je prostředek. Přesně s touto podvojnou silou bude schopný zbavit se té prokleté zrůdy jednou provždy. Proto ať bude od něho požadovat zaklínání cokoliv, stojí to za to - mělo by stát. Zvlášť, když ve skutečnosti nemá na výběr. Co vůbec může dělat: utéct a tvářit se, že to pro svět nemá žádný význam? Nebo pro něho samotného? Ať bude jakkoliv to Cambiare Podentes hrozné, sotva dá přednost smrti v devatenácti.

V každém případě pokud bude malomyslný a zemře, aniž by zabil Voldemorta, - jaký význam potom bude mít oběť jeho rodičů?

"Pane,"- prudce se ozval mladík.- "Chtěl bych přinést záznamy, co jsem sebral o proroctví. Po rozhovoru s Nevillem mohou být užitečné." "Ty jsi objevil text, popisující ceremoniál Cambiare Podentes, Harry?"

"Ne."- ohradil se hoch.- "Znamená to, že existuje kniha? To by bylo dobře. Já jen..., používal jsem svoje poznámky, když jsem se snažil pochopit, o co jde."

"No dobře,"- s lehkým povzdechem souhlasil ředitel.- "Jdi a přines svoje zápisky, ale vrať se co nejdřív."

Harry přikývl a opustil kabinet ředitele.

 

..................................................................................................................................

 

 

Nevill už byl v ředitelově pracovně, když se Harry vrátil. Z kulaté tváře mu bylo možné jasně vyčíst nervozitu, se kterou si prohlížel Brumbálovu myslánku, ležící na stole.

"Opravdu musím?"- zeptal se ve chvíli, kdy Harry vešel do kabinetu se zápisníkem v podpaží.

"Neboj se, to nebolí."- chlácholil hocha Brumbál a popleskával ho rukou po rameni. - "Harry. Ty už jsi viděl, jak ji používám já a pokud se nemýlím, profesor Snape. Připadal ti proces vytažení vzpomínek bolestivý?"

"Vůbec ne. Spíš to působilo konejšivě."- uklidňoval Harry Nevilla.

Nicméně neomylné metody ředitele zřejmě v daném případě selhaly, když nevzaly v úvahu historii osobních vztahů Nevilla a profesora lektvarů.

"Do toho uložil svoje vzpomínky Snape?"- roztřásl se Nevill a nemohl popadnout dech. - "Nechci smíchat moje vzpomínky s něčím, co tam po těch jeho mohlo zůstat."

"Nu, Neville..."- začal Brumbál, ale Harry ho přerušil.

"Vím, že by to bylo hrozné. Neville jsem přesvědčený, že jsi zapsal všechno co nejpřesněji, ale já skutečně potřebuji vědět co Trelawneyová řekla, naprosto přesně. Nyní je to ze všeho to nejdůležitější, a nejenom kvůli tomu, že celý svět může letět do pekel. Je to.."- Harry zavřel oči. "Máme ve stejný den narozeniny, že?"- Pokračoval po chvíli.-"Copak tobě se nezdá, že 31. červenec je teď mnohem blíž, než to vypadalo před pár dny?"

"Jo, Harry,"- zasténal Nevill. - "No dobře. Promiň, že jsem takový idiot."

"Vůbec ne. Jsi opravdový kamarád."- Ujistil ho Harry.

"Výborně."- spokojeně kývnul ředitel a dotknul se špičkou hůlky hnědých vlasů na Nevillově spánku. "Jenom si představ, jak jdeš nahoru po schodech, vcházíš do třídy profesorky Trelawneyové a slyšíš, co říká. Přemýšlej, ó ano, vzpomeň si, tak...dobře můj chlapče..."

V tu chvíli Brumbál vytáhl těžký, vlhký pramínek stříbřitě-bílé mlhy z Nevillovy paměti. Držel a přenesl ji na špičce hůlky, dokud se s tichým plesknutím nepotopila do myslánky a nezatočila se v duhovém víru. Harry ze všech sil svíral zápisník a doufal, že Nevillova verze proroctví se bude nějak odlišovat...,že tohle proroctví nebude vyžadovat to, co zjistil minulou noc v Binsově kabinetu.

"Připravený, Harry?"- zeptal se ředitel. Podíváme se tedy na tu vzpomínku společně. Neville, můžeš se k nám přidat, jestli chceš. Stačí, když se nakloníš nad myslánku a..."

"Ne-ne,"- odmítl mladík. - "Věřte, že můj osobní zážitek mi stačil víc než dost."

Brumbál vzal Harryho za ruku a oba ponořili tváře do kamenné mísy.

Viděli jak se oči Trelawneyové nemožně rozšiřují a usazuje se v nich prázdnota, a také to, jak začíná mluvit cizím hlasem. K Harryho zděšení se verše téměř doslova shodovaly s tím, co se naučil zpaměti. I když tam byly nějaké rozdíly a pár zapomenutých řádků.

 

Když označený devatenácti let dosáhne

triumf Temného pána se přiblíží.

Když zaslíbený smrti zemře

pána Temného se sláva rozzáří.

Deset tisíc let pak bude vládnout zemi

následovníkům těm volnou ruku dá

dát smrt pro nečistou krev všem ostatním

a přesto tu záblesk naděje zůstává

Ta spása jen v blesku spočívá

však nejdřív tu noc musí přežít

kdy závazku svému se odevzdá

též výměnou své dluhy zaplatit

pak temno porazí síla zkřížená.

Dík kouzlu co živý nemůže vyslovit

a prastarých způsobů znalý tak

obřad ten celý musí pak dokončit

sám sebe se toho dne vzdát.

Cambiare je tím naděje klíčem

neb mrtvé bude nebe i zem,

jen před pravostí pak zlo zkrotne

když obřad vyvolá nejen jménem.

S tím kdo život mu nejednou zachránil

však nenávist rostla přesto,

toho co Temný pán zná a označil,

teď k němu mířit má každý čin i gesto.

Neb nikdy nebude vzbuzená

ta mocná síla zdvojená.

 

Sibyla Trelawneyová opakovala proroctví třikrát stále dokola. Celou dobu přitom za oknem učebny ve věži, řádila bouře osvětlovaná bílými zášlehy blesků. Z nevědomky otevřených úst věštkyně tekly sliny a ruce, kterými obvykle tak prudce gestikulovala, visely nehybně dolů. Ona sama vypadala naprosto šílená.

Potom co třikrát zopakovala děsivou básničku, se najednou rychle změnila a zeptala se Nevilla, jestli nechce čaj. To bylo všechno.

Harry ucítil, jak ho ředitelova ruka vytahuje z myslánky a vrací ho zpět do Brumbálovy pracovny.

"Chceš se na to podívat znova, Harry? Třeba samostatně?"- zeptal se ho ředitel dobrácky

"Fuj! Ne. Děkuji,"- vymáčkl ze sebe Harry, objal si rukama ramena a třásl se po celém těle.

Ředitel mávnutím hůlky zesílil plameny ohně v krbu a obrátil se k Nevillovi.

"S tvým dovolením si nechám tu vzpomínku na chvíli u sebe."

"Samozřejmě. Po pravdě řečeno, já bych se bez ní krásně obešel."- posteskl si Nevill.

"Lituji, chlapče."- povzdechl si Brumbál a prohlížel si strop. - "Nebylo by to zrovna ... moudré. Pokud si vzpomeneš na své rodiče, tak se odvážím doufat, že chápeš moje obavy."

"Harry o mých rodičích ví, profesore."- prohlásil Nevill.

"No tak v tom případě si všichni rozumíme."

Nevill kývnul.

"Citrónový drops?"- starostlivě se zeptal ředitel. -"Ne? Čokoládovou žabku? Šumivou pastilku?"

"Ne, děkuji."

"A ty, Harry?"

"Sladkosti sotva pomohou v tom, co jsem právě slyšel."- povzdechl si Harry.- "I když ještě jeden šálek čaje neodmítnu."

Z jakéhosi důvodu měl pocit, že mu čaj dodá sílu k tomu, co se muselo odehrát dál. V rukách se mu zhmotnil šálek s talířkem a z čaje se
šířilo kořeněné aroma. Harry polkl doušek a nezapomněl pohladit šálek po obvodu. Potom se zabořil do křesla a zvedl oči k Nevillovi.

"Díky, opravdu."

"Hele... co to všechno znamená, Harry?"

"Nevím,"- zalhal, i když na druhou stranu, nebo přinejmenším napůl to byla pravda. Nevěděl toho spoustu.- "Ale my všechno zjistíme a potom skoncuji s tou hadí zrůdou, jednou provždy. Můžeš se spolehnout, Neville. Zaplatí za to, co se stalo tvým rodičům."

Brumbál si odkašlal.

"Pokud nemáš námitky,"- obrátil se zdvořile na Nevilla a udělal krok ke dveřím. - "Harry a já musíme něco projednat. Možná se budeme muset ještě podívat na tvou vzpomínku. Zajisté s tvým dovolením? Potom ji vrátím na místo."

Ředitel doprovázel chlapce a po cestě s ním mluvil o začarovaných schodištích. Když se vrátil, Harry měl už čaj dopitý. Zapisoval změny do Nevillova záznamu proroctví věčným perem s příšerným fialovým inkoustem. Když skončil se psaním, povzdechl si a natáhl ruku s pergamenem

k řediteli.

"Teď je to zapsané všechno přesně, i když Nevill na začátku udělal jen velmi málo chyb.

Brumbál začal číst, zatímco se Harry opřel v křesle a čekal s prázdným šálkem v ruce.

"Tady na konci,"- řekl posléze ředitel a dotknul se pergamenu hůlkou. Vybraný závěrečný řádek se zlatě rozzářil.

"Myslím, že víš, kdo se ještě musí seznámit s obsahem proroctví?"

Harry si povzdechl.

"Ano, vím."

"Možná přišel čas vyložit, k jakým závěrům jsi došel, Harry, ohledně toho, co sebou Cambiare Podentes přináší."

Harry pokrčil rameny.

"Profesor Bins řekl, že to je magie krve, která dá přístup jednomu mágovi k síle druhého, ale...E-e-e-, přináší sebou no,.. Zotročení?"

Brumbál mu hleděl bez mrkání přímo do očí, až Harrymu pomalu došlo, že vůči němu opatrně používá Legilimens.

"Klidně se můžete podívat sám, co vím a co ne."- vybuchl prudce a hodil zápisník řediteli přes stůl. - "Jsou to všechny myšlenky, které mě napadly, když jsem rozebíral proroctví. I když potom, co jsem mluvil s Binsem, jsem už nic nedopsal."

"Zapisovat myšlenky - to je velmi dobré, ale někdy bývá lepší všechno vyslovit nahlas."- poznamenal Brumbál a přerušil zrakový kontakt.

"Jo. Všechno jsem pochopil pět minut po tom rozhovoru."- povzdechl Harry. - "Budu potřebovat Snapeovu sílu dohromady s mojí vlastní. Tak můžu zvítězit nad Voldemortem, ale jestliže nepoužiji to zaklínadlo, nebudu mít sílu postavit se mu. Zemřu koncem července. Cena je vysoká, jak řekl Bins, předpokládám, že to znamená, že budu muset..."- Harry se zadrhnul a sotva byl schopný mluvit dál.

"No, právě tady se dostáváme k té části o otroctví."

Ředitel přikývl.

"Velmi dobrá argumentace. Mohl bych ti o Podentes leccos říci, Harry,"- chvilku se odmlčel. - "Myslím, že přišel čas, pozvat sem profesora Snapea. I když se budeš cítit trapně, ale věštba se dotýká vás obou."

"Dobře."- souhlasil Harry a snažil se nedat najevo své napětí. - "Mohu dostat ještě čaj."

"Samozřejmě."- v pracovně se najednou objevil domácí skřítek, nalil Harrymu čaj a opět beze stopy zmizel. Plný šálek se znova zachvěl v Harryho rukách. Pomohlo to. Přesto Harry zavřel oči, když ředitel hodil do krbu hrst letaxového prášku a zeptal se, zda se profesor Snape nepřipojí na citrónový řez a rozhovor.