Invocare 052

CAMBIARE PODENTES - INVOCARE

kapitola 40A

 Sobota 13, června  1998  -  3:55

Nakonec se Harry musel, aby se dostal do Surrey, přemísťovat na třikrát. V přestávkách odpočíval, zabalený do deky a přitisknutý k první opoře, která se namanula. Nepouštěl z ruky hůlku a znovu opakoval léčebné zaklínadlo, protože přenos měl špatný vliv na rány.

Pokrevní ochrana... na tu myslel pokaždé, když se prodíral úzkým přenášecím kanálem. Bylo mu jedno, kde ho to vyhodí – hlavně aby to bylo blízko Dursleyových. Zcela určitě čekal, že přistane na trávníku před domem a vejde přes dveře. Jistě to samozřejmě nevěděl, ale nepřemýšlel o tom.

Když se nakonec do Zobí ulice dostal, neocitnul se na trávníku, ale rovnou uvnitř domu.

*To je lepší, alespoň nikoho nemusím rušit.* pomyslel si Harry.*Vernona by určitě nepotěšilo, probudit se kvůli něčemu takovému.*

---

Místnost, do které se přenesl, byla současně známá i cizí. Velikost pokoje, okno... To si pamatoval z let, která tu prožil. Ale ve světle pouliční lucerny si Harry povšiml nezvyklé barvy stěn. Citronově-žlutá. Na dveřích samozřejmě chyběla spousta zámků.

Nač by Petúnii byly u šicího pokoje.

Protože teď byl pokoj vyhrazený jen na tuto činnost. Už to nebyla Harryho ložnice, ale také ne Dudleyho náhradní ložnice. Vernon nelhal. Dursleyovi všechno předělali.

*Nemohli se dočkat až se potvrdí, že se už nevrátím, * zasmušile si povzdechl Harry a nebyl si jistý, jestli má právo zlobit se na ně.

Vždyť pro svoji tak zvanou rodinu, byl vždycky jen přítěž. Nezbývalo než doufat, že v sobotu se teta šití nebude věnovat a tak by mohl tady nepozorovaně přečkat den až do večera a všechno bude v pořádku. Pokud se v dohodnutý čas neobjeví v Bradavicích, Severus pochopí, že se něco stalo a přijde za ním do Zobí ulice.

--,

Harry zdravou rukou stáhnul z pracovního stolu jakousi napůl rozešitou deku, několikrát jí přeložil a ustlal si na podlaze, s dekou místo polštáře. Jenže podlaha i tak zůstávala bolestně tvrdá, a přestože použil další řadu léčivých čar, necítil žádný rozdíl. Zdálo se, že Harry už využil maximum svých znalostí první pomoci a teď už jeho další kouzla neměla žádný léčebný účinek. Nezbývalo nic jiného, než počkat, až přijde Severus. Ten už bude vědět, co je zapotřebí a připraví pro Harryho potřebné lektvary, aby to všechno překonal.

A on všechno překoná...

---

Mladík změnil pozici, zkusil se přitisknout ke stěně, aniž by rozbalil pokrývku, kterou transfiguroval, před pár hodinami. Před tím myslel jen na pokrevní ochranu, ale teď, když jí dosáhl, se ostatní myšlenky znovu prodraly na svobodu. V každém případě, alespoň některé z nich.

Merline, jaký ďábel mu nakukal, aby si v Londýně hrál na turistu? Cítil se tak dospělý, tak samostatný... a rychle se ukázalo, že to byla jen iluze. Vůbec není samostatný. To, co se uplynulou noc stalo, to jasně dokázalo. Dokonce si ani neuvědomil, že z něho spadlo maskování. Ani trochu mu nedošlo, v jakém je ohrožení, aby včas použil přenašedlo.

Kdyby přemýšlel trochu rychleji, tak by se nikdy nenechal unést, nemluvě o mučení a znásilnění...

*Ne, * poručil si Harry. - *Nebudu přemýšlet o těch dvou, a o tom, co se mnou dělali. To je nad

mé síly. * Je to jen další důkaz – jakoby další potřeboval – že není tak silný, jak si o sobě myslel.

Ano, vůbec nebyl silný.

Severus měl pravdu, když celou dobu mluvil s pohrdáním o štěstí, jako o hlavním důvodu, četných, nebelvírových vítězství. To - a talentovaní přátelé – prohlašoval obvykle s úšklebkem lektvarista.

---

Bohužel, Harry tentokrát kamarády nablízku neměl. Dostal chuť zahrát si na nezávislého a skončilo to katastrofou. Netrvalo ani dva dny, aby ho chytili a málem zabili. Severus by řekl, že to je trest, který si zaslouží, za svojí pitomost a lehkomyslnost.

Ano, byl hloupý a lehkomyslný. Před tím mu vůbec nedošlo, do jaké míry byla důležitá pokrevní ochrana. Kdyby hned od počátku chápal celou její závažnost, tak by se nikdy nemohl rozhodnout, že se bez ní obejde.

Jak je vidět, pro zajištění bezpečí opravdu potřebuje něco víc, nežli jen sám sebe.

---

Něco jako je Cambiare Podentes.

To je mnohem lepší, než pokrevní ochrana – nemůže přeci zůstat v Zobí ulici celý život. Natož teď, po skončení školy. To by Dursleyovi nestrpěli. Dokonce, i kdyby souhlasili, tak by mu to nijak nepomohlo splnit to, co říkala věštba a porazit Temného pána.

Jen Cambiare Podentes mu dá dost síly, se kterou získá i bezpečí. Nikdo se ho neodváží provokovat, když bude vládnout podvojnou silou.

Ne, nikdo se neodváží. A k tomu ještě bude mít telepatické spojení se Severusem. Harry ho vždycky bude umět zavolat na pomoc.

Kdyby to tak mohl udělat dneska na mostě!

Kdyby teď Severus byl u něho, hned by se cítil mnohem jistější, dokonce i s ochranou krve.

---

V tu chvíli se Harrymu zrychlil dech. Kruci! Bylo bezpodmínečně nutné rozhodnout se, co řekne Severusovi. Jestli všechno půjde tak, jak předpokládá, tak se lektvarista objeví navečer, protože začne hledat Harryho nejdřív v domě Dursleyových. A taky hned pochopí, že se stalo něco hrozného.

Jenže s tím Harry nemůže nic dělat – bylo nemožné schovat jizvy, natož zlomenou ruku. Severus bude hned vědět, že se zase dostal do maléru.

Nicméně není nutné, aby znal všechny podrobnosti. Možná by lektvarista považoval Harryho znásilnění za něco, co se ho bezprostředně týká – a vzhledem k požadavkům ceremoniálu, by určitě měl pravdu. Ale na to Harry kašlal. Nedokázal o tom mluvit.

A jen stěží na to mohl myslet.

---

Harrymu se roztřásly ruce. Chvění se okamžitě odrazilo v poraněné paži a bolest mu vyrazila dech. Rychle si připomněl nutnost zachovat ticho – to by mu ke všemu ještě chybělo, probudit Dursleovy.

Ale jakmile se pustil do probírání informací určených Severusovi, uklidnil se dostatečně na to, aby třes ustal. Takže, co řekne?

Jak opustil Vernona a odjel do Londýna. O pokusu Lestrangeové zbořit Towerský most? O tom už Severus možná ví. Možná dokonce věděl předem, že se něco podobného chystá.

Bude mluvit o marném pokusu použít přenašedlo, o cruciatusech a ostatním mučení? Zavraždění Belatrix. O skoku z okna při pokusu zdolat protipřenášecí bariéru.

Ale o strážcích mluvit nebudu. Řeknu, že kromě Bellatrix, jsem už žádné smrtijedy neviděl. A pokud se Severus bude ptát, proč bylo v tom případě nutné skákat z okna řeknu : *nebyl jsem si stoprocentně jistý, že v bytě už nikdo není!*

Utéci tak jak to udělal, vypadalo mnohem rozumněji, bez ohledu na zranění. Lepší zlámaná ruka, než jiná alternativa.

---

Teď, když měl legendu hotovou, se Harry ještě těsněji zabalil do deky, opatrně si konejšil zraněnou ruku a opřel si jí o kolena. Sakra, proč je mu taková zima? Možná bude lepší se trochu prospat. Bude muset strávit celý den čekáním na Severuse, ale kdyby se mu povedlo usnout, čas by mu uběhl mnohem rychleji.

Byl tak unavený, že usnul téměř okamžitě.

Jenže spánek, jak se ukázalo, rozhodně klidný neměl – Harryho pronásledovaly noční můry.

Tentokrát se mu nezdálo o hřbitově, ale o pokoji v poschodí, posteli s hořčicově-žlutou matrací a smrtijedy, kteří ho drželi, zatímco žena s dlouhými vlasy stála v koutě a divoce se smála.

---

Sobota  13, června  1998  -  8:37

Harryho trápily strašné sny.

Každou chvíli se probouzel, lapající po dechu, pokrytý studeným potem a s divoce bijícím srdcem. Horečně se rozhlížel po stranách a čekal, že se každým okamžikem ze stínů vynoří Talmadge s Bolem. Ti se samozřejmě neukázali

Trvalo ještě několik dalších vteřin, než si uvědomil kde je a cítil se o něco lehčeji. Vždyť do Severusova příchodu je v bezpečí, pod ochranou krve. Jenže soudě podle minulé zkušenosti, tahle ochrana bude stěží něco platná, proti Vernonovi.

Při tom pomyšlení Harry ztuhnul a prudce se přitiskl k podlaze, jakoby se pokoušel do ní rozpustit, ale to nebylo možné. Proto se Harry trochu uvolnil a znovu se pokusil usnout.

Jen proto, aby na sobě ve spánku znovu pocítil hrubé mužské ruce.

A znovu přišel k sobě, zalitý studeným potem.

Ztratil přehled o tom, kolikrát usnul a opět se vzbudil, respektive, kolik času se mu podařilo prospat do té chvíle, než se strašné sny staly absolutně nesnesitelnými. Když znovu otevřel oči, tak se mlhavě divil, jak je možné, že doposud neprobudil strýce s tetou. Zřejmě měl štěstí.

---

Ostatně to netrvalo dlouho.

"Co se to tu k čertu děje!" zavrčel zlostný hlas a dveře se otevřely dokořán.

Harry zvednul hlavu, před očima se mu všechno rozplývalo, protože se naposledy vzbudil nejvýše před několika minutami. Ještě pořád zůstával v polospánku, ve kterém stíny vypadaly jako smrtijedi a nezvaný host s postavou jeho strýce, mohl znamenat pouze další potíže.

Mladík se nejistě zvednul, přičemž nepouštěl hůlku ze zdravé ruky. Hůlka se chvěla.

"Pottere!" zařval strýc s vyvalenýma očima.

---

Harry probuzený s definitivní platností spustil hůlku, odsunul se ke stěně a opřel se o ní. Mlčel, protože neměl co říci. Dobře si pamatoval jejich poslední setkání – tehdy se přece málem zapřísahal, že ho Dursleyovi už víckrát neuvidí. A teď tu musí zůstat celý den. Respektive tak dlouho, než Severus pochopí, že Harry potřebuje pomoc. Nemůže se do Bradavic vydat sám.

Ano jezdí tam expres a také by mohl najít krb, připojený k letaxové síti, ale ukazovat se teď na veřejnosti, mu přišlo příliš riskantní. Dokonce s maskou a použitím mudlovské kosmetiky. Udělalo se mu nevolno při vzpomínce na svou nedávnou jistotu a falešný pocit bezpečí.

"Pottere!" opět zařval Vernon a postoupil o krok kupředu.

---

Harry si uvědomil, že ještě neodpověděl, protože se ponořil do svých myšlenek a potřásl hlavou, aby se vzpamatoval.

"Ano, strýčku Vernone."

Muž stáhl zježené obočí.

"Jak se opovažuješ, vkrást se sem takhle potají?"

Harry by mu mohl objasnit, že se sem přenesl a ne vkradl, ale takové vysvětlení by sotva změnilo strýcův postoj k lepšímu. Podle všeho, snažit se změnit Vernonův postoj, spadalo v současné době spíš do oblasti fantastiky, ale proč se o to nepokusit. Pořád lepší, než použít na příbuzného kletby.

*Ať se děje cokoliv* – rozhodl se Harry. *Vernon ho nesmí vyhodit z domu. Harry tu zůstane doSeverusova příchodu. *

---

Proto teď shrnul z ramene deku a ukázal strýci zlomenou ruku.

"Mám problém."

Vernon couvnul.

"To je vidět," odpověděl hrubě. "Je to tak špatné, jak to vypadá?"

"Ano."povzdechl si Harry a přestal se snažit, aby se postavil. Raději se opatrně spustil na malou stoličku, zřejmě určenou tetě.

Vernon se zamračil a prohlížel si synovce od hlavy k patě. Bylo jasné, že si všiml i ostatních zranění, a okamžitě si udělal představu o tom, co se stalo, ale už ji nestačil říci nahlas. Na prahu se objevila Petúnie.

---

"Co se děje, Vernone?" a potom šokovaně pokračovala: - "Harry?"

"Ano," znovu se ozval mladík. Zarazil se, když málem upustil hůlku a stiskl ji pevněji. Ale to nepomohlo. Cítil se na pokraji ztráty vědomí.

Na dřevěné podlaze zaklepaly podpatky, když teta přišla blíž.

"Co se stalo? Och bože, tam... co je to – tvoje kost?"

Harry slabě přikývnul. Potom, i když chápal veškerou nesmyslnost vysvětlení své situace, zamumlal:

"Vypadl jsem z okna."

"Podle mě se zapletl do rvačky, rvačky na nože." tvrdě poznamenal Vernon a prohlížel si Harryho tvář.

---

"Právě proto jsem vypadl." začal vysvětlovat mladík.

"Copak, tentokrát ti nepomohl žádný létající automobil?" znechuceně se ušklíbl Vernon. "Nebo koště?"

"Magie nemůže řešit veškeré problémy."

"Neopovažuj se říkat taková slova v mém domě!" zahřměl Vernon a udělal krok kupředu. "Nedovoluj si nám ho házet do tváře, kluku! Jakoby to bylo něco, čím se můžeš chlubit. Nenormálnost už zabila tvé rodiče a podívej se na sebe! Moc štěstí ti nepřinesla, že?"

Harry unaveně zvednul hlavu. Dřív ho strýcova slova rozčilovala, nutila ho vztekat se, ale dneska se dotkla něčeho hluboko uvnitř.

"Ne nepřinesla," souhlasil tiše.

Souhlas, jak to vypadalo, Vernona ohromil. Div se neudusil šokem. Mezitím se Petúnie už vzpamatovala ze svého.

"Vernone, připrav auto," přikázala ostře. "Odvezeme Harryho do nemocnice."

---

Ne, Harry se nechystal opustit dům, dokonce ani proto, aby jel do nemocnice, ale tetin návrh ho omráčil. Správně, byl v agonii, ale zatím neblouznil. Ani jeho bujná fantazie nestačila na to, aby si představil Dursleyovi, že mají o něho starost. Napadlo ho, že se možná Petúnie už nemá o koho starat, a to mohlo znamenat jen jedno.

"Takže Dudley už tady nebydlí?"

Tetě se zamžil pohled.

"Poslali jsme ho na cesty po Evropě, jak už dlouho plánoval. Hrozně se mi stýská!" - utřela si oči. "Píšu mu každý den, ale to nepomáhá."

Harry nevěděl, co by na to měl říct – zjevně měl štěstí, že Dudley nebyl doma.

---

"Tak dělej," najednou se podrážděně vzpamatovala teta."Nemohu tě nechat v takovém stavu. Co kdyby někdo přišel a uviděl tě. Jedeme do nemocnice."

Jenže Harry si všimnul, že se Vernon stále nepohnul z místa. No tím lépe.

Harry si odkašlal a narovnal v ramenou.

"Promiňte, že to řeknu, ale magie dokáže léčit lépe než jakýkoliv doktor."

Vernon sjel pohledem na kouzelnou hůlku.

"Nestrpím takovou... odpornost ve svém domě. Stačí, co jsi už pošpinil svojí tváří!

"Myslel jsem, že bude lepší nekrvácet po celém domě."

Petúnie zbledla a očima sjela na deku pohozenou na zemi.

---

"Nejlepší bude, když pojedeme do nemocnice."

"Ne."

"Jsi jenom kluk a budeš dělat to, co se ti řekne." - vybuchl Vernon a Harry si uvědomil ironii situace. Strýci se zjevně moc nechtělo vézt ho do nemocnice, ale druhá alternativa – magie v jeho domě – byla hrozná do té míry, že byl ochotný jednat proti své vůli, jen aby se synovce zbavil.

Harry ochladl, když si nakonec zřetelně a tvrdě uvědomil, své postavení. Musí zůstat v domě, bez ohledu na to, co chce Verna, nebo Petúnie. Ať se stane cokoliv, nemůže překročit práh domu, na který se vztahuje ochrana krve.

"Doktoři se budou ptát, jak se rány mohly zahojit samy od sebe." Namítal Harry a trochu pohnul rukou na ukázku. Petúnie se podívala na obnaženou kost, kolem které začala srůstat kůže, a smrtelně zbledla. Bude nutné říci jim o magii, a potom se všichni v Kvikálkově dozví o vašem příbuzenství s čaroději, teto Petúnie..."

"Ne, já nejsem příbuzná s čaroději," zaječela Petúnie. "jen s tebou a bůh je mi svědkem, jak toho lituji."

No, jak se zdá, alespoň upustila od úmyslu jet do nemocnice.

---

"Poslyšte, potřebuji tady jen chvíli počkat, dokud za mnou nepřijde můj učitel. Dneska večer. Dobře?"

"Tvůj učitel přijde sem? Tvůj nenormální učitel? Jak sis dovolil pozvat ho sem, když víš..."

"Nezval jsem ho. Večer se musím vrátit do školy, to je všechno. Měl jsem prostředek k návratu, ale byl zničený. Bude mě hledat a začne právě tady."

Harry si skousl rty a doufal, že alespoň jednou v životě Dursleyovi projeví slušnost a dovolí mu zůstat. Opravdu nechtěl použít kouzlo proti příbuzným. Jenže pokud to bude cena, kterou je nutné zaplatit za bezpečný úkryt, kde ho nedostanou smrtijedi...

"Samozřejmě, nemůžeš se přece courat po Surrey v takovém stavu." zavrčela tetička. Jenže co jí k tomu vlastně vedlo: strach o svou drahocennou reputaci, nebo najednou probuzený soucit, to Harrymu nebylo jasné. Ostatně to bylo jedno.

"Jenom jeden den. Vypadneš odtud, jen co se setmí, rozumíš? Bez ohledu na to, jestli se objeví tvůj učitel, nebo ne."

"Aha teď se rozjel, odfrknul si v duchu Harry, ale zároveň přikyvoval.

Strýcova tvář se zkřivila do grimasy.

"Dobře, jdi dolů – tam alespoň budeš na očích. A schovej tu svou ničemnou hůlku. Snad si nemyslíš, že je pro nás příjemné se na ní dívat?"

---

Harry se zvednul a zastrčil hůlku do kapsy kalhot. Konec vykukoval ven, ale to Dursleyovi přežijí. Každé hnutí vyvolávalo ohnivé výbuchy bolesti a jemu se podlomila kolena při vzpomínce na hodiny magické první pomoci. Umrtvující čáry bylo doporučeno užívat pouze v přísně omezeném množství, jinak na ně nervy přestávaly reagovat. Sloužily jako pomocný prostředek do té doby, než dorazil léčitel.

Do soumraku ještě bylo nemožně daleko. Snad už po sté od chvíle, kdy uprchnul od smrtijedů Harry litoval, že dosud nemá telepatické spojení se Severusem. K čertu, kdyby měl nějakou možnost, jak navázat spojení s lektvaristou a mohl mu dát mu vědět, aby si pospíšil!

Nebylo to dokonce ani kvůli bolesti, kterou cítil, ale protože se mu hrozně nechtělo zůstávat v tomhle domě. Mohl by poslat patrona? Ale ne, nebyl si jistý, že jeho stříbrný posel, by byl schopen doručit zprávu ze Surrey až do Skotska. Dokonce, i kdyby se to povedlo, zůstávalo riziko, že svým patronem přiláká pozornost smrtijedů a tím pádem vystaví Severuse nebezpečí.

Nervozitou mu vyschlo v ústech. Oh Merline, kdyby Severus zemřel, tak pro něj nebude nikde existovat bezpečné místo, kromě tohoto domu, u Dursleyů.

---

Najednou mu hlavou projela bolest.

"Ehm... nemohl bych dostat pár tabletek paracetamolu?"

"Pokud vím, prosil jsi jen o to, abys tu mohl přečkat den!" vyštěkl Verna. "Jaká drzost. Stačilo, abychom mu dovolili přestoupit práh, a už má další požadavky!"

Harry potlačil touhu cosi odseknout v odpověď. Ostatně nadávky by mu od bolesti hlavy nepomohly. Mimo to, hrubostí od Dursleyů nikdy nic nezískal.

"Víš, teto Petunie, hrozně nerad bych zvracel na tvůj elegantní koberec..."

Zřejmě to bylo všechno, co musel říci.

Petúnie se rychlostí světla vrhla po schodech nahoru do ložnice a okamžitě se vrátila se dvěma tabletkami v ruce. Přinést vodu se už neobtěžovala. Harry si ji musel obstarat sám, a tak pomalu sestupoval po schodech do kuchyně. Hlava se mu točila tak strašně, že div na schodech neupadl. Když cítil, že ho nohy neudrží, dovlekl se do obývacího pokoje a doslova upadl do jednoho z měkkých křesel.

-----------------------------------------------------

Pokračování příště.