Hloubky zimy 18B
14. únor 2011 | 22.49 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 18B
Kapitola 18B
-
Draco.
"Ahoj, jdeš někam?" zeptal se ho blondýn cestou nahoru po rampě, kterou postavili přes schod u vchodu. Harry na Draca jen zíral. Panika ho začala opouštět a hladina adrenalinu se snižovala.
"Co je?" ptal se Draco a mírně se mračil.
"Kde jsi byl?" vyhrknul Harry. Draco se nyní opravdu mračil.
"Byl jsem venku. Můžu opustit dům a jít ven, ne?"
Harry jen zíral. Když se mu srdce dostatečně uklidnilo, kývl. Polkl a chraplavě řekl. "Samozřejmě."
-
Uvnitř se zděsil.
Uvědomil si, že nemá daleko k slzám. Úlevou, že Draco není zraněný, unesený nebo ještě něco horšího. Obrátil se a utekl do svého pokoje. S bouchnutím za sebou zavřel dveře. Uvnitř pokoje pak jen zůstal stát. Měl pocit jako by měl na hrudi kámen a cítil bolest.
Zamotala se mu hlava, tak se posadil. Slzy - pálily ho v očích, ale odmítl je nechat téct.
Jemné zaklepání na dveře ho vyděsilo, i když by nemělo.
Draco je otevřel a s malými obtížemi vjel dovnitř.
-
"Harry, jsi v pořádku?" zeptal se.
Pomalu se k Harrymu sedícímu na posteli blížil.
"Samozřejmě." Odpověděl Harry, ačkoliv to znělo úplně špatně i jemu samotnému.
Měl vědět, že ho Draco nenechá o samotě.
"Ano?" zavrčel Draco. "To vážně vidím. Sedíš tu na posteli a vypadáš, jako bys chtěl kvůli něčemu brečet. Tváře ti hoří a zlobíš se. Tak to jsem si jistý, že jsi v pořádku."
"Draco... "
Draco se k němu přiblížil a položil mu ruku na jeho.
"Jen... ne." řekl Harry, hlas měl náhle slabý.
Veškerá energie ho náhle úplně opustila.
-
"Jen ne, co?" zeptal se Draco, nyní jemnějším hlasem.
Mluvil tak, jako by jednal s divokým zvířetem a Harry cítil, že k tomu popisu nemá daleko. Zcela jistě byl nespolehlivým zvířetem - ani on sám nevěděl, jak na určité věci bude reagovat. Dracova ruka zůstávala na té jeho a blondýn se k němu pomalu nakláněl.
"Neopouštěj mě." Šeptal Harry.
Draco se na něj opět zamračil a naklonil hlavu na stranu.
"O to ti jde? To je to o čem to celé je?"
Harry neodpověděl - nemusel.
-
Draco to stejně věděl, zatřásl hlavou a slabě se zasmál.
"Někdy jsi opravdu zvláštní Harry Pottere." Řekl.
Pak se naklonil a jemně Harryho políbil. Dovolil, aby se jejich rty pomalu setkaly.
Harrymu to připadalo jako by se ocitl v nebi a srdce mu konečně začalo bít pomaleji.
Když se od sebe odtáhli, Harry sklopil oči a prohlížel si ruce. Nebyl schopný dívat se do Dracových šedých očí a na jeho něžný úsměv.
Jsou nádherní, že ano.
Vzpomněl si na Hermionina slova a ta ho z nějakého důvodu přinutila vzhlédnout.
-
Zelené oči se setkaly se stříbrnými a Harryho svět se zastavil.
Ve stříbrném pohledu našel takové porozumění.
Porozumění, smích, smutek a - lásku?
-
Náhle ho přepadl záchvat kašle a přerušil něžný okamžik. Harry se předklonil a chytil se za prsa. Pak ucítil ruku na zádech, pomalu mu po nich přejížděla a slyšel také hlas, který k němu mluvil. Hlas byl klidný, ale pod klidem byla cítit panika.
"Lehni si Harry. Ššš. Lehni si a odpočívej." Mumlal Draco.
Harry se nechal položit na postel, kde ho záchvat kašle pomalu začal přecházet.
Ruka mu jemně masírovala rameno a uvolňovala napětí, které cítil.
"Proč jsi mi neřekl, že jsi nemocný? Neměl jsi dneska vůbec chodit do školy." Káral ho jemně Draco.
Harry zůstal zticha. Dracova slova mu začala splývat, dokud nezůstal jen konejšivý hlas.
A on nechal ten hlas, aby ho ukolébal do bezpečného a tolik potřebného spánku.
-
Následující dny byly pro Harryho peklem.
Chytil chřipku a bylo to přesně tak hrozné, jak mu každý vyprávěl. Horečka, kterou dostal první den, mu zůstávala a po celý čas ho nechávala v mlhavém snovém stavu.
Mezi horečnatými stavy ho mučily také záchvaty zimnice a bolesti hlavy.
Nenáviděl to, že je nemocný.
-
Draco se o něj staral, za což mu bude navěky neskonale vděčný.
Dělal mu snídaně a servíroval mu je do postele, když je do Harryho pokoje přivezl na tácu položeném na kolenou. Nutil ho pít neuvěřitelné množství vody a polykat prášky.
"Máš štěstí, že nejsi poloviční víla." Řekl mu s úsměvem Draco v jednom z jeho jasnějších okamžiků. "Já bych si ty prášky brát nemohl."
Na Harryho tváři se objevila hrůza.
-
"Co když to ode mě chytíš?" zeptal se, zatímco popotahoval, když mu začalo téct z nosu. Draco mu podal kapesník.
"Nedostanu." Ujistil ho. "Je to jediná věc, za kterou mohu být vděčný svému otci.
Chtěl si být jistý, že jsem dobře chráněný proti běžným nemocem mudlů i čarodějů."
"Ale v nemocnici - jsi byl nemocný. Hermiona říkala, že to je nějaká obyčejná mudlovská nemoc."
"Tenkrát celý můj imunitní systém selhal kvůli mudlovským lékům a šoku, který moje tělo zažilo při nehodě. Kouzlo, které mě mělo chránit, selhávalo." Vysvětloval mu Draco a něžně ho hladil po vlasech.
-
"No to kouzlo na mě taky můžeš kdykoliv zakouzlit." Řekl Harry.
Celé tělo ho příšerně bolelo a cítil, jak začíná být opět unavený. Brzo znovu usne.
"Opustil jsi kouzelnický svět. Takže žádná kouzla a magie." Připomínal mu Draco.
"Můžou existovat výjimky. Namítal Harry a zíval. Draco ho přikryl dekou a zašeptal.
"Spi."
Během toho co Draco kouzlil, Harry usnul.
Blondýn se naklonil nad Harryho a lehce ho políbil na zpocené čelo.
Harry se ve spánku usmál.
V době kdy byl Harry nemocný, Draco zůstával doma a staral se o něj, jako by to dělala matka s nemocným dítětem.
Přikrýval ho, když se odkopal v horečce.
Dával mu mokrý ručník na čelo, aby mu ulevil, když mu horečka stoupala.
Chlácholil Harryho, když ho ve spánku přepadaly noční můry a nutily ho prožívat znovu poslední rok v Bradavicích.
-
Harry si nechtěl vzpomínat. Nechtěl ty hrůzy znovu prožívat ve spánku.
Přesto skoro vůbec nevstával z postele.
Chodil jen na toaletu a v sobotu ho Draco odtáhl do koupelny, aby se osprchoval.
Než se Harry vrátil do pokoje, Draco mu převlékl postel. Jak to dokázal, to Harry netušil, ale Draco byl úžasný v tom, co dokázal i když byl odkázaný na kolečkové křeslo. Připravil Harrymu také čisté pyžamo na převlečení.
Když mu ho podával, uvědomil si Harry, že Draco vypadá šťastně.
Opravdu byl šťastný, když se o něj mohl starat.
-
Prozrazovalo to něco v něžnosti hlasu. Bylo to ve způsobu, jakým se ho dotýkal a kterým ho uklidňoval.
"Díky." Řekl Harry náhle tichým hlasem a s očima upřenýma na Draca. Ten se na něj překvapeně podíval.
"Za co?"
"Za tohle. Za to, že se o mě staráš." Odpověděl mu Harry a ukazoval na sebe, postel a sklenici vody, která stála připravená na nočním stolku. Dracovi se na tváři objevil jemný úsměv.
"Jsi tak trochu hloupý, že ano. Proč bych to pro tebe nedělal? Ty jsi to pro mě dělal taky."
"Takže oplátka?" zeptal se Harry. Byl tak trochu zklamaný, že mu Draco jen vrací laskavost.
"Ne. Jsem přítel." Řekl mu Draco.
"Jen přítel?" neodolal Harry, aby se zeptal.
Draco naklonil hlavu na stranu a po chvíli upřesnil.
"Tvůj přítel."
"Můj." Potvrdil Harry, naklonil se a Draca krátce políbil.
-
Když se od sebe odtrhli, oba se usmívali. Harryho usměv byl větší.
Pak s dalším záchvatem kašle ho Draco přinutil si opět lehnout, a nechal ho o samotě s tím, že jde připravit večeři.
Harry zavřel oči a během pár minut upadl do spánku.
-
Byl zpátky v Bradavicích. Ve velké hale. Ta byla zaplněná lidmi, ale nebylo to díky nějaké radostné události. Výkřiky a smrt visely ve vzduchu a všude kolem létaly kletby a zaklínadla. Hůlky vibrovaly hrubou silou, která naplňovala místnost.
Harry stál proti Voldemortovi, zatím co jeho přátelé umírali kolem něj, aby zajistili, že bude moci porazit Temného pána.
Byl spoutaný omezujícím kouzlem a nemohl se hýbat.
"Na tenhle okamžik jsem čekal dlouho." Sykl Voldemort.
Zuřivost, která v Harrym rostla od té doby, co Ron zemřel - ne co zemřel Fedrák - sílila, naplňovala ho temnotou a nutila ho vidět rudě. Neposlouchal co Voldemort povídal, místo toho se soustředil na sílu uvnitř něj.
Harry si pamatoval na jasné světlo.
Nikdy nepochopil, proč tu bylo světlo, když upadal do temnoty.
-
Když se opět probudil, byl na ošetřovně - nebo v tom, co z ní zbylo.
Hermiona brečela vedle něj.
Scéna okolo něj se změnila na jeden z mnoha pohřbů, kterých se zúčastnil po konečné bitvě.
Zář z očí Albuse Brumbála zmizela, teď se jimi díval mrtvě před sebe a jeho bílý plnovous byl potřísněný krví a špínou.
Minerva McGonagalová klečela nedaleko Hermiony a tvář měla staženou bolestí.
Viděl krátkou ceremonii, při které byl Severus Snape povýšen na ředitele Bradavic. Ještě nebylo rozhodnuto, kdo bude jeho zástupcem nebo zástupkyní.
-
"Jen se snaž, Harry. Nikdo od tebe nemůže čekat víc." Řekl mu Remus Lupin.
Harry ho viděl padnout při misi ani ne měsíc před finální bitvou. Stříbrná kulka mu prolétla srdcem - krev, bolest a nervy drásající zavytí.
A přesto byl Moony tím, který mu říkal, že se smrti neobává. Bude pak přeci s Tichošlápkem.
-
"Až bude po válce, požádám Angelinu o ruku." Svěřil se mu Fred Weasly, pak padl mrtvý a jeho krev se mísila s tou, která byla již na podlaze.
Percy Weasly stál před Harrym. "První ročník tudy, prosím!"
A pak byl také mrtvý.
Weaslyovic rodina trpěla daleko více než jiní - hrůza, když Molly a Artur našli temné znamení na Percyho ruce.
Přicházeli před Harryho stále v rychlejším tempu: Terry Boot, Padma Patilová, Ernie Macmilian...
Seamus Finnigan zemřel o měsíc dříve než Ron. "Myslíš si, že vůbec někdy tuhle válku vyhrajeme?"
Ne....
Harry na to neodpověděl a Seamus měl na tváři překvapený výraz, když mu dýka projela srdcem. Ron Weasly, rudé vlasy kontrastovaly se zelenou trávou zbrocenou krví.
.....tolik krve......
-
Stěny v jeho snech byly temně rudé......
Nebylo tu moc lidí, kteří zůstali ve škole. Hala byla podivně prázdná. Harry cítil, jak on sám proplouvá halou. Sluneční svit pronikal dovnitř velkými okny, ale scéna byla černo bílá, lidé kolem něj ztratili barvu a svou esenci.
V hrudi mu narůstala panika.
Hannah Abbott se na něj smála a pak už tu bylo jen více bolesti.
Dennis Creevey, kráčel vedle svého bratra a krev mu náhle vytryskla z úst, nosu a uší, když mu kletba roztrhala srdce....
-
Byl opět venku, obrazy lidí dávno mrtvých, se stále objevovaly před ním. Mohl se natáhnout a dotknout se jejich tváří, aby si dokázal, že jsou pravé a všichni nejsou pryč. Ale oni by zmizeli.
Cítil, jak ho v očích pálí slzy, ale nechtěl je nechat téct.
Vincent Crabbe a Gregory Goyle se mu posmívají a v příští vteřině leží mrtví na podlaze ve Velké hale. Nikdy se neodloučili jeden od druhého, a Harryho nijak nepřekvapilo, když je oba našli mrtvé, ani ne jednu stopu daleko od sebe.
-
Objevila se před ním Nymphadora Tonksová, její vlasy měly modrou barvu a na tváři úsměv, mávala na něj. "jak se ti líbí dneska moje vlasy?" Jen, aby se ten úsměv změnil v grimasu bolesti a smrti.
Dedalus Diggle ho zdravil a pak klesl na kolena, smrtící kletba ho zasáhla do zad.
"Tohle je jedno ochranné kouzlo, které ministerstvo testuje." Říkal mu Kingsley Shaklebolt a náhle mu začala krev proudit ze všech ran po těle.
-
Velká hala byla jeden velký zmatek smrti, krve a destrukce.
Všechno bylo uklizeno dřív, než tam Harryho pustili, ale on stále mohl vidět mrtvá těla na podlaze, hrdla zkroucená v nepřirozeném úhlu, tváře stažené strachem a bolestí. Stále mohl cítit krev a smrt ve vzduchu. Stále mohl slyšet křik ozývající se a odrážející se od stěn, pronikající jeho tělem, jako tisíce nožů.......
Hermiona za ním přišla a z očí jí tekly slzy
"Harry." Řekla a položila mu ruku kolem ramen.
Odvrátil se od ní a odešel.
-
Byl sám v něčem obrovském temném strašidelném - ale alespoň to bylo prázdné, bez pocitů a lidí. Tady nikdo nemohl být zraněn a jeho to nemohlo bolet.
Náhle mu temnota zmizela z pod chodidel, a on cítil, jak padá....
....dolů.....
...mrtvý....
Zavřel oči a přál si, aby jeho cesta na druhou stranu byla rychlá .......
....doufal, že se opět brzo setká s Ronem.........
-
Někdo s ním třásl, jemně, ale důrazně.
"Harry, probuď se. Je to jen sen."
Harry otevřel oči, cítil se dezorientovaný a unavený, celé tělo ho bolelo.
Podíval se na anděla před sebou. Světlé vlasy, tvář a půvabné rysy: Draco.
"Jsem v pořádku." Řekl chraplavým hlasem. Unavený zavřel znovu oči.
"Házel jsi sebou a naříkal ze sna. Co se ti zdálo?" ptal se starostlivě Draco.
Zelené oči se podívaly do šedých, když se Harry chystal Dracovi odpovědět.
-
"O poslední bitvě." zamumlal konečně.
Na Dracově tváři se objevilo porozumění. " Aha." Poznamenal jemně.
"Mnoho lidí zemřelo Draco. Fred, Padma, Hannah, Terry - McGonagalová - Brumbál." Poslední jméno nebylo skoro slyšet. Draco se naklonil dopředu. Překvapil Harryho, když mu vzal tvář do dlaní. Harry se uvolnil a opřel se do doteku.
"Já vím. Bylo to - děsivé."
"ty jsi tam nebyl. Nemůžeš... "
"Slyšel jsem o tom povídat. I když jsem byl v mudlovském světě, nemohl jsem se vyhnout zprávám o tom. A četl jsem Denního věštce."
-
"Mnoho lidí ze Zmijozelu zemřelo také. Zabini, Grabbe, Goyle - Pansy Parkinsonová. Skoro všichni z tvého ročníku a i mnoho z nižších." Pokračoval Harry smutným hlasem. Draco se k němu přitáhl blíž a hladil ho po tvářích.
"Nemohl jsi je zachránit."
"Já - ne, nemohl. Ani jsem nemohl zachránit Rona." Náhlá hořkost mu vstoupila do hlasu.
Harry si všiml jak Dracovi v pohledu přelétla bolest a vinna a vyhnala mu z tváře jemný úsměv. Draco odtáhl ruku.
"Je mi to líto."
-
Harry se na okamžik zamračil a pak zatřásl hlavou.
"Nemáš čeho litovat. Tvůj otec se smaží v Azkabanu a Voldemort je mrtvý, tak je Ron - pomstěn."
"Ale na tom doopravdy nezáleží, ani to nepomůže, že ano?" zeptal se Draco a ve tváři měl napětí.
"Ne, nepomůže, ani mu to nevrátí život." Řekl Harry tiše.
Draco sklopil oči, aby se vyhnul Harryho pohledu. Harry přemýšlel, co se světlovlasým mužem děje, proč se chová jako by si myslel - oh.
On si myslí, že je to jeho vinna, že je Ron mrtvý.
Vinna z Draca přímo sálala v silných vlnách.
-
"Draco." Promluvil a naplnil hlas něhou, kterou k druhému muži cítil. "Pojdˇsem."
Draco se překvapeně podíval vzhůru, v očích měl - strach? Úžas? Harry to nemohl rozpoznat.
Následovalo několik neohrabaných vteřin, než se Draco přesunul z křesla a posadil se strnule na okraj postele. Držel se od Harryho dál. Harry se usmál, když se Draco nedíval. Zvedl se do sedu i přes protestující svaly a bolest hlavy.
"Nebyla to tvoje vinna. Nezabil jsi ho. Chtěl si být jeho přítel." Povídal Harry jemně a přinutil Draca, aby se na něj podíval.
"A to ho zabilo. To jsem teda skvělý přítel." Namítl na to hořce Draco.
-
"Jsi skvělý přítel." V Harryho hlase nyní bylo mnohem více důraznosti než předtím. "Podívej se na sebe teď. Staráš se o mě. Vaříš mi a dáváš pozor, abych dost pil. Drž - držíš mě, když jsem na dně a směješ se spolu se mnou, když jsem šťastný - Jsi naprosto ..."
Harrymu selhal hlas, když se na něj Draco podíval doširoka otevřenýma očima. Harry přemýšlel, jestli je to světlem nebo jestli se opravdu v Dracových očích lesknou slzy. Přitáhl si ho blíž a objal ho a držel ho pevně. Na okamžik to vypadalo, jakoby Draco zadržoval dech, než se v Harryho náruči uvolnil. Položil hlavu na Harryho rameno a zavřel oči. Harry uvolnil svůj stisk a jen ho dál držel v náruči.
-
"Jsou nádherní, že ano?"
Hermiona o tom zdaleka neměla ani ponětí, pomyslel si Harry, když se podíval dolů na Draca, který zhluboka dýchal opřený o jeho hruď. Blonďaté vlasy mu padaly do očí a zářily ve světle. Světlé řasy mu na tváři zanechávaly dlouhé stíny. Růžové rty, plné a hebké.
"Jsi silný, okouzlující a úžasný," povídal mu tiše Harry. Dracův dech se zrychlil a ruce, které svíraly látku Harryho pyžama, jí stiskly pevněji.
"Nenecháš se ničím stáhnout dolů. Jsi odkázaný na kolečkové křeslo, ale bojuješ proti tomu, nenecháš se tím svazovat. Žiješ dál, i když si myslíš, že je to těžké. Nasloucháš mi, když ti povídám o škole, Bradavicích a - ovšem dalším. Spřátelil ses s mými přáteli. Zachránil jsi mi život. Jsi - jsi neuvěřitelný. Jsi všechno."
Dokončil skoro šepotem, rukou odhrnul Dracovi z očí pramen vlasů.
-
Když to udělal, uviděl jak Dracovi po tváři tečou slzy.
"Nejsem nic z toho." Ozval se Draco chraplavým šepotem.
"Nepřál jsem si nic jiného než umřít, když se mi stala ta nehoda. Nepřál jsem si nic jiného od té doby co mě otec a Voldemort přinutili utéct z kouzelnického světa."
"Ale nezemřel jsi," odporoval mu Harry. Políbil Draca lehce a vzal mu tvář do dlaní. "Jsi tu a žiješ, bojuješ."
Draco se na Harryho podíval a ten skoro zalapal po dechu, když uviděl smutek v jeho očích. Dracovy ochranné zdi byly naprosto pryč, tohle byl on opravdu a úplně.
"Je to tak těžké."
Harry objal Draca pevněji.
"Já vím, že je. Život není jednoduchý - to jsem se naučil. Ale - nedá se dělat nic jiného než v něm pokračovat a bojovat."
"Jenom mluvíš z horečky." Řekl Draco a schoval tvář na Harryho hrudi.
-
Harry projel prsty Dracovy vlasy a užíval si jejich hebkost.
"Ale no tak, to není pravda. Cítím se mnohem lépe, protože ses o mě staral." Odmlčel se a pozorně Draca sledoval.
"Nemusíš být silný pořád. Jsem tady - můžu ti pomoct. Nemusíš všechno dělat sám." Říkal mu jemně.
"Ale co když tu nebudeš? Když odejdeš?" zeptal se Draco a odtáhl se, aby se mohl na Harryho podívat. Harry si ho přitáhl zpět k sobě a než se podíval do těch šedých očí, nakrátko zavřel své zelené.
"Nikam nehodlám odcházet." Řekl jemně.
Když Draco otevřel pusu, aby protestoval, Harry mu položil prst na ústa.
"Ššš." zašeptal. Naklonil se a přitiskl své rty na Dracovy.
-
Dracovy rty byly hebké. Harry byl něžný a jazykem kroužil po Dracově dolním rtu.
Nutil ho povzdechnout si a přitisknout se blíž. Když se odtáhli, Harry se na Draca lehce usmíval.
"Nikam nehodlám odcházet a jsem -"opakoval, ale pak zmlknul a zívnul si.
Krátce se zasmál.
"A jsem unavený." Řekl.
"Měl bys spát." Usmíval se na něj Draco. "Tohle bychom teď neměli probírat."
Chtěl se zvednout, přesednout do křesla a odejít, ale Harry ho chytil za zápěstí.
"Jen - zůstaň se mnou."
Když se Draco zamračil, dodal.
"Prosím?"
-
Draco otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslel. Harry si opět napůl lehl, Draco se pomalu položil vedle něj a pevně ho objal. Harry si povzdechl a spokojeně se k němu přitulil. Doufal, že se noční můra nebude opakovat, teď když je Draco u něj.
Pokud nic jiného Draco ho určitě probudí.
"Pořád máš teplotu, celý hoříš." Řekl mu Draco s rukou na jeho čele.
"Hmm. To by vysvětlovalo, proč jsem tak ospalý." Odpověděl mu Harry, zatímco byl na poloviční cestě k spánku.
Draco kývl a natáhl se, aby zhasnul světlo.
Pak si opět lehl, políbil Harryho na rameno a oba klidně usnuli.
-
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 18B | bara1982 | 15. 02. 2011 - 10:49 |
| RE: Hloubky zimy 18B | bara1982 | 15. 02. 2011 - 10:52 |
| RE: Hloubky zimy 18B | ivet | 15. 02. 2011 - 11:33 |
| RE: Hloubky zimy 18B | misule | 15. 02. 2011 - 11:49 |
| RE: Hloubky zimy 18B | bacil | 15. 02. 2011 - 19:13 |
| RE: Hloubky zimy 18B | salazaret | 15. 02. 2011 - 19:40 |
| RE: Hloubky zimy 18B | balduin | 15. 02. 2011 - 22:00 |
| RE: Hloubky zimy 18B | nade | 16. 02. 2011 - 14:40 |