Invocare 007

 

Víkend skončil, a znovu se začalo vyučováním pokročilých lektvarů. Bez Pottera jako ztělesněného životního fenoménu, který Severus v duchu nazýval "Syndromem Longbottoma", dvouhodinová lekce proběhla bez nehod. Slečna Grangerová se chovala tiše, pouze jednou zdvihla ruku a projevila tak přání odpovědět na otázku. Sama v průběhu hodiny nepromluvila. Vypadala naprosto odpočinutá, i když v tu dobu už Severus pochopil, že její únava pocházela spíš od nočních besed s duchy, nežli kvůli sladce strávenému času s milencem.

Samozřejmě, že ho ani nenapadlo omluvit se. Zaprvé on se nikdy neponižoval před studenty, a za druhé mezi Grangerovou a Potterem existoval každopádně románek. Za normálních podmínek by nevěnoval pozornost tomu, jak se na sebe dívají zamilovanýma očima, ale v současné době bylo jasné, že toto pouto může celou situaci zkomplikovat. Jak si uvědomil.

Severus dvakrát pročetl Potterův zápisník od začátku do konce a jenom s námahou se udržel od přidání svých vlastních komentářů. Dokonce ani neopravil pravopisné chyby, i když se mu ruce třásly touhou škrtat v textu. K čertu, kde se Potter učil psát.

Jakmile skončil se zápisníkem, přešel Severus k víc náročné práci. Začal sestavovat sinopsis, který mu ředitel doporučil připravit pro Harryho. Byl to jeden z Brumbálových dobrých nápadů, i když pochopitelně vypracovat tento dokument bylo zatraceně složité. Zvláště když byl Severus povinný zachovávat zdvořilost. Přesto během práce zjistil, že pro některé aspekty kletby Cambiare, (Severus ji pávě jako kletbu vnímal) se jen těžko hledala zdvořilá formulace. Nemohl ale očekávat, že Potter přečte jediný existující text, napsaný v hindustánštině a několika dalších mrtvých jazycích a začarovaný ke všemu tak, aby odrazoval od překladu samotného zaklínadla a to velmi pracného. Žádný div, že Kaligula nedokázal dotáhnout obřad až do konce.

Pravděpodobně ten nafoukaný hlupák nedomyslel všechny následky ceremoniálu, natož aby promyslel složité postupy jednání, které vyžadovalo jeho provedení. Severus chvíli přemýšlel, zda latinsky psané knihy starého Říma, správně popisovaly podstatu ceremoniálu. Ale knihy každopádně zmizely dávno před pádem magického Říma, takže podobné dohady neměly žádný význam.

Jedno ale bylo nepochybné. Působivý neúspěch Kaliguly vyústil v to, že Cambiare bylo zapomenuto a zmiňovala se o něm pouze vysoká věda čar. Přesto pokud někdo ovládal několik mrtvých jazyků jako doplněk k hindustánštině a věděl kde hledat, měl šanci ceremoniál obnovit.

Pravděpodobně

Možná.

Samozřejmě pokud bude mít Potter tolik odvahy, aby to všechno absolvoval, vzhledem k tomu, že se ukázal neschopný dokonce k jeho jednoduchému projednání.

Nebylo na tom nic směšného - vždyť chlapec ani netušil, jak trapný by podobný rozhovor byl.

Severus se zamračil a zvednul hlavu. Zdálo se mu to, nebo opravdu slyšel klepání na dveře. Tiché údery klouby prstů?

Ne, nikdo neklepal, uzavřel a znovu se ponořil do práce na esejích.

 

................................................................................................................

 

 

Tři dny po útěku z kabinetu ředitele, Harry pochopil, že oba - Brumbál i Snape - ve spojitosti s Cambiare čekají na jeho rozhodnutí. Jak jinak by bylo možné vysvětlit jejich podivné mlčení. První večer čekal, že ho každou minutou zavolají zpět, zvláště když Snape během večeře četl jeho zápisník s provokativním pohledem k nebelvírskému stolu. Ze začátku se Harry tvářil, že výzvy nepozoruje, ale když jeho přátelé odešli, mladíka ta hra unavila a tehdy se setkal s pohledem profesora lektvarů bez uhýbání.

Čekal, že uslyší: "Strhávám deset bodů Nebelvíru." Merlin je svědkem, že Snape nejedenkrát strhával body za pouhý pohled upřený na něho. Ale tentokrát ne.

Harry překvapeně sebral učebnice a šel se učit. Nejdřív lektvary, protože už stejně měl špatnou náladu. Jenže nic z toho co přečetl, nechápal, proto přešel k Obraně a napsal požadovanou patnácti palcovou esej o typické reakci " Bij se nebo uteč ", což byla obvyklá reakce dospělých mágů, kteří si chtěli zachovat život při útoku.

Téměř skoro s každým napsaným slovem čekal, že uvidí sovu, Fawkese, nebo madam Pinsovou, která by mu tiše řekla, že je ho potřeba jinde.

Harry studoval dlouho do noci, dokud ho zákaz vycházet nepřinutil k návratu do nebelvírské věže, a cestou se utvrzoval v přesvědčení, že si s ním promluví určitě ráno. Docela jasně si představoval, jak Brumbál doporučuje Snapeovi náležitě se vyspat, dřív než se ponoří do debaty a úvah o Cambiare.

V noci Harry nezamhouřil oči, ale ne kvůli nočním můrám. Tentokrát všechno bylo mnohem pochopitelnější. Ležel s otevřenýma očima a myšlenky se mu stále vracely k proroctví - do té doby, dokud z toho nezačínal bláznit.

Druhý den ráno při snídani únavou div nepadnul tváří do ovesné kaše, ale nakonec se rozhodl nějak tento den přečkat. A zase ho nikdo nikam nezavolal. Na druhou stranu, Snape se v době jídla ve Velkém sále neukázal, aby si posměšně četl jeho zápisky. Ale proč - to musí něco znamenat.

Sice se pořádně nevyspal, ale přece se mu podařilo zavřít oči v přestávkách mezi strašnými sny, na jejichž obsah si nemohl vzpomenout. Něco takového se mu stávalo jen zřídka. Každá minuta z těch tří uplynulých dnů, prošla jako v mlze. Harry nakonec pochopil, že nemůže čekat na sovu, ale musí jednat sám - a naštval se. Proč právě na něj svalili tíhu rozhodnutí. Proboha je mu osmnáct. Jak má vědět, co má v této situaci dělat?

V podstatě ale věděl, že existuje jen jedna otázka, na kterou musí odpovědět. Jestli chce porazit Voldemorta. - Ano či ne. - Nic víc.

Pokud ano, tak věděl, co musí udělat. No věděl víceméně.

 

........................................................................................................
 

 

 

Studenti jen zřídka čekali na Snapeho u dveří do jeho soukromých pokojů, dokonce ani ti ze zmijozelu ne. Pokud potřebovali něco projednat, šli rovnou do kabinetu, který přiléhal k soukromým pokojům. Leč Harry Potter byl povýšen nad předpisy a společenské chování, pokud se dalo soudit z jeho chování u stolu - vzhledem ke kterému vznikal dojem, že není schopný odlišit rukáv od ubrousku, nebo že nikdy o existenci ubrousků neslyšel. Alespoň se ten prokletý mladík, zatímco na něho čekal, učil a dokonce lektvary podle desek na učebnici. Severus pocítil okamžitou úlevu.

Pokud o tom přemýšlel, opravdu reagoval příliš ostře na Potterovo jednání v učebně. Byl to jeho student sedm let a Severus dobře věděl, že chlapec není hloupý. Potter ho provokoval a on té provokaci podlehl. Co k tomu mladíka vedlo, je už druhá otázka, ale Severus měl podezření, že se to určitým způsobem vztahovalo k rozhovoru s Binsem o Cambiare.

Copak skutečně studoval lektvary samostatně? No, možná se dokáže sám připravit. Zato Severus cítil skutečnou úlevu díky nepřítomnosti Pottera v jeho učebně. Když ho viděl čekat u dveří, letmo si pomyslel, že možná má nějakou otázku k lektvarům. Nicméně, jakmile přišel blíž a Potter zvednul hlavu, pochopil, jak jsou mladíkovi vzdálené jakékoliv myšlenky na učivo.

Zdvořile, připoměl si Severus, přestože byl unavený z toho, že se musel ovládat při sepisování studie, a všechno mu to začalo jít na nervy. Pocítil neslýchanou úlevu, když nakonec práci dokončil a začaroval brko kvůli sepsání konečné varianty neviditelným písmem.

"Pane Pottere,"-neutrálním hlasem oslovil chlapce Severus.

Mladík vstal a odpověděl stejně neutrálně.

"Profesore,"- malou chvilku klidně díval na Snapeho, a jenom nepokoj v zelených očích prozrazoval, že se cítí trapně. Potom co si tiše povzdechl, chlapec dodal: - " Chtěl bych s vámi mluvit, pane. Mohli bychom jít do kabinetu?"

Takže přeci jen má nějaké chování, pousmál se v duchu Severus, přesto odpověděl něco naprosto jiného.

"Právě jsem odtud vyšel, pane Pottere. Možná budete tak laskavý a vysvětlíte mi, proč jste tam nepřišel hned na začátku? Například během návštěvních hodin."

Mladík pokrčil rameny.

"Já jsem tam zašel, ale vy jste tam nebyl, proto jsem se rozhodl počkat tady."

Několik posledních hodin Severus v právě v kabinetu opravoval domácí úkoly. Proto se mu to, co říkal Potter, zdálo absurdní. Ani na vteřinu neuvěřil tomu, že chlapec celou tu dobu seděl na studené, kamenné podlaze sklepení a čekal na něho. Pouze díky ředitelem vyžadované zdvořilosti, nic nepoznamenal.

"Potom - vejděte,"- řekl. Mávnutí hůlkou spolu s neslyšně proneseným zaklínadlem jim umožnilo vstoupit do dveří. - "Nuže?"- pobídl mladíka, když se zpozdil.

Chlapec vešel a rozhlédl se po stranách, jakoby nečekal, že uvidí, to co uviděl. Severus nepochyboval, co Potter čekal, že najde, špinavé, umaštěné a spartánsky zařízené, klášterní obydlí, příhodné pro netopýra, a ne elegantně zařízené pokoje, zdobené koberci a starožitným nábytkem. Samozřejmě, naprostým překvapením pro něho se ukázala začarovaná okna, za nimiž zářila nad jezerem hvězdná noc.

"Sedněte si, Pottere,"- štěknul Snape. Vytáhnul si pro sebe židli s tvrdým opěradlem a potměšile ukázal mladíkovi na zelenou sametovou pohovku.

Podrážděně si všimnul, že nebelvír za sebou dokonce ani nezavřel dveře a napravil to nedopatření jediným mávnutím hůlky.

"Takže, chtěl jste se mnou něco projednat?"

Potter jen polknul.

"Ano, pane. Proroctví."

Čert, aby vzal, toho Albuse,- pomyslel si Severus. Jak mohl předpokládat, že ten kluk sem přijde. Nedá se nic dělat, bude nutné se chovat, jakoby se nic nestalo. Nepochyboval, že to potrvá už jen malou chvíli, pak Potter začne řečnit a nadávat na nespravedlnost, a podobné nebelvírské pitominy.

Nebo taky ne...., protože Severus stále pochyboval o pravosti samotného proroctví.

"Ach ano, proroctví,"- souhlasil Severus. Opřel se o lenoch židle a elegantně zkřížil dlouhé nohy. - "Cambiare Podentes, nic víc, nic míň. Dost neočekávané. Předpokládám, že vám profesor Bins v hrubých rysech vysvětlil, jak funguje?"

"Ehm..."- odkašlal si nervózně Potter.

"Vím, co vám řekl,"- klidně ho zarazil Severus. - "Ale pro začátek se podívejme na proroctví jako takové. Vzbuzuje pochyby. Studujete věštění už třetí rok, že? Možná jste už na ten problém přišel sám?"

Potter na něho upřel široce rozevřené nic nechápající oči, ve kterých se mihla jiskřička naděje.

"Problém?"- opakoval jako ozvěna a potřásl hlavou.

Trelawneyová nepoužila křišťálovou kouli, čajové lístky, ani další hloupé rekvizity."- naznačil Severus. - "Ona sama byla médiem. Co vám to říká?"

Chlapec zamrkal.

"E... Celkem nic."

"Proroctví je zformulováno chybně, a ředitel to okamžitě pochopil."- netrpělivě vysvětloval Snape. Ve skutečnosti by k tomu měl chlapec dojít vlastním rozumem, leč vzhledem k tomu, že ho vyučuje Trelawneyová, se mu možná musí prominout jeho nevědomost.- "Pramenem Sibyliny síly je - Kassandra

Trelawneyová, Pottere, a zdědila ho dohromady s určitou formou proroctví, charakteristickou pro jejich rod. Kassandra také sloužila jako médium pro proroctví, každé třetí z nich má zvláštní rozměr a sloh."

"No budiž,"- zamumlal Potter. Severus se domníval, že mladík stále sleduje jeho myšlenku, alespoň se pokoušel udržet pozornost. Ve vyučovacích hodinách toho nebyl schopen.

"Cambiare Podentes je pro nás zvláštní kvůli tomu, co po vás žádá,"- pokračoval Severus, - a mě rázem napadlo, že celé to proroctví je prostě jen hra.

Takovému předpokladu Potter lehko porozuměl.

"Nevill by nikdy nic takového neudělal."

"Ne. Longbottom není schopný takového složitého podvodu,"- souhlasil Severus. - "Také neexistuje tak moc kouzelníků, kteří slyšeli o Cambiare Podentes, nemluvě o nadání napodobit jemnosti prorockého stylu rodiny Trelawneyů. Někdo vynaložil příliš mnoho úsilí kvůli realizaci podobné intriky."

Severus zpozoroval, že si mladík kouše spodní ret.

"Co je?" - stejně jako před tím, Potter mlčel.- "No tak mluvte!"- požádal Severus, který ztrácel trpělivost.

"Proč si myslíte, že to je jedno? Myslím hra. Vždyť jste sám řekl, že styl a tvar toho proroctví je takový, jaký má být od Trelawneyové."

"Máte uši jen jako věšák na brýle? Nebo je užíváte k poslouchání?" - neudržel se Severus. - "Řekl jsem přece, že pouze každé třetí proroctví, má ten zvláštní styl. A tohle je pouze druhé. Což jen vypovídá o více než skromné kariéře Trelawneyové."

Severus se znovu opřel se spokojeným úsměškem o opěradlo. Čekal, že na Potterově tváři uvidí úlevu, ale místo ní... Kupodivu viděl obavy.

Mladík si hluboce povzdechl.

"Je to její třetí proroctví, profesore. K mé hluboké lítosti. E-e-e... Byl jsem přesvědčený, že to víte. Že to bylo třetí. A proto... Určitě, ho budeme muset splnit."

"Třetí proroctví," - zděšeně opakoval Snape. - "Co to blábolíte?"

Potter silně stiskl víčka a jakoby jeho rysy zkřivila fyzická bolest, dokonce i jeho jizva se ještě víc zkřivila pod rozcuchanou ofinou.

"Tenkrát, když mi věštila, to bylo podruhé. Tehdy jsem o tom nevěděl, ale teď ano. To proroctví se vyplnilo, takže bylo skutečné, na rozdíl od těch nesmyslů, které obvykle pronáší. E-e-... Chcete ho slyšet?"

"Ne, dám přednost tomu, věřit vám na slovo,"- protáhnul Snape.- "Samozřejmě, že ho chci slyšet, idiote!"

Potter se přivřenýma očima na něj zlostně podíval.

" Myslel jsem, pane, jestli ho chcete slyšet ode mne, nebo dáte přednost použití myslánky. Vzhledem k tomu, že já jsem idiot, možná se nebudete chtít spoléhat na moji téměř neexistující paměť?"

"Přestaňte mě citovat a raději citujte jí,"- vrátil mu Snape.

"Dobře,"- Potter zavřel oči a začal opakovat slova, která měl už navždy vypálená v paměti. Ani ne tak kvůli Trelawneyové, jako kvůli jejich neustálému opakování ve snech. Určitě to bylo proto, že mu chyběl Sirius. Kdyby chápal důležitost a význam proroctví hned od začátku, mohl možná objevit způsob, jak svého kmotra nejenom osvobodit, ale i očistit. Samozřejmě všechno to bylo přitažené za vlasy, tenkrát v tu chvíli, vůbec nemyslel na očištění Siria.

A přesto se mu znovu a znovu zdálo o šílené Trelawneyové, pronášející ta věštecká slova, stejně jako o jeho dalším neúspěchu. Cedrik. Jeho příspěvek k znovuzrození Voldemorta. Oblouk se závojem.

"Temný Pán osamocený, bez přátel,"- se zavřenýma očima, začal odříkávat Harry, - opuštěný svými následovníky. Jeho sluha spoutaný dvanáct let v úkrytu.

Dnes večer ještě před půlnocí, sluha získá svobodu a vydá se na cestu, aby se setkal s pánem. S pomocí věrného sluhy Temný Pán znovu povstane, ještě mocnější a hroznější, nežli předtím. Večer... dnes před půlnocí... Sluha... Se odebere... Na setkání... S pánem."

Severus se lehce naježil.

"A kdypak Sibyla to všechno stačila předpovědět, Pottere?"

"Ten den, kdy se Peter Petigrrev vrátil k Voldemortovi do služby."

"Nesmíte vyslovovat jméno Temného Pána!"- Severuse ovládla zlost.- "Vy jste byl svědkem takového proroctví a nikomu jste o tom neřekl? Výborně, Pottere!"

"Za prvé, bylo mi pouze čtrnáct a neměl jsem sebemenší tušení, co to znamená, pane. Teprve potom jsem si srovnal všechny podrobnosti. Za druhé, vzhledem k tomu, že nikdo nepokládal za nutné upozornit mě, že tato žena je vůbec schopná něco předpovědět doopravdy, nenapadlo mě, letět honem k řediteli a tvrdit, že pronesla významné proroctví. Jsem přesvědčený, že byste mne vy první obvinil, že jsem si všechno vymyslel, abych na sebe upozornil. Jako bych potřeboval přitahovat pozornost k zlověstné řeči hada a k tomu, že stará šílená čarodějnice s pěnou u úst, mně prorokuje o Voldemortovi!"

Severus výhružně hlubokým hlasem řekl:

"Myslím to vážně Pottere. Nevyslovujte jeho jméno."

Místo odpovědi chlapec jen vzdychnul, jakoby se vyhýbal starému sporu.

"A za třetí?"- zeptal se Severus.

Potter se zamračil a odpověděl:

"Myslím, že tohle má jen dvě vysvětlení. No... Co budeme dělat? Teď už považujete zaklínadlo za skutečné?"

"Předpokládám, že ano,"- pohrdavě zavrčel Snape, když parodoval Pottera. - "Musím se vším seznámit ředitele. Také věděl, že forma byla chybná, ale trval na tom, že pro to jistě existuje nějaké vysvětlení." - Snape si zhluboka povzdechl. - "Jak je vidět měl pravdu..."

"Dobře. Co se týká toho proroctví, vysvětlíte mně Cambiare?" - naléhal na něho smrtelně bledý Potter. Prokleté nebelvírské hrdinství. Severus mimoděk na chvíli pocítil obdiv, což pochopitelně jen zdvojnásobilo jeho nepřátelství k Potterovi.

"No... Bins říkal, že v sobě zahrnuje... E-e-e, zotročení?"- vymáčkl ze sebe nakonec Harry.

"Nezahrnuje v sobě zotročení,"- opravil ho Snape. - "Zotročení - je jeho podstata." - Na chvíli zmlknul a hledal vhodná slova.

"Řekněte, pane Pottere, co vás napadne, když slyšíte to slovo?"

Harry se odvrátil.

"Vlastně nevím."

"Lžete,"- odmítl Snape. - "Už jste o tom přemýšlel. A troufnu si dokonce tvrdit, že hodně."- Se zúženým pátravým pohledem se naklonil kupředu.

"Když přemýšlíte o tom, že pro vás bude nutné stát se mým otrokem, pane Pottere, co vás napadne, jaké představy vám předkládá vaše mladá mysl?"

"Nevím!"- vykřikl Potter. - Samé hlouposti! Čistit vaše boty, nebo něco podobného! Leštění kotlů?"

"Merlin je můj svědek - ke svým kotlům vás tak blízko v žádném případě nepustím. Ani k svým botám." - Bože, opravdu, ten kluk je hlupák, nebo prostě nemá vůbec žádnou představivost. - "To jste místo učebnic četl co, gotické romány, stejné jako ty, které každou chvíli zabavuji těm mrzimorským husičkám?"

"Řekl jsem, že nevím!"- Potter se nadechnul, chvilku počkal, jakoby v duchu počítal a nakonec vydechnul. - "Proč mi to nevysvětlíte sám?"

"Dobře."- souhlasil Severus, který si přál, s celým vysvětlováním a dohadováním už skončit. Sestavený sinopsis to může udělat za něj, i když samozřejmě po jeho přečtení bude mít mladík spoustu dotazů.

Nepřekvapí mě, jestliže budete spolu hovořit celou noc.- vzpomněl si na Albusovu předpověď.

"Tohle si vezměte a přečtěte!"- přikázal ostře Harrymu. Natáhl k němu ruku s malým blokem složeného pergamenu. - "Stránky jsou začarované a text se objeví pouze ve vaší přítomnosti. Berte to, jako ochranu - v souvislosti s citlivým obsahem."

Potter se podíval na pergamen a skousnul si rty. Ohavný zlozvyk.

"Jděte a přečtěte si to hned."- dodal Severus, protože se Harry nepohnul z místa. - "Až porozumíte obsahu - můžete se vrátit. Možná by vám přišla vhod přítomnost ředitele. V tom případě ho přiveďte také."

Stejně jako před tím, se mladík nehýbal z místa.

"Na co čekáte?" - pobídl ho Severus.

Potter zvednul hlavu a pozorně si ho prohlížel zelenýma očima.

"Něco není v pořádku. Chováte se nějak divně."

"Co to znamená divně?"- pohrdavě se ušklíbnul Snape. - "Ostatně, proč o tom neinformovat ředitele? Ano udělejte to, Pottere. Samozřejmě proč ne, když do toho zamíchal sázku."

Alespoň tahle poznámka přiměla mladíka zvednout se. Jeho oči doslova metaly blesky.

"Jakou sázku?"

"Skutečně jste si myslel, že jsem se choval zdvořile, jen z lásky k vám?"- vyštěkl Snape, což přinutilo mladíka konečně přistoupit ke dveřím.

"Řeknu Brumbálovi, že jste se choval jako naprostý ničema." - Vrátil mu štěknutí Potter a hlučně za sebou zabouchl těžké dveře.