Madurare 007
20. únor 2011 | 20.20 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor: Jordan Grant
Překlad: Hajmi50
Kapitola 7
Bohužel se necítím moc dobře a proto jsem kapitolu nestačila opravit ani obetovat.
Za případné chyby se tedy omlouvám.
Kapitola 7
Neděle, 28, června 1998 - 10:09-
Harry seděl za stolem, oči upřené do knihy a hltal pozdní snídani - párky a opečené tousty.
Stránky se samy přetáčely, jakmile je dočetl do konce, přesně podle kouzla, které mladíka nedávno naučil Severus.
*Přece jen je výhodné mít vedle sebe takového člověka.* pomyslel si Harry a dal si do úst další kousek toustu.
"Nemyslel jsem si, že budeš neustále jíst." – poznamenal suše lektvarista, který přišel z obývacího pokoje.
-
Harry pokrčil rameny. Teď mu připadala neuvěřitelná samotná myšlenka, že by mohl mít starosti kvůli jídlu.
Všechny předcházející roky pro něj léto bylo časem hladovění. Teď mohl jíst tolik, kolik chtěl a kdy chtěl.
Třeba celý den a noc.
"Určitě - přece rostu!"- nesrozumitelně odpověděl Harry s plnou pusou.
Severus se ušklíbl.
Harry rychle spolkl to, co měl v puse a utřel si rty ubrouskem.
"Chceš... Mám něco udělat?"
Obočí staršího muže se stáhlo.
"Říkáš to, jako bys neměl co na práci."
Harry se ušklíbnul a ťuknul hůlkou do stolu, aby poslal talířky zpět do kuchyně.
-
"Nu celkem ano. Asi to bude znít divně, ale opravdu se začínám nudit. Nikdy bych si nemyslel, že mě létání na koštěti může omrzet. Dřív se mi zdálo, že bych mohl létat celé dny, ale teď..." podíval se Harry rozpačitě na lektvaristu.
Severus odsunul druhou židli a posadil se naproti mladíkovi.
"Nehodlám ti zadávat jakékoliv úkoly."
"Já vím." povzdechl si Harry. Prostě si nepamatuji, že bych se vůbec někdy nudil. Určitě ne tak, jako teď. Dokud jsem byl studentem, vždycky jsem měl čím se zabavit. Učení, famfrpál, domácí úlohy a to nemluvím o zábavě v kolejní společenské místnosti."
"Nebo bláznivých nebelvírských eskapádách."- doplnil Severus.
Opřel se na židli a přehodil si nohu přes nohu.
-
Po pravdě řečeno, Harry si už začal zvykat na podobné poznámky, dokonce mu zvláštní svérázný humor staršího muže přinášel určité potěšení.
"Jen neříkej, třeba kámen mudrců bylo skutečně potřeba zachránit. I když ne před tebou."
"A ty jsi bezpochyby, ani jednou nepoužil neviditelný plášť na méně chvalitebné cíle."
Tuhle jedovatost Harry samozřejmě ignoroval.
-
"Co jsem hlavně chtěl říct, je tohle - celou dobu pořád opakuješ, že mohu dělat, co se mi líbí. Jenže já většinou ani nevím, co to je."
"Až začne školní rok, nahrne se na tebe tolik starostí, že se ti bude po tomto blahoslaveném čase ještě stýskat. "- ujistil mladíka Severus.
"Užívej si prázdniny. Zasloužil sis je. I když předpokládám, že bys je mohl využít například k tomu, abys zjistil, co dalšího se ti líbí, kromě obrany a famfrpálu."
Dobrá rada.
-
"A jídla." - Severus nedokázal odolat, aby si do Harryho nezaryl.
"Velká legrace."
"Hedvika se chová dobře?" - z temných očí svítilo veselí. "Jestli ne, tak si vždycky mohu najít důvod, abych poslal naléhavou zprávu Mistru lektvarů ve Vladivostoku."
Harry nevěděl, kde to místo je, ale určitě to bylo někde na kraji světa. Příliš daleko, aby tam Hedviku poslal.
-
"S Hedvikou je všechno v pořádku." odpověděl stručně.
"Ohledně toho by ses mě samozřejmě nepokoušel klamat."
"Mohl bych." –řekl Harry trpce.- "Ale usmažená hlava není zrovna příjemná vyhlídka a ty bys stejně hned poznal, že lžu."
Severus přikývnul a prameny vlasů mu sklouzly po tvářích.
"Nepokoušel jsem se tě nařknout ze lži. Dobře vím, že se pořád budeš snažit chránit sovu, která je s tebou tolik let."
-
"Myslím, že mě dobře zná."- řekl zamyšleně Harry. "Určitě vytušila, že se děje něco nezvyklého. Napřed se zlobila a urazila, ale teď vypadá, jakoby... ani nevím. Jakoby všechno pochopila." Harry cítil jak červená.
"Vymýšlím si, co? Tomu se říká jak? Perzonifikace?"
"Říká se tomu polidšťování. A ne, to neděláš. Jak už jsem říkal, sovy jsou velmi citlivé na magii.
Mám tušení, že skutečně chápe, že už nemůžeš být jejím majitelem."
"Ano. Jenže když neznáš Noktualtango, jakmůžeš s určitostí říct, co Hedvika chápe a co ne?"
"Díky tomu."- odpověděl Severus a vytáhl cosi z vnitřní kapsy hábitu.
-
Ukázalo se, že to je obálka, na které bylo místo adresy napsané jen jmého *Harry Potter*.
Písmo bylo Hermiony.
Harry si skousl ret.
"Jistě, Hermiona je jediný člověk kromě tebe, Albuse, ach ano ještě Popy, kdo ví, že jsem tady. Popravdě řečeno, už jsem si dělal starosti, proč se neozvala dřív. Asi nevěděla, co by mi měla napsat."
"Projevila chvályhodnou opatrnost, když neprozradila místo tvého pobytu, ale kvůli tomu šel dopis déle."
Severus udělal pauzu a Harry začal mít dojem, že teď uslyší nějaké nepříjemné zprávy.
A skutečně.
"Obávám se Harry, že pošta adresovaná tobě, bude přicházet ke mně."
-
Harry ucítil hroudu v krku.
"Rozumím. Něco jako kdybych já psal Křivonožkovi, tak by jí dostávala Hermiona."- okomentoval to pochmurně.
Severus tázavě zvednul obočí.
"Hermionin kocour."- vysvětlil Harry.
"Neopovažuj se srovnávat s domácím zvířetem." řekl vyčítavě Severus. " Je to jen záležitost našich sov - jejich schopnosti cítit magii. Ony chápou že patříš mně a proto všechno co se týká tebe, zcela spadá jen do mé pravomoci. Proto i dopis byl doručen do mého kabinetu.
-
Harry se snažil, aby se přestal cítit jako věc. Jistě, v právnickém smyslu už nebyl osobností.
Podle zaklínadla pod jehož působením nyní žil, se Harry musel považovat za majetek. Přesto všechno také zůstal člověkem, jak mu neustále připomínal Severus.
Mladík se té myšlenky chytil, ale stejně se neudržel, aby si nepostěžoval.
"Dopisy profesorů se často doručují rovnou do kabinetů? Nebudou z toho zbytečné potíže, jestliže studenti – na které křičíš a odpykávají si u tebe trest - si všimnou obálky adresované mně a začnou si klást otázky, co se k čertu děje?"
"Domnívám se, že v dostatečné míře ovládám kouzla na odvrácení pozornosti, aby si něčeho takového nevšimli."
"Ah. Ano."
-
"Nicméně dotkl ses závažné otázky." -pokračoval Severus.
"V době prázdnin, jsou dopisy doručovány do mého kabinetu, ale během školního roku přináší sovy poštu k profesorskému stolu ve Velkém sále. Jestliže nechceme, aby se podrobnosti našeho života staly veřejněně známými, bude nutné podniknout určité kroky. Proto navrhuji zaujmout místa vedle sebe - potom nebude tak patrné, že dostávám tvou poštu."
"Jenže to bude vypadat až moc divně. Přemýšlej - mám sedět vedle tebe, ačkoliv všichni moji kamarádi ví, že..." - Harry se nečekaně odmlčel. "Promiň. Jen jsem chtěl říci - oni si pořád myslí, že tě nemohu snést.
Ve skutečnosti mohu - to dobře víš."
"Ano. S přihlédnutím ke zvláštní situaci, spolu tak špatně nevycházíme."
-
Podle Harryho mínění říci že *špatně nevycházejí*, bylo velmi zdrženlivým vyjádřením.
Mladík doposud nemohl uvěřit, jak dobře všechno dopadlo. Jistě neměl ze svého postavení otroka radost, a samozřejmě nebylo zrovna příjemné, když i sovy vytušily pravdu o jeho postavení, ale musel uznat, že se Severus choval... no důstojně. Přesně jak slíbil nezacházel s ním ani v nejmenším, jako s otrokem, a nijak nedával najevo že mu Harry patří. Spíš všechno vypadalo tak, jakoby spolu prostě sdíleli jeden byt.
Jenže tato myšlenka sebou také nesla předpoklad, že musí sdílet ještě lecos jiného.
-
Ale dokonce i v tomto směru, Severus nepřekračoval stanovené hranice.
Harry věděl, že ho lektvarista chce.
Bylo těžké si toho nevšimnout vzhledem ke stavu, v jakém se každé ráno probouzel. Zatím pokaždé svůj problém vyřešil ve sprše. Ale někdy přes den, nebo během večera na sobě Harry cítil Severusovy pohledy dávající zcela jasně najevo, že muž v té chvíli myslí právě na sex.
Vědomí toho, jaké obrazy si Severus představuje, způsobovalo, že Harry uvnitř zamrzal.
Ale Severus držel slovo.
Protože právo na iniciativu přenechal Harrymu, nepokusil se mladíka v posteli ani obejmout, nebo políbit - vůbec nic. Všechno bylo v Harryho rukách. Občas se probouzeli ve vzájemném objetí - ve sklepení skutečně nebylo velké teplo - ale jakmile se Severus zcela probral ze spánku, vždycky se rychle odsunul na svou polovinu postele.
-
Harry si skutečně neměl nač stěžovat - určitě ne na Severusovo jednání.
Naopak, lektvarista dělal všechno možné, aby Harrymu pomohl, co nejrychleji si zvyknout na nový život, a cítit se v něm co nejlépe.
Norsko. Hedvika. Osobní věci odevzdané při rituálu. Dokonce trezor se zásobou zlata. Severus zabil Bolea a Talmadgea. Možná se při tom častečně řídil vlastními důvody, ale především to udělal pro Harryho.
A co Harry udělal na oplátku pro něj?
Jeho dárky pro Severuse - cukroví a kniha - najednou vypadaly směšně.
Protože on přece věděl, co by bylo skutečným dárkem.
Jenže to Severusovi nemohl dát. Ne teď.
Tím spíš, když stejně věděl, že za několik týdnů nebude mít na výběr.
-
Ale pořád ještě nemusí být všechno ztracené.
Harry najednou chtěl udělat pro Severuse něco hezkého. Zavrtěl se na židli a lekl se, když zaskřípala o podlahu.
"Ehm..."- Harry se cítil trapně. I když potom, co říkal a dělal pod vlivem Dračího štěstí - copak mohl ještě něčím jiným lektvaristu šokovat?
"Pamatuješ, jak jsem říkal, že se s tebou rád... líbám?"
Na Severusových rtech se objevil sotva znatelný úsměv.
"V tomto směru jsme - jak bych se odvážil tvrdit - spolu *vycházeli víc než dobře*."
"Ano." - vydechl prudce Harry. "Tedy dokonce i když mě... no víš, co se mi stalo. Dokonce i potom se mi líbilo se s tebou líbat... alespoň dokud jsi nezačal chtít... víc."
"Tvé polibky mě vždycky nutí přát si víc."
Harry nervózně přikývnul. Ano, toho si byl vědom.
"Tedy, pokud to nezačneš chtít. Ale já vím, že nebudeš." - Harry věděl, že ho Severus dobře pochopil. Přesto ho to nutil vyslovit nahlas. Možná by se mladík cítil naštvaný, kdyby to neznamenalo jedno - Severus tím znovu dával jasně najevo, že právo rozhodovat je v rukou Harryho.
-
"Takže?"
Harry se objal ramena. Nemělo by to být tak těžké. Přesto bylo.
"Myslím, že musím... pomalu začínat. Abych byl na mé narozeniny připravený - sám víš dobře, že není tak daleko. Myslel jsem, že bychom se zase mohli začít líbat. Jenom trochu."
"Domníváš se snad, že potřebuješ žádat o můj souhlas?" - Severusův hlas zněl chraplavě a trochu překvapeně.
"Ne, ale..." Harry si začal soustředěně prohlížet stěnu. " Mně to pomůže, ale vůči tobě by to mohlo být poněkud nefér ?"
"Mohu tě ujistit, že víc než trochu tvrdé."
Severusův hlas zněl, jakoby byl v dobrém rozmaru. Kdo ví proč to Harryho nutilo, aby se cítil ještě víc uboze."
-
"Jistě... Ale... já ti nechci úmyslně dělat problémy."- Mladík si vzpomínal na to, co mu říkal Richard.
"Vím, že to není ohleduplné, přivádět tě do takového stavu, když... no... nemůžu nic víc dělat.
Když nakonec ze sebe Harry tu větu vymáčkl, cítil jak mu uši a tváře hoří.
"Občas je čekání na svátek lepší, než svátek samotný."- řekl Severus a prsty uhlazoval látku ubrusu.
"Přesto musím připustit, že čekávání už bylo celkem dost. Na druhou stranu, vzhledem k naší situaci, to není navždy."
"Vůbec si nedokážu představit, jak to všechno zvládnu jen za měsíc."
Nelam si s tím hlavu." - doporučil mu Severus. "Soustřeď se jen na dnešní den. A večer."
"Na večer. Jo."-Harry odstrčil židli a vstal.
-
"Dneska to zkusíme. Líbat se. Ale až večer, protože teď si chci přečíst Hermionin dopis. Pokud nejsi proti?"
Harry měl dojem, že výraz Severusovy tváře vyjadřoval jakési napětí.
"Samozřejmě, že nemám nic proti. Ty rozhoduješ."
Mladík přikývnul.
Cítil, že nové okolnosti dokáže zvládnout. Ale prozatím to neměl chuť začít zkoušet.
Později. Všechno později.
Vzal dopis a zamířil do horních pokojů, aby si ho přečetl o samotě.
-
Neděle, 28, června 1998 - 12:18
-
Po nemilém překvapení spojeném s jeho poštou si už Harry nebyl jistý, jestli si Hedvika dá říct, a bude ochotná si od něj převzít dopis. Možná bude muset své dopisy odesílat také přes Severuse. Ale sova naštěstí nic nenamítala, když jí Harry přivázal k nožce obálku pro Hermionu.
Snad to bylo proto, že technicky vzato, nyní Hedvika patřila Severusovi a Harryho příkazy plnila na žádost svého nového a skutečného majitele.
-
Harry doprovázel pohledem Hedviku, která přeletěla nad stadionem a zamířila směrem ke kopcům daleko za ním. Ve skutečnosti, jakmile se sova zvedla z parapetu, najednou měl chuť ji zastavit a dopis zničit.
Raději dal přednost zamyšlení nad tím, jestli všechno udělal správně.
Měl na paměti podmínky smlouvy a dopis přepisoval dvakrát, aby určitě nenapsal nic takového, co by mohl Severus označit za příliš osobní.
Bylo to těžké vzhledem k tomu, že Hermionin dopis byl naplněný láskou a starostlivostí.
-
Drahý Harry. - napsala.
Ani nevím, o čem ti napsat. Vzpomínám si, jak jsi říkal, že z některých aspektů tvé nové práce vůbec nemáš radost, ale patrně jsi už přistoupil k plnění všech svých závazků.
Doufám, že je všechno v pořádku?
Já budu také celé léto pracovat. Rodiče mě vzali do své ordinace - vkládám informace o pacientech do nového počítačového systému.
Víš, zatím jsem se nerozhodla, co budu studovat. Poslala jsem tři přihlášky na různá místa, takže budu mít dokonce i na výběr, ale rodiče si přejí, abych rok pracovala a potom šla na mudlovskou univerzitu.
Říkají, že sedm let na škole magie - je určitě dobré, ale pokud chci studovat vztahy mezi magickým a mudlovským světem, tak potřebuji získat diplomy z obou míst. Stačí abych řekla, že jsem přemýšlela o kariéře ve vládní službě - a přestanou poslouchat úplně.
No což, alespoň do poloviny srpna mám čas na rozmyšlenou. Zatím se přikláním k tomu, že bych věnovala několik příštích let studiu aritmetiky.
-
Přečetla jsem si předchozí odstavec a poctivě řečeno, nejraději bych ho škrtla.
Harry, - já si skutečně o tebe dělám mnohem víc starostí, než o rozhodnutí, které mě čeká během příštích dvou týdnů. Jenže si nedokážu představit, jak bych ti mohla pomoci.
Všechno, co mě napadá, by ti jen překáželo v tvé nové práci, a to nikdo z nás nepotřebuje.
Ale jestli můžeš, prosím, napiš mi, jak se ti vede. Moc se mi po tobě stýská a chtěla bych tě vidět.
Hermiona.
-
Harry potřeboval nejméně čtvrt hodiny jen na to, aby začal psát.
Seděl za stolem ve svém... v Severusově vrchním obývacím pokoji, a okusoval konec pera.
Nakonec se rozhoupal, ale jen proto, aby pergamen zmačkal sotva se na něm objevila první věta:
*Zatím mne nový šéf nenutí, abych v nové práci plnil své skutečné povinnosti.*
To bylo proklatě osobní sdělení, vzhledem k faktu, že Hermiona by lehce pochopila jeho skutečný smysl.
Druhá varianta také odcestovala do odpadkového koše, když si Harry nedal pozor a použil slovo * rituál *.
Na třetí pokus se nicméně uhlídal, a psaní dokončil.
-
Drahá Hermiono.
Bylo ohromné dostat od tebe dopis. Nediv se, jestli má odpověď přijde trochu opožděně. Tvůj vzkaz jsem také dostal s menším zdržením. Ale nic hrozného. Raději pozdě, než nikdy.
Ano, já už jsem taky začal s novou prací. Nemohu ti napsat nic konkrétního, ale zatím je všechno v pořádku.
Šéf se ukázal jako mnohem shovívavější, než jsem předpokládal. Dobře, než jsem si myslel zpočátku. Teď si na sebe pomalu zvykáme.
Mám ještě další vynikající zprávy.
Příští školní rok budu patřit k profesorskému sboru Bradavic. Vsadím se, že tohle jsi nečekala. Ale je to tak.
Ředitel se rozhodl, že profesor obrany by měl mít asistenta. Kromě toho budu trénovat famfrpálové týmy jednotlivých fakult a učit je novým strategiím. Takže se zdá, že budu mít hromadu starostí, ale přitom budu dělat to, co mě opravdu baví. Jen doufám, že profesor obrany, bude někdo normální. Pokud budu muset pracovat s někým zlým, nebo idiotem, asi se zblázním.
Mimochodem, Brumbál mě dovolil účastnit se výběru nového učitele a já si už prostudoval žádosti kandidátů.
Dokážeš si představit, že Umbridgeová měla tu drzost, znovu o tu práci požádat? Před pár dny jsem se viděl s ředitelem a od srdce jsme se tomu zasmáli. Naučil mě zaklínadlo rozdrcení. U čaje s citronovými řezy jsme její žádost roztrhali na padrť a odlevitovali jsme jí do ohně.
Jsem si jistý, že tě to překvapí, ale koncem týdne navštívím Paříž. Zjistil jsem, že můj nový šéf má rád cestování. Už jsem byl dvakrát ve Skandinávii. Škoda, že nemůžu vidět tvůj obličej, když tohle čteš!
No zatím to je asi všechno. Nedělej si o mě starosti, ano?
Samozřejmě, kdybych mohl, tuhle práci bych si nevybral, ale doopravdy jsem teď mnohem šťastnější, nežli jsem čekal.
Pozdravuj ode mne rodiče.
Co se jich týká - tvůj život nežijí oni, ale ty. Takže, Hermiono, vyber si tu nejlepší nabídku, a jdi studovat tam, kde tě to bude bavit. Nechoď na mudlovskou univerzitu, pokud si nemyslíš, že to bude to nejlepší pro tebe a tvoji budoucnost. Nalož se svým životem, podle vlastního uvážení.
Myslím, že ti je jasné, že vím o čem mluvím a proč je ta otázka pro mě tak důležitá.
S láskou - Harry.
-
Potom, co Harry odeslal dopis, pokoušel se číst, ale nedokázal se dostatečně soustředit.
Slovo *otrávený* vůbec nevystihovalo jeho stav.
Opravdu směšné. Mohl dělat cokoliv chtěl. Vypadalo to, že lektvaristu vůbec nezajímá, jak Harry tráví svůj čas. Právě to měl na mysli, když říkal, že Harry může dělat co se mu líbí.
Jenže to byl právě problém.
-
Harry nikdy dřív neměl tolik volného času, aby si mohl vybírat, čím se zabaví.
Samozřejmě, strávil plno osamělých hodin zavřený ve svém pokoji u Dursleyů, ale to mu v žádném případě nemohlo pomoci, aby si vyjasnil své zájmy, nebo našel jakékoliv hobby. Kromě toho velkou část svých letních dnů - a občas i nocí - věnoval na splnění nejrůznějších svých povinností kolem domu i uvnitř něj.
Ale teď nemusel uklízet pokoje, nebo dělat domácí úkoly - a létat celé dny, nebylo možné.
Zvlášť, když chodit sám na stadion si ještě netroufal. Létal kolem dokola hradu jen proto, že se nedokázal přinutit, aby Severuse požádal o doprovod. Teď když lektvarista znal příčinu Harryho strachu, by to bylo stokrát horší.
-
Harry se s povzdechem podíval oknem ven. Kopce na horizontu ho k sobě lákaly.
Mohl by tam zajít... kdyby překonal strach ze Smrtijedů, kteří se mohli v kteroukoliv chvíli znenadání objevit.
I když teď se mohl trochu uvolnit, že ano? Bole a Talmadge jsou mrtví a už mu nemohou nic udělat.
A Smrtijedi neví, že je Harry v Bradavicích.
Přesto mladík odvrátil pohled od přitažlivých dálek a promnul si ruce, aby se zbavil nečekaného zamrazení.
Nemohl odejít z hradu samotný. Bez ohledu na to, do jaké míry se nudil.
Vzhledem k situaci, bylo prostě báječné, že Severus sám navhnul, aby víc cestovali. To mu umožnilo alespoň na den pustit Bradavice.
-
Souhlasně přikývnul svým vlastním myšlenkám a potom Harry vytáhnul malý kamínek, který mu dal ředitel.
Nevěděl, jestli knihovna Bradavic může také obsahovat cestovní průvodce. Jediným způsobem, jak to zjistit bylo jít a prozkoumat jí. Možná by mohl objevit něco jako * na co by se měl zaměřit kouzelník v Paříži *.
-
Neděle, 28, června, 1998 - 15:17
-
V knihovně opravdu různé knihy o cestování byly, včetně průvodců. Harry si několik z nich vybral a vzal si je sebou. Přemýšlel, že Severus už nejspíš obědval a proto se rozhodl zaskočit do kuchyně, na rychlou svačinu.
Doufal, že uvidí Dobbyho, ale domácí skřítek zřejmě nikde nebyl.
Harry v kuchyni od skřítků dostal plný piknikový koš, nacpaný dobrotami. Jídla v něm bylo nejméně pětkrát víc, než by do sebe dokázal napěchovat. Mladík se posadil na teplý kámen na vnitřním hradním nádvoří a začal si číst.
Z knihovny si vzal knihy nejenom o Paříži, protože mu Itálie připadala také zajímavá.
-
Směšné - mudlové věřili, že šikmou věž v Pisse, v její nakloněné pozici, chrání před zřícením jakási konstrukce - ačkoliv bylo zřejmé, že ve skutečnosti tu práci dělá magie.
Harry se musel rozesmát, když o tom četl. Ale hned se smát přestal, když se podíval na setmělou oblohu a uvědomil si, že už je pozdě. Byl čas vrátit se.
Dřív to v něm žádný neklid nevyvolávalo.
Harry si zvykl pokládat Severusův byt za svůj domov, a vcelku spolu žili ve shodě.
-
Ale teď Harry nedokázal nemyslet na svůj slib - pokud to slib vůbec byl - ohledně polibků.
Nejraději by se chtěl vrátit a vzít svá slova zpět. Oč lehčí by bylo žít tak jako dřív a předstírat, že má k dispozici spoustu času, aby si zvykl na myšlenky o sexu.
Ale ve skutečnosti měl času opravdu málo. Tak málo, že se začal obávat, jestli neztratil příliš drahocených dní kvůli pochybám.
A odkud se vzaly ty pochyby teď?
-
Smozřejmě, byl nervózní - dokonce vyděšený - z toho, že díky jeho dotykům a polibkům bude Severus vzrušený a bude chtít víc.
Na druhou stranu, i když se nebudou líbat, většina toho se stejně stane.
Severus se každé ráno probouzel s erekcí a dával si podezřele dlouhé sprchy. Vlastně ne podezřelé, ale docela vysvětlitelné - což v určité míře Harryho zbavovalo odpovědnosti - protože se mu vůbec nechtělo postarat se o Severusovy potřeby osobně.
-
Jenže to bylo jedno.
Právě tato role mu byla přidělená. Uspokojovat Severusovy potřeby. Zejména jedny konkrétní potřeby.
A on se musí naučit plnit svou roli, jinak nikdy nezkříží své síly. Dobře, že zatím na to nemusel myslet. Severus mu dovolil začít pomalu. Ale pokud Harry nepřekoná svůj odpor vůči dotykům, jeho nebližší narozeniny budou těmi posledními.
-
Harry vešel zpět do hradu, vykročil po dlouhé chodbě a sevřel k hrudi přitisknuté knihy.
Jedna jeho část se všemožně bránila všemu, co v sobě neslo třeba jen náznak důvěrnosti. Ale byla tu i druhá část, které přinášelo potěšení líbat Severuse. Dotýkat se ho, hladit... ale jen do té doby, dokud to nezacházelo příliš daleko. A právě ta druhá část ráno promluvila Harryho ústy.
A Severusův výraz tváře, když se Harry přiznal, že by se chtěl opět zkusit líbat... ? Madík polknul.
Severusova touha byla očividná, přestože ji ani jednou nahlas neprojevil.
-
To už samo o sobě o mnohém vypovídalo.
Jistě, Severus mohl být malicherný, zlomyslný a prchlivý - o tom Harry dobře věděl, a ne jen z doslechu.
Ale také nemohl zapřít, že v poslední době lektvarista neprojevoval ani jednu z těchto vlastností.
Alespoň ne vůči Harrymu.
Kdyby chtěl, mohl by Harryho život proměnit v peklo. Mohl by ho donutit ohýbat záda celé dny, jako skutečného otroka. Mohl by s ním zacházet hůř než Dursleyovi.
-
Místo toho přidělil Harrymu vlastní pokoje a dal mu maximum nezávislosti.
A všechno čím se mu za to Harry mohl odvděčit - bylo pár polibků - nebylo by příliš sobecké odpírat mu je?
Zvlášť když moc dobře znal lektvaristovo sebeovládání.
Pokud Harry řekne *ne*, Severus se zastaví - o tom mladík vůbec nepochyboval.
-
Čili je nejvyšší čas udělat první krok. Harry věděl, že to je nevyhnutelné.
A nejenom proto, že se 31. července každým dnem blížilo.
Ne, Harry to Severusovi dlužil.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkuji
Komentáře
| RE: Madurare 007 | saskya | 20. 02. 2011 - 20:43 |
 RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 23:40 |
| RE: Madurare 007 | donna | 20. 02. 2011 - 20:55 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:05 |
| RE: Madurare 007 | lady corten | 20. 02. 2011 - 21:09 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:06 |
| RE: Madurare 007 | marci | 20. 02. 2011 - 21:15 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:08 |
| RE: Madurare 007 | anneanne | 20. 02. 2011 - 21:18 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:10 |
| RE: Madurare 007 | dobby | 20. 02. 2011 - 21:28 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:14 |
| RE: Madurare 007 | clare | 20. 02. 2011 - 21:45 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:16 |
| RE: Madurare 007 | zuzana | 20. 02. 2011 - 21:46 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:03 |
| RE: Madurare 007 | jahavi | 20. 02. 2011 - 22:14 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 23:35 |
| RE(3x): Madurare 007 |
jahavi | 22. 02. 2011 - 11:39 |
| RE(4x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 18:00 |
| RE: Madurare 007 | slimča | 20. 02. 2011 - 22:40 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 23:21 |
| RE: Madurare 007 | miriabar | 20. 02. 2011 - 23:41 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:27 |
| RE: Madurare 007 | salazaret | 21. 02. 2011 - 03:56 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:23 |
| RE: Madurare 007 | bacil | 21. 02. 2011 - 09:33 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:20 |
| RE: Madurare 007 | dog | 21. 02. 2011 - 09:38 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:14 |
| RE: Madurare 007 | nade | 21. 02. 2011 - 11:25 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:07 |
| RE: Madurare 007 | misule | 21. 02. 2011 - 11:39 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 22:03 |
| RE: Madurare 007 | mamba | 21. 02. 2011 - 12:20 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 21:50 |
| RE(3x): Madurare 007 |
mamba | 22. 02. 2011 - 17:15 |
| RE(4x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 22. 02. 2011 - 17:57 |
| RE: Madurare 007 | gleti | 21. 02. 2011 - 12:28 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 21:38 |
| RE: Madurare 007 | grid | 21. 02. 2011 - 21:25 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 21:36 |
| RE: Madurare 007 | mája | 21. 02. 2011 - 22:01 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 21. 02. 2011 - 23:23 |
| RE: Madurare 007 | mononoke | 22. 02. 2011 - 22:03 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 26. 02. 2011 - 02:26 |
| RE: Madurare 007 | pajik | 22. 02. 2011 - 23:14 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 26. 02. 2011 - 02:29 |
| RE: Madurare 007 | symphony | 23. 02. 2011 - 19:42 |
| RE(2x): Madurare 007 |
m-a-mprovasi | 26. 02. 2011 - 02:34 |
| RE: Madurare 007 | ela* | 01. 01. 2012 - 21:20 |
| RE: Madurare 007 | kamik | 13. 11. 2014 - 21:21 |