CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 44C
KAPITOLA 44 C
Neděle 14, června, 1998 - 22: 13
Od chvíle kdy si vzájemně popřáli dobrou noc, Harry nespouštěl oči z lahvičky "Spánku beze snů", kterou mu dal Severus. Ano, lektvar mu pomůže usnout a strašné noční můry změní v jen obyčejné špatné sny. Proto ho potřeboval.
Ale neznámo proč, se mladík nedokázal odhodlat, aby se ho napil.
Předtím když dopoledne spal, bylo všechno jinak. Klidně lektvar vypil a usnul. Tak co se změnilo? Patrně to je světlem. Nyní pokoj osvětloval jen skomírající oheň v krbu. Harry mávnul hůlkou a v pokoji najednou bylo světlo jako ve dne. Teprve potom odzátkoval lahvičku. Ale pořád se necítil ve své kůži. Na okraji vědomí ho cosi znepokojovalo a vyvolávalo v něm vnitřní chvění. Vůbec se necítil v pohodě.
---
Jak hloupé a nesmyslné. Jenže ten pocit se nerozplynul ani při jasném světle – i když se stal méně ostrým.
Harry si položil lahvičku na polštář, znovu si přehodil župan a šoural se do obývacího pokoje. Posadil se za jídelní stůl a požádal o kakao a sušenky. Každý přece ví, že teplé mléko před spaním není na škodu, ale uklidňuje nervy. Jednou, když nemohl spát a Doby mu přinesl sklenici mléka, tak se Harry div nepozvracel. Jestli si ale zamění mléko za kakao, tak to bude v pořádku.
Ale kakao nepomohlo.
Ani po dvou šálcích se nedokázal přimět k vypití lektvaru.
V zoufalství si mladík přivolal lahvičku z ložnice a dávku nalil do třetího šálku kakaa. Usoudil, že tak ho bude jednodušší spolknout.
Bohužel. Kakao dostalo jakýsi ohavně žlutý odstín, který jakoby upozorňoval:
*Ty lektvar nepotřebuješ! *
---
Co tedy potřebuje? Co mu pomůže zbavit se nepříjemného pocitu neklidu?
Možná opětné zabarikádování hlavních dveří? Harry dokonce přešel ke křeslu, které už jednou k tomuto účelu použil a začal ho strkat potřebným směrem, ale ze dvou důvodů se zastavil.
Zaprvé – měl dost rozumu, aby věděl, že to nepomůže. Ale co bylo důležitější, vzpomněl si na Severusův pohled, když odtahoval křeslo, aby se do něj mohl posadit během jejich společné večeře.
V lektvaristově pohledu byla nezastíraná obava, jakoby Harry zešílel a bylo nutné něco podniknout.
Ale on se nezbláznil. Dokonce i v té chvíli si uvědomoval naprostou zbytečnost stavění jakýchkoliv barikád. Přesto nebyl schopný sám sebe zastavit a s touto činností skončit. Nebo to alespoň předstírat.
---
Bez toho, že by pustil z ruky hůlku, Harry začal chodit po pokoji a snažil se vyznat sám v sobě.
Pro Merlina, vždyť to byla jen lahvička "Spánku beze snů"! Užíval ho i dřív a lektvar mu vždy pomohl. Tak co se to s ním teď stalo?
"Severus tu byl se mnou." napadlo pojednou mladíka. "Žádal jsem ho, aby mě nehlídal, dokud budu spát, ale věděl jsem, že bude stejně sedět a číst si blízko – jen za dveřmi. Navíc, Severus vůbec neodešel – byl u mě, když jsem se vzbudil. Zdálo se, že seděl vedle mě od samého začátku."
---
Severus byl i teď, stejně jako předtím jen za sousedními dveřmi a Harry si to uvědomoval. Kdyby se s ním cokoliv stalo, lektvarista bude ve zlomku vteřiny u něho. Ale samo chápání všeho nepomáhalo.
Najednou si Harry uvědomil: To předtím byl jen krátký spánek – zdřímnutí. Jenže teď si bude muset lehnout do postele... na celou dlouhou noc, a on nechtěl zůstat celou noc o samotě, bezmocný a neschopný chránit se
Chtěl být blízko Severuse.
---
Harry, aniž by se dál rozmýšlel, vyrazil do ložnice a zamířil rovnou ke spojovacím dveřím.
Nepřemýšlel, jak vysvětlí svůj příchod Severusovi, který se v posteli rychle vztyčil, když uviděl Harryho.
"Můžu spát s tebou?"
------------------------------
Neděle 14, června 1998 - 22:34
Severus se beze slov posunul a zvoucím gestem odhodil pokrývku. Teprve, když se mladík vedle něho uložil, zeptal se.
"Problémy?"
"Já... " vypadalo to, jakoby se Harry ponořil ještě hlouběji pod deku. " Nevím. Jednoduše jsem chtěl spát s tebou. Nemáš nic proti tomu?"
Severus se převrátil na bok a podíval se na mladíka, i když za tmy bylo těžké něco uvidět. Lektvarista nemohl zadržet úsměv.
"Pochopitelně."
---
Položil mladíkovi ruku na rameno a přiměl ho zaujmout jejích oblíbenou polohu. Oba na boku, chlapec zády přitisknutý k Severusově hrudi. Dřív tak Harry často usínal poté, co ho lektvarista přivedl k orgasmu. Tato pozice měla ještě dodatečné výhody. Těsně přitisknutý třísly k mladíkovu zadku, mohl Severus lehce fantazírovat o tom, čím se budou v nejbližší budoucnosti zabývat.
Harry se mu tak prudce vytrhnul, že málem spadnul z postele.
"Ne!" vykřikl v panice. "Já... tak já nemůžu."
---
Severus překvapeně stáhnul ruku. Harry zatím nikdy proti takové intimní blízkosti neprotestoval, alespoň do té doby, než...
Najednou mu svitlo. Nu ovšem. Mladíka bezpochyby trápí to samé, co jeho před hodinou. Severus mu potvrdil nutnost zdrženlivosti a teď sám navrhoval k spánku tak nepřístojnou polohu. Není divu, že chlapec tak jančil.
Poslední, co Harry potřebuje, teď když se zotavuje je vzrušit se, a nemít možnost dovést věci do konce.
---
Severus si odfrknul a odsunul se na svou polovinu.
"Asi potřebuješ víc volného místa."
Matrace se zhoupla – Harry potřásl hlavou.
"Já... můžeš mě obejmout. Jen... jen ne tak."
Harry skutečně chtěl, aby ho Severus objal.
Severus v duchu poděkoval Merlinovi za to, že před chvílí ve sprše masturboval. Teď jen řekl:
"Dobře, pořád velíš, Harry. Takže vyber sám, v jaké pozici budeme spát."
---
Harry nic podobného neplánoval. Lektvarista cítil mladíkovu nerozhodnost. Přivedlo ho sem přání být se Severusem – nehledě na to, že opravdu nemohli potěšit jeden druhého tím způsobem, jako předtím než skončila škola. Teď o tom nemohlo být ani řeči. Najednou se v posteli udělalo teplo. Ne horko, jen tak, jak by mělo být.
"Možná... takhle." zašeptal Harry a převrátil se na druhý bok – tváří k Severusovi. "Můžeš si lehnout na záda?"
Lektvarista se podřídil. Harry se přisunul blíž a položil mu hlavu na rameno.
"Ehm... Mohl bys mě obejmout?"
---
Severus objal Harryho jednou rukou, přitiskl ho blíž k sobě a pohodlně se uložil.
"Je to takhle dobře?"
"Ano." Harry se také zavrtěl, ale po chvíli zůstal ležet s rukou položenou na Severusově hrudi.
"V pořádku?"
"Ano."
Mladík si ulehčeně povzdechnul.
---
"Myslel jsem, že spíš v noční košili a ne v pyžamových kalhotách."
Severus se pousmál.
"Zpravidla ano. Ale nedomníval jsem se, že tě to přivádí do rozpaků.
"Uhm... Tak jako ten ochranný balzám na vlasy." Přikývnul hlavou mladík a polechtal Severuse svými vlasy.
Potom se odmlčeli. Harry se čím dál tím víc uklidňoval. Několikrát to vypadalo, jakoby chlapec ještě chtěl cosi přidat, dokud se k tomu nakonec neodhodlal.
---
"Ehm... víš, Severusi, líbilo se mi to, jen tak společně sedět a číst.
Muž ho pohladil po zádech.
"Jistě."
"Ani jsem nemyslel, že by to... "
"Že to tak může být?"
Harry zívnul, přitiskl se blíž a přehodil nohu přes lektvaristovy nohy.
"Nemyslel jsem, že bys mě chtěl tak často vidět. Ty další pokoje jsou přece kvůli tomu, abych se ti nepletl pod nohama."
"Ne, to ne. Je to jen fasáda. Ale také tvé útočiště – abys mohl vést normální život."
---
Možnost podobného výkladu Severuse dokonce ani nenapadla. Přesto, když nad tím uvažoval, nemohl Harryho za podobný předpoklad vinit. Vždyť v minulosti nejednou dával najevo svou podrážděnost z mladíkovy společnosti. Pochopitelně během posledních dvou týdnů se snažil své chování změnit.
Nicméně očekávat, že Harry okamžitě zapomene na charakter jejich dřívějších a dlouhodobých vztahů, by byla hloupost. Tak, nebo onak, Severus se dokonce ani nepokoušel ujasnit si změnu, která se s ním stala. Od určité doby se mu totiž opravdu začalo líbit trávit čas v nebelvírově společnosti.
---
*Dokonce jsi nechtěl se mnou ani povečeřet v restauraci. * stěžoval si Harry *očekávající* v budoucnu uvěznění ve sklepení a soužití s člověkem, kterého zajímalo jen jeho tělo. Proto došlo k té nebezpečné Londýnské události.
"Měl jsem mu dávno říci o těch pokojích." trestal se v duchu lektvarista trýznivými výčitkami svědomí. Když teď věděl, co musel mladík snášet při pokusu ochránit ho, začalo mu být jasné, že nikdy neměl Harryho dohnat do tak beznadějného rozpoložení. Samozřejmě neměl ani tušení, co ve skutečnosti mladík cítí.
To všechno kvůli tomu, že vůbec Harryho neznal. Jeho chyba nespočívala pouze v tom, že se o pokojích nezmínil. Závažnější bylo, že si dokonce ani neuvědomil, jak důležitá pro Harryho taková informace může být.
---
Pochopitelně se mladík mohl tak jako tak rozhodnout zůstat v Londýně. Vždyť jeho jednání často řídila nebelvírská impusivnost. Ale také to udělat nemusel.
Zejména, kdyby Severus vzal vážně mladíkovy pokusy říci mu o příbuzných. Při zpětném pohledu bylo naprosto jasné, že Harry měl pádný důvod v Surrey nezůstávat.
A co Severus udělal?
Trval na tom.
---
Možná že jednání Bellatrix nemělo žádný přímý vztah k Severusovu rozhodnutí, přesto...
"Och, Harry." zašeptal smutně Severus otočený tváří k chlapci ve svém náručí.
Ale Harry už spal, klidně a pravidelně oddechoval na lektvaristově hrudi. Severus ho opatrně políbil na čelo a přitom si přál mnohem víc.
Toužil přitisknout Harryho k matraci vlastním tělem a přísahat, že příště už bude jeho slovům naslouchat. Jenže na to teď nebyl vhodný čas. Mladík potřeboval spát.
---
Ano, určitě bude lepší zůstat nehybný a tichý. Je příliš pozdě na to zjišťovat, proč si Harry nevzal Spánek beze snů. Ostatně, možná bude lepší se na to vůbec neptat. Severus si nepřál, aby vyvolával dojem, že podporuje užívání silných preparátů.
Harry rozhodně prošel peklem a on mu nikdy lektvar neodmítne, ale jestliže chlapec může usnout, aniž by k tomu lektvar potřeboval – tím lépe.
Severus zavřel oči, pevněji chlapce objal a vychutnával si teplo jeho těla.
Och ano, někdo, kdo patří jenom jemu.
Všechno bude lepší, než počítal.
-
-
----------------------------------------------
Pokračování příště.