Romeo 01

Bylo to teprve až poté co se Harry přenesl a zamyslel se nad koordináty. Byl zcela určitě ve Wiltshiru. Zašilhal a pomyslel si, že by odtud mohl vidět sídlo Malfoyů. Divné místo pro sovinec. Rozešel se k místu asi sto yardů před ním. Byl to velká budova, která vypadala jako obří skleník. Jen zde bylo mnoho malých otvorů rozmístěných různě po stěně od spodu až po střechu. Harry se domníval, že sovám bylo umožněno přilétat a odlétat jak se jim zlíbilo. Jak přemýšlel o konstrukci budovy, uvědomil si, že neví vůbec nic o magických sovách. I jestli byly odlišné od normálních. Přišlo mu to směšné, že Hagrid je nikdy nezařadil do výuky ve škole. Harry uvažoval nad tím, že ze všech magických stvoření, které znal. Sovy byly ti nejvíce svázané s dennodenním životem čarodějů a přesto neměl ani ponětí jak ví co ví nebo dělají to co dělají.

Bylo příjemně teplé letní odpoledne. Dveře byly otevřené tak překročil práh. Uvnitř byly stěny lemovány opravdu velkými dřevěnými ptačími budkami s velkými otvory. Pár stromů rostlo uprostřed budovy a větve vytvářely pozoruhodnou tapisérii po celém podkrovním prostoru. Viděl asi deset sov různých druhů sedět na větvích a některé vykukující z otvorů svých dřevěných domovů. Jedna sněžná sova mu padla do oka a on musel potlačit pocit vinny, který se mu rozlil v srdci.

Pokračoval se rozhlížet kolem. V rohu naproti dveřím stál jednoduchý malý stůl pokrytý vrstvou papírů a pár brky. Všude bylo ticho až na zvuk tryskají fontány s bronzovou sochou sovy uprostřed a občasné zahoukání živých sov.

"Halo?" zavolal Harry zkusmo.

"Halo?" zavolal překvapený hlas ze zadu.

Harry sledoval zvuk nesoucí se z hloubky hangáru. "Um, posílá mě Eeylops." Musel podlézt pod několika větvemi, aby se dostal dozadu. Pak se ohromeně Harry zastavil. Před jedním hnízdícím boxem stál Draco Malfoy. Jeho pozornost byla upřena na malé chmýřaté hnědé soví mládě na jeho dlani. Malfoy vydával jemné švitořící zvuky a drbal vršek hlavy sovího mláděte těmi nejjemnějšími pohyby.

Harry několikrát zamrkal a pokoušel se urovnat si obrázek s tím kdy viděl Malfoye naposledy. Jeho tvář vypadla starší, ale ve skutečnosti se moc nezměnila. Vlasy měl o trochu delší a stažené do hladkého ohonu, ale jinak vypadal úplně stejně. Byly to skoro čtyři roky od soudu.

"Malfoyi?" zeptal se Harry .

Malfoy nezvedl pohled. Opatrně vrátil ptáka do hnízda a oprášil si ruce. Harry zůstal zticha a pozoroval Malfoye jak se zamýšlí.

"Co tady děláš?" zeptal se pak eventuelně, s velkým úsilím. Harry mohl v hlase druhého muže slyšet slabý třes. "Jsem si jistý, že všechna moje povolení jsou v pořádku a roční kontrola sídla byla před dvěma měsíci."

"Eelops mě poslal. Chci si pořídit sovu. Tohle je tvoje místo?"

Malfoy ho studoval. "Chovám sovy a prodávám je do obchodů. Já ne ..."

"Řekl mi, že. Neměl jsem – no, to nevadí." Napětí bylo tak velké, že ho Harry mohl skoro cítit. Když se otočil,aby se vydal ke vchodu, praštil se o nízkou větev. "Au!" překvapeně udělal krok zpět a přejížděl místo na kterém věděl, že bude mít druhý den modřinu. Malfoy se za ním smál. Harry se zhluboka nadechl, pak se sehnul a odcházel. Malfoy pár kroků za ním ho následoval.

Když došel ke dveřím, Malfoy se ho zeptal. " Proč si sem přišel?"

Harry se otočil a očekával, že uvidí jeden z Malfoyových úšklebků. Mimo toho co uviděl byl jemný zvědavý pohled. "Hermiona a Ron mi koupili sovu k narozeninám, ale tak nějak jsem se s ní nespojil. Odnesl jsem ji zpátky k Eeylopsovi a vyzkoušel další tři." Harry nevěděl jak to vysvětlit. " Prostě nebyly ty .... pravé."

"Těžko vyhovět, co?" řekl Malfoy, znělo to skoro stejně arogantně jak si Harry pamatoval.

Harry zatřásl hlavou. "Byl to omyl."

"Proč? Moje sovy nejsou pro Velkého vyvoleného dost dobré?"

"Co máš za problém? Přišel jsem protože Eeylops myslel, že mi bude lépe vyhovovat nově vytrénovaná sova, která nikdy neměla předtím majitele. Neměl žádnou a myslel, že ty možná máš, ale evidentně jen marním čas."

"No, marníš čas. Všechny moje sovy jsou čerstvě vylíhlé, kromě mých chovných párů." Řekl pyšně Malfoy. "Měl bych mít k dispozici okolo deseti sov koncem podzimu a dalších pár v zimě."

"Oh." Ani za živého boha si nedokázal Harry představit Malfoye jako chovatele sov. Chlapec, kterého si Harry pamatoval opovrhoval všemi bytostmi, které nebyli čistokrevnými čaroději se sedmi generační historií. I když si pamatoval, že Malfoy byl vždy laskavý k orlí sově kdykoliv mu donesla jeho sladkosti. Harry vždycky předpokládal, že to byla pýcha. Možná to, ale bylo něco víc.

"Proč nemůžeš najít sovu, kterou bys měl rád?" položil mu Malfoy otázku, která zněla upřímně.

"Neměl jsem sovu od té doby co Hedvika umřela za války. Zachránila mi život." Harry se skoro zakuckal nad přiznáním. Bylo to dlouho co mluvil o své milované sněžné sově. Malfoy zůstal zticha a Harry myslel, že viděl v jeho očích záblesk lítosti, tak vysvětloval dál. "Po válce Ron a Hermiona bydleli se mnou. Tak jsem si půjčoval jejich sovu, kdykoliv jsem potřeboval. Občas jsem používal Ginninu, ale to bylo když jsme spolu chodili. Žiju teď sám a Ron a Hermiona mysleli, že je čas."

Náhle, hnědá sova pokrytá malými bílými skvrnami slétla dolů z jedné nedaleké větve a přistála na Harryho rameni. Byla střední velikosti, možná 10 inchů veliká. Měla velké žluté oči, které kontrastovali s její bílou tváří.

"Co, ahoj." Řekl Harry. Sova mu odpověděla nízkým houkavým zvukem a ozobávala Harrymu vlasy ostrým černým zobákem.

"Ty si určitě myslíš, že jsi chytrý, co Romeo. Ale řekl bych, že máš svoje signály pěkně překroucené."

Romeo se podíval na Malfoye a pak vrátil svou pozornost k Harrymu.

"Romeo?" zeptal se Harry.

"Ano. Jeho jméno je Romeo a je to úplná děvka." Řekl Malfoy, spíše ptákovi než Harrymu.

Harry se zasmál a Romeo vydal další zahoukání. "Co je to za druh sovy?"

"Borealská sova. Občas se jim říká Tengmalmani. Oddaní ptáci. Nejsou tak rozšíření, ale snadno se chovají."

"Je to jeden z tvých odchovanců?" Harry napřáhl ruku a Romeo se přesunul na jeho předloktí.

"Romeo? Těžko. Je k ničemu." Řekl Malfoy. I přes jeho slova, v jeho tónu byla laskavost. "zkoušel jsem tři Borealské samice než jsem to vzdal. Mám teď dva páry s mláďaty právě teď. On je zdejší opatrovník. Zůstává tu kvůli jídlu."

Harry se podíval Romeovi do očí. "Možná jen nepotkal tu pravou samičku."

Malfoy si odfrkl. "To těžko."

Zvědavě se podíval na Malfoye a pokoušel se přijít na smysl té poznámky, ale nemohl. "No předpokládám, že bych měl jít. Promiň, že jsem tě zdržel." Harry pohnul rukou nahoru a dolů, aby Romea přinutil odletět, ale pták se ani nepohnul.

"Co máš za lubem Romeo?" zeptal se Malfoy s narůstající zvědavostí.

"Běž." Řekl Harry jemně a pokusil se Romea odehnat.

"No fajn." Prohlásil Malfoy. "Ty oportunistický nevychovanče. Jsi možná chytřejší než ti přiznám. Od Death eatera Smrtijeda k Zachránci vesmíru jedním skokem."

"Uh?"

"Chce jít s tebou Pottere. Jsi tak hloupej? Na to mi nemusíš odpovídat."

"Myslel jsem, že nemáš sovy na prodej."

"On není na prodej. Je svým vlastním pánem."

"Co tím myslíš?" zeptal se Harry opravdu zmatený.

"Od konce války je svým vlastním pánem. Pokoušel jsem se ho poslat k jeho předešlému majiteli, ale bez úspěchu. Možná jsou ... no, jeho svobodné dny jsou u konce. Rozhodl se přijmout tvou nabídku."

"Ale já jsem nena...."

"Samozřejmě, že jsi nabídl."

"Tak ti alespoň zaplatím."

"Já tvoje peníze nepotřebuju Pottere. Sbohem Romeo. Měj hezký život." Draco zamával rukou.

 "Ale."

 "Sbohem Pottere."

Draco na něj koukal s takovou konečností, že Harry pochopil, že rozhovor je u konce pokud by nevytáhl hůlku, k čemuž se nechystal – ne kvůli sově. "Díky tedy. Myslím opravdu."

 "Není potřeba my děkovat."

 "Pokud to nebude fungovat, můžu ho poslat zpátky?"

 Malfoy chvilku studoval Romea pak se mu na rtech objevil slabý úsměv. "Myslím, že Romeo má věci pevně v rukou."

Harry nevěděl co na tuto poznámku odpovědět. "Já se sem přenesl. Jak ho mám dostat domů?" zeptal se Harry a doufal, že Draco bude mít řešení.

"Ty jsi opravdu tupej." Draco šel ke stolu něco načmáral na kousek pergamenu. "Jaká je tvoje adresa?"

"Moje adresa? Oh." Harry řekl a cítil se trapně. "Číslo dvanáct Grimmauldovo náměstí, Londýn." Fideliovo zaklínadlo bylo již dávno zrušené.

Draco napsal adresu a pak dopis připevnil k noze Romeovi. "Tak pryč s tebou. A ať tě nepraští dveře na cestě ven."

Romeo proletěl ven otevřenými dveřmi a Harry se za ním díval dokud nebyl z dohledu. Pak se otočil k Malfoyovi a řekl. "Předpokládám, že také půjdu."

"Arivederci, sayonara, adios, au revoir. Do svi- ."

"Rozumím." Zvedl Harry v předstíraném vzdání se.

"O tom pochybuju, ale přenes se až budeš připravený. Já jdu pracovat." Malfoy se otočil na patách a zamířil zpátky do sovince.

Ne tak zcela jistý co se stalo si Harry povzdechl a vytáhl hůlku. Pak se přenesl domů.

Romeo přiletěl na Grimmauldovo náměstí ten večer. Harry měl klec, narozeninový dárek od Ginny, už připravený a soví potravu přichystanou. Otevřel Malfoyův dopis a hlas toho neřáda mu čistě zněl v hlavě.

----------------------------------------------------------------