V nesprávném čase - 08
27. září 2010 | 20.54 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 7
Kapitola 7
-
Povzbuď někoho
-
Zamrkal a přemýšlel, jestli byl v nebi. Všechno kolem něj bylo bílé, bílé a bílé... Pak ho zasáhla vlna bolesti a on si uvědomil, že tohle opravdu nemohlo být nebe. Slabě zasténal.
Cítil, jak kolem něj někdo ovinul ruku. Další mu ležela na čele. Harry cítil, jak se mu tělem rozlévá teplo. Pohnul se a zasténal. Pokoušel se dostat blíž k těm rukám.
-
"Lež klidně Harry, nebo to bude jen horší." Řekl hlas, který Harry znal až příliš dobře.
Dracova tvář se objevila nad ním a ústa měl zkřivená do slabého úšklebku. Harry byl překvapený náhlou změnou blondýnova chování k němu. Zcela přesně si pamatoval, jak se Draco choval před... před únosem.
Zaplavily ho vzpomínky, pamatoval si na Hanawaltovy - malé brečící děti, matku, pana Hanawalta a smrtijedy. Na to, jak byl Carl donucený ho střelit a pamatoval si bolest, bolest a zase bolest...
Zavřel pevně oči, pokoušel se ten příval vzpomínek zastavit, ale ty nepřestávaly přicházet.
-
"Hanawaltovi jsou v mudlovské nemocnici." Řekl Draco, zdálo se jako by četl Harryho myšlenky. "Vztyčili jsme kolem nich štíty, takže jim nikdo neublíží a mudlové v uniformách je také hlídají."
Draco se posadil a sundal ruce z Harryho. Chlapec, který přežil, zasténal, když hřejivý pocit náhle zmizel.
"Vrať je." Zamumlal tiše, v krku měl sucho jako na poušti.
Dokázal si představit, jak se Draco musí šklebit, když Harry přiznal, že ho potřebuje. Přesto slova měla požadovaný účinek a Draco položil ruce znovu na Harryho. Tentokrát mu je položil na boky. Harry sebou škubl, když se ruka dotkla bolavé oblasti, kde ho zasáhla druhá kulka.
"Uvolni se." Řekl Draco. "Z počátku to bolí, ale pak to bude lepší."
§§§
Harry poslechl Dracova slova a uvolnil se. Brzo bylo příjemné teplo rozlévající se mu po těle zpátky. Bolest ustoupila, jak hojivá energie mířila i k druhé ráně po kulce.
Byl ospalý, oči se mu zavíraly proti jeho vůli. Slyšel Dracův jemný hlas šeptat.
"Spi, Harry. Zůstanu tady." Pak usnul.
-
Když se znova probudil, muselo uplynout několik hodin - světlo v místnosti bylo jiné. Nebo mu možná stále nesloužil pořádně mozek? Nevěděl, ale hodiny na stěně – mudlovské – nyní ukazovaly pět odpoledne.
Také si uvědomil podle vzhledu pokoje a postele, ve které ležel, že bude v nemocnici. Nejspíš v St.Mungu. Pochyboval, že by ho dali do mudlovské nemocnice. Stěny byly natřené mdlou šedou barvou a tenká prostěradla byla bílá. Nemocniční pyžamo, které měl na sobě, bylo také bílé. Na stole vedle postele stála jediná věc, která dávala pokoji trochu barevnosti. Kytice bílých gardenií s malými modrými kytičkami, lemovaná kolem dokola zelenými lístečky.
-
Široce si zívl a protáhl. Pak zalapal po dechu bolestí, když se okolí jeho ran napnulo. Koutkem oka uviděl u okna stát postavu.
"Lež v klidu Pottere," řekl mu Draco. "Nebo se ti rány znovu otevřou."
Harry si něco zamumlal.
"Ne." Odpověděl mu Draco. "Možná nejsem tvá matka, ale jsem někdo, kdo tě hlídal celé tři dny, co jsi byl nepřetržitě v bezvědomí. A není to moc zábavné sedět a koukat na komatózní osobu."
Harry se zašklebil.
"Bál ses tedy o mě?"
"Každý se o tebe bál." Vyhnul se Draco otázce. "a každý tu také byl. Grangerová, Weasley, Brumbál a dvojčata –"
Harry se prudce posadil a stejně prudce vydechl, jak jím opět projela bolest.
"Jsou naživu?"
Draco na něj zíral a ignoroval otázku.
"Chceš tu zůstat další týden s krvácejícíma ranama nebo to děláš jen proto, abys mě naštval?"
§§§
Vytáhl z opasku lektvar a polil jím kousek látky, tou pak otíral Harrymu jeho ránu. Rána se sice uzavírala, ale přesto stále bolela. Harry se domníval, že nestálo za to požádat Draca o něco proti bolesti. Blondýn se mu nezdál úplně... alespoň v tuto chvíli... stabilní.
Potom, co ho Draco přinutil znovu si lehnout, se tmavovlasý mladík opět zeptal:
"Jsou dvojčata naživu?"
Draco mu věnoval divný pohled. "Ano, jsou naživu."
Harry se díval z okna. Ta zpráva mu přinesla velkou úlevu. Tiše řekl.
"Myslel jsem, že je možná smrtijedi zabili, když se jim podařilo unést Hanawaltovy. Jak se jim povedlo se z toho dostat?"
-
Draco sklopil oči k podlaze.
"No měl jsi částečně pravdu, smrtijedi někoho zabili. Dvojčata byla schopná smrtijedy oklamat tím, že předstírala smrt. Tak se jim podařilo uniknout. Ale... Rhonda je mrtvá."
Harry zavřel oči a těžce polkl. Přál si tak moc, aby dvojčata byla naživu, že vůbec nepomyslel na dívku z Mrzimoru. Cítil se strašně, když si uvědomil, že jí nevěnoval ani trochu pozornosti. Draco tiše seděl vedle něj.
Ticho v místnosti přetrvalo, dokud se neozvalo zaklepání na dveře.
Harry se přinutil otevřít oči, když slyšel Draca říkat. "Pojďte dál."
-
Byli to Ron s Hermionou. Ta nesla kytici květin a radostně se na Harryho dívala. Pokoušel se jí úsměv oplatit, ale věděl, že nebude vypadat příliš upřímně. Hermiona dala květiny do vázy vedle postele a sedla si k Harrymu na druhou stranu. Ve tváři měla starost. Ron se postavil vedle ní, zatímco se Draco odsunul do rohu místnosti. Harry okamžitě postrádal hřejivý pocit, který mu blondýn dodával, když se bolest vrátila.
Hermiona mu odsunula pramen vlasů z čela.
"Jak se cítíš Harry?"
Slabě a smutně se na ní usmál. "Rhonda je mrtvá. Hanawaltovi byli uneseni a mučeni. Cítím se skvěle."
§§§
Podržela mu ruku ve své a v očích měla soucitnost.
"To nebyla tvá chyba." Řekla mu, protože věděla, že se Harry vinní za všechno co se stalo zlého . "Byla to... celá operace se nepovedla a my všichni na tom máme svůj podíl. Nebyl si to ty."
Vzpomínky na únos se mu vrátily v plné síle. Nejprve tma v první místnosti, kde se on a pan Hanawalt probudili... Vyděšený pohled na tváři pana Hanawalta, když smrtijedi osvětlili místnost... A později děti - malé děvčátko neschopné mluvit... Jejich matka křičící, když jí smrtijedi znásilňovali a mučili... Chtělo se mu zvracet.
Všiml si, jak sebou Draco škubnul, protože s ním sdílel jeho bolest, ale tentokrát se blondýn k němu nevrátil. Věděl, že Harry potřebuje projít těmi vzpomínkami bez pomoci Dracovy léčivé energie.
"Je to malé děvče v pořádku?" zeptal se konečně, ačkoliv se odmítal podívat na ostatní.
-
Hermiona přikývla.
"George zlomil kletbu a Draco jí uklidnil." Řekla.
Harry si všiml, že Dracovy tváře se zbarvily do růžova.
"Moc sem toho neudělal." Zamumlal.
"Uklidnil si celou rodinu." Namítala Hermiona. "Udělal jsi toho dost. A to všechno ještě potom, co jsi uzdravil Harryho..."
Chlapec, který přežil, se podíval na Draca, ale nic neřekl. Předpokládal, že nyní dluží za svůj život zmijozelovi. Usuzoval to z toho, jak se na Draca dívali Ron a Hermiona, a jak se jim blondýn odmítal podívat do očí. Místo toho studoval podlahu a snažil mít lhostejný výraz na tváři.
Harry se snažil zjistit jaký je to pocit, být za něco Dracovi dlužný, ale rozhodl se, že na to teď myslet nebude.
"Jak jste nás našli?" zeptal se po pár minutách ticha Harry.
Hermiona se usmála.
"To byla taky zásluha Draca. Sledoval vaše pouto srdce, a my ostatní ho následovali."
*Pouto srdce?* Dumal Harry. Co to bylo za pouto? Asi něco opravdu silného, když ho Draco dokázal sledovat a Harryho najít, přestože ho drželi v nějakém sklepení. Podíval se na blondýna, ale Draco jen pokrčil rameny. Harry předpokládal, že o poutu ví přesně tolik, jako on. Pravděpodobně jen následoval svůj instinkt stejně, jako to dělali, když léčili.
§§§
"Zabralo nám nějakou dobu, než jsme se tam dostali. Voldemort a jeho poskoci se rádi schovávají na těch nejnemožnějších místech." Řekl Ron a pokoušel se trochu odlehčit situaci.
"A pak jsme se museli dostat dovnitř. Naštěstí strážní nebyli... zrovna pozorní, a tak se nám je podařilo znehybnit. Pak jsme tě tam museli najít. Draco byl díky poutu v takových bolestech, že nemohl skoro chodit, protože to bylo v době, kdy tě poprvé střelili. Běželi jsme a slyšeli druhý výstřel."
"Já slyšel... hlasy." Nejistě řekl Harry. "Někdo mi říkal, ať se držím. Když jsem pak cítil teplo, myslel jsem si, že doopravdy umírám."
-
Ron se zakřenil.
"Ani zanic, přece ti nemůžeme dovolit, aby tě nějací hloupí smrtijedi dostali." Řekl.
"To byl Draco. Běžel k tobě, jakmile tě zahlédl a položil ruce na tvé rány po kulkách."
Draco se nemohl podívat Harrymu do očí, proto pokračoval se svým průzkumem podlahy, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. Výraz, který Harry viděl na jeho tváři, byl stále lhostejný, ale on dobře věděl, že se začíná cítit rozpačitě.
"Pak, když jsme si byli jisti, že nevykrvácíš, jsem tě přenesl sem. Léčitelé byli tvými zraněními překvapeni. Příliš často rány po kulkách nevidí."
"No brzo jich uvidí víc." Zamumlal Harry.
-
"To ano, ale stejně nemůžu pochopit, co chtějí s takovými zbraněmi najednou dělat." Řekla Hermiona a Ron vypadal podobně zmateně.
"Budu chodit na lekce." Řekl Harry, když se v místnosti opět rozhostilo ticho.
Dracova hlava vylétla vzhůru a on se podíval Harrymu do očí poprvé za celou půl hodinu.
"Budeš chodit na co?" zeptal se.
"Mluvil jsem s panem Hanawaltem a rozhodl se, že budu chodit na lekce." Pokrčil rameny Harry.
"V tu chvíli se mi to zdálo, jako dobrý nápad. I když teď nevím, jestli můžu. Pochybuju, že mě pan Hanawalt bude chtít ještě někdy znovu vidět."
Jediný blondýn na něj hleděl trochu překvapeně.
"Pan Hanawalt a jeho žena se po tobě ptali celou dobu, co jsem je... uhm,léčil." Řekl. "Měli obavy. Jsem si jistý, že kdyby věděli, kde je St.Mungo, byli by teď tady."
§§§
"Ale... proč?" ptal se Harry.
"Obviňují se stejně, jako to děláš ty, zvlášť pan Hanawalt. Myslí si, že tě do toho únosu zatáhl, že jsi v něm vůbec neměl být. A navíc ho donutili, aby tě střelil. Oh a kdyby ses příště v budoucnu laskavě zdržel dělání takových věcí, jako nechat se postřelit, byl bych ti velmi vděčný. Bylo to pěkně komplikovaný vyléčit ty rány."
"No samozřejmě Malfoyi, jako kdybych si, že se nechám postřelit, plánoval- ne?" Harry na něj tvrdě zíral a Dracovy oči zjemněly
"Sorry." Zamumlal.
"Neboj, pokud budu mít šanci, tak bych se taky rád vyhnul možnosti být ještě někdy takhle zraněný."
Draco se lehce usmál.
"Dobrá, alespoň na něčem se shodnem."
"My se opravdu na něčem shodnem, to jsem teda ohromený." řekl Harry a úsměv se mu zvětšoval.
-
Hermiona se postavila.
"Měli bychom tě nechat odpočívat. Přijdeme zase zítra. Myslím, že tě propustí zítra odpoledne, pokud tě bude Draco léčit tak, jako doposud."
Harry se na ní usmál.
"Díky, že jste přišli Mione."
Sehnula se a políbila ho na čelo.
"Samozřejmě."
Harry se začervenal nad tím projevem náklonosti, ale ona si toho nevšímala. Pak zamířila ke dveřím spolu s Ronem, který řekl.
"Uvidíme se zítra. A Draco, buď tak hodný a pořádně ho uzdrav."
Draco se na něj usmál a přikývl
"Jo."
"Uvidíme se zítra." Zavolal Harry a jeho dva nejlepší přátelé byli pryč.
-
Harry a Draco zjistili, že jsou opět spolu sami. Tmavovlasý mladík si myslel, že zmijozel na místě kde stál, vypadá trochu nesvůj. Přenášel váhu z jedné nohy na druhou příliš často a díval se všemi směry, jen ne na Harryho. Přesto vypadal lépe než posledně, co ho viděl před únosem. To bylo tehdy, když pořád ještě s Harrym nemluvil, ignoroval ho a odmítal se na něj i jen podívat.
"Jsi teď v pořádku?" zeptal se ho Harry.
Draco vzhlédl, ale nic neřekl. Emoce se mu na tváři rychle střídaly a Harry v některých z nich mohl číst – strach, smutek, obavu, ale také úlevu a překvapivý, i když jen letmý záblesk štěstí. Pak se vrátil ke svému sklíčenému vzhledu a znovu zíral na podlahu.
§§§
"Mluv se mnou." Vyzýval ho Harry. "Vím, že nejsem zrovna osoba, které by ses chtěl svěřovat se svým nejhlubším tajemstvím, ale teďka jsem jediný, který tu je."
Draco se mu podíval do očí a tiše řekl.
"Měl jsem o tebe strach."
Harry se v duchu usmál.
"Jsem rád, že jsi tam byl, protože jinak bych určitě byl teď mrtvý."
"To – to jen, byl to divný pocit." Pokračoval blondýn stejně tichým hlasem a Harry moc dobře věděl, že ho nesmí přerušovat. "Cítil jsem uvnitř tvojí bolest a také jak slábneš... A celé moje tělo na mě křičelo, abych tě našel, uzdravil a dr... držel. A nejpodivnější to bylo, když jsme se blížili... Bolest se zvětšovala, ale zároveň ve stejnou dobu polevovala, protože jsem se k tobě blížil. Pak jsme slyšeli první výstřel a já – já upadl na zem... Bolelo to tak hrozně, ale věděl jsem, že pro tebe to musí být stokrát horší a to mě přinutilo pokračovat..."
"Při druhém výstřelu jsme běželi dolů chodbou. Ron a Fred mě pomáhali a myslím, že to bylo štěstí, protože kdyby to neudělali, tak bych po tom druhém zásahu spadl a už bych nebyl schopný se zvednout...
Ty – ty jsi byl úplně bez života, visel jsi bezvládně v těch provazech na stěně a všude byla krev, křičela tam žena a smrtijedi se smáli a ty jsi vypadal, jako že jsi mrtvý..."
-
Draco brečel, ale Harry pochyboval, že si to uvědomuje. Natáhl k němu ruku a zmijozel k němu šel blíž, až ho Harry mohl vzít za ruku. Cítil, jak z něj sálá bolest a smutek.
"Ani jsem nevěděl, co dělám, když jsem na tebe položil ruce. Všechno, co jsem věděl bylo, že potřebuju zastavit tu bolest... Byl jsi v bezvědomí, a já byl vyděšený, že udělám něco špatně... že všechno jen zhoršuju..."
§§§
Odmlčel se, díval se pryč. Evidentně se styděl, když si všiml slz tekoucích mu po tvářích.
"A pamatuju si, že jsem myslel na to, jak ses pokoušel být ke mě milý, ale já neposlouchal. Nechtěl jsem, aby tohle byla poslední myšlenka, kterou na mě budeš mít." Dokončil Draco.
Viditelně přemýšlel, že když už prozradil tolik, tak klidně Harrymu může říct všechno.
Harry tiše seděl a jen Draca sledoval.
Draco Malfoy, jeho nemesis ze školy, jeho nepřítel celých šest let. Celá takhle situace byla neskutečná, proběhlo hlavou Chlapci, který přežil. Čtrnáct dní v budoucnosti – tři z nich strávil v bezvědomí, ale přesto stačily, aby otřásly vším, co znal.
Harry přemýšlel jestli, jestli pokud – až, řekl si pro sebe – se vrátí domů, se budou schopni vrátit k jejich starému vztahu.
A jestli to vůbec budou chtít.
-
Draco stál vedle postele, pokoušel se, jak nejlépe dokázal a bylo možné, nenápadně si setřít slzy z tváří.
"Díky za to, že jsi mi zachránil život." Řekl tiše Harry. Nevěděl, co jiného říct po Dracově prohlášení, ale nějak tušil, že musí mezi nimi znovu prolomit led.
Blondýn se na něj díval s bolestí a smutkem v očích.
"Nemáš zač." zamumlal hlasem, který zněl, jako ten starý mladý Malfoy, kterého Harry znal. Usmál se trochu na Chlapce, který přežil a Harry mu věnoval stejný váhavý úsměv na oplátku.
"Jen si z toho nedělej nějaký zvyk, dostávat se do takových situací."
"Na to je pozdě." Odpověděl Harry a snažil se udržet Dracovu trochu lepší náladu.
"To jsem si všiml."
"Hej, já nejsem ten kdo spadl a křičel, kvůli vizi . Tak mi neříkej, že jsem v místnosti ten jediný, kdo se dostává do trablů."
"Já se tím, že mám vize, nedostávám do trablů. Jen to... um, bolí."
"Přesně."
"Bolelo to."
§§§
"Já vím, cítil jsem to." Řekl Harry rozhodnutý stočit jejich rozhovor na jejich zajímavou schopnost léčit.
"Cože?" zeptal se Draco, přesně tak jak předpokládal.
"Řekl jsem, že jsem to cítil." Opakoval Harry. "Pamatuješ si, jak jsem říkal, že jsem viděl i kus tvé vize?"
Blondýn kývl.
"No, tak si nemyslím, že já měl nějakou vizi. Myslím, že jsi to byl jen ty."
"Mateš mě, Pottere." Zavrčel Draco a posadil se na křeslo vedle postele.
-
"Na tom není nic matoucího." Oponoval Harry a blondýn se na něj mračil. "Opravdu, není! Byl jsi v bolestech – velkých – a já jsem léčitel. Cítil jsem tvou bolest a buď proto, že jsi byl v tak velkých bolestech, tak jsem viděl i kus tvé vize, nebo je to tou Srdce svazující věcí. Každopádně, ty jsi měl vizi – a já jí tak nějak sdílel s tebou."
"A co tě vedlo k tomuhle závěru?" zeptal se Draco a zíral na něj.
"Hanawaltovi." Odpověděl Harry. "Když jsme byli... tam dole... Cítil jsem jejich bolest. Cítil jsem strach dětí a bolest, když smrtijedi mučili paní Hanawaltovou. Pozvracel jsem se, když vešel pan Hanawal, byl v tak špatném stavu a já byl slabý."
"Slabý? Proč?" dumal Draco.
Harry pokrčil rameny.
"Myslím, že to je tím, protože jsem byl tak blízko lidí, kteří cítili bolest. A protože jsem je nemohl vyléčit a to mě dělalo slabým, oslabovalo mě to."
-
"Takže heslo pro budoucnost bude znít - *Zůstat z dosahu nemocných lidí, pokud je nemůžeme uzdravit*?" zeptal se Draco.
Harry kývl a pak si něco uvědomil. "Jak můžeme být v nemocnici a neslábnout?"
"Oh." Odpověděl Draco. "To bude díky Ronovi a Brumbálovi. Jsme ve speciálním křídle nemocnice, v nějaké zakázané části. Není tu žádný pacient, na kterého bys narazil dřív, než po pěti minutové chůzi. Nechápal jsem proč, když mě sem vzali, ale teď už mi to je jasné."
"Ano, nikdy by se mi neulevilo, pokud bych byl v blízkosti nemocných a zraněných lidí – a ani ty by ses nebyl schopný soustředit se na to, jak mě uzdravit."
"No stejně mi to zabralo tři dny, než ses probudil. A to jsem byl s tebou vlastně osamotě." Řekl Draco. "Tak si myslím, že nejsem příliš dobrý léčitel."
§§§
Teď byla zase řada na Harrym, aby na Draca zíral.
"Ty si myslíš, že nejsi dobrý léčitel?" zeptal se a v hlase mu byl znát údiv.
"No jo." Poznamenal Draco a projel si rukou vlasy. "Zatraceně byl si v bezvědomí celé TŘI DNY."
"Postřelili mě! Dvakrát!" prohlásil Harry. "Už jen to, že jsem naživu, je něco úžasnýho a to hlavně díky tobě."
Harry se z toho argumentování cítil unavený, zvlášť z takového směšného, jako bylo tohle.
Draco byl užasný léčitel. Musel být, když byl Harry naživu. Nevěděl, jaké zranění mu kulky způsobily, ale byl si jistý, že kdyby blonďatý léčitel nepřišel, přesně v ten okamžik v jaký přišel, Harry by teď byl mrtvý. Něco mu říkalo, že unikl smrti jen o vlásek. Opět.
Povzdechl si, zavřel oči a pak je znovu otevřel, aby se mohl podívat na zmijozela.
-
"Podívej, Draco, já vím, že mi nebudeš věřit, když ti řeknu, že jsi skvělý léčitel, ale stejně to řeknu. JSI OPRAVDU SKVĚLÝ LÉČITEL. Jinak bych nebyl naživu. Věc se má tak, že si myslím, že to není o tom, jestli si dobrý léčitel nebo ne – myslím si, že to je něco jiného a myslím si, že to má něco společného s tím, proč ty – my – jsme se předtím jeden na druhého zlobili."
Draco se podíval na zem a Harry pokračoval.
"Musíme si o tom všem promluvit, od začátku dokonce, ale teď to nějak nemůžu udělat. Usínám a nebylo by dobré, kdybych během takové konverzace usnul."
Draco se lehce usmál v pokusu pozvednout mu náladu.
"Měl bych odejít?" zeptal se a Harry zatřásl hlavou.
"Ne, myslím, že bys měl zůstat. A kdybys na mě chtěl položit ruce –" odmlčel se, když si uvědomil, co řekl. "Tedy myslím, jen pokud chceš-"
"Ušetři si to, Pottere, už jsi řekl i tak dost." Ušklíbl se Draco.
Harry si znovu povzdechl.
"Připisuju to tomu, že jsem byl postřelený." Zamumlal a zavřel oči.
"Já to připisuju tomu, že ty jsi ty." Řekl na to Draco jemným hlasem.
Položil ruku na Harryho čelo a druhou ho chytil za pravou ruku.
Na Harryho rtech se objevil lehký úsměv, když upadal do hlubokého spánku.
Cítil se úplně spokojený a v bezpečí.
-
-
-----------------------------------------------------
Pokračování příště
Prosím - nezapomeňte označit hodnocení. Děkujeme.
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 08 | bara1982 | 27. 09. 2010 - 21:40 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 08 |
hajmi | 27. 09. 2010 - 22:21 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | bara1982 | 27. 09. 2010 - 21:51 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | lia | 27. 09. 2010 - 22:03 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 08 |
m-a-mprovasi | 27. 09. 2010 - 22:14 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | diane chocola | 27. 09. 2010 - 23:03 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 08 |
hajmi | 28. 09. 2010 - 09:34 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | misule | 28. 09. 2010 - 10:07 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | ivet | 28. 09. 2010 - 12:27 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | lady corten | 29. 09. 2010 - 09:39 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | bacil | 29. 09. 2010 - 10:24 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 08 |
hajmi | 02. 10. 2010 - 18:28 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | nade | 30. 09. 2010 - 20:11 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | alice | 04. 10. 2010 - 07:25 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | lukas | 09. 10. 2010 - 12:44 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | starvation | 14. 02. 2011 - 12:08 |
| RE: V nesprávném čase - 08 | zuzana | 22. 06. 2011 - 22:39 |