Invocare 042

 

Vžik, vžik, vžik.

"Tak, a hotovo."

Harry pohladil Snapeovy úhledně zastřižené vlasy, ale pak si uvědomil, co dělá a donutil se couvnout. Kupodivu se mu to zdálo těžší, než by si pomyslel. Líbilo se mu probírat prsty ty hedvábné černé prameny. Moc líbilo.

Severus několik pramenů uchopil a prohlížel si konce.

"Celkem dobré."

"Bylo mi potěšením," protáhnul líně Harry, a šel si sednout na okraj postele.

Nikam jinam se sednout nemohl. Snape obsadil jedinou židli, ale chlapec se přesto cítil trapně - když seděl na posteli, jakoby naznačoval něco neslušného. I když o tom, že je čeká sex, se nedalo pochybovat. A v tom to vězelo, protože právě to ho přivádělo do rozpaků.

 

"Tedy, chtěl bych tě o něco požádat." začal mladík.

Ta myšlenka se mu vynořila v hlavě při stříhání, ale on nevěděl, jak ji co nejlépe vyjádřit. Jakási část jeho vědomí, předpokládala, že říkat něco takového se nehodí. Bylo by to už přílišné ohýbání pomyslné hole. Chlapec si byl téměř jistý, že když Snape předal velení do jeho rukou, měl na mysli něco naprosto jiného. A navíc - vždycky mu bylo trapné žádat někoho, aby za něj utrácel peníze. Příliš často slyšel, jakým je břemenem.

 

"Chystáš se jen zeptat, nebo chceš skutečně o něco požádat?" Snape prudce vstal a obrátil se tváří k Harrymu.

Mladík se ostře nadechl. Oba byli oblečení pouze v koupacích pláštích. Ještě nedávno měl Harry za to, že by Snape ve froté županu dlouhém jen ke kolenům, vypadal hloupě. Teď si sice nebyl jistý, proč to tak je, ale lektvaristův zjev vzbuzoval silný dojem.

Vysvětloval si to kontrastem sněhově bílé tkaniny, která lichotivě zdůrazňovala Snapeovy černé vlasy a oči. Nemohl sám sobě uvěřit, že právě použil pro Snapea výraz *lichotivě zdůrazněný*. Co se to s ním děje?

 

"Protože nic neříkáš, předpokládám, že jsi opravdu o nic žádat nechtěl?"

Z jakéhosi důvodu Snapeův hluboký hlas v mladíkovi vyvolal chvění. Možná to bylo proto, že si zrovna vzpomněl, jak... úžasně zněl, když byl Harry pod vlivem Dračího štěstí?

"Ale ne,... Já jen..." Harry se donutil k návratu do reality. "Jen nevím jak to nejlépe říci"

"Prostě se seber a řekni to," doporučil mu Snape a z hlasu mu zněla celkem zřejmá netrpělivost.

"Můžeš požádat o cokoliv, Harry. V nejhorším případě řeknu - ne. A do budoucna - jestli tvá prosba bude mít nějakou souvislost se sexem, určitě budu vždy souhlasit."

Harry se odvrátil od záblesku v mužových očích a odkašlal si.

"Ehm... ne, náhodou to nemá se sexem nic společného."

"Škoda." poznamenal Snape tím svým k nevydržení sametovým hlasem.

"Prostě jsem si myslel, jestli se zítra nemůžeme jít někam navečeřet."

 

Malou chvíli vypadal Snape jako omráčený.

"Ty sis myslel, jestli se nepůjdeme navečeřet? Čímpak se ti znelíbila bradavická kuchyně?"

"Ničím. Podívej - nikdy dřív mě něco takového nenapadlo, asi jsem se snažil předstírat... no že sem nepřicházím jen kvůli sexu, rozumíš? Ale to není pravda. Chodím sem vlastně jenom kvůli tomu. A háček je v tom, že se mi to moc nelíbí. Totiž, jsme spolu svázaní, ne? Navždy.

Já - no, nevím, nikdy jsem nebyl ničím milencem, ale jsem si jist, že kromě sexu milenci se zabývají ještě i něčím jiným."

 

Severus neřekl ani slovo a Harry si začal myslet, že všechno zkazil. Ano, určitě to tak bude. Nedokázal to pořádně vysvětlit. Jenom věděl, že jakmile mu bude devatenáct, zůstane navěky uvězněný ve sklepení, kde se bude trápit nudou a samotou, a kde nebude moci prohodit ani slovo s nikým jiným, než se Snapem. A protože ten od něho bude potřebovat jen sex, tak se Harry dokonce ani nebude tolik cítit otrokem, ale spíš otrokyní.

Přál si, aby spolu začali trávit čas i mimo ložnici, dokonce i kdyby přitom měli předstírat, že se těší ze své vzájemné společnosti.

 

"Nebudeš muset nic platit," dodal ještě Harry. Hmm, možná právě s tímhle měl začít.

"Zvu tě, spokojený? Ještě mám nějaké peníze, které jsem předtím vyzvedl v bance a ty jsi říkal, že je stejně budu muset utratit..."

Snapeův hlas zněl ostře, téměř rozhněvaně.

"Jsem si dokonale vědom toho, že jsi bohatší než já."

*No nazdar!*

"Já... o čem to mluvíš? Viděl jsi mé účty u Gringotů, a já určitě nemám žádné Potterovské panství... "

"Pro Merlina!" vykřikl zamračený Snape. "Ty skutečně věříš všemu, co slyšíš? Snapeovské panství také nikdy neexistovalo... a v porovnání s mým jediným domovem mimo Bradavice je například dům tvých příbuzných v Zobí ulici téměř palác!"

 

Teď byla řada na mladíkovi, aby překvapením ztratil řeč. Za prvé, nikdy by ho nenapadlo, že Snape někdy navštívil Zobí ulici. Kromě toho...

"Ale tvé pokoje jsou plné koberců a starožitností, víš všechno o víně a..."

"Harry, jsem starý mládenec, se skromnými potřebami, až na těch pár věcí, které si povoluji. Klidně si mohu dovolit uspokojení nějakých slabostí. Ale to neznamená, že můj trezor v bance je nabitý zlatem, stejně jako tvůj."

Harry chápavě přikývnul. Byl celý rozpačitý, že mu Snape vůbec musel něco takového vysvětlovat. Na druhou stranu si dobře uvědomoval, že se Snapeův trezor už velmi brzy naplní zlatem a vrchovatě. Ale to teď nebylo důležité.

 

"No v tom případě samozřejmě zaplatím."

"Ve skutečnosti opustit Bradavice, nepřichází v úvahu. Kdyby nás někdo viděl pohromadě... byla by to katastrofa."

"Proto navrhuji znovu navštívit Norsko... "

"Myslel jsem, že letaxovou síť nemáš rád."

"Ne nemám, ale vydržím to. Používal jsem ji i dřív."

Snape potřásl hlavou.

"Harry, nákup oblečení - je jedna věc. To je požadavek ceremoniálu, a já nechci, abys musel chodit před svědky nahý. Ale naprosto neužitečný výlet do restaurace... ne nemohu riskovat, zvlášť když uvážím, jak už je datum obřadu blízko."

Harry si povzdechl a odtáhl se.

"Říkal jsi, že ve Skandinávii smrtijedi nejsou a riziko je minimální."

"Říkal jsem, že nevíme, že by se tam smrtijedi vyskytli. Ale v tomto okamžiku, bych se chtěl vyhnout i sebemenšímu riziku."

 

Snape ztichnul, jakoby o Harryho nabídce přemýšlel, jenže i tak už nic nedodal.

Tehdy se Harry pokusil znovu.

"Poslyš, jestli máme být skutečně milenci, tak musíme trávit čas i mimo ložnici, ne?"

Snape zdvihl obočí.

"Domnívám se, že tomu slovu každý z nás přikládá jiný význam. Pro mne znamená tvou stálou přítomnost v mé posteli. Jak si ho vykládáš ty."

 

Nebelvír zrudnul, protože zrovna on měl na mysli cosi naprosto jiného. Nebo ne úplně tohle. V každém případě ale určitě ne v tom smyslu, v jakém si ho vysvětloval Snape. Přestože Merlin ví - Harry celkem mohl - jak už se stávalo dřív - lektvaristova slova nebo tón chybně pochopit. Například, dosud nemohl uvěřit tomu, že neexistuje Sapeovské panství.

"Já... víš, nelíbí se mi představa, že se budeme zabývat jenom tím, chápeš? Netvrdíš snad pořád, jak chceš uspokojovat mé potřeby? Tak mi dovol říci, že mě pěkně štve, když se mám cítit jen jako nějaký... kluk z harému, rozumíš?"

Na konci už Harry křičel.

 

Snape sklonil hlavu.

"Rozumím. Možná by ses zítra ve Velkém sále mohl najíst jen lehce a doopravdy se spolu navečeříme až tady?"

"Jenže háček je v tom, že jsem se chtěl ještě alespoň jednou dostat ze sklepení."

"Obávám se, že to je nemožné." Severusův výraz tváře se změnil na cosi, o čem si Harry myslel, že mělo vyjadřovat soucit, ale daleko víc to připomínalo úšklebek.

"Jestli chceš, objednám norské jídlo."

"Dobře, zapomeň na to." zamumlal Harry.

 

A tomu Snape říká, klást Harryho požadavky před své vlastní. Třebaže Harry ve skutečnosti nikdy nevěřil, že by ceremoniál předpokládal něco podobného. Prostě Snape si to chtěl myslet, protože pod vší tou zmijozelskou úskočností, jízlivostí a hněvem, v něm přece jen zůstávala jakási čestnost. Jistě, moc často ji najevo nedával, ale přesto v něm byla, a to znamenalo, že zrovna tak nechtěl být otrokářem.

Jenže se jím stane - ať chce nebo ne. A to znamená, že Harry skončí doslova za živa zazděný ve sklepení, aby před celým světem utajil, komu patří. Možnost naposledy cestovat do... no, kamkoliv - vypadala velmi lákavě. Vždyť po ceremoniálu nebude smět podle přání zajít ani do Prasinek.

A mohl se vsadit, že Snape by prohlásil, že jít s ním někam *není možné*...

 

"Harry, já prostě teď nejsem ochotný riskovat."

"Cha," hořce se uchechtl Harry. "Kdyby tě zavolal on, hned bys běžel - a kašlal na riziko."

"V daném případě možnost něco zjistit o jeho plánech převažuje nad nebezpečím."

"Dobře víš, že blouzníš."

K jeho překvapení se Snape ušklíbl. Ale prozatím změnil téma - nechtěl dál diskutovat o své předstírané službě Voldemortovi.

 

"Proč je to pro tebe tak důležité - večeře v restauraci?"

Harry pokrčil rameny.

"Chtěl bych se cítit normálně, to je všechno. Jenže všechno co spolu děláme - je sex."

"To není pravda. Obvykle děláme i jiné věci, třebaže přiznávám - doposud veškeré naše jednání bylo převážně podřízené ceremoniálu."

"Převážně?"

Snape udělal smířlivý posunek.

"Výhradně." připustil se zkřivenými rty lektvarista. "Doufám, že si uvědomuješ, že po úspěšném provedení rituálu, bude náš program mnohem volnější? Budeme spolu dělat i jiné věci."

"Zapomeň na to." opět zamračeně mávl rukou Harry.

 

Najednou ho zalil pocit odporu k vlastní slabosti. Přemýšlel - bude zavřený ve sklepení a jeho jedinou společností se stane Snape, který si nepřeje mít s ním nic společného mimo ložnici, což vlastně lektvarista zrovna před chvílí opravdu potvrdil. No a co!!!

Jaký je v tom k čertu rozdíl, vzhledem k tomu, že křížení sil požaduje, aby se Snape cítil sexuálně uspokojený.

Zřejmě se mu jeho myšlenky promítly na tváři. Buď to, nebo Snape ovládal bezhůlkový neverbální nitrozpyt, protože poznamenal:

"Mladík tvého věku obvykle nepovažuje aktivní pohlavní život, za takový problém."

 

"Jistě, mladík mého věku má obvykle právo..."

vyspat se s dívkou, pokud ho to napadne, chtěl vlastně říci Harry. Ale to nemělo žádný smysl. Snape beztak dobře věděl, že ho muži nepřitahují. Tedy nepřitahovali by - kdyby k tomu nebyl donucený. Ano, nechtěně si musel přiznat, že Snape určitou přitažlivost měl, ale to si Harry vysvětloval tím očividným faktem, že ho ten muž dokázal přimět k hlasitému křiku během orgasmu. Prostě byl sexuální talent. A protože on je teď navždy s lektvaristou svázaný, bylo by hloupé ten talent nevyužít, tak jak radila Hermiona. Což zdaleka neznamenalo, že by snad Harry pokládal Snapea za přitažlivého, nebo že by ho přitahovali muži. Ještě to tak.

 

"má právo na výběr partnera." dokončil místo něho větu Severus.

"Něco v tom smyslu." povzdechl Harry. "Klid. Nehodlám v této souvislosti začít fňukat."

Nakonec, fňukání nikdy nikomu nepomohlo. Možná už nikdy nenavštíví jiná místa, ale trápit se teď kvůli tomu je stejné, jako chtít chytat zlatonku už před zápasem. Prozatím musí projít rituálem, a přitom hlavně projít úspěšně. Jinak se už skutečně nikam nedostane, protože bude mrtvý. Společně s Hermionou, Ronem a všemi ostatními.

 

Takže tím se znovu vrací k tomu, co pochopil už před několika týdny. Je povinný cítit a také projevit víc nadšení a ochoty. Být uvolněnější v sexu. A se Snapem. I při sexu se Snapem.

Alespoň teď už věděl, jak toho může dosáhnout.

Harry spolkl zklamání, vstal z postele a přešel ke Snapeovi.

Nyní když muže svlékal, už se neostýchal a neztrácel odvahu. Konec konců sundat župan bylo jednoduší, než rozepínat řadu knoflíků.

 

Jakmile se ubezpečil, že se mu ruce netřesou, natáhl se k zavázanému pásku Snapeova županu. Ten se rozhalil s tichým šelestem a Harry bez ohledu na veškerou snahu mimoděk sjel očima dolů. Přes jizvy na mužových prsou, přes ploché, ale svalnaté břicho, k chomáči tmavých chloupků, stejných jako měl sám, a...

Nebyl překvapený, když si všimnul, jak se mu velký penis lektvaristy prodlužuje doslova před očima. Na rozdíl od Harryho, Severus ve vaně nekončil, proto bylo celkem přirozené, že byl tak trochu... na hranici. No, spíš víc než míň.

Harry přesvědčoval sám sebe, že to je jen věc zvyku, když se natáhl dolů a přejel dlaní po údu od kořene až k hlavičce.

Kůže stejně sametová, jako jeho hlas, - prolétlo mladíkovi hlavou. Ta myšlenka ho přivedla do rozpaků, ale přemohl se. Vždyť je jen dobře, že v celé této situaci, dokáže najít něco příjemného, ne? Potvrdil si v duchu, že jeho myšlenky se ubírají správným směrem - je přece zapotřebí vážit si malých radostí, protože život, který ho čeká, a který se potáhne ještě dlouhá léta - bude mnohem horší, jestliže Harry nedokáže cítit radost při laskání milence.

 

Na druhou stranu, právě vyšlo najevo, že milencem musí být jen v posteli. Podobná vyhlídka se Harrymu zdála mimořádně... nudná.

A nevězelo to dokonce tak úplně v tom, že by chtěl trávit víc času se Snapem. Jen si prostě přál, mít s někým normální vztah. Žít normálně - alespoň do té míry, nakolik to bylo možné s Podentes.

Jenže, od jaké doby se něco v jeho životě dalo označit za normální? Dávno by se zbláznil, kdyby celá ta léta prožil v lítosti nad tím, co nemohl mít. Stejně jako dřív se musel naučit spokojit se s tím, co je a co měl.

Přinejmenším, pohlavní život slibuje, že překoná veškerá očekávání - našeptával mu vnitřní hlas. No což, ve vaně se mu opravdu docela podařilo na všechno zapomenout.

Harry s hlubokým povzdechem zahnal depresivní myšlenky a začal jezdit dlaní po Snapeově údu nahoru a dolů. Zkoumal svůj pocit z toho, jak se penis napínal, tvrdnul a prodlužoval. Pod hladkou hedvábnou kůží cítil malé nerovnosti, stejně jako u svého vlastního údu. Neznámo proč, se cítil docela jistě: Možná to bylo díky tomu, že Snape byl muž, tak jako on sám a Harry proto věděl, co má dělat.

 

Harry uchopil penis o něco silněji a lehce ho stiskl. Prsty se dotýkal předkožky, obracel ji sem-tam stále dokola a dráždil hlavičku, schovanou pod ní. Div se nezasmál, když si všimnul, jak dobře na jeho laskání reaguje Snape - další škádlení předkožky teď bylo vyloučené. Harry pochopil, jak lehce by teď mohl lektvaristu dovést k orgasmu. Při té myšlence mladík ztratil dech.

Je to jen strach z neznámého, - uklidňoval se Harry. Přesto kdesi hluboko v podvědomí chápal, že začíná být vzrušený.

 

Jenže v každém případě nechtěl, aby Snape rychle vyvrcholil - na dnešní večer měl Harry jiné plány.

Musel se ujistit, že se lektvarista dokáže ovládnout a zůstane opatrný v jednání s ním, i když bude doslova hořet touhou.

Harry odtáhl ruce a přestal dráždit Severusův penis, který byl skutečně tak těžký jak vypadal - shodil župan z milencových ramenou na podlahu - a muž nyní před ním stál úplně nahý.

 

Mladík odstoupil a gestem vyzval Snapea, aby ho svlékl.

Lektvarista rychle rozvázal pásek na županu a stáhnul ho k mladíkovým nohám, okamžitě rukama objal partnerův penis a začal jimi pohybovat v rytmu, Harrymu tak dobře známém. Ten skousl rty, aby se udržel a nezasténal, což se ukázalo téměř nemožné, zvláště když se Snape postavil za něho, přitiskl se mu svým penisem k zadnici a šeptal mu něco do ucha. Svýma rukama přitom neustále pohyboval v rytmu, který Harryho penis zbožňoval.

 

"Co si přeješ?" vydechl Snape - a zdálo se, že jeho slova svým tónem slibují doslova celou škálu sexuálních radostí.

"Všechno, co si budeš přát, Harry."

Stiskl mladíkův penis a Harry se rozechvěl. Ale Snapeovi to bylo málo.

"Mám si před tebou kleknout na kolena, vzít tě do úst celého až ke kořenu - sát tě do té doby, dokud se nerozechvěješ potěšením? Chceš to?"

"Přestaň poroučet!" vydechl Harry, který se nakonec vzpamatoval.

"Pusť mě...!"

A Snape uposlechl, ještě pomalu naposled přejel svými prsty po mladíkově údu, jakoby se loučil.

 

Návrh se Harrymu zdál lákavý. A proč ne? K čertu, kdo by odolal takovému pokušení? Jenže mladík věděl, že by ho to odvedlo od naplánovaného záměru. Rychle se vzchopil - tak jak jen to bylo možné - a podíval se na Snapea, který znovu stál před ním a mlčky čekal na pokyny. S penisem tvrdým jako skála a s planoucíma očima.

Harrymu to dalo jistotu, že zatím je všechno pod kontrolou.

Ještě jednou se zhluboka nadechl a s výdechem vyhrknul. Hermionina metoda se ukázala jako zpropadeně efektivní způsob boje s nervy.

"Myslel jsem si, že bychom měli zkusit prsty," uslyšel svůj hlas a po menším zaváhání dodal - "Severusi."