Invocare 023

Harryho by nikdy nenapadlo, že každé kouzelnické město, může mít svou vlastní verzi Příčné ulice. Ta Strasgardská nebyla o nic méně velkolepější než Londýnská a Harry by tu mohl strávit opravdu celý den jen prohlížením výloh, ačkoliv na něco takového samozřejmě neměli čas. Snape ho vedl rovnou přes křivolakou kameny dlážděnou uličku přímo ke krejčovskému obchodu, kde začal plynou norštinou hovořit s malou čarodějkou, která je uvítala. Harry se sotva udržel, aby nezakoulel očima. Napřed hindustánština, a teď norština. Snape byl docela určitě tak zatraceně brilantní jako Hermiona, což znamenalo, že muž měl plné právo, myslet si o něm, že je hlupák. A ve srovnání s ním Harry opravdu byl.

Díky rychlému vyjednávání následovala horečná aktivita. Harry se ocitl za zástěnou a posunky byl požádán, aby se svlékl do trenýrek. Neměl k tomu moc chuti a pokoušel se bránit, ale krejčová buď opravdu nerozuměla anglicky, nebo předstírala, že nerozumí. Nakonec musel zapomenout na rozpaky, když mu sametový Snapeův hlas oznámil, že svléknout se bude v jeho zájmu, pokud si nepřeje se sem vracet.

Harry neochotně zul boty, stáhnul modré džínsy a sundal košili. Zachvěl se při chladném závanu vzduchu, když žena přistoupila a zběsilým tempem mu začala brát míry. Bez zvláštních ceremonií sjela měřící hůlkou po jeho nahé noze, až do rozkroku a dotkla se těch částí těla, kterých se vůbec dotýkat neměla. Zdálo se, že si čarodějka nevšimla, jeho rozpaků. Její pozornost byla upřená na vykřikování úsečných pokynů na asistenta, který je zapisoval na úzký list pergamenu. Příležitostně se zasmála tichým hrdelním smíchem a pronesla nějakou dlouhou poznámku, na kterou Snape odpověděl tónem plným dobré nálady. Situace se stala ještě nepříjemnější, jakmile bylo měřeni u konce. Když se Harry oblékl a vyšel zpoza zástěny, lektvarista seděl s ženou u stolu. Čarodějka s ním o něčem diskutovala a chvílemi gestem ukazovala na Harryho. Znělo to téměř, jakoby se přeli. Žena cosi velmi prudce tvrdila a Snape ji klidně a pevně oponoval. Harrymu bylo docela jedno, o čem mluvili. Patrně jí Snape říkal, jaké šaty potřebuje a ona z nějakého důvodu s jeho volbou nesouhlasila. Ale pohled, kterým se na něho čarodějka dívala, ho znervózňoval. Určitě ho pokládala, za Snapeova mladého milence. Tím si byl naprosto jistý.

Možná kvůli jejímu chraplavému smíchu při lektvaristových odpovědích, nebo díky jejímu nepatrnému úsměšku na rtech, to bylo jasné jako den.

Harry se cítil nepříjemně a trapně dokonce ještě před tím, než Snape vytáhl blýskavé zlaté mince, podobné galeonům. Norská měna, jak předpokládal. Ale jakmile mince přešly do ženiných rukou, věnovala Harrymu znovu ten výmluvný pohled, který beze slov říkal, " Ó, tvůj vydržovatel je opravdu štědrý."

Harry to nedokázal dál snést, vyrazil ven hlavními dveřmi, seběhl tři schůdky a minul výlohu. Pak se opřel o cihlovou zeď a pokoušel zklidnit dech.

"Máš nějaký zvláštní důvod pro tak dětinské chování?" zeptal se ostře Snape, když o chvilku později vyšel ven.

Harry jen potřásl hlavou, což mu vyneslo zamračený pohled, ale přinejmenším lektvarista další otázky už nekladl. Vykročil kupředu a Harry byl nucený skoro běžet, aby nezůstal pozadu a stačil jeho mnohem delším krokům.

"Uhm, vracíme se hned zpátky?"

"Sotva." ušklíbl se Snape. Potřebujeme ti ještě pořídit nový hábit, a jestli chceš, oblečení pro všední den. Pokud to pro tebe znamená nějakou útěchu, tak už žádné měření nebude. Mám kopii potřebných měr."

V prodejně šatů, Harry nepronesl ani slovo. Pohrával si s nabídnutou sklenicí vína, a sledoval Snapea, který se opět ujal vyjednávání s asistentem. Tentokrát všechno proběhlo téměř rychle bez dohadování a Harrymu se nezdálo, že by se někdo zajímal o jeho intimní život. Přesto nedokázal potlačit zamračení, když Snape nakonec platil zlatem.

"Co bys řekl pozdnímu obědu?" prohlásil lektvarista, poté co opustili obchod. Odvedl mladíka k menší kavárně se stolky na terase a vytáhl pro něho židli dřív, než se usadil sám. Pak Snape poklepal hůlkou na povrch stolu přikrytý ubrusem, pohlédl dolů a zeptal se.

"Co bys chtěl?

Harry se opřel dozadu.

"Nevím co tu podávají."

"Stačí poklepat na stůl a objeví se menu." Mistr Lektvarů zvedl jen letmo oči vzhůru.

I když to Harry udělal, k ničemu to nebylo.

"Neumím číst norsky."

"Mám ti tedy objednat.?"

Proč ne? - pomyslel si Harry. Vždyť jsi zrovna pro mne vybral oblečení bez jediného dotazu, jakoby ti patřil celý můj život. Počkat! On ti přece skutečně patří. Uvědomil si.

Nahlas ale jen dotčeně odpověděl. "Jistě."

"Dobře." Snape se také opřel dozadu a prohlížel si mladíka hodnotícím pohledem. "Co se děje? Mluv."

"Nic."

"To si nemyslím." namítnul Snape. "Takže, něco si vyjasníme. Nechci, abys ukrýval své myšlenky a názory za nějakou fasádu, a domníval se, že tak vyhovíš mému přání. Vlastně tohle děláš už déle než týden a já toho mám právě dost." Když Harry neřekl ani slovo, trochu přitlačil.

"Nemáš co říct?"

Harry stisknul rty a pak odpověděl:

"Nevím, co předpokládáš, že řeknu."

"To je ten problém," poukázal Snape. "Nechci, abys říkal to, co si myslíš, že očekávám! Jak ti to mám líp vysvětlit. Chci, abys zůstal sám sebou, dokonce i když mě to bude rozčilovat."

"Proč to chceš?"

"Protože," tiše a tvrdě šeptal Snape, " jinak by to mohlo být tak špatným nápadem, že by ve srovnání s ním tvůj dotaz na galleony, byl jen dětským žvatláním. Nemohu tady zabíhat do podrobností, ale uvědom si, že riskuješ veškeré naše záměry, pokud neskončíš s tou bláznivou hrou na někoho jiného, někoho, kdo nejsi ty."

Harry se na okamžik zamyslel. Nechápal tu námitku, hlavně proto, že si nehrál na nikoho jiného. Pouze se snažil vyrovnat a zvládnout všechny okolnosti, tím jediným způsobem, který znal.

"Stále nemáš co říct?" zlehka vrčel Snape. "No tak? Mluv."

"O čem?"

"Začneme třeba tím, proč ses začal mračit, když jsem ti nabídl, že ti objednám. A neurážej znovu mojí inteligenci prohlášením, že je všechno v pořádku."

Harry složil ruce do klína.

"Nelíbilo se mi to."

"Pro Merlina, proč?"

"Protože jsi právě vybral všechny moje šaty, jako bych byl nějaká... nějaká..."

"Mluv."

"Jako bych byl tvoje hračka. Jen loutka." syknul Harry a vztekle blýsknul očima. A jak na mě zírala ta odporná ženská. Merlin ví, co ti říkala, že tě to rozesmálo, ale mě se to nelíbilo, jasné? Stejně jako se mi nelíbí, že mě kupuješ oblečení."

"Úplný seznam stížností." konstatoval Snape.

V ten okamžik k nim přišel číšník - podivné stvoření, které vypadalo napůl jako domácí skřítek. Mistr lektvarů cosi zabručel a poslal ho pryč. Pak se otočil zpět k Harrymu.

"Řekl jsem mu, že jsme si ještě nevybrali a potřebujeme víc času. Napřed probereme postupně tvé stížnosti. Jsem povinný se o tebe starat, to je ti jasné, ne?"

"Já vím." připustil Harry. "Jen mě ta závislost rozčiluje."

"Je to snad kvůli tomu, že tví příbuzní, byli nespolehliví?"

Harry začal přemýšlet a být zvědavý, kolik toho Snape asi ví o Dursleyových.

"Já... Eh,.. Nikdy jsem o tom tím způsobem nepřemýšlel."

"Teď za tebe nesu zodpovědnost já a ty jsi v mojí péči. Pochybuješ snad o mojí schopnosti řádně plnit svou povinnost?"

Harrymu neušlo, jak pozorně ho Snape sleduje.

"Ne."

"Nebo si myslíš, že to možná nechci dělat?"

Na tohle odpovědět bylo těžké. Bylo jasné, že se zmýlil. Harry od začátku čekal, že Snape využije Podentes jako novou možnost trápit ho nejrůznějšími způsoby, aby se mu mohl náležitě posmívat. Ale teď věděl, že v tomto případě tomu tak není.

"Ne doopravdy." přiznal Harry. "To jsem si mohl myslet na začátku, ale dokonce i tehdy jsem si uvědomoval, jaká je to hloupost. Vždyť jsi četl můj zápisník. Vím dobře, kolikrát jsi mi zachránil život."

Snape přikývl.

"A teď co se týká tvého oblékání jako loutky. Bylo to možná ode mě necitlivé a neomalené. Jen jsem si myslel, že to půjde rychleji, pokud se tomu budu věnovat sám, nakonec neznáš řeč. Mimo to, jsem ti kupoval formální, společenské šaty a domníval jsem se, že vzhledem ke tvé výchově, v této oblasti nemáš moc zkušeností."

"V pořádku." povzdechl si Harry. Znělo to logicky. "Opravdu si nemyslím, že na tom tolik záleží..."

"Ale ano. Záleží." přerušil ho Snape. "Měl jsem si to uvědomit dřív. Teď, co se týká chování Frau Lichnen..."

"Proč by si měla něco takového myslet." vybuchl hněvivě Harry. "To bylo sprosté. A vůbec jak může vědět, že nejsme jen přátelé."

"Maskovací zaklínadlo zachovalo rozdíl v naší výšce a věku. To a taky ta skutečnost, že jsem za tebe zaplatil..."

"Normální člověk by tě pokládal za mého otce."

Snape se zamračil.

"Dal bych myslím přednost tomu, o jistých věcech nemluvit. Vím, že nemůžeš mít radost z toho, že ses ocitl svázaný s mužem, a k tomu s vrstevníkem tvého otce, ale neexistuje nic, žádná síla, která by mohla tuto danou skutečnost změnit."

"Jo, já vím." připustil Harry. "Myslel jsem tím... Vždyť jsme neudělali nic, co by mohlo z její strany vyprovokovat takovou reakci."

"Vlastně ano, udělali." přiznal Snape. "Rozhlédni se kolem a řekni, kolik vidíš kolem sebe chodit kouzelníků, kteří nemají plášť. Hmm, ano, ty sis dnes ráno svůj nevzal a přiznávám, že já jsem na to nepomyslel - nakonec hábity byly jednou z věcí, které jsem ti chtěl stejně koupit. Myslím, že Frau Lichnen se domnívala, že jsem tě vzal ven bez něho, abych se... Mohl těšit tím pohledem."

"Co?" zeptal se Harry celý zmatený. "Vždyť je to nesmysl. Moje džíny mě nijak neobepínají."

"Rozhodně tě obepínají víc, než plášť, a proto není divu, že pokládala za vhodné, složit poklonu tvému zevnějšku. Pobavilo mě to."

Samozřejmě, pomyslel si Harry s ironií. Přece dobře věděl, že Snape ho vždycky pokládal za nevzhledného, hubeného zakrslíka.

Možná, že maskovací čáry změnily opravdu to, jak vypadal, a krejčová ho skutečně viděla jiného.

"Ale míry budou přesné?" zeptal se. "Mám na mysli, přesto, že jsi nás zamaskoval."

"Jenom tváře." mávnul rukou Mistr lektvarů. " Což mimochodem vyvolalo zajímavou diskusi s Frau Lichnen. Stále trvala na výběru nordických barev, vhodných pro tvou... Snape si zlehka odkašlal... Světlou krásu. S tím jsem samozřejmě nesouhlasil.

Takže, jsi připravený poobědvat? Podívej se na své menu."

"Jako před tím, neumím norsky." zabručel Harry. Nelíbily se mu, lektvaristovy narážky na jeho vzhled. Opět. Ne, že by si zrovna přál, aby ho Snape považoval za přitažlivého. Podobná představa byla přinejmenším zneklidňující. Jenže už byl prostě unavený ze stálých Snapeových posměšků.

"Norština, stejně jako angličtina, patří do skupiny germánských jazyků." podotkl Snape. "Předpokládám, že můžeš pochopit víc, než si myslíš. Například..." Začal číst menu odshora dolů a zarazil prst u jedné z položek. "Spinatsupe. Co to podle tebe znamená?"

"Nejsme všichni brilantní lingvisté, S..." Harry si vzpomněl na varování před používáním jmen a zmlknul. Bylo to jedině dobře, protože se chystal říci Snape, což by k ničemu dobrému, stejně nevedlo.

"Jsou to dvě slova. Spinat a supe.

"Špenátová polévka? Oh, špenátová polévka."

"Zkus to ještě jednou." navrhnul Snape.

Harry studoval jídelní lístek. Většina slov byla norská a naprosto nesrozumitelná, ale...

"Friskesalat. Ehm... Rybí salát?"

Snape přikývl a na rtech mu pohrával nepatrný lehký úsměv. Možná trochu větší.

"Marinet makrell?"

"Předpokládám, že marinovaná makrela?"

"Správně. Tak co bys chtěl?"

Harry poklepal na stůl a nechal menu zmizet.

"Dobře. Určitě ne špenát s rybou a všechno to ostatní nevypadá anglicky."

"Dyresteg," navrhnul Snape. "Pečená zvěřina v omáčce z kozího sýra. Je to velmi chutné. S lefse... Bramborovými placičkami. A jako desert skillingsbolle. Jak se ti to líbí?"

"Docela ano, s výjimkou toho zákusku."

"Skořicové koláčky." jemně se ušklíbal Snape. "Také poklepal na stůl, a zároveň se zmizením jídelního lístku se u nich objevil číšník.

 

Oběd proběhl dost příjemně, jakmile Snape přesvědčil Harryho, aby se uvolnil a vyjadřoval se víc otevřeně. Potom, když nakonec pili voňavý čaj, Mistr lektvarů vytáhl z kapsy pláště nachový, sametový měšec.

"Dnešní raní zakázky, by měly být připravené během několika hodin. Myslel jsem, že bychom ti mezitím mohli koupit nějaké všední oblečení. Chceš si ho raději koupit sám?"

Harry měšec s penězi odstrčil.

"Raději bych ho nekupoval vůbec."

"Nehodláš pořád nosit kalhoty a košili."

"Nic strašného."

"Dělá to znovu, uvědomil si Severus. Znovu ukrývá sklíčenost, a předstírá, že je všechno v pořádku.

"Tak, co je to tentokrát." Povzdechl si Snape a celým svým vezřením dával najevo, že očekává odpověď.

"Už jsi utratil spoustu peněz." Vyhýbaje se jeho pohledu pokrčil mladík rameny. " Ujišťuji tě, že přežiju i tak."

"Také jsi svým příbuzným dělal potíže a vyváděl je z míry, kdykoliv tě vzali na nákupy?" zeptal se Severus znechuceně.

Harryho reakce Snapea omráčila. Chlapec se zamračil, jakoby si vzpomněl na něco nepříjemného, ale oči odrážely rozpaky, jakoby nevěděl jak má odpovědět a pokoušel se něco vymyslet. Zřejmě jednoduché - ano nebo ne - nemohlo být dostatečnou odpovědí na položenou otázku.

Severus si náhle uvědomil, jaká musí být pravda.

"Oni tě nikdy na nákup nevzali, že?" zeptal se tiše. "Nikdy ti nekoupili oblečení. Je to vůbec možné?"

"Nosil jsem oblečení po mém bratranci Dudleym." zamumlal a kroutil v ruce svůj ubrousek. "Je starší než já, a vždycky mu kupovali víc než potřeboval, proto oblečení bylo hodně."

Bylo zřejmé, že chlapce znervóznil. Severus se podíval na Harryho zelenou košili.

"Také patřila tvému bratranci? On má stejnou barvu očí?"

"Och, ne." přiznal se Harry a trochu se začervenal. "Pár let potom co jsem získal přístup ke svému zlatu u Gringottů, jsem si mohl koupit nějaké věci. Přísahal jsem si, že už nikdy nebudu nosit oblečení po Dudleym. Kromě letních prázdnin. Tam je to povinnost."

Severus se zamračil.

"Proč jsi čekal několik let, aby sis koupil oblečení. A proč ty nákupy chceš před svojí rodinou utajit?"

"To je jednoduché." prohlásil Harry. Otřel si ústa do ubrousku a vztekle ho odhodil na stůl. Použil přitom víc síly, než bylo zapotřebí.

"Nemusí vědět, že mám peníze. Sebrali by mi je a prohlásili, že to je dluh za mojí obživu. Teď už je to sporná otázka - stejně všechno patří tobě."

"Dobře," řekl Snape. "předpokládám, že nyní lépe rozumím tvému problému - nicméně to na celé věci nic nemění. Budeš si muset zvyknout, že tě nyní živím já. A zčínáme od tohoto okamžiku. Nepředpokládám, že bys chtěl ve sklepení chodit bos. Potřebujeme ti tedy koupit boty."

Harry protočil oči a udělal obličej.

"A vsadím se, že stejně tak ponožky a spodky."

"To druhé jsem už objednal v dostatečném množství." zamumlal Snape. Teprve nyní chápal, jak to může být Harrymu nepříjemné. Nechtěl mladíka ještě víc přivádět do rozpaků a tak váhavě dodal:

"Pochopitelně jestli chceš, můžeš si všechno vybrat v obchodě s konfekcí. Právě teď mně napadlo, že by ti můj výběr nemusel být po chuti."

Harry, jak si Severus všimnul, měl problémy s polknutím čaje. Mladík vypadal, jakoby ho každou chvíli chtěl vyprsknout nosem.

"Tys mi objednal spodky?" zalapal po dechu a potlačil smích usazený kdesi v hrdle.

"Nebudeš si smět nechat ty, co máš teď." poukázal dle svého mínění naprosto logicky Severus, což rozesmálo Harryho ještě víc.

"Myslel, jsem, že budeš nějaké potřebovat."

"Jaké?" zeptal se úsečně Harry.

"Hedvábné."

"Hedvábné."opakoval se stisknutými rty Harry. "Proč jsi je nechal ušít z... Uch..."

"Protože já sám nosím právě takové." suše potvrdil Severus. Opravdu nechápal, co tak mladíka rozesmálo. "Jsou naprosto pohodlné."

"Nechci znát až takové podrobnosti." řekl Harry a spolkl zbytek čaje, když se uklidnil.

"Hmm. Mohl bych jít do mudlovské části města a koupit si zbývající oblečení tam? Myslím, že všední oblečení bude lepší v kouzelnických obchodech nekupovat."

"Chceš, abych tě nechal jít do mudlovského Strasgardu samotného?"

Harry zvednul hlavu.

"Myslel jsem, že se přidáš." - Peníze ještě stále ležely mezi nimi na stole a Harry postrčil měšec k Severusovi.

"I kdybychom se nemuseli obávat... No, tvých starých přátel, stejně bych tě potřeboval. Neumím počítat norsky."

"Dobře." souhlasil Severus.

"Znáš dobře mudlovskou část města?"

"Sotva. Půjdeme?"