drew: Tohle je první pokračování na které jsem musela čekat. Za ten týden jsem stihla vymyslet tucet variant jak by mohl příběh pokračovat.
A nemůžu si pomoct. Až ho budu číst příště, budou dojmy určitě jiné a mnohem lepší, ale teď jsem trošku zklamaná.
Iason pořád dokola opakuje tytéž chyby. Trest a něžnosti, trest a něžnosti (a to ty něžnosti ještě každou chvíli nejsou moc něžné)... a jeho věčné "copak tobě se nelíbí co spolu děláme po večerech?" jako by Rikiho život byl jen o tom (aneb celý den nudy a věznění za dvě hodiny rozkoše před spaním). Věřím že kdyby Iason řekl Rikimu že ho nechá spoutaného dokud mu neprozradí důvod své náhlé rebelie, že by mu to Riki dříve či později řekl, nebo aspoň část, a konečně by snad měli šanci na nějaký posun v jejich vztahu. Miluju ty části kdy Iason obdivuje Rikiho a kdy uvažuje co se mu asi honí hlavou, ale ta mužská vlastnost "cokoli, jenom ne si promluvit" mě asi přivede k šílenství. Iasone, kruci, tak už si představ jaké to je být Rikim, pomoz mu se opravdu zamilovat a hurá vstříc happy endu!! (no jo, nebojte, vím jak to dopadne, no.. ) Dneska mi tu chybělo obvyklé příjemné překvapení byť v pár větách, jak tomu obvykle bývá.. dnes asi za 2.