Invocare 032

 

 

"To je poslední."

Harry nedokázal zadržet úlevný povzdech. Celým tělem se ztěžka opíral o pracovní stůl. Ani jedna z ingrediencí mu nezpůsobila žádné obtíže, ale už ho přestalo bavit ochutnávat jednu přísadu za druhou, nehledě na to, že většina z nich páchla a také byla odporná na chuť. Dokonce ani nevěděl, co vlastně převážná část z nich je, ale to byla jeho vinna. Když mu Snape podal mělký talířek s jakousi rosolovitou fialovou masou a vysvětlil mu, že to je vepřová placenta, Harry rozhodně odmítl i nadále poslouchat, co to vlastně ochutnává. Pěkně děkuji.

Snapea podobné prohlášení samozřejmě pobavilo a mírně se usmíval. Harrymu to připadalo, jakoby blahosklonný úsměv Mistra lektvarů mu říkal. "V lektvarech jsi... naprostá nula. "

Jenže Harrymu to bylo stejně lhostejné. Bylo mu celkem jedno, že pro Snapea je jeho znechucení vlastně zábavné.

Bylo mnohem lehčí ochutnávat každou přísadu, když nepřemýšlel a nevěděl, co mu přichází na jazyk a do žaludku. Zvlášť s ohledem na to, že 17. bude to všechno muset polykat znovu.

Na druhou stranu bylo možné, že po uvaření lektvaru, tyto přísady budou mít příjemnější chuť. Nicméně Harry v to příliš nedoufal. Připomněl si totiž Snapeův zvyk nechávat lektvarům chuť s jejímž porovnáním by snad bylo občas příjemnější spolknout vlastní zvratky.

Poslední ingredience přichystaná k ochutnání se ukázala jako našedlý prášek, který vypadal jako popel. Harry si vzal lžičku, kterou mu Snape nabídl a chvíli se díval se na její obsah.

Dobře, co se mu může stát? Zatím je v pořádku. Harry odhodlaně strčil lžičku do pusy a snažil se neudávit suchým práškem. Mistr lektvarů si povšiml jeho obtíží a přivolal sklenku vody. Perlivá voda byla plná bublinek a mladík nikdy dřív nic podobného nepil. Šuměla v ústech a bulala v krku, zároveň odplavovala zbytky prášku a zanechávala na jazyku podivuhodně čistý pocit.

To je něco lepšího. - pomyslel si Harry.

"Tak jestli tohle bylo poslední," řekl, pak se narovnal, odstoupil od stolu a pokračoval. "Nevypadá to, že bych měl nějakou alergii... - ouha! -..."

Kamenná podlaha se pod jeho nohama začala naklánět. Ne počkat. Ne celá podlaha - jen dlaždice u levé nohy. A naklonila se bez toho, že by se pohnula, což bylo pěkně divné, když se nad tím zamyslel. Nezvykle zvědavý Harry najednou klesl na všechny čtyři a skoro přitiskl tvář ke kameni, aby mohl lépe prozkoumat místo na kterém stál. Nerovné, ano, to byl ten problém. Jenže teď byla jeho kolena a dlaně na té nerovné podlaze také a on měl pocit, jakoby se naklonil do čtyř různých směrů najednou. A to všechno bez pohybu.

Nenadálý stisk mu drtil pravé předloktí a táhl ho vzhůru z podlahy zpět na nohy a v tom okamžiku najednou v levém kotníku ucítil něco zvláštního. Rozpoznal okamžitě tu lehkou bolest, jako připomínku včerejšího pádu ve sprše. Ale právě že byla tak lehkou. Natolik nepatrnou, jakoby vůbec neexistovala. Harry si dokonce nebyl jistý, jestli by to nazval bolestí, přesto ji mohl cítit tak intenzivně, stejně jako celý kotník. Mohl cítit každou šlachu, každý sval hluboko pod kůží, přesný stupeň tahu napjatého těla. Cítil dokonce úsilí, jaké vynakládal jeho organismus, aby obnovil poraněnou tkáň. Veškerý účinek byl stejně tak skvělý, jakoby uvnitř něho vyšlo slunce a zalilo bolavý kotník ne teplem a světlem, ale rovnou zdravím a vitalitou.

Mladíkovu pozornost přitáhl další tlak a dotek. Tentokrát ba něco tlačilo na jeho bradu a nutilo ho zvednout hlavu. Ten pocit vyvolával nadšení.

Pět jasných bodů vtlačených do jeho kůže - dotyk teplý a přesto neústupně pevný. Harry se tomu pocitu odevzdal a náhle si uvědomil, co to bylo.

Dotek. Silná mužská ruka. Dotek, který pronikal skrz kůží a kost, ale nebyl hrubý nebo bolestivý.

Když Harry instinktivně zvedl hlavu, uvědomil si, že zírá do nejčernějšího páru očí, které vůbec kdy viděl. Připomínaly nekonečné tunely naplněné půlnoční tmou, ale když se do nich zadíval v jejich hlubinách spatřil svůj vlastní odraz. Zůstal zírat do těch hlubin, jako uhranutý, protože čím déle se díval, tím zřetelnější se jeho obraz stával. Až nastala chvíle, kdy mohl spatřit zelený odlesk vlastních očí zářících z té bezedné temnoty.

Pak se celý svět začal najednou naklánět a místnost kolem něho se rozhoupala. Samozřejmě nic z toho nebylo doopravdy. To s ním někdo třásl, a taky někdo křičel, ale zvuk stěží pronikl skrz okolní přikrývku ticha.

Přesto stačilo soustředit se na křik a ten se stal neuvěřitelně jasným, pronikavým a ohlušujícím.

".... slyšíš mě?"

"Jo, slyším. Nemusíš křičet." odpověděl Harry.

Zvuk vlastního hlasu byl právě tak fascinující, jako ty černé oči. Skutečně zněl vždycky takto? Dokázal slyšet zabarvení každé souhlásky a všimnul si střídání samohlásek v nekonečných variacích, a za tím vším v pozadí slyšel vlastní dech, jako symfonii narážejících vln. To všechno bylo najednou bohatší a úžasnější než nejkrásnější hudba a Harry byl omráčený úžasem, když slyšel vlastní hlas. Přál dál poslouchat a proto jednoduše stále mluvil i když nechápal význam toho, co říká a nevěděl, jestli říká celé věty, nebo vyslovuje pouhé útržky slov.

Ale všechny zvuky utichly jakmile cítil, že ho postrčili na něco pružného a měkkého. Aby si udržel rovnováhu, automaticky natáhl ruce a dotkl se jimi jakési tkaniny. Och Merline, jaké to vyvolalo kouzelné pocity. Špičkami prstů cítil vazbu nití, každou z nich, každé jejich křížení. To všechno dělalo látku pro jeho dotek div ne zářivou a téměř živou,

Harry upadnul na pohovku tváří dolů, aby se mohl trochu lépe podívat na to nádherné čalounění.

 

Teoreticky Severus věděl, co má očekávat, ale pozorovat účinky o kterých dříve jen četl, bylo mírně řečeno podivné.

Objekt se stává neobyčejně citlivý ke všemu, co ho obklopuje. - varoval text - dá se čekat nezvyklé chování, pokud objekt příliš zaostří pozornost na bezvýznamnédetaily.

Nezvyklé - to je ještě mírně řečeno - Pomyslel si Severus. Copak Harry najednou mohl cítit vůni kamenné podlahy? Nemohl přijít na žádnou jinou příčinu proč by se jinak chlapec spouštěl na všechny čtyři a tiskl se tváří k chladné dlažbě. A teď? Proč čichá k pohovce, kterou Severus narychlo přeměnil?

"Posaď se!" řekl lektvarista a sedl si na pohovku vedle Harryho, ale jak to vypadalo, mladík ho vůbec nevnímal a neslyšel. Stejně jako předtím, i když sluch neztratil - vždyť se před chvílí zdál přímo nadšený zvukem vlastního hlasu.

Nakonec Severus zvednul hlas - vždyť předtím to pomohlo.

"Harry, sedni si!"

Chlapec poslechl a okamžitě upadl do jakéhosi transu. Dech se mu zpomalil, zavřel oči a soudě podle výrazu tváře, každé nadechnutí bylo pro něho vrcholem požitku.

Vznikal tak dojem, že mladík je schopný soustředit se pouze na jeden detail a věnoval mu pozornost do té doby, dokud ho nepřitáhlo něco jiného.

Copak texty nemohly popsat vedlejší účinky Dračího štěstí - mnohem podrobněji. Mračil se Severus. Vždyť s podobnými substancemi se běžný lektvarista zrovna často nesetkával - ke všemu na rozdíl od zbývajících ingrediencí, které halucinogenní lektvar obsahoval - Dračí štěstí bylo mimořádnou vzácností.

Severus se tak ukázal naprosto nepřipravený na Harryho reakci, a cítit se takovým způsobem zaskočený - to lektvarista neměl rád.

Protože nevěděl, co by měl dělat, jednoduše se posadil vedle a hlídal, aby Harry neudělal nějakou hloupost, jako například rozhodnout se zadržet dech a podívat se, co se stane. Ostatně, něco podobného v tuto chvíli sotva hrozilo, mladíkova pozornost se už zaměřila na cosi jiného.

Harry otevřel oči a podíval se přímo na Severuse, ale ne do tváře. Jeho pohled přitáhla řada knoflíků na mužově košili. Přejel po nich rukama a soustředil se na jeden z nich, ohmatával ho a hrál si s ním, jakoby v životě neviděl nic zajímavějšího.

Jenže, ve chvíli, kdy se jeho prsty dotkly košile, zájem o knoflíky zmizel.

Harry začal hladit Severusovu hruď, pokrytou černou tkaninou. Jeho dlaně s jistotou lehce klouzaly nahoru a dolů. Mladík sám se přitáhnul blíž a vyrazil spokojený povzdech.

Za jiných okolností by byl Severus z Harryho doteků nadšený. Vždyť i teď ho tak strašně vzrušovaly, že ucítil, jak lektvar impotence, který před tím použil, začíná prohrávat s lákavým pokušením, které se před ním otvíralo. Kdyby věděl, že se Harry bude chovat právě tímto způsobem, vzal by si dvojitou dávku.

Rozkašlal se když si představil, co z toho, co se právě odehrává, zůstane mladíkovi v paměti. Ukázalo se, že kašlání bylo chybou.

Harryho pozornost přitáhl nový zvuk. Dřív než Severus dokázal s kašlem skončit, mladíkovy prsty se přesunuly, začaly hladit citlivou kůži na krku a nehty lehounce škrábaly lektvaristův zátylek.

Když se potom o Harryho klouby a hřbety rukou otřely hladké vlasy, padající Severusovi až na ramena, vydal mladík hluboké zasténání. Začal se jimi probírat a olízl si rty, když si vybral a sevřel jeden z černých pramenů v dlani.

Lektvar impotence v ten okamžik, jakoby vyvětral.

Jak je vidět, ani magie není všemocná - usoudil Severus a nechal Harryho, aby se přitáhnul ještě blíž. Ze začátku to vypadalo, že si mladík chtěl trochu blíž prohlédnout jeho vlasy, ale tím se jejich ústa ocitla v tak malé vzdálenosti, že Severus byl schopný myslet pouze na polibek. Na vášnivý, horký polibek, během kterého by Harry ležel pod ním a plně si uvědomoval, jak ho připravuje o rozum. A kdo ví - možná by tentokrát mladíkovu pozornost zaujal tvrdý penis, přitisknutý k jeho boku. Možná by Harry protáhnul dlaň pod kalhoty i spodky, protože by se chtěl dotknout také této části Severusova těla, chtěl by po něm přejíždět dlaněmi nahoru a dolů, obejmout jej prsty...

Naštěstí se dokázal Severus dostatečně ovládnout, aby neporazil mladíka na záda. Pokud věděl, Harry by si zapamatoval všechno, co se dělo, do nejmenších podrobností. Sotva by ho potěšilo vědomí, že Severus bezostyšně využil toto nečekané smyslové zapomnění.

A v posledních zbývajících dnech do rituálu by se pro ně jakákoliv hádka mohla stát katastrofou.

Severus položil roztřesené ruce na Harryho ramena a jemně mladíka odtáhl - raději zmenšit pokušení. Počítal, že změna posice odvrátí Harryho od prohlížení a ohmatávání lektvaristových vlasů, ale chlapec vypadal černými prameny snad přímo očarovaný. Přitahovaly ho jako oheň můru a on nakonec přehodil nohy přes Severusova stehna a nepřestával se tím temným hedvábím probírat.

Severus rezignoval. Nadechl se a začal v duchu vyjmenovávat přísady do lektvarů, které měl ve skladišti.

A v abecedním pořadí.

Duševní rozcvička příliš nepomáhala. Jeho vzrušení se stále umíněně dralo vzhůru dožadujíc se pozornosti a svobody...

Mistr lektvarů zaťal pěsti a přinutil se vrátit zpátky k vyjmenovávání ingrediencí. Takže ve skladu lektvarů má... Nakonec došel k písmenu K. Ach ano kotlíky má bronzové, měděné a železné - ale je jich příliš mnoho na to aby je počítal. Taky má tři stříbrné a jeden zlatý...

Bohužel, potom se Harry naklonil ještě blíž a tiché radostné broukání se mu ozývalo v hrdle, když si začal konečky vlasů přejíždět přes rty.

V ten okamžik Severus na kotle nadobro zapomněl.

Oh, Merline, vždyť mladík prakticky líbá jeho vlasy! Pochopitelně to, co chlapec dělal, se nedalo přímo nazvat skutečnými polibky. Harry si prostě vychutnával ten pocit, když jeho rty a čelisti, hladily lektvaristovy prameny vlasů, ale polibku se to podobalo natolik, že pro Severuse v tom nebyl žádný rozdíl. Mladík po kterém toužil už tolik dní, ho právě teď pokládal za přitažlivého, nebo alespoň jeho vlasy. Jenže dlouho to nepotrvá. Dokud měl takovou možnost, mohl by využít příležitost, ale on se neodvažuje.

I když, pokud to bude pokračovat dál, Severus určitě přijde o rozum.

"Harry, " pokusil se říct a byl překvapený, jak moc udýchaně to jméno zaznělo.

"Hm mm?

"Možná by ses měl... trochu ovládat."

Místo odpovědi se mladík pouze přitiskl celou horní částí těla Severusově boku, jakoby se chtěl úplně zahalit do lektvaristových vlasů, a hluboce se nadechl jejich vůně.

Teprve když Severus byl na pokraji šílenství, začal účinek Dračího štěstí vyprchávat a Harry pomalu přicházet k sobě. Na začátku prostě strnul s napjatým, třesoucím se tělem v posici, která jasněji než jakákoliv slova, vypovídala, že mladík nemá žádnou představu, jak se ocitl na Severusově klíně. Pak prudce vytáhl ruce z lektvaristových vlasů a odtáhl se. Dýchal těžce, jakoby právě dohrál namáhavý famfrpálový zápas.

S nejasným mumláním, které znělo jako omluva, sundal nohu ze Severusových kolenou a odsunul se do vzdáleného rohu pohovky, kde se usadil. Ruce složené v klíně zaťal s takovou silou, jakoby se pouze s nejvyšším úsilím držel, aby se znovu nedotknul jeho vlasů. Možná tak doslova trestal vlastní prsty. Vypadal nešťastně a rozčileně, že byl přistižen, jak se mazlí s

lektvaristovými vlasy.

"Merline," Najednou vyhrknul Harry. "Co je to za sračku!"

No skutečná - málem odpověděl Severus, ale pomyslel si, že teď by Harry sotva ocenil jeho smysl pro humor.

"Cítíš se teď líp?"

"Ne." odpověděl Harry. Rozhlížel se, jakoby něco hledal a najednou uchopil sklenici, ze které předtím pil. Natáhl se pro hůlku, ale Severus ho chytil za holé předloktí.

"Raději s magií počkej, zatím jsi ještě omámený." doporučil a sám mu přivolal sklenici studené vody. Tentokrát bez bublin.

Harry v mžiku vypil obsah sklenice a Severus si povšimnul, jak dlouho mladík držel v ústech poslední doušek. I toho, jak si pomalu olíznul rty, než nakonec sklenici odložil.

"Omámený, - to je ještě mírně řečeno." zasípěl tvrdým tónem Harry. "Co jsi mi to dal za svinstvo?"

"Dračí štěstí."

Pocit rozcuchaných vlasů přiměl Severuse, aby je pročísl prsty, uhladil a odhrnul z tváře. To gesto bylo natolik mechanické a neuvědomělé, že si v prvním okamžiku nevšimnul, jak Harry s pootevřenými ústy sleduje upřeně každý jeho pohyb a potom třese hlavou, aby se vzpamatoval.

"Dračí štěstí." Opakoval Harry zamyšleně se zavřenýma očima.

Severus nedokázal určit, jestli se mladík pokouší rozpomenout, co o narkotiku ví, nebo jestli se jen nechá unášet zvukem vlastního hlasu a slov.

Ale najednou se hněvivě blýskající zelené oči dokořán otevřely, plné divokého pobouření, když mladík vyprsknul.

"Hej! Ale to je..."

"Metabolizované opium." potvrdil kývnutím Severus.

"Metabolizované? Tím jsi myslel strávené, že ano? Drakem. Tys mě nakrmil dračím hovnem!"

"Z vědeckého hlediska to je koncentrát vysušených dračích exkrementů rozdrcený v čedičovém hmoždíři... "

"A tím to má být pro mě lehčí?"

"Protože jsi projevil zájem, myslel jsem si, proč bych ti to nevysvětlil..."

"Jistě, proč ne?"

Severus chvíli mlčel než znovu promluvil.

"Harry: Zlobíš se na mě neprávem."

Mladík se ušklíbl, ale přikývnul.

"Já vím. Není to tvoje vina, že musím vypít lektvar udělaný z nehnusnějších ohavností na světě. Jako třeba - Dračí štěstí. K čertu, co je to za nesmyslné pojmenování. Uškrtil bych toho, kdo ho vymyslel. Dobře, to je jedno. Co uděláme s mojí alergií? Neříkej mi prosím, že častější užívání sníží mojí citlivost. Zblázním se, jestli budu muset do ceremoniálu každý den užívat ten dračí šmejd."

"Nemáš alergii. To je normální reakce."

"Normální! " Harry se trochu ušklíbl a nato položil hlavu na opěradlo pohovky a znovu zavřel oči. "Ty zážitky byly tak... jasné, výrazné. Nedokážu si představit, jak projdeme rituálem, jestli budu v takovém stavu. Nedokážu se řídit podle pokynů - to je jisté. Podle všeho můj mozek se buď zasekne na pause, nebo se začne přetáčet dopředu. No to jsou mudlovské termíny. Užívají se pro různá zařízení, jako video..." Následoval další slabý smích, tentokrát poněkud omluvný.

"Myslím, že rozumím... " přerušil ho Severus. "Droga už přestala působit?"

"Nemyslím - pořád tady sedím a obdivuji vnitřní stranu svých víček. Opravdu zajímavý pohled."

"Alespoň se teď dokážeš ovládat."

Severus se zamyslel. Možná po zrovna prožitém prudkém útoku na smysly, bude pro Harryho jednodušší přejít k něčemu méně osobnímu. Mladíkovi, jehož stále rudá tvář prozrazovala rozpaky, to určitě pomůže, aby se vzpamatoval.

"Mohl bys pro mne zapsat účinky, tak jak jsi je zažíval pod vlivem toho preparátu?"

Severus si povšiml, že Harry zčervenal ještě víc.

"Ehm... "

Severus se málem ušklíbl. Najednou mu bylo jasné, jak právě Harry tuto žádost pochopil.

"Nemyslel jsem tím detaily o tom, co jsi měl chuť dělat. Jde mi o fyzické pocity. Tepová frekvence, dýchání a podobně. Jak se tyto reakce postupem času měnily a tak dále."

Chlapec už nevypadal tak rozpačitě. Přikývl a rozhlédl se při hledání pera a pergamenu. Severus ukázal k zásuvce pracovního stolu a Harry k němu vrávoravě zamířil. Rozložil si potřebné věci na psací desku, ale zůstal stát a díval se na ně.

"Něco není v pořádku?" zajímal se Severus, zatímco dělal pořádek a ukládal ingredience na místo do příručního skladu.

"Možná by se to tak dalo říct." Harry vzal pero a několikrát jím nemotorně přejel po pergamenu. "Podle všeho teď nemohu psát."

"Možná když zkusíš použít inkoust?"

"Cha-cha, opravdu vtipné," podíval se rozhněvaně na něho Harry. Ale jeho zlost se brzy vypařila. "Nezapomněl jsem kvůli inkoustu. Zkusil jsem psát bez něho protože se mi to všechno zdá nějak podivné. Já... nevzpomínám si jak vypadají písmena."

Severus povytáhl obočí, ale dokázal se ovládnout a na pohled zůstal klidný i když to, co slyšel ho znepokojilo.

"A číst dokážeš?"

Harry chytil nejbližší lahvičku a civěl na nálepku.

"Ne! Je to normální?"

Pitomá otázka. Kdyby Severus věděl o podobném vedlejším efektu, nechtěl by od něho nic zapisovat. Nicméně lektvarista se zdržel jakýchkoliv poznámek.

"To přejde." poznamenal jen a pokračoval v uklízení lahviček na místo.

"A co když ne?"

"Samozřejmě, že přejde."

Harry se kousl do rtu.

"Já... je to divné. Vzpomínám si, že moje jméno začíná na H, ale kdybys mě zabil, nevím jak to písmeno vypadá. Ehm... je takové kulaté s tečkami před a po?"

"Je to žebřík s jednou příčkou."

"Ale vždyť to je úplně šílené... "

"Harry, to přejde. Teď na to nemysli."

"Dobře." Harry si povzdechl tak těžce, že se mu košile napnula přes prsní svaly.

Severus se odvrátil, ale zbytečně - to, co viděl mu stejně zůstalo před očima. Dokud spolu hovořili, jeho erekce trochu povolila, ale opět probudit jeho zájem, nedalo žádnou práci.

"Stejně jsem se chtěl zeptat na Dračí štěstí. Pokud se nedokážu dostatečně soustředit, abych mohl splnit tvoje pokyny, jak vůbec bude moci ceremoniál úspěšně skončit?"

"Vzhledem k tomu, že pro předání sil už Podentes bylo úspěšně použito několikrát, tak se zřejmě dá říci, že přesně zpracované opium v lektvaru neznamená žádnou překážku."

"Ano, ale je lhostejné jestli mám alergii nebo ne, stejně se ukázalo, že jsem na tohle narkotikum příliš citlivý."

Severus se zamračil. Právě teď ho znepokojovaly dvě věci. Harry měl pravdu a Severus to musel vzít do úvahy. Ostatně vždyť on věděl spoustu toho o čem Harry neměl ani tušení.

"Tohle byl surový neředěný přípravek aplikovaný jen pro kontrolu na alergickou reakci." rozhodl se nakonec vysvětlit. "Ale v lektvaru, který budeš muset vypít se jeho účinky částečně zneutralizují, když bude působit dohromady s dalšími magickými komponenty. Myslím že budeš stěží reagovat tak jako dneska."

Harry přikývnul a těžce se opíral o psací stůl.

"Jasně, ty jsi lektvarista, tak mi to vysvětli. Jak budu v tom případě reagovat?"

"To není možné pouze na základě složení nějakého lektvaru s jistotou říci. A žádný moderní průzkum k dané otázce neexistuje."

"No tak předpokládej Severusi." netrpělivě mu skočil do řeči Harry a unaveně zvednul hlavu.

"Přinejmenším tohle můžeš udělat. Zejména když jsi mě nakrmil tím svinstvem a dokonce ses ani neuráčil mě předem upozornit na nebezpečí, že skončím jako analfabet, přesně jak jsi vždycky tvrdil. No alespoň tak konečně odpovídám tvým představám o mě."

"Nemyslím si, že jsi negramotný."

"No ano, to už jsem pochopil. Vždyť pokaždé když jsem špatně odpověděl na otázku doslova jsi mě zavalil domácí prací. Jenže to tak jako tak nezabránilo proudu urážek, že?"

Harry smířlivě máchnul rukou.

"Poslyš, to všechno teď nemá význam. Prostě řekni jak na mně ten lektvar může zapůsobit."

Severus rychle kývnul.

"Cílem většiny komponentů lektvaru je - uvolnění emocí. Mám podezření, že Dračí štěstí v této sestavě může ještě zvýšit smyslovou citlivost. Vždyť hlavní efekt lektvaru má být - pomoci žadateli soustředit se na city, přesněji na tvé skutečné pocity prožívané během provádění rituálu."

"Hmm, to jsou, špatné zprávy." Harryho zelené oči potemněly neklidem, když se jeho pohled setkal se Severusovým. "Dobře si pamatuji, co jsi psal v synopsisu. Musím chtít a přát si stát se tvým majetkem. Jestli lektvar působí na emoce podobně jako veritasérum, jak k čertu vůbec můžeme ten obřad uskutečnit?" Mladík se trpce rozesmál. "Možná bych měl jednoduše jít k madam Malkinové a objednat si rubáš - jako dárek k narozeninám! Konec konců, jsem už beztak mrtvola... "

"To není pravda, nejsi mrtvý. Nezapomeň, že nejsi sám. Tak jako ty i já zodpovídám za výsledek a věř, že ceremoniál bude úspěšný. Máme ještě pár týdnů a během toho času začneš jinak myslet."

"Do týdne." Harry se odrazil od stolu jakoby se popálil.

"Skutečně jsem se snažil ze všech sil, Severusi, vždyť to víš. Do háje, dokonce jsem se na tvou žádost svlékal. Dovolil jsem ti... no vždyť víš! Ale nedokážu cítit, nebo změnit city na objednávku a týden na tom nic nezmění. Bože! Můžeme cvičit dokud nezmodráme, ale já se stejně nechci stát tvým sexuálním otrokem..."

Severus se jediným plynulým pohybem zvedl, přitáhl si Harryho do náruče a políbil. A zdaleka ne pro útěchu. Tím naléhavým, hlubokým, divokým a ohnivým polibkem Severus vyjádřil požadavek a přihlásil se o svá práva. A Harry odpověděl.

Z hrudi se mu vydralo nízké zasténání a on se pevně zachytil Severusových ramenou. Když lektvarista po chvíli polibek ukončil dýchal sípavě a nerovnoměrně.

"Podívej kam jsme už došli. Před měsícem bys prohlásil, že i kdyby uplynulo třeba dvě stě nebo tři sta let nic takového se nestane." prohlásil Severus.

Zahlédl jak Harrymu poskočil ohryzek, když polkl.

"Jenže tohle a přání stát se tvým otrokem - není jedno a totéž."

"Klíčem je Cambiare " citoval Severus. "To by nebylo řečeno, kdyby to nebylo možné. My to dokážeme. Nebo jsi už přestal věřit proroctví?"

"Já už nevím čemu věřit." přiznal se Harry a položil čelo na prsa Mistra lektvarů. Po chvíli udělal ještě malý krok vpřed a přitiskl se ještě blíž. Teď už se tisknul k Severusovi celým tělem. Ten ho objal rukama a pomáhal mu tak udržet rovnováhu.

"Zdá se, že už nemám žádnou sílu. Víš... je toho moc. Zdá se že je čas, abych si zvyknul a smířil se s budoucností, ale čím je bližší tím hůř se cítím... Nechápu, co to se mnou je..."

"Dnes ráno sis vzal přinejmenším dvacet velmi silných narkotik. Myslím, že kterékoliv z nich mohlo ovlivnit tvojí náladu." zašeptal Severus uklidňujícím tónem. Zároveň uvažoval o tom, jak je přijemné držet Harryho v objetí. Víc než přijemné, i když příčinou toho bylo Dračí štěstí, než skutečné přání mladíka opřít se tváří o Severusovu košili... každopádně ten pocit byl nádherný.

Harry byl nádherný.

Dokonce příliš, protože ten zatracený lektvar impotence si vybral právě tento okamžik, aby ho opět zradil. Při tom mnohem efektněji než předtím. Severus div nezasténal nahlas, když cítil jak jeho vzrušení narůstá a ztvrdlý úd se vzpírá a vytrvale tře o látku kalhot, která ho omezuje.

Harry couvnul div ne metr daleko. Jakoby do něho udeřil blesk.

"Ehm... je to to, co si myslím?"

Severus s odpovědí váhal, i když v hloubi duše dobře věděl, že musí říci pravdu.

"Ano."

"Já... eh... " Harry rozčilený a očividně celý v rozpacích hlasitě vydechnul a odvrátil se. Ale předtím se instinktivně podíval dolů - povšiml si lektvarista.

"A ty jsi dlouho... totiž myslím... ne dneska, nebo teď,... ale vůbec? Protože já... předtím nikdy jsem si nevšiml... "

"Užíval jsem lektvar impotence od prvního večera, kdy jsem ti navrhl masáž."

Harry stáhnul obočí.

"Takže jsi celou dobu lhal?"

"Věděl jsem, že by tě pravda poplašila a měl jsem skutečně pravdu."

"Já nejsem vyplašený, ne tak úplně..."

"Ó, skutečně ne?"

"No, pochopitelně jsem věděl, že ti nakonec musí vstát, jestliže mě budeš muset šou..."

"Nemluv tak hrubě!"

"Proč ne? Tys to nedělal?"

"To jsem neměl." chlaplavě přiznal Severus.

Bohužel Harry jeho ústupek neocenil.

"Já přece chápu, že bys musel použít lektvar, abys mohl... no, vždyť víš... chtít mě dost na to, abys byl schopný to všechno provést... "

Tak, tohle hodně vypovídá - o přístupu. Severus stáhnul obočí a uznal, že výběr chladné lhostejnosti jako nejlepší taktiky se nakonec změnil v naprostou katastrofu. A říkalo to mnoho, vzhledem k tomu, jakký vliv to na Harryho mělo.

Severus se málokdy tak zoufale a hrozně moc spletl, i když teď chápal, že jeho chování k Harrymu bylo založené na omylech a chybných předpokladech.

"Harry," - obrátil se nakonec k mladíkovi a počkal dokud ten nezdvihl hlavu s nedůvěřivým pohledem zelených očí. Nebylo čemu se divit. Vždyť doposud Severus dělal - byť ne vědomě, - všechno, co bylo v jeho silách, aby se chlapec cítil nechtěný a nežádoucí.

"Mě na to stačí jen tvůj polibek. Ale co polibek - mě vzruší jen samotný pohled na tebe!"

"Cha - a to ti mám věřit! Nevím, proč jsem si tedy ničeho nevšimnul, když sis mě prohlížel ve sprše! "

"Ale vždyť užívám lektvar impotence!" zvolal Severus a potřásal hlavou.Tuhle otázku si už přece vyjasnili.

"Jo, už jsem říkal - lež." " odpověděl mu Harry, který si očividně všechno pamatoval. "Hermiona mě upozorňovala, abych nezapomněl, jak dokážeš se vším manipulovat, ale teď teprve chápu, jakou měla pravdu. Tak co se stalo dneska, ha? Rozhodl ses, že už jsi lhal dost dlouho a teď je vhodná doba na upřímnost? Nastal čas přiznat si, že pro tebe Podentes vůbec nebude tak obtížné, jako pro mně?"

"Pro tebe to také nebude obtížné , o tom se přesvědčíš už dnes večer, když tě začnu trochu roztahovat... "

"Aha, tak to se chystáš dělat, jistě!" Harry se vytrhnul a potom, jakoby mu bylo nepříjemné se na lektvaristu byť jen podívat, se prudce odvrátil, svěsil ramena a založil si ruce na prsou.

"O ano, nakonec k tomu rozhodně dojde, že? To jsi mi nezapomněl vysvětlit do všech podrobností - ale pokud počítáš, že tě nechám, abys mě dostal třeba jen o vteřinu dřív, než to bude nezbytně nutné, tak se velice pleteš! Hodláš si to užít a získat potěšení, že?"

"Pochopitelně, užiju si to a budu cítit potěšení..."

"Tak proto jsi přestal užívat svůj lektvar? Usoudil jsi, že ti dovolím strčit prsty do mého zadku a chtěl jsi pocítit všechno vzrušení, abys mohl..."

"Hlupáku! Já jsem nepřestal lektvar užívat!"

Harry se k němu prudce obrátil se vzteky staženou tváří a s rozzuřeným pohledem směřujícím do Severusova rozkroku.

"Tak jak k čertu vysvětlíš tohle, co?"

"Tohle,"- ironicky opakoval Severus a zadržel jedovatou odpověď připravenou na jazyku -" je názorný důkaz toho, jak silně tě chci, Harry Pottere. Když ses ke mně dneska začal tisknout a dotýkat se mě - ano, ano, vím, že jsi byl pod vlivem Dračího štěstí, - ale tak jako tak, tvůj dotek byl silnější než účinky lektvaru. Což není nic divného. Strašně tě chci už několik týdnů a lektvar bylo to jediné, co mě pomáhalo zachovat si zdravý rozumu."

Mladík zrudnul jako rak.

"To není pravda."

"Ujišťuji tě, že to pravda je."

"Vždyť mě nesnášíš! Nemůžeš se na mě ani podívat!"

Severus s hlubokým povzdechem potřásl hlavou.

"Harry, připouštím, že ty a já máme bouřlivou minulost, ale... "

"Ale, NE!" tvrdě ho přerušil Harry - "Myslím doslovně! Vždyť víš, například, že nenávidíš to, jak vypadám."

"To není pravda!"

"Co najednou tak dokonalý obrat?" Harryho celým tělem proběhl záchvěv.

"Ó, Merline, znamená to, že jsem měl ten první večer pravdu? To všechno pro tebe znamená jen pomstu Jamesovi? Ponížíš mě, když nemůžeš ponížit jeho? Není divu, že tě ta myšlenka tak vzrušuje, ještě jsem nezapomněl, jak se ti vysmíval... "

"Ne, Harry, ne!" vykřikl Severus. Přitáhl si mladíka do náruče a držel ho bez ohledu na jeho vzpírání. "S Jamesem to nemá nic společného. Ty nejsi James. Já vím, že... "

"Aha, ale jsem jeho přesná kopie, že ano?" Harry kopnul Severuse do holeně, ale ten ho stejně nepustil.

"Ne, to tak není!"

Harry ztichnul.

"Jsem mu podobný - stejně jako dvě kapky vody."

"Byl jsi podobný," přiznal Severus a spěchal, aby to vysvětlil dřív, než ho Harry znovu obviní ze lži. "Ve dvanácti jsi vypadal jako kopie mých vzpomínek na mladého Jamese. Nicméně časem ses začal stále víc a víc podobat Lily. Když jsi sem první večer přišel, uvědomil jsem si, že jsem tě během celých školních let vnímal jako Jamesovo dvojče. Ale teď vidím, jak málo se mu podobáš."

Harry se přestal zmítat v Severusových rukách a ten povolil sevření.

"Já už v tobě nevidím Jamese, Harry." řekl tak upřímně, jakoby skládal přísahu. "Opravdu nevidím."

Severus by netušil, že se chlapec celý třese, kdyby se dlaněmi ještě stále nedotýkal jeho zad.

"Dobře... v pořádku. Skutečně to byla nesnesitelná myšlenka, že bys z toho všeho mohl mít potěšení, protože ses vdycky chtěl pomstít mému otci... ale potom... " Severus slyšel, jak Harry polkl.

"Potom ničemu nerozumím. Tobě se líbí muži, to vím. Myslel jsem, že no... z mých orgasmů máš požitek protože se ti líbí tak obecně. No muži. V podstatě.

Ale jak tě může... ehm... vzrušit, jen když mě vidíš? Vždyť mě pokládáš za šeredného mrzáka."

"Cože?"

Harry využil toho, že lektvaristovo objetí ztratilo sílu vysvobodil se a pak se podíval staršímu muži do očí.

"Vždycky jsi to říkal a posmíval ses tomu, jak vypadám."

"Kdy jsem... "

"Pokračujte, Pottere, zapomeň na ohavnou jizvu na ruce - předpokládám, že už sis mohl zvyknout na podivné fyzické znetvoření." citoval nemilosrdně Harry

"A ještě jsi přirovnával moje uši k věšáku na brýle a taky jsi před celou třídou říkal, že mám oči barvy smrti a tobě je na zvracení jen když mě vidíš... "

"Protože jsi zrovna předtím rozpustil Malfoye! A studenti po něm šlapali a roznášeli ho po hradu!"

"Dobře, ale nenadával jsi mě snad do vyzáblých hlupáků? Nebo zakrslíků? Nebo... "

Harry, mám ostrý jazyk, a potom, copak ty sám jsi mě neprovokoval celých sedm let? Ano, tehdy jsem v tobě viděl jen otravného drzouna, který odmítá poslouchat rady starších, nemluvě o respektování školních předpisů. Ale teď... "

Severus se odmlčel jen v očích se mu zablesklo a rozhořel žár. Touha skrýt své pocity za chladnou lhostejností byla velmi silná, ale Harry by to mohl vzít a přijmout jako další lež.

Lektvarista těžce pokračoval.

"Teď, když se na tebe dívám, vidím před sebou nádherného, atraktivního mladíka. Svého milence. Dívám se na tebe a připomínám si rozkoš a potěšení, které jsme sdíleli."

"Sdíleli?"

"Ano, sdíleli!" Severus se posadil na pohovku a gestem k sobě mladíka přivolal. Harry se posadil do protilehlého rohu tak daleko, jak jen mohl - deprimující podívaná která lektvaristovi připoměla jejich první společné večery.

"Harry, opravdu si myslíš, že naše lekce, mě nepřinesly žádné potěšení?"

Mladíkův postoj i výraz tváře vyjakdrřovaly krajní ostražitost. Jakoby to tentokrát byl Harry a ne Severus, kdo se pokoušel schovat emoce za maskou lhostejnosti. Ale chlapec byl příliš mladý a prudký, aby dokázal skrýt své pocity lépe, než dokázal schovat neustálý ruměnce.

"Ale ty jsi ani jednou nekončil... "

Jenže v tom se mýlíš - pomyslel si Severus, ale rozhodl se nahlas raději nic nenamítat. Harry už byl i tak dost uražený.

"Lektvar impotence neodstraní tvojí touhu, nebo pocit, Harry. Jenom kterémukoliv muži pomůže zamezit v očividném názorném důkazu tohoto přání. Věř mi, že pro mne je obrovská rozkoš svírat tě v náručí, když hoříš vzrušením. Vzrušením, které jsem v tobě probudil já, i když uspokojení mých vlastních potřeb je nutné na nějakou dobu odložit... " a Severus úplně klidně a tiše dodal.

"To očekávání bylo téměř nádherné."

Harry si olíznul rty a zanechal tim na nich vlhkou stopu.

Severus pocítil zvednutý příliv touhy, ale nedal na sobě nic znát. Harry neměl ani ponětí, jak provokativní gesto to bylo, a nevěděl o síle své přitažlivosti. Respektive - a to bylo blíž ke skutečné pravdě - vůbec si neuvědomoval, že dokonce nějakou má.

"Já... " přestože se mu třásl hlas, mladík doslova zkameněl. "Nemohl jsi mě tak rychle přestat považovat za zakrslíka a místo toho vidět... Ehm... vyjímečně atraktivního mladíka."

"Ne," souhlasil Severus. "Předpokládám, že je to pravda díky tomu, že už nějakou dobu jsem na tebe nemyslel s takovým kritickým pojmenováním. Nicméně staré zvyky se těžko mění a já jsem vždycky dokázal mistrovsky působit bolest. Vezmi si například slovo °zakrslík°, vždyť to je nesmyslná kritika. Nemohu si představit, proč jsi ho bral tak vážně. Vždyť jsi ze sedmého ročníku vůbec nebyl ten nejmenší."

"James byl vysoký." zabručel Harry. "Mám fotky na kterých je se Siriusem a Remusem."

"Podle ředitelova názoru ještě pořád rosteš i když já osobně pochybuji, že se někdy Jamesovi vyrovnáš." Poznamenal Severus. Vzpoměl si na Albusova slova o tom, že Harryho doma nazývali °zrůdou, monstrem°. Mladík rostl s urážkami a zvykl si na ně, proto není nic divného, že vzal Severusovy jedovatosti za bernou minci. Možná proto Harryho jednoduše nenapadlo zapochybovat o profesorových slovech.

"Ale Harry, pojmenování °zakrslík° bylo řečeno jako všechno ostatní s jediným cílem - ponížit tě."

"No ano, samozřejmě."

Severus potlačil povzdech.

Vdyť ty sám jsi před chvílí říkal, že jsem tě označil jako negramotného. Předpokládal jsi snad, že si to myslím doopravdy?"

"Ne, ale vím, že mě skutečně pokládáš za hlupáka."

"Já tě za hlupáka nepokládám! Žádný student, který složil OVCe z lektvarů, nemůže být hlupák."

"No ano, ale já jsem poslal své OVCe ke všem čertům, že ano? Zároveň s tvojí učebnou. To je fuk. Takže teď, když jsme si vysvětlili, že jsem °vyjímečně atraktivní mladík° vymyslíš si také nějakou báchorku o tom, že jsi mě vždychy pokládal inteligenta?"

"Ne, nejsi žádný genius." Suše uvedl věci na pravou míru Severus.

"Jsi mladík s s úplně normální úrovní intelektu, a jestliže jsem někdy tvrdil něco jiného... "

"Jestliže!..."

"Když jsem tvrdil opak, tak jen proto, že se mě líbilo tě urážet - a nikoliv kvůli tomu, že jsem chtěl říci nespornou pravdu. A důkaz? Moje urážky, týkající se negramotnosti. Jízlivosti o tvém zevnějšku měly tentýž cíl. Nenávist převtělenou do slov. To ledacos vypovídá o mě, Harry, - ale absolutně nic o tobě, rozumíš?"

Místo odpovědi dostal jen nejisté pokývnutí.

Možná,- pomyslel si Severus - by bylo nejlepší, uzdravit tuto nemoc od kořenů.

"Harry, vždyť víš, že vůbec nejsi hlupák."

"Občas o tom pochybuju." zamračil se chlapec."Ale celkem - ano, vím, že to všecho záleží jen na pocitu v určitém okamžiku. Myslím si to vždycky, když udělám nějakou hloupost, jako... dobře, to nic."

"Znamená to teda když například řeknu - že máš menší mozek než tlustočerv. Myslel by sis, že se skutečně mýlím, nebo si vylévám špatnou náladu." Severus čekal na mladíkovo přikývnutí. Bylo zřejmé, že chlapec zatím nechápal, kam vlastně lektvarista míří. Ostatně Severus sám to sotva věděl. Bylo pouze jasné, že je potřeba kvůli Harrymu vysvětlit tuto otázku jednou provždy.

"Takže, když jsem urážel tvůj zevnějšek, proč jsi nebral moje slova stejně?"

"Já... nevím."

Harry se odsunul ještě kousek dál, i když se to zdálo nemožné.

"Prostě reaguji na takové poznámky jinak. No stejně, ve tvých hodinách jsem se většinou skutečně cítil, jako idiot."

A taky jako ohavný mrzák, pochopil konečně Severus. Vlastně právě on udělal všechno možné, aby posílil tytochybné doměnky, i když až do dneška nevěděl, jak dobře se mu to ve skutečnosti podařilo. Harry se neustále zdál takový nezlomný, plný života. Vždycky patřil k těm, co nikdy nevěší hlavu a urážky jdou mimo nich. Jenže to všechno mohlo být spíš příznakem hrdosti, nežli jistoty a víry v sebe sama.

 

"Od té doby, kdy jsi začal sem přicházet " - vysvětloval Severus a nejistě postupoval kupředu - "viděl jsem tě v jiném světle. A pokládám tě za velmi přitažlivého. Nechtěl jsem tě přivádět do rozpaků podobnými řečmi... nakonec, dal jsi zřetelně najevo, do jaké míry jsem vzdálený tvé představě ideálního milence. Ale kromě toho ostatního, copak jsi mě neposlouchal, večer co večer? Kolikrát jsem obdivoval tvé svaly a postavu? Co jsem asi podle tebe měl na mysli, když jsem říkal, že famfrpál přináší vlastní užitek?"

Harry zčervenal, ale přinejmenším už nebyl tak napnutý.

"No, že se tak čas od času budeš moci zbavit mojí společnosti?"

"Výmysl, vždyť ty sis myslel, že ti famfrpál zakážu."

"Protože jsem věděl, že to nemůže znamenat to, co je zřejmé, a já... "

Znova předpoklady. Ale tentokrát se mýlil Harry.

"Jenže to znamenalo právě to zřejmé."

Prozatím se Severus rozhodl, že po tak dlouhé řadě jasných urážek, musí být stejně tak nedvojsmyslný s poklonami a pokračoval:

"Vidím tě jako mistrovké umělecké dílo, Harry. Jsi jako socha s ideálními rysy a proporcemi, ale na rozdíl od jiných soch u tebe dominuje nejtemnější černá a zmijozelská zelená. To jsou moje nejmilejší barvy, vzpomínáš, Harry? V mých očích jsi nesmírně krásný. Silný, pružný... zdá se, že mě nikdy neomrzí dívat se na tebe. Na tebe celého."

"Já... o, Merline."

Harry si kousal spodní ret.

"Bylo by lepší, kdybys mě pokládal za šeredu. Skutečně. Protože to znamená, že budeš chtít... no, důvěrnosti... co možná nejčastěji, že? Před tím jsem si myslel, že to pro tebe bude nepříjemná povinnost a nebudeme se tím zabývat příliš často. Jenom tolik, kolik je nutné pro výměnu sil. Ale poslyš, jak moc sexu budeš vlastně potřebovat?" zhrozil se mladík. "Vždyť já ti musím vyhovět a uspokojit tě."

"Harry my jsme milenci, tak jak to vyžaduje Podntes. A pro tebe to taky nebude nepříjemná povinnost..."

Ale tohle říkat nyní, zřejmě nemělo cenu.

"Cha," zvolal najednou Harry. "Jak optimistická vyhlídka. Co ještě dalšího můžu od tebe očekávat?Jestliže jsem podle tebe takový krasavec, tak pravděpodobně čekáš a nemůžeš se dočkat, až dostaneš svou novou hračku. Svého osobního otroka pro zábavu a radovánky v posteli. Vsadím se, že počítáš zbývající dny."

Spousta touhy a emocí se nahrnulo na Severuse jako řeka vylévající se z břehů. Tentokrát se mu je ihned skrýt za obvyklou masku lhostejnosti nepodařilo.

A Harry to zpozoroval. Oči se mu vztekle zablýskly a hlas nabral na síle, když mladík vyskočil z pohovky.

"Měl jsem pravdu. Jsi naprostý bastard. Ty skutečně počítáš dny do té chvíle kdy budu tvým majetkem a plně k tvé disposici. Jenže ses nemohl dočkat, že? Samozřejmě ne, my jsme museli cvičit! Dělal jsi všechno možné, abys mě připravil o poslední, zbývající týdny svobody a udělal ze mě otroka předčasně.Přitom jsi nechtěl, abych znal pravdu, že kašleš na Podentes, ale chceš jen jedno - uspokojit svůj chtíč!"

"To není pravda...

"Ale ano, je. Celá posraná pravda je, že pouze já jsem na té špatné straně dohody. Ty si nemáš nač stěžovat.Tebe přitahují muži a teď dostaneš dokonce svého vlastního naservírovaného jak na talíři. Přitom toho, koho pokládáš za přitažlivého a kterého máš dovolené šoustat tak často jak si budeš přát, bez ohledu jestli to on bude chtít nebo ne. Jenže já budu muset držet hubu, podřídit se a trpět! Ale to ti všechno bylo málo. Ty jsi mě musel ještě zkazit poslední týdny svobody, které mě zbývaly a lhát mi o tom, proč to všechno děláš!"

Severus nestačil odpovědět, když Harryho pohled zeskelnatěl a on se zakymácel.

"Zdá se, že budu zvracet."

Severus vyskočil z pohovky, pomohl mladíkovi lehnout si na bok a přinesl mu kotlík.

Harry ale nezvracel. Místo toho jen chvíli křečovitě polykal a pak dutě pronesl.

"Uf... zdá se, že to přešlo. Já... poslyš, samozřejmě, že s tebou nechci spát, ale díky tomu se mi špatně neudělalo. Nakonec to nějak přežiju."

"Příliš ses rozčílil, když jsi byl pod vlivem Dračího štěstí. Drogy a emoce - to je nebezpečná kombinace. Už sis vzpomněl jak se píše H?"

Harry soustředěně svraštil čelo.

"Zdá se, že ne."

Myslím, že by sis měl odpočinout. Vyspi se, jestli můžeš. Bude ti lepší, až se tvůj organismus zbaví drogy."

"Nikdy se nebudu cítit lépe, co se týká... "Harryho ruka se volně zvedla a ukázala na poklopec Severusových kalhot. Potom jako bez života klesla a dotknula se kamenné podlahy. "No, vždyť víš."

Severus si kleknul vedle pohovky a odhrnul zpocené, vlhké prameny vlasú z mladíkova čela. Chlapec byl celý rozpálený a Severus se v duchu proklínal za to, že dovolil, aby rozhovor zašel tak daleko. Měl se dovtípit daleko dřív, že teď není nejlepší čas na podobná upřímná odhalení.

"Probereme to později, až zase budeš sám sebou."

Severus nepochopil, proč sebou Harry při těch slovech trhnul, dokud mladík nepromluvil.

"Nejsem povinný spát tady, mám pravdu?"

"Máš. Můžeš se vrátit do obývacího pokoje a natáhnout se na pohovku, jestli chceš, nebo do mé postele, pokud jí dáš přednost. "

Ještě pořád s vrávoráním se Harry postavil a vydal se k východu s takovou námahou, jakoby břemeno celého světa leželo na jeho ramenou. A Severus musel přiznat, že to vlastně byla pravdivá metafora.

Následoval Harryho tunelem a když otevřel dveře do svých pokojů připomněl si, že příště musí naučit mladíka samostatně otvírat také tento magický prostor.

Ale to může počkat, než Dračí štěstí úplně nevyvětrá. Tak trochu doufal, že chlapec využije jeho návrh a lehne si do postele, ale Harry zamířil rovnou k pohovce v obývacím pokoji kde taky usnul tvrdým spánkem.