Romeo 03

Zem pokrýval sníh a rampouchy lemovaly okna sovince. Zima byla v plné síle a Draco se chladu obával. Pokles teploty obnovil jeho pocit chronické osamělosti. Alespoň, že mu společnost dělaly jeho sovy. Hluboko uvnitř věděl, že by si neměl stěžovat. Tohle byl způsob života, který si zvolil.

Zkontroloval všechny hnízdící boxy a teplotu v sovinci. Chtěl se ujistit, že klima uvnitř je pod kontrolou. Byl spokojený, když věděl, že jeho sovy mají své pohodlí. Zvláště když se jeho Sněžné sovy chystaly začít s hnízděním. Samec pochodoval po zemi s rozepjatými křídly a načepýřeným peřím. Samička seděla na větvi nad ním a snažila se vypadat nezaujatě. Draco věděl, že to nebude trvat dlouho, než se začnou pářit. Dovolil si hrát na voyeura a pozoroval chvíli namlouvací rituál, než se vrátil k ranním povinnostem.Poopravil kouzlo, které odpuzovalo vodu z oken, když ho vyděsil zvonek u dveří sovince.

Spolu s mrazivým větrem, který zavál dovnitř, přišel i Harry Potter.

"Přinesl jsi sebou zimu, Pottere" zavolal na něj.

"Já vím. Tohle je nejhorší zima za posledních pár let." Řekl Potter a sundal si mudlovskou zimní čepici. Vlasy měl totálně rozcuchané. "Jak se máš?"

"Dobře. Co tě přivádí do Wiltshiru?" zeptal se Draco a pokoušel se nesmát Potterovým vlasům.

"Popravdě žádost o laskavost."

"Další?" Draco vykouzlil dva šálky na čaj a nalil do nich čaj z termosky na stole. "Čaj?"

"Ano, díky. Nevěděl jsem, že si zapisujeme skóre."

"Tady." Podal mu kouřící hrnek. "Udělám rád, co budu moci pro ministerstvo."

"Tohle není pro ministerstvo. To je osobní Draco."

Dracovi přejel mráz po zádech, když Potter použil jeho jméno. "O co se jedná?"

"Mimochodem dostal jsem tvou zprávu minulý týden. Hodně pro mě znamenala." Řekl rozpačitě Potter.

Draco ve skutečnosti ani nevěděl, proč jí napsal, ale Potterovo ocenění byla vítaná odměna. "Už se věci uklidnily?"

"Moc ne, ale to je v pořádku. Mimo to odjíždím na čas do ciziny na pár týdnů."

"Utíkáš?"

"Bystrozorská záležitost. Dobře načasovaná. Což mě přivádí k té laskavosti. Doufal jsem, že by ses mohl postarat o Romea zatím, co budu pryč. Mohl bych ho nechat u Rona a Hermiony, ale myslel jsem, že by mu mohlo být líp tady s jeho starými přáteli."

"Tak ho sem pošli. Nejsem proti."

"Díky. Odpadne mi tak jedna starost." Potter si usrknul čaje. "Ten je skvělej. Asijský?"

"Předpokládám."

"Chutná mi." Řekl a znovu si usrknul. "Co je nového s tvými sovami?"

"Dobře, vypadá to, že budu mít za pár měsíců nové mladé od Bubo Scandiacus." Ukázal Draco na blízkou větev, kde nyní seděly dvě sovy přitisknuté k sobě.

"Bubo co?"

"Jednou jsi jednu měl, Pottere."

Na Potterově tváři se objevilo hluboké zamračení.

Sakra. Draco se otřásl. "Promiň, nemyslel jsem to špatně."

"Já vím." Potter zíral na sovy. "Kdykoliv vidím jinou sněžnou, vzpomenu si na ní. Zachránila mě před kouzlem. Nevěděl jsem, že ...."

"Sovy jsou extrémně loajální ke svým majitelům. A jsou to také velmi šlechetná stvoření."

Potter kývl. "No, jak můžeš vědět, že se k sobě netulí, jen protože jim je zima?"

"Minul si nadšený namlouvací tanec samce a teď ...... " kývnul Draco směrem k sovám s laskavým úsměvem.

Samec nyní jemně probíral samičce peříčka vzadu na krku zobákem, zatím co samička probírala jeho.

"Co?" zeptal se Potter.

"Abych citoval mojí nejoblíbenější pasáž z knih o sovách: "Vzájemné čištění vede často k páření.""

Potter se začervenal a odložil šálek. "No asi půjdu. Musím toho ještě spoustu zařídit, než odjedu. Pošlu sem Romea zítra. Bude to v pořádku?"

"Ano. Postarám se o něj."

"Díky. Starej se také o sebe."

"Mohl bych říct to samé o tobě." Draco byl v pokušení nic neříkat, ale pak dodal. "Uvědomuješ si, že tvoje problémy tu stále budou, až se vrátíš."

Potter pokrčil rameny se zamyšleným úsměvem. "Uvidíme se za pár týdnů."

"Hodně štěstí."

Potter se otočil a byl pryč. Draco dokončil poslední doušek čaje a přemýšlel, jestli Pottera někdy vypudí ze svého života. Vypadalo to jako by těžko.

...............................................................................

Harry nervózně stál přede dveřmi sovince. Ještě se mu točila hlava z přenosu. Ron a Hermiona se ho pokoušeli přemluvit, aby s nimi šel domů, alespoň na jeden den. Místo toho šel rovnou za Dracem.

"Ahoj." Zamumlal Harry, když vešel a našel Draca sedět za stolem.

Draco vzhlédl od papírování, ale Harry nemohl z jeho výrazu nic vyčíst. No dobrá, pomyšlení, že by se druhý muž sám vrhl Harrymu do náruče, jako v nějaké ubrečené novele, bylo určitě trochu přehnané.

"Ministerstvo požaduje daleko důkladnější rodokmeny než je obvyklé." Promluvil jakoby mimochodem nakonec Draco. "U podzimních sov to pominuli, ale u téhle nové várky je to absolutně únavné." zapsal pár dalších věcí na dlouhý pergamen. Pak položil pero a podíval se na Harryho.

"To je všechno?" zeptal se Harry.

"Vítej zpátky?" zeptal se ironicky Draco.

"Ano, pozdrav by byl příjemný nic vřelejšího, prostě normální pozdrav."

"Mohl bys to zkusit sám." Odpověděl chladně Draco.

"Omlouvám se." Řekl Harry. "Ahoj Draco. Vypadáš dobře. Chyběl jsi mi."

Dracův výraz se proměnil z klidného chladu na zmatený díky Harryho prohlášení. Napjatá atmosféra se zvýšila o další stupínek. O chvíli později přiletěl Romeo s houkáním z druhého konce sovince a sedl si Harrymu na rameno.

"Taky jsi mi chyběl." Řekl s lehkým úsměvem Harry. Hladil Romeovi nohy, zatím co on ozobával Harrymu rozcuchané vlasy.

"Vypadá to, že je ti odpuštěna tak dlouhá nepřítomnost." Poznamenal Draco.

"Ale evidentně tebou ne."

"Řekl jsi tři týdny."

"To byl jen můj odhad. Práce zabere, co zabere." Harry natáhl ruku a pobídl Romea, aby mu na ní seskočil a tak ho mohl pořádně pohladit.

"No to jsem četl v novinách."

"Případ je stále otevřený. Moje krytí je, ale fuč, tak jsem se vrátil do Londýna."

Draco se postavil a přiblížil se k Harrymu. "Taky jsem četl, že jsi byl raněný. Jsi v pořádku?"

Harry se usmál Dracově starostlivosti. "Ano, díky."

"Dobře." Draco se podíval jinam a pak normálním hlasem řekl. 

"Uvažoval jsem o tom, že tě navštívím."

"Proč jsi nenavštívil?"

"Protože jsem o tom jen uvažoval." Draco se posadil na roh stolu a podíval se Harrymu do očí.

"Byl jsi na listině."

"Na listině?

"Na listině lidí, kterým bylo dovoleno mě navštívit. Byl to jen krátký seznam."

Ruměnec na Dracově tváři způsobil, že se Harrymu po těle rozlil pocit úlevy. V posledních pár měsících hodně o Dracovi přemýšlel. Pracoval sám, v utajení, bez možnosti komunikace s ostatními a to mu ponechalo dostatek času na přemýšlení. Harry přemýšlel o čase stráveném s Dracem a dopisech, které si napsali. Myslel na způsob, jakým Draco něžně hladí své sovy a jak se o ně svědomitě stará. Harry přemýšlel i o té noci, kdy ho opilý políbil. Tenkrát to na něho zapůsobilo tak, že se mu srdce rozbušilo, jakoby pronásledoval zlatonku. Situace a jeho pocity se stávaly jasnější.

"Já jsem – jsem rád, že jsi v pořádku." Odpověděl nervózně Draco.

Harrymu dalo dost práce, aby Romea donutil poodletět na nejbližší větev.

"Chyběl jsi mi." Řekl již podruhé za odpoledne. Pomalu se pár kroky přiblížil ke stolu a postavil se před Draca. Čekal na nějakou odezvu od druhého muže. Když žádná nepřicházela, Harry se sehnul a lehce přejel svými rty přes Dracovy. Mohl cítit Dracův zkrácený dech na svých rtech a to jak se mu jemně chvělo tělo pod jeho rukama. Když se neozvaly žádné protesty, vytáhl Draca na nohy a objal ho. Prohloubil polibek a byl odměněn lehkým průzkumem Dracova horkého jazyka.

Držel ho jemně, jako Draco jedno ze svých mláďat. Rukou ho hladil po tváři a zajel mu prsty do vlasů. Líbal ho po tváři a pak ústy postupoval ke krku, kde se zastavil, aby ho jemně kousl.

"Draco." Šeptal Harry. "Chyběl jsi mi. Chtěl jsem ...."

"Ano?" ptal se Draco zadýchaně.

Harry zatáhl za předek Dracova kašmírového svetru a nepřestával mu líbat krk. Mezi polibky prohlásil. "Pořád jsem o tobě přemýšlel. Chtěl jsem se vrátit, ale pokaždé když jsme se dostali blízko, byl jakoby jeden krok před námi."

Líbal Dracovi ucho a šeptal mu. "Nemohly to být sovy. Nepoužívali jsme je. Konečně naposled se nám podařilo ho překvapit. Utekl, ale dostali jsme spoustu jeho věcí. Najdeme ho."

Draco v Harryho rukách ztuhl. "Jsi tu pracovně."

Odtáhl se dál, aby mohl zhodnotit Dracovu reakci a zavrtěl hlavou. "Ne, nejsem."

"Tak proč jsou na našich pozemcích bystrozoři?"

"Myslí si, že se Lestrange tady ukáže, ale to není ten důvod, proč jsem tady já."

"A proč tu jsi?" zeptal se Draco ostře.

"Myslel jsem, že to je zřejmé."

"Ne tak zřejmé, ne."

"Draco." Řekl Harry se srdcem na dlani. "Hlídají tvého otce, ne tebe."

"A to, že ministerstvo kupuje moje sovy?"

"Shoda okolností. Máš sovy na prodej." Harry vzal Dracovu tvář do dlaní. "Přísahám, že to, že jsem tady, nemá nic společného s ministerstvem nebo s tímhle případem."

Harry nemohl říct, jestli mu Draco věří nebo ne. Druhý muž se na něj díval s kamenným výrazem. Harry využil šance a políbil Draca znovu. Chvíli to trvalo, ale nakonec reagoval a opětoval polibek.

Draco se odtáhl první. "Měl bys jít."

"Ale já nechci."

"Musíš. Chceš, abych poslal Romea na Grimmauldovo náměstí?"

"Napiš mi dopis." Řekl vesele Harry, natáhl se a dotkl Dracovy ruky.

Draco kývl, ale ruku odtáhl. "Ale tvoji bystrozorští přátelé jsou blázni, jestli si myslí, že by tu Lestrange ukázal svůj slizkej obličej."

"Proč si to myslíš?"

"Můj otec a Lestrange byli spojeni jen díky šílené švagrové a jejich spojenectvím s Temným pánem. Nejsou a nikdy nebyli přátelé. Nenávidí jeden druhého."

"Opravdu?" Harry se vždycky domníval, že Lucius je Lestrangeův blízký spojenec.

"Ano. Otec vždycky věřil, že Lestrangeové jsou nižší sorta. Taky na něj příšerně žárlil, když Temný pán favorizoval Rastabana potom co se on vrátil z Azkabanu."

"Proč Voldemort dával přednost Lestrangemu?"

"Byl to Lestrange, kdo vymyslel kouzlo na detekování těch, kdo užívali jméno Temného pána."

"Počkej, Lestrange to kouzlo vymyslel?"

"Ano."

"Tak takhle ..." Harry byl jako u vytržení. Naklonil se a políbil Draca na tvář. "Díky. Musím jít. Pošli mi dopis."

Harry ještě Dracovi věnoval rychlý úsměv, pak se otočil a přenesl se pryč.

  

Hermionina laboratoř byla v nejnižším patře ministerstva. Harry zaklepal na dveře a nakoukl dovnitř slabě osvětlené místnosti.

"Hermiono jsi tu?"

"Harry? Jsi to ty?" zavolala Hermiona ze vzdáleného kouta. "Co tady děláš?"

Harry za sebou zavřel dveře a sledoval zvuk hlasu. "Ahoj. Věděl jsem, že budeš pracovat dlouho." Měla plné ruce, tak jí dal rychlou pusu na tvář.

"Máš odpočívat." Řekla přísným mateřským hlasem.

"Myslím, že se nám podaří průlom."

"Oh, opravdu?"

Harry kývl a podíval se na stůl před sebou. "To jsou věci, které jsme přinesli z Madridu?"

"Vypadají dost slibně."

"Konečně jsme ho překvapili a já si myslím, že vím proč."

"Vypadáš jako kočka, která snědla kanárka. Vysyp to."

"Je to jméno!" Harry byl tak nadšený. Pracoval na tom případu skoro rok a konečně věřil, že by mohli Lestrangeho chytit.

"Lestr-"

"Ne!" zakryl Hermioně pusu rukou. Kývla a on jí pustil. "Jen pro případ, že stále poslouchá. Víš, co mi právě Draco řekl?"

"Ne, ale můžu jen hádat."

"Byl to náš nejhledanější muž, který vytvořil kouzlo, co prozrazovalo ty, kteří používali Voldemortovo jméno. Musel ho upravit. Všechny ty roky, byl vždycky o krok napřed před bystrozory. Ministerstvo myslelo, že tu má pomocníka. My jsme si mysleli, že jsou to sovy. Ale bylo to jméno. Myslím si, že když řekneš jeho jméno je nějaký způsob jak to co se řekne, vidí buď napsané, nebo to prostě slyší. To je důvod proč jsme se k němu dostali tak blízko v Madridu. Přestali jsme užívat jeho pravé jméno a užívali jen kódové jméno, Renegát."

Hermiona vypadala jako by všechno hltala a potom si to pro sebe v duchu skládala.

A pak si Harry na něco vzpomněl. "Pokoušel se dostat ke svým věcem, než zmizel, ale bylo nás tam příliš. Musel všechno nechat na místě. Vsadím se, že to něco, co to dělá, je přímo tady na stole."

"Máš pravdu. Musí tu něco být, co zobrazuje to co je řečeno. Prohlížela si věci na stole. "Hledej něco, co by mohlo zobrazovat zprávu. Zrcadlo, tabulku nebo křišťálovou kouli."

"Ano!" vykřikla náhle Hermiona a ukázala na malou namodralou křišťálovou kuličku. "Řekni jeho jméno."

"Rastaban Lestrange je hledaný ministerstvem kouzel." Řekl Harry profesionálním tónem.

Kulička se rozzářila a jeho přesná slova se ukázala napsaná uvnitř křišťálu.

"To je ono!" jásala Hermiona.

"Doufám, že nemá náhradní."

"O tom pochybuji. Tohle vytvořit je velmi složité, možná stejně komplikované jako vytvoření kamene mudrců. Ale stejně bychom měli každého varovat, aby pro jistotu nepoužíval jeho jméno. Harry tohle je skvělé."

Jejich slova se stále objevovala uvnitř koule.

"Zajímalo by mě, jak dlouho to vydrží?" zeptal se Harry.

"Nemůžu se dočkat, až to budu moci prozkoumat. Možná bych mohla to kouzlo modifikovat ...."

Harry doslova mohl vidět, jak se jí roztočila kolečka uvnitř hlavy. Chudák Ron. Bylo zřejmé, že pár týdnů svou ženu příliš neuvidí.

Když pokračovali ve zkoumání citlivosti koule, zjistili, že kouzlo vydrželo pět minut od té doby, co bylo vysloveno jméno Rastaban nebo Lestrange. Když se jméno napsalo na kus pergamenu, všechno co bylo napsáno, se také zobrazovalo. Hermiona tou magií byla okouzlena a Harry cítil jednoduše úlevu. Tento případ snad brzo uzavřou a on bude mít dostatek volného času na jiné záležitosti – hlavně na jednu nejdůležitější záležitost, na Draca Malfoye.

Po hodině experimentování ho Hermiona vyhodila z laboratoře s příkazem jít domů a lehnout si. Cítit svůj vlastní polštář pod hlavou bylo nesmírně příjemné. Mimo to uzdravení z pár lehkých zranění a měsíce na cestách si na tělu vybraly daň. Harry byl vděčný, že je doma a mohl se svalit na postel. Skoro usínal, když uslyšel Romea klepat na okno.

..................................................

Draco právě odeslal Romea, když Lysander vletěl dovnitř jedním oknem sovince a prakticky spadl na zem. Okamžitě vytáhl hůlku a opatrně znehybnil a odlevitoval zraněného Lysandera na svůj stůl. Hebká peříčka na jeho levé tváři byla potřísněná krví a měl zle pochroumané křídlo.

"Zapletl ses do rvačky, co?" řekl Draco káravým hlasem a vyvolal sérii diagnostických kouzel. Vyčistil rány, vyléčil škrábance a zafixoval křídlo během pěti minut. Lysander pištěl bolestí.

"Nebuďˇjak malej. Viděl jsem daleko horší." Řekl mu a něžně hladil sově hlavu. "Možná tě tohle naučí, že se nemáš pouštět do rvaček. Někdy je lepší uletět, víš." Draco si nemohl pomoct, ale přemýšlel, proč mu tuhle lekci nedal. Možná jí dostal, ale tenkrát jednoduše neposlouchal.

Když to vypadalo, že je Lysander v pořádku, Draco ho posadil na nejnižší větev a šel za svými dalšími povinnostmi. Na konci dne, ale neměl to srdce nechat Lysandera v sovinci a odnesl ho sebou do domu.

Nervózně čekal na Harryho. Přinutil se sníst pár soust ze své večeře. Včerejší polibek byl nečekaný a znepokojivý. Jeho původním záměrem pro umíření s Harrym, byla myšlenka, že veřejná známost s Vyvoleným mu otevře jedny, nebo dvoje dveře, které se mu po válce zavřely před nosem. Jak mohl očekávat, že to přeroste do jejich vzájemné přitažlivosti a Harryho pokusy o sblížení? Ale nezáleželo na síle jejich přitažlivosti, Draco si nemohl dovolit nechat to zajít dál. Bylo to předem odsouzeno v budoucnu k totální katastrofě. Bardové o takových tragediích skládali epické balady. Draco to potřeboval všechno zastavit.

Harry dorazil krátce po osmé hodině a opravdu se obtěžoval se zaklepáním. Stál ve dveřích se zvláštním výrazem, který Draco nemohl rozluštit. Byl to skoro úsměv, ale Harryho oči se na něj dívaly s výrazem predátora. Tenhle muž byl na nějaké misi. I když Harryho sbližovací pokusy byly lichotivé, na druhou stranu byly také velmi matoucí, a co bylo daleko vážnější, příliš vše komplikovaly. Draco si během večeře připravil svou odmítající řeč. Měl v úmyslu tento problém vyřešit jako první.

"Páni, to je vážně hezký." Řekl Harry a prohlížel si výzdobu, kterou Draco zdokonaloval několik let.

"Na tebe je opravdu lehké udělat dojem." Navzdory chladné odpovědi, Draco věděl, že jeho vkus v umění a tapetách, by udělal dojem skoro na každého. Od svého otce zdědil oko pro umění a od matky se naučil jak zařídit dům. Jak skloubit dohromady styl, barvy a textury.

"To nevím, jestli je na mě tak lehké udělat dojem, ale ty ho na mě vždycky uděláš."

Draco těžce polkl při Harryho předehře. Ten chlap vůbec nevěděl jak být trochu rafinovaně delikátní. Dracův připravený monolog se mu převaloval na špičce jazyka, ale dočasně ho nechal být, když si Harry všiml Lysandera na bidýlku. "Co se stalo?" zeptal se plný zájmu, jak přistoupil pomalu k zraněné sově.

"Zapletl se do rvačky dnes odpoledne. Naštěstí vrátil se včas do sovince."

"S kým myslíš, že se popral?" jedním prstem Harry jemně hladil sově hlavu.

"Nejspíš s další sovou. Pravděpodobně se zatoulal na něčí teritorium. Je to sice ještě brzo, ale některé divoké sovy by už mohly začít hnízdit. Během namlouvacích rituálů si brání svoje teritorium daleko důrazněji."

"Bude v pořádku?" Harry nemohl od Lysandera odtrhnout oči.

"Ano bude. Ale myslel jsem, že bude lepší vzít si ho sem na noc. Zítra ho vrátím do sovince."

"To je fajn." Harry vypadal jako by si něco rozmýšlel. "Kam vůbec nosíš zraněné sovy? To je nejspíš něco co bych taky mohl vědět."

"Prodejci sov jsou velmi dobří v léčení zvířat, ale já jsem ho uzdravil sám."

"Opravdu?"

"Opravdu." Odpověděl Draco jako by se urazil. "Pro chovatele je velmi důležité, aby byl schopen se o své sovy postarat. Nemyslíš?"

"To dává smysl." Řekl Harry a pak obrátil svou pozornost na Draca. "Jsem rád, že bude v pořádku. Pojďme si promluvit o tom, proč jsem tady."

"Proč jsi tady?" zeptal se ostře Draco.

 "Řekl bych, že máme ze včera nějakou nedořešenou věc."

 "Poslal jsem Romea zpátky do Londýna. Co se týká ostatního, předpokládám, že jsme se nechali příliš unést." řekl Draco, který se pokoušel znít nonšalantně a v duchu si připravoval znovu svůj monolog. 

 "Ale no tak." Harry se postavil za něj a naklonil se k němu blíž. "Tomu doopravdy nevěříš, že ne?"

"Nepodstatné."

Harry se zasmál. "Nepodstatné. Mluvíš jako právník."

"Potřebuji nějakého?"

Harry ho objal kolem pasu a přitiskl se k jeho krku. "Stále si to myslíš. Měl jsem za to, že jsem to jasně vysvětlil."

"Ne, ale nech mě to vyjasnit." Draco se vykroutil z Harryho sevření a otočil se tváří k němu. "Neviděl jsem Rastabana Lestrangeho od bitvy v Bradavicích."

"To vím a ty dobře víš, že to není ten důvod, proč jsem tady."

"Tady není žádný jiný důvod, Harry. Jsi bystrozor a pronásleduješ Lestrangeho. Oh, máš sovu, která žila chvíli v mém sovinci než se rozhodla s tebou spojit. To je vše."

"Ano, pronásleduju Lestrangeho a díky tobě ho chytím, ale ...."

"Co tím myslíš?"

"Řekl jsi mi, že to byl Lestrange, který vymyslel kouzlo na Voldemortovo jméno. Udělal si daleko složitější na své vlastní, ale dostali jsme kouli, kterou používal na dostávání zpráv."

"To je působivé."

"Měl jsi celou dobu pravdu. Nebyly to sovy."

"Bylo to kouzlo."

Harry kývl. "Hermiona to kouzlo deaktivovala. Skoro jsme ho v Madridu chytili. Vyklouzl jen tak tak, ale odřízli jsme ho od všech jeho věcí a zlata. Také jsme ho pronásledovali zpátky do Británie. Je zoufalý. A koho zná s dostatkem zlata, které by mu pomohlo začít někde jinde?"

"Taky jsem ti řekl, že by se sem neodvážil přijít."

"Myslíme si, že se o to možná pokusí. To je proč máme pár nejlepších lidí tady. A teď když jsme si vyříkali všechno tohle ti řeknu proč jsem tady já. A nemá to nic společného s Lestrangem, nebo kouzlem nebo sovami."

"Na cokoliv myslíš, tak to neříkej."

"Proč ne?"

"Budeš toho litovat."

"Nebudu." Harry si ho objal. "Myslel jsem na tebe Draco. Hrozně moc. A chci tě."

Draco se pokoušel osvobodit, ale Harry ho držel pevně. "Jen si to myslíš, protože jsem jediný další čaroděj, kterého znáš, a který je taky gay. Prostě jsem dostupný."

"To je ta poslední věc, o které si myslím, že jsi. –Dostupný- " Harry políbil křivku Dracova krku a mluvil mezi dalšími dlouhými polibky, které Draco neměl sílu zastavit. "Jsi chytrý a sexy. Jsi taky komplikovanější než Věštění z čísel pro pokročilé, ale ..." Harry se odmlčel, aby mohl jemně sát Dracův lalůček. "Chci tě."

Byly tu důvody, proč si Draco zvolil svůj osamělý život a chtěl je všechny vyjmenovat. Naneštěstí se všechny jeho myšlenky ztratily v mlze rozkoše, kterou mu přinášely Harryho ruce přejíždějící mu po zádech. Pak, ale přestal myslet svým přirozením a odstrčil Harryho pryč. "Ale já tohle nechci. Mám rád svůj život takový jaký je. Chci být sám."

"Nikdo nechce být sám. Ne doopravdy." Řekl Harry, šel směrem k Dracovi a přitlačil ho ke zdi.

"Já ano." Slabě protestoval Draco.

"Pak je čas na změnu." Harry opřel ruce o stěnu, každou na jedné straně Dracových ramen.

"Ne takovou. Jsi velká koule chaosu. Já ... já nemůžu..." Protestoval, ale pak ho Harry políbil. Oh ta divoká ústa. Vyžadovala totální podvolení a Dracovo odhodlání se rozpustilo s prvním průzkumem Harryho jazyka. Roztání bylo ve skutečnosti slabé slovo. Jednalo se o úplnou emocionální lavinu.

Jeho připravený monolog byl zapomenut pod vlivem Harryho hladových polibků a tlaku pevného těla přitisknutého na jeho. A Draco tomu sesuvu půdy podlehl. Nebyla tu žádná možnost jak proti tomu bojovat. Roky nenávisti Pottera, přesto v tuto chvíli touha po něm, naplnili jeho odezvu. Hluboko uvnitř to chtěl. Chtěl to tak strašně, že kvůli tomu zahodí svou pýchu a naservíruje se mu jako hamburger.   

Dracovi se třásly ruce, když začal s těžkým úkolem zbavit Harryho oblečení. Probíhalo to jak ve zpomaleném filmu. Boty byly odkopnuty na druhý konec pokoje. Harry mu pomáhal při zbavování se vlastních šatů. Přitom dokázal rozepnout Dracovi košili a líbat ho po nahé kůži, která se objevila. Hladil Draca v rozkroku, zatímco mu rozepínal kalhoty. Nakonec kalhoty klesly Dracovi ke kotníkům a on z nich rychle vystoupil. Harry rychle pokračoval s Dracovými slipy.

Lysander hlasitě zahoukal a vrátil tak Draca do reality. Harry – zatraceně, nahý Harry Potter – ho držel svlečeného a přitisknutého ke stěně v jeho vlastním obýváku. Harryho ruce byly neúprosné, když se neustále pohybovaly a hledaly nová místa, kde se mohly dotknout nahého masa. Vyvolený dokonce přejel prsty přes jeho temnou značku. Zastavil se u ní jen na okamžik, než je přesunul na Dracovo břicho. Draco byl tvrdší než násada od koštěte a blízko toho se sám totálně znemožnit.

"Nepřesuneme se do ložnice." Řekl Draco mezi krátkými vzdechy zatím co Harry sál jeho levou bradavku.

Líbal ho po hrudi směrem ke krku než zašeptal. "Kudy."

Draco se odlepil od stěny a Harry ho nepřestával líbat, když přecházeli pokoj a pak po schodech nahoru do druhého patra.

Dopadli na postel, Harry nemarnil čas a uchopil oba jejich údy do silných rukou. Draco bez ostychu zasténal. Bylo to už pár měsíců od jeho posledního sexuálního setkání a tehdy to byla nepříliš uspokojivá práce ruky dvakrát tak starého čaroděje v uličce vedle místní hospody. Tohle bylo dočista něco jiného. Tohle bylo jako kdyby mu místo krve proudila v žilách rozkoš. Harry ho líbal po hrudi směrem dolů přes jeho břicho. Pak si klekl na perský koberec. Pro Merlina, Harry Potter se mu chystal dát blowjob.

To byl ráj. Draco se držel, jak jen to bylo v lidských silách možné, ale pak už to nedokázal a při vyvrcholení vykřikl. Chlapec, který přežil, Vyvolený, Přemožitel Temného pána právě jeho, bývalého Smrtijeda, svými ústy přivedl k nádhernému vrcholu. Draco lapal po dechu, malý moment odpočíval, a když svět náhle neskončil, posunul se stranou, aby si Harry mohl lehnout vedle něj.    

Draco vzal do ruky Harryho úd a jemně přejížděl palcem po špičce. Harry bez použití hůlky vykouzlil lubrikant a rozetřel ho po svém penisu. Draco pochyboval, že se tohle naučil při bystrozorském tréninku. Jejich ruce se propletly na pár chvil předtím, než Harry ty své přesunul dolů a uchopil ho za půlky. Merline, Harry měl senzační ruce. – Vzdychl si v duchu Draco, když přejížděl po celé délce Harryho penisu.

Harry tiše vzdychal jak přirážel do Dracovi dlaně. Bylo úžasné pozorovat výraz jeho obličeje, když ho Draco stiskl pevněji a pohyboval rukou rychleji. Harryho vzdechy se stávaly hlasitější a hlasitější jak se blížil k vrcholu. S jedním posledním pohybem a uši rvoucím výkřikem, zvrátil hlavu dozadu, zavřel oči a vyvrcholil. Pohled na to byl tak neuvěřitelně krásný a živelný, že to až vzalo Dracovi dech. Naklonil se a políbil Harryho na spánek. 

Po chvíli se Draco rozhlédl po místnosti zalité měsíčním světlem a uvědomil si, že má hůlku stále dole. Otřel si ruku o deku a opustil Harryho oddechujícího na posteli.

Na nahé kůži cítil mrazivý vzduch, když šel dolů do obývacího pokoje. Lysander nesouhlasně zahoukal, jakmile vešel do místnosti. "Co ty víš?"-řekl mu Draco "Nikdy jsi nebyl bez partnera." Romeo by mu rozumněl, pomyslel si s malým úsměvem. Našel hůlky a sesbíral jejich oblečení. Vyvolal ohřívací kouzlo v místnosti kvůli Lysanderovi. Než se vrátil do ložnice, pozhasínal všechny lampy a uhasil oheň v krbu.

Harry se zavrtal pod deku, ale byl stále vzhůru a čekal na něho. Jeho zelené oči zářily v měsíčním světle, které pronikalo do pokoje oknem. Draco odložil svršky na křeslo a podal Harrymu jeho hůlku. Měl zvláštní pocit, když jí držel v ruce a pak pocítil zvláštní svrbění, když si jí Harry přebíral.

"Díky." Řekl Harry a položil hůlku na noční stolek. Dával tím najevo, že nemíní vylézt z postele.

Draco položil svou hůlku na stolek vedle Harryho a posadil se na okraj postele. "Nemusíš tu zůstávat." Řekl a podíval se Harrymu do očí.

"Nechci jít pryč. Co na to řekneš?"

"Jak máš rád vajíčka?" škádlil ho Draco.

Harry nadzvedl deku a Draco pod ní vklouzl. Obklopilo ho hřejivé teplo a Harry ho políbil na tvář.

"Dobrou noc Draco."

"Dobrou noc Harry." Odpověděl Draco.

Během minuty Harry spal. Draco naproti tomu neměl takové štěstí. Naplnila ho úzkost, když pozoroval Harryho spánek a přemýšlel nad tragickou chybou, kterou udělal kvůli jedné noci rozkoše. O několik hodin a milionů myšlenek později Draco konečně podlehl vyčerpání a také usnul.

Žádná vejce nakonec k snídani nebyla. Draco se probudil, když si Harry spěšně oblékal kalhoty.

"Je pozdě. Už je po deváté. Potřebuji jít na ministerstvo." Naklonil se a políbil Draca na čelo.

Draco ospale kývl, tajně byl rád, že se nebude muset vypořádávat s nepříjemnou ranní konverzací.

"Pošleš mi potom sovu?" zeptal se Harry.

Draco opět kývl. Jakmile se Harry otočil a zmizel /přenesl se/, Draco zavřel oči a spadl zpět do polštářů. Jeho sovy mohly ještě jednu nebo dvě hodiny počkat.

Bylo skoro jedenáct hodin, když se Draco probudil a dokázal se odbelhat do koupelny. Odrhnul ze sebe Harryho pach a přehrával si minulou noc v hlavě stále dokola. Ke své škodě musel uznat, že to byl ten nejintenzivnější sexuální zážitek v jeho životě. Bolelo ho vědomí, že se to už nebude nikdy opakovat. Musel to zastavit. Hned.

Lysander se uzdravoval, ale nebude ještě schopný nějaký čas létat. Procházka ostrým tempem z domu do sovince s Lysanderem na rameni byla osvěžující. Posílila jeho odhodlání, které učinil ohledně Harryho.

Draco nedorazil do sovince dříve než k polednímu. Jeho sovy byly soběstačné, díky tomu, že mohly odlétat a přilétat do sovince jak potřebovaly. Ale tohle byl jeho nejpozdější příchod do práce. Cítil se provinile, obstaral všechny dospělé sovy, než se začal věnovat mláďatům.

Když byly jeho denní povinnosti hotové, sedl si ke stolu a začal psát dopis Harrymu. Brk rychle klouzal po pergamenu. Všechny jeho pocity se valily na povrch a ani je nestačil zapisovat. Nebyl to jeho nejelegantněji zkomponovaný dopis, ale Harrymu na tom stejně nezáleželo. Mimo to jedinou myšlenku, kterou měl dopis vyjadřovat bylo – Sbohem. Draco přivázal dopis k noze Aires. Orlí sova měla největší rozpětí křídel a bude v Londýně nejrychleji. Draco to chtěl mít za sebou. Jak pozoroval odlet Aries oknem sovince, věděl, že už není cesty zpět. Rozhodl se.