V nesprávném čase - 03
14. červen 2010 | 22.20 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 3
Kapitola 3
Nemůžu ti pomoci, když mi to neřekneš
Profesor Brumbál je přišel navštívit pozdě odpoledne. Harry byl překvapený, když ho uviděl. Brzo ale zjistil, že noční můra, kterou s Malfoyem prožili, byla ve skutečnosti vize. A tato vize byla důvodem ředitelovy návštěvy. Stávalo se to i dřív, většinou jeden nebo pár dní předem, než se vize opravdu stala skutečností. To dávalo Řádu čas, aby se na to připravil.
"Remus a Sirius přijdou dnes večer." Oznámil jim Brumbál, když si sedali k čaji.
Hermiona a Ron – kterého Hermiona o ranních událostech informovala – seděli na sofa, Harry a Malfoy seděli na druhém. Brumbál si vyčaroval své oblíbené křeslo a posadil se do něj s šálkem horkého čaje. Když se Brumbál zmínil o Remusovi a Siriovi, Harryho srdce se zachvělo.
"Ale kdyby to bylo možné, rád bych o té vizi, slyšel již teď. Mohl bych se tak vrátit a kontaktovat příslušné čaroděje Řádu." Pokračoval Brumbál.
---
Malfoy přikývl. Harry ho chytil za ruku – potřebovali udržet obrázek (i když divného), tak naprosto šťastného páru. Byl překvapen, když zjistil, že se Malfoy třese a věnoval mu uklidňující stisk. Malfoy se na něj podíval s očima plnýma zmatku a vděčnosti.
Pak začal Draco povídat Brumbálovi, co viděl. Harry byl rád, že Malfoy už jednou o vizi mluvil – nikomu by nepomohlo, kdyby se nyní zhroutil a zvracel.
"Poznal jsi někoho z těch mudlů?" zeptal se Brumbál, když Malfoy dovyprávěl.
Draco zavřel oči a pokusil se vzpomenout.
"Ne." řekl nakonec.
"A viděl jsi něco, podle čeho by se dalo poznat, odkud byli, nebo kdo byli?"
---
Malfoy se třásl, byl bledý, ale opět se vrátil ke vzpomínkám.
"Ten muž, ten, kterého zabili jako posledního... Měl na sobě pásek se zbraní. Vím to, protože mu ho vzali... a střelili na něco, co jsem neviděl..."
"Něco jiného o ostatních?"
Harry položil Dracovi ruku kolem ramen. Blondýn vypadal, že je blízko k nervovému zhroucení, ale neprotestoval, když ho Brumbál nepřestával vyslýchat.
"Byli... měli všichni stejné vlasy... žena a děti... Jeho rodina. Ty bastardi... zabili mu rodinu před jeho vlastníma očima... "
Malfoy si držel hlavu v dlaních, Harry se ho snažil uklidnit tím, že ho hladil po zádech. Draco si nervózně prohrabával vlasy stále dokola.
"Je mi líto, že tímhle musíš procházet Draco, ale potřebuji to vědět." Řekl Brumbál. "Jak vypadali? Barvu vlasů, výška něco specifického o nich?"
---
Malfoy se zhluboka nadechl a tiše začal mluvit. "Bylo tam malé děvče... ani ne tříleté. Měla na sobě nějaké šaty, nebo možná tričko a sukni, nevím. Pak tam byl chlapec, sedmiletý možná. Nepamatuju si, co měl na sobě... A pak žena... Byla krásná. Měla tmavé vlasy, skoro černé přesně jako děti... Ten, co ho zabili naposled, ten měl světlejší vlasy a do zrzava. Bylo mu asi tak kolem třicetipěti, myslím... Měl na sobě tričko a na něm bylo něco jako "Londýnský obchod se zbraněmi", nebo něco podobného... Nepamatuju se."
Malfoy mluvil nakonec šeptem a když mu hlas odumřel úplně, Harry řekl.
"To stačí. Úplně se zhroutí, pokud ho teď nenecháme si odpočinout."
Brumbál kývl a smutně se usmál.
"Děkuji Draco. Uděláme, co bude v našich silách, abychom rodinu našli a ujistili se, že se jim nic nestane."
Malfoy kývl, ale nevěřil svému hlasu natolik, aby mohl odpovědět.
"Měl by sis odpočinout. Je možné, že vás v tom případě budeme potřebovat. Kdyby byli mudlové zraněni, bude nutné, abyste je uzdravili."
Harry a Draco kývli.
---
"Dobrá tedy, měl bych se teď vrátit do školy." Řekl Brumbál a postavil se. Nechal křeslo, na kterém seděl zmizet a obrátil se znovu k Dracovi.
"Pokud si ještě na cokoliv vzpomeneš, tak neváhej a kontaktuj mě. Chci také slyšet, co tomu budou říkat Sirius a Remus." Obrátil se na Hermionu a Rona.
"Také uvidím, jestli se bude moci stavit Severus. Bude muset být ale opatrný..." řekl spíše pro sebe než pro ostatní.
Hermiona kývla.
"Ozveme se večer, nemusíte se bát."
"Dobře. Dávejte na sebe všichni pozor." Řekl Brumbál.
"Budeme." Slíbil Ron s malým úšklebkem a Harry souhlasně kývl.
"Nashledanou, řediteli." Řekl. Brumbál vstoupil do plamenů a zmizel.
---
Hermiona šla zpátky ke stolu a začala ho uklízet. Malfoy se nezvedl, ani když Brumbál odcházel. Seděl stále s hlavou v dlaních. Harry mu položil ruku na rameno. Přemýšlel, jestli to bylo kvůli jejich šarádě, nebo proto, že to pro něj byla také útěcha. O vteřinu později se rozhodl nechat tu otázku na jindy.
"No tak, Draco." Řekl a tentokrát ho udivilo, jak lehce před Hermionou a Ronem oslovuje Malfoye jeho jménem.
"Bude v pořádku?" zeptal se ho tiše Ron.
K jejich překvapení se Malfoy podíval nahoru.
"Budu Weasley." Řekl. "Jen si potřebuju odpočinout."
Harry se na Rona usmál.
"Bude v pořádku. Bude vadit, když ho vezmu nahoru?"
"Nepotřebuju hlídače, Pottere." Zamumlal Malfoy.
"Hodně štěstí." Zašeptal Ron Harrymu. "Nezávidím ti, když je v týhle náladě. Popravdě řečeno, vůbec ti nezávidím, ale to je jedno."
Zakřenil se, když se na něj Draco zamračil a odešel z pokoje do kuchyně za svojí ženou.
Harry si dal ruce v bok.
"Vstávej Malfoyi." Řekl ne moc jemným tónem.
---
Malfoy se na něj mračil. Konečně to Harry nevydržel, přešel k němu, vzal ho v podpaží a postavil. "Běž." Přikázal a k jeho úžasu ho blondýn poslechl. Vyšli po schodech a procházeli krásnou chodbou s obrazy. Minuli dvoje dveře na každé straně, než došli k jejich pokoji. Harryho nepřekvapilo, když Draco zamířil rovnou k posteli. Bez toho, že by se převlékl, zvedl deku a zalezl si pod ní. Harry sledoval, jak mu tvář zjemněla, když usnul. Pak tiše a rychle opustil pokoj.
Šel dolů po schodech do kuchyně za Ronem a Hermionou, když je zaslechl, jak si povídají.
"Myslím si, že je to divné. Je to už dlouho, co ho vize přinutily reagovat tak strašně. Chci říct, že to vypadalo, jako by jí měl znovu poprvé." Slyšel mluvit Hermionu.
"No, třeba to bylo tím, že tahle byla vážně hrozivá, ne?" odpovídal Ron. "Tři mrtví lidé, a čtvrtý zabitý před jeho očima – mně to taky nezní jako něco, co bych chtěl vidět."
"Stejně, je na nich něco... Je to, jako by byli nějak jiní. A všiml sis, jak se občas zdají být úplně ztracení? Jako když jsem se zeptala Harryho, jestli může prostřít stůl? Vůbec nevěděl, kde všechny věci jsou. A ani jeden neví, že čekám dvojčata – i když jsme jim to řekli už před měsícem."
---
Oni budou mít dvojčata? Můj bože, další pár Weasleyovic dvojčat, to bylo něco, co Bradavice potřebovaly, pomyslel si Harry s pobaveným úsměvem. Ale trápilo ho, že Hermiona prokoukla jejich šarádu tak lehce.
"Okej." Řekl Ron. "V tom ti dám za pravdu. Chovají se trochu divně, hlavně od té doby, co se probrali z léčivého komatu. Ale co se jim mohlo stát? Myslím, je tu přece tolik ochraných štítů a kouzel kolem tohohle místa. Museli bychom si všimnout, kdyby jim někdo něco udělal, když byli v bezvědomí. Vždyť se tu nemůžeš, ani přenášet. A mimo to, celou dobu s nimi stále někdo byl, ať už my, nebo Sirius a Rem."
"Já vím." Řekla Hermiona a Harrymu to připadalo, jako by se kousla do rtu a usilovně přemýšlela. "Ale něco tu JE." Odmlčela se. "Byl bys proti, kdybych zítra zašla do knihovny až Sirius a Remus odejdou?"
Ron se zasmál a Harry k tomu neměl daleko. Vypadalo to, že některé věci se nezmění.
---
Pak se Ron náhle přestal smát a Harry předpokládal, že Hermiona na něj hodila zlostný pohled.
"Samozřejmě, že ne, zlato."
Harry se cítil trochu vinný, že poslouchá jejich soukromý hovor a vrátil se zpět do jeho a Malfoyova pokoje, když změnili téma. Vklouznul tiše dovnitř. Doufal, že Draca nevzbudí. Blondýn si potřeboval odpočinout – a Harry zase potřeboval nějaký čas být o samotě.
Tohle je děsivý zmatek, pomyslel si a posadil se do křesla u okna. Byli evidentně na místě, kam vůbec nepatřili a lidé z tohoto místa si toho začínali všímat. Malfoyova teorie, že tohle byla budoucnost, se teď nezdála tak daleko od pravdy, když teď věci začaly pomalu zapadat do sebe. Stále nevěděl, co ho mohlo romanticky dát dohromady s Malfoyem, asi někdy během jejich posledního roku v Bradavicích, ale to byl opravdu jen jediný dílek skládanky, který nikam nezapadal.
Ron a Hermiona u nich doma spolu veřejně nechodili, ale Harry o nich nikdy nepochyboval, že se dají dohromady. Ron a Hermiona opravdu byli v Bradavicích jediní, kteří neviděli, že jsou zamilovaní, jeden do druhého.
---
Také Řád tu existoval. Stejně jako všechny věci, které se Harrymu staly v jeho životě, se mu tady staly také. Což ho přivedlo k tomu, aby začal pochybovat o teorii, že jsou v alternativní realitě. Voldemort zabil jeho rodiče, udělal mu jizvu a on žil s Dursleyovými. Hagrid, klíčník a později profesor Péče o magická stvoření pro nej přišel, když mu bylo jedenáct, takže mohl začít studovat v Bradavicích. Všechny tyhle události se stali v téhle realitě i v té jeho.
Nebyla náhodou teorie o alternativní realitě taková, že měla být jednoduše – alternativní? Mimo to Harry si dnes četl Denního Veštce – a na něm bylo datum přesně o sedm let pozdější, než mělo být.
Takže byl buď, za A – v budoucnosti, nebo za B v budoucnosti alternativní reality. Myšlenka, že tohle je budoucnost, se Harrymu vracela, ať se snažil obrátit své přemýšlení jakýmkoliv směrem. Ale proč proboha a jak vůbec – se mohl on a Malfoy přenést do budoucnosti o sedm let jen tím, že si srazili hlavy při famrpálovém zápasu?
Možná je tohle všechno jen sen.
Velmi špatný, divný a spletitý sen, ale prostě jen sen.
---
Ale i proti tomu Harry byl. Tohle bylo na sen příliš komplikované a opravdové. A cítil bolest od té doby, co se tu probudil a to mělo být přece znamením, že to nemůže být sen.
Ne, tohle bylo dostatečně opravdové. A pokud je to opravdové a on se nebude moct dostat domů jen tím, že otevře oči – pokoušel se otevřít oči, ale k ničemu to nebylo. Stále seděl v křesle u okna ve stejném pokoji jako předtím a Malfoy spal na posteli vedle něho. Takže tu musí být nějaká jiná cesta. Harry odmítal zůstat zde chycený jako šestnáctiletý v dvacetitříletém těle. Tím by přišel o polovinu svých teenagerovských let. To prostě odmítal.
"Musí tu být cesta jak se dostat zpátky." Zamumlal si tiše pro sebe.
Před oknem proletěl pták, který vůbec netušil, jaké má Harry v tomto světě problémy.
---
Najednou mu chyběl jeho Nimbus2000 – dostal chuť si zalétat! Nelétal od té chvíle, co se ocitnul tady v tom divném světě a teď všechno co chtěl, bylo vzlétnout do vzduchu a závodit s ptáky, kdo z nich létá rychleji. Uletět od všech svých problémů na zemi.
Přešel k přístěnku, otevřel dveře a doufal, že tam bude jeho koště. Odhrnul pláště a – koště tam bylo! Ale nebyl to jeho Nimbus2000. Na rukojeti mělo zlatý název Champion.
Harry se natáhl a vytáhl ho. Bylo v jeho rukách lehké jako peříčko. Perfektně vyvážené a silné akorát do ruky. Přejel prsty po rukojeti a uviděl H. Potter napsáno malými písmeny dole.
"Super." Zamumlal. "Absolutně super."
Vydal se dolů. Hermiona a Ron seděli v obýváku. Nebylo překvapením, že si Hermiona četla knihu. Ron vypadal jako by psal nějaké hlášení pro ministerstvo, protože na pergamenech byla pečeť ministerstva.
"Jdu se ven trochu proletět." Řekl jim.
Hermiona vzhlédla od knihy a řekla. "Dobře."
"Uvidíme se později." Zavolal Ron a Harry byl ze dveří.
---
Byl před zámkem už jednou předtím – to byla chvíle, kdy se rozhodl, že tohle je opravdu zámek. Vypadal staře a byl postavený z kamene. Z venku nevypadal vůbec příjemně, ale Hermiona a Ron se ujistili, že uvnitř měl místo všechen luxus a pohodlí, jaké by měl moderní dům. Samozřejmě, také zvýšili komfort kouzly. Z počátku Harry přemýšlel, jak mohli Ron a Hermiona získat peníze na koupi takového domova, ale evidentně, ho nekoupili celý jen oni sami. Brumbál potřeboval druhou základnu pro Řád mimo Bradavice a to bylo právě tohle místo. Také samozřejmě to bylo protože Hermiona i Ron si vydělávali dost na ministerstvu, takže většinu zámku vlastnili oni.
Zámek měl dvě věže, každou na jedné straně. Harryho a Malfoyův pokoj byl v levém křídle, zatímco Ron s Hermionou bydleli v pravém. Pod Ronovými a Hermioninými pokoji byly také pokoje, kde Harry a Draco leželi, když byli v bezvědomí. Uprostřed zámku byla vchodová hala se dvěma schodišti a za nimi byl obývací pokoj a kuchyň.
Na každé straně zámku okolo, byly obrovské prostory, na kterých rostla tráva, a vše lemoval les.
---
Harry nasedl na koště, těšil se z vzácného slunce v chladném listopadovém vánku. Pršelo zatím každý den od doby, kdy se tu objevili. Na obloze byli stále tmavé mraky na obzoru a Harry věděl, že bude zase večer pršet buď již dnes, nebo zítra.
Zvedl se pomalu ze země a učil se cítit nové koště. Bylo lehce kormidlovatelné, jen sebemenší změna váhy ho přinutila změnit směr. Harry zkoušel klesat a pak těsně vteřinu před tím než by dopadl na zem, se přesunul a zvedl koště opět vzhůru. Bylo to tak snadné a cítil se tak volný. Poprvé za celé dny, měl pocit, jako by všechny problémy zmizely. Zdály se tady tak malé v porovnání s nekonečnou oblohou a rudým sluncem zapadajícím za les. Ptáci kolem něj poletovali a zpívali. Radostně je následoval. Předstíral, že píše do oblak a sledoval linku jména Harry. Každý kdo by ho pozoroval, by si myslel, že se zbláznil, ale Harry byl prostě jen šťastný. Byl volný.
Nepřistál na zemi, dokud se slunce úplně neschovalo a zem byla skoro černá. Měl rozcuchané vlasy a tváře rudé. Také měl na tváři radostný škleb a cítil, že se mu chce skákat a zpívat.
---
"Harry!"
Harry uviděl Hermionu stát ve dveřích zámku. Pospíšil si trochu a přemýšlel, proč ho volá.
"Ano?" zeptal se, když byl dostatečně blízko.
"Pojď dovnitř, Čmuchal a Remus jsou tady." Řekla mu.
Zřejmě nepřestali říkat Siriovi "Čmuchal" kdykoliv by někdo mohl být nablízku. I když Harry pochyboval, že by někdo, kdo by tu neměl co dělat, byl kolem zámku a na pozemcích v tuhle chvíli. Vešli dovnitř a Harry si sundal boty. Když se otočil, někdo ho popadl a objal.
"Harry! Je skvělé tě vidět, kluku." Šťastně prohlásil Sirius.
"Kluku? Jsem vyšší než ty." Zašklebil se na něj Harry. Koutkem oka pozoroval Rona a Hermionu. Oba se, ale nepřestávali usmívat, tak to zřejmě bylo něco, co by jejich Harry, asi řekl.
"Ano, a si takový už nějakou chvíli. Řekni, byl bys proti, kdybych ti usekl nohy v kolenou, abys byl zase trochu menší než já? Co ty na to?" zubil se Sirius.
"No nevím, jestli by to vadilo mně, ale jsem si jistý, že by tě pak Draco tak moc nemiloval, kdybys to udělal." Harry odpověděl a snažil se, aby to znělo jako ten dvacetitříletý Harry.
"Ah ano, a jen tak mimochodem, kde je ten tvůj přítel?" zeptal se Sirius a rozhlížel se kolem. Když to udělal, zahlédl Harry Remuse. Vlkodlak se příliš nezměnil od té doby, co ho Harry neviděl doma. Stále měl na sobě poněkud zanedbaný plášť a vlasy rozčepýřené, i když v nich bylo trochu víc šedin, než předtím. Jinak vypadal stejně přátelsky, jak si ho Harry pamatoval.
"Reme." Řekl Harry, pamatoval si, že musí použít Remusovu přezdívku. "Je fajn tě zase vidět."
"Vypadáš lépe, než když jsme tě tu naposled nechávali." Smál se na něj Remus.
"To doufám. Tentokrát nejsem zmlácený a v bezvědomí."
---
"No možná bychom mohli jít do obýváku." Navrhla Hermiona. "Je to tam trochu pohodlnější, než stát tady v hale."
"Vždycky budu následovat lady." Šklebil se Sirius a šel do obýváku, kde byli, než se Harry vrátil z létání. Remus a Ron ho následovali. Hermiona se otočila na Harryho.
"Proč nezajdeš pro Draca," navrhla. "Mám za to, že jsem ho nahoře slyšela, tak si myslím, že je vzhůru. Jen ať vám to netrvá dlouho."
Harry se zasmál.
"Pokusím se. Ale nikdy nevíš, možná bude potřebovat trochu ... utěšit." Řekl trochu sugestivně, jak se pokoušel se, být Harry, kterého znala.
Hermiona se zdála být šokovaná.
"Harry!" zavolala, ale na rtech měla úsměv, a tak to Harry vzal jako dobré znamení.
"Budem hned zpátky." Slíbil jí. Hermiona kývla a šla za svým manželem a přáteli do obývacího pokoje, zatímco Harry zamířil nahoru po schodech.
---
"Malfoyi?" zeptal se, když otevřel dveře.
Blondýn seděl na zemi a zády se opíral o postel. Postel byla kompletně rozházená, vypadalo to, že měl Malfoy noční můru a přehazoval se po ní. Malfoy sám nyní koukal na obrázek, ale Harry neviděl jaký.
Draco se podíval nahoru, když slyšel Harryho hlas, ale nic neřekl. Zíral na obrázek a jeho obsah a měl prázdné oči.
Harry se vedle něj posadil.
"Co je to?" zeptal se Harry, protože ho stále neviděl.
"My." Řekl Malfoy jednoduše a ukázal mu obrázek.
Byli to oni. Šťastní oni. Harry měl ruku kolem Draca a oba se křenili a mávali na osobu za kamerou. Mohlo to být foceno někdy během léta, protože obloha byla modrá a oni měli na sobě jen tenká bavlněná trička.
Ale proč sedí Malfoy na zemi v jejich pokoji s obrázkem jich dvou v rukách a zírá na něj, jako by si chtěl zapamatovat každý detail?
---
"Malfoyi, co se děje?" zeptal se konečně Harry, protže nepřišel na žádnou dobrou odpověď on sám.
Malfoy pokrčil rameny. "Jsme to my." Řekl. "Jsme šťastní. Proč jsme šťastní spolu? Myslím tím, co způsobilo, že jsme spolu šťastní? Nemáme se rádi."
Jeho hlas byl prázdný, jako by se nestaral ani o jednu možnost a přesto ve stejnou dobu byl zvědavý.
"Já nevím." Řekl Harry. "Ale nemáme teď čas nad tím přemýšlet. Sirius a Remus jsou dole s Hermionou a Ronem. Chtějí tě vidět. Cítíš se na to?"
Malfoy se podíval na Harryho.
"Proč mě pro Merlina chtěj vidět?"
"Tohle není náš domov, Malfoyi. Tady tě Sirius s Remem akceptují stejně jako Ron a Hermiona. Oh," přidal Harry jako dodatek. "jen, abys věděl, Hermiona čeká dvojčata. A tak trochu si začíná uvědomovat, že my nejsme my."
"Tak holka vždycky byla až moc chytrá pro její vlastní škodu." Zamumlal Malfoy." A další pár Weasleyovic dvojčat? To je to, co potřebujeme."
Harry se postavil. "Nebuď morous. Musíš se chovat tak, jako by se choval Malfoy z tohohle světa. Nemyslím si, že by bylo příliš dobré, kdybysme museli vysvětlovat, že jsme Harry a Draco jen ne ti, na které jsou zvyklí. Nemylsím si, že by to dopadlo příliš dobře..."
---
Malfoy se na něj podíval.
"Pokračoval bys v tom?"
"V čem?" zeptal se ohromeně.
"Říkat mi Draco, spíš než "Malfoy" celou dobu." Řekl blondýn.
"I když Ron a ostatní nejsou okolo?"
Harry na něj zíral.
"Ty opravdu chceš, abych ti říkal tvým křestním jménem?"
Malfoy kývl, oči upřené na podlahu. Harry přísahal, že viděl slabý ruměnec na jeho tvářích,
i když nerozuměl proč.
"Dobrá, ale ty mi musíš taky pořád říkat "Harry" spíš než "Potter"."
---
Draco kývl.
"Dohodnuto."
"Dohodnuto."
Pak se na pár vteřin rozprostřelo nepohodlné ticho, než Harry řekl.
"Čekají na nás dole. Jsi připravený zase hrát přítele? Zeptal se a Draco váhavě přikývnul
"Stejně si myslím, že Sirius jenom předstírá." Zamumlal. "Chystá se mě ve spánku zavraždit, při první příležitosti, kterou bude mít..."
Harry Dracovo mumlání ignoroval a soustředil se na to, aby se dostal do správné nálady hrát zase blondýnova přítele. On – ne oni – museli hrát své role dobře. Jak řekl Dracovi – nebylo by lehké vysvětlit Ronovi, Hermioně, Siriovi, Remusovi a Brumbálovi a všem ostatním, které by potkali, že jsou Harry a Draco, jen ne ti, které znají. Ne to by nedopadlo dobře, předpokládal Harry.
---
Dole v obýváku se Ron bavil s Remusem, zatím co Hermiona a Sirius probírali – péči o dítě? Harry hádal, jestli nemá v uších špunty.
"A tady chlapci jsou!" zvolal Remus, když Harry a Draco přišli dolů. Harry si všiml, že se Draco za ním stydlivě usmívá, a tak ho vzal za ruku. Musí přece udržovat dojem. Opravdu.
Sirius přišel k Dracovi s pevně ho objal, stejně jako Harryho. Draco, ale byl menší než Harry a vypadl vyděšeně, když ho Harryho obrovský kmotr vzal do rukou. Harry se jen křenil.
Remus si s Dracem potřásli ruce jako staří přátelé, ale neobjali se. Mladého zmijozela to potěšilo.
"Zlato, za jak dlouho bude večeře?" zeptal se Ron své ženy.
"Když mi chlapci pomůžete připravit stůl, bude za pár minut."
Všichni čtyři chlapci – no chlapci podle Hermiony – začali chystat stůl.
---
"Viděla jsem vzpoury lépe zorganizované než tohle." Zamumlala si, když viděla, jak Ron i Sirius připravovali talíře, což znamenalo, že na stole bylo talířů pro dvanáct lidí místo pro šest.
Draco vyndal pro všechny skleničky a Ron se rozhodl rozlít víno místo přípravy talířů. Po delší době byl tedy stůl opravdu přichystaný a přátelé se k němu posadili. Povídali si o všem možném mezi nebem a zemí. Strávili také dost času diskusí o dětských jménech.
Hermiona nakrčila nos při většině z nich.
"Sarah? Ty bys opravdu svojí dceru pojmenoval Sarah?"
Sirius vypadal trochu zraněně.
"Ano, náhodou se mi to jméno líbí."
"Taky se mi to jméno líbí, ale je trochu obyčejný." Přidal Ron.
"A ty Remusi?" zeptala se Hermiona, když se otočila k vlkodlakovi. "Jak bys pojmenoval svojií dceru?"
"No, když vezmu v úvahu, že nikdy mít dceru z mnoha důvodů mít nebudu. Nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel." Odpověděl tiše Remus. "Ale kdybych jí měl, tak bych jí pojmenoval Rachel."
Hermiona a Ron, oba kývli. "Rachel je hezké jméno." Řekl Ron a jeho žena seděla potichu.
"A ty Harry? Jak bys pojmenoval dceru ty?" obrátil se Ron na Harryho.
Harry důkladně přemýšlel, jak by asi svou dceru pojmenoval.
"Líbí se mi Amber." řekl nakonec.
"No tak to v žádném případě. Naše dcera se rozhodně Amber jmenovat nebude." Vložil se do toho Draco. "Nikdy."
"Tak co navrhuješ, lásko?" zeptal se naštvaně.
Teď pro změnu vypadal, že nad tím vážně přemýšlí Draco. "Jade."
"Jade je také hezké jméno." Souhlasil Remus. "Je to sladký jméno, klidně bych tak dceru pojmenoval."
A tak pokračovali. Navrhovali jméno za jménem, ale vždycky tu bylo něco, co se někomu nelíbilo. Když skončili s dětskými jmény, přesunuli se na drby.
---
Což bylo trochu překvapivé, když vezmeme v úvahu, že většina lidí sedících kolem stolu byli muži.
"To jen dokazuje to, že kluci mají taky drby rádi, stejně jako děvčata." Triumfálně prohlásila Hermiona. Také probrali Dracovu vizi, takže byli Sirius a Remus v obraze. Toto téma, ale zkazilo náladu, takže ho pěkně rychle opustili.
Seděli a povídali si ještě dloouho co skončili s jídlem. Pak pili víno – všichni až na Hermionu – a o půlnoci, měli všichni trochu víc, než jen lehkou špičku.
Hermiona jim popřála dobrou noc, když se přesunuli z kuchyně do obýváku. Teď všech pět mmužů sedělo kolem krbu. Sirius a Remus seděli na pohovce spolu a vypadali velmi pohodlně. Ron seděl sám, když mu žena odešla. Draco ležel Harrymu v náručí a skoro spal.
"Wau, kolem mě jsou samý roztomilý páry." Poznamenal Ron.
---
Sirius se zakřenil a přitáhl si Remuse blíž. Harry předstíral, že je opilý víc, než byl a zeptal se. "Joo... jak jste vlastně vy dva dlouho spolu?"
"Podíváme se..." Sirius si začal počítat prsty. "Ši st ro ku."
"A sakra, je opilej! Měli bysme ho radši dostat do postele." Prohlásil Ron.
"Nejsem unavenej!" bránil se Sirius.
"Vím o někom, kdo unavený je." Řekl Remus. "I když spal celý den, podle toho co vím."
Ukázal na Draca, který buď spal, nebo k tomu měl velmi blízko. S malým úsměvem na rtech v Harryho náručí.
"Vy dva ste tak prefekt... respek... pár." Řekl Sirius.
"Myslíš perfektní?" nabídl Remus.
"To co řikam... respekt." Souhlasil.
---
"Okej, do postele s tebou." Řekl Remus a neochotně se posadil. "Budeš mít zítra pěkně bolavou hlavu, tak se na to aspoň trochu vyspíš. Možná pak budeš schopný nějak fungovat. Dobrou noc všichni."
"Dobrá nc." Mumlal Sirius a nechal se svým přítelem vyvést z místnosti.
"Tak tedy, předpokládám, že bych měl jít taky spát."
Harry kývl. "Draco?" řekl jemně. Blondýn něco zamumlal, co znělo blízko něčemu jako. "Ještě nechci vstát mami." Harry se usmál.
"Draco vstávej."
Draco otevřel neochotně oči a zíral na Harryho nad ním. "Co, Pottere?" zeptal se naštvaně. "Proč nemůžu spát?"
Harry se zašklebil. "Protože jsi za A na pohovce v obýváku Weasleyů. Za B Ležíš mi na ruce, a já chci jít do postele, takže musíš vstát, abych mohl odtud."
Draco zamumlal do pohovky. "Když je tohle dobré na spaní pro mě, proč nemůže být pro tebe?"
Ron se postavil. "Uvidíme se zítra."
"Jo, dobrou noc." Odpověděl mu Harry.
"Dobrou."
Ron nechal v pokoji Harryho a Draca.
"Vstávej. Tentokrát tě do pokoje neponesu."
"Proč ne?" kňučel Draco na pohovce.
Harry na to neodpověděl. Jen vytáhl ruku, kterou Draco používal jako polstář z pod něho a výsledkem toho bylo, že Draco spadl na zem.
"Proč si to udělal?" zasténal, znělo to naštvaně a trochu opile.
"Jdu do postele, ty si pro mě za mě spi na podlaze." Řekl Harry blondýnovi.
---
Odešel. Když se blížil ke schodům, slyšel, jak se Draco zvedá a pak kroky. Tak ho tedy zmijozel následuje. Škoda, měl by postel sám pro sebe.
Dům byl nyní tichý. Sirius a Remus spali v jednom pokoji pro hosty, které byli pod Ronovými a Hermioninými pokoji. Což znamenalo úplně na opačném konci zámku. I kdyby tedy byli vzhůru, Harry by je nemohl slyšet. Převlékl se do pyžama a vlezl si do postele. Po pár minutách později slyšel, jak se otevírají dveře, a viděl vejít Draca. Pokoj byl temný až na měsíční světlo pronikající oknem. Draco nerosvítil, takže Harry viděl, jak měsíční světlo klouže po Dracově těle. Dracova bledá pokožka a blonďaté vlasy zářily, takže vypadal jako duch, nebo něco nadpozemského.
"Auvajs." Zamumlal Draco, úplně nenadpozemsky. Vypadalo to, že do něčeho na podlaze kopl. Pak pokračoval v mumlání kleteb. Když se konečně dostal do postele a dával si veliký pozor, aby zůstal na "své straně" postele.
-
-
--------------------------------------------------------------
Pokračování příště
--------------------------------------------------------------
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 03 | gigi... | 14. 06. 2010 - 23:32 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | beax | 15. 06. 2010 - 08:08 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | diane chocola | 15. 06. 2010 - 12:21 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | michangela | 15. 06. 2010 - 14:28 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | bacil | 15. 06. 2010 - 16:09 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | netfale | 15. 06. 2010 - 20:25 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | saskya | 15. 06. 2010 - 21:30 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | ivet | 15. 06. 2010 - 22:39 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | nade | 18. 06. 2010 - 16:51 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | hajmi 50 | 19. 06. 2010 - 16:19 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | starvation | 14. 07. 2010 - 14:36 |
| RE: V nesprávném čase - 03 | zuzana | 22. 06. 2011 - 21:29 |