Invocare 028

 

 

"Tak, Harry, jak se máš, a jak v těchto dnech vycházíš se Severusem?"

Harry málem upustil šálek čaje. Naštěstí ho udržel, což bylo jen dobře, jinak by ho malý čínský šálek, určitě štípnul do kotníku. Třesoucí se rukou pohladil okraj talířku a cítil, jak horká vlna zalévá jeho tvář.

"Uhm... Dobře." podařilo se mu odpovědět, načež polkl několik doušků čaje, když se pokoušel uklidnit.

Vypadalo to, že Brumbál ztratil veškerou jemnost a takt. Nebo se stal víc nemilosrdný, jakmile začalo jít o Voldemortovu možnou porážku dvojicí jeho chráněnců, kteří se chystali k obřadu Podentes.

"Chová se tedy k tobě dobře?" naléhal ředitel.

Harry nevěděl, jestli by slovo "dobře" bylo tím, které by použil. Už tři večery po sobě ho Snape sváděl pomocí alkoholu, zaklínadla a těmi prokletými polibky tak dlouho, dokud Harry neztratil schopnost myslet a celý roztřesený v jeho rukách nevyvrcholil. A také tři večery po sobě ho potom ihned poslal do sprchy a dokonce ani nebyl poblíž, když ji mladík dokončil a oblékl se. Stále od Snapea čekal výsměch, čekal posměšky zaměřené na jeho ohromující nedostatek sebekontroly a ovládání.

Samozřejmě Harry si byl dobře vědom, že osmnáctiletí mladíci, nejsou zrovna proslulí svou výdrží, ale stejně tak byla stěží jeho vinna, když před lety, nedokázal vyjmenovat ingredience potřebné k Doušku živé smrti. Samozřejmě tyto okolnosti tehdy nezabránily Mistru lektvarů v jeho pokoření, před všemi žáky v učebně. Bylo by tedy jen pro Snapea charakteristické, kdyby si tropil žerty ze skutečnosti, že dokáže změnit Harry Pottera v bezmocnou, chvějící se hromádku.

Ale lektvarista se o tom nezmínil.

Ani jedinkrát.

"Ano, naprosto." odpověděl Harry, když zíral do prázdného šálku. Neočekávaně pocítil bláznivou touhu číst budoucnost z čajových lístků, i když ani na vteřinu nevěřil těm hloupostem, které se učil při hodinách věštění. Možná jen toužil najít cokoliv, co by vyvracelo poslední věštbu Trelawneyové.

"Ehm... Včera večer mě upozornil, že se setkáme zde, ale neřekl mi proč. Něco se snad stalo?"

Albus Brumbál obdařil mladíka dědečkovským úsměvem. Harry si nemohl pomoci, ale považoval to za trochu ironické. Vždyť právě tento člověk ho dával do sexuálního otroctví, žádal od něho, aby se stal milencem muže dvakrát tak starého, a přitom dával najevo tak dojemnou péči? Ale na druhou stranu - pomyslel si Harry - to možná nebylo úplně spravedlivé. Vždyť podstatou Podentes byl jeho souhlas, musel se dobrovolně dát sám do otroctví.

"Musíme projednat pár organizačních detailů." vysvětlil ředitel. "Ach, Severus už je tady."

Zelené plameny zazářily a pak pohasly, když Snape vykročil z krbu a důstojným pohybem smetl pár neviditelných zrnek popela, která ulpěla na jeho hábitu. Harry se podíval na svůj vlastní plášť a uvědomil si jak je celý ušpiněný. Ale stačilo, aby se lektvarista posadil vedle něho a na všechno zapomněl.

Harry zrudnul. Pochopitelně, vždyť poslední tři večery ležel v náruči tohoto muže a lapal po dechu, zatímco se jeho tělo s absolutní odevzdaností podávalo Snapeovu laskání.

Mistr lektvarů se na něho chvíli netečně díval a potom se otočil k Brumbálovi.

Ten zřejmě dobře pochopil, co znamenají mladíkovy rozpaky, protože si dost strojeně odkašlal a dokonce jeho vlastní tváře trochu zrůžověly.

"Čaj Severusi?" zeptal se s nepatrně menším nadšením, nežli obvykle.

"Ano. Děkuji." odpověděl Snape. "Earl Black, mohu-li prosit."

Brumbál poklepal hůlkou na stůl. Okamžitě se na něm objevil podnos s čajovou konvicí a kouřícím šálkem.

Snape se naklonil dopředu a vzal šálek do ruky. Potom elegantně přehodil nohu přes nohu, položil šálek s talířkem na koleno, opřel si záda a zadíval se na ředitele s očekáváním. Harry viděl jak si Snapeův porcelánový šálek zklamaně povzdechl, když ho muž nepohladil, jen přiložil k ústům a napil se.

"Takže, Harry," začal Brumbál. "Za necelý týden se staneš plnoprávným, diplomovaným kouzelníkem. Severus se ti určitě zmínil, že týden poté by byl nejvhodnější k provedení ceremoniálu Podentes. Je to pro tebe přijatelné? Souhlasíš s tím bez námitek?"

Pochopitelně to nebylo přijatelné a samozřejmě měl námitky. Harry si nikdy nepomyslel, že po dlouhých sedmi letech studia kouzel, mu zůstane pouze týden svobodného života v dospělém světě. Protože po tomto týdnu podle zákona a tradice přestane jako člověk dokonce i existovat. Stane se věcí - Snapeovým majetkem. Pokud jde o to, že zůstane kouzelníkem... Ano, tím bude i nadále, ale vědomí, že ho Snape může kdykoliv bude chtít, nebo kdykoliv ho napadne, magie zbavit, bylo dost skličující. Na druhou stranu tu vždycky existovala možnost, že zaklínadlo nebude fungovat tak, jak očekávají. Ta myšlenka pořád zůstávala v Harryho podvědomí... Myšlenka, že Podentes je určené pro zamilované, ale vzhledem k tomu, že oni dva se Snapem takoví nikdy nebudou..., potom je docela možné, že zaklínadlo nebude reagovat tak, jak očekávají. Možná budou přesto schopni uskutečnit výměnu sil - jak je předpověděno, - ale co se týká toho ostatního...

"Harry?"pobídl ho Brumbál.

Mladík se vzpamatoval, uvědomil si, že byl mimo, a rychle souhlasil.

"Oh, ano. Sedmnáctého rituál. Jo, to bude bez problémů."

Snape vydal jakýsi nejasný, pohrdavý zvuk, ale udržel se a nepoukázal na to, za jakého idiota Harryho považuje. Jenže ten ani žádné upozornění nepotřeboval. Jestli se za všechny ty roky lektvarů Harry něco dozvěděl, tak to bylo to, že ho Snape považuje za hloupější než lišejník s mozkem o polovinu menším, než kočka.

"Výborně." Rozzářil se Brumbál. "Takže přejdeme k nejnaléhavějším věcem. Už sis vybral svědka, Harry?"

"Ano, samozřejmě." odpověděl nebelvír. Ve skutečnosti o tom usilovně dost dlouho přemýšlel. I když ho konečná volba nijak netěšila, považoval zvolenou možnost za nejlepší, z těch co měl k dispozici.

"Takže, čí nesnesitelnou společnost se mi chystáš vnutit?" zeptal se útrpným tónem Snape. "Grangerovou, Weasleyho, nebo chraň nás Merlin, Nevilla Longbotoma?

Otázka byla položená tak hrubě, že Harry se zvláštním uspokojením líně odpověděl.

"Weasleyho."

Snape nad tou informací jen pohrdavě zkroutil rty a zvednul oči.

Dokonce i Brumbál vypadal trochu rozpačitě.

"Jsi přesvědčený, že to je moudré, Harry?"

"Ó, ano." Ujistil ho bezstarostně nebelvír.

"Ale... No pan Weasley - určitě souhlasíš - je trochu... Impulsivní. Obávám se, že přerušení ceremoniálu by mohlo mít neobyčejně vážné následky..."

Harry jen nepatrný okamžik přemýšlel, jestli si má s nimi ještě pohrát, ale nakonec upřímně řečeno on sám se už cítil unavený a znechucený.

"Artur Weasley." vysvětlil se zvednutým obočím.

"Hmm," zabručel ředitel a překvapeně na něho upřel oči. "Dobře, to je něco jiného."

Snape se obrátil a zvědavě se na Harryho podíval.

"Zajímaly by mě důvody, tvého výběru."

Harry byl docela rád, že se s nimi může podělit o své myšlenky, zvláště když si v duchu uvědomil, že oba Snape i ředitel doopravdy věřili, že je natolik hloupý, aby si pro tento zvláštní úkol vybral Rona.

"Za prvé - velmi si ho vážím a věřím, že dokáže mlčet. Za druhé - je členem Fénixova řádu, což je dost důležité, protože si nemyslím, že by někdo mimo řád měl být obeznámen s naší poslední strategií na porážku..." Harry zaskřípěl zuby, jak toužil říct "Voldemorta", ale uvědomoval si, že by to raděj neměl dělat.

"Temného pána. Ale nejdůležitější je, že pan Weasley pracuje na ministerstvu. Může osobně vyplnit všechny listiny, související s mým... Ehm... novým postavením a my se tak vyhneme ministerským úředníkům. Dokonce bude mít možnost listiny sledovat a s trochou štěstí, nás dokáže varovat, když se do nich někdo pokusí nahlédnout. A my se tak můžeme včas dozvědět, že tajemství bylo prozrazené.".

"Velmi dobře a logicky zdůvodněné, Harry." Pochvaloval si Albus a hladil si vousy. "Přiznávám, že jsem ohromený. Myslel jsem, že dáš přednost účasti blízkého kamaráda. Kvůli morální podpoře."

Harry potřásl hlavou.

"Stěží bych si mohl přát, aby moji přátelé viděli... zrovna tohle. Rád bych toho "potěšení" ušetřil i pana Weasleyho. Bude ze všeho určitě rozčilený. Ale... Nemyslím, že bych mohl najít příhodnějšího kandidáta pro naše záměry."

"Velmi moudré." zopakoval ředitel pochvalu. "Nemyslíš Severusi?"

Snape se nehnutě díval kamsi do neurčita, ale přece jen odpověděl.

"Ano, Harry zjevně chápe veškerou závažnost situace."

Oh, jaká čest.- měl chuť jízlivě odseknout Harry.

"Už jsi Weasleymu poslal sovu?" zeptal se Snape a posunul se v křesle, aby viděl na mladíka.

"Nejsem takový idiot, abych o tom psal."

"Oh, znovu jsi projevil velkou rozvážnost, Harry." pochválil ho Brumbál.

Snape to ignoroval.

"Nedoporučuji ti udělat něco takového." Informoval chladně Harryho. "Nicméně myslím, že bys měl Arturu Weasleymu poslat sovu se žádostí o setkání. A čím dřív, tím lépe. Měl by vědět předem, při jakém ceremoniálu bude muset svědčit."

"Myslel jsem, že bych se s ním mohl setkat v sobotu." zabručel Harry a v duchu si držel palce pro štěstí.

Snape se zamračil.

"Sobotu prožiješ se mnou, ta patří mně a ty to velmi dobře víš, stejně jako víš, že musíme spěchat. S Weasleym si promluvíš v neděli."

"Můj jediný volný den, a ty chceš, abych ho obětoval Podentes," zachmuřeně namítnul Harry.

Snape se ušklíbl.

"Můžeš tomu říkat cvičení navíc. Velmi brzy, všechny tvé dny - a stejně tak i noci - budou výhradně patřit mně. Je čas, aby sis na tu myšlenku zvykl."

Harry položil ruce na kolena. Pouze sevření prstů prozrazovalo, do jaké míry je pobouřen tím, co slyšel.

"Profesore Brumbále, mám pozvat pana Weasleyho sem, nebo se s ním mohu setkat v Doupěti.?"

"Kde by ti to vyhovovalo, Harry?"

"Uhm... V Doupěti, myslím."

"Ano? Skutečně?" vmísil se jízlivým tónem Snape. "To si opravdu myslíš? V Doupěti bude Molly Weasleyová. Artur je možná dost ukázněný a rozvážný, aby pochopil, proč ty a já musíme podstoupit ceremoniál. Ale jeho příliš citově založená manželka se nepochybně rozhodne, že je její povinností zachránit tě před osudem "horším než smrt". Musím ti připomínat, že pokud se necháš "zachránit", zemřeš 31. července?"

"To mi nemusíš připomínat, Severusi, sklerózou netrpím." odsekl Harry.

"Nemluv se mnou takovým tónem!"

"Ano, pane!" štěknul nebelvír a potlačil touhu doprovodit slova hrubým gestem.

"Kde tedy navrhuješ, abych si s panem Weasleym promluvil? V ložnici, na mé posteli za zataženým závěsem? V nebelvírské společenské místnosti? Nebo ve Velkém sále při obědě?"

"V mých dokonale zvukově izolovaných pokojích." vyřešil problém Snape.

"A v tvé přítomnosti? Poslyšte, jestli chcete, abych ho přesvědčil, že je to moje vlastní volba, bude lepší, když si promluvíme o samotě."

"Budu zaměstnaný ve své laboratoři. Musím připravit nějaké věci, které budeme potřebovat při obřadu, a nemyslím, že bych z laboratoře vycházel."

Harry předpokládal, že chce experimentovat s lektvary, které budou muset oba při ceremoniálu vypít.

"Nemyslíš, že pan Weasley bude stejně udivený, jestliže ho Harry Potter pozve na kus řeči do zmijozelského sklepení?"

Snape se na něj podíval, jako by mu říkal: Merline, zachraň mě před idioty.

"Jediné další místo tak spolehlivě zabezpečené, jako moje pokoje, je tento kabinet."

"Dobře setkám se s ním zde." souhlasil Harry.

"To právě ne! Kabinet vybízí k tomu, aby si myslel, že tě sám ředitel přinutil zúčastnit se ceremoniálu, což je okolnost, která určitě nerozptýlí Weasleyho obavy o tvůj osud."

Harry přemýšlel, nemá-li poukázat - že pokud si něco pamatuje - tak ředitel ho v tomto případě skutečně přesvědčoval, pěkně děkuji... Ale dobře věděl, že by to nebyla tak docela pravda. Samozřejmě nemohl z toho obvinit Snapea. Konec-konců, oba kouzelníci mu dopřáli čas, aby samostatně pochopil smysl proroctví. A on se vším souhlasil ze své vlastní svobodné vůle, což bylo přesně to, co Podentes vyžadovalo.

Snape, jakoby mu četl myšlenky, pokračoval.

"Bude lepší, jestliže se Weasley s tebou setká v mých pokojích, a sám se přesvědčí, že se v nich cítíš, jako doma."

Harry se sotva cítil "jako doma" ve Snapeových pokojích, ale lektvaristova slova nepostrádala zdravý smysl a mladík dobře věděl, jak byla myšlená.

"Uhm... Dobře." nakonec nevrle souhlasil. "Profesore Brumbále... Mám poslat sovu s pozvánkou já, nebo by bylo lepší, kdyby pozvání přišlo od vás? Chtěl bych celou věc... udržet v tajnosti před Ronem a Giny..." Harry trochu zrudnul, ale pak rozhodně pokračoval.

"Tak či onak, jestli ho pozvu já, nebude vědět, že by neměl při cestě navštívit nebelvírskou věž. Ale já bych chtěl, aby jeho návštěva v Bradavicích, nemluvě o našem setkání, vzhledem k jeho... důvodu, zůstala tajemstvím..."

"Opravdu jsi všechno důkladně zvážil a promyslel." souhlasil ředitel. A opět si Harry povšiml, že Snapea ani nenapadlo připojit se k pochvale.

"Potom mu napíšu a požádám ho, aby přicestoval letaxovou sítí a uchoval návštěvu v tajnosti před rodinou." Zamumlal ředitel a pokračoval.

"V neděli v poledne. Severusi, postaráš se o jídlo ve svých pokojích? Nebo jsi už vysvětlil Harrymu, jak zařídit podobnou záležitost? Opravdu je nutné vytvořit dojem, že se ve tvých pokojích cítí jako doma. Vlastně se jeho domovem brzy stanou."

"Já se o všechno postarám, pane řediteli."

"Samozřejmě, jistě..." Albus se otočil k Harrymu. "Věřím, že jsme se o všem dohodli, můj chlapče. Pokud nemáš nějaké otázky pro mě, nebo pro Severuse?"

Harry zavrtěl hlavou.

"Ne, vrátím se do věže."

"Do sklepení." opravil ho klidně Snape. "Musíme se dnes večer ještě postarat o vlastní záležitosti a věnovat se jim. Osobní záležitosti."

Harry věděl, co to znamená. Nemohl si pomoci. Po těch slovech horký příval zalil jeho tváře, ale uvnitř se všechno stáhlo. K jeho ohromnému studu pocity, které při tom zažíval, nebyly tak úplně nepříjemné. Dobře, byl naprosto normální osmnáctiletý kluk, přinejmenším v tomto ohledu. Jeho tělo se dožadovalo... Jistých věcí. A pokud se měl vyjádřit otevřeně, musel si přiznat, že dokonce trochu chtěl znovu zažít obvyklý zničující orgasmus. Samozřejmě, ne že by ho toužil prožít zrovna se Snapem... Ale rozhodl se kašlat na upřímnost a otevřenost.

"Dobře," odpověděl s veškerým klidem, který dokázal sebrat a se zaťatými pěstmi potlačil dětinské přání dodat "ano, pane," jen pro vyrovnání účtu.

Možná to oslovení bylo i na začátku rozhovoru chybou. Všiml si jiskry vzteku v Snapeových očích. Lektvarista to oslovení nenáviděl, nejspíš proto, že stejným titulem Smrtijedi poníženě nazývali Voldemorta. Harry, zvědavý, jak se mu za to Snape pomstí, postavil šálek s talířkem s klepnutím na malý, kulatý stolek před ním dřív než vkročil do krbu.

------------------------------------------------------

"Zdá se, že se Harry dokonale přizpůsobuje situaci,"-poznamenal Brumbál, jakmile zůstali sami s Mistrem lektvarů. "Musím ti poblahopřát."

Snape mlčky kývnul.

"Jenže do ceremoniálu zůstávají už jen dva týdny." pokračoval ředitel. " Vzhledem k neobyčejně a krajně důvěrné povaze ceremoniálu, jsem nucený se zeptat... Jestli bude Harry připravený."

"Bude, řediteli."

Tak lakonická odpověď Brumbála neuspokojila.

"Jak si můžeš být tak jistý?" naléhal dál.

Snape rozhněvaně zvednul hlavu.

"Nemyslím, že by se Potter chtěl s kýmkoliv rozdělit o podrobnosti, ani s tebou, Albusi."

"Nepotřebuji znát podrobnosti, já chci..."

"Ujištění." přerušil ho Snape. "Bude připravený. To je jediné ujištění, které ti dám. Všechno ostatní považuji za vážné porušení mého osobního soukromí."

"A jeho také, ne?" Mírně dodal Brumbál.

"Jak jsem podotkl chvíli předtím." Ušklíbl se Snape.

Několik dalších okamžiků uplynulo v tichu, oba usrkávali čaj z kouzlem se plnících šálků. Severus si uvědomoval, co všechno je ještě potřeba udělat a měl chuť odejít, ale věděl, co znamená výraz Albusovy tváře. Ředitel měl zřejmě cosi na srdci, ale s mluvením nijak nespěchal.

Severusovi nezbývalo než čekat.

Nakonec Brumbál promluvil.

"Znepokojuje mně, že po tolika týdnech, projevuješ vůči chlapci tak málo sympatií, Severusi."

V očích muže se objevil tvrdý, černý blesk.

"Snáším jeho přítomnost ve svém domově, Albusi. A budu to dělat dál."

"Zacházíš s ním velmi krutě."

Ne vždycky - pomyslel si Severus - a vzpomínal na dlouhé hodiny, které strávil líbáním Harryho a šeptáním povzbuzujících slov do černých vlasů na temeni.

"Odmítáš ho pochválit, dokonce, i když tě ohromí a nepochybně si pochvalu zaslouží."

"Pokud jsou jeho zásluhy tak nepochybné," chladně odpověděl Snape, " nepotřebují chválit."

"Severusi, my všichni čas od času potřebujeme chválu."

"Dostane ji, až mě skutečně způsobí potěšení a radost."

Albusova ramena poklesla.

"Myslel jsem, že jsi řekl, že bude připravený."

"Podle mne jsi ty řekl, že se velmi dobře přizpůsobil, a že zasloužím pochvalu." s ušklíbnutím odrazil Severus. "Jestli si to opravdu myslíš, pak nezasahuj do mého rozhodnutí, jak nejlépe zacházet s panem Potterem."

"Jen proto, že Harry tak obdivuhodně a vytrvale snáší to množství stresu, neznamená, že je tvou povinností dělat to pro něho ještě těžší,Severusi."

"Já také žiju pod tlakem a snáším množství stresu, Albusi." odsekl Severus a zvednul se z křesla. "Nežádej ode mne víc."

"Ty jsi dospělý člověk..."

"Právě. A také ten, kdo do nekonečna riskuje život mezi přisluhovači Temného pána. Ten kdo se svázal se synem nenáviděného nepřítele, a pustil ho nejenom do svého domova, ale i života. Navždycky. Dělám dost pro blaho všech a nebudu předstírat, že se mi ta situace líbí. Stačí, že zatím se mi daří dělat... Intimní záležitosti... Přijemné pro mladíka. Je to už všechno, řediteli?"

Brumbál potřásl hlavou a těžce si povzdychl.

"Ne, není to všechno. Posaď se Severusi." a když lektvarista neposlechl, dodal: "Trvám na tom."

Severus se znovu posadil do křesla a lhostejně se podíval na starého čaroděje.

"Ano?"

"Musím se přiznat, že sice hlavní cíle a zásady Cambiare Podentes mě byly známy, ale věděl jsem velmi málo o samotném obřadu. Některé jeho části jsou... naprosto šokující. Například požadavek na tebe - nutně označit chlapce. Vzhledem ke tvé minulosti,Severusi, myslím, že to je pro tebe dost těžký úkol."

"Jistě." pomalu, lakonicky utrousil Severus.

"Takže už jsi pro to vybral nějaký vhodný způsob?"

Pravda byla, že Severus nyní myslel na sotva co jiného. I když samotná myšlenka na to mu byla odporná, možná dokonce ještě odpornější, než skutečnost, že získá otroka. Podle toho, co se mu podařilo o Podentes zjistit, požadovaná značka měla mít dvě vlastnosti. Musela být viditelná na otrokově těle a on sám ji nikdy nesměl dokázat odstranit. Něco jako magické tetování, nebo jizva by bylo nejrozumnější volbou, ale podobná představa v Severusovi vzbuzovala hluboký odpor. Harry by to určitě cítil stejně. Jenže tak nebo jinak, mladík musel být označený.

"Musím tu záležitost ještě projednat s panem Potterem." nakonec vyhýbavě odpověděl Mistr lektvarů. "Věřím, že najdeme přijatelné řešení."

"Neustále mu během našeho rozhovoru říkáš "pan Potter"." Mírně poznamenal Albus.

"Říkám mu "Harry", když to pokládám za nutné. Je to pro teď všechno, řediteli?"

"Řediteli... Opravdu někdy jsi tak pichlavý, Severusi."

"Předpokládám tedy, že to skutečně bude všechno."

"Ne. Ještě jedna věc. Pokud jsem dokonce já, starý, zkušený kouzelník skoro nic nevěděl o tom rituálu, nemyslíš, že o něm Artur Weasley bude vědět ještě méně. Je zcela možné, že dokonce nikdy neslyšel o Cambiare Podentes a jak jsem už řekl - některé části rituálu mohu být... Šokující.

Bylo by dobré připravit ho na to předem. Navrhuji seznámit ho s tvým vynikajícím synopsisem, který jsi svého času sepsal pro Harryho."

"Našel jste použití pro kopii, kterou jsem vám dal?"

"Je neocenitelná."

"Potom prosím," Souhlasil Severus, zvedl se a roztřepal plášť. "Doporučoval bych odstranit z něho veškeré části, které přímo nesouvisí a průběhem samotného obřadu. Ku přikladu, Weasley nepotřebuje znát detaily o kouzlu Compulsio a další podrobnosti k tomu, aby byl kompetentním svědkem."

"Samozřejmě, to je pochopitelné. Severusi, co myslíš, měl bych požádat Artura o návštěvu předtím, než půjde za Harrym do sklepení, nebo si s ním promluvit potom?"

Severus se zamyslel jen na chvíli.

"Předpokládám, že Weasley bude příznivěji nakloněn našemu záměru, pokud ho o něm jako první bude informovat pan Potter."

"Věříš, že se Harrymu podaří Artura přesvědčit, že jeho zotročení je nejlepším východiskem pro všechny?"

Snape se zamračil. Určitě to nebylo to nejlepší východisko zrovna pro něho. Nebo pro Harryho. Ale pro ostatní...

"Věřím proroctví." upřesnil lektvarista. "Ale Weasley bude klidnější, jestliže všechno uslyší od pana Pottera."

Brumbál přikývnul.

"Myslím, že s tebou musím souhlasit. Díky Severusi."

Mistr lektvarů odpověděl pokývnutím a beze slov vstoupil do krbu.

 

Ve Snapeových pokojích byla nuda. Přinejmenším do OVCí si mohl opakovat učivo, ale teď se dokonce ani nenamáhal vzít si sebou knihy. Jaký by to mělo smysl. Vyučování se blížilo ke konci a učitelé dobře chápali, že by bylo hloupé zatěžovat sedmáky učením, když závěrečné zkoušky už byly za nimi. Většina sedmých ročníků se dávno odchýlila od programu a věnovala pozornost aktuálním životním potřebám. Ku příkladu jak si zažádat o povolení ke sňatku, jak správně plánovat výdaje a přijmy a další podobné věci.

Věci, které zásluhou Podentes, Harry nikdy nebude muset znát, a nikdy nebude potřebovat.

Pokaždé, kdykoliv o tom začal přemýšlet, zaplavil ho pocit velmi podobný beznadějnému zoufalství.

Nejhorší bylo, že všichni jeho přátelé byli nesmírně vzrušení představou a výhledem na život, který se před nimi otevíral. Nemohli se dočkat, až do tohoto nového světa vstoupí a zanechají v něm svou značku.

Harryho v budoucnu čekala pouze jediná značka - ta, kterou ho označí Snape.

Jak odporná představa. Mladíkovi to začalo připadat, jakoby jeho život byl rozdělen do několika fází. Přitom každá z nich byla horší, nežli ta předcházející. Něco málo přes rok předpokládaného štěstí, přervaného Voldemortovým cejchem, mu přineslo dlouhá léta ponižování, trestů, a zanedbávání u Dursleyů. Následovaly srážky a boje jakmile nastoupil do Bradavic. A teď ho čeká další fáze - tentokrát poslední, která bude trvat do konce jeho dnů.

Snapeův cejch - cokoliv to bude - dohromady s absolutním, beznadějným otroctvím.

Taková perspektiva by ho lehce mohla dohnat k pití.

Místo toho, aby se poddal pokušení opít se dřív, než se Snape vrátí domů, začal bloumat po lektvaristových pokojích. Alespoň mu to pomůže ukrátit čas. Tohle přece nebylo vůbec stejné narušení soukromí, jako dřívější náhodné proniknutí do Snapeovy mysli v 5. ročníku. Nakonec Snape sám řekl, "chovej se jako doma". Proč ho nevzít za slovo, tím spíš, že ať to znělo jakkoliv hrozně, stejně to brzy bude skutečnost...

Zatraceně, jak radostné pomyšlení.

Ke všemu nic zajímavého nenašel. Většina zásuvek byla zamčená. A zjištění, že Snape nosí výhradně černé ponožky bylo k ničemu, protože to si mohl lehce domyslet sám, že?

Potom co prohledal všechny místnosti, napadlo mladíka podívat se na věci, které pro něj koupili ve Norsku? Jeho oblečení. Samozřejmě ne doopravdy jeho vlastní - po obřadu nebude mít dovoleno cokoliv vlastnit - ale oblečení pořízené pro něho. Kde je schované? Ke svému údivu Harry nenašel ani hromadu sportovních kalhot i když podle jeho mínění musely být někde uložené, jestliže ho Snape nutil, každý večer oblékat nové - bez spodků.

Ne poprve ho jen tak mimoděk napadlo, co se stalo s jeho oblečením, které zůstalo ležet v koupelně na podlaze. Používal Snape čistící kouzlo, aby zakryl stopy pokroku v jejich fyzickém vztahu? Bylo trapné o tom přemýšlet, ale daleko horší byla představa, že domácí skřítci by mohli vědět, co se děje ve sklepních pokojích Mistra lektvarů. Samozřejmě Harry předpokládal, že dřív nebo později se to dozví všichni. S tím se musí smířit a na tu myšlenku si zvyknout. Ani s pomocí Artura Weasleyho při registraci na ministerstvu jeho nový status nezůstane navždy tajemstvím. A jakmile pronikne na veřejnost informace, že se Harry Potter stal něčím otrokem - sexuálním otrokem, neexistuje žádná možnost, aby totožnost jeho majitele a pána, zůstala neznámá.

Rita Holoubková bude považovat za svůj životní cíl zjistit, s kým Harry Potter spí, komu poskytuje rozkoš a potěšení. V patách za ní bude následovat tisícovka dalších novinářů. Pochopitelně mladík nevěděl, kolik novinářů v magickém světě vůbec existuje, ale taková pikantní historka, určitě jejich počet zvýší.

Publikum se bude dožadovat detailů. Co možná největšího množství. Určitě za ním začnou slídit. Jistě, už ho sledovali i dřív, ale tentokrát to bude horší, mnohem horší.

Možná by se měl napít,: přemýšlel Harry. Ale přece jen to neudělal.

Nakonec skončil v knihovně a bez nejmenšího zájmu si prohlížel police s knihami. Náhle zatoužil po televizi, nebo alespoň rádiu. Obyčejně je nepostrádal, protože Dursleyovi ho rozhodně nerozmazlovali spoustou volného času. Ale, když plel zahradu, většinou k němu z otevřeného okna doléhal jejich zvuk, a nějakým způsobem zaháněl nudu z monotóní práce.

Teď tu nebylo nic.

A tak to už zůstane do konce jeho života.

--------------------------------------------------------------------------

 

Snape vystoupil z krbu se slovy:

"Buď tak laskav a přednes zaklínadlo."

Harry potlačil povzdech a začal odříkávat text ve staré hindustánštině.

"Ucházející." prohlásil Mistr lektvarů, když mladík skončil. "Pokračuj s procvičováním. Věnuj pozornost devatenácté a padesáté první slabice, musí se vyslovovat jako "kal" a ne "kol"."

Harry přikývnul a cítil se trochu jako loutka. Ale vzpomněl si, že skutečná pokora a podrobení, vyžadují víc než jen pasivní poslušnost.

"Ehm... Chceš...No ty víš?"

Snape se posadil na pohovku a sledoval Harryho přivřenýma očima.

"Jak dlouho bude trvat, než se zbavíš hloupého zvyku nazývat pohlavní styk slovy "no ty víš"?"

"Směšné, ale mám za to, že právě ty jsi celá léta dával přednost tomu, abych říkal "Ty-Víš-Kdo", misto toho, abych používal jeho jméno."

"To je úplně jiná věc." zavrčel Snape temnějším tónem a zamračil se při zmínce o Voldemortovi.

"Nikdy víc mě neříkej "pane".

Harry znova kývnul, pak se vzpamatoval a dodal:

"Dobře... A ohledně... No, sám víš...?"

"No, sám víš..." Snape podrážděně zkřivil rty. "Už se mě na to ptáš podruhé. To zní dost nedočkavě."

"Vůbec ne!" pobouřeně se ohradil Harry.

"Lekce napříště, Pottere," lenivě pronesl Snape. "Je rozhodně špatný nápad, říkat tomu, kdo tě vlastní a komu patříš, že netoužíš po jeho dotecích. Ceremoniál je určený pro zamilované, pamatuješ? A ty mě budeš chtít. O to se postarám."

Harry jen otevřel ústa , ale Snape pokračoval.

"A neříkej, že mi ještě nepatříš. Jsem si dobře vědomý, že zatím cvičíme. A ty víš, nakolik je to důležité vzhledem k tomu, že se ceremoniál koná už pouze za dva týdny.

"Já vím." procedil skrz zaťaté zuby Harry.

"Výborně, protože dnes večer žádné přichystané oblečení nečekej. Osprchuješ se a lehneš si do mé postele nahý."

"N..Nahý?" zajíkl se Harry.

Snape se na něj podíval a věnoval mu něco, co se dalo popsat jako netrpělivý černý záblesk .

"Ano, nahý." opakoval ta slova posměšným tónem. "Připomínám, že musíme cvičit kvůli obřadu, pokud u tebe došlo k výpadku paměti. Snad sis nemyslel, že zůstaneš celou dobu oblečený?"

Harry se zamračil a snažil se zbavit obrazu představujícího orgie, který se mu promítal v hlavě.

"Vždyť jsi sliboval, že se nebudu muset svlékat před svědky!"

"Teď chápeš, proč dávám přednost tomu, neprozrazovat své plány předem." ušklíbl se Snape. "Pouze to vyvolává hloupé otázky a připomínky, které mne dráždí."

Harry zkřížil ruce na prsou.

"Tak budu se muset předvádět nahý před Brumbálem a Arturem Weasleym, nebo ne?"

"No pokud vím, tak to závisí na mě, že?" Klidně, skoro medovým hlasem odpověděl uhlazeně Snape. "Ještě jsem se nerozhodl, ale budu to muset promyslet. Po rituálním pohoštění se svědkové mohou vzdálit, i když v pravidlech není nic, co by mě zakazovalo pozvat je k ceremoniálu obřadní koupele."

"To neuděláš,..." řekl Harry, nicméně jeho silně roztřesený hlas prozrazoval nedostatek jistoty ve vlastní tvrzení.

"Původně jsem to neplánoval," Přiznal Snape s tvrdostí v černých očích. "Ovšem, pokud mě hodláš i nadále dnes večer otravovat svým skuhráním...?"

Nevyřčená hrozba zůstala viset ve vzduchu.

"Jak já tě nenávidím." zavrčel Harry.

"Ten pocit je vzájemný" odrazil Snape. "Velký Merline, snad si nemyslíš, že tě chci dostat nahého do mé postele, co?"

Harry velmi dobře věděl, že to Snape říká, aby ho zranil. A taky se mu to podařilo - i když ne tím projevem nevraživosti.

Během let strávených v domě své tety a strýce, si Harry dávno zvykl, že nemá pro nikoho žádnou cenu. Ta poznámka jím otřásla ne proto, co bylo řečeno, ale naopak díky tomu, co Snape nevyslovil. Skutečně z toho měl ten dojem, že mladík by chtěl být chtěný? Přitom ze všech lidí právě Snapem?

"Mě nepřitahují muži, pamatuješ?" rozhněvaně vykřiknul Harry. "A nic z toho, co jsme v posledních týdnech dělali, to nezmění. Je ti to jasné? Skutečnost, že bych mohl... Ehm..."

"Předpokládám, že výraz který tak hledáš je "zažít orgasmus"," poznamenal Snape.

Dobře, jestli to mohl vyslovit ten sarkastický parchant, Harry to může říci také.

"Aha! To, že s tebou možná zažívám orgasmus na věci nic nemění. Donutil jsi mne. Já jsem to nechtěl."

"Možná?" Snapeova tvář se změnila v krutý úšklebek. "Jen jestli se neutápíš v sebeklamu, Harry. Možná??? Ty jsi vyvrcholil s tak hlasitými výkřiky rozkoše, že jsem musel posílit zvuk tlumící kouzla, aby se celý Zmijozel nemusel dohadovat, co ti vlastně způsobilo takové potěšení.

"Zmlkni!"

"Ne nebudu mlčet," s úšklebkem, hedvábným hlasem odpověděl Snape. "Budu s tebou mluvit, jak budu chtít. A dotýkat se tě, jak se mi zlíbí. To všechno počínaje dnešním večerem takže jdi, osprchuj se a připrav se pro mě, jak už jsem přikázal!"

V tom okamžiku Harry po ničem jiném víc netoužil, než úderem setřít ten úšklebek se Snapeovy tváře. Ale k čemu by to bylo dobré, když nakonec budou muset tím hnusným obřadem projít. Stejně bude muset nechat Snapea dotýkat se ho... A bude muset nechat Snapea dělat daleko víc, než co obnáší doteky. Protože v opačném případě bude odpovědný za konec jejich světa.

Život,- přemýšlel Harry - mě rozdal pěkně zasraný karty.

S povzdechem Harry přešel obývacím pokojem a přes ložnici. Vešel do koupelny a zabouchl za sebou dveře. Roztočil naplno kohoutky a serval ze sebe oblečení. Teď se namydlit s potom smýt pěnu... Vždyť před pána musí předstoupit čistý. I když pořadí těchto úkonů se už stalo rutinou, nebylo to o nic lehčí.

Nakonec si ovinul ručník kolem boků a vešel do ložnice. Snape už tam byl. Svědčila o tom odestlaná postel a několik rozsvícených svíček.

A žádné oblečení, přesně jak lektvarista vyhrožoval. Harry si povzdechl, vklouzl pod hedvábnou přikrývku a teprve potom rozmotal ručník, který odhodil na podlahu. V myšlenkách přeskočil jinam, na Snapem zmíněnou rituální koupel. Dřív o ní Harry moc nepřemýšlel. Jenže Snapeův synopsis se zmiňoval, že koupel zahrnuje samostatný ceremoniál, který se řídil podle svých zvláštních pravidel. Nepochybně pravidel, která vyžadují, aby byl nahý. Určitě něco vázaného na sex.

Domyslet si něco takového, na to nepotřebuje být génius. Na začátku ho Snape před svědky donutí cítit a přijmout potěšení z jeho ruky, jenže během rituální koupele bude Harry zřejmě muset vyvrcholit.

Určitě to vysvětluje proč strávili tolik času cvičením a také proč Snape trval na tom, aby Harry cvičil "bez šatů"...Nepochybně si na to musí zvyknout, aby z nervozity při rituálu nezamrznul a nakonec všechno jejich snažení díky tomu nezmařil.

Jakmile se Snape objevil na prahu, Harry zavřel oči. Posunul se hlouběji pod pokrývku a přál si, aby se propadl postelí a mohl zmizet. Vyhnul by se tak nadcházejícímu "potěšení".

"Není důvod abys vypadal, jako bych tě měl v plánu zabít." poznamenal Snape jen tak mimochodem, když zavíral dveře. Ložnice tak zůstala osvětlená pouze měkkým světlem svíček.

Harry raději zůstal zticha a neodpověděl, protože v současném rozpoložení by s velkým potěšením zabil Snapea sám.

"Otevři oči a dívej se na mně." přikázal lektvarista.

Harry se nedokázal okamžitě podrobit a když to po chvíli se zjevnou neochotou udělal, ani se jí nepokusil zakrýt.

Snape zvedl obočí.

"Musel jsi přece vědět, že všechno směřuje právě k tomuto. Jaký je v tom rozdíl, jestli jseš přikrytý kouskem látky, nebo ne? Jako bych tě neuspokojil a nedal ti rozkoš už předtím."

"Ty dobře víš jaký to je rozdíl." odpověděl chraptivě mladík. "Je to víc..."

"Intimní? Osobní? Sexuální?" pokrčil rameny Snape a začal si rozepínat manžety. "Radím ti, zvykni si na myšlenku, že v budoucnu ten pocit jen zesílí. A my na tom nemůžeme nic změnit."

Alespoň, že dnes večer nemusí lektvaristu obsluhovat, pomyslel si Harry. Sotva by dokázal nahý vylézt z postele a svlékat Snapeovi košili, nebo hladit jeho hruď a začít tak s nenáviděným laskáním končícím polibky. Pěkně děkuji,- ušklíbl se v duchu mladík.

"Ty se červenáš," povšiml si Snape a vklouzl do postele napůl svlečený. Ještě další milosrdenství,- alespoň pro Harryho. Díky za to. Skutečně by mu ještě chybělo, aby se pod pokrývkou ocitli oba svlečení - tak to už by skutečně nezvládl.

Ale neklam se, jednou ten den nastane - ta chvíle určitě přijde. - pronásledoval ho jeho vnitřní hlas. Hluboký, sametový hlas. Harry zakroutil hlavou, když se ho pokusil umlčet.

"Ne? Nečervenáš?" zeptal se Snape. Potřásl vlastní hlavou a v očích se mu objevilo trochu smíchu. Potom se naklonil a lehce se dotknul Harryho rtů svými. Oběma rukama přitom pevně držel chlapcova ramena, aby se nemohl odtáhnout. Následoval další hlubší polibek, který tentokrát přinutil Harryho pootevřít rty.

Ruce Mistra lektvarů začaly klouzat po holé kůži. Nejprve po ramenou, potom níž přes vypracované hrudní svaly ke štíhlému pasu. Prsty se chvíli zdržely na žebrech, ale potom drsná dlaň pohladila Harryho pas a zamířila dolů k boku, aniž by muž polibek byť jen na chvíli přerušil.

"Nejsi přece kámen, ale zdravý mladík," řekl Snape, když se nakonec těžce dýchajíc odtáhl. "Odpověz na polibek."

Harry polkl a kroucením se snažil uniknout prstům hladícím jeho kyčli.

"Použij Sensatus," vydechl zoufale. Přál si, aby působení kouzla pohltilo jeho mysl a ponořilo jí do mlhy zapomění dřív, než se ho Snape začne dotýkat doopravdy a jeho laskání se stane ještě víc důvěrné.

Místo odpovědi se Snape naklonil a přejel chlapci jazykem po šíji, což byl pocit už natolik dobře známý, že Harry nebyl schopen zadržet slastné zasténání. Pomohl mu dokonce bez Sensatusu alespoň na chvíli zapomenout, že se Snapeova holá hruď tiskne k jeho hrudi a je to právě Snapeova dlaň, co mu klouže po kyčli a blíží se k té nejintimnější partii.

Mistr lektvarů se k němu znovu naklonil, horkým dechem sežehl Harryho rty a chraptivě sliboval:

"Odpověz na polibek, Harry, a já potom použiji Sensatus."

Harry pootevřel ústa, i když stále nevěděl, jestli má protestovat, nebo poslechnout, ale Snape mu nedal na rozhodnutí čas.

Výraz " dech beroucí polibek" najednou dostal zcela nový význam a Harrymu se z něho skutečně na okamžik zatočila hlava. V tom polibku bylo tolik vroucnosti, tolik dychtivosti a náruživosti, tolik... hladové touhy, že mladík cítil jak se mu v žilách začíná vařit krev. Ale na vášeň ve Snapeově polibku neodpovídala jen krev.

Divoký žár mu začal stoupat od šíje ke tvářím, když si Harry uvědomil dvě věci. Zaprvé, jeho penis byl tvrdý jak kámen, a za druhé, Snape se ho dokonce ani nedotknul, v každém případě ne tak, jak očekával. Vzrušil ho pouhý polibek a Snape, který se ho každou chvíli dotkne to zjistí a uvědomí si to. Ponížený, plný studu a bez možnosti úkrytu, jednal Harry čistě instinktivně, když ze zoufalství skryl svou tvář na Snapeově rameni. Alespoň se tak nebude muset dívat na lektvaristův úšklebek.

Mužova ruka naprosto jistým a nenuceným gestem objala mladíkův úd - nic takového, jako Harryho vlastní, uspěchaný dotyk při masturbaci.

Harry s tváří stále pevně zabořenou do Snapeova ramene zasténal, ale ne na protest... Ačkoliv doufal, že by to lektvarista mohl špatně pochopit a za protest to považovat.

"Ah, výborně." lehce vydechl Snape. Převrátil se na bok a přitáhl si k sobě mladíka, takže nyní leželi tváří v tvář. Harry tu svou stále ukrýval a pokoušel se ovládnout své vzrušení.

Snape to musel nějakým způsobem vycítit, i když si Harry nedokázal představit jak.

"Ne, nevzpírej se tomu, jsi dobrý," šeptal a volnou rukou hladil mladíkova záda předtím než ji posunul vzhůru a zabořil prsty do neposlušných černých vlasů.

"Jen se uvolni, Harry. Musíš se naučit nechat mě to dělat, musíš věřit, že z toho můžeš mít potěšení."

Slušný výmysl - odfrknul si v duchu Harry, i když samozřejmě věděl, že on už potěšení dostal - alespoň to fyzické. A Snape to dobře věděl také. Proto pro Harryho zůstávalo hádankou, proč mluví dál, jakoby si ničeho nevšiml. Zřejmě si lektvarista myslel, že to je jediný způsob, jakým to Harry může během večera zvládnout.

" Naučíš se, přát si to." šeptal mu Snape do ucha.

Ruka objímající jeho penis stiskla silněji a Harry zalapal po dechu překvapením. Dech se mu zrychlil natolik, že nádech a výdech se slily do jediného, dlouhého zasténání. Hlava se mu opět zatočila - pravděpodobně nedostatkem kyslíku. Snape změnil rytmus a začal pohybovat rukou nahoru a dolů. S jistotou pevně svíral mladíkův penis a vyvolával matné vzpomínky na doby, kdy potají onanoval v nebelvírské ložnici. Současné pocity byly napůl podobné i rozdílné. Snapeovo laskání bylo intenzivnější, drsnější, méně předvídatelné, doprovázené horkým dechem na uchu a objímající, teplou rukou.

"Sliboval jsi... Sensatus." dožadoval se Harry.

"Stěží ho potřebuješ." odpověděl chraptivě Snape. Odtrhnul Harryho hlavu od svého ramene a vpil se do jeho rtů polibkem, jakoby měl v úmyslu mu vysát samotnou duši. Ve chvíli, kdy si už Harry myslel, že mu lektvarista zaklínadlo odmítne, ucítil dotek kouzelné hůlky na špičce své erekce a uslyšel jedinné slovo - Sensatus.

V tom okamžiku veškeré pocity uvnitř něho vybuchly takovou silou a ostrostí, že prohnul záda do oblouku a vykřikl.

Pevná teplá ruka laskala jeho penis, pak se k ní připojila druhá - a obě se ho vzájemnou spoluprací pokoušely dovést k vrcholu. Harry se roztřásl, chtěl zasténat, žádat o víc, ale jeho rty byly uzamčeny dalším polibkem. Tentokrát se dokonce ani sebemenší myšlenkou nevzpíral rozkoši, ale také nedokázal při líbání zůstat nehybný. Svědomitě odpovídal na polibek, na pohyb cizích rtů a jazyka, cítil v ústech příchuť kávy ředěnou whiskou. Vdechoval opojnou vůni koření a země, zatímco ruka svírající jeho erekci, našla nový rytmus se zřejmým úmyslem dovést ho do mohutného, dlouhotrvajícího orgasmu, který začal otřásat jeho tělem. Harry silou vytrhl své rty ze zajetí polibku, když ho zalila vlna rozkoše a ze všech sil se přitiskl k muži, který ho objímal. Zaťal mu zuby do ramene, aby znovu nahlas nevykřikl.

Otřes následovaný dalším otřesem, vlna za vlnou - pocity tak silné, že zanedlouho musí ztratit vědomí. Neznámá kovová příchuť mu naplnila ústa, když silněji zaťal zuby při vyvrcholení. Orgasmus byl několikrát silnější než jakékoliv potěšení způsobené vlastní rukou. Silnější než ty, které mu přivodil Snape, tlakem svého boku na jeho slabiny...

Snape.

Vyvrcholil s přirážením do Snapeovy ruky.

A i když zaklínadlo už ztrácelo sílu a pomalu z něho vyprchávalo, nemohl křečovité pohyby zastavit, nedokázal potlačit sténání, dokud mu neustále tělem probíhaly vlny rozkoše a držely ho ve stoupající spirále.

Nakonec vlny naplnily celé jeho tělo a vydraly se na povrch, tryskaly ven, dokud v něm nic nezůstalo.

Harry naposledy dlouze zasténal a povolil stisknuté čelisti - podivná chuť v jeho ústech byla krev. Prokousl Snapeovi kůži. Na lektvaristově rameni zůstaly otištěné stopy jeho zubů, jako dva půlměsíce a připomínaly mu, že ztratil kontrolu, když se dobrovolně podrobil a odevzdal Snapeovi.

To způsobilo Sensatus, pokoušel se sám sebe přesvědčit, ale v hloubi duše si uvědomoval, že to je lež. Vzrušení nezpůsobilo kouzlo, ale Snapeův polibek. Všechy ty lekce, jak přijmout rozkoš z jeho ruky... a přesně to dnes Harry mohl cítit, že? Dokonce bez ohledu zda si to přál, nebo ne.

"Šlo to lépe... než jsem očekával." zamumlal si pro sebe Snape a odtáhl se od Harryho, který si z celého srdce přál, aby se postel rozestoupila a za živa ho pohltila.

"Je to jen fyzická reakce." zahanbeně vyhrkl zděšený Harry. "Obyčejný reflex."

"Jistě." souhlasil klidně Snape, a prohlížel si dlaň potřísněnou Harryho spermatem. Krátkým kouzlem si ruku očistil, ale mladík nemohl zapomenout, jak se na ni lektvarista díval. Proč to dělal?

Harry se začal odsouvat pryč.

"Ne... Zůstaň!" Snape rychle přitáhnul mladíka k sobě a otočil ruku kolem jeho pasu. Ten se začal vzpírat - další reflex. Ale potom si vzpomněl, kvůli čemu je ve Snapeově posteli. Má se učit přijímat potěšení - naučit se poddajnosti a pokoře. Ztuhnul, a dovolil lektvaristovi přitáhnout ho zpět k sobě. Nakonec leželi vedle sebe a holá Snapeova hruď se dotýkala Harryho zad.

Jako lžičky v zásuvce, napadla ho směšná představa.

Ještě pořád měl holý zadek, něco nač na chvíli zapomněl během... Harry potřásl hlavou a odháněl nechtěné myšlenky. Teď už určitě nezapomene, že je nahý. Ale sotva by to bylo možné, když je přitisknutý ke Snapeově teplé hruďi a do zadku ho škrábe vlněná tkanin lektvaristových kalhot.

Panika způsobila, že se Harry znovu vzepřel a pokusil se osvobodit.

Snape mu jemně skousnul lalůček ucha a donutil ho tak vzdát se a zůstat ležet.

Harry se podřídil neochotně, ale mlčky.

"Prostě se uvolni." doporučil mu suše Snape. "Zavedli jsme hloupý zlozvyk - jakmile skončíš, okamžitě utíkáš."

Harryho hruď se sevřela, když ze sebe vymáčkl:

"Oh,... Chceš říci... " dokonce ani nevěděl jak se vyjádřit. A jak to asi měl vědět? Vždyť neměl v této oblasti žádné zkušenosti a Snape si toho byl vědomý. Proto Harry ukřivděně přemýšlel, jak je to z lektvaristovy strany kruté, nutit ho hledat a říkat ta slova.

Ale Snape a krutost - je přece synonym.

"Ty myslíš... Chceš něco...?"

Harry cítil jak se za ním ležící Snappe napjal.

"Dost pochybuji, že jsi na to připravený. Spíš jsem měl na mysli, že si potřebuješ zvyknout ležet vedle mě. Věřím, že ti nemusím vysvětlovat proč."

Když Harry neodpověděl Mistr lektvarů pokračoval.

"Vzpomínáš, co vyžaduje finální část rituálu?"

"Strávit noc v náruči kouzelníka-pána." vzpomínajíc zašeptal Harry. "Co když toho nebudu schopný?"

"Bojíš se, že neusneš?"- lektvarista se tlumeně zasmál. "Předpokládám, že v okamžiku završení ceremoniálu, budeš naprosto vyčerpaný. Přesto je velmi důležité, aby sis předem zvykl uvolnit se v mé přítomnosti, protože sedmnáctého budeš muset spát se svázanýma rukama. Zapamatoval sis něco z toho, co říká synopsis?"

Harry si napjatě povzdechl.

"Doufám, že žertuješ. Vždyť to je tak nenormální, nemyslíš?"

"Ve skutečnosti v tom je spousta symboliky, jako ve většině požadavků rituálu. Se svázanýma rukama se staneš bezmocný a budeš naprosto vydaný do mé moci. Dokážu si představit, že muset usnout zvlášť v takovém postavení, vyžaduje naprostou důvěru."

Snape pokrčil rameny a Harry ucítil jak se ruce otočené kolem něho lehce napnuly.

"Představuje to pro tebe nějaký problém?" zeptal se muž.

"Možná," zamumlal Harry. "Já... Dobře, asi teď plácnu pitomost, ale nejsem zvyklý spát svázaný."

"Nepochybě." suše odpověděl Snape. "Ale já jsem mluvil o důvěře. Je to pravděpodobně nejzávažnější faktor, na kterém závisí úspěch celého rituálu.

Pokud budeš mít strach, že ti ublížím, myslím že Podentes nebude pokládat tvé přání za skutečnou ochotu a touhu dát svou osobu do mé péče. Dokonce bez ohledu na to, že jsme v té době už splnili jeho ostatní požadavky. Takže, bude to představovat nějaký problém? Protože nedávno jsi tvrdil, že mi věřit nemůžeš."

"Myslím," Harry si nervózně odkašlal. - "Myslím, že tě nyní znám lépe, nežli před tím. Chceš,... Chceš, aby se všechno podařilo. Vím, že děláš, co můžeš, abys mě s tím pomohl. Jen bych si přál, aby to všechno... nebylo tak fyzické."

Harry se trochu přesunul, aby ležel v pohodlnější posici. Jakmile se přestal hýbat, Snape ho znovu objal a přitáhl si ho právě tak těsně, jako před tím.

"Co se týká těch pout. Vím, že jsi říkal, že je nemožné je sundat do konce obřadu, ale přesto jsem doufal, že to možné je - jen je to zakázané. Ale teď mám podezření, že to budou... Ehm... magická pouta, která nedokážeš rozvázat ani ty."

"Ne, zůstanou dokud rituál nebude dokončený v plném rozsahu."

Harry se zachvěl. Nenáviděl pomyšlení, že bude tak naprosto bezmocný. Nicméně symbolismus těch blbých pout byl pochopitelný a jasný. Vždyť se chystal zůstat bezmocným do konce života. Neschopný dokonce použít magii, proti Snapeově vůli.

Bylo těžké snažit se neupadnout do zoufalství a Harry musel napnout všechny síly, aby to nějak zvládl.

"Co když se Podentes rozhodne, že nejsem dostatečně upřímný? Jestli ani ty nedokážeš sundat pouta,... co se stane... Znamená to, že zůstanu navždy spoutaný... Ehm... Do konce života?"

Ucítil, jak se Snape napnul.

"Ne. Jestliže Podentes nepřijme to, co cítíš v hloubi duše, pouta zmizí. Ale i kdyby se to nestalo v tvém případě "navždy", znamená pouze do konce července."

"Ahm," hluchým tónem si s úšklebkem odfrknul Harry, a se strachem přemýšlel o blížících se narozeninách, což bylo pochopitelné.

Když označený devatenácti let dosáhne... Ne poprvé přemýšlel, jaký druh útoku ho čeká. Využije Voldemort jejich spojení přes jeho jizvu, nebo - a to bylo mnohem horší - bude samotná škola napadená Smrtijedy? Málem se už na to zeptal Snapea, ale pak si pomyslel: pokud by lektvarista měl podobnou informaci, už by to Harrymu dávno řekl. Přinejmenším - uvědomil si mladík - v určitých věcech věřil Snapeovi absolutně a bezpodmínečně.

Aby odvedl myšlenky od nastávajícího útoku, raději se zeptal:

"Ty víš, jaká to budou pouta? A kde se mi objeví na těle?"

Mistr lektvarů mu postrčil ruku pod šíji a přitáhnul si Harryho hlavu na své rameno.

V dostupných písemnostech, které se zachovaly, není skoro nic co se týká tvaru nebo druhu pout, použitých při obřadu. Ale vzhledem k tomu, že ceremoniál je určený pro zamilované - alespoň já nepředpokládám cokoliv krutého, nebo nesnesitelného."

"Nejde mi z hlavy, že ceremoniál je pro zamilované," řekl tiše Harry a byl rád, že temnota skrývá jeho hořící tváře. "Proč jsi ty sám říkal, že když my navzájem zamilovaní nejsme, může se moc, kterou nade mnou budeš mít, ukázat jako nepředvídatelná a nebezpečná. Vím, že jedno mudlovské přísloví říká: "Jakákoliv moc korumpuje, ale absolutní moc korumpuje absolutně"."

"Jak případné." zamumlal Snape. "Předpokládám, že to se časem uvidí. Chápu, že tě to příliš nepotěší, ale zatím se s tím musíme smířit. Jsem přesvědčený, že pravděpodobnost mé "korupce" zůstane minimální, pokud mi v především ty sám nedáš důvod k tvému potrestání."

"Oh, jaká útěcha," hořce poznamenal Harry a zaťal zuby do rtů. "Jak bych si přál, aby Podentes znamenalo jen otroctví, bez všeho... No, toho. Já chápu, že to prostě je tak, jak to je, ale... Chtěl bych vědět, proč staří mágové museli vytvořit kouzlo zrovna takhle."

"Myslím že tím důvodem je síla vztahů." po krátkém zamyšlení odpověděl Snape. "Sex - to je veliká síla. A Magie sexu je díky tomu ještě silnější. Pro spojení sil je zapotřebí té nejmocnější magie, proto další rozhodnutí bylo naprosto logické. A nezapomínej, že rituál byl především určený pro milence, a těm požadavek na sexuální vztahy sotva připadal jako břímě. V každém případě na tom stejně nezáleží. Měl jsi před chvílí pravdu. Jednou to je tak, jak to je - a nám nezbývá než získat maximální užitek z už existujícího rituálu."

Nastala chvíle ticha. - Snape lehce dlaní hladil Harryho břicho. Nakonec lektvaristovy dlouhé prsty zůstaly ležet na chlapcově boku.

Harry zatajil dech, ale muž neudělal sebemenší pokus dotknout se ho znovu víc důvěrně.

"Nechci vypadat vůči tobě, jako lhostejný nebo tvrdý," nakonec ospale zamumlal Snape. "Ale nemám v povaze ronit slzy nad něčím neodvratným. Ale přesto tím míň chci, abys věděl..."

Ruka ležící na mladíkově boku se lehce přitiskla. - "Vedeš si dobře Harry."

Po těch slovech se lektvaristovo dýchání změnilo, stalo se vyrovnanější, stisk rukou povolil a Harrymu se podařilo vyklouznout z postele.