Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 6B
KAPITOLA 6B
"Další... pojistky... jen abychom se ujistili, že tady pan Hanawalt dá mému pánovi, co chce."
Harry cítil, jak se mu hluboko v žaludku usídlil nepříjemný pocit. Nebylo snad možné, aby vzali Hanawaltovu rodinu jako rukojmí. Měli být přece chráněni! George, Fred a ta dívka, Rhonda, měli je hlídat...
"Tvoji přátelé trochu... vzdorovali, myslím, ale nebyli pro nás příliš velkou překážkou. Tak, pane Hanawalte, pokud chcete ještě někdy vidět svoji rodinu naživu, doporučoval bych vám, abyste spolupracoval s mým pánem opravdu ochotně."
Hanawalt se třásl, ale kývl.
-
Smrtijed ho pomocí magie zvedl ze země a vyšel z místnosti.
Hanawalt za ním letěl stopu od země. Harry to sledoval s vyvalenýma očima. Uvnitř cítil naprostý chlad. Pokud smrtijedi dokázali unést Hanawaltovu rodinu, co se stalo s jejich ochránci? Byli George, Fred a Rhonda mrtví? Nemohli... ale přesto to bylo možné.
Harrymu bylo špatně. Tenhle úkol měl být snadný - přesto se zdálo, že naprosto selhali A teď to vypadalo, že díky jejich chybám zemře tahle nevinná rodina.
-
Dva noví smrtijedi vešli do místnosti. Nepovolili provazy kolem Harryho rukou, jednoduše je uvolnili od stěny. Kouzelné provazy mu stále držely ruce nad hlavou v nepohodlné pozici, ze které neměl šanci dosáhnout na hůlku. Nic mu neřekli. Cesta z tmavé místnosti do druhé proběhla v naprostém tichu. V krátké chodbě byly louče. Po pravé i levé straně byly dřevěné dveře, všechny zavřené. Pavouci lezli po stěnách a Harry si vzpomněl na Rona a na to, jak by asi tohle místo nenáviděl.
Byl si jistý, že jsou ve sklepení. Nebyla tu žádná okna, jen dveře do dalších cel a voda odkapávající po stěnách. Vzduch byl zatuchlý, chladný a Harry se otřásl.
Místnost, do které došli, byla větší než ta minulá. Několik smrtijedů tam stálo a bavilo se tiše mezi sebou. Za nimi byli spoutáni tři mudlové. Malé děvče, Riley plakalo. Tvář měla špinavou a vlhkou od slz. Křičela pro svou matku, která byla připoutána deset stop od ní. Paní Hanawaltová se zdála být v bezvědomí. Malý chlapec Brian stál na druhé straně vedle své sestry a také brečel, ale potichu.
-
"Zmlkni." Zařval jeden ze smrtijedů na děvče a udeřil jí přes tvář. Malá Riley se stáhla. Slzy jí nepřestávaly téct, ale už nekřičela.
"Mami... " slyšel jí zašeptat Harry.
Dva smrtijedi vedoucí Harryho, ho postavili vedle Briana. Upevnili provazy a přidali mu ještě další kolem kotníků.
"Jen, abychom se ujistili, že se nestane nějaká nehoda, raději si vezmeme tohle." Řekl vyšší smrtijed a vytáhl Harrymu hůlku z opasku. Harry se kroutil v provazech, když se ho pokoušel zastavit, ale smrtijed se jeho pokusům uhnout mu jen smál.
-
Mezitím Rileyin pláč opět zesílil. Jeden ze smrtijedů zavrčel.
"Zatraceně ať už tu holku někdo umlčí."
Jeden jeho kumpán zamumlal kouzlo a děvče náhle nevydalo ani hlásku. Ruce jí vylétly k obličeji, když si uvědomila, že nemůže mluvit, nebo křičet. Proud slz díky tomu zesílil. Harryho při pohledu na malé děvčátko bolelo srdce a cítil pálení kolem své vlastní pusy.
Najednou si začal dávat věci dohromady.
-
Pálivá bolest, když první smrtijed seslal kletbu crucio na pana Hanawalta...
Pálení kolem úst, když se Riley stala obětí umlčující kletby... a dva dny předtím, když Draco měl vizi. Harry upadl na zem, ale ne protože Voldemort dělal něco zlého – bylo to proto, že mohl cítit bolest druhých lidí. A Dracova bolest byla tak silná, že s ním dokonce sdílel část vize.
Byl léčitel, cítil bolest druhých lidí.
Když měl Draco bolesti, instinktivně ho uzdravil. Jakmile se ho dotkl, Draco se začal uklidňovat. Chtěl zůstat u Harryho, protože ho jeho blízkost nepřestala uzdravovat po celou dobu.
A ten první den v téhle divné budoucnosti, Harry uzdravil šrám na Dracově čele a probudil ho z komatu. Nemusel být nervózní z toho, jak bude uzdravovat, bylo to v něm celou dobu. Předpokládal, že i Draco je na tom stejně, i když si to blondýn ještě neuvědomil.
-
Ale co se stane, když nedokáže uzdravit zraněné lidi kolem sebe? Harry brzo zjistil, že bolest druhých lidí ho oslabuje. Cítil, jak ztrácí energii. Pokud tyhle mudly neuzdraví, nebo neodejde z téhle místnosti, pak bude slábnout a slábnout. Nechtěl pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se smrtijedi rozhodli použít kletbu cruciatus na děti. Pochyboval, že by jí zvládly dlouho.
Povšimnul si, že se jejich matka probírá. Smrtijedi si pohybu všimli také a okamžitě k ní zamířili. Harry se modlil za to, aby neudělali to, co si myslel, že chtějí.
-
Vykřikla, když je viděla a pak znovu, když viděla své plačící děti. Prosila o slitování nad svými dětmi a Harry jí za to musel obdivovat, že neprosí o sebe. Mateřská láska, pomyslel si a jeho myšlenky na okamžik zabrousily k jeho vlastní matce, která za něj položila život.
Smrtijedi se shromáždili kolem ženy.
"Imperio." Řekl jeden z nich a ona náhle zmlkla.
"Pojď se mnou." Pokračoval ten samý smrtijed.
"Ano." Řekla a následovala ho ze dveří a z dohledu. Tři další je následovali. Harry zavřel oči a přál si, aby byl hluchý. O chvíli později slyšel ženin křik, když smrtijedi uvolnili kletbu a začali si s ní dělat, co chtěli.
-
Harry cítil bolest v podbřišku a věděl přesně, co jí dělají. Protože byla v trochu větší vzdálenosti, nebyla bolest tak intenzivní, ale vědomí toho co dělají, byla víc než dost. Chtělo se mu z toho zvracet.
Děti ztichly, když jejich matka následovala černě oděnou postavu ven ze dveří. Poslouchaly se slzami tekoucími po tvářích a očima doširoka otevřenýma, plnýma hrůzy matčin křik.
"Mami..." šeptal Brian. "Mami, vrať se..."
Harry počítal, že to trvalo skoro hodinu, než smrtijedi vrátili paní Hanawaltovou do cely. Byla bledá, tváře měla nateklé a zbarvovaly se do černa.
-
Šaty měla roztrhané. Harry cítil, jak z ní vyzařuje bolest tak silně, že mu připadalo, že se jí může dotknout. Bojoval s tím, aby se mu neudělalo špatně.
"Mami!" zakřičel Brian, když jí uviděl, ale oba - on i jeho sestra byli nyní připoutáni a nemohli se hýbat. Chlapec bojoval s provazy, ale to mu jen vysloužilo smích smrtijedů.
-
"Sedni si." Řekla mu paní Hanawaltová jemně zlomeným hlasem. Syn jí poslechl.
"Kde je táta?" zeptal se Brian po pár minutách. Hlas měl slabý a vyděšený.
Paní Hanawaltová se na něj podívala, ale nic neřekla. Harry jí rozuměl, co mohla říct?
*Tvůj otec mluví s těmi šílenci a doufám, že nás nechají jít, když jim dá, co budou chtít. *
Harry pochyboval, že toho o celé téhle situaci příliš ví. Nemyslel si, že zná pravý důvod jejich únosu.
-
"Tvůj otec hovoří s naším pánem." Řekl jeden ze smrtijedů.
"O čem?" zeptal se Brian.
"Do toho ti nic není kluku. A teď seď a zmlkni, nebo s tebou provedu to samé jako s tvojí sestrou." Odpověděl mu na to chladně.
Brian se rychle a zděšeně podíval na svou sestru Riley, která stále nebyla schopná mluvit. Stáhl se a nic dalšího už neřekl.
Čekali.
-
Harry si uvědomoval, jak hodiny ubíhají a cítil se čím dál tím víc vyčerpanější. Bolest, která sálala z Hanawaltovy rodiny ho oslabovala každou minutu víc a víc. Zvlášť bolest matky. Musela mít i jiná zranění, než jen ta viditelná. Harry přemýšlel, co ještě jiného jí kromě znásilnění smrtijedi udělali. Popravdě řečeno, vlastně to ani raději vědět nechtěl.
Přemýšlel, jestli je venku noc nebo den. Pak mu myšlenky zalétly k jeho přátelům, kde asi byli. Jsou dvojčata stále naživu? Nebo oba zrzci ztratili svůj život při ochraně Hanawaltovy rodiny? Plánuje Brumbál další operaci jak najít a zachránit Hanawaltovi a Harryho? Nebo věří, že on je už mrtvý a rodina ztracena? Z té myšlenky se mu udělalo opět špatně. Přesto, nemohl dělat nic jiného než doufat.
-
Přemýšlel, kde asi je Draco. Je v bezpečí? Hledá Harryho? Chlapce, který přežil, trochu překvapila obava, kterou cítil ohledně mladého zmijozela. Pak se v duchu otřásl a uvědomil si, že je to vlastně přirozené po tom co strávil s Dracem tolik dní. Tiše je počítal a zjistil, že to tolik bylo celých deset dní. Bylo to teprve deset dní, co se Harry probudil v téhle podivné budoucnosti. A do jakých problémů se dokázal za tak krátkou dobu dostat...
-
Harryho myšlenky byly náhle přerušeny, když se otevřely dveře na druhé straně místnosti. Dva smrtijedi vedli třetí schoulenou postavu. Harry prudce vydechl, když si uvědomil, že ta postava je pan Hanawalt. Vypadal zlomeně, jako dětská hračka, se kterou si nějaké dítě hrálo příliš dlouho. Krvácel z ran a šrámů po celém obličeji a těle. Skoro nemohl chodit a přesto ho k tomu smrtijedi nutili.
Bolest ze zlomeného muže prýštila.
Harry se naklonil v provazech dopředu tak daleko, jak mu dovolily, a pozvracel se. Několik smrtijedů se krutě smálo, když se potom znovu pokoušel postavit. Ale nohy ho opět zradily. Zhoupl se bezvládně v provazech a sledoval zamlženýma očima, jak smrtijedi táhnoucí Hanwalta zastavili deset stop před Harrym.
-
"Teď," řekl jeden smrtijed, "chci, abys nám ukázal, jak tahle kráska funguje."
Držel zbraň před Carlem a smrtelně bledý muž kývl.
"Dobře."
Smrtijedi se mezi sebou zasmáli a Harrymu se v žaludku usídlil divný pocit.
"Chci, abys nám to ukázal tady... na panu Potterovi." Zavrčel smrtijed.
Hanawalt v šoku upustil zbraň.
"N-ne. To já – to nemůžu..."
"Ale jistě, že můžeš." Řekl jiný smrtijed. "Potom co si nám řekl, musíš jenom stisknout spoušť. A máš být dobrý střelec – trefit se tedy do Pottera z týhle vzdálenosti nemůže být tak těžký."
"N-ne." Koktal Hanawalt.
"A-ano." Posmíval se mu smrtijed.
-
Hanawalt se podíval na Harryho, očima se ho ptal, co má dělat. Harry jen opět kývl, aby to udělal. Doufal, že ho to nezabije, i když věděl, že tomu doopravdy nevěří.
Jakákoliv rána ho tady dřív, nebo později zabije.
"A vůbec nemysli na to, že se pokusíš střelit nás. Máme kolem sebe ochranná kouzla a kulky se od nás odrazí – třeba směrem na tvé děti..."
Hanawalt vypadal, jako když bude brečet, když se podíval na své děti. Obě plakaly, i když děvče při tom nevydalo ani hlásku. Brian si dával pozor, aby na otce nezavolal. Jejich matka se dívala na svého manžela očima plnýma strachu a hrůzy. Jeden ze smrtijedů zasáhl Carla do zad kletbou a ten spadl na zem.
"Vstávej!" řval maskovaný muž. "Neválej se tady celej den, máme spoustu jiné práce."
-
Hanawalt se s bolestmi postavil. Zasténal a držel si jednu ruku na straně. Harry cítil bolest v jeho žebrech a věděl, že má nejméně dvě zlomená.
"Teď nám to ukaž." Pokračoval ten samý smrtijed, když už mudla stál. "Střel ho do srdce." Řekl. "nebo za pět sekund zemřeš ty."
Hanawalt se podíval omluvně na Harryho a v očích měl strach.
"Omlouvám se." Zašeptal a Harry se na něj díval, jak doufal s uklidňujícím pohledem. Smrtijedi všechno pozorovali s velkým zájmem, jakmile Carl zvedl zbraň. Ruce se mu neuvěřitelně třásly, když na Harryho mířil. Donutil je, aby se přestaly třást.
PRÁSK!
-
Zazněl výstřel a Harryho svět explodoval v zážehu bolesti.
Kulka ho zasáhla těsně nad srdcem a krev se řinula z rány. Bolest se mu rozšiřovala do celého těla již dřív oslabeného veškerou tou bolestí. Svět se mu začal před očima houpat. Slyšel dopadnout na zem nějaký kov a zle chraplající hlasy. Hanawalt byl hrubě odstrčen na stranu. Smrtijed na Harryho zamířil znovu. Ten si jen vzdáleně uvědomil další výstřel a víc bolesti. Tentokrát z pravé strany pod žebry.
-
Ozývá se tu křik, projelo mu myslí. Hlasité volání... nebo možná to jen smrtijedi pokračovali ve své zábavě, ale v Harryho třeštící hlavě to znělo jako řev...? Už to vůbec nebyl schopen poznat. Cítil svou vlastní krev, jak mu proudí dolů po těle a vsakuje do trička – svět se zdál vzdálenější a vzdálenější. Byla to jedna velká mlha, většinou temná...
A pak tu byly ty hlasy... zněly povědomě...
Někdo mu snad říkal, ať vydrží – i když jistě to nevěděl. Možná už byl mrtvý, už to nemohl říct. Bolest trochu povolila a obklopilo ho teplo, když se konečně poddal blaženému bezvědomí.
-
-
--------------------------------------------
Pokračování příště