Hloubky zimy 10
27. září 2010 | 21.59 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Kapitola 10
Diskuze
Kapitola desátá
-
Diskuse
-
Tu noc seděl Harry opět u počítače a nechal prsty létat nad klávesnicí. Měl špatný pocit - nepracoval na své knize, ale na nové povídce, se kterou začal před pár dny. Nebyl si jistý, kam příběh směřuje, ale na tom mu nezáleželo, jeho prsty to věděly dost dobře.
"Co tak zuřivě píšeš?"
Harry vyděšeně nadskočil. Otočil se k Dracovi. "Příběh," odpověděl jednoduše.
"O čem?"
"Um- je to o - no, je to těžké vysvětlit," začervenal se Harry.
"Zkus to."
"Byl bych radši, kdybych nemusel," řekl Harry.
Draco se zamračil a pak jeho výraz ochladl. "No jak chceš. Nezajímá mě to. Myslel jsem jen, že se ze zdvořilosti zeptám. Konec konců - jsi autor známých knih."
"Ty to víš?" divil se Harry.
"Nevěděl jsem to, dokud jsem tě nepotkal znova a nezjistil, že jsi Harry Evans. Jo, viděl jsem tvoje knihy." Dracův tón byl stále chladný.
-
Harry se slabě usmál a doufal, že se mu podaří Dracovi vrátit přátelskou náladu, kterou měl předtím. Jen prostě nechtěl, aby Draco věděl o čem píše. To by mohlo být trapné.
Právě když se chystal otevřít pusu a opět něco říct, zazněl zvonek u dveří. Harry vstal a šel se podívat.
"Hermiono!" vykřikl, překvapený a šťastný, že jí vidí.
"Ahoj Harry! Hmm, hezké šaty," zhodnotila a prohlížela si ho. Harry se začervenal a pokynul jí, aby ho následovala do apartmá. Když byla zutá, objala ho. "Jak se máš?"
"Dobře!" opověděl Harry. "A ty?"
"No, to víš," usmála se. "Moc práce, jako vždy. Mám co dělat v St. Mungu i ve škole."
"No podle toho, co si pamatuju, ti tohle vyhovuje. Mít co dělat, myslím," řekl Harry, když šli do apartmá.
"To ano," souhlasila.
"Oh, mám pro tebe dobrou zprávu."
"Opravdu?" zeptala se Hermiona.
"Dracovi je už zase líp." Vedl jí do obýváku a pokynul směrem k Dracovi.
-
Výraz šoku a překvapení jí přelétl přes tvář. Hned nato se začala šťastně usmívat:
"Ahoj, Malfoyi."
"Grangerová," pozdravil ji stejným způsobem Draco.
"Vypadáš mnohem lépe, než když jsem tě viděla posledně." Otočila se k Harrymu. "Co s ním bylo?"
"No,.." začal. "Zdá se, že za tím byl ten lektvar. Zapomněl jsem mu ho jednou dát - po pravdě to bylo ten den, kdy jsi tu byla minule - a on se probudil. A následující ráno byl v pořádku, ale po snídani byl znova bez sebe. Víš o tom, že by měl takové vedlejší účinky?"
Hermiona přemýšlela. "No, byl tu jednou případ jako tenhle, ale lektvar se používá docela běžně, i když v malých dávkách, jako prostředek proti bolestem. Obvykle ten, kdo ho užívá, nemá žádné problémy. Omlouvám se, že se to stalo - měla jsem to zkontrolovat opatrněji, něž jsem ti ho dala."
-
"Z toho si nic nedělej Mione," chlácholil ji šťastně Harry. "Zjistili jsme to, ne? A on je teď v pořádku -"
"No skvělé, ale bylo by příjemnější, kdybyste tu o mně nemluvili, jako bych tu nebyl," zamumlal Draco.
" - a stejně mrzutý jako předtím," dodal Harry s úsměvem. "Dáš si něco k pití, Mione?"
"Máš kafe?"
"Můžu udělat, pokud chceš."
"O, to nemu -."
"Ne to je dobrý," ujistil jí Harry. "Draco dáš si taky kafe? Já si dám."
Draco kývl. "Dám si."
"Fajn tedy. Miono, posaď se a já budu za minutku zpátky." Harry opustil obývák.
-
Když se vrátil se třemi šálky, cukrem a mlékem na tácu, zarazilo ho nepohodlné ticho. V mysli protočil oči a ptal se sám sebe, jestli ti dva někdy odloží ty své rozdíly ze školy.
"Tady to je." Podal šálek nejprve Hermioně a pak Dracovi.
Opět zavládlo nepříjemné ticho, než se Harry zeptal:
"Tak, Miono, jak to jde ve vědě?"
Usmála se na něj.
"Oh, je to opravdu zábava," rozzářila se. "Děláme teď pokusy, abychom viděli, jak různé substance mezi sebou reagují. Nic nebezpečného, samozřejmě, ale je to velmi zajímavé. Připomíná mi to lektvary."
"Protože lektvary byly opravdu zábava," sarkasticky poznamenal Harry.
"Lektvary jsou velmi zajímavý předmět," zapojil se Draco do diskuse.
"Jo, ale já měl vždycky potíže se něco naučit, když mě můj profesor ani na minutu nenechal o samotě a odebíral mi body jen proto, že jsem vůbec dýchal," odpověděl Harry.
"Na druhou stranu jsi měl na své straně ředitele."
-
"Ředitel Brumbál byl na straně všech!"
"Vážně?" řekl Draco sarkasticky a protočil oči.
"Byl spravedlivý, což je víc, než můžu říct o Snapeovi," mračil se Harry.
"Spravedlivý? Ano, spravedlivý byl." Draco se odmlčel a zíral na něj. "Chceš skvělý příklad, jak moc hrál ve prospěch svých favoritů? První rok, když Zmijozel po právu vyhrál školní pohár. Ale ne, to si myslel, že by ho Zmijozel vyhrát neměl. Tak dal Nebelvíru pár bodů na poslední chvíli, abyste ho vyhráli vy. A z nějakého důvodu to bylo přesně tolik, aby to stačilo na porážku Zmijozelu."
"My jsme si je zasloužili," bránil se Harry. "My -."
" - bojovali proti Voldemortovi? Ano," pokračoval Draco. "Měli jste takový zvyk to dělat na konci každého roku, že ano? Dokonce jste dokázali i poslední bitvu mít na konci roku - dá fakt práci to tak dobře naplánovat. Stejně, Brumbál vám ty body mohl v prvním ročníku dát mnohem dřív. A ne až na hostině, když jsme zjistili, že jsme pohár vyhráli."
-
Harry otevřel pusu, aby něco řekl, ale pak ji zavřel, protože opravdu nemohl proti Dracovým argumentům nic namítnout. Zíral na něj a pak konečně řekl:
"Jedna věc nejde nazývat favorizováním..."
"Ale no tak, Pottere," řekl Draco. "Dobře víš, stejně jako já, že Brumbál preferoval Nebelvír nad všemi ostatními kolejemi po celá ta léta. I když to nebylo tak zřejmé pro Havraspár a Mrzimor, my jsme to viděli."
Hluboko uvnitř Harry věděl, že je to pravda - věděl to už tenkrát ve škole. Hádat se o tom, co si myslel Brumbál o různých kolejích, byl jen způsob, jak diskutovat o škole bez toho, aby se dostali k vážnějším tématům.
Jak oba muži na sebe zírali, Hermiona jen těkala očima z jednoho na druhého.
-
"Hoši?"
Při zvuku hlasu někoho jiného, sebou oba škubli.
"Promiň Miono," omluvil se Harry ostýchavě. Draco zůstal zticha, díval se na dva bývalé nejlepší přátele. Harry pokračoval: "Mluvila jsi o svém studiu ...?"
"Předtím, než jste se do sebe pustili, myslíš?" řekla s úsměvem. "Jste stejní, jako ve škole."
Harrymu přelétlo po tváři letmé zamračení. Pokrčil rameny: "Byla to jen diskuse."
"Jo, ve které jste se nemohli shodnout - znělo mi to jako ve škole." Hermiona raději změnila téma. "Řekni mi místo toho něco o sobě. Škola není tak zábavné téma."
"Dobrá. Co se mě týče, moc se toho neděje. Většinou jen škola. Škola a Draco - ale ten může mluvit za sebe."
"Předpokládám, že může." Hermiona se podívala na Draca: "Je kouzlo stále aktivní?"
"Ano," potvrdil Draco chladným obchodním hlasem. "Ale uvolňuje se každý den o trochu víc."
Hermiona kývla: "Mělo by zůstat ještě dalších pár dní. Tvoje záda budou pak tak zdravá, jak už potom navždycky."
"Vážně se snaží," řekl Harry s úsměvem. "Včera pekl sušenky. Ve skutečnosti myslím, že nějaké zbyly, jestli chceš něco ke kávě."
"No, kafe mam skoro dopité, ale sušenky neodmítnu," odpověděla.
"Dáš si ještě kafe?" otočil se i na Draca, který také přikývl. Po pár minutách byl zpátky s kávou a sušenkami.
-
"Tak Harry," začala opět Hermiona. "Opravdu se ve tvém životě nic zajímavého nevyskytuje? Nebo někdo?"
Harry cítil, jak mu horko stoupá do tváří a přemýšlel, proč se červená z tak nevinné otázky.
Draco si odfrkl: "Potter má zítra rande."
"Ale Harry to je báječný," jásala Hermiona, absolutně nadšená. Harry nemohl pochopit, proč se tak moc zajímá. "Kdo to je?"
Opět odpověděl Draco: "Jeho fanynka. Malá holka, která ho sledovala až domů, aby zjistila, kde bydlí a mohla ho pozvat."
"Fanynka?" zeptala se Hermiona zvědavě.
Harry pokrčil rameny, červenal se ještě víc a jeho nenávist k Dracovi se zvětšovala.
"Je jen - jen četla moje knihy a já s ní jdu zítra ven, abych jí dal najevo, že nemám zájem."
"Nemáš zájem? Proč ne?"
-
Další pokrčení, Harry nechtěl vysvětlovat svou sexuální orientaci právě teď, zvláště ne před Dracem. To by bylo ponižující. Za hranici únosnosti. Taky nechtěl Hermioně vysvětlovat, jak nepříjemný pocit z Mony má.
"Prostě to není můj typ."
"Ale no tak, dej jí šanci!" řekla Hermiona.
"Ano, Harry, dej jí šanci!" opakoval Draco zvýšeným hlasem, což mu vyneslo spalující pohled od Hermiony.
Harry se postavil a zvedl ruce. "Jdu s ní zítra ven, nestačí to? Jakou větší šanci jí mám dát?"
"Prostě si to užij, Harry," řekla Hermiona, chytila mu ruce a stáhla ho zpět na pohovku, aby si zase sedl. "To je všechno, co chci, ale řekni mi o ní něco víc - jak se jmenuje? Jak je stará? Jak vypadá?"
"Um-." Harry se zamyslel. "Tmavé vlasy. Asi takhle vysoká, myslím -" zvedl ruku,aby ukázal výšku "- a její jméno je Mona D´Razi. Nevím, jak je stará, ale možná osmnáct nebo tak."
"D´Razi? Neobvyklé jméno," uvažovala Hermiona.
"To ano."
"Harry, jdeš s ní ven a skoro nevíš, jak vypadá." Na jeho bezradné pokrčení ramen dodala: "Dobrá, prostě si to zítra užij, i když se to nevyvine dál."
Harry kývl a věnoval jí úsměv, než rychle změnil téma a přešli k něčemu bezpečnějšímu. Strávili pak půl hodiny zabráni do lehkého hovoru, většinou mluvili jen Harry a Hermiona. Žádné téma se nedotklo minulosti tak, jako Harryho a Dracova předešlá diskuse. Byla to uvolňující konverzace mezi starými přáteli.
-
Konečně Hermiona vstala: "Předpokládám, že je čas abych šla. Můžu použít koupelnu...?"
Harry ukázal, kde ji najde a ona sebrala svou tašku a odešla. Harry sledoval Draca: "Vypěstuješ si závislost na kávě."
"Říkáš to, jako by to byla špatná věc."
Harry se na něj zašklebil. "Musím tě někdy vzít do Espresso House."
"Odtud nosíš to kafe? Je dobré. Ale preferuji espresso. Obyčejné s trochou hořké čokolády."
Harry se stále usmíval. "Myslel jsem si, že to tak je."
Draco vypadal zděšeně, že je tak odhadnutelný.
"Nemáš takové věci o mně být schopen odhadnout jen z toho - jen z toho, že jsi se mnou!"
Harry se zahihňal:
"Byl bys překvapený, kolik věcí jsem o tobě zjistil jen tím, že jsem tě pozoroval, Malfoyi."
-
Předtím, než měl šanci pokračovat, Hermiona se vrátila. "Tohle je vážně hezký byt, Harry," pochválila. "Jen jsem ale přemýšlela - kde spíš? Doufám, že ti nevadí, že jsem nakoukla do tvého pokoje a je tam jen jedna postel." Náhle se začervenala. "Ty- myslím- nejsi- ."
Náhle Harry pochopil, kam tím míří a začervenal se také. "Ne, ne, nejsme- zcela určitě- nesdílíme postel," ujistil ji rychle. "Já spím na gauči."
Draco měl co dělat, aby potlačil smích nad Harryho červenáním. Harry si toho všiml a rychle vstal. Následoval Hermionu ven. Jakmile se za ní zavřely dveře, slyšel, jak Draco vybuchnul smíchy.
-
"Nejsme- zcela určitě- nesdílíme postel," imitoval Draco mezi výbuchy smíchu.
"To není směšný," zavrčel Harry nevrle.
"Ah, ale ano, Pottere, to je hrozně směšný," oponoval Draco a rozesmál se ještě víc nad Harryho trucováním.
"Víš, mohl bych tě taky nechat spát na gauči," pohrozil zamračený Harry.
Draco rychle vystřízlivěl. "To bys neudělal."
Harry zvedl obočí.
"Ale,- ale já jsem nemocný!" oháněl se Draco.
"Pokud se můžeš takhle smát, můžeš i spát na gauči," řekl Harry a zle se na Draca šklebil. "Dobrou noc!"
Opustil obývací pokoj a překvapeného Draca.
-
Dopadlo to tak, že Harry musel ten večer Dracovi pomoci s obvyklými večerními povinnostmi -s vyčištěním zubů - a s vysprchováním. Harry umýval tác od sušenek, Draco seděl vedle něj v křesle, držel utěrku a utíral nádobí, když řekl.
"Harry?"
"Ano?"
"Já bych se rád dnes osprchoval," pípl stydlivě.
Harry si náhle uvědomil, že se Draco nesprchoval několik dní.
"Proč jsi mi neřekl dřív?"
Dracovy tváře zčervenaly a Harry pochopil, že za tím jsou rozpaky. "Dobrá, to není problém. Pomůžu ti hned, jak to tu dokončíme."
-
Když byli v koupelně, Harry pomohl Dracovi sundat oblečení, jako to dělal už od prvního dne. Ve vzduchu bylo již méně rozpaků, než tu první noc po Dracově opětovném probuzení, ale ne o moc.
"Pamatuješ si, jak tohle vypadalo, když jsi byl..." zeptal se Harry, přemýšlejíc jak nazvat Dracův stav, ve kterém byl. V komatu? Spal?
Draco se zamračil. "Posadil jsi mě na židli ve sprše a pak jsi mě umyl, ne?" řekl konečně.
Harry kývl.
"Jo. Tak s tím budeme pokračovat, dokud kouzlo nepřestane působit. Umyju ti vlasy, ale ty si můžeš umýt tělo, pokud chceš. Budu tu s tebou, abych tě když tak podržel, nebo ti pomohl. Dobře?"
Harry si všiml, jak Draco polkl, než kývl.
"Dobrá, sundáme ty boxerky. Já tě pak zvednu a posadím támhle na židli."
Nadzvedl Draca a ten si stáhl boxerky dolů, kam až mohl. Harry ho opět posadil a stáhl mu je úplně. Zavřel oči, a když je znovu otevřel, už nekoukal na nic blízko Dracova rozkroku. Místo toho mu pohled dopadl na Dracovy štíhlé, bledé nohy.
-
Draco měl také zavřené oči. Zřejmě si myslel, že to, co nevidí, se prostě neděje. Ruměnec ponížení tu stále byl. Harry se snažil, jak nejlépe uměl, udělat to pro něj tak pohodlné, jak bylo nejvíc možné.
Jemně Draca zvedl z vozíku a posadil ho na židli ve sprše. "Prostě seď a snaž se relaxovat, vrátím se za okamžik," oznámil Harry. Sundal si všechno oblečení, až na boxerky.
"Okay," řekl, když se vrátil do sprchy. "Řekni mi, jestli je voda příliš studená nebo horká."
Natáhl se a pustil vodu. Draco seděl tváří ke dveřím sprchy, takže ho proud vody udeřil zezadu do hlavy. Harry stál naproti, kde se mohl tomu největšímu proudu vyhnout - ale i přesto se nedalo říct, že by po dokončení sprchy byl suchý.
"Je to dobrý?"
Ozvala se tichá zamumlaná odpověď. "Ano."
"Umyju ti nejdřív vlasy a pak se můžeš umýt sám, jo?"
-
Neozvala se žádná další odpověď. Harry předpokládal, že je to v pořádku. Vzal šampon a polil jím Dracovy vlasy. Doufal, že udělá sprchování alespoň trochu příjemné, Draco se z větší části zdál vyděšený. Samozřejmě, být čtyři dny bez sprchy, to pro něj znamenalo něco hrozného. Harry si nadával, že na to nemyslel sám, ale ve stejném okamžiku věděl, proč si nevzpomněl. Když byl Draco v komatu, nebo jak to nazvat, jeho zdraví a všechno ostatní záviselo na Harrym. Nyní, když byl Draco zpátky ve svém normálním stavu, část Harryho mysli zapomněla, že stále není schopen dělat některé věci sám. Dát si sprchu - taková obyčejná věc. Očekávalo se, že každý dospělý muž si ji dá a ne, že na to bude muset myslet někdo jiný.
-
"Jsem hotový," oznámil Harry po pár minutách šamponování a opláchnutí Dracových jemných vlasů.
Podal Dracovi mýdlo a stoupl si za něj připravený mu pomoci, pokud by to potřeboval, nebo ho zachytit, kdyby ztratil rovnováhu. Všechno proběhlo bez problémů, i když Draco si neumyl chodidla, protože se nemohl ohnout a Harryho o to nepožádal.
Harry zavřel vodu a ovinul osušku kolem bledého těla způsobem, jakým to dělají rodiče svým dětem.
"Utřeš se sám."
Draco mu odpověděl tím, že se začal utírat. Když už dál nedosáhl - osušit si nohy a vlasy - Harry to beze slova udělal za něj.
-
Konečně Harry odvezl Draca do ložnice. Tam mu pomohl natáhnout si pyžamo. Bylo to nové pyžamo, které koupili na jejich nákupním výletě. Černé hedvábné pyžamo. Bylo drahé, ale vzhledem k tomu, kolik času v něm Draco strávil a jak málo jiného oblečení pro něj objevili, Harry se rozhodl, že na tom nezáleží.
Draco si přes sebe přetáhl deku a zavřel oči, když Harry zhasl světlo. "Myslel jsem, že dnes budu spát na gauči," poznamenal ospale.
"To jo, ale řekl jsi to sám - ty jsi ten, který je nemocný."
Mohlo to být řečeno tónem, který by Dracovi ublížil, ale slova zněla skoro něžně a zmírňovala Dracovy rozpaky. Harry si nemohl pomoct, naklonil se a odhrnul zatoulaný pramen z Dracových očí. Pak se narovnal a odešel. Právě v tu chvíli kdy došel ke dveřím, Draco promluvil.
"Harry?"
"Ano?"
"Díky."
Harry se podíval na blondýna ležícího v jeho posteli a ve slabém světle z chodby si myslel, že viděl nepatrný úsměv na Dracových rtech. Pak odešel a zavřel za sebou dveře
-
-
--------------------------------------------------------
Pokračování příště - Prosím, nezapomeňte kapitolku ohodnotit. Děkujeme.
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 10 | lukas | 27. 09. 2010 - 22:35 |
 RE(2x): Hloubky zimy 10 |
hajmi | 28. 09. 2010 - 09:21 |
| RE: Hloubky zimy 10 | diane chocola | 27. 09. 2010 - 22:46 |
| RE(2x): Hloubky zimy 10 |
hajmi | 28. 09. 2010 - 09:24 |
| RE: Hloubky zimy 10 | bara1982 | 27. 09. 2010 - 22:54 |
| RE(2x): Hloubky zimy 10 |
hajmi | 28. 09. 2010 - 09:28 |
| RE(3x): Hloubky zimy 10 |
bara1982 | 28. 09. 2010 - 11:12 |
| RE: Hloubky zimy 10 | misule | 28. 09. 2010 - 09:54 |
| RE: Hloubky zimy 10 | ivet | 28. 09. 2010 - 12:07 |
| RE: Hloubky zimy 10 | bacil | 29. 09. 2010 - 10:09 |
| RE: Hloubky zimy 10 | nade | 30. 09. 2010 - 20:41 |