Hloubky zimy 05
2. srpen 2010 | 21.16 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Kapitola 5
V nemoci i ve zdraví
Kapitola pátá
V nemoci i ve zdraví
Následující ráno Harryho probudil déšť bušící do oken. Byl lehce zmatený, proč spí na pohovce a ne ve své posteli a dokonce v oblečení, které měl včera na sobě. Trvalo mu pár minut, než si vzpomněl na průběh včerejší noci. Povzdechl si do polštáře, když si uvědomil, že je to kvůli Malfoyovi – Draco Malfoyovi – který spí v jeho posteli. Ochrnutý Malfoy, který bude pravděpodobně cokoliv jiného jen ne dobrý host v Harryho domově.
Harry si připomněl, že to má být jen pro dnešek.
Ale přemýšlel kam Malfoy půjde, pokud nezůstane u něho. Řekl to přeci sám – nemá žádný domov, nemá kam jít.
S povzdechem Harry vstal a podíval se z okna, jen aby ho přivítal pohled na temně šedé nebe a lidi pobíhající s deštníky. Krátce řečeno na typické Londýnské počasí.
-
Šel do kuchyně a postavil konvici na sporák. Vyndal chleba, máslo a sýr z lednice na stůl. Pak si uvědomil, že Malfoy bude potřebovat také snídani. Až Harry odejde na univerzitu, Malfoy nebude schopen vůbec nic dělat. Harry tu myšlenku zahnal, nechtěl přemýšlet, jak bezmocný Malfoy v tuto chvíli je.
Zatímco se vařila voda na čaj, Harry šel ke dveřím do ložnice a zaklepal. Když nikdo neodpověděl, lehce otevřel dveře a vešel.
Malfoy stále spal, s tělem ve stejné pozici v jaké ho Harry zanechal včera večer. Pokoj byl temný, ale teplý jako každé ráno, když byly dveře zavřené. Klimatizace za moc nestála a slunce vyhřívalo pokoj oknem celé odpoledne, pokud byl venku opravdu slunečný den.
Harry viděl, že Malfoy je zpocený a v první chvíli to připisoval teplotě v pokoji. Pak si, ale uvědomil, že se blondýn také chvěje. Harry si vzpomněl na Hermionina slova, že Malfoyova horečka bude skoro pryč, ale ne úplně. Rychle došel do koupelny, kde namočil ručník do studené vody a sebral teploměr. Vrátil se do ložnice, rozhrnul závěsy a pak probudil Malfoye, když mu začal utírat bledé čelo ručníkem.
---
Malfoy vydal bolestivý sten, který Harryho zmátl, protože tu nebylo nic, co by mu mohlo ubližovat.
"Dobré ráno." Řekl Harry zdvořile, rozhodl se, že se alespoň pokusí být příjemný.
Malfoy neodpověděl, jen zavřel opět oči před jasným ranním světlem, které prozařovalo oknem. Harry mu dal do úst teploměr a pak když zapískal, rychle se na něj podíval. Malfoyova horečka zcela určitě nebyla pryč. Třicet devět celých sedm stupňů.
"Jak se cítíš?"
"Vzhledem k tomu, že mi otíráš čelo mokrým ručníkem a dal jsi mi do pusy teploměr, měl bys vědět, že se cítím svinsky."
"Hermiona říkala, že budeš mít horečku ještě pár dní, protože nemohla nemoc odstranit úplně." Řekl jemně Harry.
"Grangerová by mě pravděpodobně neuzdravila, ani kdyby mohla." Zamumlal Malfoy.
"Hej!" Harry řekl. "Jsi naživu - ."
"Sotva."
" – tak cokoliv udělala, fungovalo docela dobře, jen to musí zabrat."
Mlafoy neodpověděl.
---
"Dělám snídani." Řekl Harry. "Potřebuješ jíst, tak mám ti sem něco přinést?"
"No dost dobře tam sám dojít nemůžu, nebo jo?" řekl Malfoy.
Harry tu poznámku ignoroval. "Co chceš?"
"Nic, nemám na nic chuť." Pod Harryho pohledem, vydal další povzdech a řekl. "Fajn, dej mi kousek toustu."
Když se Harry vrátil do ložnice s Malfoyovou snídaní, Malfoy opět spal. Harry zatáhl závěsy a postavil podnos vedle na noční stolek. Vzal si tričko, kalhoty, spodní prádlo a svetr ze zásuvek, aby se mohl obléci. V koupelně se oblékl a pak šel do kuchyně se nasnídat sám.
Dokončil svou ranní očistu potom, co si vyčistil zuby a pokusil se učesat. Pak se vydal zpátky do ložnice. Naplnil skleničku vodou, věděl, že je pro Malfoye důležité pít, když má horečku. Malfoy se při zvuku nalévané vody probudil.
---
"Napij se." Řekl jednoduše Harry, přidržel Malfoye lehce nadzvednutého, aby vodu nerozlil a přiložil mu skleničku ke rtům.
Malfoy poslechl bez řečí, možná proto, že na sebe chtěl přitáhnout co nejmenší pozornost jak jen to bylo možné. Možná z toho důvodu, že ho krmil jeho bývalý školní nepřítel nebo jen kvůli tomu, že byl nemocný a unavený. Snědl studený toust stejně tiše, očima přitom pozoroval vzdálený bod někde za Harrym.
Harry vstal. "Potřebuju jít na universitu." Řekl a smetl z kalhot pár drobků. "Budeš v pořádku, dokud nepřijdu? Měl bych být doma kolem půl čtvrté."
Ještě než Malfoy vůbec promluvil, lehce mu zčervenaly bledé tváře. "Potřebuju do koupelny." Řekl, velmi tiše.
"Oh." Harry nevěděl co jiného říct, vůbec nepomyslel na tuto část Malfoyova problému. "No,... er, pak – já můžu tě... víš, vzít do koupelny a ..." odmlčel se a jeho tváře byly ještě červenější než Malfoyovy.
Malfoy jen krátce kývl na souhlas – nebylo to jako by dovolil Harrymu podrobit ho stejnému ponížení, jakému ho vystavovali v nemocnici, kde musel vykovávat potřebu v leže. Otřásl se nad tou myšlenkou, když ho Harry zvedal.
"Ubližuju ti?" Zeptal se Harry, se zřejmou starostí jak v chování, tak v hlase
"Ne." Malfoy řekl a Harry ho zvedal dál.
---
Harry ho donesl do koupelny přesně tak, jak řekl. Tam Harry Malfoyovi rozepnul kalhoty – což mu přišlo dost zvláštní, nikdy nikomu předtím nerozepínal kalhoty, pokud v tom nebylo něco alespoň trochu sexuálního. Když byl hotový, Malfoy zamumlal, "Posadím se na to."
"Jsi si jistý, že bu ...."
"Pottere, věnuj mi alespoň trochu soukromí!" odsekl Malfoy.
Harry ho posadil na toaletu a rozhodil rukama ve vzduchu. "Fajn. Jen – zavolej, až budeš nebo něco."
Vyšel ven, zavřel dveře a šel si obout boty. Už měl stejně zpoždění, ale pro jednou na tom nezáleželo. Samozřejmě, kdyby, tu Malfoy opravdu zůstal, bylo by to jiné, ale takhle to bude jen pro dnešek.
Správně. Jen dnes, posmívala se mu jeho mysl. A kam asi tak půjde?
---
"Pottere." Přerušil ho Malfoyův hlas. Znělo to poníženě, když musel zavolat Harryho, aby přišel a vyzvedl ho. Harry to chápal, vůbec si nedokázal představit sebe ve stejné situaci. Dokonce si to ani nechtěl představovat.
"Nemám tě... dát spíš na pohovku?" zeptal se Harry, když se zastavil v chodbě mezi pokojem a obývákem a přemýšlel nad možnostmi pacientovy zábavy v ložnici. Konec konců v obýváku byla alespoň televize.
"To je jedno." Zamumlal Malfoy. Čelo měl opět orosené potem a třásl se Harrymu v rukách. Harry ho usadil na pohovku tak pohodlně, jak jen mohl s kouzlem stále zastávajícím svou práci. Nalil do sklenice vodu a pomohl Malfoyovi se znovu napít. Položil televizní ovladač vedle Malfoyovy ruky, aby tak měl možnost změnit program bez nutnosti pohnout se. Kromě televize, možností co dělat nebylo moc. Malfoy si nemohl číst časopis nebo knihu, protože by je nemohl držet natož v nich listovat, i kdyby je měl položené na kolenou. Nemohl psát nebo malovat, protože to také znamenalo pohybovat se. Také nebyl schopen pít ani jíst, pokud by byl hladový, což bylo mnohem horší nežli záležitost zábavy.
---
"Pokusím se přijít domů během oběda." Řekl Harry, zamračil se, jak promýšlel Malfoyův den.
"Bojíš se, že ti zničím byt?" zeptal se Malfoy bez humoru, unaveným hlasem.
Harryho zamračení se prohloubilo. "Ne tak úplně ...."
"Dělal jsem si legraci, Pottere." Řekl Malfoy a protočil oči. "Sakra, neber všechno tak vážně. Jsem ochrnutý, neumírám. Teď uhni, ať se můžu dívat na telku."
Tohle nebylo vtipkování, na které byl Harry zvyklý ze školy, ale alespoň se tomu trochu podobalo, což bylo dobré znamení. Malfoy byl přeci stále nemocný, takže nemohl dosáhnout svého obvyklého standardu.
"Vrátím se kolem oběda. Budeš potřebovat něco sníst, tak -."
"Nazdar, Pottere." Řekl Malfoy a díval se na televizi, aby jasně ukázal Harrymu, že může jít.
"No, dobře. Naschle." Harry odešel a cítil se při tom stejně, jako včera večer – zmateně.
........................................................................................................................
Myra přišla za Harrym po jeho první hodině a smála se. Venku stále pršelo a nebe nevykazovalo žádnou známku toho, že by přestalo s touhle ubrečenou náladou v brzké době.
"Dneska vypadáš šťastnější." Řekla. Darius, který přistoupil k Harrymu z druhé strany, přikývl, ačkoliv si Harry nebyl jistý, jestli slyšel, co Myra řekla.
"Opravdu?" zeptal se překvapeně Harry. Myslel, že vypadá stejně nervózně, jako obvykle. Tak se alespoň cítil.
"No alespoň tady nechodíš se zamračenou tváří." Řekla Myra. "A to je změna k lepšímu."
"S někým jsi spal?" okamžitě vypálil Darius.
Vysloužil si tím káravý pohled od Myry a koktání, "N-ne." Od Harryho.
"Dariusi, jen proto, že ty máš novou přítelkyni každý týden, neznamená, že Harry začne dělat stejné věci." Řekla a vypadala jako by opravdu chtěla Daria praštit po hlavě, ale Harry kráčel mezi nimi a tak nemohla.
---
Darius o tom chvíli přemýšlel, zatímco Myra se otočila k Harrymu. "Tak co se včera stalo? Protože souhlasím s Dariem, něco se muselo stát."
"Já – já jen jsem potkal starého přítele." Odpověděl popravdě Harry.
"Jen přítele?" vykřikl Darius.
"Ano." – rozhodně potvrdil Harry,- "zcela určitě jen přítele."
Darius protočil oči nad Harrym a Myra je protočila nad Dariem. Harry, který jediný nekroutil očima – se pokoušel přijít na něco co by mohl říct i když to nebude pravda, ale uspokojí to zvědavost jeho přátel.
"Jen jsme se potkali v kavárně." Lhal Harry. - "Poznal mě a pozdravil. Když kavárna zavřela, šli jsme ke mně domů. Seděli jsme a povídali dost dlouho do noci, což byl důvod, proč jsem dnes ráno zaspal."
Tak. Tohle zní pravděpodobně, ne? A byla to skoro pravda. Tak trochu.
---
Myra a Darius ho pozorovali. Myra daleko podezřívavěji než Darius. Ten byl vždycky tím, který důvěřoval snadněji.
"Jak se jmenuje?" zeptala se Myra.
"D- Daniel," řekl Harry, rozhodl se, že by neměl říkat celou pravdu. "Daniel Stevens."
Na někoho kdo nebyl ve lhaní příliš dobrý, byl Harry přesvědčený, že odvádí dobrou práci. Myra ho stále pozorovala se slabě nakrčeným obočím, ale Harry si myslel, že by to mohla přijmout jako pravdu – nakonec proč by ne? Byl to více uvěřitelný příběh, než byla pravá realita.
"Koukejte, musíme jít na hodinu." Řekl Harry a ukázal na hodiny na stěně budovy. "Začíná za dvě minuty."
"Sakra." Zaklela Myra. Bez dalších ceremonií popadla Daria a táhla ho sebou, protože jejich třída byla na druhé straně pozemku university.
Harry se loudal směrem ke své učebně, která byla vzdálená jen minutu daleko.
........................................................................................................................
Harry měl sice skoro dvě hodiny na oběd. Zjistil, ale že to není opravdu moc času, když má běžet domů a vrátit se zpátky na universitu v čas. Zápasil se zámkem, když si odmykal dveře bytu, stresovaný a hladový.
"Malfoyi?"- zavolal Harry, když vcházel do bytu a svlékal si mokré boty a plášť.
Ten spal na pohovce v obýváku. Televize hrála nějaký hudební klip. Zcela jistě to nebyla hudba, která by někoho dokázala uspat, ale vypadalo to, že blondýn to přesto dokázal. Harry se natáhl, aby zvedl ovladač. Malfoy se však s povzdechem probudil, jakmile se přiblížil.
"To jsem jenom já." Řekl Harry, tato reakce ho trochu rozzlobila.
"Oh, Pottere." Zamumlal Malfoy, oči měl nejasné a nezaostřené když je otevřel. Zcela určitě ještě nebyl v pořádku.
Harry odešel do kuchyně a naplnil konvici vodou. Sedl si na pohovku vedle Malfoye a nalil mu skleničku. Bezeslova pomohl Malfoyovi se trochu posadit a blondýn se poslušně napil. Harry si nemohl nevšimnout, že Malfoy stále hoří a vypadá spíše hůře než lépe. Přemýšlel, jestli by měl zase kontaktovat Hermionu, ale nechtěl to dělat. Ačkoliv na něj vzpomínky neútočily, tak jak očekával, stále mu připadalo zvláštní zase s ní mluvit a jednat.
---
"Mám tě vzít zpátky do ložnice?" zeptal se Harry.
"Třeba, stejně se na telku nekoukám." Mumlal Malfoy.
Kvůli kouzlu, Harry nemusel být opatrný, když Malfoye zvedal. Popravdě řečeno, kdyby nebylo kouzla, Harry by ho nemohl zvednout vůbec – ne bez rizika, vážného poranění. S kouzlem naopak byl Malfoy do určité míry ohebný, stejně jako kdyby seděl v kolečkovém křesle. Harry kouzlu, které Hermiona použila, nerozuměl, ale to ani nebylo potřeba. Stačilo jen prostě vědět, že funguje.
Uložil Malfoye na postel ve své ložnici. Přetáhl přes něho pokrývku a pokusil se, aby mněl tolik pohodlí, kolik bylo možné.
"Byl – proti." Malfoy skoro nesrozumitelně mumlal, jak mu Harry upravoval pokrývku.- "když zůstanu ště další den."
Harry se slabě usmál. "Ani ne." Řekl. "Měl bys zůstat, dokud ti nebude líp."
"Hm, dokud mi nebude líp." Souhlasil Malfoy a opět usnul.
Harry si běžel udělat něco k obědu, a spěchal zpátky na universitu.
........................................................................................................................
Následující dva dny byly skoro stejné, jako ten první. Malfoy spal v Harryho posteli, zatím co Harry zůstával na pohovce. Harry Malfoye krmil, pomáhal mu do koupelny a také ho umyl. Musel to udělat na posteli, protože Harryho byt neměl vanu a Malfoy nemohl ve sprše stát. Přesto Malfoy ani trochu nevypadal, že by se uzdravoval. Naopak jeho horečka se opět slabě zvýšila a dokázal zůstat vzhůru jen párkrát na malou chvíli.
"Chceš, abych zase přivedl Hermionu?" zeptal se Harry třetí ráno, když naléval Malfoyovi vodu do úst.
"Ne." Řekl Malfoy potom co polkl. "Nemůže ni- dělat."
Harry se dál neptal, nakonec záleželo jen na Malfoyovi, jestli chtěl dostat profesionální pomoc nebo ne. Protože řekl ne, Harry si mohl jen sednout a celou situaci sledovat.
---
Ale čtvrtý den ráno Harry jako obvykle strčil Malfoyovi do úst teploměr a očekával, že jeho teplota bude někde okolo třiceti devíti. Když mu ho ale vyndal, ukazoval třicet osm jedna – to bylo zlepšení od předešlé noci. Dobře se na Malfoye podíval a usoudil, že blondýn vypadá lépe. Stíny pod očima byly méně zřetelné než předtím a oči neměl tak zamlžené.
"Já vím, že jsem neodolatelný, ale můžeš na mě přestat zírat." Řekl Malfoy a to Harryho ujistilo, že je mu opravdu lépe.
---
Přesto, i když horečka ustupovala, oba mladíci si začali uvědomovat, jak moc Malfoy stále potřebuje asistenci. Poprvé, když měl Harry nakrmit Malfoye potom co se začal cítit lépe, to dopadlo katastrofálně. Když byl Malfoy nemocný, prostě akceptoval to, že ho Harry krmil. Nyní proti tomu začal silně protestovat.
"To ani náhodou. Nebudeš mě krmit jako nějaký malý dítě." Odsekl, když večer čtvrtého dne Harry vešel do pokoje s Malfoyovou večeří na tácu: mačkané brambory, maso s kousky mrkve, okurky a kapkou Hermionina lektvaru na Malfoyova záda.
"Malfoyi nemůžeš zvednout ruce víc než jen o centimetr – jak se u Merlina chceš najíst sám?" povzdechl si hluboce Harry. Po třech dnech s nemocným a snadno zvládnutelným Malfoyem, tenhle návrat starého arogantního neřáda, kterého Harry znal, byl velmi nevítaný.
"Prostě mě krmit nebudeš!" řekl Malfoy, který se choval jako tříleté dítě v těle dospělého. Tak se to Harrymu celé jevilo. Malfoy se jen díval a Harry mu přímý pohled oplácel.
---
"Fajn."- řekl nakonec Harry a postavil tác vedle postele, kam by Malfoy neměl problém dosáhnout, kdyby se mohl hýbat. "Až přestaneš s tím chováním rozmazleného spratka, můžeš mě zavolat a já možná přijdu."
Malfoyův pohled ho pronásledoval na odchodu z pokoje.
O dvě hodiny později, dlouho potom Harry dokončil svou vlastní večeři a díval se na dokument v televizi a zároveň dělal domácí úkol. Stále ještě nešel Malfoye zkontrolovat, i když věděl, že on ho nikdy nezavolá. Požádat o pomoc bylo příliš velkou ranou Malfoyovu egu. Nakonec si Harry povzdechl a vstal od své knihy. Reportér mluvil o starobylém paláci na Krétě, Knossosu. Lidé, kteří tam před čtyřmi tisíci lety žili, věděli jak vyrábět keramiku, silnou pouze jako skořápka vajíčka. V dnešní době, ale tak tenkou keramiku jako dokázali dělat tenkrát, vyrobit neuměli.
Mafloy zíral do stěny, jeho bouřkově šedé oči se na ní rozzlobeně upíraly. Vedle stál podnos s jídlem, samozřejmě stále plný.
---
"Nemáš hlad, Malfoyi?" zeptal se Harry neschopný dál mlčet.
Malfoy neodpověděl. Harry viděl, jak se žíla na jeho spánku zachvěla, tohle znamení řeklo Harrymu naprosto jasně, jak to v Malfoyovi vře. Pohnul slabě očima a vypadal, jako by chtěl zkřížit ruce přes prsa, kdyby mohl. Malfoyův hněv byl pochopitelný. Harry si, ale nemohl pomoct, myslel si, že je to jen jeho vlastní chyba.
Protože Malfoy odmítl odpovědět, Harry prostě zvedl tác ze stolku u postele a odešel. Za minutu se vrátil s ohřátým jídlem v mikrovlnce. Postavil tác zpět na nízký stolek a sedl si vedle Malfoye. Bez dalšího slova vzal do jedné ruky talíř a do druhé vidličku, a Malfoye nakrmil, tak jak měl v úmyslu před dvěma hodinami. Malfoy neřekl ani slovo, snědl jídlo bez jediného pohledu na Harryho. Když byl talíř prázdný, Harry přidržel Malfoyovi u úst vodu, aby se mohl napít. Ten nepřestal upírat oči stále na protější stěnu, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. Konečně byla večeře u konce a Harry opustil pokoj. Stále beze slova z jedné, nebo druhé strany.
---
A tak to pokračovalo.
Po incidentu s večeří spolu vůbec nemluvili. Ze začátku si Harry nad Malfoyovou nemluvností povzdechl. Připisoval ji vzteku a ponížení z incidentu s krmením a tak to i vypadalo. Harry neměl důvod si myslet něco jiného. Takže oba zapadli do mlčenlivé rutiny.
Harry ráno vzbudil Malfoye poté co se sám nasnídal. Nakrmil Malfoye, pak ho vzal do koupelny, kde mu vyčistil zuby. Svou potřebu už vykonal Malfoy sám, potom co mu Harry pomohl dovnitř a rozepnul mu kalhoty. Harry se už nečervenal, když Malfoyovi kalhoty rozepínal a stahoval. Ani neodvracel zrak jako poprvé, když mu pomáhal do sprchy. Umístili do sprchy židli. Harry tam Malfoye donesl a svlékl ho do spodního prádla. Nechával mu ho, protože cítil, že Malfoy by měl rád alespoň nějaké zbylé soukromí, i potom co mu Harry pomáhal na toaletě.
"Dobrá řekni mi, jestli to není moc horký nebo studený." Řekl Harry jako by mluvil k dítěti, ačkoliv věděl, že mu Malfoy neodpoví. Byl to už týden a půl od té doby, co tu s Harrym bydlel a nepronesl ani slovo nebo zvuk od čtvrtého dne.
---
Harry upravil vodu tak, jak doufal, že bude mít správnou teplotu a nechal jí, aby namočila Malfoyovi vlasy a tělo. Nyní se od pátého dne pravidelně koupal, po tom co Harry přišel na nápad, dát do sprchy židli, aby Malfoy nemusel stát.
Harry mu umyl šamponem vlasy a tělo. To všechno zatímco Malfoy jen zíral na stěnu před ním nejasnýma očima. Stejně probíhalo všechno od té doby, co se Harry vrátil před týdnem do ložnice a nakrmil ho.
Harry začal teď přemýšlet, jestli mlčení nemá jiný důvod. Malfoyovy oči nebyly nikdy předtím tak nejasné a jeho chování tak odevzdané a lhostejné k okolnímu světu. Harry přemýšlel víc a víc, až ho nakonec napadlo, že by to mohla být sebeobrana, nebo možná pud sebezáchovy, místo hněvu a ponížení.
Opravdu doufal, že to je něco tak jednoduchého, raději tohle, než nějaká nemoc, která potřebuje léčbu. Samozřejmě přemýšlel, jestli by neměl vzít Malfoye k Hermioně, ale pak si řekl, že vlastně nic tak hrozného Malfoyovi není kromě faktu, že je naprosto apatický. Nebyl nemocný. Považovat tu apatii za sebeobranu bylo jednoduché a dávalo to smysl.
---
V nemocnici se Malfoy setkával jen s cizinci, sestrami a doktory neznámých tváří a jmen, kteří se o něj starali, jak nejlépe dovedli, ale nebyli nikdy osobní. Dávali mu také mudlovské léky, o kterých Harry věděl, že pro Malfoye představovaly jed. Dávali mu je několik posledních dní, proto byl nemocný ještě nějakou dobu potom co ho Hermiona uzdravila. Bylo to jako u osoby závislé na cigaretách – když přestane, nikotin v ní stále zůstane a trvá dlouho, než se dostane pryč. Takže byl nemocný další čtyři dny.
Během těch čtyř dní v Harryho bytě byl stále v bezvědomí. Jako dítě, které potřebuje neustálou pozornost. Když mu horečka opět stoupla, potřeboval pomoc se vším, co dělal i se základními věcmi jako třeba umytí rukou nebo pití vody.
Když horečka ustoupila, potřeba neustálé pozornosti zmizela, ale Malfoyova potřeba pomoci ne. Ačkoliv kouzlo pomalu ustupovalo a uvolňovalo ho z držení – mohl teď zvednout ruce tři palce nad klín a slabě otočit hlavou – Malfoy stále potřeboval péči. Potřeba péče ale byla ve skutečnosti menší než v nemocnici. Takže problém nebyl pouze v potřebě pomoci, ale hodně také záleželo na skutečnosti, že ten kdo se o něj staral, byl někdo, koho znal. A ten někdo byl Harry Potter.
---
Draco Malfoy nikdy nikomu neukazoval svou slabost a ze všeho nejméně svým nepřátelům.
Harry si povzdechl a osušil ho.
Malfoy už nevypadal jako hráč famfrpálu, kterého Harry znal ze školy. Po měsíci a půl na nemocničním lůžku, mu většina svalů zmizela a zanechala ho hubeného a slabého. Kůži měl bledou jako vždy kromě, místa jak si Harry všiml, na Malfoyově kříži. Tam byla kůže rudá, horká a celé místo lehce nateklé.
"Proleženiny." Zamumlal si pro sebe Harry a udělal si v duchu poznámku, že musí uhladit prostěradlo tak, aby se místo dál neodíralo. Četl o nich všechno, o tom jak se mohly zhoršit a zničit kůži pokud se postižené místo neléčilo. Malfoy nereagoval, když mu Harry roztíral na kříži chladivou mast. Stejně jako nereagoval, když mu Harry oblékal svoje pyžamo dřív, než ho zvedl a odnesl zpět do ložnice. Položil ho a přikryl.
"Tak Malfoyi jak dlouho hodláš být zticha?" zeptal se Harry. Mluvil na něho, jako by očekával, že Malfoy každou chvíli odpoví. "Je to vážně hezký, samozřejmě, když jsi konečně zticha, ale na druhou stranu, no .... Mimo to, myslel jsem, že tady nechceš zůstat. Řekli jsme jen jednu noc, ne? A už jsou to skoro dva týdny."
---
Malfoy neodpovídal, jen tiše ležel na posteli a koukal na protější stěnu. Harry přemýšlel, jestli tu stěnu vůbec vidí, a nebo vidí něco úplně jiného. Povzdechl si a natáhl ruku, aby odsunul vlhký pramen vlasů z Malfoyova obličeje. Pozoroval Malfoyovu bezvýraznou tvář ještě pár chvil a pak s povzdechem opustil pokoj. Byl unavený. Sedl si v obývacím pokoji a pokusil se dělat domácí úkol.
..................................................................................................................
Začalo to být neuvěřitelně těžké bránit Myře a Dariovi ve snaze navštívit ho. Byli zvyklí přicházet a odcházet jak chtěli, zvláště Darius. Proto když viděli Harryho na universitě zdravého a v pořádku jen unaveného, nechápali, proč nemohou z ničeho nic přijít k němu domů stejně jako dřív.
"Víš," řekla Myra s podezíravým pohledem. "Nikdy předtím ses o své studium tolik nestaral."
Harry jí totiž pověděl, že má příliš úkolů, a proto se nemůže věnovat návštěvám.
"Já vím, ale, no víš, blíží se konec semestru a já chci mít pro jednou dobré výsledky." Řekl Harry, ačkoliv to znělo hloupě i jeho vlastním uším. Do konce semestru zbývaly tři měsíce. Zastrčil si ruce do kapes a pokračoval v chůzi dolů chodbou.
---
"Co schováváš?" zeptala se Myra. " Protože něco v tom musí být."
Darius se uculil. "Možná je to ten starý přítel ze školy."
Harry zaťal pěsti, až mu zbělely klouby, ale dokázal nedát najevo to, jak blízko se Darius trefil.
"Ale nebuď hloupej." Řekla Myra. "Pokud by se Harry rozhodl, že si vezme spolubydlícího, řekl by nám o tom. Že ano Harry?"
"Um, no jasně." Odpověděl a vyhnul se Myřinu pohledu. To ale samozřejmě zvýšilo její podezření.
"Že ano, Harry?"
"Řekl jsem ano."- znovu opakoval Harry. Jeho přátelé obvykle nebyli tak podezíraví - samozřejmě Harry na druhou stranu dřív neschovával ve svém bytě paralyzovaného nepřítele ze školy. Přesto, Myra s Dariem by se takhle chovat nemuseli.
---
Harry byl rád, když konečně došel do třídy a řekl svým přátelům chladné naschle. Doufal, že jeho dva přátelé pochopí narážku a přestanou se vyptávat. Myra si vyměnila pohled s Dariem, který pokrčil rameny, ale opravdu se už dál nevyptávali a pokračovali do své třídy.
........................................................................................................................
Později to úterní odpoledne Harry zašel do své oblíbené kavárny, Espresso House. Sedl si a popíjel late. Vyndal si k tomu učebnici z batohu a začal si číst. Nechtěl tu zůstat dlouho, Malfoy byl sám doma a oba budou potřebovat večeři. Ale Harry se stále nemohl donutit k odchodu domů. Potřeboval se trochu učit a vypadalo to, že toho poslední dobou doma není schopný. Malfoy sice nevydal ani hlásku, ale Harry si nějak uvědomoval celou dobu jeho přítomnost a to ho rušilo. To ticho kolem bylo nesnesitelné a mělo negativní vliv na jeho schopnost soustředění. Proto se rozhodl dát si oddech a po škole zajít do kavárny.
---
Jen co si sedl, přišla k němu Mona.
"Dobrý den pane Evansi."
"Ahoj Mono," odpověděl slušně Harry, ale přál si, aby odešla.
Utírala stoly a dávala použité nádobí do zeleného kontejneru. "Jak se dnes máte?"
"Dobře a ty?" slušná, nezávazná konverzace, která neměla žádný smysl, jak Harry věděl. Chtěl, aby zmizela a on se mohl začíst do knihy a vychutnat si v klidu svou kávu.
"Já jsem v pohodě." Řekla. "Ale když je počasí tak hezké jako dnes, je tu víc lidí nežli když prší. Pak tu mám moc práce."
"Aha." Řekl Harry a nebyl si jistý co na to má říct. Usrkl si kávy.
"Ale je to práce."- Pokračovala Mona a vůbec si nevšimla, že ho to ani v nejmenším nezajímá. "A já potřebuju peníze. Dobré zaměstnání za slušný peníze je dnes vzácností. Ačkoliv si myslím, že vy o tom nemůžete ani nic vědět, že jo, pane Evansi."
---
Slabě se nad tou myšlenkou zahihňala, a Harry přemýšlel, jestli se i začervená. Nezačervenala, ale usmála se na něj způsobem, o kterém si pravděpodobně myslela, že je roztomilý. Harry uviděl slabou linku rovných, ale zažloutlých zubů, důkaz kouření. Její dech to prozrazoval také, stejně jako vždy od té doby, co jí potkal poprvé.
"No." Řekl Harry. "Jsem rád, že nemusím takhle pracovat. Mám štěstí."
Zahihňala se zase, jako by řekl velkou legraci. Harry se cítil každou další minutou nepříjemněji a zoufale si přál, aby odešla.
"Ano to máte, ale vy si to zasloužíte." Řekla a zamrkala na něj.
---
"Zasloužíš si to Harry. Opravdu nevím, co bych si bez tede počala."
---
Harry vypil zbytek kafe a zakuckal se, jak ho špatně spolkl. Nemyslel na Ginny několik let.
"Musím jít." Řekl, dal knihu zpět do batohu, aniž by jí četl a utekl z kavárny dřív, než Mona stačila zareagovat. Cítil, že udělal něco neslušného, ale když si porovnal Malfoyovo ticho a tlachání Mony, dával přednost Malfoyovi.
Když Harry dorazil domů Malfoy ležel na pohovce. Odložil své věci a šel do kuchyně uvařit těstoviny a kuře k večeři. Jak bylo zvykem, nakrmil Malfoye tam kde ležel - v polosedě na pohovce. Začal v tom za ty dva poslední týdny získávat praxi – ne, že by to bylo těžké, ale přesto byla to podivná zkušenost, krmit jiného dospělého muže.
Telefon zazvonil ve chvíli, kdy Harry skoro dokončil Malfoyovo krmení. Postavil talíř na stranu a šel zvednout telefon, umístěný v kuchyni na stole.
---
"Halo?"
"Ahoj drahoušku. To jsem já Pally."
"Oh, ahoj." Řekl Harry a usmál se, když slyšel hlas své agentky. Slečna Palesa Devonová, dávala přednost jednoduchému pojmenování – Pally. Harry jí znal už skoro pět let.
"Zlato, omlouvám se, pokud to bude znít neslušně, ale volám ti pracovně, víš." Oznámila hned na začátku.
Harry si povzdechl. "Ano já vím nová kniha."
"Jak to jde?"
"No obávám se, že ne moc dobře." Přiznal Harry. "Já jsem – trochu zaneprázdněn."
"Máš nějak unavený hlas, Harry, je všechno v pořádku?" Pally se o něj vždycky obávala, ode dne, kdy ho poprvé viděla. Seděl tehdy před mudlovským obchodem s oblečením.
---
"Jeden můj starý přítel měl před pár týdny vážnou nehodu,"- svěřil se Harry Pally. "Je ochrnutý od pasu dolů a - no, teď se mnou bydlí."
"Můj bože." Řekla Pally a Harry přímo z jejího hlasu slyšel, že se mračí. "Bude v pořádku?"
"Já nevím. Doktoři nevědí a jedna z mých známých, která studuje medicínu, to také netuší. To se všechno ukáže až časem." Harry věděl, že to zní poraženecky a více unaveně než se cítil, ale věděl také, že Pally pokaždé chce, aby jí řekl všechno, pokud ho něco trápí. Nechtěl o tom mluvit se svými přáteli. Mohli by se chtít do toho okamžitě zapojit – a oni už byli zapojeni do jeho života příliš. Pally na druhou stranu byla jeho agentka a stará přítelkyně, ale nevídala ho tak často a neměla žádný přímý kontakt s jeho každodenním životem. Šlo to jen těžko vysvětlit, ale svěřit se vším Pally bylo lehčí, nežli vyprávět o tom svým přátelům. Bylo to bezpečné.
"Kdy si říkal, že se to stalo?"- zeptala se.
"Um – před pěti týdny."- odpověděl Harry
"Zlato, to ses měl ozvat!"- řekla Pally. "Tak jak jsi daleko? Společnost očekává tvou příští knihu za tři měsíce – a hrubou kopii chtějí za dva týdny."
"Za dva týdny?"- opakoval hloupě Harry i když věděl, že to bylo dohodnuté datum.
---
Pally se s obavou vyptávala dál "Harry co se děje? Nikdy jsi s psaním problémy neměl. Teď najednou nemůžeš psát?"
"Spisovatelský blok, předpokládám."- Zamumlal Harry.
"Harry nebuď takový, rozebírání všeho tě nikam nedovede."- Pokárala ho.
"No konečně to zní jako ty." Škádlil jí Harry. "Stále máš problémy s angličtinou?"
"Můžu tě porazit v jakékoliv soutěži v anglickém jazyce, jakou si vymyslíš." Řekla stylem, jako by se na něj dívala z vrchu s pozvednutým obočím.
"Jo jo já vím." Odpověděl Harry a trochu se smál.
"Tak teď se vrať zpátky k počítači a napiš další skvělou knihu, která mě donutí - a se mnou zbytek světa – žadonit o další, až si jí přečteme."
"Ano madam." Řekl Harry a zasalutoval, i když ho nemohla vidět.
Když zavěsil, měl na tváři úšklebek. Bylo to zvláštní, ale bylo skvělé zase se smát. Cítil se šťastnější, tak jak se necítil už dlouhou dobu. Vrátil se do obývacího pokoje a pokračoval s krmením Malfoye dokud do něho nedostal celou večeři, dřív než se posadil a najedl se on sám.
-
-
----------------------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 05 | bara1982 | 03. 08. 2010 - 00:50 |
| RE: Hloubky zimy 05 | bacil | 03. 08. 2010 - 19:50 |
| RE: Hloubky zimy 05 | nade | 05. 08. 2010 - 17:51 |