Invocare 019

Středa 20 květen - pátek, 22. května 1998
 

 

Několik následujících večerů proběhlo bez incidentu a to Severuse zmátlo. Nápad věnovat se lektvarům byl velkou chybou i přesto, že čas strávený v tunelu nebyl promarněný. Severus si uvědomil, jak rychle přešel z naprostého klidu k nekontrolovatelnému vzplanutí temperamentu.

Samozřejmě neměl v úmyslu, tisknout mladíka ke zdi a znásilňovat jeho ústa. Hlavně proto,

že tam v tmavé chodbě si plně uvědomoval předčasnost takového intimního kontaktu. Je pravděpodobné, že Harry bude potřebovat více polibků za použití Sensatus. Tak či onak, mladý

muž si musí uvědomit, že mu skutečně mohou přinášet potěšení.
Sensatus se opravdu stalo užitečným prostředkem k uvolnění, když došlo na laskání pružné, opálené šíje. Harry teď ani nežádal pokaždé o použití tohoto kouzla, když ho Severus přitáhl k sobě na pohovku u krbu a začal jemně olizovat jeho zátylek a okusovat ušní boltce. Samozřejmě, nedokázal reagovat jako po Sensatusu, protože věděl, že tím kdo mu to provádí, je Snape. Ale časem, si Harry zvykne na jejich důvěrnosti, a bude je vítat, nejen pasivně snášet. Za nějakou dobu se mu při prvním Severusově dotyku zrychlí dech rozkoší, a přestane se koncentrovat na hluboké dýchání.
Ve zbývajících dnech v týdnu se Severus omezil na už dosažený stupeň důvěrností, aby se Harry cítil v jeho společnosti naprosto svobodně. Znamenalo to zdlouhavé masáže před krbem, protože mladík si musel zvyknout na Severusovy doteky na svých holých zádech a hrudníku. Opět líbání, jen ne na rty. Večer co večer Severus k sobě Harryho tisknul, líbal ho na krk a ústy mu přejížděl po zádech a ramenou. Snape měl pocit, že čím víc mladé tělo začínalo odpovídat na něžné mazlení, tím víc se Harry na povrchu schovával za hradbu zdrženlivosti. Cítil ruce, které ho pevně svíraly kolem pasu nebo boků jak kloužou vzhůru po svalnatém hrudníku a lehce dráždí malé bradavky, ale mladík sice neodporoval, ale také ani jednou nereagoval.

 

Dokonce ani v pátek večer, kdy přešli ke skutečné intimitě. Severus si Harryho obrátil tváří v tvář a podíval se mu přímo do očí, rozmazával přitom balzám po jeho těle v pomalých, malých kruzích. Harry zavřel oči. Když Severus přikázal, znovu je otevřel, ale jeho pohled vypadal prázdně a nejistě. Zíral za Snapea na gobelín. Na ten samý, ke kterému byl přitisknutý při vášnivém polibku... Jakmile si Severus na to vzpomněl, okamžitě se k němu vrátila hlodavá, nesnesitelná touha. Pouze s velkým úsilím se mu podařilo odolat pokušení, překotit mladíka na kobereček u krbu a zasypat ho polibky. Tentokrát by to udělal správně, horké a dravé polibky, až by tyto zelené oči vybuchly vášní,.

..
Ale Severus si byl vědom, že se nic se z toho nesmí stát vzhledem k tomu, že v té době necítil Harry touhu, ale jen šok. Tehdy v té chodbě podobné tunelu, když spolu mluvili a dotkli se navzájem, si Severus uvědomil pravdu. Harry nebyl připraven, a on musí počkat, ale čekání nemělo příliš dobrý vliv na jeho temperament. Na konci vybuchl, kvůli něčemu zcela neškodnému - zapomenuté učebnici v laboratoři. Hloupá chyba, která dala věci do pohybu, ale najednou se zdálo docela přijatelné ukrást polibek, který Harry nechtěl dát. Hmmm, chlapec byl stejně chutný jako Severově fantazii. Příchuť citronu a skořice v jeho dechu, teplé a pružné rty, tělo, které tak dokonale zapadá do jeho vlastních křivek...
 

Další večer po tom s nádherným polibkem, se Severus navečeřel a vrátil se do kabinetu. Celou hodinu neklidě přecházel po místnosti, přesvědčujíc se, že není nervózní. Ne, samozřejmě, on ne. Jen si nebyl jistý jak postupovat dál po událostech z předchozího dne. V hlavě si přehrával různé scénáře, jeden po druhém, tak dlouho, že když se vrátil do svých pokojů, Harry už tam byl.
Tentokrát to byl Harry, kdo určil další dění. Mladý muž stál opřený v kuchyni, kousek od jeho ruky se povalovala hromádka malých šedých semen. Harry rozlupoval semena a slupky plival do ubrousku, který měl ve volné ruce. Osvětlovalo ho jen lumos z jeho hůlky, kterou si svítil na knihu, ležící před ním. Nechutná podívaná. No, alespoň na torza semen. Zbytek byl docela atraktivní, a Severus s potěšením konstatoval, že Harry nemá vestu a kravatu.
 

Když Severus vešel, Harry zvedl hlavu - jeho postoj byl uvolněný, ale napětí v očích prozradilo mnohé. Mladík se zřejmě rozhodl předstírat, že se nic nestalo, a Severus mu za to byl vděčný.
"Chovám se jako doma, Severusi" pokrčil rameny, v reakci na jeho rozpačitý pohled a pokračoval ve čtení. Hůlku při tom používal jako ukazovátko a osvětloval si s ní stránku, kterou četl. Světlo, které dopadalo na text, vytvářelo zvláštní efekt.
Severus věděl, že mladý muž potřebuje brýle, ale jeho zrak nemohl být slabý, aby si musel svítit? Byl přeci chytač a po všech těch zápasech Severus věděl, že dobrý chytač. Na konec si musel přiznat, že Harry patřil k nejlepším chytačům.

"Máš dojem, že je tu tma?" Zeptal se, a Harry se na něho zmateně podíval.
"Je to místo zvýrazňovače" vysvětlil mladý muž, a předvedl, že dokáže, aby špička jeho hůlky zářila růžovým světlem. "Pomáhá mi to soustředit se při čtení, i když to za sebou nezanechává stopy.
"Zvýrazňovač?" opakoval Severus.
"No, je to něco jako mudlovské pero" Harry vysvětlil. "Eee... pero je něco jako brk.."
"Vím co je pero. Děkuji" mávl rukou Severus. Byl zvědavý, kde Harry se naučil toto kouzlo. Studenti jen zřídka používali kouzlo, o kterém by neslyšel, vlastně Severus neviděl žádného studenta, že by ho kdy použil. Na druhou stranu si nedokázal představit, kdo by mohl potřebovat růžové Lumos? Připojíš se ke mně v obývacím pokoji, až dojíš svá .... semena?" Snažil se zachovat dekorum, jen silou vůle se udržel, aby neřekl "mudlovský hnus".
"Ano, samozřejmě" - Harry kývnul a dál svítil na stránky svým růžovým světlem. Držel knihu a celý jeho postoj vypadal uvolněný. Severus stejně velmi dobře věděl, že toto chování je hrané, ale když to vyhovuje Harrymu, tak s tím nehodlal nic dělat.

Středa, čtvrtek, pátek... Harry se choval tak, jako kdyby neexistoval žádný polibek. Bylo zřejmé, že se snaží poslouchat všechna varování získaná ve snu. Učil se, co mu Severus uložil - i když méně je někdy více a nebyl důvod vracet se znovu k vaření lektvarů. Fyzický kontakt byl důležitější. Nyní, Harry sundával košili, bez námitek, a poslušně se obracel zády, aby umožnil muži, líbat ho a hladit prakticky na všech odhalených místech pokožky. Někdy to trvalo hodiny, bez použití kouzla Sensatus. Ale i když se oblékl, nikdy neopustil sklepení bez Severusova dovolení.

To všechno začalo Severusovi připadat, jako zlé znamení. Bylo zřejmé, že dosažení takové rezignace, v tak krátkém čase, nemůže být zcela v pořádku. Samozřejmě, Severus udělal vše pro její prohloubení. Nevyvíjel příliš velký tlak na Harryho, ale začal chápat, že tu nepůsobí jen jeho prozíravost. Situace Severuse trápila, protože jestli Harry potlačil své instinkty do takové míry, násilně spoutal své emoce, může to celé prasknout v neočekávané chvíli ve velkém výbuchu.
Například během obřadu, jehož nejdůležitější požadavek je dobrovolná poslušnost.
Na konci pátečního večera Severus rukou pokynul na Harryho komín učebnic a tiše připomněl, aby je příští den nenosil. Harry přikývl:

"Ano, Severusi" - a zůstal stát naprosto nehybný, což umožnilo mistru lektvarů položit ruku na jeho tvář. Chlapec nijak nezareagoval, byl nepřirozeně lhostejný jako by tam stál někdo jiný. Nepřítomně se díval na Severuse a zdálo se, že ho vůbec nevidí.
Severus se sice Harryho dotýkal a laskal jeho tělo, ale ten byl v duchu jinde.
Znepokojen mnohem víc než kdy dřív, Severus pokročil vpřed. Sklonil se a políbil Harryho jemně do koutku úst, stejně tak, jako tehdy v temné chodbě. Ten polibek tehdy vyvolal prudkou reakci, ale teď se Harry ani nehnul. Jen stál a mlčel, jeho dýchání se prohloubilo, v Severově známém rytmu a nechal se políbit. Dokonce ani když Severus zcela přikryl jeho suché rty a začal je dráždit svými ústy, vypadalo, že nemá potíže to ustát. Nepožádal o Sensatus, jen stál a držel. Severus si uvědomil, že kouzlo nepoužil od toho večera v tunelu, zatímco dříve ho Harry vyžadoval poměrně často.

Rozhodně se něco změnilo. Severus přerušil jemný polibek, a nechal Harryho jít. Po odchodu mladíka mistr lektvarů usedl do křesla a přemýšlel, co dělat dál.