Invocare 030

 

 

Když Harry nakonec vyšel z koupelny, Severus už napůl ležel. Opíral se o polštáře s pokrývkou volně přehozenou přes bedra.

Podle toho jak mladík vypadal, si zřejmě pokoušel vysušit mokré vlasy, ale Severus o tom přestal přemýšlet, jakmile si povšiml, že chlapec kulhá.

"Proč jsi neřekl, že ses zranil?"

Harry si přisedl na kraj postele a oběma rukama svíral ručník, ještě stále otočený kolem boků.

"Ale,... nic strašného. Jenom podvrknutý kotník. To nic není."

Severus chvíli přemýšlel, nemá-li trvat na tom, že se podívá, ale pak tu myšlenku zavrhnul. Merlin mohl být svědkem, že Harry byl v posledních sedmi letech zraněný dost často, aby dokázal určit, jestli je tohle zranění vážné, nebo ne.

"Pak tedy vlez pod přikrývku."

Mladík uposlechl, potom aniž by čekal na příkaz, stáhnul ze sebe ručník a velmi opatrně ulehnul na kraj postele. Severus veškeré opatrnosti udělal rázný konec, když rozhodným gestem položil chlapci dlaň na hruď a přitáhl si ho k sobě.

Harry náhle celým tělem vnímal cizí kůži. Jeho vlastní záda, ještě rozehřátá a vlhká ze sprchy, se ocitla přitištěná k mužské hrudi.

"Pro tvou informovanost, víš, že většina čarodějů kromě ručníku používá k osušení kouzla?" poznamenal Severus. Záměrně volil trochu škádlivý tón, protože chtěl, aby se napjatý mladík uvolnil. Samozřejmě slova nepomohla. Lektvarista položil dlaň na Harryho bok a pevnými, kruhovými pohyby začal masírovat svaly.

Prohlásit, že mladík dobře vypadá, bylo velmi slabým vyjádřením, které zdaleka nic nevypovídalo. Harry byl štíhlý a svalnatý s ideálními proporcemi klasické sochy.

Ano, jako teplá živoucí socha se zářícíma zelenýma očima...

"Vždyť jsem říkal, že mám vlasy po vysoušecích čarách příliš rozježené." zamumlal Harry, zatímco se neklidně vrtěl pod Severusovým laskáním, ačkoliv se mu nijak nesnažil vyhnout.

Lektvarista stěží zahnal myšlenku na nahého mladíka, stojícího před ním bez možnosti něco skrýt.

"Když ti tak vadí rozježené vlasy, proč si je nenecháš narůst?"

"Jsou už stejně dost dlouhé. Nechci nakonec vypadat jako holka."

 

A najednou se Severusovi v hlavě rozsvítilo. Najednou mu to došlo. Proč už to dávno nepochopil? Samozřejmě to všechno věděl, ale skutečný význam těch informací mu unikal. Teprve teď mu bylo všechno jasné.

Harry vyrůstal mezi mudly. A to znamenalo daleko víc, než jen netušit, že skřítkovské sklo je nerozbitné. Výchova rozhodně musela ovlivnit jeho pohled na svět a celkový způsob myšlení. Zřejmě mudlovská výchova byla zakořeněna tak hluboko v jeho osobnosti, chování a hlavně v podvědomí, že škody které způsobila, nedokázalo odstranit ani sedm let života v magickém světě.

"Můžeš mi jmenovat alespoň jednoho dlouhovlasého čaroděje, který je podobný čarodějce, Harry?"

Mladík chvíli přemýšlel a pak zavrtěl hlavou.

"Přesto stále předpokládáš, že dlouhé vlasy dělají muže zženštilého?"

"Já nic nepředpokládám, jasné?" Podrážděně ze sebe vyrazil Harry. Severus byl překvapený, když najednou odstrčil jeho ruku pryč a přetočil se na záda. Zvykl si už tolik na Harryho poddajnost... Kromě toho, mladík teď ležel v pozici, ve které byl mnohem víc bezbranný a zranitelný, než předtím. I když samotný Harry si to očividně neuvědomoval.

"Prostě si nemyslím, že mi dlouhé vlasy sluší. Sice nevím proč... "

Zato Severus věděl. Ne, moc toho o mudlovských zvycích nevěděl, nezajímaly ho. Ale už dávno si povšiml, že chlapci, kteří pocházeli z mudlovských rodin a přijížděli do Bradavic, zřídka měli vlasy dlouhé alespoň po ramena. Dokonce i po letech, kdy se už přizpůsobili magickému světu a jeho hodnotám, nikdy neměli sklon nechat si dlouhé vlasy narůst.

Severus si náhle přál, aby mohl mladíkovi říct, že něco takového se nemůže nikdy stát - bez ohledu na to, jak dlouhé vlasy by měl. Několikrát už měl příležitost ocenit Harryho postavu - nejprve v šatech a potom i bez nich. Teď, když uviděl to mladé, pružné tělo v plné kráse... věděl, že naprosto předčilo veškerá jeho očekávání, která cítil od první společné soboty.

Harry Potter byl nádherným, mladým mužem ve skutečném smyslu toho slova.

A pokud chlapcova hlava byla plná zvláštních předsudků, Severus se domníval, že z nich může vinit pouze mudly u kterých chlapec vyrůstal.

Merline, na co Albus myslel, když ponechal dítě v rukou lidí, kteří mu zakazovali magii. Lidí, kteří mu vštěpovali své omezené názory, místo těch uložených v něm už při narození. A jak ho oni mohli vůbec něco naučit?

Severus to určitě nevěděl, ale rozhodl se okamžitě všechno zjistit.

"Harry,... Mohl bys označit svou mudlovskou rodinu, jako konzervativní?"

Zdálo se, že dotaz u Harryho vyvolal podráždění.

"Jednu chvíli mluvíme o mých rozježených vlasech a vzápětí se ptáš na Dursleyovy? Aha chápu. Brumbál ti řekl, jak tetu, když jsem byl malý, rozčilovaly moje rychle rostoucí vlasy.

Severus nechtěl věnovat pozornost mladíkovu předpokladu, že jeho otázka má jakousi spojitost s ředitelem.

"Ne, já si pouze uvědomuji, že tvůj pohled na spoustu věcí se nepochybně zformoval v ranném dětství. Takže. Nazval bys své příbuzné typickými mudly?"

"Mladík se trochu rozzlobil.

"Mohu odmítnout odpovědět, nebo je to dovolené pouze když hrajeme tvou malou hru?"

Je nutné si zapamatovat, že diskuse o příbuzných je pro Harryho - choulostivé téma, podotkl si pro sebe v duchu Severus.

"Můžeš odmítnout."

"Dobře." odsekl Harry. "Protože si nejsem jistý, jestli pojmenování "typický " se k nim hodí. Ale to ty už dobře víš, že? Brumbál říkal, že jste spolu mluvili o nějakých detailech. Například přístěnek pod schody, nebo jak mě mořili hladem a... no, nevzpomínám si co ještě."

Ne, to je prostě nesnesitelné, ten stařík neustále zasahuje do cizích věcí... Severus div nezaskřípěl zubama.

"Kdy jsi viděl ředitele?."

"Dneska po obědě. Zavolal si mě."

"A?"

"Co - a?"

"Nabídl ti citrónový čaj? Nedělej hloupého! Chci vědět, o čem jste mluvili."

"To je moje soukromá věc, ale vzhledem k tomu, že nemám dovolené soukromí ani ve sprše..." Harry si odkašlal a už klidněji pokračoval.

"Většinou o ničem. Chvíli mluvil o kandidátech na učitele Obrany pro příští rok. Chtěl slyšet můj názor, tak jsem mu řekl, aby se pokusil najmout někoho, kdo by vydržel déle než rok. Potom skoro na konci se zeptal, jak jsme na tom my dva, a já mu řekl, že normálně. Potom se přiznal, že si dovolil mluvit s tebou o Dursleyových. A já... no, jestli chceš vědět, tak trochu jsem se neovládl."

"Trochu neovládl?" pochybovačně zopakoval Snape.

"Ty myslíš na to, co se stalo po Siriusově smrti." obvinil ho Harry. "Ne, tentokrát jsem mu pracovnu nezničil. Všechno co jsem udělal, bylo, že jsem ječel, dokud si Phineas Nigellus nezacpával uši. Řekl jsem mu - Brumbálovi, ne tomu portrétu, - že je manipulativní, nepříjemný člověk, který strká nos tam, kam nemá. Ale to bylo až potom, co mi řekl, že by nemluvil o Dursleyových, kdybych k tobě byl upřímný hned od začátku. To je asi tak všechno."

"Hmm, ano, umím si váš rozhovor představit."

"Spíš to byla hádka," povzdechl si Harry a ta vzpomínka mu ještě stále působila bolest. "Nenávidím, když se o mně drbe, víš? Když něco chceš vědět, tak se mě raději zeptej přímo."

Severus se rozhodl mu nepřipomínat, že se ptal a byl odmítnutý. Mnohem lepší bude pokračovat ve vyptávání.

"Ano, chápu. Samozřejmě tvoji příbuzní měli problémy s magií, ale co se týká ostatního, domníváš se, že ti vštípili typické mudlovské názory?"

"Severusi, oni byli tak omezení, že vyprávěli sousedům, že navštěvuji školu - polepšovnu pro nezvladatelné mladistvé s kriminálními sklony. Zdá se ti to typické?"

Severus byl ohromený, jak volně s ním Harry mluví. Pomyslel si, že tentokrát Albusovi zasahování vyčítat nebude.

"Předpokládám, že se hrozně styděli za tvou magii, a proto chtěli naočkovat pocit studu také tobě."

"Předpokládáš?" Harry se znovu neklidně zavrtěl, přestože se ho Severus nijak nedotýkal. Kroutil se na posteli, dokud neskončil s rukama založenýma pod hlavou. Lektvarista si nebyl jistý, co by měl přesně dělat. Proto se jen kousek odsunul a dal tak mladíkovi víc prostoru. Byl za to odměněný, protože jakmile se Harry cítil uvolněně, začal sám znovu mluvit.

"Jo, nenávist k magii řídila spoustu jejich činů. Ale to není to, co tě zajímá. Jejich názory? Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel."

"Harry," Severus počkal, dokud mladík neotočil hlavu a nepodíval se na něj. Na jednu stranu by dal přednost pokračování rozhovoru o Dursleyových a povzbuzení chlapcovy otevřenosti, protože dokonale chápal, že pouze tehdy až porozumí silám, které formovaly Harryho povahu, bude schopný porozumět jemu samotnému. A také bude lépe vědět, jak s ním zacházet. Ale nyní ho znepokojovala jiná myšlenka, daleko víc neodkladná.

Jenže nevěděl jak se do ní pustit.

Mylné předpoklady - pomyslel si a nenáviděl to pravdivé vědomí, že se ještě nedávno řídil naprosto a pouze podle nich. Měl být chytřejší a přemýšlet víc logicky. Vždyť samo vaření lektvarů vyžadovalo klidné jednání a sklon k analytickému myšlení. Severus byl zvyklý celé dny a dokonce i týdny udržovat tohle odpovídající rozpoložení.

Jenže v tom, co se týkalo Harryho, nikdy nedokázal zůstat klidný a používat logiku. To všechno počínaje tím dnem, kdy ho poprvé uviděl ve třídě a zapomenutá nenávist k Jamesovi znovu vzplála s dvojnásobnou silou.

Mistr lektvarů se v duchu zamračeně ušklíbl.

Ano, on to věděl. Samozřejmě si to uvědomoval svou racionálně uvažující částí mysli, tou částí, která přestávala existovat kdykoliv se ocitl ve vzdálenosti padesáti kroků od Harryho Pottera. Na druhou stranu - emocionálně - opět cítil bolest. Ten zraněný, rozzuřený mladík uvnitř, se díval na Harryho a neviděl nikoho jiného než Jamese - vždycky a znovu.

Ale teď s konečnou platností uviděl pravdu.

Ne, Harry Potter nebyl kopií svého otce, dokonce toho měli velmi málo společného. Vůbec nemohl být jako James. Harry v dětství nepoznal luxus, privilegia a zbožňování davu. Naopak.

Musel spát v přístěnku... nikdy ho nevzali sebou na nákupy... nazývali Bradavice školou pro mladistvé zločince, a především...

Severus byl vždycky přesvědčený o ohromné Potterově domýšlivosti - vždyť ještě jako dítě porazil Temného pána. Představoval si, jak ho po celá léta příbuzní vynášejí do nebes, rozmazlují ho a jsou hrdí, že vychovávají takový zázrak. Předpoklady - samé mylné předpoklady.

Harry se vůbec nevnímal stejným způsobem, jakým ho viděl kouzelnický svět. Celé dlouhé roky než dostal dopis z Bradavic, chlapec ani netušil, že je čaroděj. Veškeré to přemýšlení vrátilo Severuse zpět k otázkám, na které Harry možná stále neznal odpověď.

"Vzhledem k tvému nezvyklému dětství... totiž, nezvyklému v porovnání s obvyklými kouzelnickými měřítky..."

"Sotva jsem první kouzelník, který vyrostl mezi mudly..." přerušil Severuse Harry, posunul se výš a víc se posadil.

"Pokud je mi známo, jsi jediný kouzelník ze starobylého kouzelnického rodu vychovaný mudlama, který se učil v Bradavicích. Proto..."

"Starobylého kouzelnického rodu?" zamračil se udiveně Harry. "Jak starého?"

Severus se také posunul na posteli a posadil se blíž k Harrymu.

"Buď tak laskavý a přestaň mě konečně přerušovat. Rád bych dokončil otázku dřív, než ti bude devatenáct, jestli nemáš námitky."

Harry zvednul obočí a tiše čekal. Čím déle Severus váhal, tím výš se obočí zvedalo.

"Takže, vzhledem ke tvé nezvyklé výchově, jak už jsem říkal, mě napadlo, že můžeš být nevědomý v otázkách sexuálních vztahů, víc než jsem předpokládal. Proto jsem chtěl vědět, do jaké míry skutečně rozumíš a chápeš..."

"Promiň, že tě přerušuji." rázně se ozval mladík. "Ty jsi,... ehm... Severusi, ty se červenáš?"

"Nic podobného."

"Ale vypadá to."

"Jen se prostě snažím nepřivádět do rozpaků tebe!"

"Ah," zamyšleně povzdechl Harry. "Hmm, to je od tebe milé. Ale pokud uvážím, že když ses minule chtěl něco dozvědět, použil jsi nitrozpyt, bude možná lepší, když se rovnou zeptáš a já odpovím."

Možná tvůj nitrozpyt potřebuje zdokonalit, Severusi. Když tě poslouchám, vypadá to, že jsi nikdy nenahlížel do Harryho myšlenek... Ta výtka se ho nijak nedotkla, když ji Albus poprvé vyřknul, ale teď... teď ho přivedla do rozpaků. Jak se mohl tak dlouho probírat Harryho myslí a nepochopit mladíkovu povahu, neporozumět jí?

Protože jsem nechtěl rozumět, nechtěl jsem ho chápat. - zamračeně si přiznal Severus. Příliš jsem si zvykl na své iluze. Potřeboval jsem je, protože jsem chtěl věřit, že on je skutečný syn svého otce. Nikdy jsem neviděl jeho samotného, protože jsem se nikdy nesnažil ho uvidět. Dokonce ani potom, co začal přicházet sem dolů a připravovat se k ceremoniálu. Ani potom, když jsem mu začal říkat Harry a ne "Potter", ani tehdy jsem nepochopil, jaký skutečně je. Že je to někdo, kdo nejdřív myslí na ostatní, a teprve potom sám na sebe. Někdo ochotný plně se obětovat... vzdát se sám sebe...

Na rozdíl od Harryho... "

Severus se znovu vrátil ke své otázce. Možná bude nejlepší zeptat se přímo.

"Harry poslouchej mě. Když jsem psal synopsis, předpokládal jsem, že vedeš aktivní pohlavní život. Ale ty jsi velmi nevinný, přinejmenším v sexuálním smyslu a vzhledem ke tvé výchově... Chtěl bych vědět, jestli jsi dobře pochopil, co budeme muset spolu dělat.

Harry se zamračil.

"Myslíš během rituálu? No, ne úplně, protože mi nikdy nic neříkáš. Ale dost jsem si mohl domyslet. Říkal jsi, že budu muset před svědky zažít potěšení, ale nemusím vyvrcholit. Nicméně jsi naléhal, abych se naučil... eh... no, sám víš - končit s tebou, takže si myslím, že k tomu 17. má dojít. A ještě, svědci se nemusí zúčastnit rituální koupele - pochopil jsem, že v té vaně budeš se mnou a musíš mě dovést k... Ehm... k orgasmu."

Severus přikývnul.

"Ano, správně."

Harry se slabě usmál.

"Teď jsem si dokonce nebyl jistý, že budeš ochotný, to potvrdit. Ale... cítím se líp, když to vím, a nemusím hádat, takže - díky."

Severus se rozhodl raději vynechat odpověď typu "není, zač". Neudělal nic, zač by si zasloužil díky. Měl už před několika týdny Harrymu podrobně vysvětlit, co rituál od něj po sexuální stránce bude požadovat. Jenže Severus ten rozhovor stále odkládal. Místo něho si říkal, jak je pro mladíka důležité, aby se naučil podrobit se a poslušně ho následovat, ale teď pochopil nerozvážnost, vlastního jednání a své zbytečné výmluvy. Harry ho už dávno následoval, vlastně po celou dobu. Několikrát dokázal, jak pevně je odhodlaný podřídit se požadavkům ceremoniálu a tím pádem i samotnému Severusovi. Bylo zbytečné manipulovat s ním a hloupé domáhat se jeho povolnosti lstí.

A Severus jako dokonalý hlupák, to dokonce ani nezpozoroval.

Teď bylo pozdě, snažit se něco napravovat. Co se stalo - stalo se. Přesto naděje na odčinění vlastních chyb, mu ještě zůstala.

"Jestliže se cítíš líp, když znáš ten malý detail, tak bych možná měl vysvětlit další záležitosti."

Harry zvednul hlavu.

"Opravdu?"

"Během rituální koupele budeš muset vyvrcholit s mojí pomocí třikrát."

Mladík nervozně polknul.

"Třikrát?"

"Buď rád, že to není sedmkrát. Nebo dvanáctkrát." se skrytým úsměvem mu doporučil Snape. "Ty číslice také mají magický význam."

"Jo, já vím, ale..."

"To není tak mnoho. Snad jsi už někdy prožil dva orgasmy za večer, ne?"

Harryho tváře opět získaly sytou barvu, když zabručel:

"No ano, ale to bylo dávno. Teď jsem obyčejně hned po prvním dost ospalý a... "

"Hmm, v pořádku, bude-li potřeba, máme na to celou noc. V přestávkách si můžeš odpočinout v mé náruči... budeme spolu mluvit, dokud neucítíš, že jsi připravený pokračovat."

"Myslel jsem, že po podpisu smlouvy, nesmím mluvit dokud... Och, ano, dokud neodejdou svědci, rozumím. Znamená to tedy, že je nepozveš, aby sledovali rituál koupele, jak jsi předtím vyhrožoval?"

Severus dokázal netrhnout sebou nad otázkou.

Přesto se styděl za to, že použil zrovna takové výhrůžky, a ke všemu vůči mladíkovi, který neměl prakticky žádnou sexuální zkušenost.

"Ne, budeme sami."

Harry se zhluboka nadechnul, jakoby se vědomě pokoušel uvolnit, ale tón jeho hlasu prozrazoval nepokoj, když se zeptal:

"A to je všechno? Třikrát to, co jsme už dělali předtím, jen přitom budeme ve vodě a potom půjdeme spát? Nebo je v tom ještě něco? Totiž, já vím...ehm... jistě, ty nic neřekneš, ale já bych chtěl být připravený na to, co mě čeká. Uhm,...ty musíš během ceremoniálu také končit?"

"Ne. Ve skutečnosti lektvar, který vypiju to dokonce udělá nemožným. Podstata ceremoniálu zdaleka není v způsobení potěšení kouzelníku-pánovi, ale spočívá v něčem jiném."

Severus cítil podráždění, když na mladíkově tváři uviděl skutečnou úlevu, alespoň tentokrát věděl, co ji vyvolalo. Přesto dokázal ten pocit důkladně skrýt a pokračoval.

"Nicméně mé vlastní potěšení, nemůžeme ignorovat navěky. Do začátku tvých narozenin - bude lepší, jestliže se to odehraje dlouho před jejich příchodem - musíme očistit mojí magii od té, kterou do ní vložil Temný pán, aby mohla splynout s tvojí silou. Chápeš, jak přesně se ten přenos musí odehrát? Dá se to udělat pouze jedním způsobem."

Mladíkovi ztuhla ramena.

"Ale ano, to jsem pochopil. Bez starostí. Pokud vím, říkal jsi, že o násilí nemůže být řeč, ale v každém případě nesmím a nemůžu odmítnout, že? Vím, že se tomu nevyhnu."

"Chci si být jistý, že chápeš, o co půjde a co se bude dít." prohlásil Severus, který si předsevzal, že příště bude upřímný a vysvětlí všechno co možná nejpodrobněji. Rozhodl se, že to tak bude lepší. Pamatoval si, jak trýznivá je pro Harryho neznalost detailů a jak bolestně ji vnímá.

Jak se ukázalo, krajní mez otevřenosti už měla být dosažena mnohem dřív.

"Oh, já to chápu velmi dobře." procedil Harry a pokračoval div ne se skřípěním zubů. "Vždyť jsi hned první večer našich "cvičení" prohlásil, že nemusím pokládat muže za přitažlivé k tomu, abych dokázal roztáhnout nohy a nastavit zadek. Vysvětlil jsi všechno dokonale, Severusi."

Lektvarista zaťal zuby. Zapomněl už, že něco takového řekl, a jak strašně hrubá a krutá slova použil. Jak se mohl dopustit takového omylu?

"Chci si být jistý, že chápeš, o co půjde a co se bude dít." prohlásil Severus, který si předsevzal, že příště bude upřímný a vysvětlí chlapci všechno co možná nejpodrobněji. Rozhodl se, že to tak bude lepší. Pamatoval si, jak trýznivá je pro Harryho neznalost detailů a jak bolestně ji vnímá.

Jak se ukázalo, krajní mez otevřenosti už měla být dosažena mnohem dřív.

"Oh, já to chápu velmi dobře." procedil Harry a pokračoval div ne se skřípěním zubů. "Vždyť jsi hned první večer našich "cvičení" prohlásil, že nemusím pokládat muže za přitažlivé k tomu, abych dokázal roztáhnout nohy a nastavit zadek. Vysvětlil jsi všechno dokonale, Severusi."

Lektvarista zaťal zuby. Zapomněl už, že něco takového řekl, a jak strašně hrubá a krutá slova použil. Jak se mohl dopustit takového omylu?

 

Chtěl jsi ho šokovat, úslužně mu připomněla paměť. A nejen to, chtěl jsi ho zranit. Byl jsi celý bez sebe díky vnucenému břemeni a chlapcův zdánlivý románek s Hermionou Grangerovou tě o to víc rozzuřil. Vždyť jsi mu zakázal s ní mluvit, ale nebylo to kvůli tomu, abys skončil s jeho apatickou náměsíčností.

Severus rázně nařídil paměti zmlknout.

"Ta poznámka byla hrubá a já se omlouvám." vymáčkl nakonec ze sebe neochotně, což nebylo nic divného. Severus se málokdy omlouval a samozřejmě, nikdy studentům. Ačkoliv Harry Potter už jeho studentem nebyl. Za méně než týden ve skutečnosti přestane být studentem úplně.

"Věděl jsi předtím, než jsi za mnou přišel, co vlastně od tebe bude požadováno?

Harry si zkřížil ruce na hrudi a pokrčil rameny.

"Jaký je v tom rozdíl? Vím to teď."

Vzhledem k tomu, že se Severus před okamžikem přinutil omluvit, mladíkova lhostejná odpověď v něm spíš vyvolávala zlost. Ale lektvarista svou podrážděnost dokázal potlačit.

"Věděl jsi to?"

Harry se na něho hněvivě podíval, ale Severus ten pohled připsal na vrub rozpačitosti nad tématem jejich rozhovoru. Nicméně se chlapec uvolil odpovědět.

"Ano. Synopsis věnoval dost pozornosti tomu, jak je důležité, abych uspokojil veškeré tvé sexuální potřeby. Také se v něm říkalo, že budu ve svém těle muset přijmout tvoje semeno, a protože jsme oba muži... Není zapotřebí být genius, abych pochopil, o čem je řeč." povzdechl si Harry a zlostný pohled, který měl v očích, pohasl dřív, než se odvrátil.

"Podívej," pokračoval - "když už tak otevřeně mluvíme, myslím, že bych ti měl říci, že... ehm... No dobře, stejně to není žádné tajemství - zdaleka neumírám netrpělivostí a netoužím, aby sis mě co nejdřív vzal, ale potom, co jsem tě viděl ve sprše..."

"Ano?"

Mladík sevřel v rukách pokrývku tak silně, že mu zbělely prsty.

"Ksakru - do háje. Já nejsem žádný vyděšený panic, jasný? Nebo jestli jsem, tak ne kvůli tomu. Tím myslím: v životě jsem se musel vyrovnat s různými hroznými věcmi, takže si můžeš být jistý, že nepadnu do mdlob, nebo neuteču s křikem o pomoc, ale přesto se o tom musím zmínit..."

Severus přesunul prsty na Harryho bradu a jemně ho donutil otočit hlavu.

"Co se snažíš říct?"

Díky té otázce Harry znovu zrudnul.

"Ehmm... Viděl jsem tě. Nesnažil jsem se koukat, to vůbec ne, ale stalo se. Ve školních sprchách se nemůžeš nijak schovat před cizími pohledy. Nemysli si, že jsem slídil. Ale vím, jak normální kluk obvykle tam dole vypadá. No, dobře... musel jsem si všimnout, že tvoje rozměry jsou mírně řečeno - o hodně výš, než běžný průměr, rozumíš?"

Severusovi stačila chvilka k tomu, aby mu došel smysl řečeného a další, aby si ho spojil s Harryho pádem ve sprše. Mladík neuklouzl jen tak. Teprve teď to Severus chápal. Chlapec byl v šoku.

"Mluvíš o velikosti?"

"Jo, správně." Zabručel Harry a celé jeho tělo vyjadřovalo defensivu. "Poslyš, chápej mě správně, protože já nejsem nějaký hloupý mazánek, neschopný projít něčím takovým. To tak není. Opravdu ne. Nechám tě to do mě strčit. Dělej to třeba každý večer, jestliže to je nutné pro výměnu sil. Nemám strach z bolesti... Jenom doufám, že budeš mít po ruce nějaký hojivý lektvar - to je všechno, co jsem chtěl říct, protože jsi příliš velký, aby... Ehm... ses tam vešel."

V tom, co Harry říkal, bylo tolik mylných představ, že Severus nevěděl, co vysvětlit nejdřív. Ne - to nebyla skutečná pravda. Věděl velmi dobře, že by měl začít tím, co zřejmě mladíkovi působilo největší starost a pak pokračovat ostatním.

"Hojivý lektvar nebudeš potřebovat." Severus se na chvíli odmlčel, aby si srovnal myšlenky.

"Harry, tvé obavy jsou docela pochopitelné, ale vzpomeň si - přece jsem říkal, že vím jak způsobit muži potěšení?" lektvarista počkal, dokud chlapec nepřikývnul a potom pokračoval tím nejlaskavějším tónem, kterého byl schopen.

"Doufám, že teď už si dobře uvědomuješ, že jsem nepřeháněl?"

Mladík zavřel oči, jakoby něco takového přiznat bylo značně bolestivé.

"Jo, to si uvědomuju. Vzhledem k naší situaci, tvoje zkušenosti můžou přijít vhod. Ale ty víš, že to není to, o čem mluvím. Fakt, že jsi schopný... ehm... dovést mě k vyvrcholení, nám nijak nepomůže s tou druhou věcí. Upřímně řečeno, nechápu, jak bych se mohl vyhnout vážnému zranění, jestliže tě nechám..."

Severus pročísl prsty mladíkovy ještě stále vlhké vlasy a přál si, aby věděl jak odpovědět. Patrně žádná slova nebyla schopná podobný strach zahnat. Nic, kromě skutečného, plného aktu, nepřesvědčí Harryho, že jeho obavy jsou mylné a bezdůvodné. Přesto něco říci musel, protože nejhorší co by mohl udělat by bylo nechat chlapcovy obavy dál růst.

"Navzdory tvému tvrzení, moje velikost není až tak mimořádná." ubezpečil mladíka Severus a potlačoval touhu se pousmát - i když situace opravdu nebyla zábavná.

"Jsem prostě vysoký a všechny části těla tomu svou velikostí odpovídají.

"Ale prosím tě neříkej." opovržlivě vyprsknul Harry, otevřel planoucí oči a setřásl ze sebe Severusovu ruku. "Jsi velký, jako... No, jak to mám vědět, že? Přestože ti tam ve sprše dokonce ani nestál, všimnul jsem si, že takový by se do mě nevešel. A vzhledem k tomu, že se za jistých podmínek ještě zvětší... no, všechno má své meze. Nechci být hrubý, ale vím, co se tam může vejít."

Severus chvíli zaváhal, nežli si přitáhnul mladíka k sobě. Harryho tvář mu nyní ležela na hrudi. To bylo velmi příjemné, bez ohledu na to, že Harry sám trochu ztuhnul.

"Jsem si jistý, že tě ta představa nepochybně trápí a právě teď víc, než dřív."

"Jo, - nepochybně. Jsi opravdu všímavý." zabručel Harry.

Severus pomalu třel kruhovými pohyby mladíkova záda a ramena, i když to vypadalo, že ten to snad ani nevnímal.

Jenže Harry se stejně nedokázal uvolnit.

"Sám jsi uznal, že mám dost zkušeností, a tvrdím, že se ještě nikdy nestalo, abych zranil svého milence. "

Chlapec vydal jakýsi přidušený zvuk.

"Oh, to je od tebe milé. Ale vzhledem k tomu, že mě je určené stát se něčím jiným, než tvým milencem..."

Severus ztuhnul.

"Kým přesně očekáváš, že pro mne budeš?" zeptal se nevěřícně. Mohl cítit, jak Harry zaťal zuby.

"Sám jsi to řekl. - Někým do postele. Otrokem. Majetkem."

Chladná lhostejnost - Severus si najednou uvědomoval, že nepochybně způsobila víc škody než užitku, když přinutila Harryho myslet si, že nebude nic než otrok a bude žít v bezútěšné porobě.

To by bylo sotva možné. Konec konců Cambiare Podentes bylo vymyšlené pro milence. A jestliže si Harry dosud tento fakt, že se jimi už vlastně stali, neuvědomuje, může to také klidně vést k neúspěchu rituálu.

Lektvarista se trochu sesunul v posteli níž, aby byl tváří na stejné úrovni s mladíkem a zašeptal mu jemně přímo do rtů:

"Vidím, že sis zřejmě nevšimnul, že my už milenci jsme."

Harry odvrátil tvář.

"Nejsme."

"Ubezpečuji tě, že skutečně jsme. Jak bys nazval to, co děláme každý večer?"

"No, jen se... tiskneme. Neděláme TO."

Severus položil ruku na chlapcovu šíji, přitáhnul si k sobě jeho ústa a beze spěchu ho dlouze a smyslně políbil. Mladík nereagoval, což nebylo tak překvapující, ale lektvarista aniž by polibek přerušil, ho začal lehce hladit po krku a čelisti dokud se Harry neuvolnil a nepodal.

"Špatně chápeš význam slov." Řekl mu jemně Severus, když se odtáhl od lehce zadýchaného mladíka, který měl rozpálené tváře,... ale tentokrát to nezpůsobily rozpaky. Zřetelně vypovídaly o vzrušení a lektvarista nepotřeboval další důkazy, nemusel sáhnout dolů, aby věděl, co teď Harry chce. To všechno bylo napsáno v zářících zelených očích.

"Mezi milenci existuje velmi mnoho projevů lásky, Harry. To jak tě držím v objetí, zatímco tě celého rozechvělého svým dotykem přivádím k orgasmu... I to, když ty končíš tak divoce a sladce, že necháš na mém těle značku..." Severus přejel prstem po ještě stále viditelných stopách Harryho zubů na rameni. "Věř tomu, že my jsme zcela určitě skuteční milenci."

"Ty,..." Harry nejistě máchnul rukou. Tím bezděčným gestem prozradil své rozpaky stejně jako opětovným zbarvením tváří.

"Víš... já... jsem se chtěl za to kousnutí omluvit."

"Není třeba." Severus velmi těžko zadržel úsměv při setkání s tak zábavnou naivitou. "Potěšilo mě to."

"Potěšilo tě to?"

Harry byl tak udivený, že se lektvarista nakonec přece jen usmál.

"Hmm. Mimořádně, Harry. Mě přitahují muži, vzpomínáš si? Vidět, slyšet a uvědomovat si, že tvůj milenec ve tvé náruči prožívá takovou rozkoš, je skutečně přijemné. Zvlášť, když její sílu vyjádří s takovou nenucenou upřímností,..."

Severus pokrčil rameny, když si povšiml, že se Harry ještě pořád zdá dost ohromený.

"Říkal jsem ti přece, že lehká bolest může být eroticky velmi vzrušující. Zdůrazňuji lehká, Harry. Tvoje obavy, že díky mé velikosti budeš zraněný - jsou prostě neopodstatněné."

V Harryho očích se stále zračila čitelná nedůvěra, nicméně mladík se rozhodl změnit téma a věnovat se jiné otázce, která mu ležela v hlavě.

"Ale opodstatněné je, že Cambiare Podentes je plné temné magie, která tě snadno může ovlivnit a povzbudit k násilí. Přesně to jsi sám říkal, že?"

 

Zdá se, že teď bude muset zaplatit za každé bezcitné a kruté slovo, které kdy Harrymu řekl, - pomyslel si Severus.

"Když jsem to říkal, byl jsem přesvědčený a s určitostí jsem čekal, že se budeš vzpírat a klást mě odpor na každém kroku." Přiznal se Mistr lektvarů.

Zcela jasně si uvědomoval, že za podobnými, zlověstnými prognózami, stály jenom jeho vlastní mylné názory a předpoklady.

"Očekával jsem, že pokud vůbec budeš souhlasit a budeš ochotný projít Cambiare Podentes, tak se ukáže, že jsi dost arogantní a sebevědomý aby sis myslel, že nakonec dokážeš přinutit mojí magii, aby ti sloužila. Chtěl jsem tě přimět, abys bral Podentes vážně."

"Ale nelhal jsi, že?" stále nervozně naléhal Harry. "Temná magie může mít vliv, na to jak se mnou budeš jednat."

"Udělal jsem rozbor lektvaru, který bude nutný připravit k provedení ceremoniálu, a přišel jsem k následujícím závěrům. Nejhorší, co mohu čekat, až ho vypiju, je zesílení vlastnických pocitů. Dokonale si budu uvědomovat, že mi patříš."

"Jo, tobě. Abys se mnou mohl dělat, co tě napadne."

"Abych tě chránil." jemně řekl Severus a sklonil se pro další polibek, i když tentokrát krátký. "Uvědom si, že to byl původní cíl Podentes. Představ si, že jsi velmi slabý čaroděj a ten ceremoniál byl navržený k tomu, aby ti pomohl. Obracíš se ke svému milenci s prosbou o vyvolání kouzla a uskutečnění obřadu. Ale do té doby, než tebou síla začne protékat, než se v tobě usadí, kdo tě ochrání? Stále budeš slabý, tak jako dřív. Ale tvůj mág-pán, kterému ses plně svěřil do ochrany, bude mít díky rituálu jak magické, tak zákonné prostředky, aby tě udržel v bezpečí."

Harry se zamyšleně odsunul a zelené oči mu potemněly.

"Jaké magické prostředky?"

"Telepatické spojení... pokrčil rameny Severus. "Myslím, že už jsem upozorňoval, že literatura poskytuje jen velmi omezené množství informací o zaklínadle."

"Jenže nic z toho o čem mluvíme, ti nezabrání zbít mě třeba do bezvědomí, když tě rozzlobím. Nebo pokud tě neuspokojím - což je celkem pravděpodobné - použít na mě Cruciatus."

"To je pravda," připustil Severus. Chápal, že otevřenost a naprostá upřímnost jsou nyní velmi důležité. "Nicméně neumím si představit, že by nám podobné jednání z mé strany pomohlo zkřížit síly. Jenže právě to je náš hlavní a konečný cíl. Skutečně si myslíš, že na něj zapomenu při sebemenší nespokojenosti, nebo provokaci?"

"Věřím, nevěřím." povzdechl si Harry. "Víš, není to pro mě lehké, ale uvědomuju si, že se mi snažíš pomáhat, přesně jak jsi říkal, po té pekelné hodině lektvarů. "

" Pekelné hodině lektvarů?" - opakoval pobaveně Severus, bez ohledu na mimořádnou vážnost situace. Už nebyl Harryho profesorem a možná teď bylo docela přijatelné usmát se místo odpovědi na drzé komentáře.

"No dobře, musím připustit, že jsem se neměl pokoušet tě učit, když jsem byl naštvaný díky naléhání slečny Grangerové. Je docela pravděpodobné, že jsem tě ten předmět neměl nikdy učit. Přesně podle tvého výmluvného prohlášení, že ty, já a lektvary - je výbušné spojení. Budu se snažit, abych na to příště nezapomněl." prohlásil s trochou pobavení Mistr lektvarů a viděl, jak Harry překvapeně zamrkal.

"Takže se mě nebudeš nutit, abych se učil pokročilé lektvary?"

"Upřímně řečeno, když tě znám blíž, pochybuji, že bych tě vůbec k něčemu mohl přinutit. Kromě toho si dobře si uvědomuji, že nejsi... řekněme vhodný učedník."

V Harryho očích se zajiskřilo úlevou.

"Sláva Merlinovi. Myslel jsem si, že budu muset celé dny trávit cezením kaše z pijavic, nebo mícháním všelijakých ohavností - padesátkrát ve směru hodinových ručiček a padesátkrát proti. Znamená to, že ne? Doopravdy? Slibuješ?"

"Ty víš, že nemohu, dávat sliby." ohradil se Snape a cítil tíhu omezení, které ho svazovalo. "Stejně jako jsem nemohl dávat sliby ohledně tvého majetku, Harry. Jestli sedmnáctého, když se přede mnou skloníš a padneš na kolena, bude tvoje ochota přijmout otroctví podmíněna mým souhlasem s nějakými podmínkami..."

"Jo - jo, zaklínadlo mně prokoukne," Harry si sedl a začal s příliš velkou silou naklepávat polštář. "Já vím, musím se dát bezpodmínečně."

"Přesně tak. Musíš být připravený ochotně přijmout cokoliv."

Harry se znovu položil a s úšklebkem se díval na kamenný strop, když doplnil:

"Dokonce i lektvary."

Bylo to řečeno takovým tónem, jakoby mu podobná vyhlídka připadala horší než smrt. Severus uchopil jednu mladíkovu ruku a propletl jejich prsty.

"Dokonce i lektvary. A teď zpátky k našemu předcházejícímu rozhovoru. Skutečně chci udělat pro tebe udělat Podentes snesitelným..."

"Já vím. Zacházíš se mnou lépe, než jsem čekal. Mnohem lépe."

Vzhledem k tomu, jak špatným způsobem s Harrym jednal na začátku, mohl Severus s jistotou usuzovat, že od něho mladík čekal cosi opravdu krutého.

Nemohlo se mu líbit a také ho nijak nepotěšilo vědomí, že by své chování mohl považovat za lepší, jen pokud by ho srovnával například s tím, jak by k Podentes přistupoval Lucius Malfoy.

S povzdechem se konečně Severus rozhodl jednou pro vždy odhodit své staré předsudky stranou a chovat se k Harrymu jako k Harrymu. Tedy ne jako k Jamesovi, nebo Chlapci-který-přežil. A také ne, jako k domýšlivé osobnosti, která se považuje za povýšenou nad pravidla.

Prostě jen... jako k Harrymu.

A ten Harry, kterého nyní znal, byl plný úzkosti.

"Vzhledem ke tvým obavám ve věci... ehm... co může způsobit má velikost, mám návrh."

Severus si přál vědět, nač mladík myslí, když se na něho s pátravým pohledem upřely zelené oči a mlčky lektvaristu hodnotily.

"Dobře, tak navrhuj." řekl po chvíli chlapec.

"Předpokládám, že nebudeš tak nervózní, jestli budeš vědět z vlastní zkušenosti, jaké to je, zažít pozornost věnovanou právě této části tvé anatomie."

"Tím myslíš můj zadek?"

Severus si trochu znepokojeně povšiml, že Harry lehce zšedl.

"Co se mnou chceš dělat?" zeptal se napjatě lektvaristy.

"Bylo by jednoduší ti to ukázat." zamumlal Severus, kterému se zrovna moc nechtělo přivádět mladíka do rozpaků.

"Co se stalo s "užitečností otevřeného rozhovoru "?"

"Jak si přeješ." připustil s malým pousmáním Severus. "Myslel jsem, že bude nejlepší začít s menším roztahováním. Budu používat prsty a ty si tak můžeš zvyknout na pocity, které doprovázejí tento způsob milování. Neplánoval jsem začít s nimi před ceremoniálem, ale vzhledem k tvému znepokojení... "

Zajímavé - proč najednou mladík vypadal tak zděšeně, když to byl vlastně on, kdo trval na jasném vyjádření všech podrobností.

"Ty chceš strčit prsty do mojí zadnice?" zeptal se s nervózním, lehce přiškrceným smíchem.

"Je to celkem obvyklý způsob, jak začít. Nejdřív se ti může zdát trochu podivný, ale opravdu nepříjemné to nebude... "

"Severusi," přerušil ho se zakašláním Harry. "Já... jsi normální? Mě dělá starosti rozměr! A tvůj prst... !"

"Prsty - v množném čísle." opravil ho Severus povzbuzený tím jednoduchým faktem, že Harry byl zřejmě ochotný pokračovat v rozhovoru. To bylo dobré znamení, dokonce, i kdyby na něm měl svou zásluhu uvolňující šampon domácích skřítků.

"Samozřejmě rozdíl ve velikosti tam ještě stále bude. Ale věř mi, Harry, ta zkušenost až ucítíš moje prsty uvnitř sebe, ti pomůže lépe pochopit, jak se tvé tělo má správně uvolnit, aby se nakonec přizpůsobilo mému skutečnému vniknutí."

"Já nemůžu ani uvěřit, že mluvíme o něčem takovém."

"Znamená to, že jsi proti?"

Harry prudce zvedl hlavu.

"Cože - mám snad dovolené být proti?"

"V konečném důsledku - ne." Připustil zamračeně Severus.

"Nevezmu si tě, dokud si nebudu jistý, že jsi připravený, proto dřív nebo později se to stejně musí stát součástí našeho milování. Ale jestli chceš, můžeme počkat do doby po provedení rituálu."

Severus byl přesvědčený, že Harry dá přednost odkladu a čekání.

Místo toho mladík si chvíli kousal rty a přemýšlel.

"Hmm... Nevím. Chci tím říct... můžu dostat čas na rozmyšlenou?"

Severus krátce přikývnul a pak usoudil, že pro jeden večer bylo už dost hovorů. Přitáhl si mladíka k sobě a snažil se ho názorně přesvědčit, že nehledě na zatím neosvojené oblasti sexu, jsou už skutečnými milenci. Harry ho už znovu nekousl, ale možná to bylo jen díky tomu, že Severus přestal používat zaklínadlo Sensatus. Jistě mladík bez něho nebyl zcela uvolněný, zábrany mu ještě částečně zůstaly, ale lektvarista cítil, že to už dlouho trvat nebude a nakonec zmizí i ty.

Harry se doslova třásl vzrušením, když si zakryl rukou tvář a končil lapající po dechu s potlačovaným sténáním, které mu unikalo ze rtů a naplňovalo chladný vzduch sklepení.

Severus se přitiskl k zádům a mladíkově šíji, jednou rukou ho objímal přes hruď a druhou ho nepřestával laskat - dokud z Harryho údu nevytryskla poslední kapka rozkoše.

Potom si mladíka přitáhl do klína a přitiskl se svou nahou kůží k jeho zadnici. Chlapec se nevzpíral, ještě byl částečně ponořený v bezvládné mlze klidu po prožitém orgasmu. Dokonce ani potom, co se vzpamatoval, když se mlha rozptýlila, se nepokusil odsunout. Ne - ještě v Severusově náruči neusnul, ale neměl k tomu daleko.

Na rozdíl od Harryho, byl Severus naprosto bdělý.

Zůstal ležet zachvácený bolestivou agonií touhy, i když předem použitý lektvar zabránil fyzickému projevu jeho potřeb. Přesto nic nezastavilo žhavé vzrušení, které neutichalo, i když on, jako skutečný Mistr lektvarů si dobře uvědomoval, že lektvar působí správně a bolest je pouze vedlejším projevem jeho emocí. Vědomost a pochopení ale nepřinášely úlevu. Stále cítil bolest a potřebu a také touhu dát ji volnost - jediným trhnutím převrátit Harryho na záda, přikrýt mladíka vlastním tělem a líbat ho do té doby, než bude Severuse úpěnlivě prosit, aby si ho vzal.

Místo toho pouze chlapce objímal, nechal ho odpočívat a poslouchal, jak se jeho dech vyrovnává a zpomaluje.

Potom opatrně, aby chlapce nevyrušil, změnil pozici, trochu se pootočil a odsunul. Zvedl k tváři lepkavou ruku a vdechoval Harryho vůni, špičkou jazyka olízl prsty, aby zkusil chuť jeho spermatu...

A to byla obrovská chyba.

Severusovi se vydralo z hloubi hrdla nízké toužebné zasténání. Žíznil po všem, co by mu Harry mohl nabídnout.

Podrážděně vyskočil z postele a bez oblékání došel ke stolu. Tam v jedné ze zásuvek byl schovaný lektvar, rušící účinky jiného lektvaru, který pil už několik týdnů.

Všechno má své meze, pomyslel si zamračeně lektvarista, když polykal tekutinu a cítil, jak magie která ho zalévá, mění účinek předchozího lektvaru. Jeho penis se okamžitě postavil, což byl skutečně nádherný pocit, zvláště po tak dlouhé době, kdy v sobě své touhy potlačoval.

Teprve když se z postele ozval nepatrný zvuk, uvědomil si, že tu stojí úplně nahý, a právě teď poskytuje trochu zvláštní pohled. Zejména, když vezme v úvahu Harryho dřívější paniku nad Severusovými rozměry.

Naštěstí se Harry neprobudil, jen se víc v posteli stočil do klubka a zahrabal se hlouběji pod pokrývku.

Severus nehodlal ztratit ani minutu. Okamžitě zamířil do sprchy, kde se mohl sám bez obav a v klidu dovést k vlastnímu orgasmu. Jenže právě teď v jeho činech bylo klidu skutečně poskrovnu. Naopak, byly vášnivé, divoké, vzteklé a naléhavé - stejné jako způsob, kterým chtěl Harryho.

Netrvalo ani minutu a Severus vyvrcholil tak prudce, jakoby byl jen osmnáctiletým výrostkem, bez nejmenší stopy sebeovládání.

S ručníkem otočeným kolem boků se vrátil zpátky do ložnice.

Spal tak hluboce, že Severusovi bylo líto mladíka budit. A Mistr lektvarů si najednou uvědomil, že si přeje, aby tam už zůstal.

Jednoduše v tom bylo něco... něco správného, jakoby to tak mělo být.

Harry byl jeho milencem.

Harry mu patřil.

Severus také dobře věděl, že nepotřebuje žádný lektvar k tomu, aby zažíval vlastnické pocity vůči Harry Potterovi.

Přesto v dané situaci jeho rostoucí přitažlivost k mladíkovi neměla žádný význam. Harry tu nemohl strávit noc - alespoň ne teď, dokud jeho přátelé ještě žili v Nebelvírské věži.

Lektvarista zatřesením Harryho probudil a poslal rozespalého mladíka, tam kde prozatím musel přespávat.

Potom se sám vrátil do prázdné postele a počítal dny, které zůstávaly do sedmnáctého.