Invocare 046
21. březen 2010 | 17.53 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Kapitola 37
Čtvrtek, 11, června 1988 - 11:15
Harry zamyšleně sledoval oknem skotskou krajinu, kterou vlak projížděl, když se dveře hlučně otevřely a do kupé se navalil Ron.
"Člověče, kde jseš?" vykřikl takovým tónem, jakoby se Harry před ním schválně schovával.
"Vždyť jsem tady." uvítal nuceně Harry naštvaného kamaráda. Samozřejmě dobře věděl jaký je důvod Ronovy nespokojenosti.
Rozlučkový večírek uspořádaný v Nebelvírské věži skončil katastrofou.
Začalo to tím, že Ron štědře naředil punč ohnivou whisky, a potom se tím pokoušel opít Harryho.
Urazil se, když ten si loknul a prohlásil, že to má hroznou chuť. Jenže odkud měl Harry vědět, že pití vybíral právě Ron? Kdyby mu to bylo známo, určitě by mlčel. Upřímně řečeno, chuť toho pití byla skutečně příšerná – zdaleka se nedala srovnat s chutí skvělých vín, kterými ho rozmazlil Snape.
Ovšem epizoda s alkoholem byla pouhým začátkem. Harry s Ronem podle zvyku za chvíli všechno obrátili v žert.
Jenže právě v tu chvíli do společenské místnosti přišla Ginny.
Ginny, která do něj byla zamilovaná od prvního ročníku a dokonce se to ani nepokoušela skrývat. Jenže Harry na její výzvu nijak nereagoval. Ginny ho vůbec nepřitahovala. Klidně se díval, jak se během minulého roku dívka líbala s Deanem Thomasem a cítil přitom jen smutné zadostiučinění, že dívka s někým chodí. Domníval se, že nakonec po něm přestane vzdychat, dívat se a mrkat na něj, jakoby jí do oka padlo smítko.
Ale Ginny se Deanem brzo rozešla a Harry se začal její společnosti vyhýbat. Zvláště po famfrpálových zápasech, kdy se k jeho velkým rozpakům, stávala ještě víc neschopná ovládat projevy svých emocí. Několikrát, když se na něj vrhla s polibky, se mu dokonce jen stěží podařilo zmizet.
Sice skutečně přemýšlel o Ginny, když plánoval rychlou ztrátu panictví – chacha, tehdy jen kvůli tomu, aby připravil Snapea o to potěšení – a ona ho napadla jen proto, že si byl absolutně jistý jejím okamžitým souhlasem. Po pravdě řečeno, Harry k ní nikdy necítil sexuální přitažlivost. Ale na druhou stranu ve stresu – zbývala mu jen jedna noc – ano, tenkrát si byl jistý, že by to zvládl.
Jenže dnes Harry věděl, že by to tak jako tak, neudělal. A nejen kvůli lektvaristově zákazu. Dokonce ani kvůli vědomí, že to není vůči Ginny spravedlivé.
Od sexu s Ginny Weasleyovou by ho odradilo něco mnohem víc závažného.
Pravda se mu zjevila během toho prokletého večírku. K sakru, kdyby Harry věděl, jak všechno skončí, určitě by si vymyslel nějakou záminku, jen aby se nemusel zúčastnit. I kdyby se všichni měli urazit, že tam není, bylo by to lepší, protože stejně všechny urazil svojí přítomností. No vlastně všechny, kromě Hermiony, protože ta jediná pochopila to, co řekl Ginny i to, co neřekl.
Ostatní nepochopili vůbec nic.
A v Ronovi, jak bylo jasně vidět, ještě stále kypěla zlost.
Ale co jiného mohl Harry dělat, když Ginny seběhla dolů po schodech, vrhla se rovnou do jeho náruče a zůstala na něm viset, jakoby on byl jejím krásným princem?
Harry na vteřinu doslova zkameněl a nijak nereagoval. Prostě stál a nechal se líbat.
Ale najednou si plně uvědomil několik věci. Pocity byly... no, jaksi nesprávné.
Dokonce úplně špatné. Rty, které ho líbaly, byly příliš měkké a vlasy zas moc tvrdé, málo hedvábné. Byly tak dlouhé, že se do nich skoro zamotal. A co se týká objetí – chtěl cítit, jak ho silné paže tisknou k svalnaté, tvrdé hrudi a vůbec ne tuto hebkost, která ho obestírala.
Přál si nadechnout se čisté vůně – osobní vůně Snapea.
Místo toho se dusil těžkým aromatickým dechem Ginny.
Samozřejmě, Harry neměl čas rozebírat po kouscích své dojmy během polibku. Tehdy si uvědomil jedno – že se mu to vůbec nelíbí. To až teď, patnáct minut v prázdném kupé, mu dalo krásnou šanci vyznat se ve svých pocitech.
V určitém směru za těch patnáct minut Harry pochopil víc, než za všechny ty týdny prožité se Snapem.
Přitahovaly ho černé vlasy a temné oči. Skutečně přitahovaly. Ginniny rezavé vlasy byly určitě příjemné a ona sama nebyla ani zdaleka škaredá. A jistě se mu líbila jako osobnost – ale nepřitahovala ho.
Možná by všechno vypadalo jinak, kdyby nebylo Cambiare Podentes. Jenže stalo se to, co se stalo – a on musel celou tu dobu strávit ve Snapeově společnosti. Když se teď na současnou situaci podíval z tohoto hlediska, veškeré matoucí pocity byly naprosto vysvětlitelné. Ovšem, všechno to bylo díky času, který spolu strávili. Díky nesčíslným lektvaristovým polibkům. Prostě si už zvykl jak Snape vypadá a na pocit který cítí při doteku milencova těla.
A to, že nyní dává přednost Snapeovi, je za těchto okolností docela jasné. Vždyť lektvarista sám, naznačoval cosi podobného.
Oni oba byli přinuceni vstoupit do tohoto vztahu a ten zas na oplátku sebou přinášel jednoznačné následky. No, nebo něco podobného.
Pochopitelně bylo docela pravděpodobné, že Harry vždycky měl slabost pro brunety. Například k Cho. A když s ním Cho odmítla jít na Vánoční ples, pozval jinou brunetku Parvati. Zkrátka jeho nynější náklonnost ke Snapeovi je vlastně zákonitá a také přirozená.
Mimo to, sex se Snapem je zpropadeně dobrý a zdá se, že ho nebude mít nedostatek. Pro zdravého osmnáctiletého kluka to je důležité. I když to Harry začal chápat teprve nedávno. Ostatně, předtím mu také hned nedošlo Snapeovo upřímné předsevzetí uspokojovat Harryho požadavky.
Proto mu teď, když to pochopil, bylo jasné, proč na něho ten polibek nezapůsobil. Ginny se prostě neuměla líbat. Přitiskla se na jeho rty a ukvapeně mu mezi ně začala cpát jazyk.
Se Severusem to bylo jinak. Jeho neuspěchané dokonalé polibky na Harryho nejenom působily, ale také v něm okamžitě vyvolávaly silnou touhu.
Při takových myšlenkách cítil mladík tíhu, která vycházela z levé strany hrudi a projela jí s každým otřesem jedoucího vlaku. Muž. K čertu, vždyť on je kluk. Ale popírat to je zbytečné – líbat Severuse bylo pro něj mnohem příjemnější než líbat Ginny. A objímat také.
Harry křečovitě polknul. Šupiny spadlé z očí způsobily zadrhnutí dechu a vlna paniky ho zalila od hlavy po paty. Copak ho skutečně přitahovali muži?
Jenže otázka už byla čistě řečnická.
Na večírku o tom vůbec nepřemýšlel. Jen si uvědomil, že ten polibek byl chybou. *Nechci jí prostě kvůli blížícímu se rituálu*. uklidňoval se včera Harry, když se na něj pověsila Ginny. *Nemám právo líbat se s dívkou tak nebo tak*.
Během malého okamžiku se opatrně vysvobodil z pevného objetí dívky. Což nebylo tak lehké... Harry se při vzpomínce na to zamračil.
Musel ji dokonce trochu odstrčit – a tím to všechno začalo.
"Hele!" rozčílil se Ron. "Dávej pozor, Harry!"
Ginny klopýtla, narovnala se a znovu se na něj pověsila. Totiž pokusila se. Harry rychle ustoupil, chtěl se vyhnout scéně. Ale Ginny se nenechala zastavit, dokud ho nepřitiskla ke stěně a on musel před sebe natáhnout ruce a držet jí, aby zabránil dalšímu objímání.
"Harry, vždyť to je večírek," zaskřehotala dívka. "Tvůj poslední večer v Bradavicích! Jeden polibek. Čekala jsem celou věčnost, než si mě všimneš, ale tentokrát už přede mnou neutečeš. No tak se odvaž...
Ron nebyl jediný Weasley, který tajně propašoval pití do Nebelvírské věže – pochopil najednou Harry. Zvláštní, že při polibku si ničeho nevšiml, ale teď mu byl jasný zdroj dívčina nadšení. Předtím asi silná květinová voňavka přebila pach vína.
"Ginny," začal tiše Harry a prozíravě nespouštěl natažené ruce. To není třeba, Ginny."
"Zapomeň na ni Harry!" zapřísahala ho dívka a snažila se vyprostit. "Slyšela jsem, že tě nechala. Její škoda. Kašlu na to, že ses ještě nevzpamatoval z... "
"Ne!" zavrtěl hlavou Harry.
Ale ona pokračovala ve vykládání nesmyslů o tom, že jsou souzeni jeden druhému a v ten okamžik si Harry připomněl – jakoby mohl ve skutečnosti zapomenout – že on už je skutečně někomu určený. Jen ne jí, ale Severusovi.
Jak ho to tenkrát upozorňoval lektvarista? *Jestli v týdnech zbývajících do ceremoniálu, dáš své tělo komukoliv mimo mě... *
No rty nebyly *tělem*-určitě ne v tom smyslu, co tím mínil Snape – ale princip zůstával stejný.
"Jen jeden," žádala ho mezitím Ginny. "No tak, Harry, jeden polibek ti přece nic neudělá... "
"Ginny, takhle se mi nelíbíš!" přerušil ji Harry a zoufale si přál tohle všechno ukončit. Její plané řeči o polibcích mu jen připomněly Snapea. A koho jiného? Kdyby měl mluvit o vášnivém líbání, tak Snape byl jeho jediným partnerem na celý život. A jemu vůbec nebylo do smíchu, při pomyšlení na lektvaristu, zvláště tu dnešní a poslední noc v Bradavicích. Přál si bavit se s ostatními a zapomenout, že se zanedlouho bude muset stát jeho sexuálním otrokem - milencem - někým do postele.
Ale Ginny nepřestávala, dokud Harry nevybuchl.
"Prostě pochop, že ses mi nikdy nelíbila! Nech mě, jasné? Pro Merlina, najdi si někoho, koho budeš přitahovat!"
V nebelvírské společenské místnosti se rozhostilo mrtvé ticho. Zvýšený tón hlasu a navíc tvrdé výrazy, vůbec nebyly v Harryho stylu.
Dívka s dlaní přitisknutou na ústa odskočila od Harryho. S očima zalitýma slzami přešla obývací pokoj a začala stoupat po schodech do ložnice.
Ron okamžitě vybuchl a obořil se na kamaráda.
"Zbláznil ses? Vždyť je to večírek, Harry! A ona má strach, že tě víckrát neuvidí!"
Levandule si odfrkla a přehodila si vlasy přes rameno.
"Polibek, Harry. Čekala na něj jen nějakých šest let! Nevíme, kdo je ta tvoje tajemná dívka, ale pro Merlina, měl bys na ni raději zapomenout! Nebo, ještě líp, uklidnit se!" pohrdavě se na Harryho podívala blondýna a vzápětí se rozeběhla za Ginny.
V ten okamžik už byl Ron vedle něho prakticky tváří v tvář.
"Nechceš se s ní líbat – to je tvoje věc. Ale proč jsi jí musel před ostatními ponižovat, Harry? Ty si zítra odjedeš, ale ona se tu bude učit ještě celý rok."
"Pokoušel jsem se jí slušně zastavit... "
"To ses tedy moc nesnažil!"
Vedle Rona se objevila Hermiona. Vzala ho za ruku a soucitně se podívala na Harryho.
"Ginny se dokáže o sebe postarat sama, Rone."
"Jo, ale Harry... "
"Zítra odjedeme, a ona tu zůstane ještě další rok." pokračovala tlumeným hlasem Hermiona. "Harry se zachoval hrozně, ale ty často ještě situaci zhoršuješ, když si myslíš, že v podobné situaci potřebuje bratrovu ochranu."
"Fajn, rozumím." zabručel Ron a s hněvivým pohledem na Harryho nakonec taky odešel.
Hermiona se mlčky omluvila a následovala ho do opačného kouta obýváku.
Přesto během celého večera Ron nepřestal Harryho spalovat vzteklýma očima.
Bohužel pro Harryho se tento rozhádaný večírek stal nejhorším v jeho životě. A cesta domů nebyla lepší, protože podle Ronových zamračených pohledů bylo jasné, že v něm ještě pořád vře vztek. Jakoby Harry neodmítl jen polibek, ale někoho zabil.
"Viděl jsi dneska Ginny?"
Harry zavrtěl hlavou.
"Poslyš, Rone, já jsem to včera neřekl úmyslně. Prostě... jsem se neovládnul."
"Nechápu proč se ti Ginny nelíbí." vztekle syknul Ron. "Asi jsi pro nás příliš dobrý s tím svým zlatem u Gringotů, a se jménem, které ti otvírá cestu do jakéhokoliv famfrpálového oddílu, třebaže lepší hráči na to musí čekat roky."
"A co s tím?" podrážděně spustil Harry. "Vždycky jsem si myslel, že mě budeš držet dál od Ginny, místo toho, abys ze sebe dělal dohazovačku.
Ve skutečnosti jsi přece nechtěl, aby tvůj nejlepší kamarád chodil s tvojí sestrou, že?"
"Chtěl bych." vykřikl Ron s rukou položenou křížem přes prsa. "Protože, kdyby se vám to vydařilo, stal by ses členem naší rodiny! Máma by na hodiny přidala další ručičku se jménem "Harry"! Všichni bychom to chtěli, hlupáku!"
"Myslel jsem, že už členem vaší rodiny jsem."
Určitě to byla Harryho tichá odpověď, co Rona umlčela.
"Jo, ale... sakra... Ty si nedokážeš představit, jak to všichni přežijem, když tě teď budeme tak zřídka vídat!"
Harry se toho také obával. Víc než Ron tušil a určitě víc, než co měl právo říct.
"Poslyš, Rone. Byl bych šťastný, kdyby mě Ginny tímhle způsobem přitahovala, ale bohužel to tak není. Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona neposlouchala a zahnala mě do kouta. Doslova. Co jsem měl podle tebe dělat."
Ron pokrčil rameny.
"Bylo tak těžké ji jednou políbit? Vždyť bys neumřel."
*Možná, že bych umřel. * měl chuť vyhrknout Harry. *Jen ji políbím a Podentes se rozhodne, že mé úmysly nejsou upřímné a já se nechci Severusovi bezvýhradně odevzdat. Co když to potom ceremoniál zmaří a já v den svých narozenin budu mrtvý? *
"Chápej, Rone, nemohl jsem jí políbit, protože nás nečeká, žádná společná budoucnost." odpověděl tiše Harry. "Ginny mám moc rád, jako kamarádku. A s kamarády se tak nejedná, dokonce, i když ona věří, že ji jeden polibek udělá šťastnou."
Ronův vyčítavý pohled vyvolal u Harryho pochybnosti, jestli s kamarádem nemluvil příliš otevřeně. Jenže Ronovy myšlenky se vydaly jiným směrem.
"Oh... tak to všechno je kvůli Ty-víš-komu? Nechceš přivést do nebezpečí lidi, kteří ti jsou blízcí!"
Jak by bylo snadné podlehnout takovému pokušení. Pokud bude s Ronem souhlasit, jejich vztah se okamžitě dá do pořádku. Žádný bratr by nezačal nic namítat proti přání kamaráda, který chce chránit jeho sestru. Ale to by mohlo v Ginny zanechat klamnou naději.
To není vhodné.
"Ne v tom to není." povzdechl si Harry. "Prostě ona není pro mě."
"A ta dívka, se kterou ses scházel... ta pro tebe je?"
Harry pokrčil rameny a odháněl dotěrné myšlenky.
Vždyť pokládal Severuse za přitažlivého. Přitažlivějšího než jakákoliv dívka. Možná právě proto se nakonec včera večer napil. Aby si nelámal hlavu nad důvody, proč nepřijal Ginniny polibky. Jedna věc je cenit si sexu, nebo se na něj dokonce těšit. Jenže přát si, aby Harryho neobjímala ona, ale Severus? Nehledě na to, že Severus je – muž? Pár skleniček punče zředěných ohnivou whisky mu s úspěchem pomohly utopit objevenou skutečnost i to, co znamenala.
Zato teď mu ty myšlenky znovu vířily v hlavě a on žádný punč neměl. Ostatně v denním světle to všechno tak strašně nevypadalo. Zřejmě ho k Severusovi přitahovalo to, že lektvarista opravdu nelhal, když do nebe vynášel svou schopnost uspokojit partnera. Bez přehánění se v tom ukázal, jako skutečný mistr, a Harryho tělo si snadno přivyklo, že se mu od něho dostává potěšení. Ginny prostě neměla Snapeovu... techniku. Na druhou stranu, i kdyby jí ovládala, bylo by to něco úplně jiného, než na co už byl Harry zvyklý, že? Vždyť Snape sám říkal, že si Harry na něj musí zvyknout. Takže si zvyknul.
Vždyť to nedokazovalo, že Harryho v podstatě přitahují muži. Přece Snapea vůbec nepokládal za hezkého. Jen se mu líbily tmavé vlasy a shodou okolností byl právě Snape tmavovlasý.
No vida, všechno je jasné.
Kromě toho, co je špatného na jeho přání mít s lektvaristou sex? Vždyť Harry to v každém případě bude muset dělat. A ke všemu dost často, pokud chtějí spojit síly. Litovat se kvůli tomu byla hloupost. Hermiona měla pravdu, když ho z toho předtím obviňovala.
*Co se má stát, to tě nemine. Dokonce i to, že považuji Snapea za přitažlivého* nadával si v duchu Harry. *Není to moje vina. Prostě to vyplynulo ze situace. *
"S tou nic nevyšlo, " obrátil se nakonec k Ronovi. "Jenže to neznamená, že se budu chtít scházet s Ginny."
"Pořád brečí, jestli tě to zajímá?"
Ne Harryho to nezajímalo. A vůbec, bylo by lepší, kdyby to nevěděl.
"To je mi moc líto."
"No jo, já tě neviním, ale víš, neubude tě, když se příště budeš chovat citlivěji."
Přestože na rozdíl od Rona, Harry nepokládal Ginny za křehkou dívku, neměl v úmyslu nechat si ujít šanci na udobření s kamarádem. Nabídnutá olivová ratolest, nezůstala bez povšimnutí.
"Dobře, budu se snažit."
Ron se smutně ušklíbl a hodil mu čokoládovou žabku.
"Hele,... Brumbál! zvolal Harry při pohledu na kartu uvnitř.
"Jako na té první, pamatuješ?" řekl Ron. Rozbalil a obratně chytil svojí vlastní žabku.
"Konec období, co? Víš, někdy se mi zdálo, že se nikdy nedostanu z Bradavic. Vždyť ty taky ten pocit znáš, ne?"
"Jo, znám." povzdechl si Harry, obrátil se k oknu a smutně očima hltal krajinu táhnoucí se až k horizontu.
Krajinu, kterou už sotva ještě někdy uvidí.
Komentáře
| RE: Invocare 046 | jahavi | 21. 03. 2010 - 18:14 |
| RE: Invocare 046 | nadin | 21. 03. 2010 - 18:59 |
| RE: Invocare 046 | ajka | 21. 03. 2010 - 19:16 |
| RE: Invocare 046 | jikita | 21. 03. 2010 - 19:36 |
| RE: Invocare 046 | kiki | 21. 03. 2010 - 19:42 |
| RE: Invocare 046 | nerla | 21. 03. 2010 - 19:54 |
| RE: Invocare 046 | janica | 21. 03. 2010 - 20:03 |
| RE: Invocare 046 | gigi... | 21. 03. 2010 - 20:10 |
| RE: Invocare 046 | netfale | 21. 03. 2010 - 20:52 |
| RE: Invocare 046 | nade | 21. 03. 2010 - 21:24 |
| RE: Invocare 046 | fobos | 21. 03. 2010 - 21:29 |
| RE: Invocare 046 | nikol* | 21. 03. 2010 - 21:32 |
| RE: Invocare 046 | saskya | 21. 03. 2010 - 22:45 |
| RE: Invocare 046 | severina | 21. 03. 2010 - 22:48 |
| RE: Invocare 046 | michangela | 21. 03. 2010 - 22:54 |
| RE: Invocare 046 | dobby | 22. 03. 2010 - 00:18 |
| RE: Invocare 046 | lebel | 22. 03. 2010 - 01:56 |
| RE: Invocare 046 | sallome | 22. 03. 2010 - 08:55 |
| RE: Invocare 046 | grid | 22. 03. 2010 - 13:42 |
| RE: Invocare 046 | teressa | 23. 03. 2010 - 15:30 |
| RE: Invocare 046 | slimča | 26. 03. 2010 - 19:00 |