Dostat se tam 01B

Hermiona se zběžně pozdravila s Larkem, který měl tu noc hlídku předtím, než se zhluboka nadechla a vstoupila do Malfoyova pokoje.

"Zdravím Draco. Jak se cítíš?"

"Tak dobře jak může někdo s nechutným jídlem a nekonečnou přehlídkou léčitelů učedníků, kteří si přicházejí každou hodinu zkoušet jejich bioskenovací kouzlo."

Hermiona se usmála a posadila se vedle postele. "Byl jsi schopný se vyspat?"

Draco pokrčil rameny.

"Můžu ti nechat přinést lektvar."

"Budu v pořádku."

"Vypadáš unaveně."

"To je tvoje profesionální diagnóza?"

Hermiona ignorovala kousavou poznámku a rozhodla se mluvit k věci.

"Bereš si uspávací lektvar často?"

"Ty si ho snad nebereš?"

"Občas, pokud mám problémy usnout. Jsem tak trochu příliš horlivá osoba a to někdy narušuje můj spací režim."

Draco vypadal překvapeně, že odpověděla. Hermiona trpělivě čekala.

Odvrátil od ní hlavu, než začal mluvit. "Beru si něco skoro každou noc."

"Minulou noc sis vzal trojnásobnou dávku."

"Beru si ho již několik let a vybudoval jsem si odolnost. Vařím si ho sám a musel jsem zvýšit účinnost. Minulá noc nebyla nijak odlišná od toho, co si beru už šest měsíců."

Hermionu to již napadlo, že se Draco nepokusil předávkovat. Chvíli o tom přemýšlela a pak zeptala.

"Řekni mi o tvých problémech se spánkem?"

"Co tím myslíš?"

"Necítíš se unavený? Máš v hlavě spoustu myšlenek, když jdeš spát? Cítíš se fyzicky špatně? Takové věci.

"

Draco se na ní podíval a vypadal jako by zvažoval, co řekne.

"Nelíbí se mi, co vidím, když zavřu oči."

To byla trochu tajnůstkářská odpověď, ale Hermiona se nevzdávala.

"Máš špatné sny?"

"Nejsou to sny, jinak bych si vzal lektvar bezesného spánku."

"Vize?"

"Ne."

"Tak co?" zeptala se jemně.

"Vzpomínky víc než co jiného."

"Zkoušel si nitroobranu - vyčistit si myšlenky?"

"Zkoušel jsem všechno."

"Proč si myslíš, že je stále vídáš?"

"Ty jsi psycholog, tak proč mi to neřekneš?"

"Nech mě, ať se tě zeptám na něco jiného. Žiješ ve vzpomínkách?"

"Občas."

"Jsou staré nebo nové?"

"Přestaňme na chvíli s tou hrou. Prostě se ptej." Řekl Draco a začínal být stále víc naštvaný.

"Jaká je otázka?" Zeptala se pokusně Hermiona.

"Chceš vědět, jestli jsou to vzpomínky na válku, na Bradavice nebo na Temného pána?"

"Jsou?"

"Běž do prdele."

"Nejsem tu, abych tě mučila Draco. Ráda bych ti pomohla, ale to se nestane, když mi neřekneš, čím procházíš."

"Ty si tak přesycená sama sebou."

"Možná, ale to jsi ty taky." Hermiona nechala, aby je na chvíli obklopilo ticho. Dnes večer už ničeho dalšího nedosáhne.

"Předpokládám, že to pro dnešek stačí. Vrátím se zítra." Na okamžik se odmlčela a pak pokračovala, když nijak nereagoval. "Chceš zkusit něco, co by ti pomohlo usnout?"

"Nic nepomáhá." Odpověděl naprosto beznadějně.

"Znám určitou techniku, kterou používám u mých pacientů. Je to jakýsi druh samo-nitrozpytu." Doopravdy to byl kouzelný hybrid mudlovské hypnosy, ale nemyslela si, že by tím dosáhla u Draca nějakého ocenění.

"Samo-nitrozpyt?"

"Ano. Je to technika, pro kterou jsem našla několik způsobů užití."

"Co je to?" zeptal se Draco skeptickým tónem.

Hermiona vytáhla hůlku a přivolala si sklenici na vodu. Přeměnila ji na metronom a položila ho na stůl. Spustila ho a metronom začal tikat v pomalém pravidelném intervalu.

"Zavři oči."

"Cože?"

"Zavři oči a jen poslouchej." Řekla Hermiona svým nejlepším jemným a uklidňujícím hlasem.

Draco vydal zvuk podobný odfrknutí, ale pak zavřel oči.

"Zhluboka se nadechni nosem a vydechni pusou."

Draco se nadechl.

"Pokračuj s dýcháním. Pokus se držet tempo s metronomem. Nádech s jedním tiknutím a výdech s následujícím. Tak je to dobře. Zakouzlím na tebe relaxační kouzlo. Kývni, až ho budeš cítit."

Draco kývl.

"Nebraň se mu. Nech ho působit. Lehni si, uvolni se a poslouchej mě. Chci, aby ses soustředil na současnou vzpomínku, něco dobrého, něco jednoduchého. Možná mysli na pití opravdu dobrého čaje nebo pohled z okna, kterým vidíš zářit slunce. Kývni, až to budeš mít v mysli."

Draco lehce kývl.

"Dobře, udržuj dýchání a soustřeď se na tu vzpomínku na ten jednoduchý okamžik."

Dracovo dýchání se stávalo mělčím a mělčím. Brzo dýchal jen nosem. Spal. Hermiona zastavila metronom a změnila ho zpět na sklenici. Naposledy se na něj podívala a pak opustila pokoj.

 

 

Příští ráno seděla Hermiona za svým stolem s šálkem čaje a před sebou Dracův spis. Spis na ni čekal s poznámkou od Harryho, že mluvil s Camillou a že Lucius a Narcissa během vánoc doma nebyli. Také, že Harrymu řekla, že podle toho co ví, Draco strávil vánoce sám s jedinou výjimkou, kterou byla návštěva novoroční párty Zabiniů.

Po hodině Hermiona spis odložila. Nebylo v něm opravdu nic dalšího, co by jí poskytlo nové informace o možném pohledu na Dracův emocionální stav, kromě těch pár informací, které už prodiskutovala s Harrym. Jistě izolace nebyla nic zdravého, ale měla také špatný pocit týkající se Dracovy celkové sebeúcty. S posledním lokem ze svého druhého šálku čaje odešla zkontrolovat svého nového pacienta. Našla ho na posteli, jak si čte Denního Věštce.

"Dobré ráno Draco. Jak se ti spalo?" zeptala se a prohlížela si ho, vypadal odpočatě.

"Jen nebuď tak samolibá."

"Nejsem samolibá, jen se ptám."

"Spal jsem celou noc."

"Dobře. To jsem ráda. Minulou noc jsi vypadal dost unaveně."

"No rád bych viděl, jak bys vypadala ty po...." Draco se zarazil a rychle odvrátil hlavu.

"To je v pořádku, když ještě nejsi připravený o tom mluvit."

"Ještě je, předpokládám to správné operativní slovo, co?" řekl a otočil k ní tvář.

"Ano. Budeš o tom v nějakou chvíli muset mluvit."

"Protože mluvit o tom, udělá oh tolik dobra."

"Co tě přimělo tohle říct?"

"Mluvení je k ničemu."

"Já přisuzuji mluvení velkou důležitost."

"Já přisuzuji důležitost Galeonům."

"Peníze můžou tvůj život udělat pohodlný, ale přesto jsi tady."

"Samozřejmě, jen se v tom vyžívej."

"Já se v tom nesnažím vyžívat. Jen se snažím, abys dokázal zvážit, že peníze nevyřeší tvé problémy."

"To jsem nikdy neřekl. Nemyslím, že peníze můžou vyřešit problémy. Alespoň ne 10tisíc galeonů."

"10tisíc galeonů?"

"Po válce jsem nabídl peníze na obnovu Bradavic, ale zřejmě galeony nejsou dost dobré, když je k nim připojeno jméno Malfoy."

"Jak ses po tom cítil?"

"Dej mi pokoj."

Hermiona si povzdechla. "Já se snažím Draco. Doufám, že mi také můžeš vyjít vstříc."

"Stejně mě nenávidíš."

Vyděsilo ji, když to prohlásil jako fakt tak lehce.

"To není pravda. Neviděla jsem tě celé roky. Vůbec tě neznám."

Nereagoval.

"Draco, ráda bych mluvila o Fiendově ohni. To není náhoda, že jsi ze všech věcí, které jsi mohl použít - kouzel, lektvarů, prokletých artefaktů - použil právě Fiendův oheň."

"Myslel jsem, že o tom ještě nemusím mluvit."

"Ráda bych mluvila o bitvě v Bradavicích. Řekni mi o své zkušenosti s Fiendovým ohněm v místnosti nejvyšší potřeby."

"Byla jsi tam." Odsekl. "Víš, co se stalo."

"Ano, ale já se víc soustředila na Rona a Harryho a na to jak zůstat naživu. Chtěla bych slyšet tvoji verzi."

"Crabbe založil Fredův oheň. Vy tři jste zachránili Goyla a mě. Crabbe zemřel. Konec."

"Doufám, že budeš ochotný zkusit techniku, kterou jsme použili minulou noc."

"Samo-nitrozpyt?"

"Ano. Použila jsem to, abych pacientům umožnila přístup k jejich vzpomínkám. Budeš si na ně schopen vzpomenout, budeš o nich schopen mluvit, ale budeš v bezpečí."

"Já nevím."

"Já vím, že není lehké přemýšlet o minulosti, ale možná pokud o tom budeš přemýšlet, možná porozumíš své volbě tu noc."

"Dostane mě to odsud?"

"To uvidíme. Nemůžu tě propustit, dokud si nebudu jistá, že nejsi nebezpečný sám sobě, ale myslím si, že je to krok správným směrem."

"Dobrá." Řekl s viditelnou váhavostí.

"Dobře."

Hermiona nastavila metronom a seslala na Draca sérii kouzel. Obsahovala relaxační kouzlo z minulé noci spolu s několika dalšími kouzly, které sama vymyslela a přizpůsobila tak, že působily podobně jako nitrozpyt. Když se pod nimi Draco uvolnil, začala proces.

"Můžeš myslet na bitvu v Bradavicích? Čekáš uvnitř komnaty nejvyšší potřeby s Crabbem a Goylem. Pokud to můžeš vidět, řekni mi to."

Dracův hlas byl klidný a vyrovnaný, když odpovídal. "Míříme ven, abychom viděli, jak pokračuje bitva. Uvědomil jsem si, že to bude bezpečnější uvnitř hradu, ale Crabbemu a Goylovi jsem řekl, že bychom mohli špehovat pro Temného pána. Vidíme tebe, Pottera a Weasleyho jak vstupujete do komnaty nejvyšší potřeby. Čekáme minutu a pak vás následujeme."

"A pak co?"

"Dostáváme se do konfrontace s Potterem. Pěkně rychle se to vymyká kontrole. Crabbe začíná sesílat kletby. Věci padají všude kolem nás. Zakřičel jsem na Crabba, aby Pottera nezabíjel. Goyle a já jsme ztratili hůlky. Ty jsi znehybnila Goyleho a pak Crabbe vyvolal Fiendův oheň."

"Řekni mi, jak se cítíš."

"Jsem strachy bez sebe. Všude kolem je stále větší horko a žár. Plameny rychle rostou. Nemám hůlku. Není cesty ven. Jsem si jistý, že zemřu."

Dracův hlas zněl stále vyplašeněji a začal se potit.

"To je v pořádku Draco. Neděje se to. Jen si vzpomínáš. Jsi v bezpečí."

Draco kývl.

"Co se stalo pak?"

"Potter se stal. Přiletěl ke mně na koštěti. Nemůžu tomu uvěřit. Pokouším se ho chytit za ruku, ale uklouzla mi. Pak jste se ukázali ty a Weasley a sebrali Goyla. Plameny jsou všude. Byl jsem si jistý, že zemřu, když jsem se dostal za Pottera na koště. Je to ta největší absurdita - pokouší se mi zachránit život."

"Jsi nyní venku z komnaty. Co cítíš?"

"Jsem v šoku. Mám problémy s dýcháním. Nemůžu uvěřit, že Crabbe je mrtvý. Nemůžu uvěřit, že Potter zachránil můj život potom, co jsme se ho pokusili zajmout. Crabbe se ho pokoušel zabít, ve skutečnosti chtěl zabít vás všechny."

"Co dalšího cítíš?"

"Strach."

"Z čeho?"

"Z Temného pána, ze smrtijedů. Všechno vypadá tak beznadějně."

"Co dalšího?"

"Jsem rád, že jsem naživu, ale nenávidím myšlenku na to, že mě zachránil Potter. Nenávidím všechno a ..."

"A?"

"A přeju si, aby mě nechal umřít." Draco těžce vydechl a měl potíže dýchat.

"Jsi v pořádku Draco. Zastavím teď metronom, a až to udělám, kouzlo skončí. Ty otevřeš oči a budeš tu se mnou. Budeš si pamatovat všechno, co jsi viděl a o čem jsme mluvili."

Draco kývl a pokusil se nadechnout.

"Dobře. Finite incantatem." Hermiona řekla a zastavila metronom.

Po chvíli Draco otevřel oči a zhluboka se nadechl.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Je mi fajn."

"Co si myslíš?"

"Právě jsem si něco uvědomil."

"Co?"

"Potter mě tu noc znovu zachránil. Vsadím se, že si to pěkně užívá. A ty taky. Vsadím se, že se všichni dobře bavíte."

"Nebavím se. Myslím si, že jsi dnes byl velmi statečný. A také to, že postavit se tomu jak ses cítil při bitvě, ti pomůže vyrovnat se s tím, co se stalo tu noc."

"Velká léčitelka Granger-Weasleyová, která všechny zachrání."

"Ne Draco, to budeš ty, kdo to tentokrát udělá. Budeš se muset zachránit sám."

Draco si odfrkl.

"Proč si myslíš, že jsi chtěl vyvolat ty události znova?"

"Nejsi zrovna moc dobrá psycholožka co? To je snad jasné, ne? Myslel jsem si, že jsem měl zemřít a tak jsem chtěl dokončit práci."

"To je jen jedna možnost jak se na to dívat. Ale proč teď?" A proč ses nezabil jedovatým lektvarem nebo něčím co by působilo okamžitě?"

"Poetická spravedlnost?"

"Hledal jsi spravedlnost?"

"Nikdy jsem jí předtím neměl tak proč s ní začínat teď?" Draco odvrátil zrak ke svým rukám a začal si prohlížet nehty.

"Byl jsi po válce volný. Myslíš si, že se ti nedostalo spravedlnosti?"

""Jestli si myslíš, že vyloučení ze společnosti je svoboda. Pak ti řeknu co je spravedlnost. Spravedlnost je, když lidé cítí, že věci jdou určitým způsobem a mohou dosáhnout toho, co chtějí."

"No, já mám teorii. Chceš jí slyšet?"

"Klidně." Draco řekl s přehnanou velkorysostí.

"Já si myslím, že jsi chtěl být zachráněný. Myslím si, že žiješ rád. Jen si to nyní příliš neužíváš."

"To je tvá rozumná rada pro všechny tvé pacienty?"

"Ne. Chceš žít Draco?"

Nereagoval.

"Podívej se na mě." Řekla tak jemně jak mohla. "Chceš žít?"

"Ano." Zašeptal, když mu po tváři stékala jediná slza.

"To jsem ráda. Ráda bych ti pomohla najít cestu k tomu, jak bys chtěl žít."

Draco si tu slzu otřel jediným prstem a otočil se k oknu.

"Vedeš si dobře Draco. Musím se jít podívat na ostatní pacienty, ale vrátím se později. Zkus si odpočinout."

Draco kývl.

Hermiona opustila pokoj a cítila se hluboce otřesená. Cítila neuvěřitelnou radost nad tím jakého pokroku s Dracem dosáhla a zároveň se cítila naprosto otřesená z toho, když viděla tak zraněnou lidskou bytost. To byla její práce, kariéra, kterou si vybrala. A přesto to bylo tak obtížné vidět pacienta, tak daleko jako byl on. Ztratil veškerou naději. Jak mu ji pro boha dokáže dát zpět?