hajmi: SLIMČINKO A IVÍKU,- dovolte abych vám odpověděla naráz. Vezmu to popořadě.
Vaše bilancování, dámy, mě dost vyrazilo dech. Já vlastně jedu a nemám čas se zastavit, abych dodržela týdení termín. Přitom jsem si ani neuvědomila, jak ten čas letí, a co všechno jsem za ten minulý rok prožila já. K zamyšlení mě přiměly až vaše komenty. Slimči, máš pravdu. Tohle je skutečně takový únik z reality. I když někdy nadávám, že to je honička, nějak jsem to začala používat, jako duševní relaxaci...trochu šílené, ale pravdivé . Když překládám, většinou všechno pustím z hlavy. "Všechny starosti a drable pozbývají váhy" - skutečně pravdivá slova písničky. Protože jinak se na nás život valí a nedává prostor k nadechnutí.Já mám sice děti dospělé a v práci klid, ale zase mám jiné starosti, ze kterých mi jde hlava kolem.
Překlad mi vždy před spaním hlavu vyčistí - takže je pro mě něco jako "Spánek beze snů".
Co se ještě stane do konce? Už asi moc ne. Počítám tak deset týdnů - a končíme.
Teď jen žasnu, nad těmi z vás, které tak dlouho vydržely číst a ještě se těší na Madurare. To bude zase další rok a půl - nebo spíš dva roky. Jsem zvědavá, kolik z vás to dočte.
Nu doufám že vydržím já. Snad vám děti nevyjdou dřív ze školy, než skončím.
V každém případě vám děkuji za věrnost a komenty - TO VLASTNĚ VŠEM, KTEŘÍ PÍŠÍ.
Doufám, že vám vaše ratolesti budou dělat jen radost, a život bude trochu víc usměvavý. Díky... JSTE MOJE SLUNÍČKA, KTERÁ DĚLAJI RADOST ZASE MĚ.