V nesprávném čase - 01
31. květen 2010 | 19.24 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 1
Kapitola 1
Bolest hlavy je moje poslední starost
Harrymu třeštila hlava.
Pokoušel se protáhnout, ale zjistil, že ho bolí i svaly. Ze rtů mu uniklo malé zasténání a pak náhle uslyšel kroky. Někdo se blížil k místu - ať už to bylo kdekoliv - kde ležel na posteli. Byla velmi měkká – a on uslyšel, jak někdo řekl.
"Probouzí se!"
To byla zcela jistě madam Pomfreyová, hlavní léčitelka kouzelnické školy v Bradavicích. Otevřel oči, samozřejmě očekával známé prostředí bradavické marodky, ale místo toho zjistil, že je v malém krásně zařízeném pokoji. Na stěnách byly červenozlaté tapety a nábytek byl velmi vkusně rozmístěný po celém pokoji. Na protilehlé stěně bylo velké okno, sahající od podlahy skoro až ke stropu. Harry skrz něj viděl tmavou, zamračenou oblohu a hustý déšť, který dopadal na okenní tabule.
---
U postele na pravé straně stála madam Pomfreyová. Pokud Harry mohl říct, použila na něj několik uzdravovacích a monitorovacích kouzel. Harry si jí prohlížel, protože na ní bylo něco velmi podivného. Měla na sobě stejnou uniformu, jakou v Bradavicích nosila vždycky, ale prostě tu bylo něco. Harry si uvědomoval, že to v tuhle chvíli není schopen uhodnout, a tak se to rozhodl pro teď ignorovat. Pokoušel se posadit, ale silné ruce ho zadržely.
"Neměl bys ještě vstávat Harry." Řekl hlas, který Harry velice dobře znal.
Harry zamrkal.
"Profesore Brumbále?" vyjekl.
Brumbál se na něj usmál a oči se mu zářivě leskly.
"Zdravím tě Harry. Vítej zpátky. Dokážu si představit, že tě z té bitvy musí pěkně bolet hlava."
----
Harry na něj zíral a vůbec ničemu nerozuměl.
Bitva? Jaká bitva?
"Předpokládám, že bych tě měl teď nechat odpočívat, než mi Poppy utrhne hlavu. Nechtěla, abyste ani jeden z vás měli návštěvy, ale já jí dokázal přesvědčit, aby mě k tobě pustila."
Harry přemýšlel, jestli tím myslí Rona, nebo možná Hermionu.
"Ale ještě než odejdu, nechtěl by ses něčeho napít?" zeptal se. "Čaj, nebo možná mléko. Nic silnějšího ti dát ještě nemůžu."
Harry na něj nepřestával zírat. Něco silnějšího o čem to mluví?
"Sklenice mléka bude fajn." Odpověděl, když se rozmyslel.
Tak tohle zcela jistě vůbec nebyl jeho hlas.
Naštěstí oba, madame Pomfreyová i profesor Brumbál opustili pokoj a tak neviděli úžas na Harryho tváři.
Jakmile se za oběma zavřely dveře Harry okamžitě vstal z postele. Když odhazoval pokrývku, všiml si svých rukou.
To nebyly jeho ruce.
Tyhle ruce byly větší a daleko svalnatější než jeho. Opět musel přemýšlet co se to zatraceně děje. Došel k zrcadlu v pravém rohu místnosti. Bylo to krásné zrcadlo se zlatým rámem, ale toho si Harry stěží všiml. Zíral na tvář, která jak se zdálo, patřila jemu.
Zvědavě se prohlížel. Byl to stále on, pomyslel si, ale vypadal... starší? Ano to bylo ono. Dětské rysy zmizely a byly nahrazeny mnohem tvrdšími. Jeho nos, který byl vždycky malý a zakulacený, byl stále malý, ale nyní také rovnější a špičatější. Lícní kosti vypadaly silnější a křivka brady byla výraznější.
Oči měly stále tu smaragdovou zeleň, jako po celý jeho život, ale nyní byly obklopeny dlouhými tmavými řasami a párem silného obočí. Vlasy měl stále černé a úplně nepoddajné, ale teď mu sahaly až po ramena. Zjistil, že tahle změna jeho vzhledu se mu líbí nejvíce. Rychle si je stáhl do malého ohonu.
---
To, co Harryho ujistilo, že ta osoba v zrcadle je stále on, byla jizva na jeho čele.
Jizva ve tvaru blesku.
Co se to zatraceně stalo?
Zíral na svůj obraz, stále užaslý nad tou změnou. Byl nyní skoro o stopu vyšší, než bylo šestnáctileté tělo které předtím znal. Byl štíhlý a svalnatý, ale to zas taková změna nebyla – Harry měl díky famfrpálu vždycky vypracované svaly.
Jediná velká změna na jeho těle.
A opravdu velká změna, byla přímo na jeho hrudi
Bylo to tetování, které Harrymu způsobilo šok, ne jen tím, ,že tam bylo, ale také tím, co znázorňovalo.
O pár chvil později slyšel, jak se profesor Brumbál vrací a tak spěchal do postele. Přehodil přes sebe deku a pokoušel se vypadat, ,jako když neprodělal ten největší šok svého života.
Ředitel bradavické školy vešel a nesl sklenici mléka. Postavil jí na stůl vedle postele.
---
Následovala chvíle ticha, než Harry sebral dostatek odvahy a zeptal se.
"Kde je Draco?"
Brumbál, který ho pozoroval zvědavýma očima, se lehce zamračil.
"Uvažoval jsem, kdy se zeptáš."
Harry opět přemýšlel, co se to sakra děje. Byl rád, že pochopil význam tetování správně, ale stále přemýšlel, co to doopravdy znamená.
On a Malfoy?
Proč by se pro všechno na světě měl Harry spojovat se svým nepřítelem a právě takhle? Něco tu zcela určitě nebylo v pořádku.
"Je ve vedlejším pokoji." Řekl mu Brumbál. "Ještě se neprobudil."
Harry přemýšlel, co se jim stalo, pokud je to oba uvrhlo do bezvědomí. Nehoda, nebo něco horšího? Bitva - ředitel o ní mluvil, ale co to bylo za bitvu?
---
"Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?" zajímal se Harry. Věděl, že to je správná otázka, taková, která nezpůsobí podezření. Rozhodl se, že bude muset být velmi opatrný.
"Pět dní," řekl Brumbál. "Musím říct, že jsem se bál, když ses vrátil...."
Takže to tedy nebyla nehoda? Alespoň to tak nezní.
"Mohu ho vidět?" Harry nevěděl, proč se na to ptá. Proč chce najednou vidět svého školního nepřítele. Mladý zmijozel se nezastavil před ničím, aby udělal Harrymu ze života peklo, ale on přesto cítil, že ho potřebuje vidět.
"Samozřejmě." Řekl jemně ředitel a opět Harry nerozuměl. Normálně by se Brumbál alespoň zeptal, proč chce Harry vidět syna smrtijeda. Možná by svou otázku neřekl nahlas, ale měl by jí čitelnou v očích. Teď se Brumbál na Harryho jen usmál, když mu tuto otázku položil.
---
Harry hodil nohy z postele. Šel trochu nejistě ke dveřím, které mu Brumbál podržel otevřené. Pak starý čaroděj kráčel před ním ke dveřím do Malfoyova pokoje. Bez dalšího slova pustil Harryho dovnitř a zavřel za ním dveře. Nechal ho v pokoji s Malfoyem samotného. I když blondýn na posteli nevypadal jako ten Malfoy, kterého Harry znal, stále si byl podobný víc než se Harry podobal sám sobě.
Malfoy na posteli nevypadal o moc vyšší, než ten známý, což napovídalo, že zmijozel bude o několik palců menší než Harry, pokud budou stát vedle sebe. Malfoyova pokožka byla stále bledá jako vždy. Co se změnilo, byly jeho rysy. Dětská okrouhlost jeho tváří byla pryč, nahrazená ostrými lícními kostmi a čelistí. Měl rovný nos, který rovnoměrně rozděloval jeho tvář. Úzké obočí stejné barvy jako jeho vlasy ohraničovalo zavřené oči. Jeho ústa byla malá, rty plné a světle červené - .
---
Pak si Harry najednou uvědomil, že zírá na Malfoyovy rty, zrovna on.
Zatřásl hlavou, aby si jí pročistil.
Přistoupil blíž a postavil se vedle postele. Jak si všiml zmijozelovy vlasy byly jemné a rovné. Splývaly mu skoro po ramena.
Také teď když stál Harry blíž si všiml odřeniny na jeho levém spánku. Bledá pokožka byla na tom místě úplně modrá.
Jako by ho táhla neviditelná síla, Harry se natáhl a dotkl se tmavého místa konečky prstů. Byl to jen letmý dotek, ale pocítil náraz energie, která mu prolétla tělem do ruky a pak zmizela v Malfoyově pokožce. V místě, kde se Malfoye dotkl, začalo zářit jasné světlo.
O chvíli později se zdálo, že energie explodovala, protože Harry byl náhle odhozený od Malfoye a přistál o několik stop dál. Naprosto omráčený Harry zatřásl hlavou. Zmateně přemýšlel, co se to sakra stalo.
---
V tom momentě si Malfoy lehce povzdechl. Harry vstal ze země a přistoupil k posteli. Malfoyova víčka se chvěla a pak se za okamžik otevřela.
Stříbrné oči se setkaly se zelenými.
"Kdo jsi?" vyhrkl Malfoy, pokoušel se, aby to znělo rozzlobeně, ale jeho oči ho zradily. Vypadal vyděšeně, oči mu přelétaly mezi Harrym a okolím.
"Co chceš?"
Harry, který stál vedle postele, řekl.
"Uklidni se Malfoyi. To jsem já Harry."
---
Nemohl si pomoct, ale na rtech se mu usídlil úsměv. Tenhle Malfoy byl opravdu stále ta osoba, kterou Harry znal. Pokud by jí nebyl, pak by jistě Harryho poznal – a pravděpodobně by byl trochu milejší (i když tohle Harry zas tak jistě nevěděl). V každém případě, zděšení by asi nebyla ta nejzřetelnější emoce na jeho tváři, jako právě teď.
Harry si nemohl vzpomenout, kdy naposledy viděl Malfoye tak vyděšeného.
Blondýn na posteli se zkoumavě podíval na Harryho tvář.
"Potter?" zeptal se konečně nevěřícně.
Harry kývl.
"Ale to není... nejsi..." koktal.
Harry se rozhodl mu pomoct.
"Nevypadám příliš jako já, ale to ani ty, takže je to v pořádku."
---
Malfoyovi vylétla ruka ke tváři.
"Cože?" vykřikl. Jeho prsty horečně přejížděly po změněné tváři. Otevřel pusu údivem, když pod nimi cítil ty změny.
Harry se rozhlédl po pokoji a uviděl malé zrcátko na stolku v rohu.
"Accio zrcátko." Řekl a zamířil na něj hůlku. Zrcátko mu přilétlo do ruky. Beze slova ho podal Malfoyovi.
Malfoyova tvář si uchovala nevěřící výraz, zatímco se prohlížel v zrcátku. Vypadalo to, že je nyní klidnější, když se ujistil, že je stále sám sebou - jen s malými změnami.
---
"Co se stalo Pottere? Cos mi provedl tentokrát?" zeptal se.
"Já? Já nic neudělal," zarazilo Harryho náhlé obvinění.
"Co já vím, klidně bys za tímhle mohl být ty."
"Vrať se na zem, Pottere! Proč bych nám tohle dělal?" zavrčel.
"Ze stejného důvodu, ze kterého bych to udělal já tobě – z žádného. Myslím si, že to není chyba ani jednoho z nás. Pro teď všechno co vím je, že zcela určitě nejsme stejní, jako jsme byli."
Malfoy se na něj díval. Konečně se rozhodl, že na čas odsune jejich vzájemnou nevraživost, i když jen proto, aby byli schopni zjistit, kde jsou.
---
"Co si pamatuješ naposledy?" zeptal se Harryho.
Harry nakrčil obočí a se pokoušel vzpomenout na něco před tou tmou, ze které se probudil. Tráva? Tráva, která se k němu rychle blížila.... Temnota, něčí křik... ještě předtím vzduch ... Vznášel se ve výšce nad Bradavickými pozemky .... Famfrpál? Ano to se zdálo být správné. Právě si všiml zlatonky... Někdo na něj zakřičel "Uhni!" , ale bylo příliš pozdě. Oba potlouky ho zasáhly a on ztratil kontrolu nad koštětem. Pustil ho a náhle padal... pokoušel se něčeho chytit na své cestě k zemi, ale to začalo padat s ním. Pak už tu byla jen tma....
"Vzpomínám si na famfrpál," řekl Malfoy. "Něco se stalo... Viděl jsem tě padat a ty jsi spadl přímo na mě. Nemohl jsem tě udržet a nemyslím si, že jsi byl při vědomí. Spadli jsme."
Harry kývl. "Taky si vzpomínám na famrpál. Potlouky mě zasáhly, ale pak už si nic nepamatuju. No snad jen, že někdo křičel, ale všechno ostatní byla jen tma ...."
---
Oba ztichli, ztraceni v myšlenkách na famfrpálový zápas a jejich současnou situaci.
"Kde jsme?" Přerušil svou otázkou ticho Malfoy.
Harry pokrčil rameny.
"Vůbec netuším. Ale jsou tu Brumbál a madam Pomfeyová. Vůbec jim nepřipadá divné, že vypadáme najednou úplně jinak, tak ... No myslím, že jsme to pořád my. Něco se stalo, když jsme dopadli na zem.
Brumbál řekl, že jsem byl v bezvědomí pět dní, předpokládám, že ty jsi byl taky tak dlouho."
"Proč jsem byl v bezvědomí?"
"Nevím. Brumbál řekl, že jsme se od něčeho nebo odněkud vrátili, ale neřekl nic určitého."
"A kdy ten fanda mudlů někdy něco určitého řekl? Miluje, když může mluvit v hádankách."
"NeříkejBrumbálovi fanda mudlů, jako by to bylo něco špatného," hrozil mu Harry.
"Nebo co?" prskl na něj Malfoy. "Nebo na mě sešleš kletbu?"
"No, myslím, že bych ti mohl udělat spoustu dost hrozných věcí a ani bych k tomu hůlku nepotřeboval Malfoyi."
---
Malfoy byl zticha. Také si všiml rozdílu mezi jejich výškou – dostat se do křížku s Harrym by mohlo být pro zmijozela dost špatné. Ne, že by ho Harry mohl zabít, ale mohl by ho dost zranit. Harry byl větší, vyšší a vypadal celkově silnější než štíhlý a drobný Malfoy. Zaklepání na dveře je zachránilo od další hádky.
"Dále." Zavolal Harry.
Brumbál následován dalšími dvěma lidmi, které Harry nepoznával, vešel do pokoje. Harry se na dva další lidi – mladého muže a těhotnou mladou ženu –usmál na uvítanou. Pak se rozhodl riskovat.
"Mione? Rone?" zeptal se.
---
"Kdo jiný Harry?" zeptal se Ron a zašklebil se na něj velmi Ronovským způsobem. Hermiona se na něj také usmála. Vypadá nádherně, pomyslel si Harry. Hnědé, stále kudrnaté vlasy měla nyní ostříhané na krátko a tak roztomile rámovaly její tvář, která mu připomínala šestnáctiletou dívku, kterou Harry znal. Existovaly zde určité rozdíly, ale ty byly jemné a jen dělaly její vzhled daleko dospělejší, což nepochybně ve skutečnosti i byla . Její těhotenství jí jen přidalo na kráse.
Na druhou stranu Ron vyrostl v mladého muže, který zářil sebevědomím a důvěrou. Stále mu zůstalo něco z jeho hravosti, ale to bylo nyní trochu méně zřetelné než když byli mladší. Byl vysoký - vyšší než Harry – se dost nad drobnou Hermionou tyčil. Přesto si Harry stále myslel, že k sobě dobře pasují.
---
"Ah, Draco vidím, že jsi vzhůru. Doufal jsem, že tě tady Harry dokáže probudit." Řekl Brumbál a přešel k posteli dřív, než obrátil svou pozornost zpět na Harryho a jeho přátele.
Harry viděl Malfoyův výraz a chtělo se mu smát. Vypadal jako ryba na suchu, když viděl jakou starost o něj Brumbál projevil. Harry si to vychutná později... hodně později.
"Madam Pomfreyová tu bude za chvíli, aby tě prohlédla, ale věřím, že nic špatného nenajde potom, co tě tady Harry uzdravil."
Malfoy zíral na Harryho, zatímco Harry zíral na Brumbála. Ale protože se jim oběma zdálo, že ho Harry uzdravoval již někdy předtím, ani jeden z nich nic neřekl. Tenhle svět začínal být divnější, než si na začátku mysleli.
---
Ron přešel k Harrymu a stiskl mu rameno.
"Věděli jsme, že to zvládneš. Ani na chvíli jsme nepochybovali, že taková maličkost jako pár smrtijedů by tě mohla dostat. Ne potom čemu jsi čelil – stejně ale musím říct, že jsi nás na chvíli vyděsil."
"Co – co se stalo?" zeptal se Malfoy. Harry po něm hodil pohledem, ale Malfoy se díval na ostatní a čekal.
"Moc si toho nepamatuju." Dodal ještě blondýn na posteli.
"Doopravdy to nevíme," řekl Ron. "Sirius řekl, že všechno šlo podle plánu, dokud se neobjevilo víc smrtijedů. Náhle jste měli skupinu mudlů uprostřed války čarodějů – to nikdy není dobrá kombinace. Dost jich bylo raněno a vy dva jste je léčili, zatímco Sirius, Remus a ostatní bojovali. Nemohli vás chránit, a tak tě jeden smrtijed zasáhl Cruciatem." Ukázal na Malfoye – "A tebe také zasáhli pár kletbami, Harry. Ztratil jsi mnoho energie při léčení tak jste oba upadli do bezvědomí.
Pak přišla posila a Sirius a Remus vás mohli vzít domů."
---
"Od té doby jste byli v bezvědomí." Řekla Hermiona. Bylo to poprvé co promluvila od té doby, co vešla do pokoje.
Harry byl a zároveň nebyl v šoku z toho, jak přátelsky se Hermiona a Ron chovali k Malfoyovi. Doma by se na něj takhle nikdy neusmívali, zvláště Ron. Ale protože v tomhle světě bylo všechno divné a jiné, tak ho to zase až tak moc nepřekvapovalo.
Madam Pomfreyová vešla do pokoje. V pokoji se rozprostřelo ticho, když zakouzlila pár diagnostických kouzel a jedno uzdravovací. Pak konečně Malfoyovi oznámila.
"Jste úplně v pořádku."
Brumbál se usmál.
"Dobře. Tak to se můžeme vrátit do školy." Řekl Poppy. "Jsem si jistý, že se tady pan a paní Weasleyovi o ty dva dobře postarají."
---
Harry trochu vyvalil oči. Ron a Hermiona byli manželé? Dobrá, byla těhotná, ale stejně...
Byli manželé.
Madam Pomfreyová kývla a oba se rozloučili. O pár minut později se přenesli. Harry a Malfoy zůstali s Hemionou a Ronem - nebo spíš s panem a paní Weasleyovou. Harry tu myšlenku nemohl pustit z hlavy.
"No tak, když už jste oba vzhůru, tak vás můžeme přestěhovat do vašich obvyklých pokojů. Není důvod vás rozdělovat." Řekl Ron.
Harry a Malfoy si vyměnili pohled. Co tím Ron myslí? Rozumě, ale raději nic neřekli.
---
Následovali Hermionu tiše ven z pokoje. Ron šel za nimi. Hermiona je vedla chodbou k něčemu, co vypadalo jako vstupní hala a pak nahoru po širokých schodech. Bylo tu velké okno, kterým bylo vidět dolů do obývacího pokoje. Byly tu dva ochozy, které vedly z toho místa, kde stáli na obě strany. Hermiona je vedla na levou stranu. Minuli dvoje dveře a zastavili se u těch posledních. Když je Hermiona otevřela, odhalila další krásně zařízený pokoj. Stěny byly světlemodré, závěsy bílé. Vítr, který vál otevřeným oknem, jimi lehce pohyboval. Podlahu pokrýval silný tmavě modrý koberec. Uprostřed pokoje stála ohromná postel.
Jen jedna.
---
Harry a Malfoy se na sebe podívali, pak na postel a následně opět jeden na druhého.
"Teď vás dva necháme o samotě." Řekla Hermiona a ještě lstivě dodala. "Myslím, že máte co dohánět."
"Zavoláme vás, až bude večeře." Oznámil jim Ron než za sebou a svou ženou zavřel dveře.
"Oni jsou manželé?" zeptal se Malfoy nedůvěřivě.
"Vypadá to tak." Odpověděl Harry před tím, než se otočil zpátky k posteli.
"Teda spát s tebou nebudu." Poznamenal Draco, když sledoval Harryho pohled.
"No možná budeš muset," škádlil ho Harry. "Vypadá to, že v téhle realitě jsme spolu."
Malfoy se začervenal a zavrčel na něj. "Nikdy bych s tebou nechtěl být, Pottere."
"Nejsem tvůj typ?"
"Můj typ? No řekněme jsi trochu víc... svalnatý... na můj vkus." Odsekl.
"Vážně? Myslím, že jsem o tobě slyšel zvěsti. A v nich si tak moc proti té záležitosti se svaly nebyl."
---
Malfoy byl rudý jak rak.
"Já nejsem – nemám..."
"Ale no tak, uklidni se ty velký tele. Nikomu neřeknu, že jsi gay. Komu bych to tak asi řekl? Mione a Ron to podle toho jak to vypadá, stejně vědí nemyslíš?"
"No evidentně si myslí, že ty jsi taky. A teď mi řekni proč asi?" zeptal se Malfoy.
Harry pokrčil rameny.
"Jsme v nějaké alternativní realitě. Kdo ví? Všechno se tu zdá jiné."
Malfoy seděl tiše pár minut.
"Co když nejsme?"
Harry, který ležel roztažený na posteli se zamračil.
"Co když nejsme kde?"
"V alternativní realitě?"
"A co jiného by to mělo být?"
---
"Budoucnost."
"Tak tomu co říkáš, nemůžeš věřit, hlupáku. Byli bychom my dva spolu v budoucnosti? Ty bys bojoval za stranu dobra? Ty, syn smrtijeda, který je Voldemortovou pravou rukou? Já prostě nevěřím, že tohle je budoucnost."
Malfoy se podíval na své ruce.
"Jsem na straně dobra od konce minulého léta, Pottere." Řekl, tak tiše, že to Harry skoro neslyšel.
"Cože?"
"Slyšel si mě. Nemusím to opakovat."
"A ty se za to stydíš? Zeptal se Harry a posadil se vedle blondýna.
Ten se na něj podíval.
"Stydím? Ne, nestydím se."
"Tak proč to nechceš říct?"
"Proč, abys mi to mohl vmést do tváře a vyžívat se v tom, jak jsi měl celou dobu pravdu? Nemám zájem, Pottere. Bez toho se klidně obejdu." Odpověděl hlasem jako led Malfoy.
"Co – co tě přimělo změnit názor?"
Malfoy se na něj podíval a pak se odvrátil.
"To je něco, co ti možná řeknu později, ale zcela jistě ne teď."
---
Harry přemýšlel proč se Malfoy chová tak... tak mimo svojí normální povahu. Tenhle tiše mluvící, téměř stydlivý mladík, nebyl Malfoy, kterého znal. I když Harry zjistil, že tahle verze zmijozela se mu líbí.
"Ale .. tvůj otec." Řekl, když si vzpomněl na staršího Malfoye.
Malfyo se otočil a jeho výraz byl nečitelný. Ale Harry si myslel, že viděl smutek a bolest v blondýnových očích.
"Promiň, to není moje věc." Začal, ale Malfoy ho přerušil.
"Ne, Pottere chceš to vědět. Brumbál ti to stejně dřív nebo později řekne." Odmlčel se a zdálo se, jako by se sám sebe ptal, jestli to je dobrý nápad. Pak pokrčil rameny a řekl.
"Můj otec stále věří, že se stanu smrtijedem až skončím školu. Netuší, že jsem změnil stranu a já doufám, že to nikdy nezjistí. Protože jestli ano tak mě určitě zabije."
"Ale je to tvůj otec!" namítal Harry.
---
Malfoy ho pozoroval.
"To jsi vážně tak naivní Pottere. Opravdu si myslíš, že jeho vlastní krev něco znamená, když mu Voldemort poručí, aby mě zabil? Já si to nemyslím. Pokud Voldemort mému otci přikáže, aby mě mučil, tak to klidně udělá. A víš ty co? Voldemort mu to ani nebude muset přikázat. Prostě mě zabije jen proto, že jsem ho zklamal."
Blondýn to říkal způsobem, jako by s tím už měl zkušenost. Harry si v tu chvíli uvědomil, že mladý Malfoy neměl tak nádherné a perfektní dětství, jak si každý myslel a věřil. Harry nepochyboval o Luciusově schopnosti potrestat svého syna ani na minutu, a věděl, že použité způsoby by mohly být opravdu kruté.
---
"Pochybuju, že Chlapec, který přežil, bude vědět něco o něčem, jako je zklamat otce," řekl Malfoy. "Tvoji příbuzní pro tebe určitě dělali, co ti na očích viděli a rozbalovali ti červený koberec kamkoliv si šel."
Harry na něj zíral. Dursleyovi? Rozbalovat pro něj koberec? Udělat pro něj něco? Ha ha.
"Tohle by Dursleyovi nikdy neudělali. Rozbalit červený koberec? To by spíš rozbalili nějaký starý zašlý s dírami, abych ho použil jako postel, ale ani to by pro mě nikdy neudělali."
Harry netušil, proč říká ze všech lidí zrovna Draco Malfoyovi, jak se k němu Dursleyovi chovají, ale v tuhle chvíli se mu to zdálo správné. Nakonec, Malfoy mu také řekl pár informací o tom, jaký měl život na zámku.
Nyní to byl Malfoy kdo zíral na Harryho.
"Ale – všichni říkali, že se k tobě tvoji příbuzní chovají jako ke králi." Řekl se zamračením na tváři.
"Tak v tom případě ti *všichni* si potřebují zkontrolovat své zdroje informací." Odpověděl hořce Harry.
"Dursleyové pro mě nikdy nic neudělali. Já byl ten, kdo pro ně dělal - čistil jsem jim dům, sekal trávník a vařil jsem jim..."
"Mohl jsi je otrávit." Prohodil Malfoy se sadistickým úšklebkem.
"Proč mě vůbec nepřekvapuje, že tohle od tebe slyším?" zeptal se Harry, bez zloby v hlase. Zjistil, že si docela Malfoyovu společnost užívá, bylo příjemné ho mít u sebe. Tady v tom šíleném světě, bylo prostě příjemné mít tu alespoň jednu osobu, se kterou mohl mluvit.
I když to byl jeho nejhorší nepřítel.
---
"Malfoyi?" promluvil po chvíli Harry, když se v místnosti rozhostilo ticho.
"Co, Pottere?"
"Nemůžeme být přáteli, alespoň pro teď? Jen dokud jsme na tomhle šíleném místě?"
Mlafoy, který se díval z okna se pomalu otočil k Harrymu a jeho napřáhnuté ruce.
"Ty mi nabízíš přátelství, Pottere?" zeptal se. "Pamatuji si, že poprvé jsem pro tebe nebyl dost dobrý."
Malfoyovy oči ztvrdly. Harry na něj hleděl a ve stříbrných očích bylo nyní možné číst uraženou hrdost. Najednou si uvědomil, že část důvodů proč ho Malfoy tak moc nenávidí, pramení právě z toho. Harry odmítl Malfoyovu nabídku přátelství jejich první den ve škole a tím ublížil Malfoyově hrdosti.
"Nemůžu vrátit čas Malfoyi, ale můžeme se pokusit to zlepšit." Řekl Harry. "Musíme tady předstírat, že jsme milenci – tak bychom se k sobě měli alespoň pokusit chovat slušně."
---
Malfoy se na Harryho dlouhou chvíli jen díval a nic neříkal. Pak náhle přijal nabízenou ruku.
"Dobrá Pottere, dokud jsme tady."
V tu chvíli se ozval výkřik zdola.
"Večeře!" křičel Hermionin hlas a Harry vyrazil ke dveřím. Zastavil se s rukou na klice a řekl.
"Oh, Malfoyi?"
"Ano,"
"Pamatuj si, že mi musíš říkat Harry, když budeme pohromadě s ostatními lidmi."
---------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 01 | gigi... | 31. 05. 2010 - 20:40 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | blesk | 31. 05. 2010 - 20:59 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 01 |
erumoice | 31. 05. 2010 - 21:01 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | nade | 31. 05. 2010 - 21:36 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | serin | 31. 05. 2010 - 21:42 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | diane chocola | 31. 05. 2010 - 22:20 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | michangela | 31. 05. 2010 - 22:51 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | bacil | 01. 06. 2010 - 15:09 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | netfale | 01. 06. 2010 - 16:32 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | grid | 03. 06. 2010 - 08:20 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | starvation | 14. 07. 2010 - 13:31 |
| RE: V nesprávném čase - 01 | zuzana | 22. 06. 2011 - 20:42 |