Zraněný 07

 

Hermiona si klekla vedle Lupina, který ležel na zemi, stále paralyzován. Slyšel jí jemně vyslovit protikouzlo. Okamžitě se mu svaly uvolnily, ruce mu klesly na zem a hlava klesla do srolovaného pláště, který mu tam Snape položil.

Zhluboka se nadechl a pak se posadil.

"Opět si zachránila den, Hermiono." Zatřásl hlavou a protáhl ztuhlé svaly.

"Myslíte?"

Oba se podívali na Snapea, kde ležel natažený na zemi.

"Málem jsem ho nechala jít." Řekla skoro šeptem.

Lupin zavřel oči. "Já vím, ale udělala jsi správnou věc. Ty víš, že ano."

Hermiona byla zticha. Pak se zeptala.

"Co budeme dělat teď?"

Lupin pokrčil rameny.

"Vrátíme se do Bradavic."

"A co pak?"

"To nevím." Řekl a Snapeova slova "A zavřete mě v St. Mungu?" mu zněla nepříjemně v hlavě. Ne, to nikdy.

 

"Brumbál, seženeme Brumbála. Poslal jsem mu minulý večer vzkaz."

Hermiona se mu podívala do očí a kývla.

Lupin si chvilku počkal, než nabral síly a pak se postavil. Zamířil hůlkou na Snapea.

"Mobilicorpus." Snapeovo tělo se vzneslo, Lupin otáčel hůlkou tak dlouho, dokud neměl Snape chodidla pár centimetrů nad zemí.

"Vezmu jeho truhlu a plášť." Navrhla Hermiona, když si stoupla vedle něj. Lupin kývl, vykročil a chytil Snapea za ruku.

"Uvidíme se u brány." Řekl a pak on i Snape zmizeli.

 

Lupin se objevil zrovna před vstupní branou do Bradavic. Slyšel jak se za ním Hermiona právě přenesla s rukou na truhle. Pokynul jí, ať jde napřed a následoval jí. Vedl Snapeovo tělo bránou a pak všichni vyrazili na dlouhou cestu přes trávník.

Tohle není dobré, nemůžu ho takhle vzít do hradu. Někdo by ho mohl vidět, i když je časně. To mu nemůžu udělat. Lupin se zastavil a zkoušel přemýšlet, Hermiona do něj skoro narazila.

"Co se děje?" zeptala se.

Lupin zatřepal hlavou a pokoušel se na něco přijít. Pak jeho oči zachytily pohyb před nimi.

 

V tu chvíli poznal obrovskou postavu Hagrida, který se k nim blížil přes trávník.

"Ah, díky Merlinovi! Pojďme." Rychle vyrazil a hůlkou řídil vznášející se postavu Snapea.

"Co to tu provádíte?" zeptal se Hagrid, když je dohonil.

"Hagride, to je dlouhé povídání, ale potřebujeme tvoji pomoc. Můžeme vzít Severuse na chvíli do tvé chýše než seženeme Brumbála a rozhodneme se co dělat dál?"

Hagrid se podíval na Snapea, který se vznášel v bezvědomí, hlavu skloněnou dopředu. Pak se podíval zpátky na Lupina a zvedl tázavě obočí.

"Hagride, prosím. Nemůžeme dopustit, aby ho takhle někdo viděl."

Hagrid kývl. "Řeknu vám, co uděláte. Jděte napřed a já vám seženu Brumbála. Vrátil se zpátky dnes brzo ráno."

"Díky Hagride." Poděkoval mu Lupin.

 

Hagrid zamířil k hradu, zatímco Remus a Hermiona pokračovali, jak nejrychleji mohli do Hagridovy chatrče. Dveře nebyly zamčené a otevřely se, jakmile se jich Hermiona dotkla. Tesák, Hargridova obrovská doga, se na ně podíval, když vešli, ale zavrtěl ocasem hned, jak je poznal. Pak si položil hlavu zpátky na přední tlapy.

Lupin vedl Snapea dovnitř a jemně ho položil na Hagridovu postel. Narovnal mu hábit a přikryl ho pláštěm, tím samým, kterým Severus podepřel hlavu Lupinovi na palouku.

"Musíme se ujistit, že se neprobere." Řekl Lupin. Podržel mu hůlku u spánku a zamumlal uspávací kouzlo.

"Nemůžeme ho držet ve spánku navěky."

"Jen tak dlouho dokud se nerozhodneme co dál." Odpověděl jí Lupin. "A právě teď nevím, co uděláme. Potřebujeme čas rozmyslet si to."

 

Hermiona kývla. Oba se posadili do křesel blízko postele.

"Slyšela jsem, co říkal. Co jiného můžeme dělat než ho zavřít?"

"To bych ho raději nechal odejít."

"Není to fér. Udělal pro nás všechny tolik, trpěl celé ty roky. A nikoho to nezajímá."

Lupin se usmál.

"To není až tak pravda. Tebe a mě to zajímá. Nemyslím, že to dělal proto, aby si vysloužil obdiv davů."

"Harryho to nezajímá." poznamenala Hermiona. "I když mu profesor Snape zachránil tolikrát život."

"Severus si to tak zařídil, aby ho Harry nenáviděl." Lupin se podíval na Snapeho. "A Severus zase nenávidí Harryho. Harry totiž představuje všechno, co Severus chce a věří, že to nikdy nemůže mít."

"Harry ani nechce být Harry. Ale předpokládám, že profesor Snape vidí místo Harryho stále jeho otce, že ano."

Lupin kývl.

"Ano." Pokrčil rameny a postavil se. "Nevím jak ty, ale já jsem ještě nesnídal a zabíjel bych pro šálek čaje." Zavěsil konvici nad oheň - byla stále teplá a nebude trvat dlouho, než se v ní voda dá do varu.

 

Z konvice se právě začalo kouřit, když vyhlédl z okna a uviděl Hagrida jak se blíží. Srdce mu poskočilo, když za ním rozpoznal postavu Albuse Brumbála.

Hagrid se chopil přípravy čaje, mezitím co si Brumbál přisunul křeslo k místu, kde seděl Lupin a Hermiona. "Vidím, že jsi nebyl schopen ho přesvědčit Remusi." Řekl a smutně hleděl na dlouhou, tmavou postavu ležící na posteli.

"Ne. Odešel dnes ráno. Pokoušel jsem se s ním mluvit, ale..." Lupin se odmlčel. "kdyby se tam neobjevila Hermiona, byl by pryč."

Brumbál nespustil zrak ze Severuse, Vypadal velmi staře a křehce.

 

Remus pokračoval.

"Vůbec nevidí žádnou naději na štěstí v budoucnosti. Ty věci, kterými prošel, nejdou jen tak hodit za hlavu. Myslí si, že nikam nepatří a nikam nezapadá. Také vůbec nevěří, že by se mohl změnit."

Brumbál stále hleděl na Severuse.

"Já vím." Řekl jemně, skoro šeptem.

"Zažil - " Brumbál potřásl hlavou. " - nepředstavitelné hrůzy."

Brumbál si sundal brýle a promnul si oči.

"Potřeboval jsem zbraň." Řekl slabým a vzdáleným hlasem. "Věděl jsem, že budu potřebovat někoho, kdo se dostane blízko k Voldemortovi. Musel to být někdo velmi inteligentní a velmi statečný."

 

Remus a Hermiona ho pozorovali v užaslém tichu. U krbu stál Hagrid také jako socha. Brumbál si povzdechl. "Začal jsem hledat mezi dětmi, které přišly do Bradavic. Měl jsem ze začátku mnoho možností ve třídách kolem té vaší, Remusi. Víš, že jsem chvíli uvažoval o tom, že by to mohl být Sirius. Ale byl příliš výbušný. Nikdy by nepřežil. Byli tu i jiní, ale nakonec jsem věděl, že to bude Severus."

"To já z něj udělal muže, jakým je dnes. Nechal jsem ho opuštěného ve chvílích, kdy jsem věděl, že potřebuje zoufale pomoc. Byly tu doby... okamžiky, kdy jsem myslel, že jsem ho úplně ztratil. Ale on mě nezklamal. Stal se přesně tím, co jsem potřeboval. Ale tím, že jsem z něj udělal takového člověka, jsem ho zklamal."

 

Lupin sklopil zrak.

"Řekl, že to co budeš cítit nejvíce, pokud zjistíš, že je mrtvý, bude vina. A lítost."

"Ano a mnohem víc než to. Sledoval jsem jeho život velmi podrobně, stejně jako jsem sledoval Harryho. Svým způsobem byl skoro stejně důležitý."

"Ale co teď, když válka skončila a zbraň už není potřeba. Může být zbraň přetvořená?" zeptal se Lupin.

"Já nevím. Křivda v něm je velmi hluboká a táhne se dlouho do minulosti."

Všichni byli potichu.

 

"Co pro něj můžeme udělat? Vím, že v mudlovském světě, by šel k psychologovi, který by mu pomohl se vším se vyrovnat. Byly by tu i léky, které by mohl užívat."

"To samé platí i pro kouzelnický svět. Jsou zde léčitelé, kteří se starají o rány na duši. Lektvary, které dočasně uleví od bolestí na srdci."

"Nikdy s žádným nebude mluvit. Raději zemře, zcela jasně nám to ukázal. A tohle není něco, k čemu ho můžeme přinutit - není to zranění těla, při kterém bychom ho mohli svázat a nalít mu léčivý lektvar do krku. Musí spolupracovat. A on nedokáže snést představu, že by ho někdo viděl tak zranitelného." Podíval se na Brumbála. "Myslím, že ani ty."

 

Lupin se podíval opět na Severuse, ležícího pod pláštěm na posteli. Dlouhá tvář byla nyní bez výrazu, dokonce skoro mírumilovná na Snapea.

"Nemyslím si, že by vzpomínky na to, že byl smrtijed byly pro něj až takovým problémem. Je to něco mnohem hlubšího a staršího. Myslím, že ve svém srdci věří, že je odporný a bezcenný. Přesto tak silně touží, aby byl akceptovaný, obdivovaný a oblíbený." Podíval se na Brumbála. "Milovaný."

"Ano. A právě to ho dělalo vůči Voldemortovi tak zranitelným. Jeho touha po lásce a přijetí."

"Takže v tom leží ten problém, že ano." Řekl Lupin. "Musíme vyléčit tohle a o zbytek se už postará on sám."

 

Hermiona vypadala velmi zamyšleně.

"Nemohli bychom ho proměnit v dítě? Tam ten problém začal, ne? Můžeme s ním pracovat na té úrovni. Napravit tak věci, které byly udělány špatně. Věci, které ho ranily."

Brumbál potřásl hlavou.

"Ne. Je to sice dobrá myšlenka, ale nejde to. Překouzlit lidské tělo do jeho dřívějšího věku je velmi komplikované a velmi nebezpečné. Má to občas hrozné následky, i když je to uděláno jen na krátkou dobu. A to, co potřebujeme udělat pro něho je dlouhodobá záležitost. Mohly by to být roky."

 

Lupin kývl a řekl.

"To je důvod, proč nevidíš čaroděje a čarodějky používat omlazovací kouzla."

"Samozřejmě." Hermiona potřásla hlavou. "Zapomněla jsem, nemyslela jsem na to, jako na omlazovací kouzlo."

Hagrid přišel blíž od krbu s konvicí čaje.

"Lidé jsou příliš komplikovaní." Řekl, zatímco naléval do připravených šálků pro každého čaj.

"Kdybychom mluvili o psu, víte, o takovém, kterému bylo ublíženo a ztratil tak důvěru v lidi, tak mu prostě věnujete hodně lásky a laskavosti a on se k vám vrátí. Chce to jen hodně času a trpělivosti, to je všechno."

 

Lupin ztuhl s šálkem centimetr od rtů.

"Ano. Jen kdyby to bylo tak snadné. Ale jak jsi řekl, lidé jsou daleko komplikovanější. A Severus daleko víc než kdokoliv jiný."

"Ale pes není." Řekl Lupin."Albusi, souhlasím, že dítě by bylo velmi nebezpečné. Ale co pes? Co když ho změníme v psa?"

Všichni se na něj podívali.

 

"Zamyslete se trochu," pokračoval." Přeměníme ho v psa, jen na chvíli, možná jen na měsíc nebo tak. Vezmeme mu vzpomínky na to, že je člověk, zatímco bude pes. Pak až ho vrátíme zpátky tak mu vezmeme zase vzpomínky na to, že byl pes. Ale během té doby co bude pes, se ho můžeme pokusit vyléčit. Jak jsi řekl, Hagride, dáme mu lásku a laskavost, které se mu nikdy nedostalo. Na téhle úrovni, na úrovni psa, hluboko v jeho podvědomí. Jako muž, to nikdy nepřijme. Ale jako pes s psí náturou možná ano."

Ostatní tři byli zamyšlení.

 

"Pes nepotřebuje vzpomínky. Pes má instinkty - instinkty psího těla. A on má takové instinktivní chování a pocity, i když je člověk. Na téhle úrovni s ním můžeme pracovat."

"V tom nápadu je mnoho možností." Řekl Brumbál a vypadalo to jako by hlavou lehce kývl.

"Je to hrozné něco takového někomu udělat, ale je to lepší než ho zavřít. Musíme se jen ujistit, že se nikdy nedozví, co jsme mu udělali." Poznamenala Hermiona.

"Vezmeš si toho psa na starost Remusi?" zeptal se Brumbál.

"Samozřejmě."

"Nemohl bych navrhnout nikoho lepšího. Mezi námi, Remusi, ty a Hermiona jste přišli na velmi novou a zajímavou metodu, jak se vypořádat s tímto problémem." Podíval se na Snapea. "I když si osobně si myslím, že Severus je daleko víc, jako kočka, nemyslíte?"

 

"Já se o něj nebudu starat, když z něj bude kočka. Hermiono," rychle se varovně ozval Lupin, když bylo vidět, jak dívka chce protestovat.

"Ty víš, že mám Křivonožku rád. Ale jistě si dokážeš představit, jaká kočka by ze Severuse byla. Celé hodiny by se toulal, ukázal by se jen na jídlo. Škrábal by a kousal. Za chvíli bychom byli celí zafačovaní."

Podíval se na Severuse.

"Ne, abychom mu pomohli, potřebujeme pro něj psí náturu. Psí instinkty."

"Ano máš pravdu." Řekl Brumbál, vstal a odložil šálek s čajem. "Nemusím vám říkat, že všichni musíte tohle držet v úplné tajnosti."

Lupin, Hermiona a Hagrid, všichni kývli.

"Dobrá. Madam Pomfreyová bude jediná, kdo to ještě bude vědět. Musí znát pravdu, kdyby se mu něco stalo, aby věděla, že to je přeměněný člověk. Ale nikdo další."

 

Brumbál přešel k Snapeovi a odhrnul plášť, který ho přikrýval.

"Takže ho změním na psa. Nechám ho, aby si jeho vlastní podvědomí vybralo druh a vzhled."

Zvedl ruce a držel je nad tělem. Nepromluvil ani slovo, jen přivřel oči. Zdálo se jako by Snapeovo tělo roztálo a chvělo se jako voda. Rychle se měnilo a ztrácelo podobu člověka. Pak se stejně rychle začaly formovat dlouhé nohy a tvář se protáhla do čumáku.

 

Všichni jen stáli a pozorovali to. Lupin zadržel dech a přistoupil blíž. Cítil, že i Hermiona se naklonila blíž okamžitě následovaná Hagridem, který se skláněl nejvýš nad nimi.

Během vteřiny na místě, kde ještě před okamžikem byl muž, ležel obrovský, černý pes. Nebyl tak veliký, jako Sirius, když byl ve své zvěromágské podobě. Sirius byl velké svalnaté stvoření, vypadal spíš jako medvěd než pes.

 

To, co zde leželo, bylo úplně něco jiného. Toto stvoření bylo štíhlé, vychrtlé. Všechny kosti a pevné svaly skrýval dlouhý, rovný, černý kožich. Dlouhé štíhlé nohy, štíhlé tělo a dlouhá kostnatá hlava s velkým řeckým nosem, jako mají barzojové. Bylo to ošklivé a na pohled zlé stvoření. Lupin se podíval na Hermionu, která byla také zřejmě zaskočená podobou psa.

 

Hagrid se hluboce nadechl.

"To je Spektrální pes." Prohlásil s úžasem v hlase. "V životě jsem viděl jen jednoho nebo dva, jsou opravdu vzácní. Jsou to speciální hlídací psi rodin temných čarodějů."

"Nemůžeme udělat něco, aby vypadal trochu... myslím, ne tak..." mumlala Hermiona.

"Ošklivě?" dokončil za ní Remus. "Nebyl příliš hezký ani jako člověk -"

"Není ošklivý," namítnul Hagrid a sklonil se ještě blíž. "je nádherný. Jen se na něj musíte naučit dívat, správným způsobem."

 

Lupin a Hermiona si vyměnili pohled.

"Samozřejmě, pro psa není důležité, jak vypadá. Oškliví, tedy chci říct, psi, kteří nejsou v tom pravém smyslu hezcí, mohou stále být roztomilí. Možná je lepší, když vypadá takhle. Je tu šance, že se smíří se svým vzhledem."

"Měli byste se nyní ty a on vrátit do Bradavic, Remusi." Otočil se k nim Brumbál a řekl. "Vezmu vás zpátky, tak vás nikdo neuvidí. Oznámím všem při snídani, že Severus odešel. A také to, že se budeš starat o tohoto psa. Vysvětlím jim, že jsem ti to dal za úkol. Že ho převychováváš, aby pak později mohl být umístěn nastálo do nové rodiny. Není to zase až tak moc daleko od pravdy."

 

Brumbál kývl na Lupina, zvedl ruku a pes, který byl před okamžikem ještě profesorem lektvarů se vznesl z postele.
 

Potom se všichni tři najednou ocitli v Remusově pokoji. Nebylo to cítit jako přenášení, ale co jiného to mohlo být? Bylo to prostě něco, co dokázal jen Brumbál. Lupin zatřásl hlavou, stále cítil trochu nevolnosti, zatímco Brumbál levitoval psa nad pohovku a pak ho na ní jemně položil. Dlouhé nohy visely přes okraj a kostnatá hlava volně ležela na polštáři. Lupin si klekl vedle pohovky.

 

"Nějakou dobu bude ještě v bezvědomí." Řekl Brumbál. "A také jsem na něj seslal nějaká doplňující kouzla, takže bude pár dní ještě velmi nejistý a slabý. Tohle je strašně velký šok pro jeho tělo a on se z něj potřebuje vzpamatovat."

"Nebude vůbec na škodu, když na mě bude nějakou chvíli závislý." Poznamenal Lupin a cítil se tak trochu provinile.

"Zařídím, aby ti sem pár dní nosili jídlo."

Lupin přikývl a pozoroval černé stvoření na pohovce.

"Pamatuj si, že to není opravdový pes." Řekl mu tiše Brumbál. "Je to přeměněný člověk. Možná nemá vzpomínky a psí mozek mu trochu zamlží myšlení, ale je to stále člověk v psím těle. Ale tomu ty rozumíš."

Lupin kývl.

"Budu se k němu chovat s respektem." Usmál se. "Myslím si, že to bude vyžadovat."

Brumbál se trochu smutně usmál.

"Pak to nechám na tobě Remusi. Vím, že je v těch nejlepších rukách."

"Děkuji Albusi. Udělám, co bude v mých silách."

Pak byl Brumbál pryč. Prostě jen tak.

 

Lupin si povzdechl a posadil na pohovku u hlavy psa.

"Chudák Sev..." zarazil se. Nemůžu na něj takhle volat. Potřebuju mu dát nějaké jméno, vymyslím mu nějaké, abych na něj mohl před ostatními lidmi volat. Když se v té škodolibé části jeho mozku se ozvalo. *Pan Chlupatý* nemohl se ubránit úsměvu.

"Ne, to bych ti neudělal." Řekl nahlas. Pes ze spánku zakňučel. Lupin automaticky zvedl ruku, dotkl se kostnaté hlavy a začal ho drbat za ušima.

"Je to pěkně prohnilý trik, jaký jsme na tebe zahráli, příteli." Řekl jemně. "Slibuji, že si nic z toho nebudeš potom pamatovat a já ti o tom nikdy neřeknu."

 

Pes opět zakňučel, zatlačil hlavu proti ruce a položil si jí na Lupinův klín. Lupin se posadil pohodlněji, nechal psa, aby si hlavu položil na jeho břicho. To všechno zatímco ho rukou nepřestával jemně hladit po celé hlavě. Drbal ho na dlouhém nose a mezi očima, pak přejel dál za uši a projížděl dlouhé rovné chlupy. Psí hruď se rovnoměrně zvedala a klesala. Zvíře se celé pevně tisklo k Lupinovi.

"Hodný kluk."
Šeptal Lupin. "Jsi hodný kluk."