Invocare 049
11. duben 2010 | 21.00 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Kapitola 38B
Pátek 12, června 1998 - 12:15
Do kina dorazili těsně před začátkem promítání a hned šli do sálu.
Harrymu kručelo v břiše, ale to mu bylo jedno – tři hodiny, než skončí film, to vydrží. Ostatně jeho muka nezůstala nepovšimnutá.
"Dáš si něco?" zeptal se Richard a ukázal směrem k bufetu.
"Možná zmrzlinu?" navrhnul Harry.
"Zvu tě." prohlásil Richard. "Ty jsi platil lístky. Jakou máš nejraději?"
Harry přeběhl očima vyvěšený ceník.
"Ani nevím. Třeba jahodovou."
Za malou chvilku se Richard vrátil se dvěma pohárky zmrzliny, pro sebe a pro Harryho a také s ohromným papírovým kelímkem koka-koly.
"To je náhrada za tu, co jsi nevypil v našem obchodě." vysvětlil Harrymu.
"Díky." řekl Harry a polkl doušek. "Hmm, nemají tu někde slámku?"
"Oh ne, jen to ne! Dívat se na tebe, jak piješ kolu slámkou – to je nad mé síly, Jonatane." s úsměvem zvolal Richard.
"Cože? Proč?"
Richard na něj zůstal civět udivenýma očima, pak se zeptal.
"To myslíš vážně?"
"No ano. V čem je problém?"
"To mě podrž." rozkašlal se Richard a přeměřil si Harryho od hlavy až k patám. Potom ho vzal za loket a odvedl ho do sálu, kde už promítali předfilm *Hvězdných válek*. Teprve když se usadili řekl - vlastně spíš zašeptal:
"Proč jsi lhal, že nejsi volný, Jonatane? Jestliže ani nechápeš, proč by dívat se na tebe, jak cucáš slámku, mohlo být k nevydržení, viditelně nemáš dost zkušeností, které přináší trvalý vztah."
Harry silně zrudnul.
"Och.
.. "
"Právě!" Bez zlosti se usmál Richard. "Prostě nechápu, jak může být někdo tak naivní."
Harry ještě pořád ohromený slovy svého nového známého zamumlal:
"Tebe zneklidňuje jen pouhý pohled na to, jak piju přes slámku?"
"A co sis myslel?" Richard se trochu naklonil kupředu, aby se střetl s pohledem mladíkových očí.
"Vzrušuje mě jen pouhá myšlenka na to." Opět pohledem přelétl celé Harryho tělo a demonstrativně se jím zdržel delší dobu na bocích.
*Vzrušuje mě pouhý pohled na tebe. * uslyšel Harry v duchu Severusův hlas. Tehdy předpokládal, že Snape prostě jen dává najevo své zmijozelské chování. Když už bude muset snášet Harryho ve své posteli do konce života, bude lepší prohlásit ho za přitažlivého. No, nebo něco v tom smyslu.
Ale Richard neměl důvod mu lhát.
Také to nemělo nic společného s maskováním. Magie změnila pouze jeho tvář, ale Richard nemohl spustit oči z jeho těla.
Z Harryho těla.
Zvláštní pocit. Jedna jeho část si uvědomovala celou nesmyslnost situace – vždyť přece není žádný Apollo. Druhá si ale nepokrytě vychutnávala žhavou pozornost a blýskající pohled temných očí. Hlavně jedna velmi konkrétní část. Zejména, když se Richard usmál.
Harryho penis ztvrdnul a přitáhl k tak k sobě pozornost.
"Oh, jak milé." zašeptal Richard, který tuto skutečnost nezapomněl okomentovat.
Ta slova Harryho vzrušila ještě víc.
"Podle mě je míra tvé nesvobody trochu přehnaná." řekl Richard. Položil dlaň na Harryho zápěstí a přejel jí po celé paži mladíka.
"Jak pružné svaly."
Harry okamžitě ruku odtáhl a sundal ji z bočního opěradla.
"Díky, ale já vůbec nelhal. Skutečně nejsem volný. My jsme jen přátelé, ano? Tak se chovej slušně."
Richard se trochu odtáhl a opřel se v křesle.
"Když chceš."
"Je to nutné." povzdechl si Harry. Poctivě řečeno, pokládal Richarda za... svůdného. Rozumí se, že Harry tmavovlasého muže nechtěl stejně nepokrytě jako on jeho. Ale trochu si zaexperimentovat s polibky by bylo lákavé.
Ale Harry věděl, že podobné experimenty jsou pro něho zakázané. Nesměl se ho dotknout nikdo kromě Severuse. Ani teď a tím spíš tomu tak bude po provedení ceremoniálu.
Trochu si povzdech a na okamžik zapomněl na své předsevzetí – neupadat do deprese.
Richard byl velmi milý – dokonce se při odmítnutí neurazil – a při jiných okolnostech by se Harry rozhodl pro jistou volnost jednání. Takovou, která by se sotva omezila na polibky. Snadno si je oba dokázal představit, ve stejných pozicích, které dnes viděl v knihách.
Pochopitelně, mít tu možnost, určitě by se mu líbilo experimentovat také s děvčaty.
Jenže on žádnou možnost neměl, a nikdy mít nebude. Osud mu nařizoval něco jiného – od teď pro něj bude existovat jen jeden člověk – jen Severus.
"Něco není v pořádku?" naklonil se k němu Richard.
Harry pozvedl kelímek s kolou ke rtům, aby skryl výraz tváře.
"Ne prostě čekám na začátek filmu," Mladík horečně hledal jiné téma k hovoru. Nějaké bezpečné téma. Takové, které ho odvede od myšlenek na otevřenou touhu v Richardových očích.
"Ehm... říkal jsi, že to je opakované promítání. Kdy to dávali poprvé?"
"1977... "
"Ještě před mým narozením." pokýval hlavou Harry. V té době jeho rodiče ještě chodili do školy. V létě mohli chodit do kina. Harry sám nikdy Hvězdné války neviděl, ale předpokládal, že tehdy poprvé uvedený film se musel stát důležitou událostí. Představil si otce, jak sedí v sále – tak jako on teď – a čeká na začátek představení.
Harry se spokojeně usmál. Cítil se tak, jako před lety, když dostal otcův neviditelný plášť. Byla to tenká nitka, která ho spojovala s Jamesem. A tato neplánovaná výprava do kina – také. Nitka, vedoucí časem k Jamesi Potterovi, který byl tehdy mladší než Harry dnes.
"Co ti udělalo takovou radost?" projevil zájem Richard.
Podívat se na *Hvězdné války*, byl skvělý nápad." zašeptal Harry a zvedl oči k sousedovi. "Díky za pozvání."
"Prosím," také se usmál Richard a blýskl temnýma očima.
Harrymu se zdálo, že mu jeho pohled proniká až pod kůži, ale nestačil se nad tím zamyslet, protože světla v sále zhasla úplně...
----------------------------------------------------
Pátek 12, června 1998 - 14:46
"Co říkáš na oběd?" - navrhnul Richard, když vyšli z kina. Tady přímo za rohem je bar, kde prodávají docela slušné slané koláče s masem.
Harry se podíval na hodiny. Ještě pořád si chtěl zajít do Toreru a dopřát si dost času na prohlídku. Na druhou stranu opravdu se naobědvat by také neškodilo. Kola a zmrzlina není žádné jídlo. A Richardova společnost se mu líbila. Jeho nový známý sice dával najevo přání stát se víc než jen známým, ale zatím nepřekračoval hranice. Společný oběd proto vypadal jako skvělý nápad a Harry s úsměvem přikývnul.
Usadili se na vysokých židlích u barového pultu a Harry sáhnul do kapsy pro peněženku.
"Přestaň s tím." trochu mu vynadal Richard a mírně se odtáhl zpět. "Zaplatil jsi vstupenky, vzpomínáš? Já tě zvu."
Harry se pousmál.
"A ty jsi zaplatil kolu a zmrzlinu."
"Och ano, a nemysli si, že když jsem ti tu zmrzlinu koupil, že jsem toho nelitoval. Dívat se, jak ji olizuješ... och, bože! Snad sis uvědomil, co to se mnou dělalo, ne? Zvlášť když jsem ti vysvětlil to se slámkou?"
"Ehm... "
"Ano, to jsem si myslel," protáhnul Richard nakloněný k němu.
Harry si téměř myslel, že ho užuž políbí. To očekávání ho donutilo trnout na místě a nepohnout se ani o centimetr blíž. Ale Richard jen mluvil dál hlubokým svádivým hlasem.
"Kdybys byl o něco zkušenější, myslel bych si, že rád flirtuješ. Ale pokud jsem to dobře pochopil, ty prostě... zkoušíš své síly."
"Já... eh... promiň." zamumlal rozpačitě Harry. Z jeho strany nebylo správné mladíka tak provokovat, když neměl v úmyslu, dovést všechno do konce. Bez ohledu na svou vlastní nezkušenost, to dobře chápal. Neznamenalo to, že by si s Richardem úmyslně zahrával, to vůbec ne.
Ke všemu došlo tak nějak samo od sebe a Harrymu to bylo příjemné – dokonce se cítil trochu polichocený, když si uvědomil svoji moc nad společníkem.
Možná si ten pocit moci tolik vychutnával, protože on sám velmi brzy ztratí veškerá práva.
Stane se otrokem.
Ne, jen neupadat do deprese! Na to bude mít dost času později. Není potřeba si kazit poslední dny svobody.
"Mám spoustu peněz, které musím utratit. Budu jen rád, když zaplatím za oběd." vysvětloval Harry.
"Proč *musíš*?"
Richard, aby ukončil dohadování, seskočil ze židle, přešel na druhou stranu barového pultu ke kase, objednal a zaplatil za oba. Když se vrátil, postavil na bar dvě vysoké sklenice s pivem.
Harry, který už dlouho umíral žízní, vypil naráz půlku sklenice. Pití se ukázalo trochu silnější, než si myslel, a jemu se lehce zatočila hlava.
Zajímalo by ho, jestli Severus pije pivo.
"Tak jak se ti líbil film?" zeptal se Richard a sledoval Harryho přes svou sklenici.
Poctivě řečeno, Harry byl ohromený. Předtím viděl filmy v televizi, ale ještě nikdy na velkém plátně kina. Už jen samotný rozměr plátna, jakoby ho vtahoval do smyšleného světa.
V takových okamžicích zapomínal na vedle sedícího Richarda.
Nicméně nechtěl vypadat jako naivní idiot, který uvažuje nad rozměrem plátna, proto se pokusil soustředit na samotný film.
"Hm. No ten Darth Vader, se mi zdál nějak divný." - Poznamenal zamyšleně. "Nepřipomínal na skutečného zločince."
Richard postavil sklenici, rozchechtal se, odstranil si z tváře pramen černých vlasů, které se mu uvolnily z ohonu, a posměšně odpověděl.
"Ale ovšem. Uděluje rozkazy napravo i nalevo, odstřeluje cizí planety, zničí každého, kdo se na něj křivě podívá... no jakýpak to je zločinec."
V tu dobu už Harry dopil svoje pivo a cítil příjemnou lehkost v celém těle. Kromě toho se mu líbil Richardův úsměv. Nebo se mu prostě líbilo, dívat se na mladíka, kterého pokládal za přitažlivého. A uvědomovat si, že přitažlivost je vzájemná... to už dokázalo zamotat hlavu.
"Ale, ne. Zločinec je prostě zločinec. Ale v porovnání se skutečnými temnými lo... s ostatními temnými osobnostmi, trochu moc mluví a málo toho dělá – to je všechno."
"Jakými temnými osobnostmi?" zamračil se Richard.
"No... " Harry zapojil obrazotvornost, ve snaze něco vymyslet. Něco, co bude srozumitelné mudlovi. Bohužel, historie nikdy nebyla jeho silnou stránkou, ale něco věděl dokonce i on. "Vezmi si třeba Hitlera. S jeho utkvělou představou o čistotě krve. To je – skutečné zlo.
Ale Vader... no motivy jeho chování jsou nějak pochybné... Jistě, dá se to vysvětlit jeho ctižádostí, ale přesto mu chybí motiv, pro přechod na stranu císařství. Zkrátka, je to jaksi nepřesvědčivé."
Richard se rozhodně naklonil kupředu.
"Ale on měl motiv. Sílu."
"Ah to," opovržlivě máchnul rukou Harry. Odmlčel se na tu dobu, než před ně číšník postavil talíře s jídlem, a potom pokračoval.
"Kladní hrdinové přece také byli stoupenci síly, takže to sotva vysvětluje temnou podstatu Dartha Vadera. A ještě něco mi není jasné v souvislosti s tou tak zvanou silou. Během celého filmu tím zřejmě mysleli magii. Vezmi si například jejich světelné meče – vlastně to jsou kouzelné hůlky! Hrdinové je dokonce používali při souboji. Tak proč nepojmenovat věci pravými jmény."
S křivým úsměvem, si Richard vzal do ruky vidličku.
"Máš zřejmě svůj pevný názor na danou otázku."
V ten okamžik si Harry mimoděk vzpomněl na Dursleovy.
"Skutečně je pro většinu mu... eh... myšlenka na magii pro filmové diváky natolik nepřijatelná, že je potřeba ji maskovat jako něco jiného?"
"Podle mně se prostě Lucas pokouší vypadat tajemným."
"Myslíš tím Luka?"
"Ne. George Lucase – režiséra. Nikdy jsi o něm neslyšel?"
Harry pokrčil rameny a pustil se do jídla.
"Myslel jsem si, že jsi prostě jen mlžil, když jsi tvrdil, že jsi nikdy Hvězdné války neviděl." poznamenal zvláštním tónem Richard.
"Ale teď je mi jasné, že jsi to myslel vážně. Vzhledem k tomu, co jsem si uvědomil předtím... no tu slámku a zmrzlinu... na jaké planetě jsi žil, Jonatane?"
"Moje rodina byla velmi přísných mravů," odpověděl Harry rozhodnutý vykroutit se jen všeobecným vysvětlením. "Poslali mě do školy - internátu - do takového zapadákova, kde nebyl dokonce ani televizor. A co se týká tvého druhého pozorování... řekněme, že v tom jejich názory neměly o nic větší šířku."
"A ty ses teď, když jsi školu dokončil, rozhodl od nich odtrhnout?"
"Ano, něco v tom smyslu."
Richard snížil hlas.
"Takže to, co se týká tvé *nesvobody*, Jonatane, neříkal jsi to z opatrnosti, aby se příbuzní nedozvěděli o tvých prioritách? Ale oni beztak nežijí v Londýně, ne? No a my jsme tady. Nic se nedozví... rozumíš?"
Harrymu vyschlo v krku. Měl neuvěřitelnou chuť loknout si piva a ten pocit smýt.
"Ehm... rozumím ti. Ale příbuzné jsem na mysli neměl. Já... jsem skutečně zadaný."
"Řekni mi o něm něco."
Harry netušil, co ho přimělo k odpovědi. Možná v hloubi duše si prostě přál – někomu se svěřit.
"Potkali jsme se ve Skotsku, kde jsem byl na internátu. On... hm... ani nevím jak to říci. Je těžké ho popsat. Vysoký, tmavovlasý, starší než já... řečeno zkrátka... eh... moje budoucnost je opravdu spojená s ním."
Richardovi nedůvěra z tváře nezmizela a Harry si v duchu povzdechl: do rituálu už zbývá pouze týden a on doposud není schopen alespoň působit dojmem, že je Severusovi skutečně oddaný.
"Chová se k tobě dobře?"
Harry se snažil odpovědět s co možná největší jistotou a nejpřesvědčivěji.
"Ano, převážně ano. Pochopitelně, čas od času není naladěný. Má dost složitou povahu, ale poslední dobou se hodně snaží. Takže ano... chová se dobře."
"Tak proč jsi přijel do Londýna sám?" Zeptal se Richard a vyzývavě se díval Harrymu na hruď. "Copak on neví, že chlapce jako ty, nesmí pouštět z dohledu? Vždyť, " – Richard zvednul s úsměvem hlavu – " stačí říci, že kdybych tě nepozval já, tak by to určitě udělal někdo jiný. Moc dlouho bys čekat nemusel. Jsi si jistý, že jsi nechtěl, aby tě někdo sbalil, Jonatane? Víš, strávil jsi dost času listováním v těch knížkách."
Harry zčervenal od rozpaků.
"Jen jsem je četl."
"Jenže říkáš, že máš spoustu peněz. Mohl sis je koupit a klidně přečíst jinde – na nějakém skrytém místě. Pokud jsi opravdu nechtěl prověřit, cestou možného srovnání, jestli se k tobě ten Skot hodí... "
"On není Skot," prudce ho přerušil Harry. "Nevěděl jsem, že se to považuje... za... flirt, prohlížet si knihy v obchodě. Jen jsem tam cestou do Toweru zašel, to je všechno. Úplnou náhodou. Prostě jeden z mých přátel nedávno o Blackwel's mluvil."
"Ale pořád jsi neodpověděl na otázku – co děláš sám v Londýně."
"Chtěl jsem zůstat sám." povzdechl si Harry. "Poslyš, možná v jiné situaci by pokračování v tomto rozhovoru mělo smysl. Ale situace je, jaká je. Prostě si chci prohlédnout nějaké památky. Stěží budu na to mít brzo další příležitost. Takže bylo příjemné se s tebou seznámit, ale budu muset jít."
"Zatím ses jídla téměř nedotkl."
Harry se zvednul.
"Nemohu v klidu obědvat, když pokračuješ se svými narážkami, Richarde. Já... ne, bude lepší, když půjdu."
"Hele, Tower do zítřka nikam nezmizí. Proč bychom se nemohli projet člunem do Greenwiche, a trochu líp se nepoznali. Nemyslíš, že bys měl trochu protáhnout křídla, než se necháš svázat s povinnostmi?"
"Já už svázaný jsem."
"Promiň mi tu upřímnost, ale nepůsobíš podobným dojmem... "
"I když to bude znít divně, Richarde, jsem ti za tvá slova vděčný. Budu se snažit ze všech sil, abych to napravil. Je to důležité. A tak... začnu s tím, že se teď s tebou rozloučím. Nashledanou."
Richard najednou vyskočil a přehradil mu cestu.
"Jeden polibek." Prosil tiše.
"Tady, uprostřed baru? Zbláznil ses?" syknul také tiše Harry. "Notabene, to mě ani trochu neláká."
"To není pravda."
"Je to pravda." potvrdil chladně Harry.
Když se Richard nehýbal z místa, Harry ho prostě odstrčil a vyšel ven, aby se ztratil v davu na londýnských ulicích.
-----------------------------------------------------------------
Pokračování příště.
Komentáře
| RE: Invocare 049 | gigi... | 11. 04. 2010 - 21:18 |
| RE: Invocare 049 | donna | 11. 04. 2010 - 21:20 |
| RE: Invocare 049 | saskya | 11. 04. 2010 - 21:24 |
| RE: Invocare 049 | nerla | 11. 04. 2010 - 21:26 |
| RE: Invocare 049 | sion | 11. 04. 2010 - 21:29 |
 RE(2x): Invocare 049 |
nerla | 11. 04. 2010 - 21:57 |
| RE: Invocare 049 | nadin | 11. 04. 2010 - 21:45 |
| RE: Invocare 049 | sharlaid | 11. 04. 2010 - 21:45 |
| RE: Invocare 049 | jahavi®pise.cz | 11. 04. 2010 - 21:46 |
| RE: Invocare 049 | dobby | 12. 04. 2010 - 00:14 |
| RE: Invocare 049 | michangela | 12. 04. 2010 - 02:07 |
| RE: Invocare 049 | nikol* | 12. 04. 2010 - 11:17 |
| RE: Invocare 049 | janica | 12. 04. 2010 - 11:38 |
| RE: Invocare 049 | teressa | 12. 04. 2010 - 12:41 |
| RE: Invocare 049 | grid | 13. 04. 2010 - 08:44 |
| RE: Invocare 049 | bacil | 13. 04. 2010 - 09:52 |
| RE: Invocare 049 | nade | 13. 04. 2010 - 18:12 |
| RE: Invocare 049 | raven9 | 15. 04. 2010 - 14:59 |
| RE: Invocare 049 | zuzana | 23. 10. 2010 - 00:08 |