Zakázaný - kapitola 3
13. duben 2010 | 00.22 |
Zakázaný
Autor : The Ruby Month
Překlad : Hajmi2003
Kapitola 3 - první část
Upozornění – jména ulic a míst, jsme ponechali tak, jak je ve slovenštině používala Místo713.
Myslím, že měnit je za české výrazy uprostřed povídky, by nebylo zrovna nejlepší.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
"Hlupáku, hlupáku, hlupáku." Mumlal si Harry a zavřel dveře od spižírny trochu prudčeji, když se vracel do kuchyně a v obou rukách nesl věci na sendviče.
"Harry?"
Podíval se na Hermionu, která stála u kuchyňského stolu a sundávala si zelenou šálu z krku.
"Hej, kdy jsi přišla?"
"Právě teď. Ve tvé zprávě bylo-"na oběd"... Jsi v pořádku Harry?"
"Jo, je mi fajn." Řekl nepřesvědčivě, hodil na stůl bochník chleba a nerozbalený sýr. Hermiona po něm sjela nesouhlasným pohledem.
"Nesnaž se lhát. Vidím zcela jasně, že tě něco trápí."
"Ne opravdu jsem v pořádku, vážně. Hloupý, ale v pořádku."
"Harry." Prskla netrpělivě.
"No dobrá! Tak trochu jsem něco zkazil."
"Nemluvíš srozumitelně. Něco jsi zkazil, co, nebo s kým?"
"Se Snapem!" Povzdechl si. "Jsem ten největší idiot na světě. Nemůžu uvěřit, že jsem se nechal přemluvit, abych se s ním setkal v Parselhousu."
Věnovala mu pobavený pohled.
"Fungovalo to, že ano? Souhlasil, že ti pomůže."
"Udělal jsem před ním ze sebe úplného idiota. Jako obvykle. Celou dobu jsem byl schopen myslet jen na jednu věc, že nejsem gay, nejsem gay. Ze začátku, když jsem tam přišel, to ještě bylo v pořádku, ale od té chvíle, co jsem ho uviděl a začal mluvit, jsem byl mimo. Byl jsem tak nervózní, že si ani teď nedokážu vybavit, co jsem mu napovídal. Byl jsem sentimentální. Pokoušel jsem se ho přesvědčit, že mi může věřit, a že já mu věřím, co se týče lektvaru. Pokoušel jsem se být - přátelský? Taky že není pravda, že ho nenávidím a on mi taky řekl, že nebyla pravda, že by mě nenáviděl. Jediná věc, která by mohla být horší než tohle všechno, by byla, kdybych se mu rozbrečel na rameni, jako Hagrid, nebo něco takového. Bože to bylo tak trapný. Musí si teď o mně myslet, že jsem duševně narušený. Samozřejmě si to stejně myslel už předtím, ne? Tak jsem mu to jen do písmene potvrdil." Kopnul do nohy stolu a ignoroval bolest prstů, které se s ní setkaly tvrději, než zamýšlel.
Hermiona si sundala kabát a posadila ke stolu. Mnula si ruce, aby z nich zahnala lednový mráz.
"Nemáš tady centrální topení Harry? Je tu děsivá zima."
"To mám, ale myslím, že Dobby s ním něco provedl. Stále se mnou nemluví a Hedvika také. Stejně je mi pořád horko, zase mám teplotu."
"Snape ti zatím neposlal sovu, že ano? To je důvod, proč jsi tak naježený." Hádala Hermiona spekulativně.
"Myslí si, že jsem gay." Řekl a pokoušel se jí přesvědčit o vážnosti celé této pohromy.
"No a? Já v tom nevidím žádný problém. Je přeci jedno jestli si to myslí, ne? Jak to ovlivní tvojí dohodu s ním ohledně léčivého lektvaru?"
"Jsou to čtyři dny, Hermiono! Co když se rozhodne, že ho nevyrobí? Co když se rozhodne, že se mnou nechce mít nic společného? Já to věděl. Nikdy jsem s tím neměl souhlasit a udělat ty hrozný fotky do Playwitche. Teď si myslí, že jsem perverzní exhibicionista. A taky jsem si s ním neměl dávat schůzku v Parselhousu, kdekoliv jen ne tam."
"Přestaň si kousat nehty Harry. Je to hnusné, nedospělé a prozrazuje to tvůj strach ostatním. Pravděpodobně ti ještě nic neposlal, protože nemá nic, co bys mohl vyzkoušet. Podívej se, jestli jsi tak netrpělivý, proč mu nepošleš sovu a nepožádáš ho o to, aby ti napsal, jak postupuje?" Máchla hůlkou, a z šuplíku na lince vylétl pomalu velký nůž na chléb, který zamířil k ní. Když byl u ní, chytla ho a nakrájela s ním chléb.
Harry přinesl kráječ sýra a začal rozbalovat bochník Goudy.
"No jasně! -Ahoj Snape, tady Harry Potter. Jen jsem si tak říkal, jak postupujete s lektvarem? Nebo jste se rozhodl, že ho nebudete pro takovýho buzeranta dělat a taky že nechcete mít nic společného s takovým nechutným perverzou."
Hermiona se smála. "Nebuď pitomý Harry."
"Jestli mu napíšu první, bude si možná myslet, že jsem nedočkavý a chci ho zase co nejdřív vidět."
Upustil nůž a sýr, a sesunul se na židli. "Můj bože. To bylo hrozný. Prakticky jsem žebronil o to, abych se s ním mohl znova setkat."
"Opravdu?" Hermiona vypadala zmateně. "Harry já si myslela, že ho nenávidíš? Myslela jsem si, že on nenávidí tebe. Co se stalo?"
"Mluvili jsme. Jak už jsem říkal." Zvedla obočí a ušklíbla se na něj. On si, ale stál za svým.
"No vážně jen jsme si povídali. Ale... tak nějak to nebylo stejné. Změnil se – zdál se jiný. Všechno se zdálo být jiné."
Hermiona smutně kývla.
"Přemýšlela jsem o tom, jestli se něco takového nestane. Teď když už tu není důvod k tomu, abyste se vy dva nesnášeli, situace je v takovém jakoby vzduchoprázdnu. A ty si prostě nejsi jistý, jestli s ním chceš být jen přítel, nebo možná něco víc, že mám pravdu? A nevíš, jestli on vůbec tvoje přátelství chce, nebo jak by zareagoval, kdyby zjistil, že chceš být – no, víc než jen přítel."
Zíral na ní zděšeně.
"NE! To je celý ten problém. Jen přátelé. Nechci, aby si myslel, že je v tom něco víc než jen to."
Hermiona si povzdechla.
"Harry vážně! Zní to jako, když na nic jiného nemyslíš. Vždycky jsi měl slabost pro nebezpečné a přitažlivé muže. Jako třeba Malfoye. Byl si jím přímo posedlý, pronásledoval si ho celou dobu během našeho, šestého ročníku."
"Neplánoval nic dobrého! Byl jsem jediný, kdo o tom věděl, a nikdo mi nevěřil! Nevěřila jsi mi ty, ani Ron a dokonce ani Brumb... " pokoušel se protestovat Harry, ale ona jen zvýšila hlas a pokračovala.
" – a Snape tě vždycky podivně jakýmsi temným způsobem fascinoval, Harry. Vůbec se to nepokoušej popírat. Byla jsem tam, vím to. Nesmíme zapomínat, jak jsi byl zamilovaný do Prince dvojí krve." Zírala na něj významně.
"Zamilovaný?!" vyjekl Harry pohoršeně. "Byla to jen kniha o lektvarech! A poprvé od té doby, co jsem přišel do Bradavic, jsem se konečně opravdu něco naučil. Z jeho poznámek, jsem se naučil víc než za celá ta léta v jeho hodinách!"
Věnovala mu slabý úsměv.
"Ginny a Ron souhlasili, že se chováš divně. Nevěděli jsme, kým jsi fascinovaný víc – Princem nebo Malfoyem! A kde je Snapeova stará učebnice teď? Vrátil jsi mu jí? Vrátil si jí profesorce McGonagallové, aby jí zničila? Ta kouzla v ní jsou nebezpečná, to jsme všichni zjistili. Nebo jí máš stále někde schovanou v bezpečí. Někde kde si ji můžeš nechat schovanou jen pro sebe a kde můžeš proklínat Snapea zato, že nechal splasknout tvůj sen, jako bublinu, trápit se tím, že Princ už není tvůj skvělý, nejlepší přítel?"
Nastala pauza, ve které se na ni jen díval. Hermionina kousavá slova mu zněla v uších s jejich devastující přesností.
"Na tom nezáleží." Odpověděl nakonec Harry s nepříjemným vědomím, že se staré učebnice lektvarů nevzdá do konce života. Byla to věc principu...
"Já myslím, že záleží." Přemítala Hermiona a vzala si od něj ukrojený plátek sýra. "Byl jsi do Prince úplně zamilovaný, do něj a do jeho kouzel a poznámek. Jak jsem řekla, vždycky jsi měl slabost pro temné a nebezpečné lidi. Všechno co jsem... Bráníš se tomu až příliš Harry. Začínám myslet a je mi nyní zcela jasné, že jsi v sobě ty záležitosti ohledně Snapea potlačil."
"Ne, to on má potlačené záležitosti o mě." Řekl Harry a cítil se hrozně nepohodlně při pomyšlení, že Hermiona má pravděpodobně pravdu. Ve všem.
"Ano." Souhlasila "Vy oba máte nevyřízené záležitosti jeden ohledně druhého. A teď, když už se nemusíte nenávidět, můžete věci posunout do dalšího stádia... "
"Tady není žádné další stádium." Prohlásil Harry.
" – třeba ke společné schůzce." Pokračovala a ignorovala ho. "Měl bys ho někam pozvat. Nic vážného, jen na skleničku, nebo na oběd. Někam kde si oba budete moci promluvit v uvolněné atmosféře a nemuset se zatěžovat řečmi o obchodu, lektvaru, penězích a dalších zbytečných věcech."
Sebevědomě se na něj usmála. "Parselhouse je ideální. Přemýšlej o tom. Mohli byste si to mezi sebou urovnat a zjistit, jestli budete přátelé, nebo něco víc." Máchla hůlkou směrem k lednici a z té vylétly hořčice, okurka a natvrdo uvařená vejce.
Harry vstal od stolu, naplnil konvici a dal jí vařit.
"Nechci přátelství nebo "něco víc",Hermiono. Chci vědět, co má lubem. Chci, aby mě pustil k sobě trochu blíž, abych mu mohl věřit. To je všechno. Mimoto cokoliv v čem je zapojený, je zatraceně zajímavější než jakákoliv po-famfrpálová pijácká soutěž, skupinové orgie, totálně nudné ministerské večeře, nebo muset sedět v Doupěti a poslouchat Rona a jeho mámu, jak si stěžují na Percyho kariéru a jeho životní rozhodnutí."
Hermiona pokrčila rameny.
"Prosím já vím. Ron je – je v těchto dnech trochu na dně. Dobrá Harry, vidím podle toho, co mi tu povídáš, že jsi mě postavil do pozice, kdy musím být tvůj důvěrník a rádce. A také tvůj terapeut. Chceš opravdu vědět, co si myslím, že bys měl udělat?"
Harry si kousal spodní ret. Nakonec pak slabě řekl:
"Jo, chci. Poslechnu si to."
"Měl bys sám sobě dovolit přemýšlet o tom, jestli jsi a nebo nejsi přitahován Snapem. Měl bys akceptovat, že v sobě máš část, kterou fascinují zmijozelové, Temní lordové a černá magie. A také, že nedokážeš přestat a stále chceš napravit temné čaroděje. Jsi tak cele na straně dobra a světla, Harry, že to vlastně dává smysl. Jsi prostě temnou stranou přitahován. Možná, že to je právě to, co tě doplňuje a dělá kompletním. Dává ti to rovnováhu, nebo něco takového. Nezáleží na tom, jak byl Tom Riddle zlý, jak protivný byl Snape, nebo jak nenávistný a malicherný byl Malfoy. Cítil ses tak trochu přitahovaný ke všem třem. Ale to nejdůležitější na tom je, že si potřebuješ opravdu probrat a promyslet, jestli Snapea máš nebo nemáš rád – teď."
Harry na ní zíral, protože vypadala dokonale spokojená sama se sebou. Hořce se zeptal.
"A co když, nejspíš určitě, on nemá rád mě? Když vezmu v úvahu, - no, já nevím – třeba ten fakt, že vypadám celý svůj život jako můj otec a matka? Víš, James Potter – noční můra jeho školních dní?"
Hermiona dodělala sendviče a jeden mu podala.
"Mohla bych ti to zjistit."
Vzal si sendvič, držel ho sklesle v rukách a smutně se na něj díval.
"Nejsem gay, Hermiono. Nejsem. Jenom protože jsem zvědavý, jaké by to bylo... Jestli něco tak jsem napůl – zvědavý, jasné?"
"Samozřejmě Harry, to je v pořádku."
"A on mi už řekl, že není gay. Takže."
Hermiona zalapala po dechu.
"To, že opravdu řekl? Nahlas? V tomhle smyslu?"
"Bavili jsme se o fotkách pro Playwitch. Viděl kopii, kvůli tomu článku o lektvaru Ranní pýchy, který vyrobila Viola. Trochu jsem ho škádlil, že čte magazín pro holky s obrázkama chlapů v něm. Řekl, že o mně přemýšlí, proč jsem se s ním chtěl setkat zrovna v Parselhousu."
Hermiona pokrčila rameny a zakousla se do sendviče.
"... Vlastně, to co řekl bylo, že není doslova gay. Co myslíš, že to znamená? Možná je taky bi." Dumal Harry, zatím co stál nad bublající konvicí. "Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel."
"Jsi jím posedlý Harry." varovala ho Hermiona.
Harry nalil vařící vodu do konvice a nechal čajové lístky louhovat. Pak se k ní otočil a zády se opřel o hranu pultu.
"Jen prostě nechci, aby si myslel, že tu je něco, co není."
Hermiona si povzdechla.
"Pro Merlina – " začala. "Co když se mu líbíš? Co když viděl ty fotky a líbilo se mu, co viděl? Možná proto ti je teď ochotný pomoct. Možná akceptoval, že jsi dospěl a nejsi ten samý student, kterého učil v Bradavicích. Představ si, jak opatrný by s něčím takovým musel být. Nevidí žádný důvod, kvůli kterému by měl věřit, že bys byl šťastný, kdybys o tom věděl, nebo že bys dokonce opětoval jeho zájem."
Harrymu se z toho točila hlava.
"Nemyslíš si ... opravdu... že by on! To je nemožný."
Hermiona začala vypadat naštvaně a zamračeně zírala na sendvič.
"Vážně, všechno tohle kvůli Snapeovi. Prostě za ním běž a promluv si s ním. Pošli mu sovu, nebo něco, ale pro Boha UDĚLEJ s tím něco. Bude tě to trápit, dokud s tím něco neprovedeš, to je jasné."
"Nemůžu mu teď poslat nic. Hedvika se přede mnou schovává." Nalil pro oba čaj do šálků a vzal je ke stolu. Pak se s povzdechem posadil.
Hermiona přikývla.
"Cítí se nedoceněná. To je kvůli té soví bouři minulý týden. Musíš jí dát znát, že jí potřebuješ."
Harry se zamračil.
"Ale já jí potřebuju."
Zavrtěla hlavou.
"Ne. Je to jako s kočkami. Když přineseš kotě do domu, kde je starší, usedlá kočka, tak ji to může vadit. Cítí se opomíjená, stejně jako když se jedináček má najednou dělit o pozornost rodičů. Potom jsou náhle přecitlivělí a jsou s nimi problémy. Neříkám, že je Hedvika rozmazlená. Ale vezmi to tak, že pokud chtěl Luxus, aby byl Draco schopný vyvolat smrtící kletbu, měl se pokusit mít s Narcisou další dítě. Dal by tak pětiletému Dracovi šanci, aby si vypěstoval nějaké ty vražedné instinkty."
Harrymu smíchem zaskočil kousek sendviče.
Také se zasmála a nějakou chvíli jedli v přátelském tichu.
Přemýšlel, co by mu asi řekla o tom, že měl několik vlhkých snů, každou noc od setkání se Snapem. Masturboval s představou Snapeových rukou, které mu přejíždí po těle a vrcholil s jeho jménem na rtech. Byla to jen obyčejná fascinace, tím si byl jistý. Odkašlal si.
"Nemám Snapea rád. A on si zase myslí, že jsem idiot."
Hermiona si odfrkla.
"Proč ti sakra záleží na tom, co si o tobě myslí? Proč ti na jeho názoru tak moc záleží? Je to jako kdybys na něj chtěl něčím zapůsobit. Myslím si, že máš nějaký - vážný problém se staršími muži."
"To teda ani náhodou!" opovržlivě se vysmíval Harry. "Zapůsobit na Snapea něčím, co jsem JÁ možná udělal? Vůbec se nesnažím na něj zapůsobit, to je směšné! Chci jen, aby se ke mně choval jako ke svéprávné osobě. A myslím... myslím, že teď se tak chovat bude. Možná. Řekl, že se mýlil v tom, že jsem jako můj otec. Řekl dokonce, že jsem nikdy nebyl takový jako James."
Hermioně vyskočilo obočí.
"Páni, Harry. To je teda na něj pěkně hluboké prohlášení. To zní jako postup."
Pokrčil rameny a zvedl šálek, aby se napil. Hermionina tvář dostala zlomyslný výraz.
"A nebo láska." Dodala s úsměvem.
Harry vyprskl a horký čaj mu spálil rty, když se mu rozlil po prstech a bradě.
"Hermiono!" vykřikl rozčíleně, když se mu smála.
Slova "láska" a "Snape" zněla Harrymu, jako něco neskutečného. Pokoušel se otřít si čaj a vysvětloval. "Zeptal jsem se ho, jestli se můžeme opět setkat. A on odpověděl tak, že to znělo jako by to bylo, něco čemu se nemůže vyhnout, protože jsem tak dotěrný. Pak se přenesl pryč. Zní ti to jako nějaké vyjádření velké lásky?"
Hermiona se zamyslela.
"Možná čeká, že o něj budeš usilovat ty. Třeba potřebuje přesvědčit, že o něj máš zájem. Pravděpodobně ti neuvěří. Je to konec konců náš starý učitel a ty jsi jeho ex-student, a někdo s kým vždycky bojoval. Dostat se od vyhrožování zabitím, přes neochotný souhlas svědčit v jeho prospěch při soudu se smrtijedy, až k romantické večeři při svíčkách, pro něj bude znamenat pravděpodobně příliš velký skok."
"Možná," řekl Harry pochybovačně. "nebo si prostě jen myslí, že jsem hlupák, jak ti pořád říkám."
"Co si myslí o tvých fotkách?"
"Že jsem byl vždycky nestoudný exhibicionista, který si nedokáže najít pořádný smysl života."
"Aha." souhlasila chápavě.
"Aha? Aha co?" naléhal.
Hermiona pokývla hlavou.
"Vyhnul se odpovědi na to, co si o nich opravdu myslí tím, že zkritizoval tvůj důvod, proč jsi to udělal. Možná se mu líbilo, co viděl a jednoduše ti to nemohl říct na rovinu. A opravdu Harry, člověk by musel být slepý, nebo ochrnutý od pasu dolů, aby neobdivoval ty fotky. Vypadáš na nich opravdu báječně."
Harry cítil, jak mu tváře hoří každou minutu víc a víc, a věděl, že to není jen horečkou. Chtěl vědět, co si o fotkách myslí Snape. Ale co když si myslí, že není nijak zvláštní? Že je neatraktivní? Nudný? Dokonce odporný? Kousl se do rtu.
Hermiona se ho zeptala. "Proč si sis tak jistý, že si myslí, že jsi gay?"
Harryho začaly pálit tváře ještě víc.
"Použil Legilimens, aby zjistil, jestli od něj chci lektvar nebo se ho snažím dostat do maléru."
"Oh." Řekla a posadila se. "oh, zlato."
"No jo." Zaváhal. "Myslíš si... že bych ho měl vážně pozvat na rande?"
"Ano. I kdyby to mělo jenom zastavit tu tvojí posedlost, kterou dovádíš každého ve svém okolí k šílenství."
"Radši bych ho nejdřív chtěl poznat trochu líp."
"Což je vlastně cíl při tom, když pozveš někoho na rande, Harry. Nesejdete se přece, abyste společně hned skočili do postele. Proto se s ním setkáš v Parselhousu."
"Fajn. Udělám to hned." Řekl a vytáhl hůlku, přivolal si pergamen a pero. Plnicí pero bylo lepší než brk.
"Cože? Hned teď?" divila se Hermiona.
"Jo. Tak co mám napsat?" přitakal a položil pero na pergamen.
............................
Severus užasle seděl u stolu nad svou chladnoucí večeří a v ruce držel dopis od Pottera. Nevěřícně si ho přečetl ještě jednou.
Grangerová mu ho jistě pomáhala stylizovat, ale význam byl jasný: Harry se s ním chce zítra v 7 hodin večer setkat v Parselhousu na večeři a na skleničku. Aby se lépe poznali, protože o sobě navzájem vlastně nic neví kvůli tomu, že byli zarytí nepřátelé... atd, atd. Potter měl ve zvyku všechno moc rozvádět. Severus to předpokládal díky tomu, jak se celé roky vždycky snažil vypotit pár řádků navíc ve všech esejích, které napsal v jeho hodinách.
Byla to pozvánka na rande nebo past?
Nakonec usoudil, že tohle byl nejspíš chabě zakrývaný pokus zjistit, jak daleko je s lektvarem.
Potter nikdy neměl příliš mnoho trpělivosti.
Jenže neměl nejmenší šanci, že by se on na tuhle návnadu chytil. Potter bude muset počkat, dokud nebude lektvar hotový. Teprve potom se Severus rozhodne, jestli má uvažovat o tom, že se s ním sejde mimo jejich obchodní dohodu. Bylo by to příliš rozptylující, a kdyby večer skončil špatně, on by stále musel dokončit Potterův lektvar. A to by situaci dělalo velmi nepříjemnou.
Mimo to, z čeho Potter vyvodil třeba jen náznak toho, že by on uvítal takovouhle věc? Nechtěl vypadat příliš nedočkavě, ale taky tu byl realistický pohled na celou situaci. Potter tím sotva chtěl naznačit, nějaký romantický zájem. A on by udělal ze sebe úplného hlupáka, kdyby očekával něco takového a pak zjistil, že s ním chtěl mladík jen zakopat válečnou sekeru, protože pro něj připravuje lektvar.
Jeho odpověď byla stručná:
Komentáře
| RE: Zakázaný - kapitola 3 | nade | 13. 04. 2010 - 18:31 |
| RE: Zakázaný - kapitola 3 | zuzana | 30. 01. 2011 - 00:15 |
| RE: Zakázaný - kapitola 3 | karin | 01. 05. 2018 - 16:32 |