Invocare 012

 

 

Snape neměl žádnou jídelnu, pouze kulatý, jídelní stůl postavený ve výklenku místnosti, kterou bylo možné nazvat kabinetem, nebo osobní knihovnou.

Podél všech stěn stály až ke stropu vysoké police a skříně, zaplněné starými knihami. Lustr s voskovými svícemi osvětloval psací stůl v rohu, na němž byla pečlivě srovnaná hromádka papírů. Harry si všimnul, když se na hromádku lépe podíval, že navrchu leží soupis jeho majetku. Raději se rychle obrátil a znovu se zaměřil na lustr.

"Nekape na tebe vosk, když pracuješ?"

Mistr lektvarů na něho zůstal civět.

"Zdá se, že sis opravdu doposud nezvyknul na kouzla."

"Takže svíčky jsou začarované?"

"Dalo by se to tak říci."

Aniž by čekal na dovolení, přešel Harry ke kulatému stolu, vytáhl židli a posadil se. Bylo mu horko, byl zpocený a nedokázal určit, zda to bylo po vypitém vínu a nebo proto, že Snape použil na sklepní místnosti příliš silné ohřívací čáry. Možná že jsou u něho hosté tak zřídka, - pomyslel si Harry se sarkasmem - že si neuvědomuje tu skutečnost, že je peče zaživa.

Stačilo, aby se Snape posadil ke stolu a okamžitě se na něm před ním zhmotnily příbory, talíře, mísy s jídlem a sklenice s pitím. Harry všechno přejel lhostejným pohledem, i když už musel mít pořádný hlad. Při snídani byl tak vynervovaný, že naprosto ztratil chuť k jídlu. Ale nyní ho vyhlídka na oběd té-a-té se Snapem, znervóznila ještě víc. Harry se obával, že jakýkoliv pokus, protlačit sebemenší sousto křečovitě sevřeným hrdlem určitě nedopadne dobře.

"Myslím, že se dokážeš obsloužit sám," řekl Snape a natáhl se po nádherně našlehaném sýrovém suflé, ale s cinknutím položil zpátky vidličku, když si všimnul, že zelenooký mladík nijak nereaguje na průhlednou pobídku. "Co se děje?!"

"Ještě se ptáš?" neudržel se Harry a bouřlivě se rozesmál.

"Pro Merlina! Ty vůbec nesneseš víno!"

"Proč by ne. Co nesnáším je takováhle společnost." oseknul Harry a ještě pořád se chechtal.

"To není k smíchu," vyštěknul Snape. "Myslíš, že já se raduji, při vyhlídce na svazek s tebou? Domníváš se, že Podentes je legrace?"

Harry měl chuť odpovědět, že ano - legrace vesmírných rozměrů, přitom zatraceně hloupá, ale místo toho uslyšel své vlastní přiznání.

"Promiň. Při snídani jsem skoro nic nejedl - asi proto na mně víno působí tak silně."

"Skoro nic - znamená kolik?" posměšně se zajímal Snape.

"No... Vypil jsem mošt..."

"Potřebuješ hlídače! Proč jsi nic neřekl, když jsem ti víno nalil?"

Harry pohnul hlavou a podíval se zpříma na mistra lektvarů. Na okamžik se cítil naprosto střízlivý - i když ve skutečnosti to tak nemohlo být, přece musel zůstat opilý, ale alkoholový závoj se na chvíli protrhnul.

"Protože jsem to chtěl, Severusi," přiznal se. "Pamatuješ si přece, že jsem chtěl pít skotskou. Cokoliv, jen aby mi všechno připadalo... Lehčí."

Snape se na něj podivně díval.

"Chápu, že je pro tebe těžké nevědět co tě čeká, ale... Já mám důvod, proč ti nechci nic prozradit. Budeš mi muset důvěřovat během iniciace, která nebude... místy příliš jednoduchá. Právě kvůli tomu ti dneska nechci prozradit, jaký druh dotyků tě čeká.

Harryho oči se zablýskly jako v horečce.

"Jenže já ti nevěřím," prohlásil a hned začal vysvětlovat, když uviděl jak sebou Snape při těch slovech trhnul.

"Totiž, svěřil bych ti svůj život - to sám dobře víš - četl jsi moje zápisky. A taky si uvědomuji, že celá ta záležitost s Podentes, ať je jak chce šílená, je jen další položkou na seznamu, kdy jsi mě zachránil. Ale nevěřím ti v něčem jiném - v tom, že mě přestaneš ponižovat, působit mi bolest a že přestaneš prohlašovat, že já osobně vůbec nic neznamenám, kromě toho, že jsem Kluk - co - přežil. Příliš dlouho ti dělalo radost, když jsi mně předváděl jako naprostou ubohost a poctivě řečeno, žádný alkohol nemůže změnit to, co cítím, když přemýšlím o důvěře - a o tobě."

 

Když domluvil, vzal vidličku a bez zájmu ji zapíchl do suflé, které bylo začarované, aby nevychladlo a neztratilo tvar, dokud se ho nedotkne. Ale po prvním dotyku vidličky se sfouklo, jako propíchnutý balón. V ten okamžik to připomínalo Harryho vlastní pocity. Ani si nevšiml, že Snape vstal od stolu, ale šálek, který mu strčil pod nos, už přehlédnout nemohl. Byl v něm bílý pěnivý lektvar, který Harrymu připomínal vlny narážející na břeh moře - pohled, který viděl před dlouhou, dlouhou dobou.

"Lektvar proti kocovině" objasnil Snape a Harry ho vypil. Teprve když byl šálek prázdný, mistr lektvarů dodal - "a uspávací. Pokud to dobře chápu, celou noc jsi nespal a jen přemýšlel. Kvůli tomu všemu, jednáš teď tak hloupě."

" Jak překvapivé," zamumlal Harry a cítil, jak lektvar začíná působit. Sotva teď bude moci použít letax a krb, nemluvě už o tom, aby dokázal dojít z pracovny ředitele do nebelvírské věže. Ale bez ohledu na to jak se cítil, Harry se přinutil vstát a nesrozumitelně zamumlat slova na rozloučenou.

"Jdi, lehni si na pohovku," zakroutil hlavou Snape. "Zůstaneš se mnou celý den. Až se navečeříš a budeš se cítit lépe, začneme od začátku."

"Nebudu se cítit líp, " posteskl si Harry a vypotácel se z pracovny do místnosti, kterou v duchu nazýval Snapeovým obývacím pokojem.

Silná ruka ho chránila před pádem, dokud se nesvalil na starožitnou pohovku.

"Budeš se cítit," řekl Snape hlubokým hlasem a znělo to jako slib. Ale to nemohla být pravda. Harry si přece pamatoval, že Snape nemůže dávat žádné sliby - nedovoluje to Podentes. Se zasténáním zavřel oči a definitivně se poddal uspávacímu lektvaru.

 

--------------------------------------------------------------------------------

 

 

Snape se vrátil do kabinetu a dojedl svůj oběd. Podrážděně si uvědomil, že ho pohled na Harryho plný talíř, který viděl na druhé straně stolu, téměř zbavil veškerého apetitu. Problém nebyl v talíři jako takovém, ale v tom co vypovídala netknutá porce jídla na něm. Chlapec, který se má v nejbližší době stát jeho milencem, cítí takovou hrůzu jenom při pomyšlení na jeho dotek, že doslova ztratí chuť k jídlu a také schopnost spát.

Velice přitažlivý mladík, který raději používá rozbité zrcadlo, protože se nerad dívá do normálního. Má tenhle komplex kvůli jizvě? Severus už dávno pochopil, že Harry svou jizvu nenávidí. Proč by jinak nosil takovou dlouhou a rozcuchanou kštici. Brumbál dokonce jednou Severusovi řekl, že Harryho vlasy po ostříhání dokáží za jedinou noc narůst do původní délky - tak mu magie pomáhá bezpečně jizvu schovávat.

Suflé najednou dostalo chuť popela. Snape vyplivl zbytek do ubrousku a zavolal domácí skřítky, aby sklidili ze stolu.

A teď do práce. Ještě neměl čas pořádně prozkoumat seznam Potterova majetku. Rozbité zrcadlo jím natolik otřáslo, že prakticky nevěnoval žádnou pozornost ostatním věcem. Ty spolu dohromady představovaly smutný výsledek skoro devatenácti prožitých let. Po rodičích Potterovi téměř nic nezůstalo. Jen Albusem střežené zlato, vrácený neviditelný plášť a pár kouzelných fotografií spolu s prázdným listem pergamenu, který Lupin nejdřív zabavil, ale potom vrátil.

Ten poslední předmět, byl sám o sobě dost záhadný. Harry se tak zoufale snažil, aby ho nemusel zapsat na seznam. Bylo zřejmé, že si ho nepřeje Snapeovi odevzdat. Ale proč? Jenom proto, že patřil Jamesovi? To by se Harry spíš úporně hádal o neviditelný plášť...

Ale právě zvláštní slovní spojení, připomenulo Severusovi událost, ke které došlo před lety. Prázdný list pergamenu... Snape potřeboval jen malý okamžik, aby si vzpomněl na podrobnosti - nebyla to náhoda, že byl Mistrem lektvarů - měl opravdu vynikající paměť. Tenkrát Potterovu hlavu viděli v Prasinkách, i když neměl povoleno opustit Bradavické pozemky. Severus přistihl Harryho na zpáteční cestě. Když mu poručil vyprázdnit kapsy, objevil svitek pergamenu. Byl prázdný, ale zjevně začarovaný nějakým podivným kouzlem. Harry prohlásil, že to je prázdný list pergamenu, ale potom co se ho Severus pokusil prozkoumat, se začaly na jeho povrchu samy od sebe objevovat urážky. A pak ho sebral Lupin. Zabavil - pokud má věřit Harryho slovům - ale nakonec ho vrátil nazpátek. Severus velmi dobře věděl, že až se Harry vzbudí, bude sotva ochotný bavit se právě o tomhle pergamenu.

 

Možná mu nedokáže rozvázat jazyk ani další připomínka nutné poslušnosti a Podentes. Následné vyšetřování také nepřinese žádný užitek. Navíc může všechno pokazit - a Severus přece velmi potřebuje, aby se Harry začal v jeho společnosti cítit uvolněně. Napsání seznamu majetku bylo nezbytné a krajně nepříjemné. Teď je to za nimi, a je potřeba věnovat se něčemu jinému. Ano, řekl si sám pro sebe v duchu Snape. Zatím stačilo, že Harry souhlasil a uznal tuto věc, jako rodinný majetek, bez ohledu na svojí neochotu k jejímu odevzdání. Severus bude celkem brzy mít možnost, věnovat zkoumání toho prázdného listu pergamenu, dost času. Už si předem mohl vesele mnout ruce.

Teď bylo nutné se vrátit k obchodním otázkám. Severus zapečetil dopis do Gringottovy banky, zavolal sovu a poručil jí předat obálku skřetu Gardolfovi, který se velice spolehlivě staral o trezor samotného Mistra lektvarů. Potom použil kouzlo na seznam majetku - tak, aby se písmo objevilo jen na rozkaz Harryho nebo jeho samotného - a uložil ho do bezpečnostním zaklínadlem chráněné zásuvky v jeho psacím stole. Když skončil, vstal ze židle a šel zkontrolovat Harryho.

 

----------------------------------------------------------------

 

Harry ležel na břiše s hlavou položenou na složených rukách a tvrdě spal. Jednu nohu měl ohnutou v koleni a trochu vytočenou do strany - velice vyzývavá póza, pomyslel si Snape , ale ihned si doporučil dál na to nemyslet. Harry beztak už teď pociťuje hrůzu z vyhlídky na jakýkoliv intimní kontakt se starým nenáviděným profesorem. Severus se bezděčně zamračil, když se uvelebil ve svém oblíbeném křesle a pozoroval se, jak se Harryho záda rovnoměrně zdvihají a klesají přitom, jak chlapec dýchal.

Chladná lhostejnost, rozhodl se Snape. Ano, přesně takové taktiky se musí držet, pokud nechce, aby Harry vyběhl ze sklepení s divokým pokřikem. Ne že by Harry Potter mohl od něčeho s křikem utéci... Ne, on by neutíkal. Nejspíš by se začal chovat strojeně a nevraživě - a něco takového opravdu není v jejich zájmu.

 

Navíc bylo lehké uvěřit v chladnou lhostejnost ze Snapeovy strany. Nikdy chlapce neměl rád a dlouhou dobu ho spíš nenáviděl. Sice poslední dva roky nebyly už taková noční můra jako prvních pět. Severusův hněv se postupně zmírnil a změnil se na obyčejné pohrdání. Možná k tomu přispělo to, že po smrti Siriuse Blacka, si Harry plně uvědomoval, že jakékoliv jednání má také své následky, leckdy velmi žalostné, a přestal dělat obvyklou spoustu chyb.

 

Co se týkalo svazku, který jim předepisovalo proroctví... Severus si nemohl lhát a tvrdit, že ho vůbec nezajímá. I když samozřejmě si ho nepřál v plném smyslu slova. Potter byl pro něj příliš mladý, příliš nebelvír a příliš slavný. Vstoupit s ním do svazku znamenalo dokonalou šílenost podle všech norem magické společnosti a to, i když pominou hlavní problém. Vždyť Potter je ještě žák. Sice už ne jeho žák, ale podobná formalita nemohla změnit Severusovy morální zásady. Harry byl žák a Severus učitel, to znamenalo, že požadavky Podentes jsou nejenom sporné, ale dokonce nežádoucí a samozřejmě nepřípustné.

Bohužel, nebylo možné je nijak obejít.

Severus to probíral s Albusem, ale usmlouval pouze souhlas k tomu, že obřad provedou teprve potom, co Harry ukončí školu, což znamenalo sedmnáctého června. Na veškeré Severusovy důrazné a hlasité žádosti - odložit i přípravu - potměšilý ředitel odpovídal jen nabídkami čaje a sladkostí.

Proto musel Severus za každou cenu náležitým způsobem připravit mladíka do sedmnáctého června, aby iniciace proběhla úspěšně.

Nejhorší ze všeho bylo, že Severus v hloubi duše věděl, že Albus má pravdu. Chtít uskutečnit iniciaci s Harrym, který se obává jakéhokoliv dotyku - znamená zaručenou cestu ke krachu. Harry si dosud nebyl schopen plně uvědomit, že když jedna ze stran bude jednat s neochotou, zaklínadlo nebude působit. Určitě hloupě nebelvírsky předpokládal, že ceremoniál bude možné zopakovat, pokud nepůjde všechno tak jak má. Ale interakční magie není tak jednoduchá... Severus si myslel, že bude muset Harrymu vysvětlit její principy i působení, i když nečekal, že chlapec všechno pochopí.

 

Harry tiše ve spánku zasténal a trochu se zavrtěl, přitom prsty pohladil hebký, zelený samet pohovky. Určitě se mu zdá o Grangerové - pomyslel si kysele Mistr lektvarů. Neoklamalo ho představení, které Harry sehrál při poslední hodině. Bylo mu jasné, že ti dva spolu spí a to přímo pod nosem Ronalda Weaslyho. Ale Harry je přece takový hrdina - musel se prostě pokusit ochránit pověst své dívky, proto vykládal celý ten nesmysl "o lásce z povzdálí". No co, dumal Snape, klidně o ní může snít, jen si nesmí ve skutečnosti svá přání splnit. Ano pro něho bude lepší sexuální zdrženlivost.

Stejně je to kupodivu příjemné - pomyslel si Severus, - mít takovou příležitost, klidně si mladíka prohlížet a nenarážet přitom na jeho nevraživý postoj.

Podle něho, Harry byl svým způsobem velmi přitažlivý, i když Severus o tom nikdy dřív nepřemýšlel, dokud ho k tomu nedonutilo proroctví. Nikdy dřív by si nedovolil dívat se tím způsobem na jakéhokoliv žáka, vždycky s nimi jednal s odstupem, jako profesionál. Ale teď, když přesně věděl, že s ním bude muset Harry sdílet postel - a ne pouze jednou, ale do konce života, - se všechno změnilo. Samozřejmě, jeho první reakcí byl vztek a odpor, pravděpodobně stejný, jako cítil Harry. Vždyť to konec konců byl ten nesnesitelný Harry Potter, prokletí celého jeho života. A navíc - byl to žák, ukázkový nebelvír, pouhý chlapec a všechno ostatní.

Ale když dostal od Harryho dopisu, plný otázek (přičemž některé z nich kupodivu velmi rozumné a dobře formulované), nějak svůj osud přijal s rezignací, a přestal si hlasitě stěžovat Brumbálovi. Teď mohl chlapce vidět doopravdy, mohl si ho prohlédnout a prostudovat, což by nikdy neudělal za jiných okolností. Prvním šokujícím zjištěním bylo to, když si uvědomil, že mladší verze Harry Pottera byla sice přesnou kopií jeho otce, ale časem mateřské geny hodně změnily rysy jeho tváře. Najít teď u něj podobu s Jamesem, už nebylo tak lehké. Nejhorší bylo to, že Lily byla absolutně úžasná, nádherná.

 

Její tvar lícních kostí a zelené oči ve tváři Harryho, z něj nedělaly stejně neodolatelného, jako byla ona - vysloveně hezounek nebyl. Pro Severuse to pojmenování "hezoun" v sobě zahrnovalo určitý prvek zženštilosti - ale Harry v sobě nic takového neměl. Přesto matčiny geny jeho zevnějšek zjemnily, bez ohledu na věčně rozcuchané vlasy. Ale jenom barva očí a vlasů. Zelená a černá - Severusovy oblíbené barvy a částečně barvy jeho koleje. Lehce opálená kůže, postava... Zkrátka " vybroušenost", která se nedá popsat. Harry sice nikdy nebude vysoký, ale má ideální tělesnou konstrukci. Kdo by si mohl pomyslet, že pod hábitem se skrývá famfrpálem vytrénované, štíhlé tělo pružného tygra, se širokými rameny a pěkně úzkými boky. Vlastně Snape požadoval, aby si Harry sundal plášť pokaždé, když k němu přišel, jen proto, že se mu líbil pohled, který se mu tím odkryl.

Mrzelo ho, že svědomí jej tehdy přimělo, aby Harrymu vysvětlil, že svlékání je trest za hrubost. Nebo mohl alespoň s vysvětlením počkat do chvíle, kdy by Harry košili nejenom rozepnul, ale také sundal. Nicméně, ve skutečnosti Severus projevené milosrdnosti nelitoval.

Bylo naprosto jasné, že dostat Harryho fyzicky do postele, pro Severuse představuje strašně náročný úkol, ale zároveň nesmírně lákavý. Náročný, protože tu existoval jeden velmi vážný problém. Harry ho nechtěl.

Ale chtít bude muset - jinak celý záměr s Podentes se ukáže jako naprostá ztráta času.

Takže... Chladná lhostejnost. Harry má v sobě pověstnou nebelvírskou odvahu a ochotu obětovat život pro záchranu ostatních. Pokud bude o životě se Severusem přemýšlet ve spojitosti s těmito pojmy, jako o oběti, bude schopný přijmout a projít vším. Ale pokud by si jen myslel, že ho chtějí využít - bude to znamenat úplný krach. Proto se Severus rozhodl nedat Harrymu najevo, že ho přitahuje. Harry totiž nechápe a nevěří, že ho nechce díky Podentes nalákat do pasti, aby ho pokořil a působil mu bolest. Bez toho už Mistra lektvarů několikrát obvinil - a to dokonce ani nezná celou pravdu.

Chladná lhostejnost. Zdá se, že se ta slova brzo stanou Severusovým heslem.

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Harry se vzbudil z klidného spánku, otevřel oči a navyklým gestem si vzápětí uhladil ofinu, aby spolehlivě zakryla jizvu.

Teprve potom se doopravdy probral a pochopil kde je.

"Ještě pořád u Snapea. Teď s ním budu znova muset jíst. A potom..."

Harryho tělo se začalo třást. Cítil, jak mu všechno uvnitř zledovatělo - nehledě na horko, které panovalo ve Snapeových pokojích.

Mistr lektvarů zvednul pohled od hromádky pergamenů, která mu ležela na kolenou, a odložil pero. Harry si nasadil brýle a uviděl, že celý pergamen je přes černá písmena přeškrtán červeně. Zřejmě Snape kontroloval žákovské práce. Samozřejmě s vybroušenou krutostí přidává vlastní poznámky pod práce všech žáků, kromě zmijozelských.

Harry zakašlal.

"Mohu dostat vodu?"

Snape s lehkým úsměškem zvedl obočí.

"Nemohu věřit, že jsi tu byl každý večer po celý týden, a ještě stále jsi neobjevil kuchyni."

Harry si sedl a vztekle potřásl hlavou, aby se definitivně probral.

"Oh, znamená to, že se tu mohu cítit jako doma Severusi?" zeptal se ve Snapeově tónu. "Promiň, že jsem to ihned nepochopil."

"Ano," odpověděl Snape a rovnal na kolenou ležící listy pergamenů, tak dlouho dokud se hromádka nestala skutečně ideálně rovnou. Teprve potom jí položil stranou.

"Ano?" rozpačitě zopakoval otázku Harry.

"Ano, můžeš se tu cítit jako doma. Přece ti už určitě došlo, že se brzy tohle místo stane doopravdy tvým domovem, Harry?"

"Ehm. Sklepení, ve kterých mi je tak příšerně..." zamumlal Harry.

"Jak politováníhodné."

Snapeova slova i tón zněly tak lhostejně, že z Harryho vyletělo.

"Jdi do p..." zavrčel zřetelně.

Snape se pousmál. Chladným skoro sadistickým úsměvem. Jakoby měl radost, že Harry byl hrubý a tím mu vlastně rozvázal ruce.

"Harry," zapředl s hněvivou výhrůžkou. "Varoval jsem tě, nemluv se mnou tak."

"Ne, nevaroval," ohradil se Harry. "Upozorňoval jsi, abych neodmlouval, nic nepředpokládal a ničeho se nedoprošoval, když vydáš své božské nařízení."

"To je jedno, myslím, že malá lekce ti neuškodí," klidně prohlásil Snape. "Abys nezapomínal. Protože po iniciaci podobné jednání, může přerušit spolupráci našich magických sil - a obnovení by si pak vyžádalo několik měsíců. Takže," Severus udělal přestávku a potom vyhlásil rozsudek:

"Sundej si ten idiotský svetr."

Harry zaťal zuby do rtů.

"Ale my ještě nejsme spojení zaklínadlem Severusi. Poctivě řečeno, myslím, že všechno to, "musíš se trénovat" - je jen finta."

"Takže se domníváš, že už jsi připravený přijmout z mých rukou potěšení?"

"Samozřejmě, ne!" vyhrknul Harry. "No, ale to není přece to samé. Jestliže to zaklínadlo vyžaduje, prosím - musíme trénovat. Jenže, veškerý ten nesmysl s poslušností - je na hovno. Zvládnu to a poradím si s tím, až když to bude zapotřebí."

"Ty si budeš zvykat hned teď." výhrůžně pronesl Snape. Vstal z křesla a přiblížil se k pohovce. "Musíš se umět řídit mými příkazy - pro Podentes je to stejně tak nutné, jako schopnost přijímat potěšení z mých rukou."

"Dokážu to udělat, až přijde čas, " neústupně prohlásil Harry a couval od hrozivě se nad ním naklánějícího Snapea.

"K famfrpálu máš stejný přístup? Taky nepotřebuješ trénink?"

"To je něco jiného. Chytit zlatonku - je hrozně složité a..."

"Počítáš, že poslouchat mě - je jednoduché?"

"Ale houby..." potichu nadával Harry. Svlékal si svetr a trochu se dusil hněvem, kterého byl plný až po okraj. "Nenávidím, když máš pravdu. Takže teď jsi spokojený?"

"Nijak zvlášť." řekl Snape podivným tónem. "Ty jsi... Zpocený."

"Vždyť jsem byl ve svetru - tak jsem se zpotil." s lehkým úsměškem odpověděl Harry. "A pak, je tu horko jako v sauně. Už jsem si myslel, že chceš, abych se sám svléknul ze všeho oblečení. Opravdové peklo!"

"Nevěděl jsem, že ti je horko," poznamenal Snape.

"Jak bych si mohl jen pomyslet, že by vás to znepokojilo," zamumlal Harry a okamžitě se přikrčil, čekal další trest. Možná si bude muset tentokrát rozepnout a sundat pásek. Ale po Snapeově odpovědi Harry poznal, jak byl hloupý. Mimo svlékání přece existuje spousta jiných způsobů trestu.

Snape byl... nepředvídatelný a Harry neměl ponětí, co od něho může čekat.

"Pojď se mnou." přikázal profesor a současně se elegantně otočil. Bylo velmi děsivé, že dokázal navodit ten zastrašující dojem i bez vlajícího pláště.

"Jestli mě chceš potrestat " ohradil se Harry. "Můžeš to udělat i tady."

"To co chci, se nedá udělat tady, " odpověděl Mistr lektvarů. "Neztěžuj si situaci, Harry, půjdeme.!"

Harry předvedl dávivé nutkání, ale poslechl - a jako otrok, kterým se měl v nejbližší budoucnosti stát - následoval profesora k zavřeným dveřím. Jakmile se k nim Snape přiblížil, dveře se otevřely. Navzdory Harryho obavám, ani zdaleka nevedly do mučírny.

I když..., záleželo na úhlu pohledu, pomyslel si Harry.

Snape ho zavedl do své ložnice.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Severus prošel s Harrym celou ložnicí, až do za ní ukryté koupelny - a jenom řekl.

"Osprchuj se."

"Osprchovat se?" vydechl Harry a cítil, jak se mu kolena podlomila úlevou. Čekal nějaké zaklínadlo, nebo možná vzhledem k proroctví něco takového jako spoustu doteků, které by mohly pro něho být nesnesitelné.

"To je všechno? Tohle je můj trest? Osprchovat se?"

"A z čeho jsi usoudil, že tě chci trestat?"

Snapeovo překvapení vypadalo opravdově. Harry se zamračil.

"No... Protože jsem ti řekl sprostoty."

"To už se stalo u tebe zvykem," podotknul Snape a zkřížil ruce na prsou. "Doufám, že až se budeš cítit víc pohodlně, přestaneš si svou podrážděnost vylévat na okolí."

"Když já si neumím představit, že bych se mohl ve vaší přítomnosti, cítit pohodlně, profesore." třesoucím se hlasem řekl Harry. Nechtěl být hrubý, ne teď - jen řekl pravdu.

"Severusi," opravil ho Snape a potřásl hlavou. "Chápu, že si to neumíš představit. Všechno v co doufám v tuto chvíli je, že se po osprchování budeš cítit lépe. Nevěděl jsem, že ti je ve sklepení tak horko. Promyslím jak to napravit."

Potom Mistr lektvarů vytáhl z kapsy kalhot hůlku. Přeměnil kousek mýdla na křišťálový pohár s něčím, co se podobalo zlatému erbu a postavil ho na žulovou obrubu, hned vedle umyvadla.

"Vzpomínám si, že jsi chtěl pít."

Harry vzal pohár do ruky a mimoděk se pousmál.

"Nebelvírský, profesore?"

"Severusi."

"Harry se s povzdechem opravil.

"Nebelvírský, Severusi?"

"Tak si je nespleteme," vysvětloval Snape a ukazoval na stejný pohár se stříbrným znakem Zmijozelu.

"To ano." řekl Harry a snažil se zvyknout si na myšlenku, že teď má svůj osobní pohár v koupelně Severuse Snapea. Pořád ještě byl svlečený do pasu, ale jaksi mu ta skutečnost přestala dělat starosti. Možná to bylo tím, že vlastně celá ta situace - jeho pobyt v koupelně Snapea - vypadala tak neskutečně a fantasticky. Možná za to mohly pozůstatky lektvaru proti kocovině?" V každém případě se Harry cítil víceméně nenuceně. Prohlížel si prostornou místnost a zeptal se.

"Vana tu není?"

"Je, v magickém prostoru." odpověděl Snape. Udělal hůlkou pár přesných pohybů. Harry viděl, jak se zadní stěna rozestoupila a odkryla pohled na vanu, kterou bylo možné spíš nazvat malým bazénkem. Obložená ebenovým dřevem, byla zapuštěná do kamenné podlahy a vypadala hodně hluboká, tak na výšku postavy. Na rozdíl od vany, tu nebyly zapotřebí žádné kohoutky. Místo nich v mělkém kanálku podél vany bujně rostly zelené a stříbřité kapradiny. Harry předpokládal, že se musí plnit pomocí magie.

"Smím?" zeptal se a udělal neurčitý posuněk směrem k magickému prostoru.

"Buď tu jako doma," odpověděl Snape se zřejmou narážkou, kterou Harry nemohl přehlédnout.

"Dobře," odpověděl a vyčkávavě se odmlčel.

Ale Snape neodcházel. Harry nevěděl, nač čeká a co vůbec může on čekat. Nakonec se vyzývavě zeptal:

"Budeš se dívat?" a vzal za pásek na džínách.

Snape si tiše odfrknul.

"Nezapomeň použít čistící kouzlo na šaty." Přivolal svetr a podal ho Harrymu.

"Takže si ho budu smět zase obléknout?" Slova z Harryho vylétla dřív, nežli si stačil uvědomit, že se znova doprošuje.

"Nepokoušej mě." zavrčel Snape. Vyšel ven a vstup do magického prostoru se zavřel. Harry se rychle chytil žulové obruby, aby se udržel na nohách. Prostor kolem něho se zatřásl, skoro jakoby hrozilo, že každou chvíli zmizí, ale nakonec se stabilizoval. Harry se syčivě nadechl a potom máchnul hůlkou - a vana se začala plnit lákavě chladivou vodou.