V nesprávném čase - 09
11. říjen 2010 | 20.38 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 8
Kapitola 8
Noční můry a pouto srdce
Následující odpoledne při návratu domů čekalo Harryho překvapení. Když vystoupil z krbu, okamžitě ho obklopili Ginny, Fred a George a také paní a pan Weasleyovi. Draco přišel po chvilce. Nesl batoh s věcmi, které si přinesl do St.Munga.
"Vítej doma, Harry." objala ho jemně paní Weasleyová. Stále ho bolela místa, kde mu kulky pronikly do těla, ale matce svého přítele objetí oplatil. Pan a paní Weaslyovi se za těch sedm let příliš nezměnili. Paní Weasleyová vypadala jen o trochu silnější a pan Weasley měl nyní ve svých zrzavých vlasech šedé prameny. Jinak vypadali stejně.
Největším šokem pro Harryho byla Ginny.
-
Z bývalého malého, stydlivého děvčete se stala krásná mladá žena. Stejně jako se z ošklivého káčátka stala labuť. Za ty roky vyrostla do sebevědomě vypadající ženy, která by mohla být na titulní straně jakéhokoliv magazínu. Rudé vlasy jí padaly z ramen do poloviny zad a hnědé oči ji živě přejížděly po místnosti, když poslouchala rozhovor kolem sebe.
*Postavu má také bez chyby* – hodnotil Harry, i když to v něm kupodivu nevzbuzovalo pocity, jakési myslel, že by měl cítit.
Přiblížila se k němu a také ho objala.
"Je dobré tě zase vidět vzhůru." Usmála se na něj a ukázala mu linku sněhově bílých zubů.
"Byla v nemocnici, když si byl v bezvědomí." Vysvětlil mu Draco.
Harry se na ní usmál. Tahle verze Ginny se mu líbila víc, než ta stydlivá malá dívka doma, která koktala a červenala se kdykoliv byl poblíž. Harry nechtěl zlomit dívce srdce tím, že jí řekne, že ho vůbec nezajímá a tak mu nyní společnost této ženy před ním byla mnohem příjemnější.
Protože jak to vypadalo, nebyla do něj zblázněná, ale považovala ho pouze za přítele.
-
Weasleyovi navařili spoustu jídla a prostřeli v kuchyni pro všech sedm lidí. Jakmile Harry a Draco dorazili domů, zasedli všichni ke stolu.
"Mimochodem," řekl George. "Ron se omlouvá, že tě dnes nenavštívil v nemocnici. Jak to tak vypadá, Mione se dnes ráno udělalo špatně a tak se necítila na to jít někam ven."
"To nevadí. Doufám, že je Mione v pořádku."
"Oh, určitě je." Řekl Fred. "I když mi není jasné, jak někdo může být v pořádku, když je nafouklý jak balon."
Draco, George, Harry a pan Weasley se smáli, ale ztichli, když se na ně paní Weasleyová zamračila. "Jsem si jistá, Frede, že určitě existuje nějaké kouzlo, kterým bychom tě také mohli nafouknout. Tak by sis mohl vyzkoušet jaký přesně je to pocit." Řekla svému synovi. "Pak bys měl více pochopení pro to, jak se chudák Hermiona cítí."
"Ale mami jen jsem žertoval." Podrážděně řekl Fred.
-
"Kdy má vůbec termín?" zeptal se Harry, měl pocit, že musí zasáhnout dřív, než Fred řekne něco hloupého a rozzlobí paní Weasleyovou. A rozzlobená paní Weasleová nebyla nic příjemného, to Harry dobře věděl z vlastní zkušenosti.
"Myslím, že někdy v polovině ledna." Řekl George.
"Ano, šestnáctého ledna." Potvrdila Ginny.
"Ron jako otec – už si na to někdo zvyknul? Já teda vážně ne." zeptal se Fred.
Všichni kromě pana a paní Weasleové zatřásli hlavou a Fred pokračoval. "A z mámy a táty budou babička a děda už potřetí a čtvrté."
Harry a Draco si vyměnili pohled. Takže i další Weasleyovic sourozenci měli děti? Harry si nemohl pomoct, aby nepřemýšlel, který z nich – nebo možná to byli další dva, kteří měli potomky – a ještě víc přemýšlel s kým. Charlie? Bill? Nebo snad Percy spolu se svou přítelkyní z Bradavic, Penelopou Clearwaterovou? Byli stále spolu?
§§§
Povídali si skoro další tři hodiny, než si paní Weasleyová všimla, jak Harry zívá a řekla, že by si měl odpočinout. Více-méně tím donutila svou rodinu odejít. Harry poslouchal názvy, které zvolali, když házeli letax do ohně. Pan a paní Weasleyovi bydleli pořád v Doupěti, Fred a George zřejmě sdíleli "Joke House" a Ginnin byt se jmenoval prostě Ginnin byt.
-
Když Weasleyovi odešli, Draco odtáhl Harryho do postele.
"Draco je teprve půl deváté." Kňučel Harry, když byl donucený převléknout se do pyžama.
"To mě nezajímá. Doktor řekl, že máš hodně odpočívat."
"Dobrá. Můžeš se otočit, než se převléknu?" zamumlal Harry.
"Myslíš si, že bych zahlédl něco hezkého?" provokoval a Harrymu zrůžověly tváře.
"Jen se otoč!"
Draco se s povzdechem otočil. Harry se rychle převlékl a lehl si do postele.
"Máš teď radost mami?" zeptal se Draca, který se na něj jen usmál.
"Velkou. Chceš, abych tě zachumlal?" řekl blondýn.
Harry se na něj jen podíval.
"Dobrou noc Draco."
"Dobrou noc Harry." Odpověděl Draco překvapivě jemným hlasem.
Zhasnul pak světla a odešel z pokoje.
-
Harryho spánek byl naplněný nočními můrami.
Byl připoután ke kamenné zdi silnými provazy, které se mu zařezávaly do zápěstí, a ta krvácela. Jen pár stop před ním, z jeho dosahu, stála rodina Hanawaltových, všichni spoutáni stejně jako byl Harry. Nejmladší děvče, Riley pohybovala rty, ale nevycházel z nich žádný zvuk. Slzy jí tekly po tvářích a Harry viděl, jak její rty formují slovo "Mami". Malý chlapec Brian, stál tiše na místě. Jeho oči byly naplněny strachem a sledovaly stíny na druhé straně místnosti.
Temné stíny... Černé pláště a odporné masky skrývající tváře...
Odvedli matku dětí. Harry slyšel ozvěny jejího křiku v mysli a bolest prostupovala jeho tělo.
"Proč si nechránil mojí rodinu?"
Harry se prudce otočil při zvuku hlasu pana Hanawalta. Uviděl muže stát přímo před ním, jak sleduje smutnýma očima své děti.
"Proč si nás nechal zemřít?"
"Ale... ale já nenechal!" řekl Harry. "ˇŘíkali, že jste naživu!"
Pan Hanawalt zvedl zbraň a namířil jí na Harryho.
"Je to tvoje vina, že jsme tady. Jen tvoje."
-
Natáhl kohoutek a vypálil. Rána zněla v Harryho uších tak hlasitě, že si myslel, že mu prasknou bubínky, ale nepraskly. Místo toho ucítil neuvěřitelnou bolest, když mu kulka pronikla do hrudi přesně nad srdcem. Cítil, jak mu teče krev, slyšel rychlý tlukot svého srdce, ale nemohl nic udělat.
A ani nic udělat nechtěl. Zasloužil jsem si to, říkal si.
To on tohle udělal Hanawaltovým a to on si zasloužil tu bolest.
Začal křičet, když zazněl další výstřel a kulka mu vnikla do těla na pravé straně. Bolest mu trhala tělo a on cítil, jak se propadá do temné propasti. Všechno kolem něj bylo černé a všechno uvnitř něj se zmítalo v bolestech.
"Tohle si zasluhuješ, Harry." slyšel hlas pana Hanawalta.
Podíval se vzhůru a viděl Hanawaltovy, jak na něj svrchu hledí.
Rty malého děvčete říkaly, "Je to tvoje vina, Harry."
Křičel a nemohl přestat.
"... tvoje vina, Harry..."
"Harry!"
-
Chlapec, který přežil, se s leknutím probudil, když s ním někdo zatřásl.
Byl promočený potem a svět kolem něj byl rozmazaný. V první chvíli se chtěl natáhnout pro brýle, ale pak si vzpomněl, že tady je nepotřebuje.
Místo toho zamrkal a pokusil se pročistit si mysl.
Draco stál nad ním, a oči mu zářily starostí.
"Já-jsem v pořádku." Zamumlal a cítil se směšně.
"Křičel si. O čem se ti zdálo?" zeptal se a ignoroval Harryho prohlášení.
Harry se na něj díval.
Necítil potřebu se mu svěřovat se svým snem – noční můrou – v tuto chvíli – podíval se na mudlovské hodiny na zdi – ve dvě hodiny ráno. To opravdu nepotřeboval.
"Dobrá." Zavrčel na něj Draco.
"Spi zas dál, ale pokud bys mohl trochu ztišit svůj jekot, byl bych ti vděčný. Chci se taky vyspat."
-
Lehnul si zpátky a Harry si náhle uvědomil, že Draco spí v posteli s ním v hlavní ložnici. Bylo to poprvé od doby, kdy se vrátili do jejich bytu. Nevěděl, jestli mu to má vadit nebo ne.
Konečně se rozhodl, raději se pokusit znovu usnout.
Doufal, že tentokrát to bude bez nočních můr.
-
Byl na cestě do své snové země, když ucítil hřejivou ruku, jak se omotává kolem něho. Usmál se pro sebe nad Dracovým způsobem ukonejšit ho beze slov. Jen okamžik předtím než upadl do spánku, se rozhodl, že sdílet postel s blondýnem není možná nakonec tak špatné.
-
Příštích pár dní uplynulo rychle. Harry a Draco pokračovali s prozkoumáváním tohoto světa během dne a každý večer si Harry bral bezesný lektvar, aby byl schopný spát bez nočních můr.
Oba dva četli všechno, co se jim dostalo do ruky, co by mohlo vysvětlit, proč se ocitli o sedm let dál v budoucnosti, ale bezvýsledně. Cestování v čase, jak se zdálo, nebylo tak běžné.
Zvláště cestování v čase, které nepotřebovalo žádnou magii prováděnou cestovateli – protože všechno, co Harry a Draco udělali, bylo to, že spadli ze svých košťat a omdleli.
§§§
Harry přemýšlel, jestli to nebylo něco jiného. Možná necestovali v čase – možná on a Draco byli z tohohle času (z budoucnosti) jen měli amnézii. Možná byli tak vyčerpaní po všem tom léčení před pár týdny, že jejich mozky prostě těch sedm let vymazaly.
"A proč by to dělaly?" zeptal se Draco.
"Já nevím. Jen hledám nějaké možnosti, když se zdá nemožné přeskočit do budoucnosti jen omdlením." Bránil se.
"Nemyslím si, že to je přesně to, co se stalo. Proč by se to stalo nám oběma? A proč by to vymazalo jen sedm let našich životů?"
Harry pokrčil rameny.
"Možná to pouto srdcí znemožňuje, aby něčím takovým prošel jen jeden z nás. Tak se nám to stalo oběma." Řekl slabě.
-
Dobře věděl, že něco takového pravděpodobně není pravda, ale protože nijak v hledání způsobu jak se vrátit domů nepostoupili, chtěl alespoň zkusit promyslet i ostatní možnosti. Napadla ho také možnost, zeptat se Hermiony – problém byl v tom, že v tom případě by museli říct Hermioně a Ronovi o-no o všem. A Harry netušil, jestli by mohli svým přátelům prokázat, že jsou opravdu Harry a Draco – jen ne ti správní.
Jedinou věc, kterou jim Harry mohl nabídnout, bylo říct jim jejich tajemství, která sdíleli z šestého ročníku a nové poloviny roku sedmého v Bradavicích. To by mohlo být samozřejmě samo o sobě dostatečným důkazem, pomyslel si, ale ve stejném okamžiku ho napadlo, že to všechno mohlo být zjištěno, pokud by drželi někde Harryho z tohoto času a dali mu vypít lektvar Veritaserum.
Povzdechl si. Tohle nikam nevedlo.
Přemýšlel, jestli to nemají říct profesoru Brumbálovi. Ale zdálo se mu, že to starý čaroděj už beztak nějak ví. Neřekl to sice nahlas, ale bylo tu něco ve způsobu, jakým s nimi ředitel mluvil a odpovídal na jejich otázky, co Harrymu dávalo jistotu, že to musel vědět.
-
Také si četli o poutu srdcí a bylo jim jasné, že to bude znamenat daleko víc, než jen to, že sdíleli bolest jeden druhého. Až dosud toho o poutu příliš nenašli, ale ani jeden z nich se nevzdával tak lehce. Harry navštívil velkou knihovnu v Londýně. Knihovna měla rozsáhlou sekci knih o magii. V sekci, která byla pro mudly neviditelná, ale perfektně viditelná a přístupná pro všechny čaroděje nesoucí hůlku.
-
Harry se vrátil domů pozdě odpoledne s kopiemi nejzajímavějších textů, které našel. Nebylo mu dovoleno vynést knihy z knihovny, ale knihovníkovi nevadilo, že si zkopíroval stránky, které potřeboval.
"Zjistil si něco?" zeptal se Draco, jakmile vstoupil do bytu.
Harry přikývl.
"Je to... zajímavé." Odpověděl-jeho mysl stále zpracovávala informace, které se o poutu dozvěděl. Podal kopie blondýnovi, a Draco jimi rychle procházel.
"Ale..." začal, a díval se s pusou dokořán na Harryho. "tohle nemůže... myslím... jak?"
Harry pokrčil rameny.
"Nevím, ale tohle je to, co jsem zjistil. Pěkně zajímavý, nemyslíš? A když vezmu, že jsme tím oba prošli." Četl nahlas z jednoho listu papíru.
Pouto srdcí je jedno z nejsilnějších magických pout, které mohou kouzelníci provést. Toto pouto sváže čaroděje k sobě kombinací duševní a srdeční magie. Proces vyvolání je bolestivý a vyžaduje, mimo jiných věcí, aby si oba partneři vyměnili krev (pro další přesné instrukce o kouzlu, prohlídněte si °Duševní a srdeční magie° od Orána Oliwolfa).
-
Draco přejel pohledem od listu na Harryho a zpět.
"Jak tohle někdo může podstoupit dobrovolně?" zeptal se nevěřícně.
Jakmile je pouto srdcí aktivní, oba čarodějové/ čarodějky/ jsou schopni mimo jiné cítit bolest a štěstí svého partnera. Pokud je jeden z nich zraněn, druhý ho může vyléčit, i když to spotřebuje velké množství energie.
Na druhou stranu, pouto může oslabit oba čaroděje/ čarodějky. Pokud je jeden z partnerů zraněný, druhého to ovlivní také.
Ale když je pouto aktivní, mnoho dalších kouzel je snadnější provádět. Jedním z nich je kouzlo Audiosis (telepatické schopnosti, strana 256) a několik léčících a posilujících kouzel. Pouto srdcí je velmi neobvyklé.
-
K tomu, aby mohlo být pouto provedeno, musí být čarodějové nebo čarodějky velmi mocní a bezmezně si důvěřovat. Čím mocnější kouzelníci jsou, tím je pouto silnější. Nezáleží, však na tom jakou magickou sílu kouzelníci mají, dobu trvání pouta to neovlivní. Toto je pouto na věčnost. Jestliže jeden z partnerů zemře, druhý ho za pár týdnů následuje. Jestliže se jeden z partnerů rozhodne druhého opustit, zemřou oba.
To je důvod, proč je Pouto srdcí v čarodějné komunitě nepopulární a není vyvoláváno příliš často. Poslední pouto bylo provedeno roku 1827 mezi Avongarou Aidee a Levem Layndu. Neskončilo příliš šťastně. Po šesti letech manželství, se Avongara zamilovala do jiného muže. Opustila Leva a oba zemřeli o osm dní později.
-
"Chápeš, že bylo od nás něco takového podstoupit pěkně hloupé, že jo!" řekl Harry, když dočetl.
"Jak jsme se k něčemu takovému mohli vůbec někdy rozhodnout?" zeptal se Draco. "Je to šílené!"
Seděli tiše, a snažili se zpracovat informace, které se dozvěděli.
Konečně se Harry zeptal.
"Chceš to zkusit?"
Draco na něj zíral.
"Cože. Ty chceš zopakovat kouzlo Pouta srdcí?"
"Ne ty blázne," řekl Harry. "Myslel jsem ty telepatické schopnosti."
Blondýn na něj nepřestával zírat.
"Nejsem si jistý, jestli chci, abys mi slídil v mých soukromých myšlenkách, Pottere."
"Chceš něco tajit?" zeptal se nevinně Harry.
"Ne, ale to neznamená, že tě chci mít v hlavě." odpověděl mu na to Draco a mračil se.
Harry se zakřenil.
"Taky budeš moc slídit v mé hlavě, nestojí to za to?"
Draco se na něj stále mračil a Harry si začínal být jistý, že odmítne. Když najednou blondýn konečně odpověděl.
"Tak dobrá."
-
Černovlasý mladík se na něj široce usmál.
"Dobře!" prohlásil, pak začal prohledávat listy. "Teď co musíme udělat... Á... tady to je." Řekl, když našel správný papír. Opět četl nahlas.
Kouzlo Audiosis je velmi komplikované kouzlo, ale jsou k němu velmi jednoduché instrukce. Kouzlo je určeno pro přístup k myšlenkám druhé osoby, a tak je velmi těžké ho úspěšně vyvolat. (partneři spojení poutem srdcí jsou známi tím, že dokážou mnohem snadněji toto kouzlo mezi sebou vyvolat, přejděte na Pouto srdcí strana 143).
§§§
Jedinou věc, kterou čarodějové a čarodějky potřebují udělat, je vyslovit kouzlo °Audiosis° spolu se jménem druhé osoby. Mysl má kolem sebe silné štíty na ochranu, a tak jen málo lidí uspěje.
"Pro partnery spojené Srdečním poutem bude s kouzlem těžké začít, ale bude pro ně snadnější a snadnější jak si budou na svého partnera zvykat. Když budou oba partneři spolu v úplné shodě, nebudou již vůbec potřebovat kouzlo. Když budou chtít, aby je jejich partner slyšel tak je uslyší."
Draco vypadal nejistě. "Myslíš si, že je to rozumný?"
"Odkdy se staráš, jestli je něco rozumný?" odsekl mu Harry.
"Ano, jsem si jistý. Co se může stát špatného?"
-
Blondýn vypadal jako by ho napadlo spousta špatných věcí, které z toho mohli vzejít.
"Ale no tak Malfoyi," řekl Harry a vrátil se ke starému zvyku používat příjmení. "není to nic nebezpečnýho."
"Jak to můžeš vědět, když si to nikdy nezkusil." Zamumlal. Podíval se podezíravě na Harryho. "Nebo zkusil?"
"Ne," odpověděl unaveně Harry. "nikdy předtím jsem se nepokusil číst tvoje myšlenky. Teď prosím, mohli bysme to zkusit?"
Draco mu věnoval poslední pohled a kývl. "Dobrá. Takže jen řeknu tyhle slova a ty uslyšíš moje myšlenky?"
Harry pokrčil rameny. "Tak je to tu přesně napsané."
"No dobrá." Řekl blondýn, zhluboka se nadechl a zavřel oči.
-
Harry udělal to samé, aby se byl schopen lépe soustředit. Nepochyboval, že to bude těžké a bude tomu nutné věnovat celou pozornost. Předpokládal, že on a Draco spolu nesdíleli stejné pouto jako Harry a Draco z tohoto času. Proto to bude těžší.
"Audiosis Draco." Pronesl Harry ve stejnou chvíli jako Draco.
Nic se nestalo.
§§§
Otevřel trochu oči a podíval se na druhého chlapce. Viděl, jak má tvář zkroucenou soustředěním. Evidentně se o to pokoušel velmi usilovně, i přes jejich slovní potyčku, kterou před chvílí měli o tom, jestli to zkusit nebo ne.
-
Bylo to trochu zvláštní, jak se blondýn mohl měnit tak rychle. Ale dělal to a Harrymu to připadalo docela... zajímavé. Nikdy člověk nevěděl, co má od Draca čekat, takže se s ním člověk nikdy nenudil.
Harry na něj mohl být naštvaný, mohl s ním sdílet bolest, mohl se díky němu dostat do nebezpečných situací, ale nikdy s ním nezažil nudu.
Zmijozel otevřel oči a zíral na Harryho.
"Tak chceš to zkusit nebo si mě jen prohlížíš?"
Harry zrudnul a zašeptal. "Promiň."
"To ty jsi to chtěl zkusit, ne já." Připomněl mu Draco.
"Jo, já vím!" prohlásil a tišším hlasem dodal. "Pojďme to zkusit znovu."
-
Blondýn kývl, opět se zhluboka nadechl a zavřel oči.
"Audiosis Harry," řekl znova, zatímco Harry řekl to samé s Dracovým jménem.
Harry si pomyslel, že opět selhali, když náhle uslyšel.
Harry?
Draco?
Jo, to budu já.
Opravdu to dělám? Myslím, že si jen nepředstavuju, že slyším tvůj hlas v mé hlavě a nestává se ze mě blázen.
Ne. Pottere, nestává. No, i když možná –
Oh, sklapni Draco. A přestaň mi říkat Pottere! Dohodli jsme se před dvěma týdny, že si budeme říkat křestním jménem.
Dobře, Harry. Zabručel Draco a Harry byl udiven, že se blondýn dokáže ušklíbat dokonce i v mysli.
§§§
Měli bychom otevřít oči a zjistit jestli to funguje? Zeptal se Harry.
Dobrá.
Tak na tři. Raz dva tři.
Harry otevřel oči ve stejnou chvíli jako Draco. Jejich pohledy se setkaly a Chlapec, který přežil, slyšel blondýnův hlas.
Slyšíš mě pořád?
Je to ten nejpodivnější pocit, pomyslel si Harry v údivu. Slyšel Draca mluvit, ale chlapcovy rty se nepohybovaly. Bylo to neuvěřitelné.
Ano slyším tě. Řekl Dracovi. Blondýn mu věnoval malý vítězný úsměv.
Tohle je super. Vážně slyším tvoje myšlenky.
-
Harry kývl. Bylo to vážně bezvadné. Nemohl se rozhodnout jaké to je mít Draca ve svých myšlenkách, ve své hlavě, ale stejně jako, když s ním sdílel postel, nebylo to až tak hrozné. Určitě hroznější by bylo slyšet ve své hlavě Hermionu, zvlášť Hermionu z domova – neustále by mu připomínala domácí úkoly, které by bylo potřeba udělat, a určitě by se nemohl toulat o půlnoci po Bradavicích.
Tak a teď jak to ukončíme? Zeptal se Draco.
Harry se podíval do papírů. Nebylo v nich nic o ukončení telepatie.
"Um." Řekl Harry nahlas. "O tom tu nic není."
"Cože?" zakřičel Draco oběma způsoby – nahlas i v mysli. Rychle prohlížel papíry sám, a pokoušel se najít cokoliv o tom, jak telepatické spojení ukončit.
"Nechci tě mít v hlavě po zbytek života!" křičel zmijozel, když nic nenašel.
To já taky! Řekl Harry. Tak na mě přestaň řvát. Začíná mě z toho bolet hlava.
Promiň, zamumlal Draco bez toho, že by to myslel upřímně, a mračil se na Harryho.
"Běž se podívat do knih v druhém pokoji," řekl Dracovi. "Musí existovat něco, jak tohle telepatické kouzlo zrušit."
§§§
A zkus nemyslet tak nahlas, dodal, když blondýn zmizel z místnosti beze slova. Slyšel blondýnovy nesouvislé myšlenky, jak prochází neuvěřitelně rychle jeho vlastní myslí. Většina z nich se točila kolem, *Měl bych Harryho proklít, že mě přemluvil k týhle zatracený telepatii*.
Stále tě slyším, víš, vyslal Harry k Dracovi.
To je dobře, odpověděl mu na to nevrle Draco.
Harry pokračoval ve studování kusu pergamenu, ale nenašel nic nového.
Hledali celý večer, a oba se cítili stále více unaveni z toho, jak neustále slyšeli myšlenky toho druhého. Když bylo jedenáct hodin večer, oba měli silnou migrénu.
-
Harry netoužil po ničem jiném, než po spánku, přesto únavě a bolení hlavy nechtěl podlehnout – potřeboval najít ukončovací kouzlo. Ale nedokázal vzdorovat příliš dlouho a náhle spal na pohovce s papíry všude kolem sebe.
Byl zpět v té kamenné místnosti a silné provazy se mu opět zařezávaly do krvácejících zápěstí. Všechno kolem něj bylo černé, nekonečná temnota, která se mu posmívala. Objevil se záblesk světla a náhle před ním stála rodina. Malé děvče s uplakanýma očima a se rty volajícími "Mami!" opět a opět. Přesto se ze rtů neozýval žádný zvuk. Malý chlapec seděl vedle ní, oba spoutáni a jejich zápěstí krvácela stejně, jako ta Harryho.
"Tohle si udělal mým dětem!" ozval se hněvivý hlas pana Hanawalta. "Tohle si udělal ty! Je to tvoje vina!"
"Né." Křičel Harry. "To jsem nechtěl... Takhle to nemělo být..."
Kolem se pohybovaly černé stíny a stejně jako temnota se mu posmívaly. Smály se mu.
"Chci, abys nám to ukázal... Tady na panu Potterovi," řekl jeden stín a položil zbraň do Britových rukou. Dítě se na něj podívalo a řeklo.
"Zasloužíš si to!"
Ozval se výstřel a Harry křičel. Kolem něj se mu stíny smály. Harry se naklonil dopředu, nemohl dýchat... Hlava mu třeštila z toho burácivého smíchu a rychlého tlukotu jeho srdce.
§§§
Padal dolů, dolů, dolů... Jeho svět byl černý, jeho svět byl bolest...
Lapal po vzduchu, ale zjistil, že se nemůže nadechnout. Jeho tělo křičelo zoufale po vzduchu, přesto mu ho nemohl dát. Křičet bylo všechno, co mohl dělat.
"Ššš.."
Na vteřinu ho obklopilo hřejivé teplo a on mohl znovu dýchat, jen na moment. Pak teplo zmizelo a temnota ho znovu obklopila. Stále padal.
Něco měkkého bylo kolem něj, chovalo ho to jako matka své dítě.
"Ššš."
Harry se rozhlédl, náhle se okolí změnilo. Byl u jezera a ležel v trávě. Sledoval pohyb vody před sebou. Nebe bylo modré a slunce, tam kde byl, ho hřálo.
"Harry, jsi v pořádku...?"
-
Přemítal kde je, a čí je ten zvláštní hlas. Zdál se mu povědomý... Nechtěl o tom právě teď přemýšlet – chtěl si jen užívat ten příjemný pocit slunečního svitu na jeho pokožce a způsobu jakým ho jemně lechtala tráva a té krve, co mu proudila z ran... ne, to není správné..
Opět následovala pálivá bolest a cítil kolem sebe změnu. Modré nebe zakryly temné mraky a voda kolem něj bouřila a cákala zuřivě kolem dokola. Vál studený vítr a způsoboval, že se celý chvěl. Chtěl odejít a najít si úkryt, ale nemohl se pohnout. Do srdce se mu zaryl opět strach.
"je to všechno tvoje vina..."
"Není to tvoje vina, Harry!"
-
Klidný, konejšivý hlas byl zpět, a Harry kolem sebe cítil teplo.
"Nebyla to tvoje vina Harry, neudělal jsi nic špatného. Jen se uvolni... Jsi v pořádku a v bezpečí..."
Konečně Harry cítil, že se uvolňuje a nebe se rozjasňovalo a voda se znovu uklidňovala. Zavřel oči a cítil, jak silné ruce objímají jeho tělo.
Byl v bezpečí.
-
-
--------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 09 | anneanne | 11. 10. 2010 - 21:35 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 09 |
hajmi | 12. 10. 2010 - 17:59 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | bara1982 | 12. 10. 2010 - 00:14 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 09 |
hajmi | 12. 10. 2010 - 18:01 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | erumoice | 12. 10. 2010 - 13:43 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 09 |
hajmi | 12. 10. 2010 - 18:03 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | lady corten | 12. 10. 2010 - 19:42 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | michangela | 12. 10. 2010 - 21:20 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | sofie | 12. 10. 2010 - 21:25 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | bacil | 12. 10. 2010 - 21:53 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | ivet | 12. 10. 2010 - 23:17 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | misule | 13. 10. 2010 - 19:41 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | nade | 19. 10. 2010 - 08:01 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | pansy | 27. 10. 2010 - 01:32 |
| RE: V nesprávném čase - 09 | starvation | 14. 02. 2011 - 12:29 |