Každý má jednu
28. červen 2010 | 23.33 |
KAŽDÝ MÁ JEDNU
Autor : Hajmi 2003
Hajmi 2003 je na dovolené. Aby vám zkrátila čekání na další kapitolu Nesprávného času, posílá zatím svou krátkou povídku, kterou původně napsala pro Sallome.
Doufáme, že i ti, kteří už povídku četli, se u ní s chutí opět zasmějí.
KAŽDÝ MÁ JEDNU
Autor: Hajmi2003
Disclamer: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové. Písničky jejich autorům.
Probíhal úplně obyčejný den v Bradavické škole čar a kouzel. Blížil se večer a s ním i předposlední vyučovací hodina. Nebelvírští studenti sedmého ročníku se loudali na hodinu lektvarů, kterou měli společně se zmijozelskými.Všichni se usadili a čekali na profesora Snapea.
"Co asi budeme muset pro toho mastňáka dělat?" prohodil Ron. Očekával od svých přátel obvyklý smích, ale v místnosti bylo náhle hrobové ticho. Když se podíval na své přátele, ztuhl. Z výrazu na jejich tvářích poznal, že profesor stojí za ním. Ron se pomalu otočil. Za ním stál profesor Snape a netvářil se nijak přívětivě.
"Pane Weasley." Pomalu promluvil. "Vy nebudete dělat nic, kromě od zítřka každodenního trestu se školníkem Filtchem do konce školního roku. Také strhávám Nebelvíru 200 bodů. Teď mi zmizte z očí!"
To nemusel Ronovi říkat dvakrát. Ron vypálil z učebny tak rychle jakoby hořela ona a ne jeho tváře.
Profesor prošel ke katedře. "Dnes budete dělat jednoduchý léčivý lektvar. Instrukce jsou na tabuli." Máchl hůlkou a na černé tabuli vedle něj se objevil recept.
"Začněte." Vyštěkl na stále ztuhlou třídu.
Ke konci hodiny se rozhodl projít třídu. Rozdal pár bodů zmijozelským. Nebelvírské studenty kompletně ignoroval, než došel k místu Nevilla Longbottoma. Když uviděl, co má v kotlíku zarazil se.
"Pane Longbottome, nechtěl byste mi říct, jakou barvu má mít léčivý lektvar?"
"Ze - zelenou, pane." Koktal Neville a třásl se strachy.
"A jakou má barvu má ten váš?"
"Rů – rů - žovou." Podíval se se strachem v očích na profesora, ale jakmile to udělal, vyděsil se ještě víc. Ruka, kterou měl nad kotlíkem a ve které svíral poslední ingredienci, se mu roztřásla. Pustila rozdrcený hadí kořen do kotlíku. Obsah kotlíku začal divoce bublat a přetékat z něj. Severus v hrůze křičel na studenty, ať okamžitě opustí učebnu. Všichni jeho příkazu k jeho údivu okamžitě uposlechli. Opouštěl učebnu poslední a ztuhlého Nevilla táhl sebou. Nevillův kotlík vybuchl a celou třídu zavalil růžový kouř. Ten se během chvilky rozšířil po celých Bradavicích. Nebylo místečka kam by nepronikl.
Celá škola byla na nohou, poslední hodiny byly zrušeny a profesoři odvedli žáky na koleje. Tam měli všichni zůstat, dokud profesor Snape neanalyzuje lektvar a jeho účinky.
Za hodinu měl Severus výsledky a šel je oznámit profesoru Brumbálovi. Ten ho přivítal ve své kanceláři.
"Á Severusi, chlapče, co jsi zjistil?"
"No, není to nic jedovatého. Nepodařilo se mi zjistit, jestli má nějaké učinky. Podle všeho je to jen růžová patlanice pana Longbottoma. Budeme muset počkat a uvidíme."
Brumbálovi svítily oči a usmál se na Severuse. "Když to není nic jedovatého myslím, že můžeme pustit studenty z kolejí na večeři. Také tam možná budeme mít lepší příležitost sledovat, jestli měl lektvar nějaké účinky."
"Ano to bude nejlepší."
Velká hala se naplnila hlaholícími studenty. Profesor Brumbál všem oznámil, že lektvar a kouř nebyl nijak jedovatý. Ale, že účinky se nepodařilo zatím zjistit tak, aby si studenti dávali pozor.
Na stolech se objevilo jídlo a žáci se na něj vrhli. Ve chvilce všichni jedli a nad plnými talíři probírali nehodu.
Pak se to stalo. U zmijozelského stolu se postavil Draco Malfoy a vyskočil na stůl.
"Co to děláš? Zeptal se ho udiveně Blaise.
Dracovi se objevila v rukách kytara. Rukou přejel po strunách a začal zpívat:
Tátovi nesmím zkřížit krok,
pro něj jsem pouhej diskocvok,
pro mámu pořád jen dítě jsem.
pro něj jsem pouhej diskocvok,
pro mámu pořád jen dítě jsem.
Nonstop, já chci žít nonstop
a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.
Jakmile Draco dozpíval, zacpal si rukou pusu. Celá hala byla v šoku. Rudý Draco se podíval k učitelskému stolu, Profesor Brumbál vstal a do ticha prohlásil. "Myslím, že jsme byli svědky účinku lektvaru pana Longbottoma."
Draco vražedným pohledem vyhledal u nebelvírského stolu Nevilla.
"Jsi mrtvola." Zařval a vrhl se směrem k němu. Neville nečekal až k němu Draco dorazí a vyběhl z haly. Draco ho následoval. Jakmile oba chlapci zmizeli, vybuchla celá místnost hlasitým smíchem nad představením, které jim Malfoy předvedl. Brzo, ale smích začal ustávat, jak se začalo ozývat stále více písniček. U učitelského stolu seděli úplně bezradní učitelé.
Neville se před Dracem schoval na marodce madam Pomfeyové. Ta, ale jakmile si ho všimla, se starostlivě zeptala. "Jste v pořádku?"
Neville se zoufale rozhlížel po marodce a horečně přemýšlel, co by si vymyslel. Pak to začalo. Neville se předklonil, chytil se za záda a začal zpívat:
Včera z večera, mor a cholera,
napadly mě, paní.
Včera z večera, mor a cholera,
zkazily mi spaní.
Dna a oubitě v šedým hábitě,
přišly ke mně včera.
napadly mě, paní.
Včera z večera, mor a cholera,
zkazily mi spaní.
Dna a oubitě v šedým hábitě,
přišly ke mně včera.
Madam Pomfeyová se na něj užasle dívala. Když dozpíval, položila mu ruku na rameno a řekla. "Chudáčku, to jsi měl přijít už včera a ne se tak trápit. Pojď se mnou a já ti dám léčivý lektvar."
Jenže chudák Neville při slově lektvar zpanikařil, vytrhl se madam Pomfreyové a utekl před ní.
Mezitím se velká hala začala chvatně vyprazdňovat, nikdo tam nechtěl zůstat a začít před ostatními zpívat. U učitelského stolu se Albus otočil k Severusovi. "Jak to, že jsi účinky neobjevil?"
"Soustředil jsem se příliš na analýzu a nalezení případného proti lektvaru. Mimo to zkoušel jsem lektvar na potkanovi a ten jak jistě chápeš Albusi zpívat nedokáže."
"Hmm. Co ten zmiňovaný proti lektvar?"
"Neutralizoval pouze lektvar samotný nikoliv kouř z něj vzniklý."
"To je smutné, smutné."
Ostatní kolegové rozhovor poslouchali. Když se dozvěděli, že neexistuje lék, začali se také rychle rozcházet. Pak se to stalo znovu. Profesor Kratiknot seskočil ze své vysoké židle a spustil:
Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.
Kmital za zpěvu krátkýma nohama, jak utíkal pryč od strnulých kolegů. Jakmile jim zmizel z dohledu, vzpamatovali se a stejně rychlým tempem ho následovali pryč z haly.
Severus se schoval do zmijozelských sklepení. Podařilo se mu do nich dorazit, aniž by on sám něco zazpíval, i když míjel mnoho zpívajících studentů. Kolem desáté večer si lebedil sám před krbem a gratuloval si, jak se mu podařilo vyhnout zpěvu. Dokonce sám začal věřit, že jeho žádné pěvecké číslo nepotká, a i kdyby v jeho pokojích ho stejně nikdo neuslyší. Pak se mu začala z toho čekání klížit víčka, ani si to neuvědomil, ale usnul. Probudilo ho zaklepání na dveře. Posadil se a divil se proč nespí v posteli. Klepání se ozvalo znova a naléhavěji. Vstal a šel otevřít, úplně zapomněl na celou záležitost se zpěvem. Otevřel dveře. V nich stál Remus Lupin a starostlivě se na Snapea díval. "Severusi, co se to tu v Bradavicích děje a co ty?"
Severus sklonil oči, když je opět zvedl a podíval se Lupinovi do očí začal zpívat:
To už bude rok,
cos mi z vlaku mával
A teď najednou,
krůček přede mnou,
cos mi z vlaku mával
A teď najednou,
krůček přede mnou,
A ty se ptáš co já,
a jak mi má být,
Když ten kdo zůstat měl,
si ráčil odejít.
a jak mi má být,
Když ten kdo zůstat měl,
si ráčil odejít.
Remus na něj překvapeně koukal. "Severusi, ale já..." Dál se nedostal. Náhle měl náruč plnou a Severus mu tiskl své rty na jeho. Nic jiného Severuse jak zastavit písničku nenapadlo a tak líbal překvapeného vlkodlaka jako o život. Remus blaženě zasténal a vášnivě polibek Severusovi oplácel. Severus pomalu couval do místnosti.
Dveře se za nimi zavřely a oba zapomněli na svět za nimi. Ještě dlouho do noci bylo v Bradavicích slyšet zpívat písničky. Protože všichni měli tu jednu svojí.
KONEC
Komentáře
| RE: Každý má jednu | pansy | 29. 06. 2010 - 00:06 |
| RE: Každý má jednu | hajimi50 | 29. 06. 2010 - 10:15 |
| RE: Každý má jednu | mily | 29. 06. 2010 - 10:35 |
| RE: Každý má jednu | bara | 29. 06. 2010 - 10:37 |
| RE: Každý má jednu | nade | 29. 06. 2010 - 16:33 |
| RE: Každý má jednu | cim | 29. 06. 2010 - 20:28 |
 RE(2x): Každý má jednu |
hajmi 50 | 30. 06. 2010 - 00:23 |
| RE: Každý má jednu | jahavi | 01. 07. 2010 - 13:02 |
| RE(2x): Každý má jednu |
hajmi 50 | 01. 07. 2010 - 19:41 |
| RE(3x): Každý má jednu |
jahavi | 04. 07. 2010 - 09:24 |
| RE: Každý má jednu | janica | 05. 07. 2010 - 21:14 |
| RE: Každý má jednu | alice | 08. 07. 2010 - 14:31 |
| RE: Každý má jednu | symphony | 31. 10. 2010 - 13:15 |
| RE: Každý má jednu | karin | 05. 05. 2018 - 12:56 |