KAPITOLA 8
Druhá část
Autor : Kira Takenouchi
Překlad : Hajmi2003
Iason zjistil, že jeho hněv narůstá, čím více přemýšlí o Raulově vměšování a o tom, co řekl Rikimu. Jistě, byla za tím žárlivost, ale fakt, že měl tu drzost zeptat se jeho pet na jeho soukromý život ho zvláště rozzuřil. Stejně jako nepřímá hrozba bití Rikiho a slib, že si ho vezme jako pet, která byla také k vzteku.
Raul zcela jistě věděl, že neměl žádné právo mluvit s jeho pet. A samozřejmě už vůbec ne tahat z něj informace a vyhrožovat mu. Iason byl na Rikiho pyšný, že se udržel a mlčel. Dokázal se ovládnout, a on si plně uvědomoval, jak těžké to muselo být pro hrdého vůdce Bizonů.
---
Když dorazil do Raulova bytu, byl druhý Blondie překvapen, když ho viděl. Když si pak uvědomil Iasonovu extremní vztek a zamračil se.
" Aha. Takže malý mongrel běžel hned za tebou?"
"Jak si dovoluješ mu vyhrožovat, Raule. A ptát se na můj soukromý život. Neměl si na to právo."řekl mu Iason. Hlas měl ovládaný, přesto se v něm dal poznat hněv.
"Myslel jsem jen na tebe." odpověděl horlivě Raul a uhnul na stranu, aby ho vpustil dovnitř. Dveře se za nimi s hučením zavřely, ale on ještě ztišil hlas, jako by se bál, že by je mohl někdo zaslechnout. "Přemýšlel jsi, co se může stát, jestli v tom budeš pokračovat? Jupiter..."
"Můj soukromý život není nikoho starost." Přerušil ho Iason. " Ani Jupiter, ostatně co dělám v soukromí svého bytu, je jen moje věc."
---
"Nebylo to tak vždycky," namítal Raul. "Byli jsme zvyklí sdílet všechno. Neměl jsi přede mnou žádná tajemství. Ale teď mě odstrkuješ."
"To bylo dávno, Raule." vydechl rozzlobený Iason.
"Takže teď necítíš nic?" - naštvaně se zeptal druhý Blondie.
"Cítím něco... jen ne k tobě." Odpověděl Iason.
---
Raul se tomu to nahlas a zlomeně zasmál.
"Oh, vidím. Myslíš, že můžeš tím nožem v ráně zakroutit trochu víc? Neříkej mi, že je to ten mongrel o kom mluvíš, Iasone. Chceš mi snad opravdu říct, že máš v posteli nějaké špinavé mongrelské pet raději než mě?"
"Říkám ti,... že můj vztah k mému pet, není tvoje starost. A ačkoliv tě respektuji a obdivuji tě jako mého přítele, Raule, čas vášně mezi námi je dávno pryč."
"To je lež. Lež a oba to víme. Mohl bych tě odnést do postele hned teď a dokázat ti to."naléhal Raul
---
"Odmítám o tom s tebou hovořit znova, Raule." Oznámil mu Iason.
"Nevím, co tím myslíš." – odsekl druhý Blondie. "Nikdy jsme o tom nemluvili. Pokaždé, když se o tom snažím začít, tak mě umlčíš."
"To je díky tomu, protože ty... žiješ v jakési falešné představě, že jsme stále milenci. A nechceš mě poslouchat, ať řeknu cokoliv." řekl mu Iason.
"My jsme stále milenci." - naléhal Raul, – "I když si to nechceš přiznat. I když jsme spolu nebyli už celé ty roky."
---
Iason se rozesmál a potřásl hlavou.
"To je přesně to, co ti říkám. Mluvíš jako bychom měli mezi sebou nějaký vztah, když zcela jistě, Raule, žádný nemáme skoro dvacet let. Nic mezi námi není – nic. Kolikrát ti to mám říkat?"
"Dobře víš, stejně jako já, že tady vždycky mezi námi něco bude." - odpověděl Blondie jemně.
Iason se vyhnul jeho naléhavému pohledu a otočil hlavu na stranu, když se Raul sehnul a pokoušel se ho políbit.
"Iasone." - Raul ho chytil za bradu a pokoušel se vynutit si pozornost.
"Alespoň se na mě podívej. Nemůžeš udělat alespoň to?"
"Ne." - Iason vydechl a držel oči sklopené.
---
Pak se Raul naklonil vpřed, zvedl Blondieho vlasy a odhalil mu krk.
"A proč ne?" – šeptal a sklouzl jednou rukou po Iasonových zádech.
"Přestaň."
"Napřed mi odpověz."
"Raule."
Raul se usmál, sklonil hlavu a políbil Iasona na krk.
"Ano, moje lásko?"
"Já nejsem... tvoje láska."
"Mmmm." - ignoroval ho Raul. Kousal ho do ucha a tím způsobil, že se Blondie nedobrovolně zachvěl.
---
Iason polkl a zavřel oči.
"Ty se nikdy nezměníš, Raule. Nejsem tvůj, nepatřím ti, aby sis mě mohl vzít kdykoliv chceš. "
"Jsi můj." – protestoval Raul. "Měl jsem tě pod sebou snad tisíckrát, jsi můj a vždycky budeš můj."
"Nemám zájem."
"Opravdu?" - Raul sklouzl rukou po Iasonově rychle vzrůstající erekci. "Co je pak tohle?"
"Reflex. Nic víc." - Iason sáhl dolů, chytil mu zápěstí a odstrčil ruku pryč.
"Přestaň."
"Pojď do mé postele. Hned teď. Dokážu ti to." - Raul začal opět líbat Iasonovi krk a na chvíli ho umlčel. "Vidíš? Pamatuji si přesně to, co máš rád. Dokážu tě stále rozechvět. Udělám cokoliv, co budeš chtít, Iasone. Jen mi dej šanci."
"Nech mě být." - Blondieho hlas byl chladný a nekompromisní.
---
S povzdechem ho Raul propustil.
Nikdy mi mé provinění neodpustíš, že ne? Nezáleží na tom, co řeknu nebo udělám."
"O čem to mluvíš? To je už stará historie. Samozřejmě, že jsem ti odpustil. Jen tě už nemiluji."
Iason se otočil a odcházel ke dveřím, ale než mohl odejít, Raul přišel za ním, objal ho a přitiskl se k němu.
"Jen abys věděl." - šeptal. "Já tě stále miluji. Budu na tebe čekat, ať to bude trvat, jak chce dlouho. Vím, že se ke mně vrátíš."
---
Iason si povzdechl.
"Když to chceš tak vědět, pak ano beru si Rikiho. A ne jen to. Nikdo se nemůže ani přiblížit tomu, co mezi sebou sdílíme. Ani ty ne Raule."
Raul zůstal stát bez pohybu a pozoroval dveře, i když Iason už odešel. Pak v náhlém vzteku, kopl do malého stolku a rozbil vázu s květinami.
---
Yui, který pozoroval celou scénu mezi milenci ze stínu, pospíchal do pokoje uklidit nepořádek. Znal svého pána dobře a tak se neodvážil promluvit. Raul se posadil do křesla před krbem a přemýšlel.
Pochvíli Yui přinesl Blondiemu čerstvě uvařenou kávu a mražený skořicový závin – Raulův oblíbený – což ten nejdříve ignoroval. Jenže vůně, která ze závinu vycházela, si brzo vynutila jeho pozornost.
Raul měl speciální slabost pro Yuiho skořicový závin, zvlášť když byl bohatě posypaný kousky krémové polevy, zrovna jako ten, který na něj právě čekal na podnose vedle křesla. S povzdechem Blondie usrkával kávu a pak se zakousl do závinu. Zavřel oči a vychutnával si jeho sladkost. Ačkoliv by to Yuiimu, který ho úzkostlivě sledoval, nikdy nepřiznal, dezert mu pomohl, aby se uklidnil. Bylo to přesně to, co v tento okamžik potřeboval a byl rád, že má sluhu tak pozorného k jeho potřebám.
---------------------------------------------------------------