Dostat se tam 02

Draco přecházel netrpělivě po pokoji stále sem a tam. Nedočkavě čekal na Hermionu, až se ukáže. Při jejich ranním sezení neurčila přesnou hodinu - jen prohlásila, že ho pustí domů, až odpoledne přijde zpátky.

Vysprchoval se, oholil a oblékl. Camilla mu přinesla čisté oblečení a plášť. Také ho informovala, že je byt připravený. Doplnila jídlo v ledničce, stejně jako zabalila a přestěhovala jeho osobní věci a oblečení z ložnice na zámku.

Konečně ve tři hodiny se Hermiona ukázala s Potterem v závěsu.

"Dobré odpoledne, Draco."

"Dobré odpoledne." Odpověděl a opřel se o stěnu.

Potter jen kývnul. Zřejmě pozdravy a slušnost nebyly součástí bystrozorského vzdělání.

"Jak se cítíš?"

Draco si začínal myslet, že mu brzy bude z téhle otázky špatně.

"Fajn. Těším se domů."

"Dobrá, pak tě nechám, aby ses dohodl s bystrozorem Potterem."

Protočil oči nad její formálností. Podala mu úzkou nepopsanou, stříbrnou minci.

"Co je to?"

"To je způsob, jak se můžeš
se mnou spojit v případě nebezpečí. Poklepej na ni dvakrát a řekni svoji zprávu. Okamžitě jí dostanu. Nech si jí u sebe."

"Chytré."

Hermiona se začervenala. "Máš na mě ještě nějaké otázky?"

"Ne, nic mě nenapadá."

"Dobře, tak hodně štěstí. Uvidíme se zítra ráno."

"Děkuji."

"Nashle. Uvidíme se později Harry."

 

Potter se na Hermionu usmál a krátce jí kývl na pozdrav.

"Oh, počkej, Ron bude pracovat déle, chce to přesunout na příští týden.

Myslím, že kvůli tomu poslal sovu Ginny, Luně a Nevilovi. Pravděpodobně už
i na tebe čeká sova se zprávou."

"Oh, dobře. Uvidíme se tedy později." Věnovala jim poslední úsměv a odešla.

Potter se otočil k Dracovi.

"Tak předpokládám, že teď už tu zbýváme jen ty a já."

"Ušetři mně zbytečných nemocničních manýrů, řekni mi prostě jen fakta. Jsi bystrozor, ne léčitel."

"Dobrá." Řekl Potter podrážděně. Vytáhl z pláště dlouhý svitek pergamenu, brko a položil oba předměty na stůl.

"Tohle je tvoje oficiální prohlášení o Fiendově ohni a tvém dobrovolném souhlasu s léčbou a monitorováním ministerstvem. Musíš dodržovat všechna dohodnutá sezení s léčitelkou Granger-Weasleyovou. Ona bude vyplňovat týdenní hlášení. Také souhlasíš s tím, že budeš mít na své hůlce sledovací kouzlo. Nemonitoruje to všechno, jen kouzla, která by mohla být povařována za temná a nebezpečná. Také je to potvrzení, že souhlasíš s monitorovacím kouzlem životních funkcí. To kontroluje hlavně změny v tvém dechu a srdečním tepu, stejně jako možnou větší ztrátu krve. Kouzlo bude připojeno k mé hůlce a bude mě varovat. Pozorně si to přečti a podepiš na označených místech."

 

Draco si dal na čas a přečetl si dokument. Potom co byl hotový a podepsal jej, řekl.

"Vsadím se, že si to užíváš."

"Ani ne." Odpověděl mu Potter nonšalantně a zastrčil si pergamen do pláště.

"Ale no tak. Bystrozor a smrtijed. Nebelvír a Zmijozel. Ty a já. To tě nezajímá?"

Harry se lehce zasmál.

"Ach ano. Jsem beznadějně patetický ... ohledně mnoha věcí. Samozřejmě jsem na tebe myslel po soudu, ale upřímně řečeno teď jsem si na tebe nevzpomněl už celé roky. To ale neznamená, že by mě nezasáhlo, kdybys zemřel."

"Jsem dojatý."

"To je popis mojí práce."

"Bystrozor Potter zachránce."

"Více méně spíš sezení při nekonečných dozorech a vyplňování bezvýznamných hlášení."

"Jak oslňující!" popichoval Draco.

"Podívej, já vím, že je to protivný. Dodržuj setkání s Hermionou, dostaň se z toho problému, co máš a budeš mít ode mě a ministerstva pokoj."

"Jako ty ses dostal ze svých problémů?"

"Tohle není o mě." Odpověděl mu Harry jemně. Pak se otočil, aby odešel z místnosti.

"Potřebuju odevzdat tohle a nechat to schválit, abych mohl vyzvednout ze skladu tvoji hůlku. Vrátím se později, abych vyvolal monitorovací kouzla a doprovodil tě domů."

Draco se díval, jak odchází bez rozloučení. Když se za ním dveře zavřely,
pronesl do prázdného pokoje. "Vždycky to bylo o tobě."

 

 

Zabralo to dlouhé tři hodiny, než se Potter vrátil. Dracovi začalo kručet v břiše. Odmítl přinesenou večeři. Chtěl už být doma, něco sníst a zalézt do postele. Naneštěstí Potter musel udělat všechna ta nabubřelá bystrozorská kouzla. Když byl konečně hotov, vrátil Dracovi jeho hůlku.

"Tvoje nová hůlka je z ořechového dřeva s dračím srdcem." Poznamenal Potter.

"Ano."

"Je velmi odlišná od tvé bývalé hůlky."

"To ty musíš vědět. Mimochodem jen tak ze zvědavosti co se s ní stalo?"

"Mám jí zamčenou v mém trezoru u Gringottových. Není to nic, co by se mělo potulovat jen tak kolem."

"Neviním tě." Draco převracel hůlku v ruce a cítil, jak se díky ní spojuje se svou magií. Bylo to příjemné. Přivolal si plášť a ulevilo se mu, že s tím neměl žádné problémy.

"Můžeme teď jít?"

"Samozřejmě. Musíme jít dolů ke vchodu, abys podepsal propouštěcí papíry, a pak tam můžeme použít krb."

"Nemůžeme se přenést?"

"Předpokládám, že se můžeme přenést dovnitř. Víš, vážně nechápu, proč bydlíš v mudlovském domě."

"Z toho by se dalo opravdu udělat dost knih s tím co..."

"Ušetři si ty hloupý vtipy, Malfoyi. Nelíbí se mi to o nic víc než tobě."

"A přesto to děláš. Teď právě mám na sobě tolik kouzel, že si pravděpodobně nemohu ani dojít na záchod, abys ty o tom nevěděl."

"Zaprvé to není proto, že bych to chtěl. A zadruhé - na to jsi měl myslet dřív, než ses rozhodl spálit svůj vlastní dům."

"Byl to můj dům. Co je ministerstvu do toho, když se rozhodnu ho spálit."

"S tebou uvnitř."

"Stále moje věc."

"Ale mohl jsi zranit svou domácí nebo bystrozory, kteří přišli zachránit tvůj vzácný zámek z Fiendova ohně."

Na to Draco neodpověděl.

"Podívej, omlouvám se. Nevím proč tě má oddělení bystrozorů sledovat. Mělo by to dělat St. Mungo. Mám případy jako tohle neustále. Někdo vyvolá temné kouzlo. Pošlou bystrozory, aby to vyšetřili. Většinou jsou to nějaké experimenty, které se vymkly kontrole nebo nějaké hloupé domácí hádky. Pak se musíme vypořádat s papírováním a následky. Nedává to smysl a není to, to k čemu jsem se upsal a co jsem chtěl dělat, ale jsme s tím oba svázaný."

"Nebo spíš, já jsem svázaný s tebou."

"Cokoliv Malfoyi. Pojď, ať tě dostaneme domů."

 

Bylo skoro po sedmé, když se dostali k tomu, aby se přenesli do Dracova bytu. Byl to jednoduchý dvoupokojový byt. Nebylo v něm moc nábytku a měl holé stěny. V obývacím pokoji byl krb, pokoj byl spojený přímo s jídelní částí kuchyně.

"Sladký domove." Povzdech si Draco a pověsil si plášť.

"Potřebuji udělat rychlou prohlídku."oznámil mu Harry.

"Dělej, co musíš." Máchl Draco rukou od chodby k ložnici a pak zamířil do kuchyně, aby se podíval, co mu tady Camilla nechala. Prohlédl linku a mudlovskou ledničku. Většina věcí byla potřeba uvařit. Bude muset použít mudlovskou troubu. Byl tu chleba. Vždycky si mohl připravit hůlkou sendvič.

 

Potter vešel do kuchyně a pozoroval ho. Vypadal jako by se snažil číst jeho myšlenky.

"Prošel jsem to tu ráno a musím říct, že jsem byl překvapený, když jsem tu nenašel nic magického kromě krbu. Nejsi zrovna příznivec mudlů."

"Stále nejsem."

"Tak proč sis koupil tenhle byt?"

"Dlouhý příběh. Řekněme, že sem chodím kvůli klidu."

"Vaříš?"

"Ne v téhle kuchyni." Zamračil se Draco na plátek chleba ve své ruce.

"Ty jsi ti nikdy nevařil?"

"Jsem zvyklý na kouzelné vybavení, co je na zámku. Chodím sem číst, odpočívat a obvykle si přinesu jídlo ze zámku."

"Je tu poblíž dobrá pizzerie."

"To nevím. Nechodím ven."

"Ty nechodíš ven?"

"Potřebuješ slovník?"

Potter na něj zíral.

"Chodil jsem ven zezačátku, když jsem ho koupil, ale necítil jsem se mezi mudlama dobře tak jsem přestal. Nechodím ven."

"To se nedivím. Bydlím jen o pár ulic dál a nikdy jsem tě tu kolem neviděl. Máš mudlovské peníze?"

"Někde mám schováno pár liber." Draco si pokoušel vzpomenout, kam je schoval.

"To nic. Považuj to za nabídku k smíru. Vrátím se za chvíli." Vydal se Potter ke dveřím.

"Ty mi chceš koupit večeři?" zeptal se Draco překvapeně.

"No koupím jí i pro sebe. Nejedl jsem od oběda a samozřejmě taky dokončení celé té hloupé byrokracie kolem tvého případu mi zabralo skoro o dvě hodiny déle, než jsem předpokládal."

"To stále nevysvětluje, proč mi nabízíš večeři."

"Nemám nejmenší tušení."

"Perfektní. Vyberu víno. Vypadá to, že Camilla ho přinesla dostatek."

"Co bys chtěl na svojí pizzu? Víš vůbec co je pizza?"

"Měl jsem jí v Itálii. Jen sýr prosím." Zavrčel Draco.

 

Pak Potter odešel koupit pizzu a Draco otevřel láhev vína, aby se víno nadýchalo. Připravil na stůl dva talíře a skleničky. Když se Potter vrátil, zasedli spolu k jídlu. Jedli potichu několik minut. Potter jedl rukama a Draco cítil na sobě jeho pohled, když si krájel pizzu a jedl jí vidličkou a nožem.

"Mohl bys používat nástroje. To je totiž to, co nás odděluje od opic."

"Ha, ha. Takhle je to větší zábava." Řekl a napil se vína. "To víno je dobré."

"Za tu cenu co jsem za něj zaplatil, by mělo být. Musím se zeptat. To se všem tvým vězňům dostává takového fantastického servisu?"

"Nejsi vězeň. Jsi pod ochranným sledováním, a ne."

"Jsem tvoje první sebevražda?" situace byla už tak dost divná. Draco neviděl důvod, proč se nepokusit zjistit, jaké jsou Potterovy záměry.

Potter se na okamžik zarazil. "Druhá. Ne. Jsi můj první pokus o sebevraždu. Jednu sebevraždu jsem vyšetřoval."

"Hmm."

Pokračovali s jídlem a Draco jim dolil skleničky. Potter ho stále pozoroval. Nebyl to výraz, který by
Draco dokázal identifikovat. Nepodobal se žádnému jinému, jakým se na něj Potter díval v minulosti.

"Zeptej se předtím, než si začneš obíjet hlavu o stěnu jako domácí skřítek."

"Promiň, musím přiznat, že jsem o tobě hodně přemýšlel během těch let."

"Oh, cítím se poctěn." Chladně mu odpověděl Draco a napil se vína.

"Neumím si představit, proč ses chtěl zabít."

"No, ty ses mě pokoušel zabít několikrát. Proč si to chtěl udělat?"

Potter na něj zíral dobrých deset vteřin, než odpověděl.

"Nepokoušel jsem se tě zabít. Chtěl jsem ti ublížit, to ano. Ale ty ses mi pokoušel ublížit taky a ne zrovna jednou."

"No já si pamatuju, že mě zmlátili v bradavickém rychlíku. Možná ses toho neúčastnil ty sám, ale určitě to bylo kvůli tobě."

"Podívej Malfoyi, mohli bychom tu sedět asi celou noc a probírat školní léta. Ale já jsem teď dospělý a pro upřesnění ty taky. Co jsi udělal, mě tak trochu vyděsilo. Proč si myslíš, že tu sedím a povídám si s tebou?"

"Nemám zdání?"

Nejprve se zhluboka nadechl a projel rukou vlasy. Pak se mu Potter podíval přímo do očí a zeptal se znova.

"Proč si to udělal."

Draco chvíli přemýšlel. Grangerová nebo jak si dnes říkala, chtěla nejprve, aby jí důvěřoval a mluvila o nedůležitých věcech, ale Potter - zeptal se hned přímo. Nikdy nebyli přátelé. Byli vždycky protiklady. I teď, on byl bystrozor Potter a Draco, no, on byl Malfoy.

"Byl jsem unavený." Konečně odpověděl Draco.
Neviděl důvod proč tu inkvizici prodlužovat.

"Unavený čím?"

"Vším. Životem."

"Taky jsem občas unavený..."

"Ale..."

"Přesně. Ale."

A tady to bylo, ta esoterická věc, kterou kdyby někdo mohl zmapovat a vysvětlit, zachránil by svět. No a Potter svět zachránil, ta78kže to možná tentokrát bylo něco jiného. Draco si vzal další kousek pizzy a sledoval Pottera po celou dobu, co ho kousal. Potom ho spolkl a dal si další lok vína předtím, než pokračoval.

"Předpokládám, že jsou různé druhy únavy."

Zvláštní, Potter vypadal jako by byl s touto odpovědí spokojený a začal opět jíst.

"Teď je řada na mě."

"Tvoje řada na co?"

"Pokládat velmi osobní otázky."

"Oh, asi ano." Potter vypadal velmi nepohodlně.

Draco na moment přemýšlel. Byly to celé roky, co Pottera neviděl. Samozřejmě o něm přemýšlel, ale doopravdy ho teď vidět a mluvit s ním tváří v tvář, to přineslo zpátky záplavu starých vzpomínek a potlačených myšlenek.

"Hned po soudu, viděl jsem tě mluvit s mou matkou. Neslyšel jsem, co jsi jí říkal."

"Ty ses jí nikdy nezeptal?" zeptal se Potter nějak překvapeně.

"Ne, zjistil jsem, že pokud by chtěla, abych to věděl, řekla by mi to."

Potter ho pozorně studoval jako by se pokoušel pochopit, co mohlo být tak tajné na tom co řekl. "Řekl jsem jí, že jsme vyrovnáni."

"Nerozumím. Jak vyrovnáni?"

Opět Potter vypadal zmateně. "Ona ti to nikdy neřekla?"

"Co?" zeptal se a začal být rozzlobený.

"O tom v lese s Voldemortem?"

Draco sebou škubl. "Musíš říkat jeho jméno?"

"Ano, musím. Neřekla ti to?"

"To už
jsem řekl."

"Ah." Potter si opět prohrábl vlasy jako by to byla nějaká jeho technika přemýšlení.

"Stalo se to přesně potom, co na mně Voldemort seslal smrtící kletbu. Podívej, není to příliš známá věc, ale já vždycky předpokládal, že když to vědí tvoji rodiče, tak ty to víš taky."

"Prostě pokračuj."

"Byl jsem omráčený. Poslal tvou matku, aby se podívala, jestli jsem mrtvý. Naklonila se ke mně a zeptala se, jestli žiješ."

"Temný pán to pozoroval?"

"Ano, ale o kousek dál, ona se skláněla nade mnou a jen to vydechla. Tak jsem hlesnul, že ano. A pak to udělala."

"Udělala co?" Draco seděl na okraji své židle.

"Lhala mu. Řekla mu, že jsem mrtvý."

Draco seděl šokovaně. Vypil zbytek vína a pak se odvážil podívat zpátky na Pottera.

"Nerozumím." Řekl konečně, když dokázal opět najít hlas.

"Tvoje matka tě milovala. Chtěla, abys žil a byla ochotná za tebe obětovat svůj život. Tak trochu o tom něco vím."

"Nikdy jsem to nevěděl."

"Tvůj otec taky."

"Co můj otec?"

"Slyšel jsem ho mluvit s Voldemortem . Ten chtěl, aby našel Snapeho. Tvůj otec zkoušel všechno, co mohl, aby si ten den útok na Bradavce rozmyslel. Věděl, že jsi na hradě. Nechtěl tě ohrozit, ale zachránit."

Vypadalo to jako by se svět zastavil úderem sekery a pak se rozběhl úplně jiným směrem. Draco byl otřesený tak, že nedokázal slovy vyjádřit to podivné zmatení, ve kterém se jak se mu zdálo, se přímo topil.

Potter se na něj podíval a usmál.

"Mysli na to, až zase budeš unavený."

" Já... já..."

"Ano?"

"Ano."

Potter se postavil a přivolal si plášť. "Asi bych měl jít."

"Samozřejmě jen rozsviť a běž." Znělo to jako hloupá poznámka, ale alespoň uvolnila napětí.

"Měj příjemný večer."

"Dík, ty taky." Nejpodivnější věc byla, že to myslel vážně.

"A díky za večeři."

"Žádný problém."

Potom co Potter odešel, Draco dopil ještě jednu skleničku vína a odlevitoval nádobí do dřezu. Převlékl se do pyžama a zalezl pod deku. Poprvé po všech těch letech okamžitě usnul.