obsidiane: Ahoj Většinou jsem spíš tichý čitatel, ale u povídek na pokračování se snažím alespoň pod poslední kapitolou zanechat nadšený komentář Četla jsem ohledně příběhu velmi dobrá hodnocení, ale příliš se mi do něj nechtělo. Myšlenka otroctví pro mě nestravitelná. Teď jsem ale ráda, že jsem se do čtení pustila. Je to velmi silný příběh, málokdy se mi stane, aby mi při čtení tekly slzy...
A teď jsem zjistila, že ještě není konec... Juchůů Jen mi kazí radost představa čekání, až bude dopřeložená druhá část... jak mě něco takhle chytí, jsem jak posedlá a nedokážu si představit, že bych to nepřečetla v kuse. Prosím, Hajmi, nechápej mě jako nevděčného čtenáře... Opravdu si moc vážím Tvé práce a jsem ráda, že jsem měla tu možnost si Tvůj překlad přečíst
Takže teď už se budu jen těšit...