V nesprávném čase - 10
2. listopad 2010 | 16.24 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 9
Miláčkové, omlouváme se, že kapitolku dostáváte teprve dnes. Včera jsme ji ani jedna z nás, nebyly schopné dát na blog.
Nevíme kde byl zádrhel, ale nemohly jsme se dostat ani na naše stránky z žádného počítače. Dnes to zatím vypadá dobře, takže další kapitola je tady.
-
Kapitola 9
Sdílej mou mysl
-
Když se Harry příští ráno probudil, bylo zvláštní cítit, jak je objímán druhou osobou. Byl to nezvyklý pocit, protože Harry se ještě nikdy předtím tak neprobudil.
Měkké tělo se mu tisklo k zádům, štíhlé a přesto silné ruce ho objímaly kolem pasu. Harry věděl bez toho, aby viděl tvář, že ta osoba za ním je Draco. Cítil to stejně, jako si uvědomoval fakt, že tady nebylo příliš lidí, kteří by to mohli být. Protože v tomhle bytě bydleli jen oni dva.
Jeho mysl byla nyní tichá, všiml si, že má v hlavě jen své myšlenky.
Nejspíš to znamenalo, že Draco stále ještě spí. Harry nevěřil, že by kouzlo skončilo jen proto, že oba usnuli. Dostat se z takové situace v jaké byli, muselo být mnohem složitější.
Přemýšlel také, proč s ním Draco skončil na pohovce. Jak si Harry dobře vzpomínal, když usínal, blondýn tu nebyl. A nebyl ani v pokoji. Tak co se stalo?
-
Pamatoval si také na svůj sen, a hlavně na hřejivá, jemně pronesená slova.
Byl to Draco? Byl to ze všech lidí právě Draco, který způsobil, že se cítil v bezpečí a chráněný? Nemohl tomu uvěřit... a přesto v tu samou chvíli nepředstavovalo pro něj žádný problém tomu věřit.
Od té doby, co se dostali na toto místo, se Draco změnil. Nejednal jako rozmazlený syn smrtijeda, jakým byl doma v Bradavicích. Samozřejmě to nebyla úplná pravda, Draco se tak nechoval, jak si Harry uvědomil, už nějakou chvíli. Od začátku pátého ročníku, byl blondýn mnohem tišší. Neříkal Hermioně *mudlovská šmejdka* a ani Ronovi *weasel*. Vlastně se čím dál tím víc a víc stahoval do sebe. Stále se občas hádal a pral s Harrym, ale černovlasý mladík si začal myslet, jestli to všechno nebylo jen divadlo.
Draco musel hrát roli neřáda, který nenávidí mudly, aby jeho otec nedostal podezření.
Pokud se Draco ke straně světla připojil na začátku pátého ročníku, pak musel být velmi dobrý herec, aby si Lucius na chování svého syna, nevšiml ničeho podivného.
-
Přesto si Lucius v nějakém určitém okamžiku něčeho všimnout musel. Pokud byli opravdu v budoucnosti, která se stane, pak Malfoy starší Draca prokoukne a bude následovat únos.
Harry přemýšlel. Když se vrátí domů a budou tohle všechno vědět, pokusí se to změnit? Požádá Draco Harryho, aby nechal jeho otce žít? Pravděpodobně ne, když mu blondýn řekl, že nelituje Luciusovy smrti. Přesto... pokusí se vyhnout Dracovu únosu úplně, a změní tak naprosto budoucnost? Bylo to vůbec možné? Možná to už všechno bylo naplánované. Možná se Harry a Draco měli dostat sem, do budoucnosti a dozvědět se určité věci.
-
Najednou byly Harryho myšlenky přerušeny, když se Draco vedle něj pohnul a povzdechl si. Harry slyšel, jak se probouzí a Dracovy myšlenky mu opět začaly proudit do mozku. Cítil, jak se blondýn protáhl a pak přitulil blíž.
-
Pak ztuhl.
Harry? Ozvala se váhavá otázka.
"Ano?" řekl Harry nahlas, malý úsměv mu zvedal koutek rtů při Dracově slabém hlasu.
Co tu děláš? Hlas ho neobviňoval, jak si Harry představoval, že bude. Místo toho pokračoval v tom samém jemném, tichém a rozpačitém tónu.
"Spal jsem tady." Odpověděl, stále mluvil nahlas a neotočil se k Dracovi tváří. Nemyslel si, že by to vzal blondýn dobře, kdyby se náhle ocitli tváří v tvář jen pár centimetrů od sebe.
"A já?"
"Ty jsi tu taky spal." Harry si nemohl pomoct, aby ho nepoškádlil, touhle zcela jasnou věcí. Tentokrát Draco pochopil, že si ho Harry dobírá.
"Děkuju." Odfrknul a začal vstávat ze svého místa za Harrym. "Myslím, že vstanu a půjdu. Nebo půjdeš ty?"
-
Harry také vstal bez odpovědi. Chceš snídani? Zeptal se při odchodu z místnosti.
Ne, jdu si dát sprchu.
Harry se usilovně pokoušel nemyslet na obrázek Draca ve sprše – už tak bylo hrozné na to myslet, ale ještě horší by bylo, kdyby Draco věděl, že na to myslí.
Chceš, abych se připojil? Zeptal se lstivě.
Né!
Mysli na snídani, pokoušel se říkat si Harry a raději se zaměstnal přípravou kávy pro Draca a čaje pro sebe. Vytáhl chléb z mrazáku a hůlkou ho rozmrazil.
O deset minut později vešel Draco do kuchyně, osprchovaný a oblečený. Měl na sobě mudlovské oblečení, jak si všiml Harry.
"Půjdu do knihovny." Řekl Draco, když zaslechl Harryho myšlenky. "Tam nemůžu dost dobře jít v kouzelnickém oděvu, ne?"
Jen jsem si nemyslel, že přijde den, kdy tě uvidím ve skutečných mudlovských šatech. Řekl mu Harry a usrkl si čaje. Měl jsem za to, že ani nevíš, jak vypadají.
Draco chytil šálek kafe.
Je spousta věcí, které o mně nevíš.
Toho jsem si všiml.
-
Draco strávil celé dopoledne v knihovně. Oba k jejich nelibosti zjistili, že stále slyší myšlenky jeden druhého tak jasně, jako by stáli vedle sebe. Harry slyšel všechno, co Draco četl, a kvůli tomu ho neustále na něco upozorňoval. To vyústilo nejprve ve velmi namíchnutého Draca – a pak i v podrážděného Harryho, když ho blondýn neposlouchal. To způsobilo, že Dracovi trvalo nejméně třikrát tak dlouho, než našel tu správnou knihu, oproti tomu kdyby byl ve své mysli sám.
-
Četl knihu o protikouzlech všeho druhu, když konečně našel tu správnou.
Protikouzlo k slavnému kouzlu Audiosis je méně známé kouzlo Mutus. Funguje stejně jako Audiosis – jen se musí říct Mutus společně se jménem osoby a kouzlo Audiosis bude deaktivováno.
Za dvě minuty po tom byl Draco doma.
Stáli v obývacím pokoji přesně jako to včerejší odpoledne a dívali se jeden na druhého.
Tak to ukončíme, ne? Zeptal se Draco a Harry kývl.
"Mutus Draco!" Řekl jasně.
"Mutus Harry!"Řekl Draco ve stejnou chvíli.
Náhle se v Harryho hlavě rozhostilo ticho. Už neslyšel Dracovy myšlenky a bylo velmi příjemné, být zase ve své mysli sám.
"Už tě neslyším." Řekl s úlevou Draco. "A ty mě taky neslyšíš, že jo?"
Harry zakroutil hlavou. "Ne, jsem to jen já a moje myšlenky. Konečně sám."
-
Oba zkoušeli kouzlo během následujících dní znovu. Teď když znali protikouzlo, ani jednomu nevadilo si ho procvičovat. Zabere jim to mnohem delší čas, než dokáží kouzlo provést bez zaklínadla, ale zlepšovali se. Když jim začalo být nepříjemné mít druhého v hlavě, kouzlo zrušili. Samozřejmě to zabralo velmi krátkou dobu, takže jejich zkoušky netrvaly dlouho.
-
Pět dnů od jejich prvního pokusu s kouzlem, ho stále trénovali, když zazvonil zvonek u dveří. Zmateně se na sebe podívali. Bylo to poprvé, co slyšeli zvonek místo toho, aby někdo přišel krbem. No opravdu neměli příliš mnoho návštěv, protože Weasleyovi u nich byli na návštěvě před týdnem.
"Půjdeš otevřít?" zavrčel Draco.
Harry ho sledoval a přemýšlel, proč nemůže jít otevřít dveře blondýn. Druhý chlapec ho ignoroval a pokračoval ve čtení knihy.
-
Chlapec, který přežil, se zvedl ze svého místa na pohovce a šel chodbou k hlavním dveřím. Zvonek zazvonil znovu - evidentně mu to trvalo dlouho. Otevřel dveře, neočekával nikoho určitého. Možná má jen někdo špatnou adresu.
Zíral na lidi přede dveřmi.
"Um, dobrý den pane Pottere." Řekl pan Hanawalt.
Harry na ně nepřestával zírat a myslí mu probíhal jeho sen. "Byla to tvoje vinna..."
-
"Přišli jsme v nevhodnou dobu?" zeptala se paní Hanawaltová.
Vrátila ho tak svou otázkou do přítomnosti. Černovlasý mladík zavrtěl hlavou.
"Ne, ne nepřišli." Řekl a pokoušel se na rodinu příliš nezírat. "Prosím pojďte dál."
Riley a Brian - jejich děti vešly dovnitř a na tvářích měly váhavý výraz. Děvčátko si sundalo kabát. Mělo na sobě modré šaty, bílé punčocháče a černé lakované boty. Vlasy holčička měla stažené do culíku a obvazy jí stále zakrývaly skoro celé čelo. V krátkosti Riley vypadala roztomile – mnohem lépe, než když jí viděl posledně. Se slzami tekoucími po tvářích, neschopnou mluvit...
Sny a vzpomínky ho opět zaplavily.
-
Zatím co si ostatní také sundavali kabáty, paní Hanawaltová podala Harrymu kytici.
"Vím, že to není moc, ale alespoň něco."
Harry si vzal květiny – nádherně naaranžované irisy – a vypadal naprosto ohromený.
"Co – proč?" podařilo se mu říct.
"Je nám velmi líto, že jste byl zatažený do toho co se... stalo." Řekl pan Hanawalt. "Stále nechápu, proč přesně se o nás zajímali, ale je mi velmi líto, kolik bolesti jste kvůli tomu vytrpěl."
Harry byl překvapený tím, že ministerstvo nechalo Hanawaltovy, aby si něco pamatovali o únosu – když vzal v úvahu, kolik magie bylo zapojeno – pak si uvědomil, že to ministerstvo možná vůbec neví. Nakonec to byli jen členové řádu, kteří věděli o operaci a Ron a Hermiona měli za úkol držet ministerstvo v nevědomosti.
§§§
"To není... myslím tím." Zamumlal, "Omlouvám se za to, co se stalo. Nebyla to vaše vina."
Starší Hanawaltovi se na něj usmáli, zatím co děti šli dál do apartmá.
"Víme o selhání operace." Řekl pan Hanawalt.
Harry na něj zíral.
"Pan Brumbál nás v nemocnici navštívil," vysvětlila mu paní Hanawaltová. "myslel si, že bude pro nás dobré vědět, co se stalo a proč."
Brumbál mluvil s Hanawaltovými? Proč o tom nebyli informováni? Harry přemýšlel.
Neviděli a ani nic neslyšeli od ředitele Bradavic od té doby, co byl Harry v nemocnici. Chlapec, který přežil, přemýšlel, jak mohl ředitel něco takového před nimi tajit.
"Aha." Bylo všechno, co mohl Hanawaltovým na to říct.
-
"Harry!" Dracův hlas přinutil černovlasého mladíka se otočit.
"Ano, Draco?" zeptal se a bojoval proti tomu, aby se nerozesmál. Oba Brian i Riley vyseli na blondýnovi, který z toho neměl velkou radost.
"Máme hosty." Řekl Harry jednoduše, protože věděl, že to byl nejjednodušší způsob jak blondýna rozčílit.
"Děkuji, Pottere." Zavrčel Draco.
"Věřím, že jste se už předtím setkali?" řekl Harry Dracovi. "Tohle je pan a paní Hanawaltovi a jejich děti, Brian a Riley. Vypadá to, že jim Brumbál řekl, proč byli uneseni."
Nyní to byl Draco, kdo zíral nejprve na Harryho a pak na Hanawaltovy. Probral se, když ho Riley zatahala za vlasy.
"Au!" vykřikl. Riley se na něj podívala s vyděšeným výrazem a běžela se schovat za svou matku. Blondýn neudělal nic, čím by děvčátko ukonejšil, místo toho se jen podíval na Harryho.
"A Brumbálovi se nezdálo důležité nám o tom říct?"
-
"Evidentně ne." Povzdechl si Harry. Obrátil se k manželské dvojici.
"Myslím, že jste se s Dracem už setkali, ale mám za to, že jste nebyli představeni. Pane Hanawalte, paní Hanawaltová, tohle je Draco Malfoy."
"Je hezké konečně poznat našeho zachránce." Řekl pan Hanawalt Dracovi, který zrudnul tak, že konkuroval červené barvě na stěnách chodby.
"Já ne – myslím – to není." Mumlal nesrozumitelně.
"Pojďme si sednout do obývacího pokoje." Navrhnul Harry.
Bude jistě zajímavé zjistit, kolik toho Hanawaltovi vědí.
-
Procházeli chodbou a Brian prohlásil.
"Mami! Koukej, ty obrázky se hýbou!"
Harry se na něj zakřenil. Reagoval stejně, když poprvé viděl pohybující se fotografie a obrazy. Popravdě ho ještě pořád někdy udivovaly. Riley požádala svou matku, aby jí zvedla a ona se na ně mohla podívat pořádně, ale Harry byl rychlejší. Chytil jí podpaží a zvedl tříleté děvče do vzduchu. Oči se jí rozšířily překvapením, když viděla na obrázcích pohybující se lidi. Natáhla ruku, aby se jich mohla dotknout. Když zjistila, že se malých lidiček dotknout nemůže, zamračila se.
-
Po chvíli prošli chodbou a dorazili do obýváku, kde se všichni posadili. Riley a Brian se rozutekli po pokoji, prohlíželi si pohyblivé obrazy na stěnách a honili se. Pan a paní Hanawaltovi se posadili na pohovku, zatímco Harry si ke skleněnému stolku přitáhl židli a Draco seděl v křesle. Harry se na okamžik zamyslel a pak zamumlal. Audiosis Draco. Doufal, že to funguje. Draco slyšíš mě?
Blondýn kývl a udělal stejnou věc. Audiosis Harry. Řekl tiše tak, aby to Hanawaltovi neslyšeli. Harry byl překvapen, když Dracovi kouzlo také fungovalo na první pokus. Museli si na kouzlo i jeden na druhého už oba zvyknout.
-
Harry se obrátil na Hanawaltovy.
"Prosím omluvte mojí nezdvořilou otázku, ale potřebovali bychom vědět, co přesně si pamatujete?"
Pan Hanawalt se na něj usmál.
"Všechno pane Pottere." Řekl,"Pan Brumbál nám nabídl kouzlo na zapomenutí, ale my jsme odmítli. Aktivoval, ale jedno na děti. Myslíme si, že si to nepotřebují pamatovat."
Harry souhlasně kývl.
"To zní jako dobrý nápad." Chudáci děti si to nemusí pamatovat.
Ne. Souhlasil Draco. Popravdě rád bych na to taky zapomněl.
"Co vám profesor Brumbál řekl?" zeptal se Draco a lehce naklonil hlavu.
-
"On je profesor?" zeptala se se zájmem paní Hanawaltová.
Harry kývl. "Ano. No ve skutečnosti je ředitelem Bradavic."
"To je kouzelnická škola, že ano? Mám problémy si všechna ta jména zapamatovat." Ptal se Carl a
Harry znovu kývl.
"Ano, Bradavice jsou kouzelnická škola. Teď, mohli bychom se vrátit k...?"
Paní Hanawaltová mu věnovala malý úsměv.
"Vysvětlil nám všechno o Vold... omlouvám se, Víte o kom."
Harry se na ní také usmál.
"To je v pořádku. Tady můžeme používat jeho skutečné jméno."
Jen tady? Užíval jsi někdy něco jiného, než jeho pravé jméno? Zeptal se Draco.
Harry se na něj prudce podíval.
-
"Dobře, no, řekl nám o Voldemortovi, a že to on je za tím únosem. Řekl nám, že neví, proč přesně nás unesl, ale že to možná souvisí s Carlovou znalostí zbraní?"
Harry a Draco kývli.
"Pak když nám řekl o Voldemortovi, vysvětlil nám také... magii. Pověděl nám o škole, i když se nezmínil, že je její ředitel a také trochu o vašem světě. Předpokládám, že nám neřekl všechno, ale alespoň něco jsme pochopili."
-
Proč si Brumbál myslel, že bude lepší, když budou vědět o našem světě? Zeptal se Harry.
Nevím, ale musí tu být nějaký důvod. Ředitel nedělá věci jen tak. Odpověděl mu Draco. Rozhlédl se po místnosti a jeho pohled se zastavil na dětech. Víš co?
Co?
Myslím, že už vím přesně, proč jim profesor všechno pověděl.
Harry sledoval Dracův pohled na Riley. Ta držela něco v ruce... a před ní se vznášel klidně ve vzduchu list papíru...
"Moje hůlka!" prohlásil Harry a vyskočil ze židle. Běžel rychle k dítěti a vzal jí hůlku. Papír spadl na zem, když bral děvčátko do náruče.
Myslím, že tu máme budoucího žáka Bradavic. Slyšel Harry myšlenku Draca.
Zcela nepochybně.
-
Rodiče Riley zírali na svou dceru. Ta se pokoušela získat zpátky od Harryho jeho hůlku a špulila pusu, když jí držel z jejího dosahu. Zavrtěl hlavou.
"Ne, ne." Řekl jí a usmál. Riley našpulila pusu ještě víc.
"Co – co to dělala?" zeptal se pan Hanawalt, který se stále díval na dceru s vykulenýma očima.
"Vypadá to, že vaše dcera je budoucí čarodějka." Odpověděl mu klidně Harry. "Což vysvětluje, proč se Brumbál rozhodl dát vám na vybranou a řekl vám o kouzelnickém světě."
"Naše dcera? Čarodějka?" zeptala se paní Hanawaltová. V jejím tónu nebylo žádné znechucení. Spíše byla šokovaná a trochu zvědavá.
"Vypadá to tak."
Zatím co se dospělí bavili, Riley se rozhodla, že Harryho klín je pohodlné místo. Přitulila se k němu, a zabalila do pláště, který jak si Harry uvědomil, musel připadat starším Hanawaltovým trochu podivný.
-
Zívla a zavřela oči a vůbec si neuvědomovala, jak šokovala své rodiče.
Vypadá to, že máš fanynku, Pottere. Ušklíbl se na něj Draco.
Sklapni, Malfoyi.
Odpoledne pak už probíhalo klidně. Harry a Draco dál mezi sebou mluvili telepaticky v tu samou dobu, ve které hovořili s Hanawaltovými. Riley spala skoro dvě hodiny v Harryho klíně a vypadala úplně spokojeně tam kde byla.
Harry jim vysvětlil víc věcí o Voldemortovi. Trochu o jeho historii, vynechal tu věc s tím, že on je Chlapec, který přežil. Věřil, že tuhle další věc nepotřebuje přidávat k tomu, jak se už nyní na něj Hanawaltovi dívali. Předpokládal, že pro dva dospělé musí být informace o skryté kouzelnické komunitě velmi ohromující. Muselo to být daleko lehčí pro dítě, protože Harry si pamatoval, jaké vzrušení cítil, když se dozvěděl o světě, do kterého ho Hagrid v jedenácti letech přivedl.
Nikdy se necítil ohromený.
-
Draco jim vysvětlil jejich práci léčitelů. Tedy to málo, co o tom on a Harry věděli.
Nakonec Harry a Draco toho o své vlastní práci příliš nevěděli.
"Moc si toho nepamatuji. Všechno na co si vzpomínám, je teplo a velmi příjemný pocit uvnitř." Prohlásila paní Hanawaltová, když jim Draco řekl o léčení, které provedl po jejich únosu. Pan Hanawalt souhlasil.
"Myslím si, že jsme nebyli příliš při smyslech." Usmál se na ně. "Pamatuji si svůj strach o Riley a Briana a pak také, jak říká Anna, to příjemné teplo."
"Ani vám nemůžu říct, jak jsme vám vděční za to, co jste pro nás udělali." Pokračovala paní Hanawaltová. "Bez vás bychom byli možná stále v nemocnici nebo dokonce i mrtví."
Otřásla se a Harry si všiml, jak jí její manžel na podporu stiskl ruku. Koutkem oka také zaznamenal, že Draco má rudé tváře. Evidentně nebyl zvyklý na to, aby mu někdo děkoval. Harry se rozhodl k tomu ještě trochu přidat.
Myslím si, že to samé platí i o mě Draco. Doufal, že jeho vnitřní hlas byl naplněný špetkou ironie – tak aby rozzlobil blondýna – a také upřímností – nakonec mu byl opravdu vděčný.
Děkuji Draco.
-
Pobaveně sledoval, jak Draco zrudnul ještě víc.
Dej pokoj. Zamumlal.
Konečně po třech hodinách od chvíle kdy přišli se Hanawaltovi postavili a chystali se odejít. Riley se právě probudila, mnula si oči, když jí matka oblékala kabát.
Brian, který si četl knihu, kterou našel v knihovně, nechtěl odejít.
"Oh, tu knížku si můžeš klidně půjčit, jestli chceš." Řekl mu Draco.
Chlapcova tvář se rozzářila a vrhnul se na Draca - Harry na zmijozela jen zíral. Kdo vyměnil Draca za tohohle vetřelce - milého k dětem? Blondýn vypadal, že Harryho ignoruje a objímal Briana, ale pak nebelvír uslyšel.
Co je? To jen ty můžeš mít fanklub?
Harry se zašklebil. Jistě, že ne. Jen do toho.
Obrátil se k manželům Hanawaltovým.
-
"Doufám, že toto odpoledne nebylo promrhaným časem?" zeptal se s úsměvem.
Paní Hanawaltová se rovněž usmála.
"To zcela jistě ne. Děkujeme vám, pane Pottere, za všechno."
Harry jí úsměv oplatil. "Prosím říkejte mi Harry."
"A mě prosím Draco." Řekl jim blondýn ze zadu.
"Jen pokud nám budete říkat Carle a Anno. Pan a paní Hanawaltovi - to nás dělá tak... staré."
Harry i Draco se zasmáli a kývli.
Pak se všichni rozloučili, Riley oba objala, ještě než rodina odešla.
-
Harry stál a díval se na zavřené dveře ještě chvíli po tom, co odešli.
No, to bylo velmi zajímavé odpoledne. Uslyšel Draca
Zajímavé není to správně silné slovo.
Nemůžu se dočkat, až uvidím ty dva v Bradavicích.
Dva?
"Ale no tak, neříkej mi, že jsi necítil, jak z toho chlapce sálá magie." Řekl nahlas Draco.
Harry pokrčil rameny.
"Předpokládám, že jsem tomu nevěnoval pozornost."
Draco se ušklíbl.
"Ne, byl jsi zcela zabraný do rozmazlování toho malého děvčátka."
Černovlasý mladík ignoroval Dracovu poznámku. "Je roztomilá." Řekl a vzpomínal, jaké to bylo, když mu Riley spala v náručí.
"Chceš děti?"
-
Draco zíral na Harryho. "Co si to řekl?"
"Ptal jsem se tě, jestli chceš děti. Vypadal jsi s Brianem šťastně, stejně jako já byl s Riley."
Blondýn se na něj usmál. "Chci děti. Jednou."
"Nemyslíš, že to bude trochu těžký?" zeptal se Harry.
"Co tím myslíš?"
"No, pokud je tohle budoucnost - nebo možná budoucnost, což si jsme celkem jistí, pak ty a já budeme... spolu... z nějakého důvodu, který nedokážu vysvětlit." Dodal a pokračoval.
"A pokud budeme spolu, tak opravdu děti mít nebudeme."
Pokud budeme spolu, tak najdeme způsob. Řekl mu Draco.
Harry se na chvíli zamyslel a pak se zeptal. Zvykl sis už, na to?
Zvykl na co?
Na nás, na to že jsme spolu na tomhle místě.
Draco se na něj zadíval. Stává se to lehčí.
-
-
-------------------------------------------
Pokračování příště. Prosím, pokud nechcete nechat komentář, klikněte na hodnocení.
Děkujeme.
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 10 | michangela | 02. 11. 2010 - 18:08 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 12. 11. 2010 - 02:50 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | ivet | 02. 11. 2010 - 18:36 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | nade | 02. 11. 2010 - 19:09 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | misule | 02. 11. 2010 - 19:23 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | bacil | 02. 11. 2010 - 21:44 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | bara1982 | 02. 11. 2010 - 22:32 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 03. 11. 2010 - 01:56 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | lady corten | 03. 11. 2010 - 08:31 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 12. 11. 2010 - 02:58 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | pansy | 04. 11. 2010 - 00:22 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 06. 11. 2010 - 14:07 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 12. 11. 2010 - 02:54 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | achája eressiel | 04. 11. 2010 - 22:38 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 10 |
hajmi | 12. 11. 2010 - 02:48 |
| RE: V nesprávném čase - 10 | starvation | 14. 02. 2011 - 12:47 |