CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 9
Kapitola 09A
-
Úterý, 7, července 1998, - 20:22
-
*Harry na sebe příliš tlačí. *-pomyslel si Severus. *Je to pochopitelné, protože termín stanovený proroctvím se každým dnem blíží, ale takové napětí může vést jen k opačným výsledkům. *
Kdyby dokázal přimět mladíka, aby se uvolnil, jejich večery by mohly probíhat mnohem slibněji.
Tím si Severus byl jistý.
-
Doufal, že cesty do zahraničí pomohou, ale ukázalo se, že všechny jejich intimní pokusy končily úplně stejně bez ohledu na to, jestli den strávili v Paříži, nebo Benátkách.
Harrymu se cestování líbilo, to bylo zřejmé. Dokonce si prostudoval cestovní průvodce, aby věděl předem, co chce vidět a opravdu navštívili ta nejzajímavější místa. Dalším městem, které měli vybrané, byl Řím.
Ano, Harry byl skvělým společníkem na cestách.
A nikdy nic nenamítal, když se ho Severus pokusil políbit – na cestách stejně, jako doma.
Ale polibky a mírné laskání – byla jedna věc.
-
Jakmile se dotyk stal trochu víc intimní, Harry okamžitě řekl *ne*. Nebo se odtáhl.
Nebo – což bylo ještě horší – začal se omlouvat, jakoby to byla jeho vinna, že mu nahání hrůzu vyhlídka na milování. V takových okamžicích si Severus přál, aby Bole a Talmadge byli ještě naživu, a on je mohl nechat trpět znovu a znovu.
Stále Harrymu říkal, že si musí přestat dělat starosti se svými narozeninami, ale ten to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven.
-
Severus zaslechl zvuk otvíraných dveří a položil časopis, který se celý večer pokoušel číst. Beztak se mu z něj nepodařilo zapamatovat ani slovo, protože v posledních dnech pro něj bylo těžké soustředit se na odborné texty. Veškeré jeho myšlenky se točily kolem toho, jak pomoci Harrymu.
Bohužel se nedalo říct, že by ho napadlo něco nového.
-
"Myslel jsem, že si přineseš dezert sebou." -řekl Severus, když se Harry posadil vedle něho. "nebo jsi už všechno snědl v kuchyni?"
"Ne, nenašel jsem Dobbyho."
"Pracují tu i jiní skřítci." - Severus začal masírovat Harryho šíji a potěšilo ho, když si všimnul, jak ochotně mladík naklonil hlavu, aby mu umožnil lepší přístup.
"Vůbec nechápu, proč ses rozhodl jít si pro dezert sám, vždyť se potřebuješ jen dotknout hůlkou stolu a okamžitě ho dostaneš."
"Asi jsem se prostě chtěl projít."
Severus potřásl hlavou a dál hnětl Harryho napjaté svalstvo.
-
"Celé tyto dny neděláš nic jiného, než že se procházíš. Patrně jsi už propátral každý centimetr Bradavic."
"Jo, žádné tajemství už nezůstalo. Věděl jsi, že v mrzimorské společenské místnosti, žije skutečný jezevec? Asi sotva to je nějaký zvěromág..."
"Jmenuje se Helga,"-poznamenal Severus. "Mrzimor se nikdy nevyznačoval bohatou fantazií."
Harry vytáhl z kapsy na několikrát přeložený list pergamenu. Byla to mapa Pobertů.
"Nemyslím, že bych ji ještě potřeboval. Ledaže bych se vydal do opuštěných chodeb. Ale půdorys si zhruba pamatuji. Dokonce trochu rozumím zákonitostem, podle kterých se přesunují schodiště."-Harry se na okamžik odmlčel a pak pokračoval:
"Myslel jsem, že bych mohl začít chodit ven na stadion, místo toho, abych létal kolem věží."
-
*Takže Harry se začal cítit víc jistý *. Pro Severuse bylo příjemné vidět pokrok i v tomto směru.
"Chtěl jsem se zeptat,"-pokračoval Harry, – "dovolíš mi samostatně používat mnoholičný lektvar? Chtěl bych se projít po okolí, ale kdybych na někoho narazil, bylo by lepší, aby nepoznal, kdo jsem.
Severus pochopil, že pod slovem *někoho* měl mladík na mysli Smrtijedy.
I když vzhledem k tomu, že si Harry dobře uvědomoval svůj *věhlas*, bylo možné sem započítat i spoustu dalších obdivovatelů a zvědavců.
Lektvarista překvapil sám sebe, když si uvědomil, že by nechtěl, aby jeho Harryho obdivoval ještě někdo jiný, kromě něho.
-
"Nepotřeboval jsi připomínat, aby sis vzal další dávku lektvaru, když jsme byli ve Francii, nebo Itálii."-řekl.
Pak si Severus všimnul, že mimoděk začal obtahovat prstem linii Harryho čelisti, okamžitě ruku odtáhl a dokončil myšlenku. "Jsem si jistý, že si s mnoholičným lektvarem sám poradíš."
Harrymu se zablesklo v očích.
"Oh výborně."
Ale Severus zvednul varovně ruku:
"Přesto tě žádám, aby ses vyhýbal vesnici. Neznámí lidé na místě jako Prasinky, přitahují zvýšenou pozornost.
Domnívám se, že nepotřebuješ vypočítávat možné následky."
"Ale ano. Mám dost pozornosti nadosmrti."-zabručel Harry se zamračením a pro jistotu se zeptal.
"Chtěl jsi mi říct ještě něco dalšího?"
"Jen to, abys mě informoval, kdy máš v plánu se vrátit. Stejně jako to děláš teď."
Harry přikývnul.
-
"Takže... chceš zákusek? Nebo čaj? Kafe? Ne? Dobře, potom můžeme dnes večer udělat ještě další pokus. I když poctivě řečeno, Severusi, nevím, jestli to má smysl."
"Přestaň čekat, že budeš okamžitě v pořádku."
Lektvarista vstal, shodil svůj letní hábit a začal si rozepínat knoflíky na košili.
"Myslím, že tohle musím dělat já."-pomalu řekl Harry.
-
Severus nevěděl, jestli se mladík pokoušel udělat narážku na své postavení otroka, nebo to měl být další krok k vytvoření intimní atmosféry, ale v každém případě nehodlal cokoliv namítat. Dokonce i jen malý krok kupředu měl obrovský význam.
Harryho prsty se začaly nešikovně potýkat s dlouhou řadou titěrných knoflíčků.
"Nepřemýšlel jsi o tom, že bys trochu zjednodušil svou garderobu?"-zeptal se nevrle, když byl u konce.
Severus si pomyslel, že je ochotný obléknout si cokoliv, pokud to udělá proces jeho svlékání pro mladíka víc zajímavým. Samozřejmě v rozumných mezích.
-
"Domnívám se, že jsi naprosto schopný vybrat mi správnou košili, když budeš chtít. Jen prosím nezapomínej na mé priority ohledně barvy."
"A kdy podle tebe mám běhat po obchodech?"
Lektvarista spustil ruce dolů a dal je trochu dozadu, aby mu mladík mohl lehčeji stáhnout rukávy.
"Chceš říci, že jsi během našich cest neměl příležitost k nákupům?"-zeptal se a cítil současně potěšení z možnosti Harryho popíchnout. - "Nezabírají drobnosti z Benátek celý stůl v mých horních pokojích?"
"Ten malinký gondoliér dokonce mluví italsky!"-poznamenal Harry s úsměvem. -"I když nevím, co to brblá, když pluje sem tam po kanálech."
"Převážně si stěžuje na odporné anglické počasí."
Harrymu spadla čelist.
"On ví, že je v Anglii? To snad ne! Chceš říct, že to je nějaký ubohý kouzelník, který je zakletý?"
"Je to jen neškodné zaklínadlo." -ubezpečil ho Severus.
I když si pomyslel, že takové otázky by bylo lepší pokládat před nákupem podobných věcí.
-
Lektvarista zjistil, že Harryho přitahovaly ty nekýčovitější suvenýry. Laciné turistické smetí.
Ne, opravdu, popsat jinými slovy to, co si mladík koupil, nebylo možné. Dokonce se mu líbily ty odporné mudlovské rámečky na fotografie, dovážené z Tchaiwanu. Z plastu!
Přesto Severus nákup takového haraburdí nijak nekomentoval.
Přál si, aby Harry měl z cestování radost.
-
"Chtěl jsem tím spíš říct – kdy jsem mohl jít do obchodu sám?" -upřesnil Harry. -"Ne, že bych měl chuť někde chodit samotný, leda tak po kopcích kolem Bradavic. Jenže nemůžu přeci prosit Albuse, aby šel se mnou, protože ti chci koupit košili. Ale třeba bych pro tebe něco mohl vybrat v tvém doprovodu."
Taková perspektiva vyhovovala Severusovi o hodně víc. V tom případě bude alespoň moci odlákat Harryho pozornost od úžasného oblečení, které by určitě vybral, kdyby ho nechal bez jemného vedení.
-
"Myslím, že musíme najít nějakého krejčího v Římě."-souhlasně řekl Harry s přikývnutím. A hned také jakoby chtěl vyvrátit Severusovo přesvědčení o své roztržitosti, dodal:
"Ale musíš mi slíbit, že budeš překládat každé moje slovo. Bylo by nečestné, kdybys říkal jenom to, co bys chtěl ty. To by potom všechno skončilo zase u těch samých věcí s milionem knoflíčků.
Čtyřicet dva – to rozhodně není milion, ale místo toho, aby vznesl další připomínku, se Severus obrátil a začal rozepínat Harryho košili. Ta měla jen devět knoflíků. Jenže on by dokonce dal přednost tomu vidět Harryho v košili úplně bez knoflíků. Nebo v měkkém bavlněném tričku, přiléhavém a čitelně vykreslujícím obrysy přitažlivého těla. V tričku, které je možné svléknout jedním pohybem.
Pomohlo mu to v určité míře pochopit Harryho znechucení, které u něj vyvolávaly nekonečné řady knoflíků na Severusových oblíbených šatech.
-
Během okamžiku byli oba svlečení do pasu, ale Harry se ani nepohnul Severusovým směrem.
Trochu divné.
Harry už neprojevoval ostych, dokonce ani tehdy, když se ráno probouzeli těsně přitisknutí jeden k druhému a Severusův tvrdý penis se mladíkovi otíral o bok při hledání úlevy. V takové chvíli se ještě vždycky napjal, ale nezdál se v rozpacích. Byl to jenom reflex. A v posledních několika dnech se Harry ani neodtahoval.
Nic neříkal a klidně zůstal ležet v sevření lektvaristových paží.
Zřejmě si tak chtěl zvyknout na Severusovu erekci tisknoucí se k jeho kůži.
Ale stejně tak bylo zřejmé, že tento pocit mladíkovi nepůsobil radost.
-
"Ehm... uvědomuješ si, že jsme nikam nepostoupili?"-zeptal se Harry.
"Myslel jsem, že by změna prostředí mohla pomoci."
Severusovy myšlenky v okamžiku přeskočily k ložnici. A potom vzápětí k Paříži a Benátkám – ke dvěma pokusům o změnu prostředí, které nic nepřinesly.
"A...?"
Harry se zamračil.
"Ne, *prostředí* není to správné slovo. Spíš nálady. Prostě... "-odkašlal si, – "vždycky když večeříme v magické restauraci, tak tam tancují."
Óó. To nebyla žádná neuvěřitelná náhoda.
-
Když si v tehdy v restauraci v Bergenu všiml, že Harry s údivem a hlavně zájmem pozoruje tancující mužské páry, začal Severus na dalších cestách schválně vybírat podobné podniky. Dokonce tomu věnoval víc pozornosti, než dvojjazyčnému menu. Nakonec jídelní lístek mohl vždycky přeložit a dokonce se mu líbilo, když mladíkovi pomáhal s výběrem.
"Vždycky mě zveš, abych si zatancoval,"-pokračoval Harry. "A já odmítám, že tam je moc lidí. Ale já bych stejně nešel, protože ve skutečnosti tancovat neumím. Takže jsem si myslel, že mě to možná naučíš? A navíc to určitě taky pomůže."
Severus se automaticky sehnul pro košili, kterou Harry odhodil na podlahu, ale chlapec ho zastavil, když ho chytil za zápěstí.
"Ty si opravdu myslíš, že jsem idiot? Že jsem ti svlékl košili jenom proto, aby sis ji okamžitě zase oblékl?"
Oh. Harry měl v úmyslu tancovat do pasu svlečený.
-
Severus cítil, jak mu lehce zvlhly dlaně. V takovém stavu nikdy dřív netancoval.
Vzrušení se smísilo s překvapením z toho, že takový nezkušený mladík, jako Harry, mohl přijít s tak... inspirující myšlenkou.
Harry zatáhnul Severuse za ruku, kterou už držel.
"Přikouzlíš nám hudbu?"-zeptal se. "To zaklínadlo, co používáš, jsem v knihovně našel, ale nástroje mě hrát odmítají."
"K tomu je potřeba určitá znalost autora a skladby."-zamumlal Severus. Přešel na volnou část pokoje a Harryho vedl za sebou. "Jakou hudbu sis přál?"
"O tom se v knihách nepíše."
Severusův hlas dostal vážný tón.
"Proto tady v Bradavicích máte učitele – a nejenom knihy.
-
Namířil hůlkou do rohu a vyčaroval několik nástrojů hrajících pomalý, měkký jazz a pak ji znovu schoval do kapsy.
Zůstali stát tváří v tvář, jen pár centimetrů od sebe.
Harry nějakou dobu poslouchal hudbu a pak řekl:
"Hmm... Tak odkud začneme?"
"Předpokládám, že jsi asi sotva měl v úmyslu naučit se nějaký formální společenský tanec."
I když to vlastně bylo jen dobře. Severus nevěděl, jestli by si v tuto chvíli vůbec dokázal vzpomenout na kroky – natož aby je byl schopný někoho naučit. Harry bez košile byl příliš rozptylující.
-
"Jenom obyčejný pomalý tanec. Takový jako jsme viděli."-Harry se natáhl vzhůru, a rukama objal Severusovu šíji. - "Tak?"
"Ano. Vůbec to není složité. Ve skutečnosti všechno, co musíš dělat – je kolébat se do rytmu hudby a sledovat pohyby partnera."
Harryho chřípí se zachvěla. Vydal zvuk, který vyjadřoval jeho podrážděnost.
"Hádám, že chceš vést. Pokládáš mě za ženskou?"
Severusovi se otázka nelíbila, ale hodnotil, že se ji Harry rozhodl položit nahlas. Vlastně ještě nedávno se mladík nedokázal orientovat ve zvláštní roli, kterou mu vnutilo Cambiare Podentes.
"Jsi menší – to je všechno," – řekl klidně Severus. "Nevím jak je to u mudlů, ale v magickém světě většinou vede ten vyšší muž."
"Aha." Mladíkův hněv okamžitě vychladl.
"Promiň. Myslel jsem si... "
-
Severus opatrně zvedl Harryho tvář za bradu a podíval se mu rovnou do očí.
"Harry, nechtěl bych tě tak, jako tě chci teď, kdybys nebyl mužem. Nemusíš se bát, že s tebou budu zacházet jako se ženou."
"Nezacházíš se mnou ani jako s otrokem."-zamumlal chlapec.
"Mluvili jsme o tom před ceremoniálem. Zaklínadlo je určené pro milence. Otroctví – je nutný, ale
nepodstatný doplněk. Tak začneme?" - Severus položil dlaně na mladíkova záda a lehce ho přitáhl k sobě.
-
"Hmm... co se týká výšky, myslím, že jsi od konce semestru trochu povyrostl."
Harry se podíval napravo a nalevo, jakoby chtěl najít něco, s čím by mohl svou výšku porovnat.
"Opravdu? Ale vždyť to není tak dlouho, jak bych mohl natolik vyrůst, aby to bylo vidět?"
"Dobře se stravuješ – to rychlému růstu napomáhá."
Harry se přestal rozhlížet a usmál se. Na okamžik vypadal zcela uvolněný.
"Nedokážeš si ani představit, jak ohromné je mít vždycky dost jídla. Dřív pro mě bylo nejsložitější jak přežít léto. Asi bych skutečně umřel hlady, kdybych neměl své kamarády, kteří mě celou dobu po sovách něco posílali."
Severus se začal pohybovat v rytmu hudby a Harry aniž by si to uvědomoval, jeho pohyby lehce opakoval.
"Poslyš, jak dlouho si myslíš, že ještě budu růst?"
"Těžko říct. U kouzelníků bývá obvyklé, že neustále rostou do 21 let a někdy i déle."
-
Lektvarista se otočil, aby s Harrym neskončil v krbu a klouzali dál podle hudby.
Harry se znovu bez problémů přizpůsobil krokům partnera. Severus nechápal, proč si mladík vůbec dělal starosti s tím, že neumí tancovat.
"Určitě je na to nějaký lektvar."
"Nemáš ho zapotřebí."-odpověděl Severus. "Zejména když bude tvou povinností trénovat hráče famfrpálu. Lektvar urychlující růst, děla kosti příliš křehké." *Nemluvě o sexuální dysfunkci. * – ale to už neřekl nahlas.
"Ah tak. Pak musím doufat, že se jednou ocitnu nad tebou normálním způsobem."
-
Severus měl dojem, že teplota v místnosti během okamžiku stoupla o několik stupňů. Harry si patrně neuvědomil, že jeho slova vyzněla jako rozmarná narážka na cosi jiného.
Lektvarista se div nezalkl touhou popíchnout mladíka svou odpovědí. Co by dal za to, aby si dokázali vyměňovat lehké dvojsmyslné narážky.
*Oh, ale já bych dal přednost tomu, kdyby ses raději ocitnul pode mnou, Harry... *
Ale Harry, samozřejmě neměl v úmyslu dráždit svého partnera.
"Není možné předvídat, do jaké výšky nakonec vyrosteš." -prohlásil Severus a moc se snažil, aby jeho hlas zněl dostatečně vážně. V duchu si ovšem pomyslel, že ho Harry jen sotva kdy přeroste.
Dobrá strava nyní sice kompezovala újmu, kterou mladíkovi způsobili příbuzní, ale přesto nemohla dělat zázraky.
-
Severus si přitáhl chlapce ještě blíž a udělal další obrat, tentokrát širší. Harry se trochu zarazil, ale rychle opět chytil rytmus. Tancovali dál – pohupovali se podle hudby, občas měnili směr a jejich sladěný pohyb narušily chybné kroky jen málokdy.
Lektvarista si pomyslel, jak dobře se k němu Harry hodí, právě díky své výšce a tělesné konstrukci. Neodolal a znovu si těsněji přitiskl mladíka k obnažené hrudi.
Severusův penis o sobě dával vědět od začátku jejich tance. Teď už byl zcela postavený a dožadoval se pozornosti. Pocity, které vzbuzovalo těsné objetí při tanci, byly natolik podobné pocitům při milování, že se Severus jen s velkým úsilím držel, aby se o Harryho nezačal třít.
Jestli to je všechno, co může očekávat – pomyslel si Severus – tak to přijímá, dokonce i když ho to může připravit o rozum.
-
Harry bezpochyby partnerovu erekci cítil. Jako obvykle se napjal. Přesto dál tancoval, aniž by se mu na tváři odrazily jakékoliv emoce.
Bylo víc než zřejmé, že vzrušený není.
Ještě další kolo po pokoji.
Severus cítil bušení Harryho srdce. Tak blízko – a přitom tak daleko byl teď mladík od něj.
Tlukot klidný, rovnoměrný. Ani stopa paniky – ale také žádná stopa touhy.
-
Nakonec si Severus uvědomil, že už toho víc nesnese. S potřesením hlavy ustoupil nazpátky.
"Myslím, že je čas, abych šel do sprchy." -řekl popuzený zakolísáním svého hlasu.
"Ne, ne." - protestoval Harry, a když se muž otočil k odchodu, chytil ho za předloktí.
"Neměl jsem v plánu, že budeme jenom tancovat – počítal jsem, že se budeme i líbat. Můžeme hned začít?"
Severus si byl jistý, že zcela určitě exploduje, jestli teď Harryho políbí.
Ta jistota se ještě zvětšila, když mladík pokračoval:
"Víš, hodně jsem přemýšlel o tom, jak máme dál postupovat. Patrně bychom měli zkusit ložnici... uhm...postel? Jestli nejsi proti?"
-
Severus měl okamžitě sucho v ústech. Věděl, že se chová hloupě. Harry bez jakýchkoliv pochyb, ještě nebyl na sex připravený a Severus to dobře věděl. Ale pouhá myšlenka na polibky v posteli způsobila, že jeho úd ztuhnul ještě víc. Harry to nemohl cítit – stáli od sebe na vzdálenost několika kroků. A nemohl nic vidět.
Ale věděl to. Zcela určitě už svého partnera dostatečně znal.
Mladík sice lehce zbledl, ale jako skutečný Nebelvír odhodlaně narovnal ramena.
"Půjdeme."-řekl odhodlaně.
Severusovi se nelíbilo cítit se jako překážka, kterou se Harry chystá překonat.
Ale mladík se teď nemohl chovat jinak. Ne potom, čím před nedávnem prošel.
-
Nechali jazzový sextet v obývacím pokoji dál hrát, a vešli do ložnice.
Jedno zaklínadlo – a zapálené svíčky měkce ozářily pokoj.
Zvláštní, proč je tak vzrušený – přemýšlel Severus. Spali s Harrym v jedné posteli každou noc, a každé ráno se probouzeli ve společném objetí.
Přesto vyhlídka na polibky a mazlení v posteli ho vzrušovala tak silně, že jeho penis bolestně naříkal.
Škoda, že Harry necítil to samé.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, klikněte prosím na hodnocení. Díky.
-