Dostat se tam 01C

Po šálku čaje, který jí pomohl uklidnit nervy, se Hermiona setkala se svými dalšími dvěma pacienty a dohnala nějaké další povinnosti. Jako obvykle měla oběd u svého stolu, zatímco si dělala poznámky. Když se vracela k další návštěvě Draca, našla Pansy Parkinsonovou, nebo raději Zabiniovou, jak se hádá s Larkem, který měl opět hlídací službu.

"Vy nevíte, kdo já jsem? Jsem jeho nejlepší přítelkyně a chci ho vidět. Vyžaduji to." Křičela Larkovi sotva pár centimetrů od tváře. Ten byl ale zkušený bystrozor a zachovával klid.

"Omlouvám se, ale jak jsem vám řekl, nikdo k němu nemá bez souhlasu jeho léčitele přístup."

"A to je kdo?"

"To budu já." Odpověděla Hermiona s falešným úsměvem.

Pansy se otočila a prohlížela si Hermionu s opovržením. "To je nějaký vtip?"

"Ne, to není."

"Dobrá tak mě dej souhlas. Chci ho vidět."

Hermiona kývla k zasedací místnosti na konci haly. "Pojďme si nejprve na chvíli promluvit."

"A pak ho můžu vidět?"

"Ano, ale nejdříve se potřebuji ujistit, že to Draco chce."

Pansy souhlasila a následovala jí do zasedací haly. Posadily se a Hermiona začala konverzaci.

"Víš, co se stalo?"

"Vrátila jsem se do města včera pozdě v noci a našla dopis od Camilly, který říkal, že tu byl útok na zámek Fiendovým ohněm a že Draco byl uvnitř."

"Draco Fiendův oheň vyvolal sám a pak si vzal uspávací lektvar." Hermiona pozorně sledovala Pansyinu reakci.

"Oh." Řekla jemně Pansy. Její nálada se změnila z rozzuřené na smutnou.

"Nejsi příliš překvapená?"

"Nemyslela jsem si, že to udělá." Prohlásila Pansy.

"On mluvil o sebevraždě někdy předtím?"

"Ne tak doslova, ale říkal takové věci jako, že život je hloupý, nebo proč se unavovat žitím."

"Myslíš si, že měl deprese?"

"Evidentně." Zavrčela Pansy, ale pak vrátila svůj tón ke starostlivému. "Byl smutný roky. Pokoušela jsem se ho povzbudit, ať chodí ven, aby se setkával s lidmi nebo aby poznával nové. Nemohl to udělat."

"Kdy naposledy jsi ho viděla."

"Asi před dvěma týdny."

"Stalo se něco zvláštního?"

"Pansy zakroutila hlavou. "Ne, nic."

"Co Lucius a Narcissa? Je s nimi Draco v kontaktu?"

"Myslím, že si sem tam napíší. Vím, že se ho neustále pokouší zvát, ať je ve Francii navštíví, ale on nechce."

"Ok, proč za ním teď nezajít. Pokud by ti řekl něco, co by sis myslela, že by mu mohlo pomoci, prosím dej mi to vědět."

"Dobře."

Draco se slabou váhavostí souhlasil s návštěvou Pansy. Potom co Pansy vešla do pokoje Hermiona seslala sledovací kouzlo na stěnu, aby mohla pozorovat jejich setkání. Nemohla je slyšet, ale viděla, že Pansy brečí a Draco příliš nemluví.

 

Harry přišel za ní a položil jí ruku na rameno, čímž jí vylekal.

"Vyděsil jsi mě."

"Promiň. Jen jsem přišel pro rychlou zprávu o Malfoyovi."

"Právě teď je u něj na návštěvě Pansy."

"Oni jsou stále přátelé?"

"Ano. Popravdě myslím si, že je to možná jeho jediná přítelkyně."

"Jak to s ním jde?" zeptal se a zdálo se, že má opravdovou starost.

"Dělám pokrok. Daleko větší než jsem předpokládala."

"To je dobré?"

"Ano, myslím si, že je. Můžeš mi udělat laskavost?"

"Samozřejmě."

"Malfoy zmiňoval něco o 10tisíci galeonech jako dotaci na opravu Bradavic, která byla odmítnuta. Můžeš se mi na to podívat?"

"Bez problémů."

"Díky." Odpověděla, pak vrátila svůj pohled na Pansy a Draca. "Víš, co vidím, když se na ně koukám takhle pohromadě?"

"Co?" zeptal se, položil jí ruku kolem ramen a podíval se na ně také.

"Mohl bys to být ty."

Harry od ní odstoupil a díval se na ni nevěřícně.

"Ty si myslíš, že se pokusím se zabít?"

"Ne, oh ne. Co myslím je, že tě vidím stejně osamělého."

"Hermiono." Pokusil se jí zarazit.

"Ne, opravdu Harry. Ty máš přátele a samozřejmě Weasleyovi jsou rodina, ale jinak jsi sám. Neměl jsi s nikým schůzku celé roky, nikdy jsi s nikým neměl vážné partnerství. Stále žiješ na Grimmauldově náměstí. Říkáš, že se přestěhuješ, ale pak to nikdy neuděláš. Nenávidíš svou práci."

"Nenávidím papírování."

"Ne, Ron nenávidí papírování. On svou práci miluje. Ty jí nenávidíš. Jsi poslední roky nešťastný. Mám o tebe strach."

"Nemusíš."

"Mám, Harry. Mám o tebe starost. Takhle se nikdy sám nenajdeš, nestaneš tím, kým chceš být."

"Myslel jsem, že nemáš analyzovat své přátele."

Usmála se na něj. "U tebe udělám výjimku."

"Jsem v pořádku Hermiono, opravdu."

"Ale jsi šťastný?"

Harry se na ní podíval smutnýma očima a odpověděl. "A jak to mám poznat?"

"Oh, Harry." Řekla, přitáhla si ho a pevně objala.

Pansy vyšla o chvíli později. Dívala se na Harryho s nefalšovanou nenávistí, pak otočila svou pozornost k Hermioně. "Uzdrav ho." Prohlásila pevně a pak odkráčela. Její boty na vysokých podpatcích hlasitě klapaly o zem, jak odcházela.

"Chceš, abych šla dovnitř s tebou?" zeptala se Hermiona Harryho, když Pansy zmizela za rohem.

"Proč ne." Věnoval jí jemný úsměv a pak nasadil svou bystrozorskou tvář, když sebejistě vstoupil do místnosti.

"Ahoj Draco." Pozdravila ho Hermiona.

"Zdravím Malfoyi. Mám jen pár otázek a pak budeš ode mě mít pokoj."

"O tom nějak pochybuji."

Harry se usmál. "Pokoušeli jsme se kontaktovat tvoje rodiče, ale bez úspěchu. Víš jak je kontaktovat?"

"Ne."

Hermiona přistoupila. "Chceš, abychom je kontaktovali?"

Draco se na ní usmál. Poznala, že ví, o co se snaží.

"Ne."

"Dobrá tedy. Protože je zámek na tvé jméno a ty jsi souhlasil s léčbou, nemáme důvod pokoušet se je kontaktovat."

"Draco jsi si jistý?" zeptala se Hermiona, a doufala, že změní názor.

"Ano. Je mi skoro dvacet šest let. Myslím, že to zvládnu bez maminky a tatínka."

"Dobrá." Harry kývl. "Pak je tu ještě jedna věc. Až to léčitelka Granger-Weasleyová dovolí, potřebujeme vědět, kde hodláš bydlet. Zámek je v tuto chvíli neobyvatelný. Samozřejmě, nás také musíš informovat o tom, kdy s tím něco budeš dělat."

"Mám byt v Londýně. Zeptám se Camilly, jestli by ho pro mě připravila."

"Potřebuji nejprve spustit dohlížecí kouzlo, než se tam nastěhuješ."

"Jak dojemné."

"Co kdybys toho nechal."

"Fajn. Kontaktuj jí a domluv si s ní termín nebo něco."

"Dobře." Harry se otočil k odchodu, ale pak se obrátil zpátky a řekl. "Děkuji a doufám, že se cítíš lépe."

Minutu po tom, co byl Harry ze dveří, Draco prohlásil. "Stále tak samolibý."

"Proč to říkáš?"

"Proč bych neměl?"

"Myslíš, že zná tvé opravdové já?"

Draco se zašklebil a zakýval na Hermionu prstem. "Ty si myslíš, jak jsi v tomhle skvělá, že ano?"

"Ano jsem ve své práci dobrá, jestli myslíš tohle."

 

Hermiona byla schopná Draca přinutit se trochu otevřít a mluvit trochu o jeho životě po válce. Podle jeho vlastního popisu se držel stranou a udržoval si jen pár starých přátel. Mluvil o napětí mezi ním a jeho rodiči potom co jim přiznal, že je gay. Pokoušel se chodit s jinými kouzelníky, ale nakonec bylo jeho jméno vždy překážkou. Tak si pořídil byt v Londýně, aby se dostal ven častěji, ale cítil se v mudlovském světě příliš nepohodlně. Tak tam teď chodil jen, když potřeboval změnu scenérie od zámku.

 

Potěšena s takovým postupem za den, Hermiona skončila a odešla domů strávit nějaký čas s Ronem. Zjistila, že zoufale touží po jeho společnosti a doteku.

 

Příští den měla na ráno smluvené dvě schůzky. Zastavila se u Draca před jejím domluveným obědem s Ronem a Harrym.

"Jak se dnes cítíš?"

"Nejsem si jistý."

"Cítíš se na to opustit nemocnici? Myslíš si, že jsi na to připravený?"

"Nemůžu se dočkat, až z tohohle místa vypadnu. Jídlo je příšerný."

"Cítíš se na to být samostatný?"

"Vždycky jsem byl samostatný."

"Snažíš se vyhnout mojí otázce."

"Není to otázka, na kterou máš odpovědět ty?"

"Ne to je na tobě. Já jen podepíšu papíry."

"Ano, jsem připravený. A teď proč se mě nezeptáš, jestli se pokusím zabít se znova?"

"Pokusíš?"

"Nevím."

"To je férová odpověď. Slíbíš mi, že mě kontaktuješ, pokud budeš cítit, že chceš?"

"Já ... to můžu slíbit."

"Slib mi to."

"Slibuji."

"Camilla mi poslala sovu dnes ráno. Říkala, že dostala tvou zprávu a zeptala se mě, jestli by tě mohla dnes odpoledne navštívit. Je to v pořádku?"

"Ano. Je to hodné děvče."

"To je. Později se vrátím na delší sezení. Ráda bych zase zkusila samo-nitrozpyt."

Draco kývl.

 

V době oběda bylo u Děravého kotle, jako obvykle rušno. Našli si stůl vzadu a objednali specialitu dne.

"Tak jaké jsou zprávy o Malfoyovi?" zeptal se Harry. "Chystáš se ho propustit brzo?"

"Možná zítra." Odpověděla a rychle se napila máslového ležáku. Nestávalo se často, aby se její případy prolínaly s bystrozorským vyšetřováním a ještě méně často se to týkalo někoho, koho znali osobně. Bylo to někdy obtížné vědět, jakou informaci mohla s přihlédnutím k lékařské etiketě sdělit a kterou ne.

"Oh, zjistil jsem něco o té dotaci 10tisíci galeonů."

"To je pořádná suma." Prohlásil Ron, který o tom slyšel poprvé.

"Co jsi zjistil?"

"Ptal jsem se na to Minervy. Řekla mi, že se Malfoy pokoušel udělat dotaci. Ona jí chtěla přijmout, ale představenstvo s tím nesouhlasilo. Ačkoliv pak mi dala seznam neoficiálních dotací." Harry rozbalil kus pergamenu. "Vidíš tady," řekl a ukázal na zápis na konci seznamu. "10tisíc galeonů, anonymně."

"Tak to vypadá, že dotaci udělal i přesto." Odpověděla a přemýšlela o tom.

"Vypadá to tak." Souhlasil Harry.

"Přesto to neznamená, že to není zlej parchant." Škádlil Ron.

Po zbytek oběda Hermiona si nemohla pomoci, aby nepřemýšlela o všech věcech, co to mohlo znamenat.

 

"Jak se cítíš?" zeptala se Hermiona po obědě Draca.

"Fajn, Byla tu Camilla. Jde nakoupit jídlo a připravit byt."

"Dobře. Myslím si, že bych tě mohla zítra propustit."

"Taky se jde podívat na zámek a pokusit se ho uklidit. Samozřejmě, že jí za to zaplatím extra."

"Samozřejmě." Hermiona se rozhodla, že na Draca nebude tlačit, aby se vrátil podívat na zámek sám.

"Taky jsem se jí omluvil."

"Oh?"

"Mám svědomí, víš."

"Nikdy jsem neřekla, že nemáš."

"Ale myslela sis to."

"Ne, doopravdy ne. Řekni mi, proč si se jí omluvil?"

"Protože jsem jí málem zabil, protože jsem jí málem nechal bez práce."

"Co o tvé smrti samotné?"

"Co?"

"Nemyslíš si, že by jí to mohlo zasáhnout?"

Draco se odmlčel. "Dostala by se přes to."

"Co Pansy, Blaire a tvoji rodiče?"

"Ah, teď mluvíš jako opravdový psychiatr."

"Vyhýbáš se otázce."

"Ti by se z toho taky dostali." Odpověděl Draco a znělo to trochu hořce.

"Možná by pokračovali ve svých životech, ale to neznamená, že by se přesto dostali. I když žijeme dál, stále si sebou neseme zármutek, jako je tento."

Draco si odfrkl.

"Myslíš někdy na Vincenta Crabba?"

"Občas."

"Profesora Snapea?"

"Občas."

"Dostal ses přes jejich smrt?"

Draco neodpověděl.

"A oni ani nebyli tvoje rodina. Představ si, že bys ztratil svojí matku a otce."

"Ztratil jsem je."

"Možná, ale jsou stále naživu. Máš stále příležitost to změnit, pokud bys to chtěl."

Draco neodpověděl.

"Chtěla bych zkusit opět samo-nitrozpyt. Chtěla bych, aby ses podíval na tu noc. Tu noc, kdy jsi vyvolal Fiendů oheň. Myslíš si, že to můžeš udělat?"

"To je to, co stojí mezi mnou a mojí hůlkou?"

"Jen pokud jsi připravený."

"Na to nejsem připravený." Řekl smutně.

Hermiona kývla. "To je v pořádku. Můžeme to zkusit jindy."

"Takže tady zůstanu, co?"

"Ne, stále se tě chystám zítra propustit. Budeš monitorován oddělením bystrozorů a budeš muset docházet ke mně na každodenní sezení. Domluvíme se na desátou hodinu tady v mé kanceláři. Jsi na to připravený."

"Ano."

"Dobře. Uvidíme se ráno."