Madurare 002B
24. prosinec 2010 | 20.00 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 2B
Kapitola 2B
Lektvarista vpadl dovnitř. Měl rozervané oblečení, oči podlité krví a strnulou tvář bělejší než křídu. Svalil se do místnosti naprosto neschopný se dál udržet na nohou. Upadl na podlahu a neohrabaně dopadl na bok. Zvedl oči k Harrymu a pokusil se něco říct, ale z jeho hrdla se vydral pouze ostrý chraplavý zvuk a během okamžiku muž ztratil vědomí.
*Cruciatus.*- pomyslel si Harry. Chytil Severuse v podpaží a vtáhl celé bezvědomé tělo do pokoje. Pokoušel se vzpomenout, co madam Pomfreyová dělala, aby mu pomohla, když se vrátil do Bradavic prakticky ve stejném stavu, ale jeho vzpomínky na tu noc byly jen rozmazanými obrazy.
Nu pokud ho nic užitečného nenapadá, tak uložit Severuse do postele určitě nebude na škodu.
Ležet na podlaze není zrovna nejpohodlnější, zvláště když všechna tvá nervová zakončení jsou jako obnažená, sežehnutá a sebemenší dotek působí nesnesitelnou bolest.
-
Harry musel vynaložit veškerou svou sílu, aby Severusem pohnul z místa. Bylo neuvěřitelné, jak mohl takový hubený člověk tolik vážit.
Teprve v polovině cesty k ložnici mladíka napadlo, že mohl použít magii. Harry se cítil jako naprostý idiot, když konečně vytáhl hůlku, použil kouzlo na snížení váhy a odlevitoval Severuse na postel.
Neměl sebemenší tušení, co by měl dál dělat. V takové situaci by asi sotva mělo smysl měřit teplotu, nebo dívat se do krku.
-
Rychle běžel ke krbu a hodil do něho hrst letaxového prášku.
"Kabinet Albuse Brumbála!"
Čtvrtek, 18, června 1998 - 15:17
Harry opřený o stěnu v Severusově ložnici, zastrčil ruce do kapes a pozoroval ředitele, jak přejíždí hůlkou nad bezvládným tělem mistra lektvarů.
"Očividně dlouhotrvající použití Cruciatu," řekl po chvíli tiše Albus. Když se otočil k Harrymu, z modrých očí se daly vyčíst obavy.
"Takovou spoustu mučení nikdy dřív - co si pamatuji – ještě nemusel vydržet."
"Víc než jsem musel snést já?" - zeptal se Harry a zaťal zuby do rtu.
-
Albus neodpověděl, ale jeho přikývnutí Harrymu zcela jasně řeklo, že bolest, kterou mu způsobila Bellatrix, se ani nedá přirovnat k tomu, co musel zažít Severus. Což bylo pochopitelné vzhledem k tomu, že Severuse mučil mnohem silnější čaroděj.
"Och, Bože... "
Severusova tvář teď vypadala nejenom bezbarvá, tohle už byla přímo vosková bledost tak příznačná pro tváře nebožtíků. Harry položil dlaň na mužovo čelo a očekával, že ucítí, že jeho tvář něco pokrývá.
Ale Severusova kůže nebyla ani vlhká – Harry cítil pouze chlad.
-
Odtrhnul ruku a upřel pohled na lektvaristovu hruď. Zvedala se? Dýchal?
"Řekněte mi, že neumřel." - vykřikl v panice Harry.
"Ne, ne, nic takového," – měkce odpověděl Albus a použil ohřívací kouzlo. Dřív než se jeho viditelná stopa ztratila, stačil si Harry všimnout, že Severuse přikrylo jako deka. Dokonce ani to, že tato deka byla světle modrá se zlatými králíčky, hopsajícími po celém povrchu, nedokázalo u mladíka vyvolat úsměv.
"Jak to víte?"
Albus odtáhl hůlku.
-
"Cítím to. Severus potřebuje nějakou dobu, aby se dal dohromady. Ale neudělali mu nic takového, co by mohlo způsobit trvalé poškození." - zazněl z ředitelova hlasu tvrdý tón. "Ať je Voldemort jak chce šílený, nezabije člověka, kterého má ještě v plánu znovu použít."
"Znovu?" - hluše pronesl Harry a zhluboka se nadechl. "Nemůžeme dovolit, aby Severus znovu prošel něčím podobným."
Brumbál nic neřekl, ale ustaraný pohled jeho očí potvrdil, že se ředitel přiklání k Harryho názoru.
*... jenže Severus je paličatý, jako nikdo. * – vzpomněl si mladík. Ne, že by to potřeboval ještě znovu připomínat.
-
"Pojď, nejdřív mu pomůžeme přijít k sobě a, potom budeme řešit všechno to ostatní." - povzdechl si Albus.
"Severus potřebuje hodně odpočívat a užívat lektvary – pár jich má vždycky po ruce, právě pro takový případ. Je moc dobře, že jsi teď tady a můžeš mu pomoci, většinou musel všechno zvládnout sám."
Harry se odstrčil od stěny.
"On nešel do nemocničního křídla, když bylo otevřené?"
Albus potřásl hlavou.
"Utajení, Harry. Jednou nebo dvakrát jsem za ním zašel, ale Severus mi dal najevo, že je mu lépe samotnému. Přesto se mi zdá, že tvou pomoc přijme."
"No, snad."
"Jistě, netvrdím, že to s ním bude snadné, dokud bude v takovém stavu."
-
Harry si skousl rty.
"Ale já nevím, co mám dělat. Nemůžeme se spojit s Milánem a přes krb zavolat madam Pomfreyovou?"
"Domnívám se, že bude lepší ji do toho nemíchat." Poplácal Brumbál pro povzbuzení mladíka chlácholivě po rameni. - "Začni s lahvičkou nadepsanou * na Cruciatus *. Měla by v ní být speciální směs. Víš, jak se dostaneš do Severusovy laboratoře?"
"Ano, nedávno mi to ukázal."
"Čajová lžička je jedna plná dávka, ale vzhledem k tomu v jak těžkém stavu je, bude lépe začít se dvěma. Potom prostě zkus nevěnovat pozornost, jeho obtížné povaze. Nemocný Severus je absolutně nesnesitelný a stává se ještě horším, když je donucený nečinně ležet. Ale nutně si potřebuje odpočinout – takže v tomto případě mu nedovol žádné kompromisy.
-
Harry se hořce pousmál.
"Jako bych já mohl o něčem rozhodovat. Na to nemám právo."
"To není pravda, Harry. Právě teď je všechno ve tvých rukách. Můžeš Severusovi patřit, ale to jen víc a jasněji vyznačuje tvé povinnosti vůči němu. Zachovat věrnost Severusovi znamená především postarat se o jeho skutečné potřeby právě v takovýchto chvílích – ať už se mu to líbí nebo ne. Rozumíš mi?"
Kupodivu to Harry chápal.
"Ano, v pořádku. Potřebuje pomoc, takže... to udělám."
"Můžeš mě zavolat přes krb, kdybys potřeboval jakoukoliv pomoc..."
-
"Počkejte – vy už odcházíte?" vlna žhavé paniky zalila Harryho. Sám si s tím vším neporadí!
Opravdu neví, co dělat, i když ředitel mluvil o odpočinku a lektvarech!
"Ano, musím jít. Severusovi se nebude líbit, jestliže mě tu zastihne... "
"No, prosím, a vy si myslíte, že ze mě bude mít radost?"
Na okamžik se Harrymu zdálo, že Brumbál byl rozhodnutý dát mu pravdivou odpověď, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
"Žiješ teď tady, Harry, a Severus to ví. Pokud se stane něco nečekaného – jak už jsem říkal – krb je vedle."
"Dobře, dobře." zavrčel Harry. Prostě tu ještě vteřinu zůstaňte, než dojdu pro lektvar. Jen pro případ, kdyby měl záchvat, nebo... vlastně ani nevím, co." - řekl a rychle vyšel z pokoje.
-
Zastavil se před hadem obtočeným kolem sloupu, a zamumlal zaklínadlo, které mělo donutit stěnu za sochou zmizet. Ve skutečnosti to byl jen nesmyslný shluk slabik. To, co Harrymu připadalo, jako věta v napůl zapomenutém starém jazyce, byl Severusův vlastní vynález, který mu měl zaručit skutečné soukromí.
Snape vymyslel heslo, které nikdo – nikdy nedokáže rozluštit, protože to vůbec nic neznamenalo, ani v jednom ze známých jazyků.
Že by paranoia?
-
Když se Harry ocitnul v laboratoři, vzpomněl si, jak tu byl naposledy. Dračí štěstí... a Severusovy vlasy... ne, vlastně Severusovy vlasy ho přitahovaly bez ohledu na to, jestli Harry byl pod vlivem Dračího štěstí, nebo ne. Teď si to Harry mohl klidně přiznat.
Přesto jmenovitě Dračímu štěstí musel poděkovat za úspěšný ceremoniál. Kdyby tuhle drogu neměl, nedokázal by se zbavit myšlenek na Bolea a Talmadgea...
*Není čas přemýšlet o tom. *-připomněl si rychle Harry, i když nějaká jeho část si uvědomovala, že na to prostě myslet nechce.
-
Potřebný lektvar nebyl v normální lahvičce, ale ve vysoké, trojúhelníkové, velké lahvi, z temně hnědého skla, které chránilo obsah před světlem. Harry láhev otevřel a přivoněl k hrdlu. Lektvar byl cítit jinak, než prostředek na obnovu nervů, který mu dávala madam Pomfreyová.
Našel zásuvku, ve které ležely lžičky z různých materiálů. Rozhodl se, že nejlepší bude, když vezme skleněnou, protože sklo naprosto určitě nedokáže změnit vlastnosti lektvaru.
*Tak vidíš, přece jen jsem se ve tvých pitomých hodinách něco naučil. * – pomyslel si Harry.
-
Po návratu do ložnice Harry ukázal láhev Brumbálovi.
"Ano, to je to, co potřebujeme."- řekl stranou Albus. - "To by mělo pomoci."
"Ale mě po všech těch Cruciatusech, které jsem minulý týden zažil, nic podobného nedávali."
"Ano, ale ty ses nepodrobil... "
"Ah." Harry náhle pochopil, proč ředitel odvracel oči a nechtěl se na něj podívat. Zřejmě dobře věděl o Severusovi a Voldemortovi, a magii sexu, která je spojovala... magii sexu, která měla vyvrcholit ceremoniálem Cambiare Podentes a také jím skončit.
-
"Jo, rozumím. Tohle je speciálně, jen pro Severuse."
"Právě."
Najednou místo žádosti, aby Brumbál zůstal, kdyby náhodou něco nešlo tak jak by mělo – chtěl Harry raději zůstat se Severusem o samotě. Protože tohle všechno se vlastně týkalo jenom jich dvou. To oni byli jeden s druhým navždy svázáni – a nejen rituálem, kterým minulou noc prošli, ale také tím, jak Voldemort zasáhl do jejich životů. Nikdo jiný tohle pochopit nemohl.
"Dobře... Děkuji, že jste přišel dolů a pomohl mi."
"Není zač." - odpověděl ředitel. Rozuměl mladíkovi dobře, a bez dalších slov ihned opustil pokoj.
-
Jakmile zůstal se Severusem sám, Harry odměřil čajovou lžičku lektvaru a zatřepal mužovým ramenem. Potřeboval, aby lék spolknul, ale bez rozlití nebo zadušení. Jenže to vyžadovalo určitou spolupráci z obou stran.
"No tak, Severusi, prober se na vteřinu. Musíš jenom tohle vypít."
Když se Harry nedočkal jakékoliv reakce, zatřásl mužem ještě jednou.
A ještě jednou – tentokrát silněji.
Výsledkem jeho úsilí bylo Severusovo zasténání. Dlouhé táhlé zasténání, jaké by mohl vydat jen člověk, který se právě vrátil z onoho světa
-
Lektvarista otevřel jedno oko a zle se podíval na Harryho.
"Jdi... pryč... "
"Budeš se lépe cítit, když si vezmeš svůj lektvar." - pokoušel se ho přesvědčit mladík. Bylo mu trapné něco takového říkat, protože se nikdy dřív nemusel starat o někoho nemocného. Jeho rozpaky se prohloubily, když si uvědomil, že stejnými slovy slyšel tetu Petúnii přemlouvat Dudleyho, aby vypil trpký lék.
Nu, kromě slova *lektvar*-samozřejmě.
"Pottere," – zasípal Severus. " – já... hlava... bolí, praskne... Jdi. Pryč."
Harry by asi poslechl, kdyby neexistovala Albusova jemná připomínka, že bez ohledu na to jestli je otrokem, nebo ne, některé rozkazy není povinný vyplnit.
"Jestli tě bolí hlava, tak nemusíš křičet." - ohradil se mladík. Tak, tohle už bylo lepší, to už nebyla teta Petúnie, ale mnohem víc se to podobalo jemu samotnému. A on musí být sám sebou, že? Dokonce to přikazuje kouzelná smlouva.
-
Jistě, o tom, že by Severus křičel, nemohlo být ani řeč – vlastně ani nezvýšil hlas.
Pravděpodobně by ani nemohl – protože si hlas vykřičel při mučení. Ale Harry moc dobře věděl, že kdyby lektvarista tu možnost měl, rozkřiknul by se na něj zcela jistě.
"Poslyš – nejjednodušší způsob jak mě donutit, abych byl zticha je - prostě si vzít ten lektvar. Jen dvě čajové lžičky a zase můžeš odpočívat - slibuji."
-
Bez toho, aby přestal vrčet, Severus polkl lék, který mu na lžičce podával Harry. Sotva měl dost sil ke zvednutí hlavy. Polkl druhý doušek a padl zpět na polštář. Dýchal tak těžce, jako by se účastnil maratónského famfrpálového zápasu.
Teprve nyní mohl Harry konečně přestat myslet na mučení Cruciatusy a soustředit se na ostatní věci. Vždyť on doposud ani Severuse pořádně neuložil do postele, nemluvě o tom, že by ho svlékl. Lektvarista lapal po dechu a přitom ještě pořád ležel na přikrývce, oblečený do hábitu, zašpiněného... Harry si nedokázal představit čím, ale vypadalo to vysloveně odporně.
-
"Ukaž, budeš mít větší pohodlí." - řekl a natáhl se ke sponě hábitu.
"Řekl, že... odejdeš..." z posledních sil zavrčel muž. "Sliboval..."
""Řekl jsem, že tě nechám odpočívat, ale lépe se uvolníš, jestliže tě dostaneme ze všech těch šatů."
Severus se choval jako trucovité dítě a Harry jen doufal, že jeho slova znějí dost rozvážně.
Lektvarista silou vůle namáhavě zasípal:
"Můžu... znovu zvracet... Pottere..."
"No a co? Mně se stalo něco horšího."
Harry stáhl z muže hábit a snažil se přitom nemračit, protože lektvaristův pohled nesliboval nic pěkného.
"Pottere... jestli neodejdeš...nebo..."
-
"Drž zobák, Severusi," – přerušil ho Harry, ale okamžitě se vzpamatoval, a dokonce se podivil, že ho nesrazil blesk a ani se mu neotevřela země pod nohama. Vždyť Severus mu už předtím říkal, že se k němu Harry musí chovat uctivě, i když ve smlouvě se nic podobného nepsalo, takže Harry předpokládal, že to není životně důležitá podmínka. Nebo taky může všechno záviset na situaci.
"Jestli mi nedovolíš, abych se o tebe postaral, budu muset zavolat zpátky Brumbála."
-
Severus mu věnoval jeden ze svých speciálních pohledů, ale už nic nenamítal, když z něho Harry stáhnul oblečení a nechal je zmizet. Teprve potom si mladík vzpomněl, že plášť a smrtijedská maska určitě zůstaly v jedné z kapes.
No, dobře. Pokud je Severus tak šílený, že bude chtít shromáždění znovu navštívit, pak si taky bude muset sehnat novou výstroj.
"Co takhle sprcha?" - zeptal se věcně Harry. "Páchneš."
-
Zápach byl opravdu silný. Nechutná směs potu a strachu v kombinaci s nezaměnitelným pachem zvratků.
"Další voda? To už ne." zasténal Severus a Harryho tímto svým komentářem překvapil. Nicméně mladík se rozhodl neztrácet čas přemýšlením a použil na Severuse silné osvěžující kouzlo stejně jako na postel.
Potom se zeptal, jestli chce pyžamo.
"Prostě odejdi," opakoval znovu Severus, tentokrát hlasem naprosto bez života.
Harry si pomyslel, že o pyžamo se může postarat později, a tak jen pečlivě zahrnul přikrývku okolo Severuse.
Vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře. Jen pro všechny případy nechal malou mezeru.
-
V obývacím pokoji si sedl na pohovku a pokusil se znovu ponořit do dokumentů, které mu dal ředitel. Ale jestli předtím bylo těžké se soustředit, tak teď už vůbec nedokázal myslet na nic jiného, než na muže ležícího v sousedním pokoji. Musel přemáhat přání vstát a zkontrolovat jak na tom Severus je. Poslouchal dech spícího a se strachem čekal, jestli se v nějakém okamžiku nepřeruší.
-
Když zjistil, že všechny pokusy odvrátit svou pozornost od toho, co se vedle děje, jsou marné, Harry nakonec pergamenové svitky odložil. Rychlá prohlídka polic s knihami, přinesla své ovoce v podobě dvou knih, ve kterých by mohly být informace o uplatnění Cruciatusu, následcích a jejich odstraňování. Harry je sebral, vrátil se do ložnice a usadil se na židli. V pravidelných intervalech přerušoval čtení kvůli tomu, aby pozoroval spícího Severuse. Během několika minut si uvědomil, že se ani knihám nepodařilo získat jeho pozornost, protože ani na chvíli nepřestal poslouchat dýchání muže.
-
Jenže kromě dýchání uslyšel, ještě něco jiného. Severus cosi mumlal, ale tak tiše, že se Harry musel naklonit, aby dokázal rozeznat slova. Znovu cosi o vodě a také o neustálém dunění v hlavě, připravujícím ho o rozum...
Harry se opět narovnal na židli. Severus zřejmě ve spaní prožíval všechno, čím musel projít.
Mladík by patrně byl mnohem víc otřesený, kdyby si dokázal dát dohromady nesouvislý proud řeči, ale zatím si byl jistý jen tím, že lektvarista musel snést velké množství kleteb, jakési mučení vodou a neustálý tlak nitrozpytu.
Voldemort se chtěl něco dozvědět...
-
Pochopení pravdy na Harryho dopadlo jako tuna cihel. Nitrozpyt. Legilimence.
-
Voldemort nepotřeboval Boleho, nebo Talmadgea, aby získal nějakou informaci, mohl si to prostě v jejich myšlenkách přečíst. A zcela určitě, jakmile by se Voldemort dozvěděl, že Harryho Pottera surově znásilnili, rozšířil by tuto novinku na celý okruh.
Dozvěděl by se to i Severus.
K čertu, Severus to už může vědět.
Ale ne, nejspíš ještě nic neví. Dokonce i v takovém stavu, v jakém je, by v takové souvislosti něco řekl.
-
Takže Bole a Talmadge patrně na tomto shromáždění nebyli přítomní, ale docela dobře mohou být na tom následujícím. A to by bylo špatné, velmi špatné.
Jestli někdo na shromáždění Smrtijedů řekne Severusovi, že Harry byl znásilněný, tak by mohl díky šoku a překvapení na okamžik povolit v nitroobraně a uvolnit štít. Potom by Voldemort zjistil, že Severus zdaleka není jeho oddaný přívrženec a že už celá léta veškeré své úsilí vynakládá na to, aby pomohl Harrymu zvítězit a jednou provždy Temného pána porazit.
-
Mladík cítil, že se ho zmocňuje nervózní chvění a objal se rukama.
Bože, jak mohl být takový sobec? Jak mohl myslet jen na své problémy a to co si nepřeje, když to mohlo Severuse stát život?
Ale on se nechtěl se Severusem o toto tajemství dělit. Opravdu nechtěl.
Jenže teď Harry nevěděl, jak by měl postupovat, co má dál dělat?
S čelem od přemýšlení zachmuřeným si Harry přitáhl židli blíž k Severusově posteli a jen se díval, jak se mužova hruď pravidelně zvedá a klesá.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkuji.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 002B | pajik | 24. 12. 2010 - 20:34 |
 RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 12:56 |
| RE: Madurare 002B | salazaret | 24. 12. 2010 - 20:46 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 12:59 |
| RE: Madurare 002B | mamba | 24. 12. 2010 - 20:55 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:04 |
| RE: Madurare 002B | misule | 24. 12. 2010 - 21:12 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:06 |
| RE: Madurare 002B | jean | 24. 12. 2010 - 21:49 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:08 |
| RE: Madurare 002B | janica | 24. 12. 2010 - 22:51 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:09 |
| RE: Madurare 002B | bezinka | 24. 12. 2010 - 22:57 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:12 |
| RE: Madurare 002B | lucy!98 | 24. 12. 2010 - 23:00 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:15 |
| RE: Madurare 002B | luna | 24. 12. 2010 - 23:04 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:17 |
| RE: Madurare 002B | gigi... | 25. 12. 2010 - 00:14 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:20 |
| RE: Madurare 002B | lady corten | 25. 12. 2010 - 00:37 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:34 |
| RE: Madurare 002B | jiki | 25. 12. 2010 - 16:31 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:36 |
| RE: Madurare 002B | symphony | 25. 12. 2010 - 16:55 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:40 |
| RE: Madurare 002B | anneanne | 25. 12. 2010 - 20:18 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:43 |
| RE: Madurare 002B | miriabar | 25. 12. 2010 - 20:47 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:45 |
| RE: Madurare 002B | nade | 26. 12. 2010 - 09:31 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:53 |
| RE: Madurare 002B | zuzana | 26. 12. 2010 - 13:42 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 13:56 |
| RE: Madurare 002B | cory | 26. 12. 2010 - 14:38 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:02 |
| RE: Madurare 002B | grid | 26. 12. 2010 - 15:44 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:04 |
| RE(3x): Madurare 002B |
mamba | 29. 12. 2010 - 20:31 |
| RE: Madurare 002B | mina | 26. 12. 2010 - 20:06 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:06 |
| RE: Madurare 002B | bacil | 26. 12. 2010 - 20:20 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:09 |
| RE: Madurare 002B | bara1982 | 26. 12. 2010 - 21:11 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:15 |
| RE: Madurare 002B | saskya | 27. 12. 2010 - 23:05 |
| RE(2x): Madurare 002B |
hajmi | 28. 12. 2010 - 14:17 |
| RE: Madurare 002B | hajmi | 28. 12. 2010 - 14:14 |
| RE: Madurare 002B | slimča | 28. 12. 2010 - 17:45 |
| RE: Madurare 002B | veronica jane snape | 29. 12. 2010 - 20:32 |
| RE: Madurare 002B | kuna | 31. 12. 2010 - 14:31 |
| RE: Madurare 002B | luděk | 10. 01. 2011 - 18:41 |