V nesprávném čase - 13
13. prosinec 2010 | 22.45 |
Time out of Place
Autor: Cosmic
Překlad: Hajmi 2003
Kapitola 11B
Kapitola 11B
-
Pokoušel se rozhlédnout kolem. Cítil nevolnost, protože vize byla rozmazaná a míchala se dohromady s okolím hospody U tří košťat. Ocitl se venku... tráva? Obloha byla temná, plná mraků. Kolem něj se objevovaly rudé záblesky, kapky tekutiny dopadaly na zem.
Někdo tam byl a stál před ním.
"Pottere!" Severusův hlas zněl zdálky. Harry zatřepal hlavou, pokoušel se jí co nejlépe vyčistit.
Tvář profesora lektvarů se vznášela nad ním, černé oči ho nutily držet si kontakt.
"Zůstaň se mnou, kluku." Naléhal Severus.
-
Harry se pokoušel vizi z mysli vystrnadit. Bylo na ní cosi nebezpečného... mohl by do ní být také zatažen a pak by Dracovi nemohl pomoci.
"Je mi to jedno! Vůbec mě nezajímá!" křičel a pokoušel se Severusovi vytrhnout. Ale byl slabý díky pálivé bolesti uvnitř něj, takže jeho pokus selhal.
"Harry, nehýbej se!" řekl mu profesor.
Harry zaslechl lektvaristu zamumlat do ohně "Nest". Cítil, jak ho Severus doslova táhne do plamenů. Bar se mu z pohledu vytratil a útržkovité obrysy jiných místností spolu s vizí se mu pokoušely dostat se zpět do mysli. Bolest z toho způsobovala, že se Harrymu chtělo zvracet.
-
Zasáhla ho další vlna bolesti a Harry spadl na kolena v tom okamžiku, kdy jej Severus vytáhl z krbu ven do obývacího pokoje. Zůstal ležet na zemi neschopný se zvednout.
Blízko Draca cítil bolest desetkrát větší.
Všude byla krev.
Člověk před ním vypadal mrtvý. Tmavě blonďaté vlasy mu volně visely do obličeje a znemožňovaly Harrymu vidět tvář. Provazy kolem zápěstí ho poutaly k dřevěnému kůlu. Nahé tělo bylo plné děr, bezpochyby díry po kulkách. Kolem něj bylo pár dalších, kteří byli spoutáni stejně, jako byl muž před Harrym. Všichni byli bezvládní – bez života... A kolem nich se pohybovaly temné stíny.
A Harry se rozkřičel.
§§§
Stejný křik se ozval z ložnice. Severus rychle zvedl Harryho ze země. Chlapec-který-přežil, si byl jen matně vědom toho, co se děje. Slyšel, ale jak profesor lektvarů rychlým kouzlem otvírá dveře do ložnice.
Draco ležel na posteli, svíjel se a byl schoulený do klubíčka. Tváře měl mokré od slz a obličej zkroucený zřejmou bolestí.
"Né, né, ne, nedělejte to... Prosím přestaňte..." křičel bezmocně.
Harry bojoval se Severusem, který ho konečně postavil na zem. Klopýtal slepě k blondýnovi.
Když dorazil k posteli, nohy mu vypověděly službu, a on do ní spadl vedle svého partnera. Doplazil se blíž k němu a pevně Draca objal.
Záblesk světla vystřelil od Draca směrem k Harrymu a přitáhl je ještě blíž k sobě. Dracovo menší tělo perfektně zapadalo k Harryho většímu tělu. Oba vydali povzdech bolesti, jak společně sdíleli poslední vizi předtím, než upadli do milosrdného bezvědomí.
-
Když se Harry probudil, byl totálně zmatený a nevěděl kde je. Pokoušel se pohnout, ale bolest mu v tom zabránila. Rozhodl se tedy ležet bez hnutí. Jen krátce si pomyslel, jestli se opravdu vždycky musí probouzet v bolestech. Hrozně ho bolela hlava, až se mu dělalo špatně a skoro se bál otevřít oči.
Vedle něj leželo něco příjemně teplého. Měl kolem toho něčeho ovinuté ruce – ne něco, ale někdo... Pak si náhle vzpomněl na události, než upadl do bezvědomí.
Dracův strach... Jejich rozhovor, který se změnil v hádku. Jeho odchod do Prasinek – to, jak strávil odpoledne s Hagridem U tří košťat.
A pak si vzpomněl na bolest.
-
Severus ho vzal domů k Dracovi. Blondýn ležel na posteli, byl smrtelně bledý a brečel v agónii bolesti a strachu. Harry si našel cestu k posteli a byl přitažen ke zmijozelovi, jako opačný magnet. Bylo tu ještě více bolesti, záblesk světla a pak si už nemohl vzpomenout na nic, než jen na pár sekund kdy byl ještě při vědomí.
"Harry?"
§§§
"inny?" zamumlal, nemohl najít hlas. Otevřel oči, díky Merlinovi, do temné místnosti.
Ginny se na něj usmála.
"Jen odpočívej dál Harry. Vím, jak moc tě obvykle bolí hlava." Řekla mu jemně. Dávala si pozor, aby nemluvila příliš nahlas.
Harry se pokusil usmát na oplátku, ale výsledkem byla spíš zkroucená grimasa.
"Teď už můžeme odejít." Řekla mladá Weasleyová, pokynula do tmavého rohu, kde seděla tiše figura – Snape?
"Ty jsi tu zůstal?" zaskřehotal Harry.
"Samozřejmě, Pottere." Odpověděl Snape. "Musel jsem se ujistit, že projdeš vizí v pořádku. Ačkoliv teď, když už jsi vzhůru, a my všichni jsme si jistí, že tvůj partner bude v pořádku, můžeme už odejít."
-
"Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se Harry. V krku měl vyprahlo jako na poušti.
"Čtyři hodiny." Řekl Severus. "Myslel jsem si, že to bude trvat déle podle toho, jak jste oba křičeli. Jeden by mohl mít dojem, že umíráte."
"Buď zticha Seve, tohle nepotřebují slyšet." Kárala ho Ginny. Otočila se k Harrymu.
"Vrátím se zítra, až se probudí," řekla a ukázala na blondýna schouleného vedle Harryho. "Potřebujeme vědět, o čem ta vize byla tak... nevím jestli Brumbál nebude chtít přivést ještě někoho dalšího. No uvidíme. Teď ještě – potřebuješ něco, než odejdeme?"
Harry zakroutil opatrně hlavou, že ne. Ginny mu vtiskla polibek na čelo.
"Prosím už nás takhle znovu nestraš." Řekla Ginny a potom zmizela ve dveřích.
Snape kývl, postavil se a chystal se také k odchodu.
-
Když odešel, Harry zůstal o samotě s Dracem.
Blondýn se těsně tulil k Harrymu, stejně jako při minulé vizi.
*Tentokrát vypadá hůř,*- pomyslel si Harry. Měl šedé stíny pod očima a černovlasý mladík stále viděl zaschlé stopy slz na tvářích, což znamenalo, že to nebylo dlouho, kdy teprve přestal brečet. Rukama pevně svíral Harryho plášť, až z toho měl prsty celé bílé.
Harry použil volnou ruku, aby uvolnil Dracův stisk na svém plášti. Druhý chlapec zakňučel, když mu zvedl ruku. Pak si ale Harry vzpomněl, jak moc se chtěl a potřeboval Draca dotýkat potom, co byl postřelený. Dovolil tedy bledé ruce, aby mu sklouzla kolem pasu. Tentokrát, ale blondýn Harryho plášť nestiskl. Místo toho nechal ruku volně ležet tam, kam mu jí Harry položil.
§§§
Harry přemýšlel, co vize znamenala.
Nebylo tu příliš detailů, které by mu řekly, kde se vize odehrála – Vypadalo to na nějaké pole.
Tráva a temná obloha. Lidé připoutáni ke sloupům za zápěstí a krvácející z ran po kulkách.
Možná Draco viděl jejich tváře – to by určitě bylo užitečné.
Ale bude s ním blondýn mluvit? Po včerejší zpackané diskusi a hádce o tom Harry pochyboval. Co trápilo Harryho víc, než včerejší hádka bylo to, že měli již dvě velké hádky od té doby, co se tu ocitli. Doma by ho to netrápilo – doma se oba stále hádali. I když to nebylo stejné.
Hádky doma byly mezi nimi něco jako soutěž, kdo přijde s lepší urážkou. Kdo odejde od druhého za hlasitého povzbuzování přátel.
-
Přesto od začátku pátého ročníku se počet hádek rapidně snížil. Pokud by Harry nebyl tak soustředěný na to, aby prošel OVCe a zbytkem předmětů, zatím co se současně pokoušel zůstat z dosahu zvýšené aktivity Voldemorta a jeho smrtijedů – pak by si možná něčeho všiml.
Ale za stávajících podmínek měl Harry sotva čas na trochu spánku.
-
Draco mu řekl, že změnil strany na začátku pátého ročníku. To by vysvětlovalo náhlý pokles hádek mezi nimi. Draco pravděpodobně nechtěl, aby mu každý den říkali – Smrtijed čekatel, když jím už dávno nebyl. Byly tu stále příležitostné boje, ale ne v takové výši jako předtím. Draco se snažil, jak to šlo, aby s dobrou stranou vycházel.
Co tedy blonďatého zmijozela přimělo změnit strany?
Neznělo to jako teenagerovská rebelie proti rodičům – tohle bylo mnohem víc, než aby to byla jen přechodná fáze v jeho životě. Stát se špionem pro Albuse Brumbála, nebylo něco, co by člověk udělal jen tak. A ředitel by Draca nepřijal, pokud by chlapci plně nedůvěřoval. Tak co se změnilo?
§§§
Řekl Harrymu, že důvodem bylo něco, co mu řekne později, ale určitě ne teď. Draco obviňoval Brumbála, že mluví v hádankách, ale cokoliv tím blondýn mínil – sám to nedělal o nic lehčím způsobem.
Když se Draco za půl hodiny pohnul, Harry nebyl o nic blíž tomu, aby porozuměl osobnosti, kterou byl. Všechno co Harry věděl, bylo, že si potřebují promluvit.
Ano, promluví si tak jak Harry Dracovi v nemocnici slíbil.
-
Harry viděl, jak Draco zamrkal. Šedé oči se snažily zaostřit na okolní svět. Nadzvedl hlavu centimetr nad hruď černovlasého mladíka, jen aby jí opět jemně nechal spadnout zpět spolu s výkřikem bolesti. Harry to cítil a bez rozmýšlení Dracovi poskytl "Léčivý hřejivý dotyk". Blondýn ležel bez hnutí, třásl se a těžce dýchal. Přijímal, co mu Harry nabízel tiše a beze slova.
"Jsme přátelé?"
-
Harry otevřel oči a zíral na Draca, který ležel bez hnutí pod jeho dotykem. Protože se druhý chlapec před chvílí pohnul, Harry mu už neviděl do tváře.
"Nevím." Povzdechl si tmavovlasý chlapec. "někdy to vypadá, že jsme, ale pak..."
"Pak se pohádáme." Řekl jemně Draco, stále otočený od Harryho.
Zvedl opět hlavu, tentokrát opatrněji. Sykl bolestí, když se pohnul, ale nezastavil se, dokud se nedíval Harrymu do tváře. Chlapec, který přežil, nechal ruce položené kolem Draca. Věděl, že to potřebuje.
-
"Byli jsme nepřátelé příliš dlouho," řekl Harry. "Nevím, jestli to můžeme změnit."
"Můžeme." Řekl důrazně Draco. "Pokud chceme."
"Draco, já vím, že ses změnil. Jen nevím jestli, jsem se změnil s tebou taky já."
"O to nejde." Řekl mu na to Draco a náhle měl oči a hlas tvrdé. "Ty si prostě myslíš, že já jsem se ve skutečnosti vůbec nezměnil. Myslíš, že tohle všechno - i moje připojení k světlé straně před rokem a půl - je jen nějaký můj šílený nápad, předtím, než se stanu smrtijedem... Že je to tak?"
Harry zavrtěl hlavou.
"Ne, to není to, co si myslím." Řekl a povzdechl si. "Ale sám musíš přiznat – že je těžké uvěřit tomu, že jsi najednou úplně změnil svůj názor a stal se špehem pro Brumbála."
§§§
"Brumbál mi věří, Harry," řekl tiše Draco, posadil se a vymanil z Harryho objetí. "Proč nemůžeš ty?"
Harry zamrkal při tónu jeho hlasu.
"Já chci, Draco. Já jen..."
"Jen co?" přerušil ho Draco. "Potřebuješ důvod? Ne všechno potřebuje, nějaký zatracený důvod!"
"Chceš tím říct, že ses, jeden den probudil a pomyslel si *no, myslím, že se můj otec mýlí, když chce, abychom se stali otroky Voldemorta, tak místo toho přejdu k světlé straně?* chápej mě Draco, když říkám, že to zní trochu... nepřesvědčivě."
"To mě nezajímá." Řekl Draco a odvrátil se od Harryho. Zůstal sedět na okraji postele, zády k černovlasému mladíkovi. "To je jediné vysvětlení, které ti mohu nabídnout."
-
"To si nemyslím." Odporoval Harry trochu zvýšeným hlasem.
"Sám jsi mi řekl, "To je něco co ti řeknu později, ale určitě ne teď". Co se stalo s tímhle? Nebo jsi jen lhal? Jak tě znám, tak pravděpodobně ano, ale stejně..."
Draco k němu pomalu otočil tvář.
"Nelhal jsem ti od té doby, co jsme sem přišli, Pottere. Tak, dobrá je tu něco víc v mé *změně názoru*, než jen probuzení jednoho rána a náhlému uvědomění, že jsme na špatné straně. Ale proč prostě nemůžeš přijmout bez vysvětlení fakt, že jsem změnil strany? To mi ani tak málo nemůžeš věřit?"
-
"Co je na tom tak strašného, že mi to nemůžeš říct?" zeptal se Harry znovu jemným tónem.
"Věř mi, když ti říkám, že to nechceš vědět." Řekl Draco a vstal z postele. Slabě se zapotácel.
Harry stále ležící na posteli, reagoval instinktivně a poslal mladíkovi... nějaký druh energie.
Blondýn se narovnal, houpání bylo pryč.
"Co si udělal?"
Harry vypadal zmateně.
"Nevím."
Draco se díval na Harryho o chvíli déle, než se rozhodl, že mluví pravdu.
Pak odešel z pokoje.
Harry také vstal a šel za ním. Ještě s rozhovorem neskončili.
Následoval zvuky cinkajících šálků do kuchyně.
§§§
Našel Draca, jak vyndává potřeby na přípravu čaje.
"Ty jdeš vařit čaj v půl jedenácté večer?" zeptal se nedůvěřivě.
Draco pokrčil rameny.
"Mluv se mnou Draco."
Blondýn se k němu otočil.
"To jsem už slyšel." Řekl ledově. "Něco jako, *já vím, že jsem tvůj nepřítel, ale já jsem všechno, co tu máš, tak mi prozraď všechny svoje nejtajnější myšlenky, prosím*."
Harry na to neodpověděl. Jen obešel ostrůvek a opřel se o stůl, u kterého stály vysoké židle.
Draco pokračoval v přípravě čaje, vyndal dva šálky navzdory tomu, jak Harry a on spolu nevycházeli. Také vyndal cukr a z lednice mléko. Pak se v tichosti postavil k vodě na sporáku.
-
"Všechno to... všechno začalo před dvěma roky." Řekl Draco tiše.
Harry se na něj podíval, ale blondýn se mu nedokázal podívat do očí.
"Během Soutěže tří kouzelnických škol. Šlo o tebe, když ses stal jedním ze soutěžících. Merline, jak jsem tě nenáviděl... Měl jsi veškerou pozornost, každý o tobě mluvil. Nemohl jsem tomu uniknout."
"Nezdálo se, že tomu chceš utéct, s těmi knoflíky "Potter páchne". Byl jsi v čele klubu "Nenáviďte Harryho"." Zamumlal Harry.
Draco pokrčil rameny. "Musel jsem něco udělat. A lidi si mysleli, že ty knoflíky jsou legrační."
Harry na něj vrhnul pohled, ale nic neřekl.
-
"Pamatuju si na první úkol." Pokračoval Draco. "Měl jsem za to, že je zábavný vidět tě tam dole, jak se pokoušíš dostat za draka. Doufal jsem, že tě dostane. Myslel jsem si, že to je to, co si zasloužíš..." odmlčel se, když se ztratil ve vzpomínce. Pak zatřásl hlavou, vrátil do reality a k pokračování.
"Viděl jsem, jak jsi byl nervózní z druhého úkolu. Nějaká moje část... Začal jsem mít obavy. Jen trochu. Jako nějaký poňoukání či co, v mé hlavě. Nerozuměl jsem tomu, ale bylo to tam."
"To tě, ale nezastavilo, abys mě neprodal Ritě Holoubkové." Řekl Harry se zdviženým obočím.
"Ale prosím tě." Odfrkl Draco. "Jako by ti to nějak ublížilo. Bylo legrační vidět tě trochu se kroutit."
§§§
"Teda zatím jsi v tom, abych ti věřil, moc bodů nezískal, víš."podotkl Harry.
Blondýn se na něj trochu usmál.
"Pak přišel třetí úkol." Řekl a úsměv zmizel.
"Když ses z něj vrátil, byl jsi jen stín tvého předešlého já. Cedrik byl mrtvý, Voldemort zpátky a všechno ostatní bylo peklo."
"Ty sis to myslel taky?" zeptal se Harry překvapeně.
Draco ho ignoroval a pokračoval.
"Nenáviděl jsem vidět tě takhle. Chtěl jsem s tebou mluvit, říct ti, že mám starost, i když jen malou. Ale jediné co jsem ti dokázal říct, bylo to, co jsem ti řekl při cestě domů ve vlaku. Nemohl jsem ti projevit ani ždibec přátelství s Grabem a Goylem hned za mnou."
-
"To léto bylo doma úplné peklo. S Voldemortem zpátky, se otec choval ještě méně snesitelně. Čekalo se... ode mě... že ho budu v jeho stopách následovat. Ale když jsem viděl, jak se Voldemort chová ke svým následovníkům, tím víc odpudivá se pro mě stala představa, že se stanu jedním z nich. Můj otec... můj otec na mě několikrát použil kletbu Cruciatus, když jsem neudělal, co mi řekl." Draco se při té vzpomínce otřásl. "Bylo štěstí, že jsme se učili jak odolat kletbě Imperius, jinak by jí na mě určitě použil."
"Tvůj vlastní otec?" zděšeně se zeptal Harry. Pamatoval si to léto s Dursleyovými – Bylo skoro k nevydržení potom co Weasleyovic dvojčata lstí přiměli Dudleyho, aby snědl karamely *jazyk jako jelito*. Harry musel dělat všechno – uklízet, prát, stěhovat, vařit... Byl neskonale vděčný, že pro něj Weasleyovi přišli, aby s nimi v Doupěti strávil poslední dva týdny prázdnin. Ale alespoň ho nikdy Dursleyovi fyzicky netýrali.
-
"Když začala škola, byl jsem přesvědčený, že se nikdy nemůžu stát smrtijedem. Viděl jsem toho už dost. Otec mě vzal jednou sebou, a já nebyl jsem daleko od toho, abych se pozvracel, když jsem viděl všechnu tu bolest a strach, kterou působili. Věděl jsem, že nemůžu Voldemorta následovat.
Ale pořád tu nebyl důvod, proč bych se měl připojit ke světlé straně. Můj plán prostě jen spočíval – v naději – že dokončím školu a pak se půjdu někam ukrýt, někam do zahraničí, kde by mě můj otec nenašel."
Voda na čaj zahvízdala a Draco sundal konvici, ale kouřící tekutinu do šálků nenalil.
§§§
"Potom ses vrátil do školy. Přes léto jsi vyrostl a já se v porovnání s tebou cítil opravdu malý.
Najednou to už nebyla taková zábava – zlobit tě. Všechny holky za tebou běhaly... "
Harry se při té vzpomínce začervenal. "
"... a ty jsi byl... šťastný. Byl jsi rád, že jsi ve škole a většinou jsi mě ignoroval.
Jenže já tě sledoval... den za dnem jsem tě pozoroval..." Dracův hlas ztichl a on byl opět ztracený ve vzpomínkách. Šedé oči hleděly z okna do tmy.
"Něco jsem při tom našel... při sledování ... viděl jsem něco v tvých očích a chtěl jsem toho být součástí.
Viděl jsem naději. Naději pro lidi v kouzelnickém světě, na světlé straně. A navzdory všemu čím jsi prošel, jí v tvých očích stále vidím."
-
"Přidal jsem se k světlé straně, i když jsem to neřekl nikomu, jen Brumbálovi a profesoru Snapeovi. Můj otec by mě zabil, stejně jako všichni ze Zmijozelu. Spokojeně jsem hrál svou roli, nenávidět nebelvíry, protože přesně to se ode mě čekalo a protože mi nebylo dovoleno změnit něco na mém chování. Třeba začít nenávidět zmijozely, protože mě znechucovali. Profesor Snape je můj přítel, protože přesně ví, jaké je to, co dělám. Dlouho dělal stejnou věc." Povzdechl si Draco a studoval své ruce.
"Pak se, ale věci zkomplikovaly."
"Jak?" zeptal se Harry."Jak se mohlo ještě něco zhoršit?"
Draco se slabě a smutně zasmál.
"Zamiloval jsem se do tebe."
-
-
Pokud nechcete nechat koment nezapomeňte prosím na hodnocení. Díky.
-
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 13 | marci | 14. 12. 2010 - 08:46 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 13 |
hajmi | 14. 12. 2010 - 19:52 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | ivet | 14. 12. 2010 - 10:21 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 13 |
hajmi | 14. 12. 2010 - 19:49 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | gigi... | 14. 12. 2010 - 10:55 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | balduin | 14. 12. 2010 - 11:21 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | misule | 14. 12. 2010 - 11:22 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | bacil | 14. 12. 2010 - 16:31 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | salazaret | 14. 12. 2010 - 16:51 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | lady corten | 15. 12. 2010 - 20:24 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | achája eressiel | 15. 12. 2010 - 22:12 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | lukas | 29. 12. 2010 - 12:56 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | starvation | 14. 02. 2011 - 13:35 |
| RE: V nesprávném čase - 13 | zuzana | 22. 06. 2011 - 23:56 |