Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 5A
Kapitola 5A
Chraň je za cenu svého života
Draco odešel z bytu druhý den ráno kolem deváté krbem. Potřeboval čas na přenesení krbem do Prasinek a z nich pak na cestu do Bradavic. Harry mu dokázal říct, že je Brumbál očekává v Bradavicích v deset, ale to bylo všechno, protože pak ho Draco zase začal ignorovat.
Draco během noci nespal v posteli v hlavní ložnici. Spal v menším pokoji, který byl propojený s obývákem a ložnicí a ve kterém byla postel pro hosty. Blondýn tam strávil celou noc. Harry se cítil trochu vinný, protože postel nevypadala příliš pohodlně, rozhodně ne tak, jako ta v hlavní ložnici. Draco si, ale nestěžoval.
---
Vlastně neřekl Harrymu za celé ráno ani slovo. Udělal si kafe, snědl polovinu toustu – Harry si začal ještě víc dělat starosti s tím, jak Draco málo jí – a pak odešel. Harry přemýšlel, jestli se od nich čekalo, že se do Prasinek spíš přenesou, než že použijí krb. Ale s tím se nedalo nic dělat, protože Harry a Draco se ještě přenášet nenaučili. Místo toho Harry slyšel, jak Draco řekl "U tří košťat" předtím než vstoupil do plamenů.
Hospoda "U tří košťat" byla jednou z nejoblíbenějších hospod v Prasinkách, a když se tam dostali krbem, mohli předstírat, že se tam přenesli. Odtamtud už mohli dojít do Bradavic pěšky.
---
Harry si prohlížel byt a pořád se snažil, aby si zapamatoval, kde co bylo. Ložnice pro hosty, ve které Draco spal, byla situována mezi obývákem a koupelnou. V koupelně byla velká, bílá vana pro dva, dvě umyvadla a nad nimi obrovské zrcadlo. Byly tu také tři spínače na tři druhy světel – jemné, romantické, nebo silné bodové a nebo modré, které se ale Harrymu vůbec nelíbilo. Zdálo se, že Draco měl hlavní slovo ve výzdobě pokoje pro hosty, protože stěny byly světle zelené a stůl u okna byl ze stříbrného kovu.
Postel měla také kovovou kostru, ne jako ta v hlavní ložnici, která byla ze dřeva. I v tomto pokoji byly na stěnách fotografie. Jedna zvlášť Harryho zaujala. Byl na ní Draco se svým otcem a oba mávali na někoho za kamerou. Dracovi na ní nemohlo být víc než čtyři a Lucius držel jeho malou ruku ve své a pomáhal mu mávat. Malý Draco se hihňal.
---
Pak tu bylo něco, co opravdu Harryho zaujalo – knihovna. Byla plná starých knih a svitků. Harry vyndal ten, který vypadal zajímavě – Světové lektvary. Snažil se najít ty léčivé lektvary, které nosil na opasku.
Lektvar Althidia je jedním z nejsilnějších léčivých lektvarů na světě. Je používána léčiteli na celém světě jen v extrémních případech. Je podáván oběti, když její srdce naposledy zabije. Pokud by byl podán předtím, nebo v kterémkoliv jiném okamžiku, lektvar způsobí tomu, kdo si ho vezme šílenství. Pokud je podán pozdě, osoba již bude mrtvá a její život je ztracen.
Harryho ruka sjela dolů k lahvičce, ve které věděl, že je posledních pár kapek lektvaru Althidia.
---
Pokračoval ve čtení.
"Lektvar Althidia je podáván dvěma způsoby. První a nejvíce užívaný je dát oběti vypít lektvar. Tři kapky lektvaru je vše, co je potřeba. Osoba má dvaceti procentní šanci na přežití, což není nic moc – ale je to lepší, než vůbec žádná naděje. Druhý méně používaný způsob je takzvaný *Althidin život*. Léčitel nebo léčitelka si v lektvaru namočí ruce a položí oběti jednu ruku na čelo a druhou na srdce. Pokud je to provedeno ve správný čas (při posledním tlukotu srdce) záchrana života oběti je jistá.
Proč tedy není tento způsob používán vždy? Velmi snadná odpověď. Aby lektvar fungoval tím to způsobem, musí léčitel milovat oběť více než svůj život a oběť musí léčiteli bezvýhradně důvěřovat.
Pokud se takto pokusí léčitel zachránit neznámou oběť, nebude lektvar účinkovat jinak než že – léčitel zešílí a oběť zemře.
*Althidin život* nebyl v posledním století používán. Poslední léčitel, který se o to pokusil, tak chtěl zachránit svou ženu – ale ukázalo se, že jeden druhému nedůvěřovali. Žena zemřela a léčitel musel být zavřen v St.Mungu.
---
Harry zíral na text. Doopravdy nepoužívá jen tak nějaký obyčejný lektvar. Rychle pročítal text dál,
ale nebylo tam mnoho zajímavého. Většinou příběhy o léčitelích, kteří se pokusili o Althidin život a selhali. Jedna stať, ale Harryho zaujala.
---
Světová zásoba Althidina lektvaru je vyráběna jen jedním Mistrem lektvarů. Tajemství výroby je předáváno od jednoho mistra druhému ve chvíli, kdy je starší mistr na smrtelné posteli. Je to velká čest a známka toho, že zmíněný mistr lektvarů je tím největším na světě. Žádné ingredience a recept nikdy nebyly sepsány.
Harry zíral na knihu. Snape řekl, že na lektvaru pracuje – to znamená, že ON - profesor Severus Snape je tím, kdo zná tajemství Althidina lektvaru. Což dále znamená, že Snape je v tuto chvíli ten nejlepší Mistr lektvarů ze všech žijících na světě.
Divný svět, opravdu divný.
---
Harry se podíval na hodiny na stěně a viděl, že se blíží jedenáctá. Jestli chtěl přijít na setkání do Bradavic včas, měl by vyrazit. O hodinu a půl později Harry kráčel cestou vedoucí z Prasinek k Bradavické bráně. Pršelo, ale on si na sebe a na oblečení dal vodu odpuzující kouzlo, takže ho to netrápilo. Tiše si pobrukoval, když se blížil k Bradavicím. Hlavu měl plnou myšlenek – a většina z nich se točila kolem blonďatého zmijozela, se kterým v současnosti bydlel a nebo profesora s mastnými vlasy jménem Severus Snape. Alespoň s tím jmenovaným na druhém místě nebyl žádný problém. V tomto případě se jen snažil pochopit fakt, že ten profesor lektvarů, kterého Harry nenáviděl šest let, je tím nejlepším na světě. Oh ano, a ještě, že se ten samý profesor nyní k Harrymu chová hezky. Ale když přišlo na Draca... No, všechno ohledně Draca se zdálo v tuto chvíli být problémem a Harry nemohl přijít na žádné řešení ani jednoho z nich. A pak tu byl ten stálý největší problém a to jak se dostat opět domů, ale na to Harry teď odmítal myslet. Jenom ho deprimovalo to, jak málo postoupili v jejich cíli zjistit, jak se dostat domů.
---
Ohromný Bradavický hrad se tyčil před ním dlouho před tím, než k němu a jeho vstupní bráně dorazil. Šel chodbou směrem k Brumbálově kanceláři a viděl pár studentů. Bylo zvláštní být v Bradavicích a nebýt student, blesklo mu hlavou. Řekl soše před ředitelovou kanceláří heslo a ta ho pustila dovnitř.
----------------------------------------------
Brumbálova kancelář byla plná. Ředitel sám seděl za svým stolem a usmíval se. Fawkes, Brumbálův fénix seděl na stole a také sledoval chaos v místnosti.
Harry uviděl Rona, sedícího v jednom z křesel. Mluvil se svými staršími bratry, dvojčaty Fredem a Georgem. Nechvalně známá Weasleyovic dvojčata měla stejně rudé vlasy jako Ron a byli si podobní do posledního vlásku. Příliš se od těch ´doma´nezměnili. Ron na druhou stranu byl teď vyšší než ti dva, což bylo něco, na co nebyl Harry ze svého času zvyklý. Samozřejmě Ron odtud byl vyšší než všichni.
---
Harry si všiml dvou lidí, kteří mu připadali povědomí, ale nemohl je nikam zařadit. Uvažoval, jestli nemohli být z Mrzimoru a byli o rok mladší než on. Mluvili tiše spolu.
V zadním rohu pokoje stál Severus Snape. Díval se na přeplněný pokoj se znechuceným výrazem na tváři. Harry přemýšlel, jestli by
profesor nebyl raději ve svém sklepení a nevařil nějaké komplikované lektvary. Po pár vteřinách, co ho pozoroval, si tím byl jistý. V křesle naproti Ronovi a dvojčatům seděl Draco. Zíral z okna s prázdným výrazem v očích. Harryho srdce se sevřelo, a to bez ohledu na to, jak se k němu blondýn posledních pár dní choval. Harry viděl za tu masku lhostejnosti, a co viděl, byla bolest jasně vepsaná v Dracově tváři. Harry si uvědomil, že mu Brumbál patrně ukázal fotky rodiny z jeho vize. Muselo mu to všechno opět připomenout tu hrůzu a znovu musel všechno prožít.
---
"Ah Harry, tady jsi." Řekl Brumbál, a náhle pokoj ztichl. Ron, George a Fred se na něj usmáli, stejně jako ta dvě děvčata z Mrzimoru. Draco pokračoval v jeho ignorování a Snape neukázal vůbec žádnou emoci.
"Dobrá," pokračoval ředitel. "Můžeme tedy pokračovat."
S máchnutím hůlky vykouzlil dvě křesla a tak si měl každý kam sednout. Harry si sedl mezi Freda a Draca. Na druhé straně Draca seděl Severus.
Brumbál začal opět mluvit a pozornost všech se k němu obrátila. Poslal kolovat fotografie, které ukazovaly normální čtyřčlennou šťastnou mudlovskou rodinu.
"Tohle je rodina Hanawaltových." Řekl Brumbál. "Hlavní postavou je zde otec rodiny Carl. Vlastní obchod se zbraněmi v Londýně a je jedním z nejlepších střelců v Anglii. Ti ostatní jsou jeho rodina. Anna jeho žena, pracuje jako učitelka. Jejich dcera Riley je tři roky stará a chodí do školky.
Jejich syn Brian právě začal chodit do školy."
---------------------------------------------------
"Co chce Voldemort a smrtijedi od těch lidí? Jsou to obyčejní mudlové." Řekl Fred a zeptal se na to, co zajímalo všechny v místnosti.
"To ještě nevíme, ale pokud vzali jeho rodinu jako rukojmí v Dracově vizi a pak podle ní mu zabili rodinu před očima, musí tu být něco, co chtějí a jedině on jim to může dát."
"Nemyslím si, že je jediný, kdo jim to může dát, profesore." Namítl Harry. "Protože ho na konci vize také zabijí. Věřím, že je spíš jen nejpřístupnější – nejvíc po ruce."
Brumbál ho chvíli zvědavé pozoroval.
" To je pravda, pane Pottere. Pravda."
"Pokud mám hádat, tak bych sázel na to, že smrtijedi jdou po něčem, co má souvislost s tím jeho obchodem se zbraněmi. Říkal jste, že je to nejlepší střelec v Anglii? To musí něco znamenat."
---
"Chce snad Voldemort začít používat zbraně?" zeptal se Ron. "Proč? Má magii. Můžeme prostě jen kulky odrazit."
"Voldemort vždycky hledá nové způsoby jak mučit lidi." Odpověděl George s mírným pokrčením ramen.
"Neměli bychom za tím člověkem jít?" zeptala se jedna z mrzimorských dívek. "Pokud bychom si s ním mohli promluvit, tak je tu možnost, že lépe pochopíme po čem Ten, kterého jméno nesmíme vyslovit, jde."
"Lindo, my v řádu nazýváme Voldemorta jeho jménem." Zavrčel Snape.
Mrzimorské děvče nervózně kývlo.
"Ano profesore Snape." Řekla a pozorně studovala podlahu.
"Vraťme se k věci." Řekl Brumbál. "Potřebujeme někoho, kdo by kontaktoval tohoto muže a trochu ho vyzpovídal. Ale aby to nevypadalo příliš zaujatě. Hlásí se k tomu někdo? Přednostně by to měl být někdo, kdo zná mudly."
Harry pokrčil rameny. "Já to můžu udělat."
---------------------------------------------------------
"Dobře!" vesele prohlásil Brumbál. "Pak potřebujeme pár štítů kolem Hanawaltova domu, stejně jako kolem obchodu. Štíty musí být silné – pokud smrtijedi chtějí tuto rodinu, budou kvůli tomu bojovat opravdu tvrdě."
Fred a George kývli. "Uděláme to." Přihlásili se. "Máme to spojit s vámi, nebo s námi?"
Brumbál o tom chvíli přemýšlel.
"Něco spojte s vámi a něco můžete napojit na mě. Udělejte jedno připojení také na Harryho a Draca. Pokud se smrtijedi dostanou dovnitř domu a mudly zraní, budeme potřebovat jejich léčitelské schopnosti."
---
Jak Brumbál mluvil, podíval se rychle na Draca. Harry mu viděl v očích obavu, když starší čaroděj Draca sledoval. Zmijozel vypadal nezdravě, jeho tvář byla bledší než obvykle a měl temné kruhy pod očima. Jeho oči samotné vypadaly... mrtvé.
---
"A co když nebudou doma." Zeptala se Lindina kamarádka. "Myslím, pracují přece a chodí do školy, jak jste říkal."
Brumbál kývl. "Ano. Potřebujeme tři lidi, kteří je budou sledovat, a potřebujeme, aby to dělali neustále. Nemyslím si, že to bude trvat dlouho, než zaútočí. Takže je nebudete muset sledovat příliš dlouho, ale přesto potřebujeme někoho, kdo má oči i vzadu na hlavě."
George a Fred se zakřenili.
"To je perfektní popis mého brášky." Řekli oba současně a ukázali jeden na druhého.
Brumbál, Harry, Ron a obě mrzimorská děvčata se zasmáli.
"Vezmu si na starost toho posledního." Přihlásila se Lindina kamarádka.
"Dobře, dobře. Takže budeš Rhondo hlídat to malé děvče Riley. George ty budeš hlídat Briana a Frede, vezmeš si na starost paní Hanawaltovou. Mezitím Harry, ty se postaráš o Carla."
Harry a ostatní tři kývli. Ředitel pokračoval.
"Rone, věřím ti, že ty a Hermiona nám dokážete udržet ministerstvo z cesty."
Ron se usmál. "Ti mají na starosti příliš mnoho věcí." Odpověděl.
"A profesor Snape věřím, že má pro nás každého nějaké lektvary?"
---
Konečně Severus udělal pár kroků dopředu. Harry si nyní všiml, že má sebou malou tašku a sledoval mistra lektvarů, jak z ní vytahuje několik lahviček s lektvary.
"Pro Harryho tu je nová dávka Althidina lektvaru."
Harry si převzal lahvičku, poděkoval a upevnil si jí k opasku.
"Tady pro mladou paní Weasleyovou tu mám dávku proti-zvracivého lektvaru." Pokračoval Snape a podal flakon Ronovi. Pak pokračoval kolem celé místnosti a všem rozdal různé lektvary.
---
Brumbál potom ještě pokračoval a dal všem adresu Hanawaltových, také jim řekl, kde pracují a kam chodí děti do školy.
"Dobrá tedy. Všechno je zařízené, tak se můžeme rozejít." Propustil je nakonec.
"A pamatujte si, že jeden špatný krok a bude to mít za následek smrt nevinných." Varoval je chladně Snape.
"Ale, ale Severusi, to všichni vědí. A věřím, že se všichni budou opravdu snažit."
Všichni v místnosti kývli a postavili se. Setkání bylo u konce a každý věděl, co má dělat.
"Harry mohl by ses na malý okamžik zdržet?" zeptal se Brumbál, ve chvíli kdy byl mladík na cestě ke dveřím.
Harry se obrátil a vrátil do místnosti, kde Draco stále seděl v křesle a koukal se z velkého okna, jak na něj znovu a znovu dopadají dešťové kapky. Profesor Snape stál před Dracem a pokoušel se získat jeho pozornost. Blondýn ho jednoduše ignoroval. Ignorovat, ale bradavického profesora lektvarů nebyla nikdy dobrá věc. Snape se začínal zlobit čím dál tím víc. Brumbál se postavil a položil Severusovi ruku na rameno. Profesor se trochu uklidnil.
"Ano, ano." Zamumlal. Pak začal něco hledat v kapsách pláště. Našel to, co hledal-další lahvičku obsahující modrý lektvar. Podal lahvičku mladíkovi.
"Vypij to." Přikázal.
---------------------------------------
Draco se konečně otočil od okna a obezřetně ho sledoval.
"Co to je?"
"Prostě to vypij. Vypij to, než tu řediteli spadneš na zem v bezvědomí. Nikomu tak nebudeš k užitku."
Zmijozel si uvědomil, že bude lepší vypít obsah lahvičky – i kdyby to byl jed – než být terčem Snapeova hněvu. Otevřel lahvičku a nalil si obsah do pusy. Stále pozorně Snapea sledoval a polkl.
"Teď mi řekneš, co to bylo?" zeptal se Draco.
"Jenom posilující lektvar." Odpověděl Snape. "vypadáš, jako bys nějakou dobu nejedl a jak jsem řekl, pokud bys tu teď omdlel, nebudeš k ničemu." Otočil se na Harryho.
"Teď, Pottere, byl bys tak laskav a vzal toho svého milého domů?"
Harry se podíval na Draca, který vypadal velmi malý za vysokou postavou profesora.
"Vezmu." Řekl a přikývnul hlavou.
---
Snape vytáhl Draca nepříliš jemně z křesla.
"Běž domů, odpočívej a trochu se dej dohromady. Jestli se časy zhorší, budeme určitě potřebovat tvoje léčitelské schopnosti."
Draco kývl. Vypadal teď trochu víc vzhůru a Harry věděl, že lektvar dělá to, co má.
"Bude vadit, když použijeme krb?" zeptal se Harry. "Nechce se mi jít až do Prasinek a přenést se."
"Samozřejmě." Řekl Brumbál. "Vlastně jsem se divil, když Draco řekl, že se přenesl. Je mnohem jednodušší se sem dopravit krbem."
Konečně se rozloučili a Draco vstoupil do plamenů. Blondýn se stále vyhýbal pohledu na Harryho. Ředitel to sledoval s obavami. Když byl Draco pryč, Brumbál položil Harrymu ruku na rameno.
"Je nešťastný." Řekl mu starý čaroděj.
"Já vím, ale nevím, co s tím udělat. Neposlouchá mě."
"Určitě přijdeš na nějaký způsob. Potom všem čím jste oba prošli, byl bych velmi překvapený, kdyby tomu tak nebylo."
-
-
----------------------------------------------------------
Pokračování příště