Madurare 009B
13. březen 2011 | 20.14 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 9B
Kapitola 9B-
Na druhou stranu mladík nebyl vystrašený ani nervózní.
Do jeho jednání se vloudila pouze lehká nejistota, když ulehnul do postele tváří doprostřed a odhodil přikrývku před sebou, jako pozvání pro Severuse.
"Když se probouzíme, obvykle mě objímáš zezadu – ale teď bude určitě lepší zůstat tváří v tvář."
Podle všeho byl Harry stejně trochu nervózní, když musel nahlas říci něco tak zřejmého.
Severus se zdržel komentáře, ale ne jen kvůli tomu, že nechtěl donutit mladíka, cítit se ještě víc trapně.
Důvodem byly spíš pochybnosti, jestli dokáže udržet běžný tón.
-
Uložil se do postele a přitáhl se k Harrymu tak blízko, že se mohl ústy pohodlně dotknout těch Harryho.
Severus začal s lehkým opatrným líbáním. Toužil po svém milenci příliš silně a měl obavy z toho, že se neovládne a udělá něco, co přestoupí hranice obyčejných polibků.
A, že je přestoupí o hodně.
Kéž by mohl natáhnout ruku a cítit ve své dlani ten mladý tvrdý penis - cítit, jak Harryho tělem proběhne slastný záchvěv vyvolaný jeho dotekem - tak jako dřív...
Muž stiskl pěsti, aby nedovolil rukám tu myšlenku uskutečnit.
Ale tak či onak, nedokázal se zastavit a jeho rty se stávaly víc a víc neodbytnými. Severus je pootevřel a jazykem vnikl do Harryho úst.
Z hrdla se mu vydralo hluboké zasténání - penis připravený explodovat si žádal potěšení a konečné uvolnění.
-
Harry na polibek odpověděl, i když zdaleka ne tak náruživě. Přesto mladíkův dech nezůstal klidný. A to už něco znamenalo. Podle všeho byl Harry v napůl vzrušeném stavu, který se už několikrát pokoušel Severusovi vylíčit. Tentokrát byl lektvarista plně odhodlaný pomoci Harrymu překonat jeho zeď.
Spustil ruku na Harryho záda, sjel dlaní podél páteře až ke kříži, ale pod pásek kalhot se proniknout nepokoušel. Mladíka to vždycky odradilo a donutilo skončit.
Prohloubil polibek ještě víc a přitáhl si milence tak blízko, že se jejich dech slil v jeden. Lektvaristův dlouhý a tvrdý penis sevřený pod látkou kalhot, byl těsně přitisknutý k Harryho boku. Mladík si toho musel všimnout, ale nedával najevo žádné příznaky nepokoje.
-
Se spokojeným zavrčením zkusil Severus změnit polohu, aby se pokusil zvýšit tření.
V tu chvíli mu přišlo naprosto normální přehodit jednu nohu přes obě Harryho a uvelebit se tak, aby se jeho penis otíral o mladíkův bok. Dřív než se Severusovi podařilo byť jen jedinkrát vyrazit svými boky kupředu, Harry se prudce odtáhl se zatajeným dechem.
"To nedělej," vydechl ztěžka.
Slova zazněla, jakoby to Harryho stálo hodně sil vymáčknout je ze sebe.
" Ne-nedělej. Prostě ne tohle."
Severus zůstal ležet bez pohnutí. Pak zvolna kývnul.
-
"Netisknout se k tobě?"
Harry vydal přiškrcený zvuk.
"Jo, to není moc, ale chtěl jsem spíš říct..." - nervózní polknutí - "Nedrž mě dole."
Lektvarista se natáhl, přichystaný pohladit Harryho po napjatém rameni, ale rozmyslel se a nechal ruku opět klesnout, aniž by se chlapce dotkl.
"Promiň Harry."- řekl.
Běžně se Severus omlouval jen vyjímečně, ale v současné době mu nedělalo problém, aby tak jednoduché slovo pronesl. Upřímnou lítost necítil tak často.
Když přehodil svou nohu přes Harryho stehna, připadalo mu to jako logické pokračování toho co se dělo. Ale teď ten pohyb vypadal jako vrchol hlouposti.
-
Harry trochu trhaně přikývnul.
"To je v pořádku. Je to moje chyba. Musím to překonat, ale když jsme moc blízko, já jakoby... vracím se zpátky k... no to je fuk."
Tentokrát se Severus mladíka dotknul - jemně mu přejel prsty po ruce.
"Není možné čekat, že něco takového překonáš za chvíli."
"Celý můj život je v prdeli." zavrčel Harry a zamračil se.
"A vždycky byl." - dodal.
Na okamžik se odmlčel a díval se stranou.
Potom znovu zachytil Severusův pohled a celé tělo se mu napjalo.
-
"Ale to neznamená, že ten tvůj musí být taky.
Chci říct - vím, že čekáš daleko víc... tedy v sexu. A já jsem povinný ti to dát - ale já to prostě nedokážu. I když mohl bych třeba..."
Vypadalo to, že se Harry musí nutit, aby svou myšlenku vyslovil nahlas - stejně jako když Severuse zval k líbání v posteli. Nakonec se k tomu přiměl.
"Kdybys třeba chtěl... já mohl bych ti... no...pomoci rukou. Pokud si to přeješ."
Harryho tón ale vypovídal o tom, že přání bude zcela očividně jednostranným.
-
Severusův penis ještě pořád naříkal, i když už nebyl tak tvrdý jako před chvílí. To mu dovolilo říci to, co bylo potřeba - místo toho, co opravdu chtěl.
"Jenom pokud si to přeješ ty, Harry. Není to tvá... povinnost, i když se domnívám, že právě to si myslíš."
"Ale předpokládá se, že ti budu poskytovat uspokojení..."
Severus si pomyslel, že jeho domněnka byla správná. Harry mu nabízel sex z milosrdenství.
Nevěděl, jestli se má urazit, nebo být rád.
-
V každém případě byl příliš hrdý, aby nabídku přijal.
Potřeboval, aby ho Harry chtěl.
Přál si, aby se jejich vztah opět stal takovým, jako byl dřív.
-
Ano jako dřív. Jednou mu Harry laskal penis rukou a bylo to báječné. Mladík lapal po dechu a sténal. Z jeho těla a pohybů se dala vyčíst touha a nesmělost - byl vzrušený, chtěl ho a nevěděl, co má se svou touhou dělat. A potom v době rituální koupele, Harry tak obdivoval Severusův penis, bylo naprosto zřejmé, že se mu líbí dívat se na něj a dotýkat se ho.
Severus sex potřeboval - ale ne tuto neochotnou nabídku rychlého uvolnění, bez příjemných pocitů z mladíkovy strany.
Nechtěl, aby milování u Harryho vyvolávalo odpor.
-
"Moc na sebe tlačíš." - řekl natolik klidně, jak jen dokázal. "A teď i na mně, ale víc na sebe. Polibky každý večer zřejmě nepomáhají. Domnívám se, že by stálo za to udělat si na několik dní přestávku, dřív než to zkusíme znova."-řekl Severus a vstal z postele.
Doufal, že ho Harry požádá, aby zůstal.
*Ale já tě chci potěšit,*- řekne mladík. * jsem moc nervózní, Severusi, proto říkám - ne. Rád se tě dotýkám, a chci to udělat znova...*.
-
Jenže Harry samozřejmě nic z toho neřekl. Jen se vytrvale díval stranou, dokud Severus nedošel ke dveřím koupelny, aby si dal - obvyklou záchranou sprchu - další v pořadí.
-
Úterý, 7, července, 1998 - 22:03
-
Když napětí z orgazmu začalo vyprchávat, Severus se opřel zády o stěnu s rukama bezvládně svěšenýma podél těla. Vyvrcholil, ale uspokojení necítil. Vlastně to v poslední době bylo pokaždé stejné.
Jako kdyby pil vinný střik za tři galeony, když srdce toužilo po kvalitním, opojném, francouzském víně.
Vůbec se mu nechtělo dávat si o samotě sprchu a kropit spermatem chladný kámen.
Naopak. Snil o tom, jak se tiskne k teplému Harryho tělu, pohybuje se ve stejném rytmu a vrcholí současně se svým milencem.
Chtěl na údu cítit Harryho ruku - ne svou vlastní.
-
Se zaklením Severus otevřel lahev šamponu domácích skřítků a vetřel si ho do vlasů. Obvykle se tomuto speciálnímu šamponu důsledně vyhýbal, ale dnes večer jeho uklidňující účinek nebyl zrovna k zahození.
Když si Severus vzpomněl, jak odmítl Harryho nabídku, měl chuť tlouci hlavou o stěnu.
Co je to za Zmijozela? Harry mu patří, a Severus měl plné právo nabídku přijmout.
On sám přece o ruční práci nežádal, o něčem takovém se ani nezmínil.
Tak proč odmítl?
Dobře, Harryho ta myšlenka moc nepřitahovala. Ale většina mužů, kterým Severus za potěšení zaplatil, v posteli předstírala. Dobře to věděl, bez ohledu na to, že mluvit nahlas o něčem takovém bylo nepřípustné.
Tak čím se situace s Harrym lišila?
-
*Protože tohle byl Harry*.- nakonec si přiznal neochotně lektvarista.
Severus chtěl milence, ne jakéhosi cizince koupeného na jednu noc. Kdysi vrcholem jeho touhy bylo, aby se s ním partneři milovali bez znechucení a opovržení.
Ale s Harrym to musí být jiné.
A s Harrym to jiné bude - přísahal si Severus. Věděl, že může mladíka donutit, aby ho chtěl.
Muži, kterým za sex platil, předstírali touhu, nebo užívali lektvar, který vzrušení zaručoval.
Ale s Harrym to vždycky bylo skutečné.
-
Ať už s Cambiare Podentes, nebo bez něho.
-
Jenže teď Harry dával najevo chlad a neochotu. Jak uspokojivé by to mohlo být doopravdy. Jenže co teď, když Severus postrádal milence?
Když chtěl milence, kterým musí být Harry.
Lektvarista věděl, že se v ložnici rozhodl správně. Pokud by Harryho návrh přijal, jen by se všechno zhoršilo.
A to bylo poslední, co mladík potřeboval – byl ještě další stres, zejména nyní.
Kromě toho, jakýkoliv tlak na Harryho, ať ze strany Severuse, nebo samotného mladíka by mohl přinést jen škodu.
Dokonce, i když pomine všechny osobní motivy, Harry se musí plně vzpamatovat a uzdravit, hlavně proto, aby v budoucnu dokázali zkřížit své síly.
-
Severus beznadějně zasténal.
Nemohl své osobní důvody jen tak odhodit. Harry se mu odevzdal a bude mu patřit do konce života.
Samozřejmě pokud přežije den svého narození.
Ale on musí přežít.
Protože jinak vyjde hvězda Temného pána. Svět ovládne temnota, jakou lidé ještě nezažili.
A Severus zůstane sám. Tak jako vždycky očekával.
-
Neděle, 12, července 1998 - 14:13
-
Harry se rozhodl, že si udělá přestávku na vrcholku kopce. Jakmile se dostal na vyhlídnuté místo, shodil ze zad batoh a posadil se.
Z vrcholu se mu otevíral pohled na Černé jezero a dálce mohl vidět spoustu dalších malých jezírek, na které skotská krajina byla tak bohatá.
Tohle bylo dobré místo, aby si snědl oběd, který si vzal v kuchyni před odchodem z Bradavic. Bylo dobře, že vždycky první doušek mnoholičného lektvaru spolkl až za hranicemi hradu, jinak by ho Dobby nepoznal.
Nebo možná poznal.
O magické síle domácích skřítků nemohl říct nic určitého. Ano, byla spousta věcí, o kterých věděl příliš málo na člověka, který se chystal pomáhat učiteli Obrany proti temné magii.
-
Pochopitelně, bude jenom asistent, ale pokud znovu dostanou učitele podobného Lockhartovi, nebo Umbridgeové?
Ačkoliv Harry musel připustit, že dotazníky některých kandidátů vypadaly velice slibně.
Albus domluvil několik pohovorů na příští týden a pozval Harryho, aby se jich také zúčastnil. Takže byla velká šance, že se jim podaří vybrat někoho, kdo opravdu má dobré znalosti pro tento předmět.
-
Harry si ukousnul sousto obloženého chleba s kuřecím masem a opřel se dozadu o ruce.
Myšlenky se mu v ten okamžik rozběhly jiným, víc deprimujícím směrem.
Jestli nedokáže zvládnout svůj... problém, tak jaký bude rozdíl v tom, kdo bude učit obranu?
Harrymu to už bude jedno. Bude mrtvý.
-
A studentům to brzy bude také jedno.
Harryho smrt bude nakonec znamenat definitivní vítězství temnoty, nad silami dobra.
Tak to říká proroctví.
Jak dlouho přetrvají Bradavice, když se vlády chopí temnota?
O, Bože. Jeho kamarádi pravděpodobně zemřou jako první, a vzhledem k tomu, jak si Vol... Temný pán na hřbitově hrál s ním samotným, nejspíš by chtěl, aby ze začátku jak se patří trpěli. To se mu přece líbí. Mučení.
Hermiona na tom bude nejhůř, vždyť je mudlorozená. Ale mohl by to být i Ron.
Možná v očích Temného pána je čistokrevný *zrádce*, horší než narozený mudlům.
A co když za nejhoršího zrádce bude pokládán člověk jako Severus, který zabíjel Smrtijedy, jen aby ochránil Harryho? Temný pán o tom nemusí vědět, ale jeho pozornosti jistě neunikne, že Severus začal vynechávat schůzky.
-
Severuse umučí k smrti.
A všechny členy Řádu také. Vždycky stáli za ním za všech okolností. Uvěřili jeho vyprávění o tom, co se stalo na hřbitově, když celý magický svět raději schoval hlavu do písku, a Harryho nazval bláznem. Zemřou jeden po druhém a bude to Harryho vinna, jestli nenajde způsob jak udělat to, co udělat musí.
Ano, Jinak to nepůjde. Musí překonat ten... odpor.
Musí přestat být takovým zbabělcem - přestat tuhnout při každém dotyku, znovu a znovu.
Ať pro to bude potřeba cokoliv - je jeho povinností najít východisko.
-
Jenže problém byl, že východisko patrně vůbec neexistovalo. Harry už o tom byl prakticky přesvědčený.
Snažil se ze všech sil večer co večer. Nechtěl tak reagovat - ztuhnout a stáhnout se, trhat sebou a prosit, aby Severus přestal. Ale jeho vlastní tělo rozhodovalo za něj - i když by si on sám, za takové chování s potěšením uštědřil kopanec. Musí zapomenout na svou nechuť.
Je pravda, že člověk, který prožije znásilnění, potřebuje pro vzpamatování hodně dlouhou dobu.
Ale Harry čas neměl. Vůbec žádný.
Zůstávalo méně než dvacet dní. To nestačilo. Tím si byl Harry jistý.
Tak co mu zbývá?
-
Harry si znovu dal doušek mnoholičného lektvaru. Odporná chuť. Zapil ho dýňovou šťávou a ukousl si další kousek obloženého chleba.
Dalo by se říci, že kdyby nebylo tohoto problému, tak by jeho život byl docela přijatelný - dokonce bez ohledu na otroctví. A přijatelný nejenom z toho důvodu, že teď má dostatek jídla.
Prostě všechno bylo... prima. Skutečně všechno.
Se Severusem vycházeli výborně. Harry se v jeho společnosti cítil volně.
Život s ním se vůbec nepodobal tomu, co si Harry představoval, když poprvé pochopil skutečnou podstatu věštby.
-
Jistě, Severus zůstával urážlivý a jízlivý, ale jeho poznámky už Harryho nežahaly tak jako dřív. Teď je dokonce považoval za zábavné.
Patrně to bylo díky tomu, že věděl - že jím Severus ve skutečnosti nepohrdá. Nemohl.
Každé ráno se při snídani bavili, a každý večer u večeře jejich diskuze probíhaly v přátelském ovzduší a byly velmi poučné. Bez jakýchkoliv pochyb, zajímavé pro obě strany.
Občas si spolu povídali dlouho do noci i v posteli.
Severus rád mluvil o problémech, se kterými se setkal při vývoji svých posledních lektvarů.
-
Harry se tomu dost často smál - copak si Severus opravdu myslí, že by mu Harry mohl poskytnout pár skvělých nápadů, nebo říci, kde má hledat chybu?
Ne. Samozřejmě ne. Severus dobře věděl, s kým mluví.
Ale vysvětlil Harrymu, že když hovoří o problému nahlas, tak často přijde na jeho řešení, mnohem rychleji. A většinou to tak i dopadlo. I když Harry občas usnul, ještě během Severusova výkladu.
-
Dny také probíhaly klidně a nerušeně.
V poslední době Harry hodně chodil na vycházky a pokaždé stále dál od hradu. Zatím během svých výletů nepotkal živou duši, ale k nějakému znepokojení beztak neměl důvod. Mnoholičný lektvar nemohl zklamat tak jako náhle přerušené kouzlo. Harry se smutně pousmál.
Určitě ne mnoholičný lektvar uvařený Severusem.
Vlastně ho tak Severus chránil dokonce i tehdy, když nebyl s ním. Zvláštní pocit.
Harry nebyl zvyklý, aby se o něj někdo staral.
-
*Jak obdivuhodně se všechno urovnalo*, -pomyslel si najednou, když klouzal pohledem po nekonečné krajině, ležící před ním. *Všechno je tak... správné*, napadlo ho.
Ano, věděl, že je otrokem. Ale kdo ví proč se to nezdálo důležitým. Nijak ho to netrápilo - alespoň teď ne.
Protože v současné době a v této situaci byl Harry bez ohledu na otroctví, spokojenější, než kdykoliv jindy.
Zaprvé dřív nikdy neměl domov.
Skutečný domov, kde by mohl žít celý rok. Teď ten domov měl, a stalo se jím místo, které by si bez zaváhání vybral, kdyby měl takovou možnost. Bradavice.
Neusadil by se ve sklepení, ale Severus to chápal, a přidal ke svým pokojům i místnosti nahoře.
Pro Harryho.
-
Nikdy neměl čas jen sám pro sebe. Čas, aby mohl prozkoumat nejen hrad a okolí, ale také to, co ho vlastně baví – své zájmy.
V knihovně našel knížku o zaklínadlech nápomocných při oživování kreseb. Od té doby strávil téměř každé ráno několik hodin, nad svými skicami. Zatím se mu nepodařilo dosáhnout zvláštních úspěchů, ale každým dalším pokusem, se blížil k vytčenému cíli. Zjistil, že se mu skutečně líbí experimentovat s obrázky.
Severus se mu onehdy podíval přes rameno a podotknul, že Albusovy ruce nevypadají úměrně. Doporučil Harrymu, aby si příště, až budou blízko obchodu s knihami, koupil mudlovskou knížku o technice malby.
-
Volný přístup k penězům a možnost koupit si co chtěl, v nemalé míře také Harrymu pomáhalo cítit se v pohodě a zvyknout si na nový život. Také to bylo nezvyklé.
Během školního roku si kupoval věci jen podle toho, jak je mohl v létě schovat před Dursleyovými.
Kromě toho nevěděl, kolik peněz vlastně v trezoru má. Nevěděl, že může požádat o výpis z účtu.
A také si neustále dělal starosti, že všechno utratí a nedokáže zaplatit školné.
*Přinejmenším mi někdo mohl vysvětlit, co to jsou úroky*.- přemýšlel Harry.
-
Severus byl vždycky připravený o takových věcech mluvit.
Harryho kamarádi většinou o záležitostech dospělých kouzelníků věděli stejně tak málo, jako on sám, a obšírný výklad ředitele měl za následek spíš ještě větší zmatek, než aby cokoliv vysvětlil.
Ale teď měl Harry možnost se zeptat. Konečně.
To byl příjemný pocit.
-
Přestože byl do konce života zotročený, teprve nyní se začal cítit svobodným.
*Ano, to je to*.-uvědomil si Harry.
*Cítím se Severusem volný. A v bezpečí. Nejenom proto, že nikomu nedovolí, aby mi ublížil. Dovolil mi také, abych byl sám sebou. Dal mi svolení dělat, co se mi líbí - alespoň do té míry, do které mohl*.
A čas. To byla další věc, kterou mu Severus nyní dával.
Řekl, že Harry na sebe moc tlačí, že si musí udělat přestávku.
A Severus držel slovo.
-
Ale čas... nebyl to, co Harry potřeboval.
Potřeboval se dostat přes svou pevnou zeď, do které stále narážel - znova a znova. Musel najít způsob, jak ji smést z cesty.
Při pomyšlení na to, co na něj čeká na druhé straně stěny, se Harry najednou roztřásl. Obrazy, které tak pečlivě vytěsnil ze své mysli, se mu najednou znova začaly objevovat před vnitřním zrakem.
Připoutaný k posteli slyší chrochtání Bolea a Talmadgeho, když ho po řadě znásilňují. Pálivá oslepující bolest...
-
"Ne, ne! To se nebude opakovat. Se Severusem ne! Ten se mnou tak nebude nikdy jednat. S ním se to nebude podobat znásilnění..."
Ale i když se o tom přesvědčoval, přesto tomu Harry nedokázal úplně věřit.
Pokoušel se vzpomenout na to, co cítil při sexu se Severusem.
-
Váha a tlak Severusova těla vznášejícího se nad ním při frottáži. Nárazy boků, lubrikantem zvlhlé penisy, klouzající po sobě navzájem...
Ale vzpomínky v něm pouze zvedly vlnu paniky.
Harry cítil, jak se mu zrychlil tep a okamžitě měl zpocené, lepkavé dlaně.
*Potřebuju to udělat. Musím. Musím tím projít – překonat tu zeď*.- přemýšlel Harry, a beznaděj mu svírala krk.
Ale vždyť na to nedokáže ani myslet! Co má dělat, aby se odvážil?
Jak se má přinutit, aby Severusovi dovolil...
-
Přinutit! To je ono! Compulsio! Kouzlo donucení.
Najednou si Harry vzpomněl, co cítil, když ho na něj tehdy na zkoušku Severus použil.
Vzpomněl si, na neúprosnou potřebu a touhu splnit cokoliv oč Severus požádá.
Potřebu donutit sám sebe k podrobení...
-
Jaké by to bylo, kdyby Severus to kouzlo použil, aby mu pomohl tu pevnou zeď prolomit?
Harry se otřásl, když si to pokusil představit.
Ne, ne! To nedokáže. To je hrozné. Odporné.
Okamžitě zatoužil po horké koupeli a žínce, aby ze sebe odrhnul i jen tu samotnou, ohavnou myšlenku.
-
Na druhou stranu, jaképak skrupule, když ho to může zachránit.
Při představě, jak Severus na něm bude ležet, přitiskne ho k posteli, vnikne do něj a bude do něj uvnitř vrážet - pocítil Harry záchvat nevolnosti.
Ale pomyšlení na smrt bylo horší.
Dobře, kdyby musel zemřít jenom on. Ale všichni jeho přátelé...
Řád, Albus, Severus...
-
Harry nedokázal zůstat nehybně sedět a prudce vyskočil na nohy.
Musí se vrátit do hradu. Do bezpečí.
Naposledy přelétl pohledem okolí a otřel si dlaně o džíny.
Ano, zcela jistě Compulsio. To je jediné, co zbývá - jediné řešení. Jiný způsob jak překonat zeď neexistuje.
Mladík rychlým krokem zamířil směrem ke hradu.
Compulsio. Promluví si o tom se Severusem.
Ještě dnes.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte prosím, na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 009B | symphony | 13. 03. 2011 - 20:45 |
| RE: Madurare 009B | gleti | 13. 03. 2011 - 20:53 |
| RE: Madurare 009B | misule | 13. 03. 2011 - 20:56 |
| RE: Madurare 009B | mononoke | 13. 03. 2011 - 20:56 |
| RE: Madurare 009B | anneanne | 13. 03. 2011 - 21:01 |
| RE: Madurare 009B | donna | 13. 03. 2011 - 21:15 |
| RE: Madurare 009B | zuzana | 13. 03. 2011 - 21:18 |
| RE: Madurare 009B | lucy198 | 13. 03. 2011 - 21:28 |
| RE: Madurare 009B | saskya | 13. 03. 2011 - 21:39 |
| RE: Madurare 009B | vjsnape | 13. 03. 2011 - 22:03 |
| RE: Madurare 009B | nade | 13. 03. 2011 - 22:07 |
| RE: Madurare 009B | grid | 13. 03. 2011 - 22:17 |
| RE: Madurare 009B | bara1982 | 13. 03. 2011 - 22:54 |
| RE: Madurare 009B | bacil | 14. 03. 2011 - 08:22 |
| RE: Madurare 009B | lady corten | 14. 03. 2011 - 09:16 |
| RE: Madurare 009B | fallagela | 14. 03. 2011 - 17:51 |
| RE: Madurare 009B | jahavi | 14. 03. 2011 - 21:25 |
| RE: Madurare 009B | pajik | 15. 03. 2011 - 13:56 |
| RE: Madurare 009B | slimča | 16. 03. 2011 - 13:31 |
| RE: Madurare 009B | miriabar | 16. 03. 2011 - 20:51 |
| RE: Madurare 009B | mája | 17. 03. 2011 - 19:05 |